o obnově některých majetkových a jiných
práv družstev a družstevních peněžních
ústavů a podniků obcí a některých
práv jejich členů nebo společníků
a o právech některých dalších
osob
poslanců ČNR Stanislava Kozáka, Josefa Křížka,
Vladimíra Procházky, Jaroslava Sýkory, Tomáše
Štěrby, Františka Trnky, Jiřího
Vačkáře, Jana Vraného
prosinec 1992
Zásada č. 1
Tento zákon ve snaze přispět k odčinění
spáchaných bezpráví a k obnově
tradičních forem zemědělského
podnikání vytváří podmínky
pro obnovu právního postavení a některých
majetkových a jiných práv družstev a
družstevních peněžních ústavů
a podniků obcí, jež existovaly ke dni 25. 2.
1948 podle tehdy platných obecně závazných
předpisů a poté, nejpozději do 1.
1. 1990, zanikly nebo přestaly vyvíjet činnost.
Obnovuje rovněž některá práva
fyzických osob, jež byly jejich členy v období
od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 a upravuje práva některých
dalších osob k těmto podnikům.
Odůvodnění: V poúnorovém
období zlikvidoval tehdejší režim navzdory
proklamované podpoře družstevní myšlenky
hospodářská družstva, lidové
peněžnictví a vyvlastnil družstevní
fondy. Zlikvidoval i obecní podniky. Majetek družstev
a obcí se pak stal nejen základem jednotných
zemědělských družstev, ale i potravinářského
průmyslu a dalších hospodářských
odvětví. Navrhovaný zákon sleduje
restituci tohoto majetku, čímž doplňuje
a v dané oblasti završuje úsilí alespoň
o částečnou nápravu spáchaných
křivd, sledované zejména zákony č.
403/1990 Sb., č. 229/1991 Sb. a č. 43/1992 Sb. v
platném znění. Zákon však vytváří
rovněž předpoklady pro obnovu tradičních
forem propojení zemědělské prvovýroby
se zpracovatelskými odvětvími i finančního
zajištění odvětví. Tyto formy
jsou nejen v plném souladu s osvědčenými
zkušenostmi z doby i. republiky, ale plně odpovídají
i moderním zkušenostem nejvyspělejších
tržních ekonomik s vysoce rozvinutým zemědělstvím
(např. dánské). Navrhovaný zákon
tak přispívá k žádoucí
rychlé privatizaci státního majetku v daných
odvětvích a vytváří podmínky
k rozvoji zemědělské prvovýroby i
návazných odvětví, jež si nynější
hospodářská situace naléhavě
vyžaduje. Ve svých důsledcích povede
k omezení tržních otřesů a inflačních
tlaků. Vytvářením předpokladů
k prosperitě hospodářských subjektů
povede i k urychlenému uspokojení nároků
fyzických osob podle zvláštních předpisů
(zák. č. 229/1991 Sb.)
Návrh zákona se vztahuje na družstevní
peněžní ústavy (hospodářské
záložny, kampeličky, spořitelny, úvěrová
družstva apod.), obchodní, zpracovatelská a
jiná (např. chovatelská, stavební)
družstva a na obecní hospodářské
podniky obdobné povahy, jež k rozhodnému datu
řádně existovaly podle tehdejších
předpisů, poté buď právně
zanikly nebo přestaly v důsledku vnějších
tlaků fakticky fungovat, ač právně
existovaly dál. I k takovým případům
docházelo.
Návrh zákona se opírá o skutečnost,
že restituční předpisy přihlížejí
k předúnorové existenci hospodářských
subjektů družstevního charakteru (např.
ust. § 6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. v platném
znění). Případy navrácení
majetku jiným subjektů než jsou fyzické
osoby jsou platnému právnímu řádu
rovněž známy (např. zák. č.
298/1990 Sb., dovodit lze i ze zák. č. 229/1991
Sb. a z návrhu zásad zákona ČNR o
majetkové restituci církví, náboženských
společností a náboženských charitativních
organizací z listopadu 1992).
Zásada č. 2
Tímto zákonem je umožněna fakultativní
obnova podniků uvedených v zásadě
č. 1 v důsledku projevu vůle oprávněných
osob. Obnovou se rozumí opětovný vznik nebo
obnovení faktické existence podniku zahájením
činnosti ve formě družstva nebo obchodní
společnosti.
Dále se určuje ideální podíl
obnovených podniků na majetku a jiných právech
dosavadních státních organizací, jež
ke dni účinnosti tohoto zákona vykazují
podle zápisu v obchodním rejstříku
předmět činnosti, který zcela nebo
zčásti odpovídá předmětu
činnosti obnovovaného podniku. V případě,
že již byl k tomuto datu schválen privatizační
projekt podle zvláštních předpisů,
je zdrojem majetkového podílu částka
ponechaná ve prospěch zemědělských
prvovýrobců ve Fondu národního majetku.
Odůvodnění: k obnovení podniků
dojde pouze, projeví-li o to oprávněné
osoby zájem stanoveným způsobem. Stanovením
majetkových podílů na privatizovaných
státních podnicích se napomůže
jak jejich urychlené privatizaci, tak i vzniku racionálních
ekonomických vazeb mezi prvovýrobou a návazným
zpracovatelským průmyslem.
V některých případech půjde
o obnovení faktické existence podniku, který
byl v minulosti pouze fakticky, nikoli právně zlikvidován.
Zvláštními předpisy je míněn
zejména zákon č. 92/1991 Sb. v platném
znění. Pamatováno je i na případ,
kdy privatizace státního podniku již pokročila
natolik, že by nebylo účelné provádět
její dodatečnou modifikaci.
Zásada č. 3
Oprávněnými osobami jsou
a) fyzické osoby, jež měly prokazatelně
ke dni 25. 2. 1948 práva člena nebo společníka
k některému obnovovanému podniku a tato práva
poté zanikla jinak než dobrovolně učiněným
úkonem nebo řádným vyloučením
člena,
b) současní zemědělští
prvovýrobci,
c) osoby zaměstnané v dosavadních státních
organizacích uvedených v zásadě č.
2,
d) obce.
Povinnou osobou je stát.
Odůvodnění: oprávněnou
osobou je především někdejší
člen nebo společník obnovovaného podniku,
dále pak současný zemědělský
prvovýrobce a rovněž zaměstnanec privatizovaného
státního podniku, v němž budou podle
tohoto zákona určeny ideální majetkové
podíly podle zásady č. 2. Pamatováno
je tedy jak na restituci práv, tak i na práva odpovídající
pracovní účasti (majetkové nároky
založené na pracovní účasti jíž
právní řád upravuje např. v
ust. § 17 písm. b) zák. č. 42/1992 Sb.).
Účast zemědělských prvovýrobců
byla v předúnorových poměrech záležitostí
masovou (jen kampeličky a hospodářské
záložny měly v roce 1946 1 305 800 členů,
v drtivé většině rolníků)
a byla skutečným zdrojem prosperity jejich hospodaření.
Všechen nashromážděný majetek byl
pak prvovýrobcům odebrán. Je tedy jedině
spravedlivé a do budoucna i ekonomicky účelné
napomoci restituci těchto poměrů.
Povinnou osobou je stát, jehož nepochybným
úkolem je napravit v maximální míře
v minulosti totalitním režimem spáchané
majetkové křivdy, aniž by zakládal křivdy
nové. Stát se v minulosti zmocnil majetku družstev
a obecních podniků, takže toto řešení
je pochopitelné a spravedlivé. Proces privatizace
státního majetku je rovněž vhodnou příležitostí
pro položení základů fungujících
vztahů uvnitř dotčených odvětví.
V období transformace ekonomiky je totiž významná
rovněž role státu při zajišťování
bezporuchové, konkurenceschopné, fungující
ekonomiky.
Zásada č. 4
Obecní úřady jsou povinny ve lhůtě
dvou měsíců od účinnosti tohoto
zákona předat seznamy podniků, na něž
se vztahuje fakultativní obnova okresnímu úřadu,
do jehož místní působnosti spadají.
Okresní úřady vypracují seznam, zakládající
se na seznamech předaných obecními úřady
i na vlastních zjištěních, a tento seznam
ve lhůtě tří měsíců
od účinnosti tohoto zákona předají
místně příslušnému územnímu
odboru ministerstva zemědělství, případně
jinému státnímu orgánu určenému
tímto zákonem. Okresní úřady
zároveň uvedou, které podniky mají
charakter obecních podniků.
Seznamy vypracovávané obecními i okresními
úřady zahrnují název a sídlo
podniků, označení a adresy jejich organizačních
složek.
Obecní i okresní úřady ve lhůtě
tří měsíců od účinnosti
zákona zveřejní vyhláškou seznamy
vztahující se k obvodu jejich územní
působnosti.
Odůvodnění: nejprve je nezbytné
určit, na které zrušené či fakticky
zlikvidované podniky se tento zákon vztahuje. Příslušné
informace lze zpravidla nalézt přímo v místech,
kde tyto podniky působily. proto se vypracování
prvotních seznamů svěřuje obecním
úřadům. Vedle nich ovšem povedou vlastní
šetření v této věci i okresní
úřady. Seznamy se v zákonné lhůtě
předají příslušnému orgánu
a zároveň se zveřejní. Tím
jsou vytvořeny podmínky pro uplatnění
práv oprávněných osob i pro následující
rozhodování o obnově podniků a jsou
tak vytvořeny praktické předpoklady pro vlastní
proces obnovy podniků podle zásady č. 1.
Zásada č. 5
Oprávněné osoby mohou uplatnit nároky
podle tohoto zákona u příslušného
okresního úřadu nejpozději do třiceti
dnů od zveřejnění seznamů podle
zásady č. 4, jinak nárok zaniká.
Oprávněné osoby uplatňují nárok
na majetkový podíl na obnovovaném podniku
vůči osobě, jež jeho původní
majetek vlastní, užívá nebo má
k němu právo hospodaření. Pokud se
tento majetek ani zčásti nezachoval nebo nelze-li
tuto osobu zjistit, má oprávněná osoba
právo uplatnit nárok na podíl kteréhokoli
obnovovaného podniku.
Osoby uplatňující nároky podle tohoto
zákona jsou povinny prokázat, že splňují
podmínky podle zásady č. 3, písmeno
a) nebo b) nebo c).
O nárocích těchto osob rozhoduje příslušný
okresní úřad. Pokud nárok svým
rozsahem či rozsahem působnosti obnovovaného
podniku přesahuje hranice okresu, rozhoduje o něm
územní odbor ministerstva zemědělství.
Pro řízení o nárocích podle
tohoto zákona se použije ustanovení správního
řádu s výjimkou ustanovení o opravných
prostředcích. Rozhodnutí o těchto
nárocích přezkoumá z hlediska zákonnosti
z podnětu účastníka podaného
do 15 dnů od právní moci rozhodnutí
příslušný okresní soud.
Odůvodnění: upraveny jsou podrobnosti
řízení předcházejícího
obnově podniku. Řízení se zásadně
vede podle zákona č. 71/1967 Sb. v platném
znění. Konstrukce veškerých lhůt
je stanovena s přihlédnutím k potřebě
urychleného vyjasnění majetkových
poměrů a stabilizace dané hospodářské
sféry. Tomu slouží i propadný charakter
třicetidenní lhůty.
Zásada č. 6
Ve lhůtě do tří měsíců
od účinnosti tohoto zákona se zřizují
okresní, oblastní a ústřední
komise pro provedení obnovy družstev a obecních
podniků. Tyto komise mají právo dávat
podněty v zájmu rychlého, účinného
a hospodárného provedení tohoto zákona
a jsou povinny na vyžádání orgánů
rozhodujících podle tohoto zákona zaujímat
stanoviska k předloženým dokladům.
Okresní komise se skládají ze členů
okresního zastupitelstva, zástupců ústřední
banky, státních statků, zemědělských
družstev, soukromých rolníků a zástupců
státních organizací stanovených v
zásadě č. 2.
Oblastní komise, jejichž místní působnost
se shoduje s působností územních odborů
ministerstva zemědělství, se skládají
ze zástupců územního odboru ministerstva
zemědělství, zástupců dalších
ústředních orgánů státní
správy (ministerstva pro správu národního
majetku a jeho privatizaci, financí, vnitra), ústřední
banky, Svazu měst a obcí, státních
statků, zemědělských družstev
a soukromých zemědělců.
Ústřední komise se skládá z
poslanců ČNR, zástupců ústředních
orgánů státní správy (ministerstva
zemědělství, pro správu národního
majetku a jeho privatizaci, financí, vnitra), ústřední
banky, Svazu měst a obcí, státních
statků, zemědělských družstev
a soukromých zemědělců.
Odůvodnění: zřizované
komise mají pomoci státním orgánům
pověřeným provedením zákona
ve zvládnutí vlny uplatňovaných nároků
a obnovovaných podniků, mají být iniciativními
orgány a rovněž mají vytvořit
odborné zázemí pro posuzování
jednotlivých případů. Vzhledem k tomu,
že zatím nevznikla česká ústřední
banka, není uveden její přesný název
a je užito obecné formulace. To platí i pro
zásadu č. 10.
Zásada č. 7
Podnik splňující podmínky uvedené
v zásadě č. 1 je obnoven dnem právní
moci kladného rozhodnutí příslušného
orgánu o nároku oprávněné osoby.
Běží-li nezávisle na sobě řízení
stran nároků více osob týkajících
se téhož podniku, je podnik obnoven dnem právní
moci prvého kladného rozhodnutí.
Příslušný územní odbor
ministerstva zemědělství svolá zpravidla
do pěti měsíců od účinnosti
zákona shromáždění členů
nebo společníků obnoveného podniku
a zajistí pro jeho jednání potřebné
podklady.
Na shromáždění vyzve svolavatel účastníky,
aby ve lhůtě jednoho měsíce rozhodli
o ponechání nebo změně stávající
formy obnoveného podniku a o dalších náležitostech
nezbytných pro zahájení činnosti podniku.
Marným uplynutím této lhůty nároky
všech účastníků zanikají
a na podnik se hledí, jako by nebyl obnoven. Majetkový
podíl, připadající na tento podnik
připadá v případě bezvýslednosti
řízení bance, jež je zřizována
podle tohoto zákona.
Odůvodnění: upraven je proces samotné
obnovy podniku. Pamatováno je i na praktickou stránku
věci: je zapotřebí rozhodnout o formě
podniku a splnit povinnosti vyplývající z
práva platného v době obnovy podniku, tj.
zejména ze zákona č. 513/1991 Sb. Zájem
na urychleném vyjasnění právních
vztahů se promítá i do zániku (prekluze)
nároků oprávněných osob v případě,
že jednoměsíční lhůta
od prvého shromáždění členů
nebo společníků uplyne marně.
Finanční otázky upravují zásady
č. 10 a 11 tohoto návrhu
Zásada č. 8
Obecní úřady zjišťují, kterých
nemovitostí se obnova podniků podle tohoto zákona
týká a které osoby je mají v držení.
pokud se nezměnil účel užívání
takové nemovitosti, vzniká obnovenému podniku
právo na její vydání. V ostatních
případech a tehdy, souhlasí-li s tím
obnovený podnik, je poskytována náhrada podle
zvláštních předpisů, nebo se
věc na základě vzájemné dohody
mezi obnoveným podnikem a osobou, jež nemovitost drží,
řeší jinak.
Zjištěné pozemkové vlastnictví
se obnovuje v plném rozsahu a není-li vydání
pozemku obnovenému podniku možné, má
tento podnik nárok na přidělení náhradního
pozemku obdobné kvality, jako původní pozemek
v době zániku obnovovaného podniku.
Odůvodnění: v mnoha případech
bude situace ohledně kolem nemovitostí problematická,
zejména s ohledem na čas, který uplynul od
likvidace podniku a následné změny, odstraňování
nemovitostí apod. Proto je žádoucí vedle
základního nároku na vydání
nemovitosti upravit i náhradní plnění
a ponechat zúčastněným subjektům
rovněž určitou smluvní volnost k řešení
záležitosti.
Zásada č. 9
Majetek obnovených podniků se rozděluje oprávněným
osobám takto: mezi osoby uvedené v zásadě
č. 3 pod písmeny a) a b) se rozdělí
70% hodnoty tohoto majetku rovným dílem. Pro osoby,
jež dosud neprokázaly svůj nárok, je
vyčleněna rezerva ve výši 20% této
hodnoty. Oprávněným osobám uvedeným
v zásadě č. 3 pod písmenem c) se rozděluje
rovným dílem zbývajících 10%
hodnoty majetku obnoveného podniku.
Oprávněné osoby podle zásady č.
3 pod písmenem d) vstupují do vlastnických
práv k obnoveným obecním podnikům.
Odůvodnění: vyčleněná
rezerva 20% slouží k budoucímu uspokojení
těch osob, o jejichž nároku se vede řízení
a dosud tedy nebylo pravomocně skončeno.
Zásada č. 10
Obnovují se rovněž družstevní peněžní
ústavy, tj. ústavy lidového peněžnictví.
Oproti obecné úpravě podle tohoto zákona
pro ně platí tyto odchylky:
Místo orgánů státní správy
vedou řízení o jejich obnově příslušné
orgány ústřední banky. Tyto orgány
také rozhodují se zřetelem k účelu
tohoto zákona o rozsahu peněžních operací,
které obnoveným peněžním ústavům
povolí.
Obnovené družstevní peněžní
ústavy zahajují svou podnikatelskou činnost
převzetím vkladů a úvěrů,
které mají jejich členové u dosavadních
peněžních ústavů. Obnovené
podniky a oprávněné osoby mohou převést
své dosavadní úvěry u jiných
peněžních ústavů na některý
obnovovaný peněžní ústav jako
svůj členský podíl v tomto ústavu.
K dosažení účelu tohoto zákona
bude ústřední banka poskytovat obnoveným
družstevním peněžním ústavům
po stanovenou dobu výjimky, zejména pokud jde o
závaznost úrokových sazeb.
Na obnovené družstevní peněžní
ústavy se nevztahují ustanovení zákona
č. 21/1992 Sb. o základním jmění.
Platí pro ně však ustanovení o omezení
výše poskytnutých úvěrů.
K vyrovnání rozdílu výše úroků
mezi úroky z půjček od obnovených
peněžních ústavů a úvěrů
poskytovaný původními věřiteli,
je po dobu jejich splácení a podle jejich povahy
využito zdrojů státního rozpočtu,
zejména dotačních prostředků
ministerstva zemědělství a dalších
státních orgánů.
Odůvodnění: peněžní
ústavy obnovované podle tohoto zákona podle
tohoto zákona jsou natolik specifickou oblastí peněžnictví,
že si vyžadují odchylky od obecné úpravy.
Předně mají za účel poskytováním
levného úvěru zemědělským
prvovýrobcům omezovat ekonomický dopad zvyšování
cen vstupů na tyto prvovýrobce. Má jít
o neziskové (nevýdělečné) podniky
tak, jak tomu bylo před jejich likvidací.
Jde o řešení osvědčené
u nás v meziválečném období,
slibující podporu rozvoji zemědělského
podnikání a omezování zdrojů
inflačních tlaků.
Zákon vytváří podmínky k přesměrování
dosavadních státních dotací na družstevní
banku, jako ústřední peněžní
ústav obnovených družstevních peněžních
ústavů, shromažďující jejich
depozitní přebytky a poskytuje těmto ústavům
zvýhodněné úvěry.
Zásada č. 11
Provádění tohoto zákona nevytváří
v současnosti nové požadavky na výdaje
státního rozpočtu a do budoucna naopak vytváří
předpoklady pro jejich snížení.
Přijetím tohoto zákona vznikne nezbytnost
novelizace zákona č. 21/1991 Sb. o bankách
tak, aby připouštěl možnost vzniku banky
a peněžního ústavu založených
na družstevních principech a peněžního
ústavu neziskového (nevýdělečného)
a aby připouštěl možnost udělení
nezbytných výjimek z obecné právní
úpravy podle zásady č. 10.
Odůvodnění: provádění
zákona povede pouze k přesměrování
dotací ze státního rozpočtu na peněžní
ústavy. Vytváří podmínky k
jejich postupnému snižování, aniž
by byla ohrožena stabilita zemědělství.
Nezbytnost novelizace bankovního zákona je dána
samou podstatou družstevních peněžních
ústavů, jež platný zákon nezná,
a rovněž principem lidového peněžnictví,
který je nezbytné obnovit a rozvíjet: levným
úvěrem pro prvovýrobce. Tím je dána
specifika této oblasti, kterou je třeba v nezbytné
míře promítnout i do platného práva.
Zásada č. 12
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Odůvodnění: řešení
navrhované v této zásadě připouští
zákon č. 131/1989 Sb. v platném znění.
Naléhavý obecný zájem na brzké
účinnosti zákona je dán zájmem
na sladění postupu podle něj s celkovým
procesem hospodářské transformace.