Předseda SL V. Benda: Děkuji vám, pane předsedo.
Já bych jenom, než zahájím rozpravu,
rád pro osvěžení paměti, připomněl
několik ustanovení zákona, respektive několik
povinností našich v této souvislosti.
Za prvé chci upozornit na článek 50 ústavního
zákona o československé federaci, který
zní: "Poslance Federálního shromáždění
nelze trestně ani kárně stíhat, ani
vzít do vazby bez souhlasu sněmovny, jíž
je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je
stíhání navždy vyloučeno."
Za druhé bych vás chtěl upozornit, že
jsme právě splnili odst. 2 § 6 zákona
o jednacím řádu, t.j. že jsme vyslechli
sdělení stanoviska mandátového a imunitního
výboru.
Máme povinnost o žádosti soudu rozhodnout usnesením,
a to nejpozději do patnácti dnů, přičemž
upozorňuji, že přečtu ještě
odst. 6 § 6, abychom si uvědomovali dosah svého
rozhodnutí: Po dobu vazby, k níž dala sněmovna
souhlas, se pozastavuje výkon práv a povinností
poslance. Totéž platí po dobu, po kterou poslanec
nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného v §
73 nebo 73 a) trestního řádu. V případech
- a to by mohl být ten náš, kdybychom rozhodli
pozitivně - kdy byl dán souhlas k trestnímu
stíhání, sněmovna současně
s vyhověním žádosti rozhodne o tom,
zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje
výkon práv a povinností poslance, popřípadě
v jakém rozsahu.
Upozorňuji, že na dnešní schůzi
musíme rozhodnout buď o nevydání dr.
Sládka k trestnímu stíhání,
pak to znamená nevydání navždy, nebo
musíme rozhodnout o vydání a pak musíme
současně také rozhodnout, zda a v jakém
rozsahu omezíme jeho práva a povinnosti poslance.
To je vše, co bych měl říci úvodem
ze zákona.
Zahajuji rozpravu k tomuto bodu. Kdo se hlásí v
této věci o slovo? Promiňte, zapomněl
jsem, že mám zatím pouze jednu písemnou
přihlášku do rozpravy od pana poslance Lhotky.
Jinak by bylo dobré dát přednost přihláškám
mluvčích poslaneckých klubů, ale zatím
se nikdo takový nepřihlásil. Uděluji
nejprve slovo poslanci Lhotkovi.
Poslanec SL J. Lhotka: Pane předsedající,
doufám, že mě necháte teď mluvit,
já to chci říci soustavně.
Doktor Miroslav Sládek - jak jsem způsobil snížení
vážnosti bývalého prezidenta České
a Slovenské Federativní Republiky pana Václava
Havla. Dnes by se dalo říci člověka,
který jako kapitán lodi zmítané ve
víru, první opustil loď federace, aby si zachránil
svoji kůži. Ztratil odvahu za společný
stát Čechů a Slováků. Podle
§ 103 trestního zákona pro hanobení
republiky a jejího bývalého prezidenta byli
stíháni lidé před rokem 1989, dokonce
jeden z nich snížil vážnost hlavy státu
výrokem, že prezident republiky je vůl. Tehdy
jím byl míněn blahé paměti
Antonín Novotný.
Dnes podle téhož paragrafu v nezměněné
formě je hodnocen justicí na ochranu hlavy státu
a republiky poslanec dr. Sládek. Čestnost ustoupila
v tomto státě do temnoty.
Musíme hledět na Václava Havla z doby jeho
prezidentování jako na státního úředníka,
který pro naše hospodářství znamená
přínos, nebo ztrátu. Mně vychází
jednoznačně obrovská ztráta. Je pravda,
že některá katastrofální rozhodnutí
učinili i jiní vládní činitelé,
ale jedná se o členy jedné a téže
zájmové skupiny.
V rámci politického vystoupení pana dr. Sládka
byl kritizován bývalý prezident pan Václav
Havel v tom smyslu, že podepsal amnestii rozsáhlé
bandě zločinců těžkého
kalibru, recidivistů. Dále na této schůzi
také kritizoval, že bez vědomí národa
se omluvil sudetským Němcům za odsun po roce
1945, který se uskutečnil na základě
Postupimské dohody vítězných velmocí.
Dále mohu říci, že pan dr. Sládek
zde vystupoval v tom smyslu, že pana Václava Havla
kritizoval, že po 17. listopadu 1989 odmítl gestem
velkého granda, tehdy ještě nezištnou
pomoc Západu, zejména USA, kterou pan Václav
Havel jako prezident doporučil, aby směřovala
do bývalého Sovětského svazu. Takto
by se dalo pokračovat ještě dlouho.
Neustálé omluvy pana prezidenta Havla komukoliv
ze zahraničí neposilovaly naši politickou pozici
ve světě, stejně jako jeho devótní
chování a záměrné pozměňování
historie národa. Ve srovnání s tím
je kritika pana Václava Havla doktorem Sládkem věcná
a byla namístě.
Pokoušel jsem se zde už před chvílí
citovat z anglických The Times, jehož redaktor v tomto
týdeníku napsal toto: "Havel a jeho veselí
muži hýbají starou Prahou, kolují pověsti
o jeho impozantních pitkách vyvolávající
dojem, že Hrad se stal prezidentovým hřištěm
zaplněným stárnoucími hippies užívajících
si na útraty veřejnosti." Článek
pak byl ve stručné formě přetištěn
v Lidové demokracii 16. září 1991.
A nyní Vanessa Krejsová, dcera republikánského
poslance Josefa Krejsy, se stala letos halovou mistryní
žen České republiky v běhu na 1 500
m a reprezentantkou ČSFR. Přesto byla náčelníkem
střediska vrcholového sportu Josefem Šamanem
vyhozena na dlažbu s dodatkem, ať se o ni postará
ten fašista Sládek, když se dala k republikánům.
Také jedno krásné tvrzení pana Havla
na naši hlavu.
Dnes je stíhán dr. Sládek, zítra to
mohu být například já. Byl jsem nedávno
nadporučíkem Horákem z jičínské
policie vyzván, abych se dostavil na policii, že je
na mne podáno hlášení, že jezdím
na odcizeném kole jedné dívenky. Kolo vlastní
manželka již 7 roků. Dostal jsem dokonce předvolání
na policii, abych podal vysvětlení vlastnictví
jízdního kola. Přitom zákon nepřipouští
dokazování vlastnictví. Domnívám
se, že je to děláno z nejvyšších
míst, protože poslanci Sdružení pro republiku-Republikánské
strany Československa se stávají nežádoucí
v tomto parlamentu právě kritikou současných
přežívajících poměrů
totalitního režimu, např. ve sdělovacích
prostředcích a v televizi. Soudím tak podle
toho, jakou primitivní formou mně to bylo dáno
na vědomí. Panu předsedajícímu
zde toto pozvání jičínské policie
předávám.
Tyto věci začínají prozatím
nevinně. Jednoho dne mohou i u nás zbývajícím
poslancům přerůst v použití paragrafu
trestního zákoníku fingovanou výpovědí
tzv. svědků. Je věcí každého
poslance, jak zde bude hlasovat. Vidíte, že ostatní
nemají o to zájem, ale budou hlasovat určitě
za ztrátu imunity dr. Sládka. To už je tady
nařízeno seshora.
Doktor Sládek nejen požaduje, aby se říkala
pravda, ale jde také příkladem. Protože
mluví pravdu, stal se pro ty nahoře u nás
v republice nepohodlným. Proto budu hlasovat proti zrušení
poslanecké imunity dr. Sládka, ne proto, že
jsem republikán, ale že mi tak velí vlastenectví.
Děkuji.
Předseda SL V. Benda: Děkuji panu poslanci. Dále
se do rozpravy přihlásil pan poslanec Sviták.
Připraví se poslanec Valenčík.
Poslanec SL I. Sviták: Kolegové a kolegyně,
tentokrát mám jen šest důvodů,
proč budu zastávat hlasováním hledisko,
že poslanec Sládek nemá být zbavován
imunity.
Jaké jsou to důvody: Za prvé. Hanobení
republiky je velmi stará metoda, jak hanobit toho člověka,
který snad neúměrnými prostředky
kritizuje existující vládu.
Je to trik velice starý a ta metoda je také velice
stará. Myslím si, že je velice nevhodné,
abychom právě v naší republice obnovovali
tyto tradice. Zejména ze zkušeností ve Spojených
státech jsem si zvykl na to, že americký prezident
je v televizi tak často zesměšňován
a tak tvrdým způsobem, že to bylo i na mě
velmi mnoho. Zejména v pořadech Saturday Night Show.
Tam prezident Reagan tehdy byl ukazován v takových
více méně intimních scénách
večer se svou ženou, jak tam diskutují o politice.
A to publikum se úplně válí smíchy.
Ale ten veřejný činitel to musí takto
brát, takže ta ironizace té veřejné
osoby to není záměrná urážka,
ale je to výraz určitého společenského
a duchovního klimatu. V tom veřejném životě
my si musíme uvědomit, nejen že jsme často
viděni jako směšné osobnosti, ale že
jimi také jsme. Když jsme tak smrtelně vážní
ohledně symbolu autority, ať je to prezident nebo
Národní shromáždění nebo
něco jiného, myslím, že tím i
nijak nepřispíváme k tomu, abychom si zvykli
na určité řekněme excesy k té
veřejné kritice. To je první a základní
bod. Zdravá demokracie se toho nebojí. Vy si přece
pamatujete slavný výrok Jana Masaryka, který
říkal něco v tom smyslu v Londýně,
že se nebude cítit svobodný, dokud nebude chodit
po Karlově mostě a nebude vykřikovat, že
prezident republiky je osel nebo něco takového.
Víte, a to byl velice slušný demokrat a velice
slušný člověk. A já myslím,
že on by se dostal dneska s tím Sládkem před
soud. No přátelé, to je snad příliš
mnoho. My jsme také v době, když panoval Hitler,
nevykřikovali na Václavském náměstí,
že Hitler je blázen. Ale zejména proto, že
to každý už věděl, takže to
bylo neproduktivní tak činit. To je argument číslo
jedna.
Ve jménu nejen tolerance k politickému oponentu,
ale ve jménu toho, že ten veřejný činitel
musí snést určitou míru ironie, bychom
tohle měli zahrát do autu. To je první argument.
Potom by byl argument daleko háklivější
a je to poněkud jaksi tvrdý argument. Jestliže
soud neváhá, aby vyšetřoval psychiatricky
nebo se snažil vyšetřovat psychiatricky někoho,
kdo řekne takováto znevažující
slova, řekněme o hlavě státu, podobně
jako je kdysi říkal Jan Masaryk, no tak my bychom
se museli zase ptát, zda skutková podstata je pravdivá,
nebo ne a zda tedy z právního hlediska ta narkomanie
je odůvodněna, nebo ne. Protože alkoholismus
je podoba narkomanie, a ten soud by musel zjišťovat
velice nevhodné otázky, klást hlavě
státu, což by bylo krajně nepříjemné.
Ale ten druhý argument, ten podstatný, vidím
v tom, že prezident Havel navzdor svým vynikajícím
zásluhám o sametovou revoluci a o impulsy, které
jsou naprosto pozitivní, vzhledem k demokratizaci tohoto
státu, přece jenom používal některých
výroků, které dráždily zase některé
lidi. Já jsem byl také mezi těmi, kteří
byli jednou podrážděni nebo několikrát
podrážděni a sice třeba v té
knize o tom letním přemítání
nebo tak nějak se to jmenovalo. Já jsem to přečetl
jenom na stranu 43, kde jsem se s překvapením dověděl,
že kapitalismus je vynálezem komunistů, že
on nebude takové terminologie používat. To
je urážka kapitalismu, urážka Wall Streetu,
protože on tento mechanismus se přece jen narodil
v tom 14. století, v 15. století v Itálii
a pak se rozšířil. Víte, já chápu
ovšem, že v podmínkách, kdy Václav
Havel trávil svou dovolenou na Bahamských ostrovech,
kde samozřejmě není lehký přístup
k encyklopediím a slunce svítí velmi silně,
takže takovýto výrok je možný.
Ale když jsem se potom dověděl, někdo
mě na to upozornil, že jsem tam jaksi kritizován
jako jakýsi představitel kalifornských pošetilců
nebo filozofů, kteří nějak zkreslují
tu skutečnost, tak jsem si našel ty příslušné
pasáže a jenom jsem na ně nereagoval proto,
že se doopravdy domnívám, že ve stavu
úžehu nelze napsat dobrou knihu. (Potlesk.)
Třetí argument je tento: V představivosti,
já myslím ne snad Václava Havla, ale některých
jeho poradců, byl jsem často sdružován
s panem Sládkem, ačkoliv jsem ho osobně poznal
teprve v těch lavicích. Byl jsem představen
jako jeho intelektuální jednobuněčné
dvojče. Já vás tady upozorňuji, a
také bývalého prezidenta Havla, že pan
Sládek a já nejsme intelektuální jednobuněčná
dvojčata a že vůbec nejsme dvojčata,
a že dokonce stojíme na opačných pólech
politického spektra. Jak je možné vytvořit
z oponentů a to nepříjemných oponentů
vládě kategorii o dvou členech, neboť
my máme jenom dva nepřátele republiky a to
je Sládek a ten druhý, to by mohl být asi
kdo? Tak je-li toto možné, pak já mám
ten třetí argument jaksi také na svou osobní
sebeobranu. Jakmile půjde Sládek, tak za ním
půjde ten prášek a ten mládek a ti ostatní.
Myslím, že to není velice dobrá věc.
Konečně čtvrtý argument se mi zdá,
že celá ta záležitost je ranou pod pas.
Víte, když vy boxujete, tak musíte boxovat
podle pravidel, a když nepřítel leží
na zemi, tak nemůžete k němu jít a kopnout
ho do rozkroku. To prostě nejde. Takže víte,
ty rány pod pás nebo rány do vazu nebo rány
proti pravidlům, to je přesně to, co se tady
děje s tou obžalobou. A ať by to byl pravičák
nebo levičák nebo nějaký revolucionář
nebo pseudorevolucionář, já bych byl rozhodně
proti tomu, protože tím se redukuje opozice nebo kritika
na mocenskou hru. Když toho Sládka nemůžete
vyhodit jinak z tohoto parlamentu, tak na něj musíte
něco ušít, a ono když máte dobrou
vůli, tak najdete to nebo ono. Napřed jde Sládek,
a potom jdou ti ostatní. Tak to je myslím ten třetí
bod nebo který. Čtvrtý bod je - podívejte
se, jakmile začneme redukovat tyto problémy, které
jsou problémy integrity toho poslaneckého mandátu,
mně nejde moc o Miroslava Sládka, mně jde
o vaši integritu a o integritu každého poslance,
protože když to dovolíte, aby soud a ta mocenská
skupina, která ovládá ten parlament, toto
dokázala nebo mohla usnést, tak ono se to vrátí.
Protože bumerang se vždycky vrací. A jakmile
opustíme tu zásadu fair play, kde jsme, co by ti
lidé byli bývali udělali, kdyby mohli uplatnit
stejné metody na Vladimíra Mečiara, oni by
ho byli vyrazili. Oni ho také vyrazili z té vlády,
když mohli. To byla stejná skupina poradců,
ne snad Havla přímo, ale jeho poradců, kteří
udělali velice vážné strategické
chyby.
A jestliže poslanec Sládek v takové nějaké
mimořádné atmosféře tam před
tou televizí se dopustil asi trochu jaksi řekněme
nepříliš taktních, nevhodných
a příliš agresívních výroků,
tak to, prosím vás, zvažte s tím faktem,
že ta televize skutečně znemožňuje
kohokoliv se rozhodne znemožnit a že tak činí
velice účinně. Neboť ten hokejový
kauč, který ví, koho má poslat na
střídačku a koho si má pozvat ve svém
pořadu Co týden dal, ví velice přesně,
jak tu televizi manipulovat. Takže jakýsi zoufalý
pokus ovlivnit tu televizi skončil jaksi neúspěšně.
Ale ono šlo v podstatě o něco velice rozumného.
Bumerang se vrací. Poslední bod. Jeden velký
německý císař Jindřich Ptáčník
byl snad členem ODS. Ano, napsal vynikající
knížky, myslím o sokolnictví, a žil
někde na Sicílii nebo kde. To byl vynikající
císař, ale přece jen nemůžeme
takové císařské manýry přijmout.
Obrátilo by se to proti nám. Jestliže dnes
vyhodíte Sládka, tak zítra vyhodíte
celou sněmovnu, a my pojedeme všichni jak cukráři.
Na závěr bych řekl, že to není
věc jen toho Sládka nebo levice či pravice.
Je to věc nás všech. Uzavřel bych slovy
"tua res agitur", nebo-li, jde o tebe, vážený
pane kolego nebo kolegyně. Promiňte mi, že
jsem použil latinského citátu, proti němuž
protestoval včera nebo předevčírem
pan Jajtner. Udělal jsem to záměrně,
protože jsem mu chtěl ukázat, že také
v tomto oboru, v oboru latiny, je jeho vzdělání
naprosto nedostatečné. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předseda SL V. Benda: Děkuji panu poslanci. S technickou
poznámkou poslanec Foltýn.
Poslanec SL I. Foltýn: Dovoluji si vznést procedurální
návrh, aby délka rozpravy byla zkrácena na
pět minut. (Předseda SL V. Benda: Jednací
řád nepřipouští takovéto
zkrácení. Maximální možné
zkrácení je na deset minut. Dovolil bych si v zájmu
spravedlnosti navrhnout, aby takovéto případné
zkrácení se nevztahovalo na kolegu Sládka,
který si přál vystoupit.) Pozměňuji
tedy svůj návrh na deset minut.
Předseda SL V. Benda: Jsou tady dva oficiální
návrhy. První procedurální návrh
zní ... Prosím nejprve kolegyně a kolegy
poslance, aby se dostavili do jednací síně,
budeme hlasovat. Zaujměte svoje místa, zopakuji
procedurální návrh. Bylo navrženo, aby
délka příspěvků v rozpravě
byla zkrácena na deset minut. Podal jsem pozměňovací
návrh k tomuto procedurálnímu návrhu,
aby se toto zkrácení netýkalo případného
vystoupení poslance Sládka, který by vystupoval
ve své věci.
Dám tedy hlasovat nejprve o pozměňovacím
návrhu, že se případné omezení
lhůty nebude týkat pana poslance Sládka.
Prosím, kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne
ruku a stlačí tlačítko!
Hlasování: 22.24
(SL 98) Děkuji.
Kdo je proti?
(SL 1) Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování?
(SL 13) Děkuji.
Konstatuji, že devadesát osm hlasů bylo pro,
jeden proti, třináct se zdrželo, dva poslanci
hlasování ignorovali.
Nyní hlasujeme o původním návrhu,
t.j., že všichni ostatní diskutující
v rozpravě (samozřejmě až na kolegu
Benčíka, který má jako navrhovatel
právo vystoupit) mají omezenou lhůtu na deset
minut, (s výjimkou dr. Sládka). Ještě
technická poznámka poslanec Tyl.
Poslanec SL M. Tyl: Pane předsedající, chtěl
jsem se zeptat, kolik máte písemných přihlášek
do diskuse.
Předseda SL V. Benda: Mám ještě jednu
přihlášku. Procedurální návrh
padl, musím o něm nechat hlasovat. Prosím,
kdo je pro omezení řečnické lhůty
na deset minut, nechť zdvihne ruku a stlačí
tlačítko!
Hlasování: 22.25
(SL 92) Děkuji.
Kdo je proti?
(SL 10) Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování?
(SL 12) Děkuji.
Konstatuji, že ve Sněmovně lidu hlasovalo devadesát
dva pro, deset proti, dvanáct se zdrželo a tři
ignorovali. Návrh ve znění mého pozměňovacího
návrhu byl tedy přijat.
V této chvíli je řečnická lhůta
omezena na deset minut.
Prosím, poslanec Valenčík.
Poslanec SL R. Valenčík: Vážený
pane předsedo, vážení poslanci, pochopitelně,
bych mohl začít tím, že výroky,
které použil pan Sládek, nejsou jediné
tohoto typu, že notoricky štve proti komunistům
a vyvolává agresivitu u občanů vůči
členům naší strany. Myslím, že
záznamů k tomu existuje dost, abyste věděli,
že koneckonců každý z poslanců,
jak tady sedíme jsme jeho výroky také určitým
způsobem ohroženi.
Nicméně bych se chtěl zeptat pana Benčíka,
proč jsme nedostali to jediné, co nám mohlo
dát informaci o rozhodování v tak závažné
otázce, tedy to podrobnější stanovisko,
které dostal, protože by to měl být
podklad pro nás, a zda ty výroky o bývalém
prezidentu panu Havlovi tak, jak je uvedl, jsou, řeknu
to zjednodušeně, ty nejhorší. Když
jsem je tak poslouchal, byly myslím tři, je zde
na místě spíše otázka, do jaké
míry jsou určitou vulgarizací, přehnáním
reality, anebo do jaké míry odpovídají
realitě.
Rozprava na toto téma s předložením
příslušných konkrétních
faktů by byla nepochybně zajímavá.
Ptám se tedy pana poslance Benčíka, zda výroky,
které uvedl, jsou ty, které mají údajně
založit trestní stíhání. Děkuji.
Předseda SL V. Benda: Děkuji poslanci Valenčíkovi.
Kdo se dál hlásí do rozpravy? Poslanec Benčík.
Poslanec SL M. Benčík: Vážený
pán predseda, vážené Federálne
zhromaždenie! Predovšetkým: mandátové
a imunitné výbory - a myslím, že ani
snemovňa - nie sú predurčené na to,
aby rozhodovali o tom, či to je alebo nie je trestný
čin. Byl by som rád, aby sme si toto ujasnili. Z
toho sme vychádzali aj v mandátových a imunitných
výboroch.
Vzali sme fakt, že zatiaľ fungujú nezávislé
orgány, prokuratúra a súdy, ktoré
sú ako jediné kompetentné posúdiť
vinu alebo nevinu občanov.
Pokiaľ ide o konkrétnu otázku, je tu obžaloba
a podstata obžaloby - bez toho, aby som tu rozvádzal
technické záležitosti, čo je čím
dokázané, koľko je svedkov a ďalšie
záležitosti, čo nie je v našej kompetencii
posúdiť. Ale výroky, které sú
uvedené v obžalobe, sú presne také,
ako som ich citoval. Takže podstata a základ výpisu
z obžaloby boli uvedené a sú k dispozícii.
Bol by som veľmi nerád, keby sme sa dostali na úroveň,
že by sme začali hodnotiť kvalitu, právnu
kvalifikáciu, lebo by sme ďaleko prekročili
náš rámec. Chráňme deľbu
moci aspoň my, ktorí sme na pôde zákonodarnej.
Předseda SL V. Benda: Děkuji panu poslanci Benčíkovi.
Ještě se s technickou poznámkou hlásí
pan poslanec Švec, pak má slovo pan poslanec Voleník.