Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Ďalším častým argumentom je ten, že ide o sebaobranný reflex federálnych inštitúcií a orgánov, aby sa problémy a ťažkosti, ktoré sa očakávajú, presunuli na bedrá republikových vlád. Takéto počínanie však osobne považujem za racionálne, pretože nie je zodpovedné, aby akákoľvek inštitúcia či orgán otvoril určité zložité operácie, ktoré sú rizikové, ktorých výsledok je vo hviezdach a životnosť týchto inštitúcií je kratší než termín dokončenia operácií a doznenie ich hlavných účinkov. Zavádzal by sa tým chaos neadresnosť, nebolo by koho ani pochváliť, prípadne ani potrestať. Prirodzene to, že nebudeme vedieť koho pochváliť, asi nebude tým hlavným problémom.

Celý priebeh ekonomickej reformy od samého začiatku sprevádzalo množstvo improvizácií a náhlych zmien. Teraz je dokonca cítiť aj absenciu priamej angažovanosti vrcholných vládnych a politických činiteľov v riešení ekonomických problémov. Tí majú teraz plné ruky a hlavy problémov a starostí so štátoprávnym usporiadaním. Táto stagnácia a nervozita z toho sa presúva dole, prešľapuje sa na mieste a efektívne pracuje len skupina špekulantov, ktorí vedia tento stav využiť len k vlastnému obohateniu.

V tomto stave veci skutočne nie je rozumné pustiť sa do tak závažnej akcie, ktorou je spustenie reťaze bankrotov. Vzhľadom na asymetričnosť dopadu ekonomickej reformy na Slovensku, ktorá sa už veľmi negatívne prejavila doteraz, máme obavu, že aj spustenie účinnosti zákona 328 by malo na Slovensku ďaleko vážnejšie následky, než v Českej republike. Je preto rozumnejšie, keď sa poskytne vládam republík určitý časový priestor, ktorý umožní odhadnúť následky uplatnenia zákona č. 328 na ekonomiku republík a zvoliť cieľovo modifikované postupy, reflektujúce novú realitu už samotných ekonomík.

Problém, ktorý sme v klube poslancov SDĽ vnímali negatívne je skutočnosť, ktorá tu už bola spomenutá v predchádzajúcej rozprave, že ani vrcholní reprezentanti ekonomickej reformy a finančných kruhov, napríklad pán guvernér štátnej banky a federálny minister financií, nemajú jednotný názor na tento problém, dosť podstatne sa odlišujú. Odborníci nemajú dostatok informácií a podkladov k serióznemu a zodpovednému posúdeniu argumentov za a proti, nie je možné vypracovať kvantifikované prognózy a očakávania.

Ďalej je vôbec veľmi paradoxné ako vlastne vznikla iniciatíva na prerokovávanie tohto návrhu zákona vo Federálnom zhromaždení. Iniciatíva vznikla medzi poslancami hospodárskych výborov, teda oficiálne. Vzniká otázka, či tento problém vládu netrápil a prečo. Tento problém predsa nevznikol 20. októbra, aby bolo možné hovoriť o krátkosti času. V dôvodovej správe výboru hospodárskeho sa hovorí o ozdravnom účinku bankrotu na ekonomiku na jednej strane a vzápätí sa argumentuje tým, že keď tieto bankroty nastanú, nastane kolaps. Ťažko je teda hovoriť o lieku, po ktorom pacient zomrie.

O čo naliehavejšia je argumentácia dôvodovej správy aj niektorých poslancov, že je nevyhnutné odložiť postup podľa zákona č. 328, o to nezodpovednejšie sa javí vyčkávanie exekutívy na termín 1. októbra.

Poslanci nemajú deň čo deň čerstvé informácie o situácii, ani priame páky ako výkonná moc. Zaznieva potom oprávnená obava, či zodpovedné inštitúcie a vláda využijú aj novoposkytnutý priestor a či nebude tento čas premrhaný a neprinesie iba negatívne dôsledky. Tie som už naznačil a zazneli aj v rozprave.

Pokiaľ bude zákon prijatý, je nutne potrebné vytvoriť legislatívne prostredie a dotvoriť systém spoločenských noriem, v ktorom bude platiť prirodzený poriadok a hierarchia hodnôt, že bankrot je jednoznačne neúspech, ktorý síce nemusí viesť k samovraždám hlavných aktérov, ale rozhodne nemôže byť prostriedkom na obohacovanie sa, vymanenia sa z problémov a na rozkrádanie štátnej pokladne.

Nesmieme pripustiť stav, aby sa poctiví podnikatelia dostali do úlohy naivných dobrákov, ktorí sú na tom finančne horšie, než šikovní bankrotári. Nebezpečenstvom je zneužívanie rôznych rozvojových a daňových úľav, impulzov, po odznení ktorých nastane plánovaný krach. Táto možnosť tu je, skúsenosti z poľskej situácie sú veľmi nepríjemné.

Vážené dámy a páni! Vzhľadom k protirečeniam, ktoré som tu naznačil, je zrejmé, že nie sme v klube Strany demokratickej ľavice jednotní. Budeme hlasovať individuálne, podľa vlastného hodnotenia pomerov, pozitívnych a negatívnych tendencií, podľa vlastného chápania ekonomického a politického obsahu tohto problému. Osobne návrh podporím.

Aktívne opatrenia, ktoré by sa mali prijať v prípade prijatia zákona o posunutí účinkov, riadnu prípravu tohto ozdravného procesu, však podporíme všetci. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Nyní je přihlášen pan poslanec Jedinák, připraví se poslanec Valenčík.

Poslanec SL Z. Jedinák: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté. Nemyslím si, že máme podlehnout falešné iluzi o podstatě bankrotu jako nějaké sebezničující tragédii. Bankrot je běžná forma, kterou tržní hospodářství zajišťuje přesné řízení firem v neschopných rukou. Při bankrotu klesne hodnota firmy, což je tržní ocenění, neničí se však lidský a duševní potenciál a také fyzický, který v podniku zůstává. Je jen odebrán z rukou starých neschopných vlastníků. Jednotlivé součásti zbankrotované firmy dostanou do rukou noví vlastníci, kteří z nich sestaví nové struktury, v nichž budou tyto součástky nově využity. Zákon o bankrotu byl přijat už před rokem, ale dosud nebyl skutečně v praxi realizován. Tím byly zbytečně zakonzervovány staré neefektivní struktury. Nemyslím si, že si máme nechat namluvit to, že sami státní úředníci budou umět strukturovat podniky i bez instituce bankrotu.

Podle mého názoru jsou s předlohou návrhu zákona spojeny i některé právnické problémy. Chci položit v této souvislosti otázku oběma zpravodajům na jejich názor pokud jde o soulad § 1 s Všeobecnou deklarací lidských práv, konkrétně s článkem 10 a také o souladu s Mezinárodním paktem občanských a politických práv, konkrétně s článkem 11.

Pokud bychom oddálili účinnost tohoto zákona o šest měsíců z důvodu předlužení dlužníka, zůstává nám kategorie jiných případů, případně sekundární platební neschopnosti. Oba mezinárodní dokumenty však hovoří o rovných právech. Podle mého názoru bychom přijetím vytvořili dvě kategorie dlužníků a tím bychom vytvořili fakticky nerovnost.

Mám otázku na soulad § 1 s článkem 14

Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a na soulad § 1 s článkem 10 Všeobecné deklarace lidských práv.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: To byl poslanec Jedinák. Doufám, že oba zpravodajové budou moci otázku zodpovědět, ale asi ne hned. Nyní hovoří poslanec Valenčík, připraví se poslanec Ransdorf.

Poslanec SL R. Valenčík: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Zavilý odpůrce prognostiky, Karel Jaromír Erben, ve své básni Štědrý večer říká: "Lépe v mylné naději sníti, před očima čirou temnotu, než budoucnost hrozivou odhaliti, strašlivou míti jistotu."

Berte to jako motto mého vystoupení. V rukou držím důvodovou zprávu k zákonu o dočasném omezení postupu podle zákona o konkursu a vyrovnání. Tato důvodová zpráva je obsahově v podstatě shodná s vystoupením poslance Filipa na šesté schůzi minulého parlamentu, kde tehdy za klub poslanců KSČM vyjadřoval jménem klubu stanovisko ke scénáři ekonomické reformy. Mám ji před sebou ofocenou, můžete se přesvědčit.

Chci tím jen říci, že není dobré, když se problémy ideologizují. Když se říká, že jen někdo a jediný má monopol na pravdu. Nebudu hovořit dlouho, protože všechny podstatné argumenty o tom, co chci předložit jako návrh usnesení, zde už padly ve vystoupení kolegů z různých klubů. Budu formulovat jen návrh na usnesení Federálního shromáždění k zákonu o dočasném omezení postupu podle zákona o konkursu a vyrovnání:

"Federální shromáždění požaduje, aby federální vláda do 17. 11. 1992 iniciovala a zabezpečila uskutečnění reprezentativního odborného posouzení průběhu ekonomické reformy, například formou sympozia, konference s mezinárodní účastí, k posouzení současné ekonomické situace a východisek z obtíží ekonomické reformy, se zvláštním zřetelem k problému platební neschopnosti."

Chtěl bych při této příležitosti požádat, aby se k návrhu na toto usnesení hlasovalo před hlasováním o zákonu jako takovém, protože podle mého názoru i podle názoru řady poslanců z různých klubů, se kterými jsem tento návrh konzultoval, podmiňujeme schválením tohoto usnesení souhlas s jistě nepochybně nezbytným zákonem o bankrotu. Ale chceme garance, aby se toho půlročního období řádně využilo. A jak správně říkal kolega Buzalka z SDĽ, problémy v naší ekonomice jsou tak složité, že jejich řešení by si zasluhovalo udělení Nobelovy ceny.

Bylo by skutečně dobré, aby všichni odborníci, kteří mají k problematice co říci, bez ohledu na politickou příslušnost nebo příslušnost k určité ekonomické škole, jak domácí provenience, tak i ze zahraničí, dali hlavy dohromady a našli východisko ze složité situace.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Obávám se, že váš návrh bude potřebovat ještě jeden návrh, aby bylo možno takové hlasování uskutečnit. Procedurální návrh. Děkuji. Jako další řečník vystoupí poslanec Ransdorf. Připraví se poslanec Kondelík.

Poslanec SN M. Ransdorf: Pane předsedající, dámy a pánové. Předložený návrh mi připomíná situaci, kdy je rozbitá cesta - silnice. A místo opravení této cesty se jako opatření navrhuje postavení značky, která by varovala před výmoly.

Skutečností je to, že na problém platební neschopnosti podniků, na možný rozval podnikové sféry opoziční poslanci upozorňovali prakticky od července 1990. Nejprve ve výborech v diskusi o vládním prohlášení, potom v diskusi o scénáři ekonomické reformy. Ale když se objevila platební neschopnost podniků jako diskutovaný problém na začátku roku 1991, byl stav dvacet čtyři miliard. Za měsíc už to bylo sedmdesát šest miliard. A přesto nás federální ministr financí i federální ministr hospodářství ujišťovali, že jde o pseudoproblém. Dnes je to přes dvě stě miliard.

Myslím si, že je marný pláč dnešního českého premiéra, který tvrdí, že řešení tohoto problému by znamenalo pro jeho autora, že by mohl dostat Nobelovu cenu za ekonomii. Pan český premiér Václav Klaus ještě jako federální ministr financí se účastnil v říjnu 1991 konference ve Washingtonu. Tam prohlásil, že největším nebezpečím pro československý transformační proces je ideologická infiltrace ze Západu. Jsou to takřka biľakovská slova a jako řešení navrhoval vybudování ideologické závory proti takovéto infiltraci. Skutečností je, že šokovou terapii, která je spojena s rozvalem podnikové sféry, kritizovali vlivní ekonomové, jako je Galbraith nebo Samuelson, a že se od ní i praktičtí ekonomové distancovali, jako například bývalý šéf Evropské hospodářské komise pan Flagen, a od polsko-československého vydání šokové terapie se distancovala i paní Margaret Thatcherová v dopise polskému ekonomovi profesoru Zawislakowi.

Je to málo známá skutečnost a Československo přitom nemělo tak špatné vyhlídky v roce 1989. Je možné, že CIA je organizace, která užívá nesprávných údajů, jak nás ujišťovali vládní ekonomové, ale podle jejich statistické ročenky z roku 1988 Československo mělo k dispozici hrubý domácí produkt na obyvatele ve výši deset tisíc sto třicet dolarů. Podle údajů Světové banky, možná jsou to také údaje nesprávné, Itálie v té době měla deset tisíc tři sta padesát dolarů a Velká Británie deset tisíc čtyři sta dvacet dolarů. To tedy ukazuje, že názor Vladimíra Dlouhého z Politické ekonomie v roce 1987, že československá výchozí úroveň byla srovnatelná s Itálií, je do značné míry oprávněný.

Ale Václav Klaus hodnotil výchozí československou situaci také velmi pozitivně. Například ve svém článku z jara 1989 prohlásil, že stabilita spotřebitelské poptávky u nás je na úrovni, která je srovnatelná s kteroukoli ekonomikou, obstojí v co nejširším srovnání. Zároveň tehdy říkal, a my jsme nedávno projednávali problémy našeho zemědělství, že výkonnost československé ekonomiky je do značné míry závislá ve větší míře, než jsme si ochotni připustit, na stabilitě našeho zemědělství. To je také málo známý výrok architekta československé ekonomické reformy.

Chci tedy jen říci, že varovné hlasy tu byly, byla vybudována ona ideologická bariéra, ideologická závora. A dnes se tato ideologická závora vlastně vytváří vůči našim občanům. Nabízí se nám to, co správně poslanec Zeman nazval bianko šekem vládě, která by potom mohla další prohlubování krize podnikové sféry svalovat na problémy spojené s dezintegrací československého státu. Přitom ale tyto potíže byly předvídatelné alespoň při trochu solidní znalosti ekonomické literatury. V roce 1933 John Maynard Keynes ve své knize The Means to Prosperity varoval, že jakékoli pokusy vyrovnat rozpočet restriktivní finanční politikou a předběžnými preventivními opatřeními nepovedou ke skutečné stabilizaci, ale povedou pouze k tomu, že klesne úhrnná poptávka a následně také klesne úhrnný produkt. To bylo řečeno v roce 1933 a československý vývoj za poslední léta tuto věc jen potvrzuje.

Říkalo se nám, že nejlepší je ta cesta ekonomické reformy, která je opřena výlučně o tržně konformní řešení. Najednou se nám navrhuje postup, který je v rozporu s tím, co celé dva roky architekti československé ekonomické reformy říkali. A zároveň se ale zamlčuje před naší veřejností, že mezi tím nová ekonomická ortodoxie je poražena, že ve vedení Světové banky jsou kritici šokové terapie, jako je pan Lawrence Summers, hlavní ekonom světové banky, který je neokeynesián a je stoupencem státní intervence. Kolega Zeman zde citoval správně vlivný časopis The Economist, číslo které vyšlo ve dnech 12. až 18. září, kde se výslovně říká, že pro ekonomický růst je nejen nutné, aby stát investoval do infrastruktury. Je nutné, aby směřoval veřejné investice pro obnovení růstu. Ale doslova se tu říká: "Inteligentní aliance státu a trhu" je oním lékem i na neduhy americké ekonomiky, kde pan Bill Clinton, kandidát na prezidentský úřad, předpokládá investice do veřejné sféry pro obnovení růstu ve výši osmdesát miliard dolarů.

Domnívám se, že tento článek vlivného periodika čteného v celém anglosaském světě, který apologií potřebností centrálního plánování ukazuje, že je nutná korekce ekonomické reformy, že je nutné uvést československý ekonomický vývoj a československou reformu v soulad s trendy, které dnes převažují ve světě, a které mají stále větší podporu odborníků.

V závěru svého vystoupení bych chtěl podpořit návrh usnesení, který vznikl na půdě výborů finančních a rozpočtových, a také bych se přimlouval za usnesení navržené poslancem Valenčíkem.

Myslím si, že před námi stojí tři hrozby, a sice rychlá smrt kupónové privatizace, která ohrožuje jistoty více než osmi miliónů držitelů investičních kupónů, že před námi stojí hrozba rozvratu příjmové stránky rozpočtové soustavy a vzestup sociálních problémů. Mimo jiné byla tu přezaměstnanost ve výši zhruba jedné miliardy sedm set tisíc osob v roce 1989 a tato přezaměstnanost stále roste při souběhu s negativním vývojem československého exportu a poklesem produktivity práce na tři čtvrtiny úrovně z roku 1989. I to by nás mělo vést k tomu, abychom nedávali vládě bianko šek, ale abychom si vynutili určité korekce dosavadní strategie ekonomické reformy.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Nyní bude hovořit pan poslanec Kondelík, dále bude poslanec Věněk Šilhán.

Poslanec SL F. Kondelík: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážení hosté. Dovolte mi, já naváži na svého předřečníka z klubu, pana poslance Veselku, a přednesu zde jeden návrh. Je to návrh na doplnění tisku 113 o níže uvedené usnesení:

"Klub poslanců LSU žádá federální vládu, aby vypracovala:

1. Konkrétní návrh řešení druhotné platební neschopnosti.

2. Jasný agrární program respektující specifika obou republik, který bude potvrzen sdružením vlastníků půdy, agrárními komorami a Rolnickým družstevním svazem.

3. Zastavit přímou i nepřímou dekapitalizaci československého zemědělství, a tím zabránit budoucím křivdám na vlastnících půdy a zemědělského majetku, na soukromých zemědělcích a nově vzniklých společnostech podle obchodního zákona.

4. Navrátit právnickým a fyzickým osobám znárodněný majetek dosud nezprivatizovaný v bývalé podobě hospodářských družstvech, mlékáren, kampeliček apod., a tímto opatřením zvýšit efektivnost nově vzniklých transformovaných objektů.

5. Zavést konkrétní celní ochranu po dobu transformace a několik let po ní pro vytvoření dobré výchozí základny a stabilizace nově vzniklých subjektů.

Závěr: Uvedený a schválený návrh realizovat legislativou okamžitě v zájmu zabezpečení výživy obou národů a národností žijících v tomto evropském regionu z vlastních zdrojů. Při splnění těchto podmínek zemědělci podpoří odložení přijetí tohoto zákona o bankrotu na požadovaných šest měsíců." Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Dalším je poslanec Věněk Šilhán a připraví se poslanec Krejsa.

Poslanec SL V. Šilhán: Pane předsedající, dámy a pánové, mám před sebou návrh zákona, jednoho z nejstručnějších, jaké znám. Je to skutečně zákon stručný. Sestává ze dvou vět. Každá z nich představuje jeden paragraf. Ovšem je to zákon nesmírně významný, řekl bych, že má tak trochu havarijní povahu. Ale je to přitom návrh zákona, který je plně odůvodněný současným stavem ekonomiky a všemi těmi souvislostmi, které tento stav provázejí.

Mám v podstatě jenom dvě připomínky. Za prvé. Rád bych řekl, že bankrot není vždy ozdravným procesem. To je otázka toho, z jakých příčin vůbec bankrot vzniká. To je poznámka k ideologii zákona, který má číslo 328/1991 Sb. Naše situace není situace tržního hospodářství v pravém slova smyslu, proto i problémy bankrotu v současné době nejsou v plném slova smyslu selektivní povahy, nemají selektivní význam tak, jako mají dejme tomu v rozvinutém tržním systému, ale jsou vyvolány celou řadou příčin, které nemají s existencí tržního hospodářství vůbec co dělat.

Tady již bylo několikrát řečeno, že je to určitá bianko směnka. Já s tím velmi souhlasím. Je to směnka na šest měsíců a je adresována, má adresáta. Je to za prvé vláda, ale není to jenom vláda. Je to také management, jsou to banky, jsou to nově rodící se vlastníci podniků. A pak ne na posledním místě jsou to i představitelé zaměstnanců, to znamená v určitém ohledu jsou to i odbory. To jsou tedy adresáti té bianko směnky. Každý z nich má určitou, v hospodářském procesu, nezastupitelnou roli. A já bych si velmi přál, aby tato směnka s platností na šest měsíců byla naplněna, aby byla naplněna všemi aktéry hospodářského procesu jak managementem, tak samozřejmě i vládou, bankami, ale samozřejmě i nově rodícími se vlastníky, těmi, kteří v současné době vstupují do svých vlastnických práv. A v tom je podle mého soudu veliký problém.

Zdá se mi, že ani legislativně, ani jinak v systému naší hospodářské politiky jsme nerozehráli celou tu hru, aby všichni aktéři hospodářského procesu vstoupili do svých práv a do svých rolí tak, jak jsou napsány, jak by mohly být napsány a jak by mohly být také i sehrány. Neviditelná ruka trhu to nebude, která výlučně upraví věci. To zcela určitě ne. Bude to celá řada systémových kroků, které budou mít povahu, řekl bych, zákonodárnou, legislativní, povahu vládních operací, operací hospodářské politiky, podnikového managementu atd. To je podle mého soudu naprosto nesporné.

Proto je tak důležité, zdá se mi, věnovat pozornost celému systému opatření, která pochopitelně nejsou obsažena v návrhu zákona. To jsem řekl na začátku, že je nesmírně stručný, ale tento návrh doprovází. Návrh na usnesení. Je ještě rozmnožen řadou návrhů z řad poslanců. Proto prosím, abychom tomuto usnesení věnovali velikou pozornost. Je to usnesení adresované vládě a prostřednictvím vlády i ostatním aktérům hospodářského života. To je všechno.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Šilhánovi. Další je poslanec Krejsa nyní na řadě. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Kostya.

Poslanec SN J. Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jen krátce. Za poslanecký klub Sdružení pro republiku - Republikánskou stranu Československa navrhujeme zákon o dočasném omezení postupu podle zákona o konkursu a vyrovnání nepodpořit. Nemíníme házet záchranný kruh vládě, která nejen nedokázala přijít s tímto návrhem sama, což je ostuda, protože víme, že předkládaný návrh je návrhem poslanců. Vláda je odpovědna za to, že prosazováním ekonomické reformy jistého Václava Klause dovedla tuto zemi k ekonomické katastrofě a ke stavu, který by ráda zneprůhlednila. Odložením bankrotů se nic neřeší, naopak ponechá vládu v další pasivitě.

Proto se připojujeme k návrhu pana kolegy Valenčíka, aby federální vláda do 17. 11. 1992 iniciovala a zabezpečila odborné reprezentativní posouzení průběhu stávající ekonomické reformy. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: To byl poslanec Krejsa. Nyní prosím poslance Kostyu a jako poslední písemně přihlášený je pan poslanec Foltýn.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, vážení pozůstalí. Je charakteristické, že čím závažnější problém se v tomto parlamentě projednává, tím jsou tady naše řady prořídlejší. Jako by ta jistota převahy většiny, která se při hlasování projeví, umožňovala některým politickým stranám v tomto parlamentě se klidně věnovat jiným, důležitějším věcem s vědomím, že nakonec ať si ti opoziční poslanci - a všimněte si, že zatím vystupovali téměř opoziční poslanci - povídají co chtějí, vždyť my potom nakonec je stejně přehlasujeme a ty jejich hloupé nápady hodíme pod stůl. To je jenom takové povzdechnutí nad tím, jaký je charakter tohoto parlamentu.

A nyní k tomu, proč jsem přišel za tento řečnický pult. Několik kolegů přede mnou se snažilo analyzovat a říci svůj názor na skutečné pozadí, proč je tento návrh zákona předkládán. Já budu teď mluvit zdánlivě o něčem jiném, než je meritum tohoto zákona, o jiné transakci, která je v současné naší ekonomice připravována, ale shodnost postupu včetně časového úseku šesti měsíců je tak podobná, že mně nedá, abych to neřekl.

V minulých dnech jsme se dověděli, že Fond národního majetku převzal záruky na poskytnutí úvěrů ve výši asi dvě a půl miliardy Kčs pro státní statky, pro zemědělské státní statky. Jejich smyslem má být poskytnutí úvěrů na provedení podzimních zemědělských prací, ne oddlužení, ale pouze úvěr na provedení těchto prací - a dávejte prosím pozor - s dobou splatnosti 31. března, což je opět těch šest měsíců stejně jako v tomto zákoně.

Já bych vás rád upozornil na to, že podle mého názoru je scénář opět stejný, jako je smysl tohoto zákona - aby státní statky, které jsou už dnes v tíživé situaci, jsou zadlužené, jsou vybíjena stáda a je prodáván movitý majetek, aby se vůbec udržely nad vodou, dát jim další úvěr, aby se zaselo. Ale do 31. března dojde k naplnění časových limitů pro restituci a 31. března je zároveň polovina vegetačního období. To znamená do této doby nebudou mít státní statky žádné zdroje příjmů, aby mohly tyto úvěry splatit, budou postaveny před skutečnost, že kromě dnešní zadluženosti budou mít zadluženost daleko vyšší.

Jak se domníváte, že to budou řešit? Budou opět rozprodávat, budou snižovat svoje kmenové jmění. Po 31. březnu, i v souladu s tímto zákonem, který máme dnes přijmout, nebo nepřijmout, dojde k vlně bankrotů, sníží se kmenové jmění, aby se v rámci následné privatizace mohly nejjednodušším způsobem privatizovat. A to, co zemědělci za této podivné transakce vložili do půdy, to co zaseli, už na příští podzim sklidí někdo jiný. Domnívám se, že je to velice podivuhodná shoda filozofie tohoto zákona s tímto pokusem Fondu národního majetku řešit obdobnou situaci tentokrát ve státních statcích.

Domnívám se, že jedna i druhá filozofie je pochybná a já osobně za tento zákon hlasovat nebudu. A věřím, že nebudu v této síni jediný. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Nyní, promiňte pane poslanče, přehlédl jsem přihlášku poslance Trnkócyho, který byl před vámi, takže ho prosím a pak pan poslanec Foltýn jako poslední písemně přihlášený. Ještě technická poznámka - pan poslanec Ransdorf.

Poslanec SN M. Ransdorf: Myslím, že nám výrazně uniká, že situace podnikové sféry také vysílá velice znepokojivý signál do zahraničí. Myslím si, že to není jenom legislativní zmatek, který je v Československu, ale také situace podnikové sféry, která se podílí na tom, že do Československa plyne velmi malé množství zahraničního kapitálu. Byly zveřejněny údaje, které by mohly poslance zajímat: Do poloviny tohoto roku byly do Maďarska vloženy čtyři miliardy amerických dolarů, do rozstřílené Jugoslávie dvě miliardy a do Československa jenom jedna miliarda.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Pane poslanče, to nesouvisí s projednávanou věcí. Prosím, poslanče Trnkócy, máte slovo.