Česká národní rada 1992 – 1992

K § 1:

Státní rozpočet republiky se navrhuje jako vyrovnaný, tedy ve shodném objemu příjmů a výdajů. Jeho objem a strukturu ovlivnily některé zásadní ekonomické a společensko-politické skutečnosti. Především je to ekonomická samostatnost České republiky, znamenající plnou svrchovanost státního rozpočtu republiky a územních rozpočtů nad příjmy z území České republiky a přebírání kompetencí z působnosti federace.

Charakter rozpočtu je významně ovlivněn účinností nové daňové soustavy, která je systémově kompatibilní s vyspělými ekonomikami. Celkové objemy jsou dále poznamenány zavedením fondového způsobu financování zdravotní péče prostřednictvím zdravotního pojištění a inkasa pojistného na sociální zabezpečení státním rozpočtem republiky.

Mění se postavení rozpočtů okresních úřadů a obcí. Výrazně se posiluje jejich zdrojová soběstačnost a vázanost jejich rozpočtů na vlastní ekonomickou kapacitu.

Celkově je pro státní rozpočet republiky charakteristické jeho protiinflační zaměření, založené na celkové vyrovnanosti příjmů i výdajů, a transformační zaměření, opírající se o reálné snížení angažovanosti státu ve financích podnikatelské sféry.

Návrh státního rozpočtu republiky byl projednán v řádném připomínkovém řízení.

K § 2, k § 8 a k příloze č. 2:

Součástí celkové dotace ze státního rozpočtu republiky jsou také příspěvky k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce. Státní správu vykonává obec v rozsahu stanoveném zvláštními zákony, a to jako tzv. přenesenou působnost ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. V § 21 odst. 3 citovaného zákona se počítá se zvláštní zákonnou úpravou způsobu náhrady nákladů, které obcím vznikají v souvislosti s výkonem státní správy.

K § 3:

Navržené zmocnění pro vládu resp. ministra financí je i pro rok 1993 nezbytné. Jeho přijetí umožní provádět ve schváleném státním rozpočtu republiky operativní změny, ke kterým by se musela Česká národní rada vyjadřovat ve velmi krátkých termínech. Nebude tedy zatěžována běžnými problémy rozpočtového hospodaření. Ministr financí zajistí následnou informovanost České národní rady o provedených změnách.

K § 6:

Hlavním cílem navrhovaného systému odměňování je sjednocení roztříštěné právní úpravy platových poměrů vedoucích státních činitelů.

Z hlediska právní jistoty je účelné upravit platové poměry při výkonu veřejné funkce jednotně. Tím se rovněž dosáhne srovnatelnosti příjmů jednotlivých kategorií státních funkcionářů.

K § 7:

Státnímu rozpočtu republiky se novou textací § 4 zákona České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů svěřují v souladu s novou daňovou soustavou, platnou od 1. ledna 1993, všechny příjmy placené nebo vybírané na území České republiky, pokud nejsou podle citovaného zákona nebo zvláštních zákonů příjmem obce nebo okresního úřadu. V ostatních ustanoveních nedochází ke změnám.

Po nabytí účinnosti zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, s účinností od 1. ledna 1993 není žádným předpisem stanovena povinnost ústředním orgánům, okresním úřadům, obcím, státním fondům a rozpočtovým a příspěvkovým organizacím předkládat údaje účetní závěrky a další údaje pro účely průběžné kontroly plnění státního rozpočtu, které jsou nezbytně nutné pro vypracování zpráv o plnění státního rozpočtu republiky. Tato povinnost byla stanovena zákonem č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb., který byl již zrušen.

Navrhuje se stanovit tuto povinnost opatřením ministerstva financí za údaje účetní závěrky a obdobně opatřením příslušných resortů za jejich rozpočtové kapitoly, které z důvodu specifičnosti je nutno samostatně zjišťovat. Povinnost poskytovat nezbytné údaje budou mít i další příjemci prostředků ze státního rozpočtu republiky a subjekty, za které státní rozpočet republiky přebírá závazky za úvěry, t.j. i obchodní společnosti, živnostníci, občanská sdružení atd., na které se jinak vztahuje pouze povinnost předložit roční účetní závěrku finančnímu úřadu a statistickému úřadu.

Podle § 15 odst. 1 zákona České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, může být kontrolním kritériem pouze právní předpis. Za neoprávněné použití nebo zadržení rozpočtových prostředků poskytnutých jako dotace by bez navrhované úpravy § 20 odst. 2 nemohly být občanským sdružením ukládány sankce podle zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky a jakákoliv kontrola v této oblasti by byla neúčinná.

Změnou § 23 se navrhuje zabezpečit rozpočtové určení výnosu nově uzákoněné daně z nemovitostí, a to do příjmů té obce, na jejímž území nemovitost leží, a to ve smyslu § 1 odst. 2 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích.

Dále je nutné právně vymezit rozpočtové určení výnosu daní z příjmů, a to tak, aby bylo zabezpečeno, že z výnosů těchto daní patří do příjmů obce

- výnos daně z příjmů fyzických osob, a to obci, na jejímž území má bydliště poplatník této daně,

- 40% výnosu především daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků, a to z celookresního výnosu této daně, přičemž každá obec se na něm bude podílet poměrnou částí odpovídající poměru velikosti počtu jejich obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva daného okresu. Na území hlavního města Prahy, měst Brno, Ostrava a Plzeň plyne celý výnos této daně do příjmů jejich rozpočtu.

Změnou § 28 odst. 4 písm. a) se zabezpečuje, aby druhá část výnosu daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků se stala příjmem rozpočtu okresního úřadu.

Dnem 1. ledna 1992, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníka, zákon č. 509/1991 Sb., ztratily rozpočtové a příspěvkové organizace zřízené ústředními orgány České republiky, obcemi a okresními úřady svoji právní subjektivitu. Tato skutečnost ztěžuje především realizaci ustanovení § 14 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích, při zakládání a zřizování právnických osob, § 8 zákoníku práce, který řeší zaměstnávání občanů v pracovněprávních vztazích právnickými osobami a dále § 5 živnostenského zákona, který stanoví subjekty oprávněné provozovat živnost. Komplikace nastávají také v souvislosti s aplikací mzdových předpisů a předpisů týkajících se bezpečnosti práce. Problémy by nastaly i s uplatňováním nové daňové soustavy.

Dále se navrhuje zmocnit ministerstvo financí České republiky k vydání prováděcího předpisu, kterým se zabezpečí plynulý tok prostředků, jež z daní spravovaných územními orgány mají plynout do územních rozpočtů.

K § 8:

Navrhovaná změna směřuje k tomu, aby byla zrušena povinnost úhrady nákladů spojených s odstraněním ekonomické újmy zemědělským organizacím, které byly dotčeny zřízením pásem hygienické ochrany. V současné době dochází k úhradě v těch případech, kdy povinnost odstranit ekonomickou újmu byla stanovena před účinností zákona České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, tj. před 1. červencem 1992.

Prodloužení povinnosti úhrad spojených s ekonomickou újmou, které připouští zákon č. 334/1992 Sb. je nesystémovým přístupem, který v současné době již nemá ekonomické opodstatnění, a to i s ohledem na zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, který uvedenou problematiku postihuje.

Přijetím navrhované změny se zamezí případnému neefektivnímu použití finančních prostředků, a to zejména v souvislosti s uplatněním restitucí, privatizací a transformací zemědělských organizací. Vzhledem k tomu, že povinnými organizacemi jsou převážně příspěvkové organizace, byly dosud finanční úhrady prováděny na vrub státního rozpočtu republiky, a to ročně v rozsahu cca 200 mil. Kčs.

K § 9:

zákon České národní rady č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, stanoví, že v případě platební neschopnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky zaručuje uhrazení nákladů poskytnuté potřebné zdravotní péče po vyčerpání prostředků rezervního fondu státní rozpočet republiky.

Navrhuje se stanovit způsob úhrady, která bude mít formu návratné finanční výpomoci. Objem návratné finanční výpomoci se navrhuje limitovat nejvýše 50% objektivně prokázaného nedostatku finančních prostředků. Chybějící část finančních prostředků musí Všeobecná zdravotní pojišťovna získat vlastním přičiněním, např. získáním úvěru v daném rozpočtovém roce. Konečné vyhodnocení objektivně prokázaných potřeb bude totiž možné až při finančním zúčtování rozpočtového roku.

K § 10:

Pojetí restrukturalizace a privatizace uhelného hornictví vychází ze spojení rentabilních a méně rentabilních důlních organizací do jednoho celku. Reálné zachování samofinancovatelnosti a konkurenceschopnosti těchto celků je možné pouze za podmínky, že stát převezme některé závazky týkající se minulosti. Jedná se zejména o ekologické škody či škody způsobené důlní činností v minulosti.

Tyto náklady si vyžadují miliardové částky, a to po dobu několika let. Podle horního zákona jsou hornické organizace povinny platit za využívání nerostného bohatství ve vlastnictví státu. Stát se zákonem České národní rady č. 388/1991 Sb. a zákonem České národní rady č. 541/1991 Sb. tohoto svého příjmu zřekl ve prospěch obcí a Státního fondu životního prostředí.

Vzhledem k nutnosti zajistit přijatelný průběh restrukturalizace a privatizace hornictví se navrhuje tu část úhrad, která dosud byla příjmem Státního fondu životního prostředí určit jako příjem státního rozpočtu republiky, který je použije výhradně ve prospěch důlních organizací na úhradu škod minulosti.

K § 11:

Soustava tarifních a netarifních opatření přijatá k ochraně vnitřního trhu zemědělských a potravinářských výrobků k 1. lednu 1992 na úrovni federace byla nezbytná vzhledem k liberalizaci zahraničního obchodu a liberalizaci cen.

Pro některé výrobky odvětví zemědělství a výživy byl dočasně zaveden nový nástroj regulace tuzemského trhu, tzv. vyrovnávací dávky při dovozu. Tyto dávky jsou netarifním opatřením používaným výlučně u dovozu vybraných zemědělských a potravinářských výrobků v případech, kdy dovozní cena je pod úrovní nákladů tuzemské výroby. Souží k vyrovnání rozdílu mezi cenovou hladinou dovozu a tuzemského trhu.

Důvod zavedení dávek spočívá z velké části mimo naší ekonomiku. Ceny zemědělských a potravinářských výrobků, za které se ve světě obchoduje, jsou do značné míry deformovány uplatňováním státního protekcionismu prakticky ve všech zemích s vyspělou tržní ekonomikou. Proto i tuzemské výrobce je nutné chránit před nerovnoprávnými soutěžními podmínkami, jakými jsou dovozy komodit subvencované vyvážejícími zeměmi.

Dalším důvodem je, že náš stát provádí na vnitřním trhu státní intervenční nákupy s cílem udržet tržní ceny alespoň nejzákladnějších zemědělských výrobků (jatečný dobytek, mléko, potravinářská pšenice), s nimiž jsou značné odbytové problémy i v zahraničí, na přijatelné úrovni pro většinu výrobců. Bez přiměřené ochrany před nežádoucími vnějšími vlivy by tento vnitřní systém nemohl vůbec fungovat.

Navrhuje se, aby legislativní a metodickou činnost spojenou s institutem vyrovnávacích dávek při dovozu zabezpečovalo ministerstvo financí České republiky.

K § 12:

Zákon o správních poplatcích osvobozuje od poplatků úkony související s prováděním nemocenského,zdravotního a sociálního pojištění; navrhuje se proto i osvobození pro úkony ve věcech sociální péče.

Podle zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech uděluje ministerstvo financí České republiky povolení k emisi dluhopisů veřejně obchodovatelných i neobchodovatelných. Za udělení povolení platí emitent správní poplatek ve výši 1% z objemu emise, nejméně však 10000 Kčs. Navrhuje se, aby stejnému poplatku podléhala i veškerá povolení k veřejnému obchodování s cennými papíry, které bude ministerstvo financí České republiky udělovat podle připravovaného zákona o soustavě cenných papírů a obchodování s nimi. Přitom nepovažujeme za úměrné, aby z téže emise cenného papíru byl poplatek placen dvakrát. K tomu by mohlo dojít v případě, že by k povolené emisi neobchodovatelného dluhopisu bylo dodatečně vyžadováno povolení k veřejnému obchodování s ním.

K § 13:

Podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nemůže být u osob samostatně výdělečně činných vyměřovací základ za kalendářní měsíc nižší než polovina částky minimální mzdy pracovníků s výjimkou těch osob samostatně výdělečně činných, které jsou účastny nemocenského pojištění již z jiného důvodu nebo které jsou poživateli starobního důchodu. To by znamenalo, že osoby samostatně výdělečně činné účastné pojištění z jiného důvodu nebo pobírající tento důchod by mohly určit a platit pojistné v minimální výši, neboť pro ně neplatí žádné omezení vyměřovacího základu. Tato úprava se navrhuje zrušit, aby nebylo možné platit nepatrné pojistné. Obdobná změna se navrhuje u spolupracujících osob těchto občanů.

Do doby plně privatizace a vytvoření konkurenčního prostření je třeba počítat s rizikem inflačního pohybu mezd. Tento pohyb může oslabovat konkurenční schopnost firem, prohlubovat jejich odbytové potíže a následně i zhoršovat situaci na trhu práce. Důsledky rostoucí nezaměstnanosti způsobené takovým chováním se přenášejí i na stát, který musí zajistit výplatu nárokové podpory v nezaměstnanosti. Vláda očekává, že podnikatelské subjekty - s ohledem na odhadovaný vývoj cen a nezbytnost tlumit inflační tlaky - budou postupovat ve mzdové politice uvážlivě a že růst nominálních mezd nepřesáhne 15%.

Proto se navrhuje zvýšit sazbu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti o 3 procentní body v případě, kdy skutečný vývoj nominálních mezd bude zakládat inflační impulsy, tzn., kdy bude předstihovat růst cen o více než 5%. Obdobný vývoj není možný v rozpočtové sféře, jejíž výdaje jsou limitovány schváleným rozpočtem. Z tohoto důvodu je zvýšení sazby pojistného opodstatněné jen u organizací podnikatelské sféry nezávisle na druhu vlastnictví (státní, družstevní, soukromé, se zahraniční účastí apod.), které utvářejí mzdy podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, tj. cestou kolektivního a individuálního vyjednávání.

Pojistné se platí měsíčně a podmínky jeho placení nelze měnit se zpětnou platností. Proto se navrhuje zmocnit vládu České republiky, aby svým nařízením stanovila, od kterého kalendářního měsíce se sazba pojistného zvýší. Také tato zvýšená sazba příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 zákona č. 286/1992 Sb., o daních z příjmů, a snižuje základ daně. Navrhovaný postup není neobvyklý ani ve státech s vyspělou tržní ekonomikou.

Dále se se zřetelem na nový zákon České národní rady o Vězeňské službě České republiky nahrazuje starý termín Sbor nápravné výchovy, neboť oba zákony nabývají účinnosti stejným dnem.

K § 14:

Státní vyrovnávací příspěvek je dávka, která byla zavedena v červenci 1990 v souvislosti s liberalizací maloobchodních cen potravin k vyrovnání nárůstu nákladů na výživu, a to ve výši 140 Kčs měsíčně pro všechny osoby s trvalým pobytem za území ČSFR. V květnu 1991 byl státní vyrovnávací příspěvek (dále jen "příspěvek") zvýšen poživatelům důchodů a nezaopatřeným dětem na 220 Kčs měsíčně v souvislosti se zvýšením nákladů na tepelnou energii v domácnostech. Od ledna 1992 byl okruh příjemců příspěvků omezen na poživatele důchodů a nezaopatřené děti, na něž náleží příspěvek ve výši 220 Kčs měsíčně, a na poživatele rodičovského příspěvku, kterým je příspěvek vyplácen ve výši 140 Kčs měsíčně. Cílem tohoto opatření bylo, aby byl příspěvek poskytován pouze sociálním skupinám, u nichž je s vysokou pravděpodobností tíživější sociální situace. Přesto i v rámci takto vymezeného okruhu příjemců příspěvku nelze říci, že je výplata této státní sociální dávky odůvodněná ve všech případech. Proto se navrhuje dále omezit okruh dosavadních příjemců příspěvku na základě posouzení příjmové situace poživatelů této dávky.

K bodu 1

Podle dosavadní právní úpravy náleží příspěvek všem poživatelům důchodů, na nezaopatřené děti a poživatelům rodičovského příspěvku. U poživatelů důchodů se navrhuje omezit nárok na příspěvek v případě příjmu z výdělečné činnosti. Aby nedocházelo k postižení důchodců s nižšími výdělky, kteří obvykle mají i nižší důchody, měl by nárok na příspěvek mít vliv jen příjem z výdělečné činnosti ve výši aspoň poloviny minimální mzdy měsíčně (v současné době činí výše minimální mzdy 2200 Kčs měsíčně). V případě nároku na příspěvek na nezaopatřené děti a poživatelů rodičovského příspěvku se navrhuje nevyplácet příspěvek v případech, kdy příjmová situace těchto osob je taková, že není odůvodněné poskytovat jim státní sociální dávku. Přitom se posuzují příjmy rodičů a nezaopatřených dětí společně a za dostatečné příjmy se navrhuje stanovit příjem ve výši dvojnásobku životního minima těchto osob. Např. životní minimum rodičů s dětmi ve věku 4 a 8 let činí 5100 Kčs měsíčně, tedy by neměli nárok na příspěvek, pokud by jejich čistý měsíční příjem v uplynulém kalendářním čtvrtletí převyšoval 10200 Kčs.

K bodu 2

Vzhledem k sociálnímu charakteru příspěvku se navrhuje posuzovat příjmy ve stejném rozsahu, jaký je stanoven v zákoně o životním minimu. U podnikatelů a dalších osob samostatně výdělečně činných nelze vycházet ze skutečných měsíčních příjmů, neboť tyto příjmy lze zjistit až při daňovém přiznání za uplynulý kalendářní rok. Proto se u těchto osob navrhuje za příjem z výdělečné činnosti považovat vyměřovací základ stanovený v kalendářním měsíci jako příjem pro placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

U nezaopatřených dětí a poživatelů rodičovského příspěvku se navrhuje zjišťovat příjmy pro posouzení nároku vždy za uplynulé kalendářní čtvrtletí a z tohoto příjmu pak vycházet v následujícím čtvrtletí. Poprvé se takto budou prokazovat příjmy za první čtvrtletí roku 1993 s tím, že osobám, které nárok na příspěvek neprokáží, bude jeho výplata od dubnové splátky příspěvku roku 1993 zastavena.

K bodu 5

Poživatelům důchodů vyplácí příspěvek plátce důchodu. Vzhledem k administrativní náročnosti případného zastavování a opětovného obnovování výplaty příspěvku v závislosti na příjmu z výdělečné činnosti se navrhuje u poživatelů důchodu vykonávajících závislou činnost příspěvek vyplácet i tehdy, když vzhledem k výši příjmů v některém měsíci nárok na příspěvek nemají, a řešit tuto situaci srážkou částky 220 Kčs měsíčně (výše příspěvku) z příjmu z této činnosti. Oproti tomu poživatelé důchodu, kteří jsou podnikateli nebo vykonávají jinou samostatnou výdělečnou činnost, budou povinni oznámit plátci důchodu skutečnost, že nesplňují vzhledem k výši příjmů podmínku nároku na příspěvek a plátce důchodu jim výplatu příspěvku zastaví. Důvodem této odchylné právní úpravy je skutečnost, že tyto osoby by musely příslušnou částku odvádět ze svého vlastního příjmu, což by nezaručovalo pravidelnou platbu této částky. Obdobně se navrhuje zastavit výplatu příspěvků u osob, na které je vypláceno výchovné, na základě splnění oznamovací povinnosti v případě, že podmínky nároku na příspěvek nesplňují vzhledem k příjmu v rodině.

K bodům 6 a 7

Příspěvek se navrhuje vyplácet bez žádosti poživatelům důchodu a výchovného s tím, že tito příjemci mají oznamovací povinnost o příjmu; u ostatních oprávněných se navrhuje poskytovat příspěvek na žádost, neboť budou povinni doložit skutečnosti rozhodné pro nárok na tuto dávku. Žádost o dávku bude podávána na předepsaném tiskopise.

K bodům 8 a 9

Ustanovení o povinnostech příjemců a plátců příspěvku se doplňují o povinnosti příjemců příspěvku a zaměstnavatelů ve vztahu ke srážce ze mzdy poživatelů důchodu, kteří dosahují stanoveného příjmu ze závislé činnosti, aby byla zajištěna povinnost zaměstnavatele i příjemce uhradit vzniklé přeplatky za neprovedené srážky z příjmu.

K § 15:

Oprávnění okresních správ sociálního zabezpečení se v návaznosti na změnu okruhu příjemců státního vyrovnávacího příspěvku rozšiřuje o právo kontroly postupu zaměstnavatelů při srážce částky odpovídající státnímu vyrovnávacímu příspěvku pracujícím důchodcům.

K § 16:

V zákoně o životním minimu se reaguje na nový systém daní a zavedení pojistného na sociální zabezpečení, zaměstnanost a zdravotní pojištění. Pro účely tohoto zákona se přihlíží k čistým příjmům, a proto je třeba doplnit odečet pojistného zavedeného od 1. ledna 1993. Vzhledem k tomu, že od 1. ledna 1993 již nebude daň ze mzdy, navrhuje se vypustit ustanovení o daňové úlevě poplatníka daně ze mzdy z důvodu uznání osoby za vyživovanou. Do okruhu nezapočitatelných příjmů se doplňují jednorázové dávky sociální péče poskytnuté na úhradu mimořádných výdajů, neboť vzhledem k účelu těchto dávek by se k nim nemělo přihlížet jako k příjmům.

K § 17:

v návaznosti na úpravu přijatou již zákonem České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona České národní rady č. 485/1991 Sb., se navrhuje rozšířit rozsah majetku, který podle uvedeného zákona do majetku obcí přešel jíž předchozími úpravami, o objekty rozestavěné v rámci bývalého systému komplexní bytové výstavby.

V rámci komplexní bytové výstavby se v současné době dokončují objekty v ucelených částech staveb rozestavěných k 31. prosinci 1990. Většina těchto objektů je podle dosavadních předpisů po dokončení předávána do majetku obcí, a to ve značném rozsahu bezplatně. Předání všech rozestavěných objektů bývalé komplexní bytové výstavby do majetku obcí povede k posílení vlivu obcí při rozhodování, které z objektů bývalé komplexní bytové výstavby budou přednostně dostavěny event. prodány jiným subjektům. Tržby z prodeje objektů zejména tzv. komerční občanské vybavenosti, popř. bytových domů, mohou obce využít k posílení zdrojů na dokončení zbylých objektů bývalé komplexní bytové výstavby.

K § 18:

K zabránění inflačního vývoje se navrhuje umožnit vládě České republiky, aby mohla vyhlásit mzdové moratorium. Toto opatření může vláda přijmout i vedle zvýšení sazby pojistného na státní politiku zaměstnanosti (§ 13 zákona ČNR č..../1992 Sb. o pojistném).

K § 19:

Navrhuje se sjednocení podmínek předkládání pojistného plánu pro všechny zdravotní pojišťovny.

K § 20:

V souladu s ústavním zákonem č. 493/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů, byl zahájen převod civilní ochrany obyvatelstva z působnosti federálního ministerstva obrany do působnosti České republiky.

Vzhledem k tomu, že v dosud platných právních předpisech není řešen způsob financování civilní ochrany, navrhuje se znění zmocňující příslušný orgán státní správy České republiky, do jehož řízení bude včleněna civilní ochrana obyvatelstva, k vydání obecně závazného právního předpisu upravujícího financování civilní ochrany.

K § 21:

Navrhuje se určit rozpočtové určení dobíhajících daní z roku 1992. Dále se navrhuje, aby státní vyrovnávací příspěvek byl za první tři měsíce roku 1993 vyplácen podle dosavadní úpravy, neboť příjmová situace rodin s dětmi bude poprvé posuzována v dubnu 1993.