listopad 1992
(1) Tento zákon stanoví podmínky provozování
stavebního spoření se státní
finanční podporou (dále jen "stavební
spoření"), jako specifické formy spoření
účelově orientované na řešení
bytových potřeb občanů, vymezuje postavení,
práva a povinnosti jednotlivých subjektů
účastnících se stavebního spoření.
Těmito subjekty jsou ministerstvo financí České
republiky (dále jen "ministerstvo"), účastník
stavebního spoření (dále jen "účastník")
a provozovatel stavebního spoření ve smyslu
§ 3 tohoto zákona.
(2) Zákon současně upravuje poskytování
státní finanční podpory [§
5 odst. 3 písm. d zákona ČNR č. 576/1990
Sb. o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky České republiky a obcí
v České republice (rozpočtová pravidla)]
(dále jen "státní podpora") účastníkům,
stanoví podmínky poskytování státní
podpory, její evidence, postupy v případě
neplnění podmínek, nároky a povinnosti
subjektů uvedených v odstavci 1.
(1) Stavební spoření je účelové
spoření spočívající:
a) v přijímání vkladů [§
1 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách]
od účastníků,
b) v poskytování úvěrů [§
1 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách]
účastníkům,
c) v poskytování státní podpory,
které splňuje podmínky stanovené tímto
zákonem.
(2) Označení "stavební spoření"
lze používat pouze pro formu spoření
upravenou tímto zákonem. Nesmí být
používáno pro jiné formy provozované
na podobných principech bez státní podpory.
(1) Provozovatelem stavebního spoření může
být pouze specializovaná banka [§ 1 odst.
1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách] se
sídlem v České republice zřízená
výhradně za účelem provozování
stavebního spoření (dále jen "stavební
spořitelna"). Název stavební spořitelna
smí používat pouze takto zřízená
banka.
(2) Podmínkou pro provozování stavebního
spoření je získání povolení
ministerstva.
(3) V případě zneužití názvu
stavební spoření či stavební
spořitelna, při použití klamavé
reklamy především nabídkou nesplnitelných
podmínek a při ohrožení důvěry
veřejnosti ve stavební spoření, může
ministerstvo uložit pokutu do výše 10 milionů
Kčs při současném nařízení
okamžité nápravy napadeného stavu.
(1) Účastníkem stavebního spoření
může být jen fyzická osoba s trvalým
pobytem na území České republiky,
která uzavře se stavební spořitelnou
písemnou smlouvu [§ 43
a násl. občanského zákoníku]
o stavebním spoření (dále jen
"smlouva").
(2) Za nezletilé účastníky mohou smlouvu
uzavřít jejich zákonní zástupci.
(1) Ve smlouvě se účastník zaváže
po sjednanou dobu spořit dohodnutou částku.
(2) Podle všeobecných obchodních podmínek
stavební spořitelny má po určité
době účastník nárok na úvěr
ze stavebního spoření na financování
bytových potřeb (dále jen "úvěr")
za předpokladu zajištění jeho návratnosti.
(3) Účastník má nárok i na
státní podporu při splnění
podmínek stanovených tímto zákonem.
(4) Úvěr smí být stavební spořitelnou
poskytnut a účastníkem použit pouze
na financování bytových potřeb ve
smyslu § 6 tohoto zákona.
(5) Stavební spořitelna provádí podle
potřeby kontrolu účelovosti použití
poskytnutého úvěru. V případě
zjištění použití úvěru
na jiné než bytové potřeby je oprávněna
požadovat okamžité vrácení celkové
částky poskytnutého úvěru nebo
její části použité v rozporu
s účelem úvěru.
(6) Délka čekací doby na poskytnutí
úvěru je závislá na podmínkách
konkrétní stavební spořitelny a je
stanovena ve smlouvě. Nesmí však být
kratší než 24 měsíců.
(7) Náležitosti smluv o stavebním spoření,
kromě obecných náležitostí stanovených
občanským zákoníkem, stanoví
ministerstvo.
(8) Stavební spořitelna může podmínit
uzavření smlouvy povinností účastníka
sjednat životní pojištění pro zabezpečení
závazků vyplývajících ze smlouvy
v případě invalidity či smrti účastníka.
Povinnost uzavřít pojištění a
s tím spojené podmínky se uvádějí
ve smlouvě.
(1) Financováním bytové potřeby účastníka
se rozumí:
a) získání bytu,
b) výstavba nebo koupě stavby pro bydlení
[§ 40 odst. 1 vyhlášky
č. 83/1976 Sb. o obecných technických požadavcích
na výstavbu, ve znění pozdějších
předpisů],
c) získání stavebního pozemku,
d) změna [§ 1 vyhlášky č.85/1976
Sb., o podrobnější úpravě územního
řízení a stavebního řádu,
ve znění pozdějších předpisů],
modernizace a údržba [§ 86 zákona č.
50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů]
bytu, stavby pro bydlení nebo její části,
včetně úhrady případného
podílu na úpravách společných
částí,
e) stavební úprava [§ 1 odst. 3 písm.
c vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější
úpravě územního řízení
a stavebním řádu, ve znění
pozdějších předpisů] nebytového
prostoru na byt,
f) úhrada závazků souvisejících
s výše uvedenými účely s výjimkou
pokut a dalších sankcí uložených
účastníkovi za porušení jeho
povinností při řešení jeho bytových
potřeb.
(2) Bytová potřeba účastníka
na kterou stavební spořitelna poskytne ze stavebního
spoření úvěr se musí nacházet
na území České republiky.
Stavební spořitelna ucházející
se o povolení k provozování stavebního
spoření podává písemnou žádost
ministerstvu. Souhlas uděluje ministerstvo v dohodě
s ústřední bankou České republiky.
Podmínky za nichž se vydává povolení
k provozování stavebního spoření
stanoví obecně závazným předpisem
ministerstvo v dohodě s ústřední bankou
České republiky.
Všeobecné obchodní podmínky stavebního
spoření je stavební spořitelna povinna
zveřejňovat vhodným způsobem před
zahájením provozování stavebního
spoření a musejí obsahovat minimálně
tyto údaje:
a) provozované druhy stavebního spoření,
typy smluv a podmínky jejich uzavírání,
b) postup při vyřizování smluv, úročení
vkladů a úvěrů, délka čekacích
lhůt na úvěr,
c) struktura stavebního spoření, předpoklady
a postup při poskytování úvěrů,
d) řízení při navrácení
vkladů vypovězených smluv
e) postup při vyřizování smluv v případě
zastavení provozu stavební spořitelnou nebo
při odnětí povolení k provozování
stavebního spoření povolujícím
orgánem.
(1) Účastník nesmí po dobu spoření
podle jedné smlouvy uzavřít další
smlouvu o stavebním spoření se státní
podporou.
(2) Doba spoření začíná dnem
uzavření smlouvy a končí poskytnutím
úvěru nebo vyplacením státní
podpory.
(3) Stavební spořitelny jsou povinny poskytovat
ministerstvu údaje podle podmínek a v termínech
stanovených v povolení k provozování
stavebního spoření.
(4) Stavební spořitelna sděluje ministerstvu
jméno účastníka, adresu jeho trvalého
bydliště, rodné číslo, datum
vzniku a zániku smlouvy, dobu započetí a
ukončení spoření.
(1) V rámci provozování stavebního
spoření může stavební spořitelna
kromě přijímání úspor
a poskytování úvěru účastníkům
provozovat pouze tyto činnosti:
a) poskytovat komerční půjčky, které
slouží k dřívější
úhradě nákladů na řešení
bytové potřeby dle § 5 v případech,
kdy účastník nemá ještě
nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního
spoření,
b) poskytovat na komerčních principech jiné
půjčky na financování činností
v oblasti bytového hospodářství,
c) přejímat záruky za půjčky,
které by byla schopna stavební spořitelna
podle tohoto zákona oprávněna sama poskytnout,
d) podílet se majetkově v obchodních společnostech
v případech, kdy tato účast bude sloužit
k řešení bytových potřeb,
e) poskytovat peněžní půjčky
obchodním společnostem, na nichž má
majetkový podíl
f) pro poskytování komerčních půjček
dle bodu a) a b) získávat potřebné
zdroje od jiných věřitelů, úvěrových
institucí či na finančním trhu vydáváním
dluhopisů,
g) jiné aktivity stavební spořitelny nejsou
povoleny.
(2) Podíl na obchodních společnostech dle
bodu d) nesmí přesáhnout jednu třetinu
základního jmění společnosti
a 15% vlastního základního jmění
stavební spořitelny. Pohledávky z půjček
dle bodu a) a b) nesmějí překročit
15% průměrného stavu prostředků
na vkladových účtech účastníků.
(3) Činnosti uvedené v odstavci 1 může
stavební spořitelna vykonávat jen za předpokladu,
že budou přednostně zabezpečeny její
závazky vyplývající z uzavřených
smluv, především nedojde ke zkracování
lhůt splatnosti úvěrů nebo k prodlužování
čekacích lhůt na jejich poskytnutí.
(4) Stavební spořitelna může chybějící
prostředky k poskytování úvěru
účastníkům získat na přechodnou
dobu na finančním trhu. Přitom tato doba
nesmí být delší než jeden rok.
Vyšší náklady s tím spojené
nesmí stavební spořitelna promítnout
do zhoršení podmínek pro účastníky
stavebního spoření.
(5) Stavební spořitelna může volné
prostředky na vkladových účtech účastníků
(včetně státní podpory) použít:
a) k uložení na vkladové účty
u jiné banky,
b) k nákupu státních dluhopisů, případně
dluhopisů, na které stát převzal záruku.
(6) Průměrný objem takto použitých
prostředků v běžném roce nesmí
překročit 20% průměrného stavu
prostředků na vkladových účtech
účastníků.
(7) Omezení podle odstavce 6 neplatí první
tři roky od vydání povolení k provozování
stavebního spoření.
(8) Při porušení odstavce 1 nebo odstavce 5
ministerstvo podle míry neoprávněného
prospěchu uloží stavební spořitelně
povinnost odvést do státního rozpočtu
prostředky získané z nepovoleného
podnikání a pokutu až do výše 1
milionu Kčs.
(9) V případě, že podíl dle odstavce
6 bude překročen, je stavební spořitelna
povinna neprodleně přijmout nápravná
opatření. Pokud překročení
bude trvat déle než tři měsíce,
ministerstvo:
a) uloží pokutu až do výše 10 milionů
Kčs,
b) požádá o výměnu orgánů
stavební spořitelny,
c) ustanoví správce do volby nových orgánů,
d) odejme povolení k provozování stavebního
spoření.
(1) V případě úmrtí účastníka
přecházejí práva a povinnosti vyplývající
ze stavebního spoření na dědice jenom
v tom případě, že se dohodnou na jejich
převedení na jednoho z nich. Převedení
práv a povinností na jednoho z dědiců
musí být doloženo notářským
zápisem o vypořádání dědických
nároků.
(2) Pokud se dědicové nedohodnou na převzetí
práv a povinností ze stavebního spoření
dle odstavce 1, vyplatí jim spořitelna naspořenou
částku, včetně úroků
i státní podpory, na něž mají
nárok ke dni ukončení spoření.
Dnem ukončení spoření je den provedení
výplaty.
(3) Z hlediska nároku na státní podporu se
v případě dědictví nepřihlíží
k tomu, zda byly původním účastníkem
spoření dodrženy podmínky stavebního
spoření. Výše státní podpory
se stanoví podle skutečné doby a výše
spoření.
(1) Státní podpora přísluší
účastníkovi při splnění
stanovených podmínek a poskytuje se ze státního
rozpočtu České republiky formou ročních
záloh.
(2) Poskytovaná záloha státní podpory
činí 25% z ročně uspořené
částky, maximálně však z částky
18 000,- Kčs, t.j. 4 500,- Kčs ročně.
(3) Částka přesahující maximální
hranici podporované úspory v jednom roce se z hlediska
posuzování nároků účastníka
na státní podporu převádí do
následujícího roku spoření.
(1) Na připsání roční zálohy
státní podpory na účet má nárok
každý účastník podle v příslušném
roce skutečně uspořené částky.
(2) Nárok uplatňuje souhrnně za všechny
účastníky stavební spořitelna
písemnou žádostí u ministerstva, a to
vždy po skončení kalendářního
roku. Stavební spořitelna musí poukázané
zálohy státní podpory rozúčtovat
na účty účastníků nejpozději
do jednoho měsíce od obdržení zálohy
od ministerstva.
(3) V žádosti o roční zálohy
státní podpory uvádí stavební
spořitelna tyto údaje:
a) počet účastníků, pro které
je vyžadována v daném období záloha
státní podpory,
b) počet účastníků, kteří
v průběhu daného období nově
uzavřeli nebo zrušili smlouvy, počet účastníků,
kteří nesplnili smluvně stanovené
podmínky stavebního spoření,
c) vyčíslení celkově požadované
zálohy státní podpory.
(4) Ministerstvo je povinno částku ročních
záloh státní podpory poukázat stavební
spořitelně nejpozději do dvou měsíců
od obdržení žádosti.
(5) V případě neúplnosti žádosti
nebo pochybností o správnosti vykazovaných
údajů je ministerstvo oprávněno vyžadovat
doplnění.
(1) Do doby vyplacení jsou připsané zálohy
státní podpory na účtě účastníka
pouze evidované.
(2) Na vyplacení státní podpory má
nárok účastník za předpokladu
splnění podmínek stanovených tímto
zákonem.
(3) V případě, že nebude účastník
požadovat úvěr, je předpokladem pro
výplatu podpory skutečnost, že po dobu pěti
let s vkladem nenakládal. Pokud tato podmínka není
splněna, ztrácí účastník
nárok na výplatu státní podpory a
na jeho účtě evidovaná částka
státní podpory se v plné výši
vrátí ministerstvu.
(4) Obdobně se postupuje v případě,
kdy účastník bude žádat o úvěr.
Po uplynutí minimální čekací
doby v délce 24 měsíců dle §
5 odst. 6 může účastník podle
podmínek konkrétní stavební spořitelny
získat úvěr za předpokladu, že
naspoří smluvně sjednanou částku.
Nárok na výplatu státní podpory má
účastník jen za skutečnou dobu spoření.
Nedodrží-li stanovenou čekací dobu,
nárok na podporu ztrácí.
(5) Okamžikem uplynutí pětileté čekací
lhůty nebo poskytnutím úvěru stavební
spoření končí. Chce-li účastník
pokračovat ve stavebním spoření, musí
uzavřít novou smlouvu.
(1) Stavební spořitelna je povinna v průběhu
spoření sledovat, zda účastníkovi
trvá nárok na státní podporu. Pokud
tento nárok z důvodu neplnění podmínek
smlouvy nebo jejího vypovězení zanikl, stavební
spořitelna další státní podporu
neinkasuje a je povinna příslušnou částku
přijatých záloh státní podpory
vrátit ministerstvu nejpozději do dvou měsíců
od zjištění důvodů pro vrácení.
(2) Stavební spořitelna je povinna zabezpečit
evidenci zrušených smluv. Dále je povinna v
pravidelných intervalech alespoň čtyřikrát
ročně kontrolovat, zda jsou ukládány
sjednané úložky a plněny podmínky
smlouvy.
(3) Stavební spořitelna je rovněž povinna
vrátit neoprávněně inkasované
zálohy státní podpory nejpozději do
dvou měsíců od data, kdy zjistí, že
nastaly důvody pro její vrácení.
(1) Státní podpora se eviduje až do jejího
vyplacení účastníkovi nebo vrácení
ministerstvu na účtě vlastníka tak,
aby bylo možno kdykoli vyčíslit její
výši a úročí se stejnou sazbou,
jako základní vklad účastníka.
(2) V případě vrácení státní
podpory se z ní vzniklé úroky ponechávají
účastníkovi.
(1) Kontrolu používání státní
podpory provádí ministerstvo [§
20 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech
hospodaření s rozpočtovými prostředky
České republiky a obcí v České
republice (rozpočtová pravidla)], případně
jím zvlášť pověřený
státní orgán.
(2) Za tím účelem je ministerstvo oprávněno
vyžadovat od stavební spořitelny všechny
údaje nezbytné k ověření výše
poskytnuté státní podpory, jejího
rozúčtování na účty
účastníků a dalších skutečností
ovlivňujících využívání
státní podpory.
(3) Při předkládání uvedených
údajů pověřeným pracovníkům
ministerstva či pověřeného orgánu
se na stavební spořitelny nevztahuje povinnost zachovávat
bankovní tajemství [zákon č. 21/1992
Sb., o bankách].
(4) Tímto zákonem není dotčen výkon
bankovního dohledu ústřední banky
České republiky [zákon č. 21/1992
Sb., o bankách].
(5) 0 výsledcích prováděných
kontrol se ministerstvo a ústřední banka
České republiky vzájemně informují.
(1) Ministerstvo je oprávněno od stavební
spořitelny požadovat vrácení vyplacené
části, případně celkově
vyplacené státní podpory v případě
porušení podmínek stanovených tímto
zákonem bez ohledu na to, zda porušení zapříčinil
účastník či stavební spořitelna.
(2) Stavební spořitelna je povinna kromě
vrácení státní podpory uhradit i pokutu
ve výši 50% vracené částky. Pokutu
stavební spořitelna neplatí v případě,
že porušení podmínek zjistí sama
a státní podporu vrátí bez vyzvání
ministerstva.
(3) V případě, že účastník
sdělí stavební spořitelně nesprávné
a nepravdivé údaje nebo jiným způsobem
získá neoprávněně nárok
na státní podporu, je stavební spořitelna
oprávněna vymáhat vrácení vyplacené
státní podpory i pokutu dle odst. 2 na účastníkovi.
(4) Vrátit státní podporu a zaplatit pokutu
musí stavební spořitelna nejpozději
do dvou měsíců od vyzvání ministerstvem.
(5) Nárok na vrácení státní
podpory musí ministerstvo uplatnit.
(6) Lhůta k uplatnění nároku činí
jeden rok od zjištění, nejdéle však
pět let od vzniku skutečnosti zakládající
povinnost vrátit státní podporu.
(7) Po dobu nejméně deseti let od ukončení
spoření je stavební spořitelna povinna
archivovat všechny doklady týkající
se výplaty státní podpory. Tímto ustanovením
nejsou dotčeny lhůty v případech,
kdy jiné právní předpisy stanoví
lhůty delší
Zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení.