Předkládám poslancům ČNR přehled
ústních interpelací, otázek a podnětů,
vznesených poslanci České národní
rady na členy vlády České republiky
na 6. schůzi České národní
rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických
záznamů.
6. I 01 Interpelace Jiřího Šolera na ministra
vnitra ČR Jana Rumla ve věci růstu politického
terorismu v Československu
Vážené předsednictvo, vážená
vládo, vážení poslanci, přednáším
interpelaci na ministra české vlády pana
Jiřího Rumla ve věci růstu politického
terorismu v Československu.
Vážený pane ministře, obracím
se na vás, na žádost členů a
příznivců Republikánské strany
i veřejnosti i na základě osobní zkušenosti.
V politickém životě naší vlasti
se stále více setkáváme s jevy, kdy
organizované skupiny omezují základní
politická a občanská práva, zejména
právo svobody přesvědčení a
jeho projevu, shromažďování, ohrožují
zdraví i životy jiných. Situace, kterou mohou
pozorovat nejen republikáni, ale fakticky členové
a příznivci jakéhokoliv opozičního
seskupení. Přitom tyto teroristické skupiny
se obvykle zdobí portréty bývalého
prezidenta Václava Havla a současných vládců
Občanské demokratické strany.
V programovém prohlášení vlády
ČR je deklarována snaha o formování
právního státu. Přitom zmiňované
akce spolu se současnou politikou vlády vyvolávají
v občanech stále hlubší dojem, že
byli opět podvedeni, že je o nich opět rozhodováno
bez nich, že se stávají bezprávnými
poddanými neomezeného feudálního vládce.
Je stále obtížnější přesvědčovat
tyto občany o správnosti ústavního
postupu a lze pozorovat snahy vzít vládu do svých
rukou. Popisované projevy politického terorismu
v nich tyto tendence pouze výrazně posilují.
Mezi předvolebními hesly vládních
stran bylo prohlášení o návratu do Evropy.
Nechci glosovat hrubou neznalost geografie autora tohoto hesla.
Spíše mne naplňuje hrůza pod představou,
že i Balkán je součástí Evropy
a politika teroru a násilí nás jednoznačně
přivání spíše na jugoslávský
model vývoje než na cestu tolerance, plurality a demokracie.
Prvý projev organizovaného teroru jsem si uvědomil
při akcích skupin, které - ozdobeny portréty
Václava Havla - pod dozorem státní policie
terorizovaly poslance Federálního shromáždění
po jeho neúspěšné volbě za prezidenta
ČSFR. Výzvy slovenského poslance Víťazslava
Mórice, CSc., na obnovení pořádku
vyzněly do prázdna, vládním místům
terorismus těchto skupin plně vyhovoval. I tato
ignorance určitě přispěla k systematickému
rozkladu naší vlasti.
Další formy teroru probíhaly spíše
individuálně. Útok na poslance FS Pavla Mozgu
byl nakonec interpretován jako jeho výtržnost,
ke které se nechal vyprovokovat. Po mém názoru
v České národní radě dne 23.
září 1992 jsem i já byl zvolen za
oběť útoku. Druhý den 24. září
1992 si i na mne počkalo na Malostranském náměstí
trestné komendo a i já jsem poznal tvrdou pěst
současného režimu. Tento útok byl řádně
ohlášen, vč. lékařského
nálezu, na oddělení policie ve Vlašské
ulici. Nenechal jsem se vyprovokovat, naopak jsem přihlížející
občany uklidňoval ujištěním,
že přece v totalitním státě je
podobná událost zcela normální, proto
jsem nebyl označen za viníka a o celé události
se taktně mlčí. Teroristické akce
vyvrcholily při řádně ohlášené
pokojné vzpomínkové akci SPR-RSČ k
74. výročí vzniku naší republiky
dne 28. října 1992 od 12.00 hodin na Václavském
náměstí v Praze. Projevy politické
intolerance se neomezily pouze na frenetické nenávistné
výkřiky. házení potravinami, ale vyvrcholily
otevřeným surovým útokem na účastníky
pokojné demonstrace. Např. surové kopání
do pana učitele Remsy, ležícího po útoku
na dlažbě před mléčným
barem na rohu Opletalovy ulice a pohotově zachycené
fotografy listu Práce, svědčí o naprosté
nelidskosti útočníků, ale tichý
souhlas policie svědčí i o tiché podpoře
vládních míst těmto skupinám.
Doufám, že podobné krvavé scény
nebudou brzy v Praze běžné, jako je tomu v
Sarajevu.
O způsobu formování těchto skupin
svědčí dopis čtenáře
Špíglu z 30. 10. 1992. Čtenář
se ve večerních hodinách dne 27. 10. dostal
do prostoru pomníku sv. Václava, kde se dostal do
skupiny provokatérů. Cituji: Před půlnocí
při odchodu jeden z nich říkal druhému
- přijdeš zítra? Já nevím, fakt
dostanu tác? Přijď v poledne a uvidíš.
Nechcete si, pane, také zítra přijít
zakřičet na Sládka?
Nechtěl jsem věřit svým uším.
To fakt budou dávat tisíc Kčs za tři
hodiny? Přijďte a uvidíte. Jeden pán
to také slyšel a říkal, že tomu
věří a že to jsou taxikáři,
pasáci a lidi, kterým dnešní stav vyhovuje.
Klidně nějakou pětku obětují.
Konec citátu.
Domnívám se, že při jakékoliv
snaze není pro kvalifikovaného policistu problém
takovéto teroristy odhalit a zabránit jim v další
činnosti. Ovšem politický systém založený
na osobnostech, které vypouští do ulic tisíce
amnestovaných násilníků a vrahů
spíše takové projevy vítá. Doufám,
že neskončí jako Německo 30tých
let, kde též režim těžil ze spolupráce
s kriminální společenskou spodinou.
Věřím, že bezpečnostní
složky učiní urychleně přítrž
řádění teroristických komand,
které pod symbolem Václava Havla ruší
pokojný rozvoj našeho státu.
6. O 01 Otázka poslance Jaroslava Štraita na ministra
práce a sociálních věcí ČR
Jindřicha Vodičku ve věci ankety Sociologického
ústavu Československé akademie věd
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, obracím se na pana
ing. Vodičku, ministra práce a sociálních
věcí s dotazem. Jeho ministerstvo zadalo Sociologickému
ústavu Akademie věd, středisku empirických
výzkumů v Praze v Jilské ulici anketu. Předmětem
šetření je zajisté důležitá
věc - mládež a trh práce. Průzkum
se prováděl ve vybraných středních
školách a odborných učilištích
v Praze, Hradci Králové, Ústí nad
Labem a v Olomouci. Cituji: Další podrobný
a daleko úplnější rozbor údaj§
šetření "mládež a trh práce"
považujeme za smysluplnější provést
až po skončení druhé etapy šetření.
Konec citátu.
Protože má výzkum dále probíhat,
tak se divím, k čemu jsou třeba docela zvláštní
anketní otázky. Jenom pro ilustraci: např.
sedmička - představte si. že by se věci
vrátily o pár let zpět a vy byste končil
dnes osmou třídu a uvažoval, co dál.
Otázka 19: Volil jste v červencových volbách?
19a: Pokud ano, kterou stranu či hnutí jste volil
do Sněmovny lidu FS, b: do Sněmovny národů
FS, C: do České národní rady. 20:
Která strana či politické hnutí má
v současné době vaše sympatie?
Připomínám, že anketa není anonymní,
údaje o respondentovi jsou hned na první straně.
6. P 01 Podnět Marie Stiborové na ministra vnitra
ČR Jana Rumla ve věcí prodeje speciálního
otevíracího nářadí firmou Europartner,
spol. s r. o.
V říjnu t.r. zahájila na našem území
činnost firma Europartner s r.o. Carlo Bosch Co. Merano.
Její zboží je vskutku dosud na našem trhu
nevídané. Nářadí, které
nabízejí, obsahuje téměř veškerou
otevírací techniku, vztahující se
k otevírání vložek bezpečnostních
zámků. Zařízení umožňuje
obratem otevřít nejen vložky bezpečnostních
zámků, ale i zámků na křížové
klíče, autozámky, visací zámky
a další. Dalším bonbonkem je i například
souprava autokiller Europa, kterou lze otevřít téměř
všechna vozidla vyskytující se na západoevropských
trzích. Zboží je možno objednat a nakoupit
na základě předložení živnostenského
listu v profesi zámečník.
Jak vyplývá z průzkumu veřejného
mínění, jsou občané naší
republiky znepokojeni a nespokojeni se zvyšující
se kriminalitou ve státě i s ochranou bezpečnosti
jich samých a jejich majetku. Svůj podnět
tedy směřuji k tomu, zda ministerstvo vnitra ČR
ví o výše uvedené skutečnosti,
a ptám se, jak hodlá svými nástroji
a v rámci tržní ekonomiky zabezpečit,
že výše uvedených zařízení
nebude zneužito proti majetku jak fyzických, tak i
právnických osob, i bezpečnosti občanů
našeho státu.
6. P 02 Podnět Ivany Janů na ministra práce
a sociálních věcí ČR Jindřicha
Vodičku ve věci novelizace ust. § 3 odst. 4
nařízení vlády ČSFR č.
174/1991 Sb., kterým se provádí zákon
o mimosoudních rehabilitacích
Jedná se mi o změnu ustanovení § 3 odst.
2 vládního nařízení 174/1991
Sb., kterým se provádí § 24 odst. 6
zákona 87, o mimosoudních rehabilitacích.
K té změně § 3 vládního
nařízení mě vede to, že přijatá
úprava, ve které se stanoví fiktivní
výdělek celostátním průměrem
mezd, nikoli pracovníků téže funkce
a oboru, znemožňuje odškodnění
těch, kdo se jako první a aktivně postavili
proti totalitě a pak opravdu celoživotně byli
krutě postiženi, na rozdíl od komunistických
funkcionářů, vyhozených po roce 1968,
jimž stávající úprava umožnila
již plné odškodnění.