Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám v souladu
s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o
jednacím řádu ČNR, poslancům
České národní rady následující
písemnou interpelaci poslance ČNR Pavla Seifera
na předsedu vlády České republiky
Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto
sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pan
Ing. Václav Klaus
předseda vlády České republiky
prostřednictvím pana Milana Uhdeho
předsedy České národní rady
V Praze dne 21.10.1992
Vážený pane předsedo,
z důvěryhodného pramene jsem se dozvěděl
o poradě, která se konala dne 20.8.1992, na které
byly přítomni ministr životního prostředí
ČR František Benda a ministr zemědělství
Josef Lux.
Hlavním bodem tohoto jednání bylo vymezení
kompetencí obou resortů v oblasti lesního
hospodářství a zejména řešení
hospodaření v národních parcích.
V této souvislosti mohu ocitovat šestý bod
dohody ministrů: "Ministerstvo životního
prostředí souhlasí s tím, aby právo
hospodaření v lesích národních
parků vykonávaly místo organizací
v působnosti ministerstva životního prostředí
např. Lesy České republiky".
Tato neveřejná dohoda odporuje Zákonu ČNR
o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.),
který platí teprve od letošního června.
Podle něj mají v lesích národních
parků (nyní Šumava, Podyjí, Krkonoše)
a v jejich ochranných pásmech (v případě
Šumavy je ochraným pásmem území
Chráněné krajinné oblasti Šumava)
vykonávat právo hospodaření správy
národních parků.
Dohoda ministrů je v rozporu se zákonem a nemůže
mít právní platnost. Aby národní
parky změnily hospodáře, museli by ministři
iniciovat a prosadit novelu Zákona o ochraně přírody
a krajiny v českém parlamentě. Pokud by se
jim to podařilo, v lesích národních
praků by hospodařily tak, jako tomu bylo dosud,
lesní závody či jejich právní
nástupci, např. akciové společnosti.
Jaké by to mělo důsledky např. pro
Národní prak Šumavu? Obávám se,
že by byl ohrožen zamýšlený plán
ochranářů na obnovu národního
parku a jeho lesů, který počítá
např. se zvyšováním druhové rozmanitosti
porostů, s výměnou nevyhovující
lesnické techniky za lehčí, s redukcí
nadměrných stavů jelení zvěře,
a i s rozvojem ekologicky orientované turistické
infrastruktury. Podobná změna by měl a negativní
důsledky nejen proto, že by správa parku přišla
o důležitý nástroj k prosazování
svých záměrů - o právo hospodaření
v lesích, ale i z finančních důvodů.
Výnosy z těžby dřeva, byť omezené,
na Šumavě stále ještě představují
nezanedbatelný zdroj příjmů, které
by správa mohl využít pro naplnění
cílů národního parku a pro zlepšení
situace v regionu. Podle dostupných informací správa
NPŠ ve Vimperku citovanou meziministerskou dohodu přijímá
s velkými výhradami.
Model národního parku, v jehož lesích
správa parku hospodaří, se osvědčil
v sousedním Bavorském národním parku,
ale také v polských národních parcích
a v USA. Skutečnost, že podobný model zavádíme
v České republice, byla mimo jiné jedním
z důležitých argumentů, které
přesvědčili holandskou nadaci FACE, aby uvolnila
750 milionů Kčs na projekt znovuzalesnění
Krkonoš v příštích dvaceti letech.
Další ústupky ministerstva životního
prostředí, patrné z námi získaného
dokumentu, např. převod nechvalně proslulé
Státní meliorační správy zpět
pod ministrestvo zemědělství či souhlas
s revizí paragrafu 60 Zákona o ochraně přírody
a krajiny, který umožňuje vyvlastnit nemovitost
za účelem ochrany přírody, u mne vzbuzují
znepokojení a obavu, že současná vláda
nepovažuje ochranu životního prostředí
za prioritu.
Z výše uvedených důvodů podávám
tuto interpelaci a žádám:
1) vysvětlení skutečnosti, na jakém
právním podkladu byla uváděna dohoda
zpracována a podepsána,
2) žádám informaci o tom, zda bude vláda České republiky navrhovat novelu zákona ČNR o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.)