Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Vítězslava Sochora na ministra vnitra České republiky Jana Rumla. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Příloha ke sněmovnímu tisku 215
V bezpečnostní problematice jsme se po sametové revoluci dostali do paradoxní situace. Uvozovací zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky č. 23/1991 Sb. byla přijata Listina základních lidských práv a svobod. Ve společnosti se však nikterak její působnost neprojevila. Mezi lidmi vzniká strach z narůstající zločinnosti. Legislativní nedopracovanost závěrů "Listiny" má opačný účinek. Efekt je opačný, než bylo očekávání. Naše zákony spíš chrání darebáka, než slušného občana a trestní činnost se nestává problémem delikventa, ale postiženého. Je zapotřebí vytvořit podmínky pro rázné, rychlé a psychologicky účinné řešení situace.
Za přestupek, omezení práv slušného občana, za vědomý zločin musí následovat trest bez administrativních průtahů, aby byl účinný a měl potřebný morální dopad.
Jako jeden z vážných problémů se mi jeví praxe Policie České republiky při řešení trestných činů - problematika vyhledávání a vyšetřování. K této problematice po projednání v klubu poslanců ČSSD podávám svoji interpelaci. Očekávám jednoznačné a energické řešení, aby postavení policie získalo potřebnou důvěru a plnilo poslání, které od ní všichni slušní občané očekávají.
Vyhledávání - jedna z okolností negativně ovlivňující činnost služby pořádkové policie Policie České republiky.
Zákonem ČNR č. 283/91 Sb jsou v § 2 stanoveny úkoly Policie České republiky, ve které působí služba kriminální policie, sužba pořádkové policie, služba dopravní policie, služba ochrany ústavních činitelů, služba ochrany ekonomických zájmů a správní služba. Mimo tyto služby jsou vyčleněny útvary vyšetřování ke konání vyšetřování o trestných činech.
Služba pořádkové policie se podílí na plnění všech 13 úkolů policie uvedených v § 2 a téměř výlučně zajišťuje vyhledávání tr. činů, což odčerpává značné síly a prostředky, které pak chybí při plnění ostatních úkolů zejména na úseku ochrany veřejného pořádku. Platná právní úprava zná totiž dvě formy přípravného řízení o tr. činech - vyhledávání a vyšetřování.
Vyhledávání se koná o tr. činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky, což představuje kolem 105 skutků. Vyšetřování se koná o tr. činech, o kterých se nekoná vyhledávání, nebo ve specificky určených případech (§ 161 tr. řádu) a konají je útvary vyšetřování či ve stanovených případech vyšetřovatelé prokuratury.
Tento dualismus formy přípravného řízení způsobuje značné problémy v praxi při zpracování nápadu tr. činnosti, kdy velmi často vznikají spory o příslušnost, to znamená, zda oznámený případ má šetřit služba pořádkové policie ve vyhledávání nebo útvar vyšetřování ve vyšetřování. Tím dochází mimo jiné ke značným časovým prodlevám mezi oznámením tr. činu a následným jeho šetřením ke škodě občanů, společnosti a v konečném důsledku i policie. Pro názornost uvedu typický příklad:
Občan oznámí krádež věcí v hodnotě 6.500,- Kčs - dle výše škody se jedná o tr. čin příslušný do vyšetřování (od 6.000,- Kčs).
Vzhledem k tomu je na oznámený případ volán vyšetřovatel, který za hodinu někdy i později započne šetření. V prvé řadě šetření zaměří na dosažení nižší škody (pod 6.000,- Kčs), což se mu ve většině případů podaří ovlivněním poškozeného (ten sníží hodnotu odcizených věcí např. na 5.900,- Kčs). Trvá to další hodinu. Pak případ vrátí k šetření pořádkové policii, která započne tr. stíhání, vyžádá si odborné vyjádření k výši škody se zájmem na výši přes 6.000,- Kčs. Pokud je tato výše určena postupuje spis úřadu vyšetřování dle příslušnosti. Příslušný vyšetřovatel může přibrat znalce ke stanovení výše škody a znalec ve svém posudku může dospět k názoru, že škoda nepřevyšuje 6.000,- Kčs. Vyšetřovatel na základě toho vrací věc zpět pořádkové službě, nebť ve věci přísluší konat vyhledávání. Je totiž velmi problematické objektivně stanovit výši škody, neboť odcizené věci v drtivé většině případů nejsou k dispozici. To již uplynuly skoro dva měsíce od počátku šetření a věc je tedy ve smyslu § 173 odst. dle tr. řádu pořádkovou policií přerušena a spis uložen do archivu. Princip uvedený v příkladu platí samozřejmě i pro šetření dalších tr. činů (násilných apod.). A to vše v zájmu dodržení zákonnosti, t.j. aby případ příslušný do vyšetřování dělal vyšetřovatel a případ příslušný do vyhledávání vyhledavatel.
Tento dualismus má ještě další dopady. Při zvýšeném nápadu tr. činnosti stále platí vyhledávací lhůty, které musí ve vyhledávání pořádková policie dodržovat. Proto průběžně se zvyšováním nápadu zvyšuje počet vyhledavatelů na úkor venkovní služby. Jiné okamžité řešení ke zvládnutí tohoto problému totiž neexistuje. To znamená, že ubývá policistů venku na ulici a přibývá v kanceláři. Tento úbytek je jednou z příčin růstu tr. činnosti na ulici. Aby se zvládlo zpracování tohoto růstu, znovu se oslabí venkovní služba a posílí vyhledávání. Vzniká bludný kruh. Jiný paradox je v tom, že tento systém přípravného řízení rozděluje občany na dvě kategorie. Občan podezřelý nebo poškozený a jeho věc ve vyhledávání je šetřena vyhledavatelem, jehož kvalifikací je nástupní policejní škola případně další krátký kurs, a který mimo vyhledávání musí plnit ještě úkoly pořádkové policie. Ve vyšetřování je šetření vedeno vyšetřovatelem, který jinými úkoly není zatěžován; do této funkce může být ustanoven policista, který dosáhl věku 24 let a získal vysokoškolské právnické vzdělání (§ 16/3 zák. č. 186/92 Sb). Z uvedeného je zřejmé, kterého občana věc bude vyšetřena kvalitněji, když principy tr. práva platí ve vyhledávání i vyšetřování stejně.
Jeví se tedy potřebné v zájmu občana, společnosti i policie tento stav změnit. Nejsprávnějším řešením by zřejmě bylo mít pouze jednu formu přípravného řízení, vyšetřování, a to i za cenu přeřazení části vyhledavatelů (tzv. zpracovatelů) k úřadu vyšetřování. Pořádková policie by pak plnila své úkoly na úseku veřejného pořádku a pouze dílčími úkony by se podílela na trestním řízení. Přípravné řízení by tak bylo prováděno kvalifikovanými vyšetřovateli pod jednotným vedením a tím byla odstraněna řada nesrovnalostí, problémů a paradoxů, což by přispělo ke zrychlení a zkvalitnění šetření.
