Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Vyšetřovatele Generálního ředitelství cel (dále jen "vyšetřovatel") jmenuje ministr.

(2) Do funkce vyšetřovatele může být jmenován jen celník, který dosáhl věku nejméně 25 let a má vysokoškolské právnické vzdělání) nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského právnického studia.

(3) Vyšetřovatelé jsou ve věcech, které vyšetřují, vázáni pouze ústavou, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy, a v rozsahu stanoveném trestním řádem též pokyny prokurátora. V ostatních věcech týkajících se výkonu služby v celních orgánech jsou vyšetřovatelé podřízeni generálnímu řediteli.

(1) Služebním zákrokem se rozumí opatření učiněné celníkem v rámci zákonných oprávnění, způsobem uvedeným v § 33 odst. 1 a § 44 až 52. směřující proti osobě nebo skupině osob, která porušuje zákony a další obecně závazné právní předpisy.

(2) Služebním úkonem se rozumí úkon prováděný celníkem při provádění celního dohledu.

(1) Při služebním zákroku nebo jiném služebním úkonu je celník povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo jiným služebním úkonem, pokud to okolnosti dovolují.

(2) Celník je povinen při služebním zákroku nebo jiném služebním úkonu, prováděným při výkonu svých oprávnění podle § 29 až 36, spojeným se zásahem do práv nebo svobod osob, poučit je bez zbytečného odkladu, pokud to okolnosti případu dovolují, o jejich právech; v opačném případě je poučí bez zbytečného odkladu.

(3) Osoba, u které má být provedena osobní prohlídka, má právo, aby tuto prohlídku vykonal celník stejného pohlaví, pokud nejde o nutný okamžitý zákrok.

Celník je povinen v mezích tohoto zákona provést služební zákrok nebo jiný služební úkon, nezbytný k zabránění v páchání trestného činu nebo přestupku anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

Celník neprovede služební zákrok, jestliže

a) k jeho provedení nebyl odborně vyškolen nebo vycvičen a jestliže povaha služebního zákroku takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,

b) tomu brání povinnost splnit jiný úkol, jehož nesplnění by způsobilo zřejmě závažnější následky, než neprovedení služebního zákroku, nebo

c) je pod vlivem léků nebo omamných látek, které snižují jeho schopnost jednání.

(1) Celník je při provádění služebního zákroku povinen použít odpovídající výzvy, pokud to povaha a okolnosti dovolují.

(2) Pokud to povaha služebního zákroku vyžaduje, použije celník před výzvou slov "Jménem zákona!".

(3) Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího celníka.

(1) Celník je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k celní správě, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku nebo jiného služebního úkonu dovolují.

(2) Příslušnost k celní správě prokazuje celník služebním stejnokrojem, který je při výkonu služby označen identifikačním číslem nebo ústním prohlášením "Celní správa" nebo, není-li při výkonu služby ve služebním stejnokroji, služebním průkazem celníka.

(3) Ústním prohlášením "Celní správa" prokazuje celník svou příslušnost k pouze ve výjimečných případech, kdy okolnosti služebního zákroku neumožňují tuto příslušnost prokázat služebním stejnokrojem nebo služebním průkazem celníka. Služebním stejnokrojem nebo služebním průkazem celníka se celník prokáže ihned, jakmile to okolnosti služebního zákroku dovolí.

Okolností, která nedovoluje poučení osoby o jejích právech podle § 23 odst. 2, nebo která nedovoluje použít výzvy podle § 26 odst. 1, nebo která nedovoluje prokázání příslušnosti k celní správě podle § 27 odst. 1, je zejména bezprostřední napadení celníka nebo bezprostřední ohrožení života nebo zdraví jiné osoby.

(1) Celník je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku souvisejícího s dovozem, vývozem nebo tranzitem zboží nebo s jiným nakládáním se zbožím a jejich pachatele a v případě potřeby ji vyzvat, aby se v přiměřené lhůtě dostavila na celní úřad k sepsání protokolu o podání vysvětlení.

(2) Osoba je povinna požadavku nebo výzvě podle odstavce 1 vyhovět.

(3) Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu, jakož i jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.

(4) Vysvětlení nesmí být požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti zproštěna příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(5) Celník je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 3 a 4 a podat základní údaje o předmětu požadovaného vysvětlení.

(6) Kdo se dostaví na výzvu, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku (dále jen "náhrada"). Náhradu poskytuje Generální ředitelství cel.

(7) Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání.

(8) Nárok na náhradu podle odstavce 6 zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do tří dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1 dostavila. O tom musí být osoba poučena.

(9) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předvedena celníkem na nejbližší celní úřad k sepsání protokolu o podání vysvětlení.

(10) Protokol o podání vysvětlení musí být sepsán s osobou neprodleně po jejím předvedení. Po jeho sepsání celník osobu propustí.

(11) O předvedení sepíše celník úřední záznam.

(1) Prokázání totožnosti znamená prokázání jména a příjmení, data narození a bydliště osoby. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí.

(2) Celník je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu

a) podezřelou z páchání trestného činu nebo přestupku v souvislosti s dovozem, vývozem, tranzitem nebo jiným nakládáním se zbožím,

b) od které je požadováno vysvětlení podle § 29 odst. 1,

c) zdržující se v celním pohraničním pásmu.

Osoba je povinna výzvě vyhovět.

(3) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 prokázat svou totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po předchozím poskytnutí potřebné součinnosti k prokázání své totožnosti, je celník oprávněn tuto osobu předvést na celní úřad k provedení služebních úkonů za účelem zjištění její totožnosti a objasnění věci. Po zjištění totožnosti osoby celník předvedenou osobu propustí, nebrání-li tomu zákonné důvody.

(4) Nemůže-li celník totožnost osoby předvedené podle odstavce 3 zjistit na základě sdělených údajů ani v evidencích obyvatel a je-li podezření, že předvedená osoba uvádí nepravdivé údaje ke své osobě, je oprávněn vyzvat tuto osobu, aby strpěla provedení nezbytných služebních úkonů, jako je zejména snímání daktyloskopických otisků, pořizování obrazových záznamů, zevní měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení. Měření těla a zjišťování zvláštních tělesných znamení provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař. Osoba je povinna provedení nezbytných služebních úkonů strpět.

(5) Nezjistí-li celník totožnost osoby do 24 hodin od předvedení, je povinen tuto osobu propustit.

(6) O předvedení a provedených služebních úkonech sepíše celník úřední záznam.

(1) Celník je oprávněn za účelem provedení služebních úkonů zajistit osobu, která se dopouští jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku souvisejícího s dovozem, vývozem nebo tranzitem zboží nebo s jiným nakládáním se zbožím, je-li důvodná obava, že v tomto jednání bude pokračovat, nebo jestliže je to nezbytné pro odhalení nebo objasnění věci.

(2) Pominou-li důvody zajištění a celník nepředá osobu orgánům činným v trestním řízení nebo jinému orgánu, je povinen ji ihned propustit.

(3) Zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody.

(4) Po zajištění osoby je celník povinen na její žádost vyrozumět o této skutečnosti některou z osob uvedených v § 29 odst. 3, popřípadě osobu z jejího pracoviště. Jde-li o vojáka, je celník povinen vyrozumět nejbližší posádkovou správu nebo vojenský útvar. Jedná-li se o osobu mladší 18 let, je celník povinen vyrozumět zákonného zástupce této osoby.

(5) O zajištění osoby sepíše celník úřední záznam.

(1) Celník může omezit možnost volného pohybu tomu, kdo se chová násilně vůči němu nebo vůči jinému anebo ničí majetek, po marné výzvě, aby od takového jednání upustil.

(2) Omezení volného pohybu může trvat pouze po dobu, než osoba od násilného chování upustí nebo než bude umístěna v celní cele, nejdéle však dvě hodiny. Přitom musí být osobě umožněno sedět, případně vykonat tělesnou potřebu.

(3) O důvodech použití tohoto oprávnění sepíše celník úřední záznam.

(1) Celník je oprávněn přesvědčit se, zda předváděná nebo zajištěná osoba nemá u sebe zbraň, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví své nebo jiné osoby, a odebrat ji.

(2) Zbraní podle odstavce I se rozumí zbraň střelná, bodná a sečná.

(3) Odebranou zbraň podle odstavce 1 je celník povinen vrátit proti podpisu při propuštění předvedené nebo zajištěné osoby. To neplatí, brání-li vrácení zbraně zákonné důvody. O odebrání zbraně vystaví celník osobě, které byla odebrána, potvrzení.

Jestliže to vyžaduje účinné zabezpečení plnění úkolů stanovených celními předpisy, je celník oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa nebo se na nich nezdržoval.

Celník může, způsobem a ve lhůtě stanovené v tomto zákoně, provádět následnou kontrolu po propuštění zboží. V této souvislosti je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení, jakož i pořizovat dokumentaci.

Pokud tento zákon, zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak, může celník v celním pohraničním pásmu (§ 1) zastavovat osoby a dopravní prostředky, provádět celní kontrolu zavazadel, dopravních prostředků, jejich nákladů, přepravních a průvozních listin; ustanovení § 29 až 35 tím nejsou dotčena.

Celník je oprávněn osobu zajištěnou podle § 31 umístit do celní cely (dále jen "cela") zřízené pro tento účel u celního úřadu.

(1) Před umístěním osoby do cely odebere celník této osobě věci, kterými by mohla ohrozit zdraví nebo život vlastní nebo jiné osoby. Pro odebrání zdravotních pomůcek, jejichž odnětí způsobuje psychickou nebo fyzickou újmu, musí být zvláštní důvod.

(2) Celník sepíše seznam odebraných věcí, který podepíše spolu s osobou umisťovanou do cely. Při propuštění osoby z cely jí odebrané věci vrátí proti podpisu.

(1) Do cely se vždy umísťují odděleně osoby

a) různého pohlaví,

b) mladší 18 let a dospělé.

(2) Osoba, která se chová agresivně se vždy umisťuje do cely samostatně.

(3) Osobu, která je zjevně pod vlivem alkoholických nápojů, léků nebo jiných návykových látek, lze umístit do cely zajištění jen tehdy, pokud lékař po provedeném vyšetření neshledá důvody pro její umístění do protialkoholní záchytné stanice nebo ve zdravotnickém zařízení anebo pokud po provedeném ošetření již nebude důvod pro její přijetí do protialkoholní záchytné stanice nebo zdravotnického zařízení. [§ 8 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. § 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR č. 187/1989 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi]

(4) Zjistí-li celník, že osoba, která má být umístěna v cele, je zraněna nebo upozorní-li tato osoba na svou závažnější chorobu anebo je důvodné podezření, že tato osoba takovou chorobou trpí, zajistí její lékařské ošetření a vyžádá vyjádření lékaře, zda osoba může být umístěna v cele.

(1) Cela musí být hygienicky nezávadná a musí odpovídat účelu podle § 37.

(2) V cele nesmějí být předměty, které by mohly být zneužity k ohrožení života a zdraví umístěné osoby nebo celníka.

Strava se osobě poskytuje zpravidla každých 6 hodin od omezení osobní svobody.

(1) Jestliže osoba umístěná v cele onemocní, ublíží si na zdraví, či se pokusí o sebevraždu, celník, který vykonává ostrahu cely, učiní potřebná opatření směřující k ochraně jejího života a zdraví, zejména jí poskytne první pomoc a přivolá lékaře, od něhož vyžádá stanovisko k dalšímu setrvání osoby v cele nebo o jejím umístění ve zdravotnickém zařízení.

(2) O případech uvedených v odstavci I, jakož i v případě úmrtí osoby umístěné v cele, celník bezodkladně vyrozumí svého nadřízeného. Ten neprodleně vyrozumí příslušného prokurátora. V případě úmrtí je celní úřad povinen oznámit tuto skutečnost též osobám blízkým zemřelému uvedeným v § 29 odst. 3, pokud jsou známy.

(1) Použitím donucovacího prostředku má být dosaženo účelu sledovaného služebním zákrokem. Přitom se použije pouze takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje celník podle konkrétní situace tak, aby osobě, proti které zakročuje, nezpůsobil újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti protiprávního jednání.

(2) Před použitím donucovacích prostředků je celník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito některého z donucovacích prostředků. Od výzvy a výstrahy může upustit jen v případě, že je sám napaden nebo je-li zjevně a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a věc nesnese odkladu.

(3) Donucovacími prostředky jsou

a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,

b) slzotvorné prostředky,

c) obušek,

d) pouta,

e) služební pes,

f) technické prostředky k zabránění odjetí vozidla a k násilnému zastavení vozidla,

g) úder střelnou zbraní,

h) hrozba namířenou střelnou zbraní,

i) varovný výstřel do vzduchu.

(1) Hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky a obušek je celník oprávněn použít, aby

a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby před protiprávním útokem, není-li po marné výzvě od útoku upuštěno, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,

b) zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,

c) předvedl, zajistil nebo zadržel osobu, která klade aktivní odpor,

d) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných objektů celní správy nebo na místa, kam je vstup zakázán.

(2) Hmaty a chvaty sebeobrany, které neohrozí zdraví nebo život osoby, je celník oprávněn použít, aby předvedl, zajistil nebo zadržel osobu, která klade pasivní odpor.

Pouta je celník oprávněn použít

a) ke spoutání zadržené nebo zajištěné osoby, která klade aktivní odpor nebo napadá jiné osoby nebo celníka anebo poškozuje majetek, po marné výzvě, aby od takového jednání upustila, nebo je-li nebezpečí, že se pokusí o útěk,

b) ke vzájemnému připoutání dvou či více předváděných, zajištěných nebo zadržených osob za podmínek uvedených v písmenu a), c) při provádění služebních úkonů nebo procesních úkonů s osobami zajištěnými nebo zadrženými, jestliže se chovají násilně vůči celníkovi nebo jiné osobě anebo ničí majetek.

(1) Služebního psa je celník oprávněn použít,

a) aby zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby, není-li po marné výzvě upuštěno od útoku, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,

b) aby zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,

c) aby zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných objektů celní správy nebo na místa,kam je vstup zakázán,

d) aby pronásledoval osobu, která v blízkosti státních hranic po marné výzvě nezastaví, snaží se uniknout a nemůže být jiným způsobem zadržena,

e) aby pronásledoval osobu, má-li být zajištěna nebo zadržena,

f) aby donutil ukrývající se osobu, která má být zajištěna nebo zadržena, k opuštění úkrytu.

(2) Celník používá služebního psa s náhubkem. Jestliže to povaha a intenzita útoku, popřípadě překonání odporu osoby vyžaduje, použije služebního psa bez náhubku.

(1) Celník je oprávněn použít k zabránění odjetí vozidla technické a jiné prostředky v případě, že se řidič vozidla odmítá i po opakované výzvě podrobit služebním úkonům prováděným celníkem a z jeho jednání je zřejmé, že s vozidlem chce z místa odjet.

(2) Celník je oprávněn použít v celním pohraničním pásmu zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla, jehož řidič na opakovanou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů [vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 24/1990 Sb.] nezastaví, jestliže

a) je důvodné podezření, že se pokusí o násilný přejezd státních hranic,

b) je důvodné podezření, že se ve vozidle přepravují pachatelé některého ze zvlášť závažného úmyslného trestného činu [§ 41 odst. 2 trestního zákona] nebo věci pocházející z této trestné činnosti.

(3) Za jiné prostředky podle odstavce 1 a 2 se považuje zejména služební vozidlo, povoz, stavební mechanismy a jiné překážky.