Jedno rumunské přísloví praví:
"Vola na traktor nepředěláš."
Ale hlasovat pro zánik společného státu
budou i ti, kterých si vážím, přestože
s nimi nesouhlasím. Mluvím o vás, pane předsedo
Kováči, pánové místopředsedové
Šedivý a Zelenayi, kolegové Suchánku,
Hajníku, Fialo, Zahradile, paní kolegyně
Bellušová. Mluvím i o vás, pane ministře,
milionáři Macku, pane místopředsedo
Čiči. Právě vás všech
bych se rád zeptal. Opravdu už máte natolik
stranicky otupělý sluch, že neslyšíte
v agónii, do které vaše strany tento stát
přivedly, povzdech a výčitku Caesara, klesajícího
pod dýkami senátorů: "I ty, Brute?"
Dámy a pánové, dnes je shodou okolností
29. září, jak už tu zaznělo,
den, kdy byla podepsána mnichovská dohoda. Pan předseda
minule prohlásil, že jde o náhodu. Já
mu věřím. Navrhuji proto, aby dnes na protest
proti výročí nejčernějšího
údobí naší historie vyzval poslance
k odchodu ze sálu na deset až patnáct minut
a pak by schůze mohla pokračovat. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane kolego, mám tomu rozumět tak,
že jde o procedurální návrh na přerušení
schůze?
Poslanec SN J. Krejsa: Samozřejmě, podávám
návrh písemně.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Procedurální návrh není
třeba podávat písemně.
O procedurálním návrhu se hlasuje neprodleně
a bez rozpravy.
Návrh zní: Na protest proti podepsání
mnichovské dohody dne 29. září 1938
přerušit jednání společné
schůze obou sněmoven na deseti minut.
Budu muset přivolat poslance, abychom mohli hlasovat o
procedurálním návrhu. Zatím budeme
pokračovat v rozpravě. O procedurálním
návrhu dám hlasovat, jakmile budeme usnášeníschopni.
Slovo má poslanec Jedinák, připraví
se poslanec Popesko.
Poslanec SL Z. Jedinák: Pane předsedající,
pane předsedo, dámy a pánové. Nemyslím
si, že by se v diskusi dalo ještě přednést
něco nového. Řada zajímavých
návrhů a podnětů zazněla už
při obecné minulé diskusi i dnes. Vysoce
oceňuji všechny návrhy, které cítily
profederalisticky, byť ne pro federaci v současné
podobě. Oceňuji návrhy na společné
soužití ve formě dvou rovnoprávných
subjektů s mezinárodní svrchovaností,
návrhy na to, aby Česká republika, po vyhlášení
svrchovanosti, svého nejbližšího partnera
našla ve Slovenské republice.
Myslím ale, že je velmi nerozumné, že
nám vláda nedokázala tyto návrhy blíže
konkretizovat, zejména že nepřednesla návrhy
zásad mezinárodně právního
soužití, vymezení zóny volného
obchodu nebo společného ekonomického prostoru.
Nejsem příliš nakloněn jednoduchým
zákonům. Ti z vás, kdož byli v minulém
parlamentu, vědí, jaké problémy způsobili
jednoduché zákony. Mám na mysli například
zákon restituční. V mnoha případech
nebo paragrafech se zdálo, že jde o jednoduchá
jasná ustanovení, která budou v praxi vykládaná
zcela jasně, ale s postupem času se ukázalo,
jaké problémy byť zpočátku zcela
jasná ustanovení v praxi vyvolávají.
Chci poukázat například na článek
2, který mluví o tom, že nástupci po
rozpadu federace se stávají zvláště
Česká republika a zvláště Slovenská
republika. Mezinárodní právo však získání
statutu pokračovatelských zemí neuznává.
Je to požadavek, který je z naší strany
maximalistický na to, aby obě země byly mezinárodním
společenstvím uznány jako zcela samostatné
subjekty. V mezinárodním právu však
nerozhoduje diktát země, která je malá,
ale to, co se v obecném mezinárodním právu
jako povědomí za dlouhá léta faktických
vztahů mezi státy při jejich kontaktech vytvořilo.
Jsou zpracovány ty úvahy o tom, jak by to po eventuálním
rozpadu a nástupnictví obou dvou zemí mohlo
být. Myslím, že i toto ustanovení o
vzniku subjektivity a statutu pokračovatelských
zemí České republiky a Slovenské republiky
bude v praxi vyvolávat ještě řadu problémů.
Mám nyní na mysli například účast
v helsinském procesu KBSE, účast v mezinárodních
organizacích. Souvisí to zřejmě i
s naší úlohou předsednictví v
KBSE. Kdo bude pokračovatelem, která z republik?
Česká republika nebo Slovenská republika?
Na první pohled se může zdát, že
to je požadavek nevýznamný, ale jsem přesvědčen,
že malý stát jako my může mezinárodní
prestiž prokazovat svými myšlenkami a znalostmi.
Až do konce prosince nebo lépe řečeno
do 14. prosince, má náš ministr zahraničních
věcí předsedat KBSE. Jak to bude se závazky?
Bude Česká republika nebo Slovenská republika?
Jak to bude s naší žádostí o přijetí
do Rady bezpečnosti. Bude žádat Česká
republika nebo Slovenská republika?
Jako pro federalistu je tento proces dělení státu
pro mne nepříjemnou záležitostí,
se kterou se těžko vyrovnávám. Pane
místopředsedo, prosil bych vás, abyste mi
mohl odpovědět alespoň na otázky,
týkající se členství v KBSE
nebo v Radě bezpečnosti.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Slovo bude mít
pan poslanec Popesko, připraví se poslanec Kalina
Ještě stále nejsme usnášeníschopni.
Prosím kolegy a kolegyně, kteří se
zdržují v přilehlých místnostech,
aby se dostavili do sálu. Měli bychom hlasovat o
procedurálním návrhu, který byl předložen,
případně o dalších procedurálních
návrzích ohledně organizace dnešního
večera. Prosím, dostavte se k hlasování.
Slovo má poslanec Popesko.
Poslanec SN P. Popesko: Vážený pán predseda,
vážené panie poslankyne, vážení
páni poslanci! Budem hovoriť len veľmi stručne.
Ani nemám vo zvyku používať kvetnaté
slová.
Iste pochopíte, že zastreliť suseda nie je dovolené,
pretože náš právny poriadok to nedovoľuje,
najmä však preto, že máme kresťanskú
civilizáciu, ktorá strieľanie do ľudí
zakazuje. Je ale možné tento zákaz obísť
tým, že si necháme odhlasovať zákon,
že za určitých podmienok toho suseda môžeme.
Samozrejme, v tomto prípade oddeľujeme morálku
od zákona a sme svedkami minulých čias, že
také zákony sa prijímali.
Poznáme Norimberské zákony, kde sa ľudí
nikto nepýtal, či súhlasia alebo nie, boli
propagandisticky spracovaní a šesť miliónov
Židov v dôsledku týchto zákonov skončilo
v plyne.
Keď sa pozrieme na rozsudky nad Miladou Horákovou
alebo ďalšími sto štyridsiatimi popravenými
za komunistického režimu, v každom rozsudku nájdeme
zákonité odôvodnenie tejto popravy.
Keď boli nacistickí zločinci súdení,
každý sa odvolával na nejaký taký
zákon, ktorý bol odtrhnutý od humanity, od
ľudskosti.
Obyčajne sa také zákony vynášajú
ako poistka do budúcnosti, keby náhodou bolo zle,
aby sme mali zákonný podklad na ospravedlnenie svojich
činov.
Nechcem posudzovať tento zákon, ktorý prerokovávame.
Som za národnú identitu. Budem podporovať to,
čo Strana demokratickej ľavice schválila na
svojej republikovej rade. Som za sebaurčenie národov.
Ako celoživotný laboratórny pracovník
nie som ochotný veriť zbožným prianiam
a veciam, ktoré som si experimentálne neoveril.
Mojou celoživotnou profesiou bol experiment. Veril som len
tomu, čo som videl a čo som si na experimente naplánoval.
Ak niekto suverénne tvrdí, že samostatný
slovenský štát je to najideálnejšie
pre slovenský národ, môžem tomu veriť,
ale práve v tomto prípade bude experimentom občan.
Pretože nijaká reprezentácia, ani my nemáme
právo za 15 miliónov občanov rozhodnúť,
ako im bude dobre. Odznelo tu veľa emotívnych vecí.
Pochopiteľne, každý má právo hovoriť.
Počuli sme aj jedného zástupcu pri okrúhlom
stole v televízii, ktorému záležalo
na tom, aby o nás v Argentíne vedeli. Ja sa domnievam,
že rozhodujúce bude to, čo budeme vedieť
občanom dať. Hladný občan sa sotva bude
zaujímať o národnú identitu, respektíve
o jej vokajší prejav, či tam bude hviezdička,
alebo bude mať zastúpenie.
Rozhodujúce bude, či mu ten štát poskytne
slušnú alebo stúpajúcu progresívnu
životnú úroveň. Ostatné ho sotva
bude zaujímať.
O národnej identite. Pamätám sa na výrok
bývalého prezidenta Reagana, ktorý umiestnil
Československú republiku na pobrežie Baltického
mora. Z toho vidíme, že aj svetoví štátnici
nemusia brať našu existenciu na vedomie. To záleží
od toho druhého partnera a nie od nás, či
svoju identitu budeme vedieť presadiť. Národnú
identitu môžeme presadzovať svojimi výrobkami,
svojimi literárnymi dielami, bestsellermi, ktoré
preniknú na svetové trhy, naším umením
atď. Tým presadíme svoju identitu, ale nie
zbožnými želaniami.
Bol by som veľmi rád, keby sa skutočne urobil
prieskum, čo to pre obidva národy prinesie. Ja som
veľmi skeptický. Existuje jeden milión rodín,
v ktorých sú príbuzenskými zväzkami
spojení Česi a Slováci a naopak. Veľmi
pochybujem, že tento milión občanov bude úplným
rozbitím štátu nejako nadšený.
Mám už informácie, že bude migrácia
obyvateľstva. S tým sa nepočíta, ale
bude. Ľudia budú utekať zo Slovenska - nielen
českí občania, ale aj slovenskí občania
- zo strachu pred obsadením maďarskou armádou,
čo nie je taká nereálna vec. Bude aj emigrácia
mimo územia tohto súčasného štátu.
Ekonomický prepad - s tým musíme počítať
- že je viac istý, ako neistý a ekonomika bude
rozhodovať o tom, čo bude občan chcieť
alebo nebude chcieť. Ďakujem za trpezlivosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Znovu apeluji na všechny
poslance, aby se dostavili do sálu. Budeme hlasovat o důležitých
procedurálních návrzích. Prosím
zvláště poslance české části
Sněmovny národů, aby zaujali svá místa.
Technická - kolega Malý.
Poslanec SL M. Malý: Ani ne tak technická, spíše
faktický dotaz na předřečníka.
Těch čtyřicet dva let experimentu komunistické
strany nestačilo? Těch dva a půl roku experimentu
toho minulého parlamentu nestačilo? Jak dlouho tohleto
ještě chcete lidem předvádět?
Já si myslím, že těch experimentů
bylo, alespoň na můj vkus, již dost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji, pane kolego, ale nicméně
v tuto chvíli se zabýváme hlasováním
o procedurálních návrzích. Já
bych prosil, abychom neodbočovali od této rozpravy.
Je zde především předložen procedurální
návrh poslance Krejsy, já ho přečtu
ještě jednou: "Navrhuji na protest proti podepsání
mnichovské dohody dne 29. září 1938
přerušit jednání společné
schůze obou sněmoven na deset minut." Dávám
hlasovat.
Hlasování: 17.25
Kdo je pro přerušení společné
schůze na dese minut na protest, ať zdvihne ruku a
stiskne tlačítko.
(SN 26, SL 20)
Děkuji.
Kdo je proti, nechť zdvihne ruku a stlačí tlačítko.
(SN 0, SL 0)
Promiňte, ale budu muset hlasování zopakovat.
(Došlo k poruše hlasovacího zařízení.)
Hlasování: 17.26
Kdo je pro přerušení společné
schůze, nechť zvedne ruku a stlačí tlačítko.
(SN 27, SL 28)
Děkuji.
Kdo je proti, nechť zdvihne ruku a stlačí tlačítko.
(SN 6, SL 9)
Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování, nechť zdvihne
ruku a stlačí tlačítko.
(SN 20, SL 14)
Děkuji vám.
Konstatuji, že ve Sněmovně národů
dvacet sedm poslanců pro, šest proti, dvacet se hlasování
zdrželo, třicet pět hlasování
ignorovalo, ve Sněmovně lidu dvacet osm pro, devět
bylo proti, čtrnáct se zdrželo a čtyřicet
čtyři ignorovalo. Ani v jedné sněmovně
nebyl návrh přijat.
Dále vám předkládám jako předsedající,
abychom se neocitli v situaci, že bychom nebyli usnášeníschopni
a museli se rozhodnout, procedurální návrh,
abychom se rozhodli prodloužit ten dvacetihodinový
limit a abychom pokračovali v této rozpravě
až do jejího ukončení i po dvacáté
hodině. Mám zde v této chvíli ještě
patnáct přihlášek do rozpravy. Sice
jich ubývá, jak lidé promluví, ale
stále přibývají přihlášky
nové. Je prakticky vyloučeno, že bychom skončili
do dvaceti hodin. Proto bych byl rád, aby byla předem
zajištěna usnášeníschopnost pro
přijetí tohoto návrhu. Prosím, neodcházejte
ze sálu, páni poslanci, pokud to není obstrukce.
Budeme ještě hlasovat o tomto procedurálním
návrhu.
Hlasování: 17.28
Kolegyně a kolegové, kdo je pro to, abychom pokračovali
v rozpravě i po dvacáté hodině, nechť
zdvihne ruku a stlačí tlačítko.
(SN 48, SL 47)
Děkuji vám.
Kdo je proti, nechť zdvihne ruku a stlačí tlačítko.
(SN 14, SL 29)
Děkuji vám.
Kdo se zdržel hlasování, nechť zdvihne
ruku a stlačí tlačítko.
(SN 19, SL 7)
Děkuji vám.
Konstatuji, že ve Sněmovně národů
hlasovalo čtyřicet poslanců pro, čtrnáct
proti, devatenáct se hlasování zdrželo
a pět hlasování ignorovalo, ve Sněmovně
lidu bylo čtyřicet sedm pro, dvacet devět
proti, sedm se zdrželo hlasování a deset ignorovalo.
Konstatuji, že obě sněmovny návrh přijaly,
rozprava tedy bude pokračovat i po dvacáté
hodině až do ukončení rozpravy.
Slovo má pan poslanec Kalina.
Poslanec SN K. Kalina: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené Federální shromáždění.
Zaznělo zde mnoho slov, která nemusela být
řečena, zaznělo zde také několik
slov a vyjádření poslanců, kteří,
i když patří k našim politickým
odpůrcům, jsou mně velmi sympatická.
Míním tím zejména postoj kolegy Fišery,
který poněkud luteránským přízvukem
konstatoval, že oni smýšlejí takto a nemohou
jinak. Jistě v tom případě asi takto
smýšlejícím lidem nebude těžko
pochopit, že ani my poslanci ODS něco nemůžeme
a nechceme, nějak smýšlíme a nemůžeme
a nechceme jednat jinak.
To, proč jsme tady, proč jsme sem byli posláni
jako poslanci, je i částečně proto,
jaký postoj jsme zaujímali ve volební kampani
vůči již tehdy velmi vichřící
se otázce státoprávního uspořádání.
Konstatovali jsme, že Občanská demokratická
strana je pro funkční federaci, přičemž,
a to je naprosto jasné, že se v pojetí funkční
federace, v pojetí toho, co ještě jako federace
může fungovat, poněkud rozcházíme
s řadou jiných politických sil. Ta loď,
která zde byla charakterizována jako koráb
se shnilým kýlem, by musela absolvovat velmi důkladnou
opravu a restauraci, aby se dala za funkční federaci
pokládat. Ale pro takovou práci jsme nenašli
na slovenské politické scéně partnera.
Konstatovali jsme dále ve svém volebním programu,
že jsme sice pro funkční federaci, ale že
ODS je připravena tuto federaci rozdělit, pokud
se ukáže nutnost takového kroku. Taková
nutnost se opravdu ukázala. Ukázalo se to zcela
nezvratně už při prvním jednání
Občanské demokratické strany a Hnutí
za demokratické Slovensko, kdy jsme byli postaveni před
nezviklatelné přání mezinárodně
právní subjektivity Slovenska.
Opravdu si nedokážeme představit jakýmkoliv
způsobem fungující společný
stát, v němž by existovala právní
subjektivita na slovenské straně, ale například
nikoliv na straně České republiky. Nebo kdyby
existovaly tři právní subjektivity jako trojhvězdí
bez řádného uspořádání
vedle sebe.
Máme tedy mandát ke všemu, co děláme.
Co se týče referenda, nepochybuji o tom, že
je to velmi úctyhodná cesta, jak slyšet názor
občanů, jak jim dát možnost, aby se
vyjádřili k důležitým otázkám.
Je to ve středoevropských poměrech cesta
netradiční, nevyzkoušená. A nedomnívám
se, že právě tato doba je příznivá
pro to, abychom tento experiment podnikli. Nejsem pronásledován
svými voliči, ani v dopisech ani na mítincích,
žádnými žádostmi o referendum.
Jsem spíše pronásledován přáním
urychlit tuto předrozvodovou krizi co nejrychlejším
a co nejčistším způsobem. Argumenty
o referendu jsou takové, jaké zde zazněly.
Dlužno poukázat na to, že ani francouzské
referendum o Maastrichtu není možné interpretovat
jednoznačně. Na jedné straně otevřelo
cestu k tomu, aby maastrichtský proces pokračoval,
na druhé straně vydalo závažný
signál, aby byl přehodnocen a probíhal úplně
jinak, než jak bylo původně zamýšleno.
Jestliže chceme takovýto informativní výsledek
referenda, to znamená výsledek, aby něco
bylo, ale aby to bylo úplně jinak, pak opravdu toto
referendum nemusíme podstupovat.
Diskuse na tomto plénu dále ukázala, že
stejně jako při rozpravě o státoprávním
uspořádání, probíhá
již dialog v republikových nebo v národnostních
komunitách. Probíhá dialog slovenské
opozice s HZDS a dialog české opozice s ODS, KDS
a KDU-ČSL. Tento dialog může daleko funkčnějším
způsobem probíhat na půdě nezávislých
států. Pojďme si to, pánové,
vyřídit k nám domů. Domnívám
se, že i česká opozice je v tuto chvíli
přesvědčena, že pouze mantinely nezávislého
českého státu jí budou i pro budoucnost
umožňovat, aby vybojovala své úsilí,
aby řešila své problémy o získání
voličů, a že je to cesta, kterou budou směřovat.
Dobrá opozice je zárukou dobré vlády
a takovou opozici nepochybně potřebujeme.
Naší prioritou byla funkční federace,
protože jsme se domnívali, že funkční
federace je schopna zajistit i české národní
zájmy. Jestliže funkční federace není
možná, domníváme se a věříme
v to velmi upřímně, že je naší
povinností a naší prioritou české
národní zájmy zajistit tím nejblíže
dosažitelným způsobem, a to je česká
státnost. Česká státnost netransformovaná
a neodvozená z jakési federální triangulace,
ale česká státnost, která se obnoví
zcela svébytně a která bude také platformou,
na které bude možné navázat rovnoprávné
a oboustranným zájmům vyhovující
styky se Slovenskou republikou. Tato česká státnost
má svou historii a vracíme se k jejím kořenům
právě den po svátku svatého Václava,
který je vlastně této české
státnosti patronem. Věřím, že
svatý Václav nedá zahynouti nám ani
budoucím.
Tím se vracím k tomu, co je mimo zdi tohoto parlamentu.
Chtěl bych vás na to v závěru upozornit.
Byl jsem na chvíli na Václavském náměstí
u pomníku knížete a patrona země České
a zažil jsem pocit strachu. Setkal jsem se jako lékař
mnohokrát s lidskou dezintegrací, setkal jsem se
mnohokrát se šílenstvím, ale je jedna
věc, které se bojím, a to je šílenství
davové.
Na Václavském náměstí je shluk
lidí, jehož jádro propadlo davovému
šílenství, a jehož okraje si zachovávají
ještě zbytky zdravého rozumu. Chci apelovat
na váš rozum, aby jádro, které šíří
davové šílenství, se nerozrostlo a nezachvátilo
zbytky zdravého rozumu, kterému i my, jako poslanci,
jsme povinni se otevřít a nechat možnost, aby
se uplatnil. Prosím, aby z tohoto shromáždění
vzešel jasný signál, že k davovému
šílenství, které slyší pouze
na hesla, se nemusíme uchylovat, že k tomu máme
daleko. Splňme, prosím, tuto povinnost nejen vůči
svým stranickým voličům, ale vůči
všem občanům.
Domnívám se, že hlas pro zákon, který
federální vláda předložila, bude
touto rozumnou odpovědí. Děkuji vám
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji Dr. Kalinovi. Slovo má poslanec
Kříž. Připraví se pan poslanec
Vrábel. Ještě je zde technická poznámka.
Poslanec SN J. Krejsa: Chtěl bych požádat pana
předsedajícího, zdali by nezopakoval hlasování
o prodloužení rozpravy po dvacáté hodině,
protože před hlasováním zapomněl
zazvonit a řada poslanců, kteří jsou
v kuloárech, se hlasování nemohla zúčastnit.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane kolego, nemohu zopakovat hlasování,
které bylo provedeno. A za druhé se mýlíte,
že jsem zapomněl zazvonit, spolu s místopředsedy,
kteří vedle mě seděli jsme zvonili
zhruba dvacet minut během třech příspěvků,
takže všichni poslanci, kteří slyšet
chtěli, slyšet mohli a mohli přijít.
Slovo má pan poslanec Kříž.
Poslanec SL E. Kříž: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené sněmovny, vážení
hosté, v průběhu dnešního vystoupení
bylo řečeno mnohé. Byla zde řečena
fakta, která byla buď interpretována ze subjektivního
pohledu nebo přímo překrucovaná nebo
se zde dokonce říkala fakta, která fakty
nejsou. Několikrát tady byl zdůrazňován
termín 29. září 1938. Je to samozřejmě
smutné datum a každý demokrat, skutečný
demokrat, by si ho měl v naší zemi připomínat.
Bylo na základě toho řečeno mnoho
slov, ale v souvislosti s tím nebylo řečeno,
že máme jiná pozoruhodná data, která
se k blízkým termínům, které
nastávají nebo už prošly, váží.
Je to například 27. září 1946,
kdy na poradě představitelů českých
a slovenských stran Národní fronty se všechny
zúčastněné strany zavázaly
k realizaci dvouletého budovatelského plánu
bez ohledu na parlament. Anebo, teď do kuchyně komunistů,
27. až 29. září 1948 se sloučila
KSČ a Komunistická strana Slovenska. Tímto
aktem v podstatě komunisté dali najevo, že
nehodlají podporovat jakoukoliv možnost autonomie
Slovenska. Následovaly samozřejmě procesy
s takzvanými národovci atd. Nebo, a toto datum se
blíží a týká se našich předchůdců
v tehdejším Národním shromáždění,
18. 10. 1968, kdy Národní shromáždění
schválilo smlouvu o podmínkách dočasného
pobytu sovětských vojsk na území Československa,
kterou 16. 10. podepsali představitelé vlád
ČSSR a Sovětského svazu.
To jsou smutná data a kdybychom každé z těchto
dat měli připomínat povstáním
a minutou ticha, myslím, že kdybychom šli dál
do historie, našli bychom jich tolik, že bychom zde
zřejmě neustále stáli. Myslím,
že to není účelem. Myslím, že
ani není účelem srovnávat nesrovnatelné
v tomto případě. Jestliže v roce 1938
byl zde tlak z vnějšku, nelze o tom mluvit dnes. Dnes
si svéprávně a svébytně rozhodujeme
o našich vlastních věcech.
Myslím, že při těch vystoupeních,
která zde zazněla v posledním období,
byl velmi silně cítit akcent ze strany slovenských
poslanců, zástupců slovenských stran,
které sem poslali slovenští voliči.
Akcent - volání po slovenské státnosti,
ale ten akcent se mi jaksi vytrácí, když poslouchám
projevy představitelů levé politické
scény české. Neslyšel jsem zde téměř
žádný akcent na českou státnost,
na to, abychom budovali a začali už teď budovat
vlastní českou státnost. Někdo to
tady už řekl: "Tím, že budeme budovat
svoji vlastní českou státnost a navážeme
na tradice, tím se nedostáváme do rozporu
s budováním slovenské státnosti na
Slovensku." Myslím, že hájení českých
zájmů je v současné situaci výsostnou
povinností každého poslance, který byl
zvolen v České republice. Jaksi se nám vytrácí,
že je to naše skutečně prvořadá
úloha. Nyní, jako bychom nechali všechno národním
radám, ale takovýto mandát od našich
voličů na hájení těchto zájmů
máme i my.