Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
18
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, podepsaná v Moskvě dne 1. dubna 1992
Za bezvadnost: Dr. Z. Pisk
Důvodová zpráva
pro Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
Po potlačení puče v srpnu 1991 se urychlil proces rozpadu SSSR. Dne 8. prosince 1991 podepsali nejvyšší představitelé RSFSR, Ukrajiny a Běloruska v Brestu dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států. Ke Společenství přistoupilo dalších osm republik na summitu v Alma Atě 21. prosince 1991. Bylo potvrzeno, že SSSR ukončil svou existenci jako subjekt mezinárodního práva a geopolitická realita. 25. prosince se bývalá RSFSR přejmenovala rozhodnutím svého Nejvyššího sovětu na Ruskou federaci v čele s presidentem Jelcinem. 27. prosince se Ruská federace prohlásila za právního pokračovatele bývalého SSSR. Prohlášením států SNS z Alma - Aty zaujalo Rusko místo SSSR v OSN, Radě bezpečnosti a dalších mezinárodních organizacích.
Na vývoj situace reagovala vláda ČSFR svým prohlášením ke vzniku Společenství nezávislých států, jímž tento vývoj uvítala a vyjádřila připravenost rozvíjet styky přátelské spolupráce se všemi nástupnickými státy. Vláda ČSFR vyjádřila souhlas se změnou pověření zastupitelského úřadu ČSFR v SSSR na zastupitelský úřad ČSFR v Ruské federaci.
ČSFR vyslovila připravenost k rozvoji dvoustranných styků. 18. února 1992 jednal v Moskvě předseda vlády Čalfa s presidentem Jelcinem a dalšími činiteli mj. o uzavření nové ekonomické dohody, o vyrovnaní finančních závazků a o náhradě škod spojených s pobytem sovětských vojsk na čs. území.
Ruská federace připravuje novou zahraničně-politickou doktrínu, založenou na zásadě minimální obranné dostatečnosti, vztazích partnerství a přátelství se sousedními a ostatními zeměmi. Přišla s řadou významných odzbrojovacích návrhů v oblasti strategické výzbroje.
Ruská federace disponuje rozsáhlým hospodářským a vojenským potenciálem, patří mezi naše nejvýznamnější ekonomické partnery.
Ze zaměření čs. zahraniční politiky na r. 1991 vyplynul úkol nahradit dosavadní smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, uzavřené s bývalými socialistickými státy v Evropě, smlouvami novými. Jednání o nové smlouvě, která by nahradila spojeneckou smlouvu ze dne 6. 5. 1970, byla vedena i se SSSR, která začátkem října 1991 byla zakončena parafováním dohodnutého textu. V důsledku rozpadu SSSR v prosinci m. r. a vytvoření Společenství nezávislých států k podpisu této smlouvy již nedošlo. Bylo zahájeno jednání o nové smlouvě s Ruskou federací jako státem - pokračovatelem SSSR a Ukrajinou a Běloruskou republikou, jako s jedněmi z nástupnických států SSSR.
Jednání o nové smlouvě mezi ČSFR a Ruskou federací bylo uzavřeno jejím parafováním ministry zahraničních věcí při příležitosti návštěvy předsedy vlády M. Čalfy v Moskvě dne 18. 2. 1992. Dne 1. 4. t. r. byla Smlouva v Moskvě podepsána prezidenty obou států.
Smlouva je obdobná s parafovanou smlouvou s SSSR. Vychází z nové situace v Evropě a z úsilí nahradit bezpečnostní systém založený na spojeneckých smlouvách a vojenských blocích postupným budováním celoevropských bezpečnostních struktur a institucí. Není koncipována jako smlouva spojenecká a neobsahuje tudíž závazek k vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku, ale předpokládá úzkou spolupráci ve všech oblastech dvoustranných styků a mezinárodní součinnost, včetně spolupráce při vytváření nového bezpečnostního systému v Evropě na základě příslušných dokumentů KBSE.
Smlouva sestává z preambule a 29 článků.
V preambuli Smlouva poukazuje mimo jiné na tradiční vztahy přátelství mezi národy obou států, na skutečnost, že Ruská federace je státem - pokračovatelem SSSR, na přání Smluvních strany definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou z 1. dubna 1992.
Operativní část Smlouvy obsahuje zásady vzájemných vztahů (článek 1), závazek bezvýhradně respektovat svrchovanost a územní celistvost druhé Smluvní strany (článek 2), ustanovení o spolupráci k dosažení celoevropského bezpečnostního systému (článek 4), závazek nepřipustit využití svého území k agresi proti druhé straně a neposkytovat pomoc útočníkovi v případě, že se jedna ze Smluvních stran stane předmětem ozbrojeného útoku (článek 5). Smlouva předvídá pravidelné konzultace na různých úrovních (článek 6), včetně bezodkladných konzultací v případě ohrožení bezpečnostních zájmů Smluvních stran (článek 7). Smluvní strany se zavazují napomáhat procesu odzbrojení a posílení opatření důvěry a bezpečností v Evropě (článek 8). Budou prohlubovat svou spolupráci v rámci mezinárodních organizací a institucí, zejména evropských (článek 9). Budou vytvářet co nejpříznivější podmínky pro přímé styky a spolupráci na úrovni republik, regionů, měst a obcí, napomáhat stykům mezi lidmi, politickými stranami, odbory a dalšími společenskými organizacemi. Zvláštní pozornost budou věnovat stykům mezi parlamenty (článek 10).
Smluvní strany se budou podle svých možností podílet na vytváření příznivých podmínek pro hospodářský a sociální rozvoj v Evropě a budou čelit novému rozdělení Evropy (článek 11). Budou napomáhat rozvíjení spolupráce v oblasti hospodářské a obchodní (článek 12), vědecko-technické (článek 13), dopravy a spojů (článek 14), ochrany životního prostředí (článek 15), energetiky (článek 17), školství, kultury a umění (článek 18), sdělovacích prostředků (článek 20), zdravotnictví a sociálního zabezpečení (článek 21). Budou spolupracovat při potlačování organizované zločinnosti a v otázkách vzájemné právní pomoci (článek 23). Závazky vůči národnostním a etnickým menšinám jsou formulovány obecně s odvoláním na dokumenty KBSE a další mezinárodní dokumenty (článek 24).
Smluvní strany potvrzují, že zůstávají v platnosti smlouvy a dohody uzavřené mezi ČSFR a SSSR a dohodnou se, které z těchto smluv a dohod pozbyly nebo pozbudou platnosti (článek 26).
Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, bude ukončena platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR ze dne 6. 5. 1970, která byla vývojem zcela překonána, avšak formálně nebyla dosud zrušena (článek 28).
Smlouva se uzavírá na dobu 10 let a její platnost se prodlužuje mlčky vždy o dalších pět let, není-li vypovězena jeden rok před uplynutím její platnosti (článek 28).
Odpovídá zásadám čs. zahraniční politiky, je v souladu s čs. právním řádem a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky ČSFR převzatými jinými mezinárodními smlouvami. Závazky vyplývající ze Smlouvy jsou vzájemné a vyvážené.
Jedná se o Smlouvu politickou, která podle článku 36, odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, vyžaduje před ratifikací souhlas Federálního shromáždění.
Za bezvadnost: dr. Z. Pisk
SMLOUVA
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci
Česká a Slovenská Federativní Republika a Ruská federace (dále jen "Smluvní strany"),
navazujíce na tradiční vztahy přátelství mezi národy obou států,
přihlížejíce ke skutečnosti, že Ruská federace je státem - pokračovatelem Svazu sovětských socialistických republik,
vycházejíce z hlubokých politických a hospodářských přeměn v obou státech, v Evropě a ve světě,
přesvědčeny o tom, že vzájemná úcta a spolupráce mezi oběma státy odpovídá zájmům národů Ruské federace a ČSFR a slouží upevňování míru, bezpečnosti a spolupráce v Evropě, vytvoření kvalitativně nových vztahů, založených na rovnosti,
považujíce územní celistvost a neporušitelnost hranic všech států za neoddělitelnou součást nového mírového uspořádání v Evropě,
řídíce se pravidly mezinárodního práva, především zásadami Charty Organizace spojených národů, a jednajíce v souladu se závazky přijatými v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Pařížskou chartou pro novou Evropu, napomáhajíce k přeměně Evropy v kontinent míru, bezpečnosti, demokracie a blahobytu,
zdůrazňujíce význam bezvýhradné úcty k lidským právům a základním svobodám a k zásadám demokracie, humanismu a právního státu,
přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou z 1. dubna 1992,
berouce na vědomí československo-sovětskou Deklaraci z 26. února 1990,
navazujíce na zásady společné československo-ruské Deklarace o zásadách vzájemných vztahů a spolupráce ze 14. května 1991,
dohodly se takto:
Článek 1
Smluvní strany budou rozvíjet svoje vztahy jako spřátelené státy. Budou se důsledně řídit zásadami svrchované rovnosti, nepoužití síly nebo hrozby silou, neporušitelnosti hranic, územní celistvosti, mírového řešení sporů, nevměšování do vnitrních záležitostí, respektování lidských práv a základních svobod, rovnoprávnosti a práva národů na sebeurčení, plnění závazků podle mezinárodního práva v dobré víře. Budou uskutečňovat přátelskou spolupráci v duchu vzájemné úcty a porozumění, dobrého sousedství a partnerství, vzájemných hospodářských výhod.
Článek 2
Smluvní strany budou bezvýhradně respektovat svrchovanost a úze mní celistvost druhé Smluvní strany.
Článek 3
Smluvní strany se zavazují řešit všechny spory, které by mohly vzniknout mezi nimi, výlučně mírovými prostředky. Zdrží se hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti a nezávislosti druhé Smluvní strany, jakož i jakéhokoliv jiného jednání neslučitelného s cíli a zásadami Charty OSN, Závěrečného aktu a dalších dokumentů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Článek 4
Smluvní strany potvrzují, že bezpečnost je nedílná a že jejich bezpečnost je nerozlučně spjata s bezpečností všech účastnických států Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Budou všestranné napomáhat posilování bezpečností a rozvoje spolupráce v Evropě s cílem vytvořit účinný celoevropský bezpečnostní systém. Za tím účelem budou podporovat zřizování a činnost stálých institucí a orgánů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a všemožně napomáhat vytváření jednotného celoevropského prostoru ve všech jeho dimenzích.
Článek 5
Smluvní strany nepřipustí využití svého území k agresi nebo jiným násilným činům proti druhé Smluvní straně.
V případě, že se jedna ze Smluvních stran stane předmětem ozbrojeného útoku, druhá Smluvní strana nebude útočníkovi poskytovat žádnou vojenskou nebo jinou pomoc ani jakoukoliv jinou podporu a bude působit k tomu, aby byl konflikt vyřešen v souladu se zásadami Charty OSN a dokumentů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Tyto závazky se nedotýkají práv a závazků Smluvních stran vyplývajících z Charty OSN.
Článek 6
Smluvní strany budou pořádat pravidelné konzultace na různých úrovních s cílem zabezpečit další rozvoj a prohloubení svých dvoustranných vztahů a výměny názorů na mezinárodní otázky.
Setkání na nejvyšší úrovni se uskuteční podle potřeby a účelnosti, nejméně jednou ročně.
Ministři zahraničních věcí budou pořádat pravidelné konzultace o otázkách společného zájmu.
Předpokládají se pravidelná setkání vedoucích představitelů ostatních ministerstev a vládních úřadů obou Smluvních stran.
Článek 7
Konzultace se bezodkladně uskuteční na žádost jedné ze Smluvních stran, která má za to, že by mohly být ohroženy její bezpečnostní zájmy. Obě Smluvní strany budou usilovat o dosažení shody o opatřeních vhodných k překonání vzniklé situace.
Dojde-li podle názoru jedné ze Smluvních stran k ohrožení míru nebo vzniku mezinárodního napětí, budou se vzájemně informovat o možných způsobech urovnání sporu a stabilizaci situace.
Článek 8
Smluvní strany budou aktivně napomáhat procesu chemického, bakteriologického, jaderného, tak i konvenčního odzbrojení, dalšímu snižování ozbrojených sil a výzbroje v Evropě, posílení opatření důvěry a bezpečnosti na dvoustranném a mnohostranném základě, jakož i zřizování stálých struktur celoevropské bezpečnosti.
Budou přispívat k tomu, aby byly cestou závazných a účinně kontrolovatelných dohod sníženy stavy ozbrojených si, a výzbroje na úroveň dostatečnou pouze pro obranu.
Smluvní strany budou spolupracovat v zájmu prohloubení důvěry a bezpečnosti a za tím účelem budou rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci a kontakty ve vojenské oblasti.
Článek 9
Smluvní strany budou prohlubovat svou spolupráci v rámci mezinárodních organizací a institucí, zejména evropských. Budou si navzájem podle možností pomáhat při rozvíjení spolupráce s mezinárodními organizace a institucemi, jejichž je jedna ze Smluvních stran členem.
Článek 10
Smluvní strany budou vytvářet co nejpříznivější podmínky pro přímé styky a spolupráci na úrovni republik, autonomních oblastí, regionů, měst a obcí ve všech otázkách náležejících do jejich kompetence.
Zvláštní pozornost budou věnovat rozšíření styků mezi parlamenty.
Smluvní strany budou napomáhat rozvoji styků mezi lidmi, politickými stranami a hnutími, odbory, církvemi, náboženskými, sportovními, turistickými a jinými svazy a spolky.
Výměna mládeže bude požívat všestranné podpory obou Smluvních stran.
Smluvní strany budou podporovat úsilí směřující k hlubšímu vzájemnému poznání a porozumění a k překonávání rozličných předsudků.
Článek 11
Smluvní strany se budou podle svých možností podílet na vytváření a udržování příznivých podmínek pro hospodářský a sociální rozvoj v Evropě. Budou společně i jednotlivě čelit novému rozdělení Evropy.
Článek 12
Smluvní strany budou napomáhat rozvíjení vzájemně výhodné hospodářské a obchodní spolupráce.
Smluvní strany budou v souladu se svým právním řádem a mezinárodními smlouvami, jejichž jsou stranami, vytvářet příznivé ekonomické, finanční a právní podmínky pro podnikatelskou a jinou hospodářskou činnost včetně vzájemné podpory a ochrany investic a nebudou ve vzájemné hospodářské spolupráci přijímat diskriminační opatření.
Článek 13
Smluvní strany budou napomáhat vytváření patřičných podmínek pro účinnou spolupráci v oblasti základní a aplikované vědy, moderní techniky a technologie
Článek 14
Smluvní strany budou spolupracovat v oblasti dopravy a dalších komunikačních systémů, včetně zlepšení tranzitního spojení.
Budou rozvíjet spolupráci v oblasti počítačového zpracování dat, jakož i rozšiřovat, zlepšovat a slaďovat telekomunikační spojení a poštovní službu.
Článek 15
Smluvní strany budou rozšiřovat spolupráci v oblast ochrany a zlepšení stavu životního prostředí, předcházení dálkového znečišťování, racionálního a úsporného využívání přírodních zdrojů, rozšiřování ekologicky čistých výrob a provádění vysoce účinných opatření k ochraně a obnově přírody.
Budou usilovat o rozvíjení koordinovaných strategií mezinárodní a regionální ochrany životního prostředí, která si klade za cíl trvale udržitelný rozvoj v celé Evropě.
Smluvní strany si budou poskytovat pomoc při předcházení katastrofám a při odstraňování následků živelných pohrom a závažných nehod.
Článek 17
Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k posílení spolupráce v oblasti energetiky s využitím úsporných technologií.
Článek 18
Smluvní strany budou rozvíjet spolupráci v oblasti školství, kultury a uměná.
Vycházejíce z tradic kulturních styků zabezpečí svým občanům široký přístup ke kulturním hodnotám druhé Smluvní strany a budou podporovat odpovídající státní, občanské a individuální iniciativy. Budou všestranně napomáhat rozšiřování výměn mezi tvůrčími kolektivy, kulturními činiteli, odborníky, kulturními a vzdělávacími institucemi jak na státní, tak i na regionální a místní úrovni.
Budou podporovat výuku jazyků druhé Smluvní strany, včetně studia na školách a vysokých školách.
Budou podporovat spolupráci mezi školami všech druhů a stupňů a vědeckovýzkumnými ústavy, a to jak prostřednictvím výměny žáků, studentů, učitelů a vědeckých pracovníků, tak i prostřednictvím společných akcí a projektů.
Každá Smluvní strana bude na svém území poskytovat podporu činnosti kulturních a informačních středisek druhé Smluvní strany a zabezpečovat k tomu nezbytné organizační a právní podmínky.
Smluvní strany v souladu se svými právními předpisy usnadní přístup k archivům, knihovnám, vědeckým ústavům a podobným zařízením.
Článek 19
Smluvní strany budou spolupůsobit při ochraně a studiu kulturního a uměleckého dědictví svých zemí, včetně ochrany historických a kulturních památek.
Článek 20
Smluvní strany budou napomáhat rozvoji spolupráce a výměn v oblasti informací a podporovat kontakty mezi organizacemi a představiteli hromadných sdělovacích prostředků.
Článek 21
Smluvní strany budou rozvíjet všestrannou spolupráci ve zdravotnictví, zejména při ochraně proti přenosným a jiným chorobám.
Budou usilovat o co nejužší spolupráci v oblasti sociálního zabezpečení.
Článek 22
Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské památníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.
Budou rovněž spolupracovat při zajišťování a udržování pohřebišť občanů druhé Smluvní strany, výměně informací a o osudu zemřelých a nezvěstných na svém území.
Smluvní strany budou spolupracovat při potlačování zločinnosti, zejména organizované zločinnosti, terorismu, nezákonného obchodu s narkotiky, činů proti bezpečnosti leteckého provozu, braní rukojmých, pašování zboží včetně přepravování přes hranice, v rozporu s platnými předpisy, zbraní, uměleckých předmětů a rovněž předmětů majících kulturní a historickou hodnotu.
Smluvní strany budou spolupracovat v otázkách vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Článek 24
Smluvní strany budou v souladu se závazky přijatými v Dokumentu kodaňského zasedání Konference o lidské dimenzi, Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z 29. června 1990 a dalších mezinárodních dokumentů podporovat účast národnostních a etnických menšin na životě společnosti a vytvářet příznivé podmínky pro rozvíjení jejich etnické, kulturní, jazykové a náboženské svébytnosti.
Článek 25
Státní občané jedné Smluvní strany nacházející se nebo žijící na území druhé Smluvní strany mohou v plném rozsahu užívat svých práv a základních svobod vyplývajících ze Všeobecné deklarace lidských práv, právního řádu a mezinárodních smluv, jimiž je Smluvní strana, na jejímž území se nacházejí nebo žijí, vázána.
Článek 26
Smluvní strany potvrzují, že zůstávají v platnosti smlouvy a dohody uzavřené mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Svazem sovětských socialistických republik.
Smluvní strany se dohodnou, které z těchto smluv a dohod pozbyly nebo pozbudou platnosti.
Článek 27
Tato Smlouva není namířena proti nikomu. Nedotýká se práv a závazků vyplývajících z platných dvoustranných a mnohostranných smluv a dohod, jimiž jsou Smluvní strany vázány ve vztahu k jiným státům.
Článek 28
Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin. Současně s tím bude ukončena platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 6. května 1970.
Tato Smlouva se uzavírá na dobu 10 let, poté se bude její platnost prodlužovat vždy na následující pětileté období, pokud ji jedna ze Smluvních stran nevypoví písemně nejméně jeden rok před uplynutím příslušného období platnosti.
Článek 29
Tato Smlouva bude předložena sekretariátu Organizace spojených národů k registraci podle článku 102 Charty OSN.
Dáno v Moskvě dne 1. 4. 1992 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
|
Za |
Za |
|
Českou a Slovenskou Federativní Republiku |
Ruskou federaci |
|
Václav Havel, v. r. |
Boris Jelcin, v. r. |
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
Dodatek k tisku 18
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, podepsaná v Moskvě dne 1. dubna 1992
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, podepsaná v Moskvě dne 1. dubna 1992