Česká a Slovenská Federativní Republika,
která je členem Rady Evropy od 21. 2. 1991 ukončí
svoji legální existenci k 31. 12. 1992 a od 1. 1.
1993 bude nahrazena dvěma nezávislými státy.
O této skutečnosti informoval ve svém vystoupení
ministr zahraničních věcí ČSFR
Jozef Moravčík na 91. zasedání Výboru
ministrů Rady Evropy dne 5. 11. 1992, který současně
požádal Radu Evropy, aby věnovala nově
vzniklým státům plnou a pozitivní
pozornost pokud jde o jejich nástupnické členství.
Česká národní rada proto považuje
za účelné již nyní prohlásit,
že Česká republika jako jeden z nástupnických
států, jenž vzejde z rozdělení
ČSFR, si přeje i nadále být členem
Rady Evropy.
Je rozhodnuta respektovat zásady Rady Evropy, na něž
se odvolává článek 3 Statutu Rady
Evropy:
- existence a činnost efektivních institucí
pluralitní parlamentní demokracie,
- ochrana lidských práv, včetně práv
osob patřících k národnostních
menšin,
- dodržování principů právního
státu v zákonodárném, výkonném
i soudním systému státu.
Česká národní rada vyjadřuje
připravenost plnit závazky, které vyplývají
ze Statutu Rady Evropy a připravenost přispívat
naplňování cílů Rady Evropy.
Česká republika si nepřeje přerušení
spolupráce s Radou Evropy a má zájem, aby
po 31. 12. 1992 měla tato spolupráce legální
(mezinárodně právní základ)
a nespočívala pouze na politicky proklamované
vůli spolupracovat.
Česká republika vzniká jako nový stát
zcela mírovým a pokojným způsobem
v souladu s mezinárodním právem. Připravovaná
ústava České republiky skýtá
záruky, že Česká republika bude pluralitním
demokratickým a právním státem, jehož
právní řád plně garantuje základní
lidská práva a svobody.
Česká republika prohlašuje, že již
od 1. 1. 1993 na sebe přebírá všechny
mezinárodně právní závazky,
které ji vznikly z mezinárodních smluv, uzavřených
ČSR, ČSSR a ČSFR, a to včetně
Statutu Rady Evropy a Evropské úmluvy o lidských
právech.
V souladu s tím Česká republika převezme
všechny shora uvedené normy a závazky z nich
plynoucí generelní recepční normou
do svého právního řádu včetně
Evropské úmluvy o lidských právech
(dále jen EÚLP). Tímto se stane Evropská
úmluva lidských práv vnitřně
a kontinuálně aplikovatelnou v České
republice od 1. 1. 1993; totéž platí i pro
uplatnění kontrolního mechanismu Evropské
úmluvy o lidských právech, jemuž je
Česká republika ochotna se kontinuálně
podrobit již od 1. 1. 1993. V tomto smyslu prohlašuje,
že pro sebe uznává za závazné
od stejného data články 25 a 46 EÚLP.
Česká republika strvrzuje podpis ministra zahraničních
věcí ČSFR Jiřího Dienstbiera
z 21. února 1991 na EÚLP, jako kdyby byl učiněn
jejím jménem (suo nomine) a pokládá
jej za závazný pro Českou republiku. Z tohoto
důvodu se pro Českou republiku nepřerušují
závazky z EÚLP od 18. 3. 1992 datum ratifikace.
Z hlediska mezinárodního práva (čl.
25 Vídeňské úmluvy o smluvním
právu z roku 1969).Česká republika bude od
1. 1. 1993 prozatímně provádět (apply
provisionally) EÚLP, a to až do okamžiku uložení
svých ratifikačních listin u generální
tajemnice Rady Evropy. Poté bude ze strany České
republiky aplikována EÚLP zcela definitivně.
Totéž platí pokud jde o všechny dodatkové
protokoly k EÚLP, jež byly ze strany ČSFR již
ratifikovány.
K tomuto řešení přistupuje Česká
republika proto, aby vznikem nežádoucí diskontuity
při plnění závazků z EÚLP
nedošlo i k diskontinuitě mezinárodně
právní garance lidských práv pro občany
České republiky na území České
republiky; to by bylo v rozporu se zájmy občanů
České republiky (snížila by se tak jejich
ochrana) a současně i v rozporu s politikou Rady
Evropy na poli lidských práv.
S ohledem na to, že EÚLP je Mezinárodní
smlouvou uzavřenou, určenou pouze pro členy
Rady Evropy, žádáme, aby členství
České republiky v Radě Evropy bylo po přechodnou
dobu od 1. ledna 1993 chápáno jako členství
podmíněné následným souhlasem
Parlamentního shromáždění Rady
Evropy.