Česká národní rada 1992 – 1992

Místopředseda vlády a ministr zemědělství České republiky Josef Lux zaslal odpověď na interpelaci poslanců ČNR Hany Orgoníkové a Františka Trnky dopisem ze dne 24. listopadu 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď místopředsedy vlády a ministra zemědělství České republiky Josefa Luxe na interpelaci poslanců Hany Orgoníkové a Františka Trnky. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

V Praze dne 15. listopadu 1992
Č.j.: 5022/92-111

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ve věci řešení problémů, které přináší praxe při uplatňování zákonů podle kterých se restituuje zemědělský majetek, sděluji:

K dotazu č. 1:

Zákon č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., byl vydán na základě zmocnění § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Citovaným ustanovením byla Česká národní rada zmocněna, aby zákonem upravila restituci majetku československých občanů trvale žijících na území České republiky, kteří ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a to za podmínek v tomto ustanovení uvedených.

K tomu nezbývá než konstatovat, že na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl zde uvedený majetek konfiskován s okamžitou platností, tj. dnem 21. června 1945, jímž nabyl tento dekret účinnosti.

Rovněž na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, se zde uvedený majetek konfiskoval pro Československu republiku dnem vyhlášení dekretu, tedy dnem 25. října 1945.

V obou dekretech se připouštěly pro osoby německé a maďarské národnosti výjimky z konfiskace, a to ve smyslu § 1 odst. 2 dekretu č. 12/45 Sb. a § 1 odst 2. dekretu č. 108/45 Sb. O tom, zda byly v těchto případech splněny podmínky k připuštění výjimky, resp. podmínky pro konfiskaci, byly příslušné rozhodnout zde uvedené orgány - okresní a zemský národní výbor. Rozhodnutí těchto orgánů však měla nikoli konstitutivní, ale deklaratorní charakter. Oznamovalo se jimi, zda k odnětí majetku došlo, nebo zda byly splněny podmínky pro jeho vynětí z konfiskace. Rozhodnutím proto nedocházelo k odnětí majetku, neboť to již nastalo nebo nenastalo na základě uvedených dekretů.

Předpoklad, že vlastnické právo zde nepřešlo na stát konfiskací, ale až zápisem do pozemkových knih, spočívá v mylné interpretaci tzv. intabulačního principu vyplývajícího z §§ 431 a násl. občanského zákoníka z roku 1811 a z §4 knihovního zák. č.95/1871.

Tento princip platil bez výhrad pouze pro smluvní převod vlastnického práva k nemovitostem zapsaným ve veřejných knihách, nikoli však pro jiné způsoby nabývání vlastnictví k nemovitostem. Zápisy v pozemkových knihách o převodu konfiskovaného nemovitého majetku na československý stát mají proto pouze deklaratorní charakter. Nezakládá se jimi vlastnické právo státu k tomuto majetku, jen se jimi uvádí v patrnost změna vlastnictví, která nastala konfiskačními dekrety.

Ke konfiskaci majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12 a č. 108 z roku 1945 tedy došlo těmito dekrety ke dni jejich účinnosti a nikoli jinou právní skutečností. Má-li být takto zkonfiskovaný majetek vydán oprávněným osobám podle zákona ČNR č.243/1992 Sb., půjde proto vždy o majetek, který přešel na stát před 25. únorem 1948.

K uvedené problematice připomínám, že důvodová zpráva k zákonu č. 243/1992 Sb., není obecně závazným právním předpisem a při aplikaci zákona k ní nelze přihlížet.

K dotazu č. 2:

Dovoluji si připomenout, že zákon č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (tzv."zákon o půdě"), je předpisem vydaným v působnosti federace. Jeho návrh zpracovalo a ke schválení Federálnímu shromáždění jej předkládalo Federální ministerstvo hospodářství. Ministerstvu zemědělství ČR výklad tohoto zákona nepřísluší.

K věci tedy jen obecně uvádím, že zákony o pozemkových reformách z období od roku 1920 do roku 1948 jako přídělce označovaly osoby, které nabyly vlastnictví k nemovitému majetku přídělem. Ani výše citovaný zákon o půdě neužívá termín "přídělce", ale hovoří o oprávněných osobách, které získaly nemovitost do vlastnictví přídělem od státu.

Pokud jde o ustanovení § 14 odst. 6 uvedeného zákona o půdě, vztahuje se pouze k nemovitostem uvedeným v § 14 odst. 1 tohoto zákona a náhrada do výše uhrazené přídělové ceny se poskytuje pouze v případech, kdy oprávněné osobě vznikl nárok na náhradu za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat, nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat, a dále za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

K dotazu č. 3:

Z ustanovení § 20 odst. 2 zákona o půdě vyplývá, že osobou povinnou k náhradě živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, je právnická osoba, která tyto věci převzala. Údaj v evidenci nemovitostí o uživateli pozemků osoby oprávněné k náhradě podle výše citovaného ustanovení tedy není podstatný pro určení povinné osoby, neboť je třeba především zjišťovat, kdo předmětné věci převzal, příp. zjišťovat právního nástupce této právnické osoby. Pro takové zjištění je možné opatřit si doklady, pokud je oprávněná osoba nemá sama k dispozici, např. u orgánu, který o odnětí věcí rozhodovat, u příslušného státního okresního archivu, u archivu ministerstva zemědělství ČR, v obchodním (dříve podnikovém) rejstříku, apod.

S ohledem na zákonem o půdě stanovenou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu živého a mrtvého inventáře a zásob - 31. 12. 1992 - by měla oprávněná osoba z opatrnosti uplatnit svůj nárok u všech právnických osob, které v jejím případě jako osoby povinné přicházejí v úvahu.

K bodu č. 4:

Zákon č. 243/1992 Sb., ve znění zák. č. 441/1992 Sb., je zákonem, kterým se upravují některé otázky související se zákonem o půdě. ani jeden z uvedených předpisů nezná pojem "vojenské prostory".

§ 11 odst. 3 zákona o půdě stanoví mimo jiné, že pokud podle zvláštních předpisů došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část je určen pro obranu státu, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu.

Vzhledem k tomu, že § 12 zák. č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., stanoví, že nároky osob oprávněných podle tohoto zákona upravuje zvláštní předpis, pokud tento zákon nestanoví jinak a v poznámce č. 5 pod čarou k tomuto ustanovení je uveden zákon o půdě, bude při posuzování restitučních nároků oprávněných osob k pozemkům určeným pro obranu státu postupováno v souladu s § 11 odst. 3 zákona o půdě.

Závěrem si dovoluji, vážená paní poslankyně a vážený pane poslanče, poznamenat, že Vámi připomínané problémy jistě znamenají značné prodlužování při vyřizování restitučních nároků oprávněných osob, ale pokud budou tyto nároky řádně, v souladu s výše citovanými zákony uplatněny, není důvod předpokládat, že nebudou vyřízeny.

S pozdravem

Vážená paní
Ing. Hana Orgoníková
poslankyně ČNR za LSU

Vážený pan
prof. ing. František Trnka
poslanec ČNR za LSU

Na vědomí:
Vážený pan
Milan Uhde
předseda ČNR