Česká národní rada se usnesla na tomto
ústavním zákoně:
Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního
zákona se stávají soudci přidělenými
k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu České
republiky, pokud s tím souhlasí, ti soudci Nejvyššího
soudu České a Slovenské Federativní
Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
(1) Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního
zákona se stávají soudci vojenských
soudů České republiky, pokud s tím
souhlasí, ti soudci vojenských soudů České
a Slovenské Federativní Republiky, kteří
jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
(2) Soudci uvedeni v odstavci 1 se k výkonu funkce přidělují:
a) k vyšším vojenským soudům České
republiky v sídlech vyšších vojenských
soudů České a Slovenské Federativní
Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce,
b) k vojenským obvodovým soudům České
republiky v sídlech vojenských obvodových
soudů České a Slovenské Federativní
Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce.
Soudci Nejvyššího soudu České a
Slovenské Federativní Republiky a vojenských
soudů České a Slovenské Federativní
Republiky, kteří se stali soudci soudů České
republiky podle čl. 1 a 2 se považují za soudce
jmenované podle Ústavy České republiky.
Byl-li soudci, který se stal soudcem soudu České
republiky podle článků 1 a 2, vyplacen příspěvek
podle zvláštního předpisu [Čl.
3 odst. 3 ústavního zákona č. .../1992
Sb., o zániku funkce soudců a o skončení
pracovních a služebních poměrů
v souvislosti se zánikem České a Slovenské
Federativní Republiky], je
povinen tento příspěvek vrátit.
Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního
zákona se stávají prokurátory a vyšetřovali
prokuratury přidělenými k výkonu funkce
k prokuratuře České republiky, pokud s tím
souhlasí, ti prokurátoři a vyšetřovatelé
prokuratury Generální prokuratury České
a Slovenské Federativní Republiky, kteří
jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
(1) Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního
zákona se stávají prokurátory a vyšetřovali
prokuratury vojenských prokuratur České republiky,
pokud s tím souhlasí, ti prokurátoři
a vyšetřovatelé vojenských prokuratur
České a Slovenské Federativní Republiky,
kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
(2) Prokurátoři a vyšetřovatelé
prokuratury uvedení v odstavci 1 se k výkonu funkce
přidělují
a) k vyšším vojenských prokuraturám
České republiky v sídlech vyšších
vojenských prokuratur České a Slovenské
Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci
prokurátora a vyšetřovatele prokuratury,
b) k vojenských obvodovým prokuraturám České
republiky v sídlech vojenských obvodových
prokuratur České a Slovenské Federativní
Republiky, u nichž vykonávali funkci prokurátora
a vyšetřovatele prokuratury.
Pracovníci, kteří byli ke dni 31. prosince
1992 pracovníky Kanceláře Ústavního
soudu České a Slovenské Federativní
Republiky, se stávají dnem nabytí účinnosti
tohoto ústavního zákona, pokud s tím
souhlasí, pracovníky Nejvyššího
soudu České republiky.
Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Obecná část:
V návaznosti na přijetí ústavního
zákona o zániku funkcí soudců a o
skončení pracovních a služebních
poměrů v souvislosti se zánikem ČSFR
dne 17. 12. 1992 vyvstala naléhavá potřeba
přijetí ústavního zákona České
národní rady o některých dalších
opatřeních souvisejících se zánikem
ČSFR. Návrh tohoto ústavního zákona
ČNR především reaguje na skutečnost,
že uplynutím dne 31. 12. 1992 zanikají funkce
soudců Nejvyššího soudu ČSFR a
soudců vojenských soudů ČSFR a prokurátorů
a vyšetřovatelů prokuratury Generální
prokuratury ČSFR a vojenských prokuratur. Dále
návrh tohoto ústavního zákona řeší
i otázky dalšího pracovního poměru
Kanceláře Ústavního soudu ČSFR,
jejímž pracovníkům rovněž
pracovní poměr zaniká dnem 31. 12. 1992.
Návrh tohoto ústavního zákona konečně
řeší i otázky příspěvku
soudcům federálních soudů a odstupného
pracovníkům federálních orgánů
a organizací.
Zvláštní část:
K článku 1:
V zájmu zachování kontinuity soudnictví
je nezbytné, aby ti soudci Nejvyššího
soudu ČSFR, kteří jimi byli ke dni zániku
federace, se ze zákona stali soudci České
republiky přidělenými k výkonu funkce
k Nejvyššímu soudu ČR. Podmínkou
je jejich souhlas.
K článku 2:
Obdobné řešení je nutno zvolit pro další
skupinu soudců federálních soudů,
jimiž jsou soudci vojenských soudů ČSFR.
Také tito soudci se dnem nabytí účinnosti
tohoto ústavního zákona stávají
soudci vojenských soudů ČR, jestliže
s tím vysloví souhlas. K výkonu funkce se
přidělují k těm soudům, u nichž
dosud vykonávali funkci soudce, tedy buď k vyšším
vojenským soudům ČR, nebo k vojenským
obvodovým soudům ČR.
K článku 3:
Poněvadž Ústava České republiky
stanoví v čl. 111, že soudci všech soudů,
kteří vykonávají funkci soudce ke
dni nabytí účinnosti této Ústavy
se považují za soudce jmenované podle Ústavy,
bylo nutné do tohoto ústavního zákona
včlenit tento článek.
K článku 4:
Podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona
ze dne 17. 12. 1992 náleží soudcům federálních
soudů příspěvek ve výši
šestinásobku jejich platů. Pokud podle článků
1 a 2 vzniká soudcům federálních soudů
ze zákona nárok na funkci soudce soudu České
republiky, není důvod k tomu, aby ještě
navíc měli nárok na šestinásobek
svých platů, neboť ihned od počátku
r. 1993 budou pobírat soudcovský plat. V tomto případě
by tedy příspěvek neplnil funkci, která
je sledována ústavním zákonem ze dne
17. 12. 1992. Navrhuje se, aby takovým soudcům byla
stanovena povinnost příspěvek, pokud jim
byl vyplacen, vrátit.
K článkům 5 a 6:
Stejné řešení jako v čl. 1 a
2 je nutné zvolit i pro prokurátory a vyšetřovatele
prokuratury Generální prokuratury ČSFR a
vojenských prokuratur.
K článku 7:
Ústava České republiky, která nabývá
účinnosti dnem 1. 1. 1993, předpokládá
zřízení Ústavního soudu ČR.
Tento Ústavní soud ČR bude nutně zřízen
s určitým časovým odstupem. Považuje
se však za nezbytné, aby pro činnost tohoto
Ústavního soudu ČR byli zachováni
pracovníci dosavadní Kanceláře Ústavního
soudu ČSFR. Proto se ze zákona tito pracovníci
stanou pracovníky Nejvyššího soudu ČR
se sídlem v Brně. Podmínkou je opět
souhlas těchto pracovníků.
K článku 8:
Je nezbytné, aby tento ústavní zákon
nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.