Česká národní rada 1992 – 1992

I. Alternativa

1. Dnem účinnosti tohoto zákona zahájí svou činnost vrchní soud v Praze.

2. Vrchní soud v Olomouci zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon; do té doby vykonává jeho působnost vrchní soud v Praze.

3. Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona.

4. Soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud s tím souhlasí, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu.

5. Soudci vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, pokud s tím souhlasí, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudci vojenských soudů České republiky.

K výkonu funkce se přidělují:

a) k vyšším vojenským soudům České republiky v sídlech vyšších vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce,

b) k vojenským obvodovým soudům České republiky v sídlech vojenských obvodových soudů České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce.

6. Soudci přidělení k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu se stávají dnem účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k vrchnímu soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadním funkcím podle § 39.

7. Pracovníci Nejvyššího soudu, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru k Nejvyššímu soudu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky vrchního soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.

8. Ustanovení tohoto zákona, pokud se vztahují na činnost vojenských soudů a postavení vojenských soudců a přísedících vojenských soudů, pozbývají účinnosti dnem 31. 12. 1993. Pokud k tomuto dni vojenský soudce souhlasí s přidělením k určitému soudu téhož stupně, považuje se tento souhlas za souhlas s přidělením k určitému soudu podle § 34 odst. 1. Jinak jeho funkce podle § 38 zaniká.

9. Do doby jmenování předsedy nebo místopředsedy Nejvyššího soudu pověří ministr spravedlnosti výkonem funkce předsedy tohoto soudu některého ze soudců tohoto soudu.

10. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o uznání cizího rozhodnutí, převezme Nejvyšší soud, má-li na území České republiky bydliště nebo pobyt osoba, jíž se rozhodnutí týká, popřípadě převezme další tyto věci určené uvážením Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky s přihlédnutím k právnímu zájmu osoby, jíž se rozhodnutí týká.

II. Alternativa

1. Dnem účinnosti tohoto zákona zahájí svou činnost vrchní soud v Praze.

2. Vrchní soud v Olomouci zahájí svou činnost dnem,který stanoví zvláštní zákon; do té doby vykonává jeho působnost vrchní soud v Praze.

3. Soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud s tím souhlasí, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu.

4. Soudci vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, pokud s tím souhlasí, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudci vojenských soudů České republiky.

K výkonu funkce se přidělují:

a) k vyšším vojenským soudům České republiky v sídlech vyšších vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce,

b) k vojenským obvodovým soudům České republiky v sídlech vojenských obvodových soudů České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce.

5. Soudci přidělení k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu se stávají dnem účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k vrchnímu soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadním funkcím podle § 39.

6. Pracovníci Nejvyššího soudu, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru k Nejvyššímu soudu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky vrchního soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.

7. Do doby jmenování předsedy nebo místopředsedy Nejvyššího soudu pověří ministr spravedlnosti výkonem funkce předsedy tohoto soudu některého ze soudců tohoto soudu.

8. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o uznání cizího rozhodnutí, převezme Nejvyšší soud, má-li na území České republiky bydliště nebo pobyt osoba, jíž se rozhodnutí týká, popřípadě převezme další tyto věci určené uvážením Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky s přihlédnutím k právnímu zájmu osoby, jíž se rozhodnutí týká.

Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o soudech a soudcích, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Tento zákon s výjimkou ustanovení § 48 nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

§ 48 nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Obecná část:

Návrh zákona České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, je jedním ze zákonů, jejichž přijetí je nutné v souvislosti se zánikem ČSFR k 1. 1. 1993.

Principy navrhovaného zákona jsou tyto:

a) Návrh zákona reaguje, v návaznosti na návrhy dalších ústavní zákonů federace i České republiky, na zánik federální soudnictví; soudy federace jsou Nejvyšší soud ČSFR a vojenské soudy (vojenské obvodové soudy a vyšší vojenské soudy) promítá tyto změny v soustavě soudů České republiky.

b) Návrh zákona je předkládán v alternativách. Alternativa I předpokládá přijetí Ústavy České republiky a její nabytí účinnosti nejpozději současně s tímto zákonem. Promítá proto do návrhu zákona i změny, které pro oblast soudnictví vyplývají z vládního návrhu Ústavy České republiky. Alternativa II vychází z předpokladu, že Ústava nebude přijata nebo nenabude účinnosti do dne 1. 1. 1993 a v návrhu jsou proto realizovány jen změny, jež je nezbytné provést v souvislosti se zánikem soudů České a Slovenské Federativní Republiky a úpravy, které umožní, spolu s konstituováním nové soudní soustavy České republiky, aby zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, mohl být převzat jako součást právního řádu samostatné České republiky.

c) Bez ohledu na to, zda nabude ke dni 1. 1. 1993 účinnosti Ústava, konstituuje již návrh čtyřstupňovou soudní soustavu soudů, a to okresní, krajské, vrchní soudy a Nejvyšší soud České republiky.

d) Návrh dále vychází z toho, že i po přijetí Ústavy budou po přechodnou dobu součástí soudní soustavy vojenské soudy. Vojenské soudy České a Slovenské Federativní Republiky se proto včleňují do soudní soustavy České republiky s tím, že se výkon státní správy těchto soudů přenáší na budoucí ministerstvo obrany České republiky. I pro vojenské soudy je však třeba vytvořit čtyři instanční rozhodování; z těchto důvodů se na přechodnou dobu zřizují u vrchních soudů i vojenská kolegia.

e) Sídlem Nejvyššího soudu bude Brno a jeho soudci se mohou stát soudci dosavadního Nejvyššího soudu ČSFR, kteří se jmenováním k tomuto soudu souhlasí.

f) Zákon počítá s existencí dvou vrchních soudů, a to vrchního soudu se sídlem v Praze a vrchního soudu se sídlem v Olomouci. Působnost vrchního soudu se sídlem v Praze je navrhována pro obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a městského soudu v Praze a pro obvody vojenských obvodových soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Litoměřicích a Hradci Králové; působnost vrchního soudu se sídlem v Olomouci je navrhována pro obvod krajských soudů v Brně a Ostravě a pro obvody vojenských obvodových soudů v Brně a Olomouci.

g) Od účinnosti zákona bude zatím fungovat jen vrchní soud v Praze, který dočasně bude vykonávat i působnost vrchního soudu v Olomouci.

h) Vrchní soudy budou rozhodovat o odvoláních v těch případech, kdy rozhodnutí bylo v prvním stupni vydáno krajským (krajským obchodním) soudem,vyšším vojenským soudem a o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských soudů a vyšších vojenských soudů v případech, kdy rozhodnutí bylo v prvním stupni vydáno okresním soudem (vojenským obvodovým soudem).

i) Nejvyšší soud bude rozhodovat o mimořádných opravných prostředcích v těch případech, kdy rozhodnutí bylo v prvním stupni vydáno krajským (krajským obchodním) soudem nebo vyšším vojenským soudem.

j) V návaznosti na tyto zásady se upravuje otázka sjednocování soudního rozhodování.

k) Návrh zákona řeší působnost ve věcech správního soudnictví.

l) Návrh zákona se obecně v rámci možností snaží minimalizovat zásahy do soudní soustavy, neboť soudy jsou v kritickém stavu a jakékoliv další podstatné věcné zásahy by již mohly přinést kolaps soudů se všemi důsledky zhroucení třetí nezávislé moci ve státě.

Dopady na státní rozpočet:

Zřízení vrchního soudu v Praze, který rozsahem své činnosti se bude shodovat s rozsahem činnosti současného Nejvyššího soudu ČR, si nevyžádá zvýšené rozpočtové výdaje; financování jeho činnosti v r. 1993 je kryto návrhem rozpočtu pro kapitolu 336 - MSp ČR, v němž jsou pro současný Nejvyšší soud ČR a budoucí vrchní soud v Praze zajištěny potřebné rozpočtové prostředky.

Dopad na státní rozpočet ČR v důsledku zřízení vrchního soudu v Olomouci nelze v současné době vůbec vyčíslit, neboť není známo:

1) kdy bude zřízen (bude stanoveno zvláštním zákonem),

2) jaký počet pracovníků bude stanoven (bude odvislý od četností agend u soudů v obvodu současného krajského soudu v Brně a v Ostravě v době ustavení vrchního soudu),

3) kde bude umístěn (zda ve vlastní provozuschopné budově, nebo v pronajatém objektu /náklady na nájemné/, anebo bude nutno rekonstruovat přidělený nevyhovující objekt či vystavět novou budovu).

Dopad na státní rozpočet v důsledku zřízení nového sídla Nejvyššího soudu ČR od 1. 1. 1993, jehož činnost je vymezována shodně s rozsahem dosavadního Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k České republice, s počtem 40 pracovníků je promítnuto do návrhu rozpočtu investičních i neinvestičních výdajů na rok 1993 (viz tabulky č. 5, 7 a 13 návrhu státního rozpočtu ČR pro rok 1993 z 26. 11. 1992), nikoliv jako součást rozpočtu kapitoly 336 - Ministerstvo spravedlnosti ČR, nýbrž samostatně v oddílu "Struktura delimitovaných resortů" na základě přímého jednání mezi MF ČR a současným NS ČSFR. Avšak v tabulce č. 10 je budoucí NS ČR uveden jako součást ústředního orgánu státní správy pro soudnictví a vězeňství, tj. ministerstva spravedlnosti ČR.

Náklady si vyžádá i začlenění vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky do soudní soustavy České republiky. Náklady na platy 82 občanských zaměstnanců si vyžádají přibližně 4 mil. Kčs ročně, na platy 15ti vojáků z povolání zabezpečujících chod soudních kanceláří přibližně 1,8 mil. Kčs ročně. Náklady na rozpočtové výdaje související s činností vojenských soudů (osobní a věcné výdaje) představují částku přibližně 2,6 mil. Kčs ročně. Tyto rozpočtové prostředky je nezbytné transformovat do státního rozpočtu ČR - resortu ministerstva obrany ČR.

Zvláštní část:

K čl. I. body 1 - 88:

Všechna tato ustanovení konkrétně provádějí principy, které jsou vyjádřeny v obecné části důvodové zprávy, tedy především

- reagují na zrušení soudů ČSFR a obecně na zánik federace;

- zřizují čtyřstupňovou soudní soustavu;

- obecně vymezují působnost soudů;

- konkrétně legislativně řeší všechny otázky, které souvisejí se zánikem federace a konstituováním čtyřstupňové soudní soustavy.

Ustanovení, která jsou navržena alternativně, vycházejí v alternativě I z vládního návrhu Ústavy České republiky a do činnosti soudů a postavení soudců promítají změny, které Ústava přinese oproti současnému právnímu stavu.

Alternativa I proto především reaguje na to, že soudce soudů České republiky a předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu ČR má jmenovat do funkce prezident ČR. Tato pravomoc prezidenta je výslovně zakotvena v čl. 63 odst. 1 písm. h) a v čl. 62 písm. k) vládního návrhu Ústavy.

Pokud jde o řešení podmínek trestního stíhání, je navrhováno stanovit, že souhlas s trestním stíháním nebo vzetím do vazby soudce bude udělovat prezident. Zakotvení této pravomoci prezidenta se opírá o čl. 63 odst. 2 vládního návrhu Ústavy.

Alternativa II v tomto směru vychází ze současného právního stavu, kdy soudce soudů České republiky a předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje do funkce předsednictvo ČNR. Ponechává beze změn i současnou právní úpravu zproštění či uvolnění z těchto funkcí.

K čl. II:

K alternativě I:

I když vrchní soudy jsou zakotveny v soustavě soudů, je třeba výslovně vyjádřit, že dnem účinnosti tohoto zákona zahájí činnost vrchní soud v Praze.

Zákon v tomto přechodném ustanovení vyjadřuje myšlenku uvedenou v obecné části důvodové zprávy, a sice, že vrchní soud v Olomouci zahájí svou činnost až dnem, který stanoví zvláštní zákon, a do té doby vykonává jeho působnost (tedy působnost na celém území České republiky) vrchní soud v Praze.

S ohledem na to, že podle této alternativy budou soudci do funkce ustanovováni jmenováním prezidentem, výslovně se navrhuje zakotvit, že soudci jmenovaní do funkce před dnem účinnosti tohoto zákona se považují za soudce ustanovené do funkce podle tohoto zákona. Tím se sleduje zakotvit právní jistoty soudců, kteří již svou funkci vykonávají. Všichni soudci, kteří v současné době vykonávají svou funkci, byli do této funkce nově ustanoveni po 1. 1. 1990 a není proto důvodu k tomu, aby opětovně museli být znovu do funkcí individuálně ustanovováni.

Zákon stanoví, že soudci Nejvyššího soudu ČSFR, kteří s tím souhlasí, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu se sídlem v Brně. Obdobná úprava se navrhuje pro soudce vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky.

Dále je stanoveno, že soudci přidělení k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu České republiky se stávají tímto dnem soudci přidělenými k výkonu funkce k vrchnímu soudu v Praze s tím, že jim u vrchního soudu zůstávají zachovány i jejich funkce podle § 39, do nichž byli jmenováni u Nejvyššího soudu ČR.

Zákon umožní, aby pracovníci Nejvyššího soudu České republiky, který dosud sídlí v Praze, se stali ze zákona pracovníky vrchního soudu v Praze. Touto úpravou je sledováno zajistit těmto pracovníkům stabilitu jejich pracovněprávních vztahů a zároveň zamezit nedůvodnému založení nároku na odstupné v souvislosti se změnou sídla Nejvyššího soudu.

Vládní návrh Ústavy vojenské soudy do soustavy soudů České republiky nezačleňuje a vojenské soudnictví má jen dočasný charakter. Navrhuje se proto výslovně zakotvit, že ustanovení tohoto zákona, která se vztahují na činnost vojenských soudů a postavení soudců a přísedících vojenských soudů pozbývají účinnosti dnem, k němuž ústavněprávní úprava ukončí činnost vojenských soudů. Současně se však zakotvuje umožnit soudcům vojenských soudů, aby tím, že dají souhlas s přidělením k výkonu funkce k určitému soudu téhož stupně, jim vznikl nárok na přidělení k výkonu funkce jinému tzv. obecnému soudu. Nedá-li tento souhlas, zaniká jeho funkce soudce.

Zákon dále obsahuje přechodné ustanovení, které umožní, aby ministr spravedlnosti, v zájmu zajištění řádného chodu Nejvyššího soudu, mohl na dobu, než předseda nebo místopředseda tohoto soudu bude jmenován, pověřit výkonem funkce předsedy některého ze soudců tohoto soudu.

Zákon dále obsahuje přechodné ustanovení, kterým se řeší převzetí Nejvyšším soudem České republiky nerozhodnutých věcí, v nichž byla podle dosavadního znění § 28 odst. 2 písm. c) dána pravomoc Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky. Obdobné ustanovení bude obsahovat i návrh novely zákona č. 335/1991 Sb. ve Slovenské republice. Shodnou úpravou je sledováno zabránit případným negativním či pozitivním kompetenčním konfliktům mezi oběma republikami.

K alternativě II:

Tato přechodná ustanovení navazují na ustanovení zákona navržená alternativou II. Jsou shodná s přechodnými ustanoveními uvedenými v alternativě I, od nichž se odlišují v tom, že

a) tím, že se nemění způsob ustanovování soudců do funkce, není důvodné zařazovat ustanovení, jímž by bylo stanoveno zachování dosavadních soudcovských funkcí soudcům, jmenovaným do funkce před účinností tohoto zákona,

b) neobsahuje ustanovení, které by předpokládalo zánik vojenských soudů k určitému konkrétnímu datu.

K čl. III:

S ohledem na rozsáhlost novelizace se navrhuje vyhlášení úplného znění zákona o soudech a soudcích.

K čl. IV:

Předpokládá se nabytí účinnosti tohoto zákona s výjimkou § 48 ke dni zániku ČSFR, tedy k 1. 1.1993.

Posunutím účinnosti § 48 je sledováno umožnit soudcům, kteří nesplňují podmínku státního občanství ČR, upravit si své občanství v průběhu jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., stanovil v § 34 jako jednu z podmínek jmenování soudcem občanství České a Slovenské Federativní Republiky; ztrátu občanství ČSFR v době, kdy již byl soudce do funkce ustanoven, neřešil a nespojoval s ní žádné důsledky, neboť v praxi k takovým případům nedocházelo.

V současné době však, v důsledku zániku ČSFR, je potřebné na tyto případy pamatovat a řešit, jaké důsledky budou spojeny s tím, nebude-li soudce splňovat podmínku § 34 odst. 1 - nebude občanem České republiky. Nové znění § 48 vychází z toho, že je-li občanství ČR podmínkou pro jmenování soudcem, musí ji soudce splňovat i v průběhu výkonu funkce soudce a proto pozbude-li občanství ČR, je s tím potřebné spojit i důsledek ztráty funkce.

Pokud by však toto ustanovení nabylo účinnosti již dnem 1. 1. 1993, znamenalo by to ztrátu funkce pro všechny soudce, působící v ČR, kteří jsou občany SR a mají v úmyslu si po zániku ČSFR zvolit občanství ČR.

Navrhuje se proto, v návaznosti na § 18 návrhu zákona ČNR o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, který umožňuje státním občanům SR zvolit si do 30. 12. 1993, za podmínek v tomto ustanovení stanovených, státní občanství ČR, stanovit účinnost § 48 až dnem 1. 1. 1994.