FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VII. volební období
40
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......... 1992
kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se mění a doplňuje takto:
V § 69 se za odstavec 5 doplňuje odstavec 6, který zní takto:
"/6/ Lhůty uvedené v odstavci 2 a 4 končí pro soudce Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky dnem 31. ledna 1993.".
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích (dále jen "zákon") v § 69 odst. 2 stanovil, že soudci ustanovení do funkce před 1. lednem 1990 musí být do 31. srpna 1992 ustanoveni nově podle tohoto zákona s tím, že jinak jejich funkce zaniká. Ve shodě s tím prodloužil funkční období soudců, jejichž mandát by podle předchozí úpravy skončil před 31. srpnem 1992. Tato úprava měla vytvořit a také vytvořila časový prostor pro to, aby orgány povolané ustanovovat soudce, uvedené v § 30 odst. 1, 2 a 3 zákona, měly dostatečný prostor na provedení příslušných opatření.
Předsednictva národních rad obou republik ve spolupráci s vládami těchto republik k dnešnímu dni úkoly vyplývajících z ustanovení § 69 odst. 2 zákona splnila.
Naproti tomu mnohem složitější postup předpokládaný v § 38 odst. 1 zákon pro ustanovování soudců Nejvyššího soudu ČSFR, neumožnil vyřešit konstituování soudců tohoto soudu. Nepodařilo se zajistit jmenování nových soudců. Federální shromáždění z důvodů časové tísně dokonce ani v průběhu VI. volebního období neprojednalo schválení šesti soudců již prezidentem ČSFR jmenovaných.
Podle zákona č. 451/1991 Sb. odchází z Nejvyššího soudu ČSFR z důvodů především krátkodobého členství v Lidových milicích pět soudců a 31. srpna 1991 by z důvodů uvedených v ustanovení § 69 odst. 2 zákona skončilo funkční období dalších osm soudců.
Je reálný předpoklad, že od 1. září 1992 by na Nejvyšším soudu ČSFR působili v občanskoprávním kolegiu pouze čtyři soudci, v trestním kolegiu pouze tři soudci, v obchodním kolegiu pouze tři soudci a ve vojenském kolegiu pouze šest soudců, aniž by se podařilo sestavit zákony předpokládané správní kolegium.
Tento počet by byl zcela nedostatečný jak vzhledem k množství projednávaných věcí, tak s přihlídnutím k tomu, že Nejvyšší soud ČSFR rozhoduje podle příslušných procesních předpisů v tříčlenných nebo pětičlenných senátech.
Dosavadní praxe prokázala, že výběr soudců Nejvyššího soudu ČSFR je velmi složitý. Vyřešení problémů s tím spojených není možno ve lhůtě do 31. srpna 1992 zvládnout. Oprávněné požadavky na vysoké odborné a morální kvality soudců tohoto soudu a požadavek poměrného zastoupení občanů obou republik negativně ovlivňují v současné době například nevyřešené státoprávní otázky, zákonem současně uložená povinnost přemístění Nejvyššího soudu ČSFR do Brna nejpozději do 31. prosince 1992. Na druhé straně nelze připustit, aby vzhledem k úkolům vyplývajícím z jeho pravomoci rozhodovat v nejzávažnějších věcech Nejvyšší soud ČSFR, byt na kratší období, přestal být činným.
Pro vytvoření přiměřeného časového předpokladu je proto nutno novelizovat ve vztahu k soudcům Nejvyššího soudu ČSFR ustanovení § 69 odst. 2, 4 zákona č. 335/1991 Sb. tak, aby lhůty v nich obsažené končily až 31. ledna 1993.
Provedení této změny si nevyžádá žádné zvýšené náklady ve vztahu k rozpočtové kapitole Nejvyššího soudu ČSFR.
V Praze dne 22. července 1992
Předseda vlády ČSFR:
Místopředseda vlády ČSFR:
