Česká národní rada 1992 – 1992

Ministr vnitra České republiky Jan Ruml zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Vítězslava Sochora dopisem ze dne 1. prosince 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra vnitra České republiky Jana Rumla na interpelaci poslance Vítězslava Sochora. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Příloha k sněmovnímu tisku 215 A

V Praze dne 30. listopadu 1992
Č. j.: KM-126/92-ČNR

Vážený pane poslanče,

v souladu s povinností, kterou mi ukládá zákon o jednacím řádu České národní rady odpovídám na Vaši interpelaci, doručenou mi 12. listopadu letošního roku.

V ní upozorňujete na strach občanů z narůstající zločinnosti a konstatujete, že naše zákony chrání spíš darebáka než slušného občana. Vyslovujete požadavek na vytvoření podmínek pro rázné a rychlé řešení situace tak, aby za vědomé porušení zákona následoval bez administrativních průtahů trest s potřebným morálním dopadem.

Jeden z vážných problémů v praxi Policie České republiky vidíte v existenci dvou forem přípravného řízení trestního, vyhledávání a vyšetřování. Možné řešení spatřujete v zavedení jediné formy a to i za cenu převedení části vyhledavatelů k úřadům vyšetřování s tím, že pořádkové službě se tak uvolní síly a prostředky k plnění úkolů na úseku veřejného pořádku, ochrany osob a majetku. K tomu směřuje i Vaše interpelace.

Vámi navrhované řešení obsahuje dva aspekty, politickoprávní a organizační. Nejprve k organizační stránce, která se při povrchním zkoumání jeví jako poměrně schůdná a rychlá cesta nápravy nepříznivého stavu. Současně upřesním i některé, Vámi uváděné argumenty.

Úkoly stanovené v § 2 zákona ČNR č. 283/91 Sb. plní Policie ČR jako celek. Každá z jejích služeb (uvedeny jsou v § 3 téhož zákona) plní ať již samostatně nebo ve spolupráci s ostatními jen některé z nich. Úkoly pořádkové policie jsou blíže specifikovány v článku 2 Zásad pro činnost útvarů pořádkové služby vydaných ve Sbírce pokynů policejního ředitele ČR č. 6 ze dne 6. 4. 1992 a jsou vymezeny na úseky ochrany veřejného pořádku, kriminality, dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, správní služby, vyhledávání trestných činů a odhalování, objasňování a rozhodování o přestupcích, to vše samozřejmě ve spolupráci s ostatními službami Policie ČR, resp. i se službami působícími mimo resort MV ČR.

K samotnému institutu vyhledávání. Jím jsou v přípravném řízení řešeny trestné činy menší závažnosti, skutkově a právně jednoduché. Jejich podíl v období od 1. 1. do 30. 9. letošního roku z celkového nápadu 240 tisíc činil 127 tisíc, tj. 53%. Kolem 15% z nich však v průběhu přípravného řízení přešlo do vyšetřování z důvodů změny věcné příslušnosti (např. proto, že pachatelem byl zjištěn mladistvý, obviněný byl vzat do vazby nebo je ve výkonu trestu). Ve vyhledávání je tak v konečné fázi zpracováno kolem 45% trestných činů.

Snahou o zkvalitnění přípravného řízení trestního a uvolněním sil a prostředků pořádkové služby přesunutím většího podílu trestných činů do vyšetřování, byl veden i zákonodárce při novelizaci trestně právních norem v roce 1990. Jaký byl její dopad?

Ve druhém pololetí uvedeného roku se v důsledku změny věcné příslušnosti a růstu kriminality zvýšil nápad vyšetřovaných trestních věcí v ČR na pětinásobek, v Praze na devítinásobek. Množství zásahů vyšetřovatelů na místech trestných činů vzrostlo celorepublikově osminásobně, v Praze jedenáctinásobně. Pro zajištění funkčnosti výjezdových skupin muselo být jen na úrovni okresů vyčleněno pres 800 vyšetřovatelů, nyní je to 680, tj. více než čtvrtina jejich skutečného stavu. Tito vyšetřovatelé se na navazujícím procesu vyšetřování podílet nemohou. To za daného stavu znamená, že každý ze zbylých vyšetřovatelů musí v průměru pracovat souběžně na 19 trestních věcech, v řadě případů s rozsáhlou a sériovou trestnou činností. Přitom každý třetí den dostává přidělenou k vyšetřování novou trestní věc.

Pro včasná opatření k personálnímu a materiálnímu posílení úseku vyšetřování neměl resort a nemá dosud potřebné prostředky. Stav vyšetřovatelů se postupně podařilo zvýšit jen na dva a půl násobek, administrativa byla v této relaci posílena daleko méně.

Nynější situaci ve vyšetřování lze tak charakterizovat jako zásadní rozpor mezi nedostatečnou kapacitou vyšetřovacích útvarů a požadavky na kvalifikované řešení stále závažnější a rozsáhlejší trestné činnosti. Problém nelze zúžit jen na nepoměr mezi objemem a charakterem vyšetřované kriminality a počty vyšetřovatelů, ale jde o celý komplex příčin počínaje neefektivní právní úpravou přípravného řízení trestního, nedostatečným materiálně technickým vybavením až po problematiku profesionální úrovně pracovníků aparátu vyšetřování. Nepodařilo se dosud vytvořit podmínky pro převedení činností vyžadujících nižší kvalifikaci z vyšetřovatelů na administrativní pracovníky, řidiče apod.

K tomu je nutno pro úplnost dodat, že v současném personálním složení útvarů vyšetřování převažuj í pracovníci s krátkodobou praxí nebo bez potřebného vysokoškolského vzdělání právnického směru. Získávat pracovníky s požadovanou kvalifikací se vzhledem na nedocenění funkce vyšetřovatele nedaří. Dlouhodobě tak zůstává neobsazeno kolem 10% funkčních míst vyšetřovatelů, přičemž daleko kritičtější je situace v hl. m. Praze, kraj i Severočeském a Severomoravském.

Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že organizačním začleněním do úseku vyšetřování dojde k přesunutí problémů jedné služby na druhou. Experiment, jehož podstatou bylo Vámi navrhované řešení a který proběhl v Jihočeském kraji ukázal řadu úskalí, která nebyla při jeho přípravě předvídána. Proto je pečlivě analyzován.

Pokud poukazuji na rizika řešení kritického stavu převedením části vyhledavatelů k úřadům vyšetřování, neznamená to, že se stavím k Vašemu návrhu negativně a že se neztotožňuji s Vaším požadavkem na vytvoření podmínek pro rychlý a účinný postih pachatelů.

To však může přinést jen zásadní právní úprava jak trestního práva hmotného, tak i trestního práva procesního.

V oblasti trestního práva hmotného jde např. o posouzení opodstatněnosti dosavadního materiálního pojetí trestního činu a návratu k pojetí formálnímu, řešení problému kategorizace deliktů, důslednější vyjádření subsidiarity trestní represe, novou komplexní úpravu postavení poškozeného trestným činem včetně případů, kdy nedošlo k materiální škodě. Ke zvážení je i otázka samostatné právní úpravy soudnictví nad mladistvými, bohatší škály alternativních trestů k trestu odnětí svobody a zrušení soudní diferenciace výkonu trestu odnětí svobody. s Ukazuje se nezbytné i zakotvit nové skutkové podstaty v souvislosti s novými formami trestné činnosti i závazkům našeho státu z ratifikovaných mezinárodních smluv.

V oblasti trestního práva procesního se jedná především o problém diferenciace trestního řízení s důrazem na posílení prvků kontradiktornosti řízení před soudem a tomu odpovídající formy přípravného řízení trestního. Je třeba zjednodušit formální stránku přípravného řízení trestního s cílem odstranit všechny prvky, které je zbytečně a neodůvodněně prodlužují a znehospodárňují. Žádoucí je omezit dosavadní striktní princip oficiality a legality trestního stíhání ve prospěch principu oportunity rozšířením dispoziční pravomoci prokurátora a soudce.

Z naznačených problémů oblasti trestního práva považuj i za prioritní urychleně řešit zejména ty, které se týkají objektivně existujících nových forem trestné činnosti a možností jejího postihu, dále problémy místa a úlohy přípravného řízení v trestním procesu nepříznivě ovlivňujících preventivní a represivní činnost policejních orgánů i dalších orgánů činných v trestním řízení.

Možnou variantu problematiky vyhledávání vidím ve zrušení procesu vyhledávání a přesunu většiny těchto věcí, převážně z oblasti násilné a majetkové kriminality, do kategorie přestupků a to v podstatě podle míry jejich společenské nebezpečnosti, resp. v zavedení správního řízení trestního.

Za schůdné z hlediska praktického výkonu služby policie považuji i takovou právní úpravu, která by z činnosti policie vyloučila formální procesní činnost, což by znamenalo návrat k osvědčeným postupům v činnosti kriminální i pořádkové policie obvyklým ve většině evropských států. To by předpokládalo, že po provedení kriminalistického objasňování by následovala činnost orgánů trestního řízení. I zde však existuje řada sporných závažných trestně-procesních otázek dotýkajících se zákonnosti, možností kontroly apod.

Naznačené legislativní změny by zcela nepochybně přispěly k účinnější ochraně občanů před zločinností a maximálně by přiblížily výkon služby občanů veřejnosti.

Vytvoření komise pro rekodifikaci trestního práva hmotného i procesního jsem již u vlády ČR inicioval. Gesci za rekodifikaci trestního řádu převzal ministr spravedlnosti ČR.

Vážený pane poslanče, jsem si vědom, že má odpověď neobjasňuje Vámi specifikovaný problém v celé šíři a za všech možných hledisek. Soustředil jsem se jen na jeho podstatu, včetně možností řešení. Pominul jsem i vysvětlení zdlouhavého postupu ve sporu o příslušnost u Vámi uváděného příkladu krádeže. K tomu jen stručně. Nelze popřít, že by k uvedeným případům nemohlo dojít. Jde však vždy o nesprávný postup vyhledavatele či vyšetřovatele, který by měl být řešen jejich nadřízenými. Trestní řád v ustanovení § 160 odst. 2 a § 170 odst. 1 zcela jednoznačně stanoví povinnost zahájit trestní stíhání a provést neodkladné úkony tak, aby nebyl zmařen účel trestního stíhání, tj. především zjištění pachatele i uplatnění práv poškozeného.

Závěrem mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že i Vy se jako poslanec České národní rady budete aktivně podílet na přípravě a přijetí takových právních norem, které práci Policie ČR zefektivní a urychlí přípravné řízení trestní.

S pozdravem

Vážený pan

Ing. Vítězslav SOCHOR

poslanec ČNR
Praha