Česká národní rada se usnesla na tomto
ústavním zákoně:
Zřizuje se Soud ochrany ústavnosti České
republiky (dále jen "Soud ochrany ústavnosti").
Soud ochrany ústavnosti vykonává ústavní
soudnictví na celém území České
republiky.
Soud ochrany ústavnosti rozhoduje
a) o souladu zákonů České národní
rady a zákonných opatření předsednictva
České národní rady s ústavními
zákony České republiky,
b) o souladu zákonů České národní
rady a zákonných opatření předsednictva
České národní rady s mezinárodními
smlouvami o lidských právech a základních
svobodách, kterými je Česká republika
vázána,
c) o souladu nařízení vlády České
republiky, obecně závazných právních
předpisů ministerstev a ostatních orgánů
státní správy České republiky
s ústavními a jinými zákony České
republiky,
d) o ústavních stížnostech proti opatřením,
pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahům
orgánů veřejné moci, jestliže
stěžovatel tvrdí, že jimi byly porušeny
jeho základní práva a svobody zaručené
ústavním zákonem České republiky
nebo mezinárodními smlouvami o lidských právech
a základních svobodách, kterými je
Česká republika vázána.
(1) Soud ochrany ústavnosti se skládá ze
šesti soudců.
(2) Soudce Soudu ochrany ústavnosti volí Česká
národní rada.
(3) Za soudce Soudu ochrany ústavnosti může
být navržen a zvolen bezúhonný občan,
který je volitelný do České národní
rady, dosáhl věku čtyřiceti let, má
vysokoškolské právnické vzdělání
a je nejméně deset let činný v právnickém
povolání.
(4) Předsedu a místopředsedu Soudu ochrany
ústavnosti jmenuje předsednictvo České
národní rady ze soudců Soudu ochrany ústavnosti.
(1) Soudci Soudu ochrany ústavnosti skládají
do rukou předsedy České národní
rady tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí,
že budu chránit neporušitelnost přirozených
práv člověka a práv občana,
řídit se ústavními zákony České
republiky a rozhodovat podle svého nejlepšího
přesvědčení, nezávisle a nestranně."
Složením slibu se ujímá soudce Soudu
ochrany ústavnosti své funkce.
(2) Výkon funkce soudce Ústavního soudu České
a Slovenské Federativní Republiky, poslance Federálního
shromáždění, poslance České
národní rady, člena vlády České
a Slovenské Federativní Republiky, člena
vlády České republiky nebo funkcionáře
politické strany či politického hnutí
je překážkou složení slibu soudce
Soudu ochrany ústavnosti.
Soud ochrany ústavnosti rozhoduje v plénu, které
je usnášeníschopné, je-li přítomno
alespoň pět soudců.
Sídlem Soudu ochrany ústavnosti je Brno.
Pro organizaci Soudu ochrany ústavnosti, pro řízení
před ním, pro jeho nálezy a pro právní
postavení a osobní poměry soudců platí
přiměřeně ustanovení ústavního
zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním
soudu České a Slovenské Federativní
Republiky, zákona č. 491/1991 Sb., o organizaci
Ústavního soudu České a Slovenské
Federativní Republiky a o řízení před
ním, jakož i organizační a jednací
řád Ústavního soudu České
a Slovenské Federativní Republiky.
Činnost Soudu ochrany ústavnosti a mandát
soudců Soudu ochrany ústavnosti zaniká dnem
složení slibu soudců Ústavního
soudu České republiky.
Náklady na činnost Soudu ochrany ústavnosti
se hradí ze státního rozpočtu České
republiky.
Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá
účinnosti dnem, kterým činnost Soudu
ochrany ústavnosti zanikne.
Návrh zákona o zřízení Soudu
ochrany ústavnosti České republiky řeší
plynulý přechod ochrany ústavnosti po zániku
České a Slovenské Federativní Republiky.
Taková ochrana se jeví jako žádoucí
a nutná nejen z hlediska vnitrostátního při
budování demokratického právního
státu, ale i z hlediska mezinárodního, neboť
Rada Evropy a jiné mezinárodní orgány
jsou neobyčejně vnímavé a citlivé
zejména na ochranu základní práv a
svobod.
Existence demokratického státu a demokratických
institucí a státem garantovaná ochrana základních
práv a svobod jsou předpokladem i pro postupné
včlenění České republiky do
společenství evropských demokratických
zemí. Podle signálů ze zahraničí
se zdá být pravděpodobné, že
mezinárodní společenství bude kvalifikovat
zánik České a Slovenské Federativní
Republiky jako její rozdělení, tj. původní
mezinárodně právní subjektivita České
a Slovenské Federativní Republiky zanikne a na jejím
místě vzniknou dva nové subjekty mezinárodního
práva. S tím bude zřejmě souviset
nutnost žádat o členství v mezinárodních
organizacích, včetně evropských. Členství
České republiky v Radě Evropy je podmiňováno
účinnou ochranou lidských práv v žadatelském
státě, kterou takový uchazeč o členství
prokáže podpisem Evropské úmluvy o lidských
právech a protokolů k ní, a dále existencí
ústavního orgánu pro ochranu lidských
práv. Neexistence Ústavního soudu České
republiky po zániku České a Slovenské
Federativní Republiky by zřejmě komplikovala
vstup České republiky do Rady Evropy. Členství
v Radě Evropy je pak vyžadováno jako předpoklad
pro navázání těsnějších
vztahů státu s Evropským společenstvím.
Komplikace při začleňování
do Rady Evropy by také znesnadnila spolupráci České
republiky s Evropským společenstvím i v souvislosti
s asociační smlouvou.
Současně nelze ztrácet ze zřetele,
že v oblasti občanskoprávního řízení
dává zákon (o.s.ř. § 109 odst.
1 písm. b)) soudům pokyn, aby v případech
pochybnosti o tom, zda aplikovaný právní
předpis je v souladu s ústavou, zákonem nebo
mezinárodní smlouvou, kterou je stát vázán,
řízení přerušil a vyžádal
si právně závazný názor Ústavního
soudu. V případě absence Ústavního
soudu znamenala by tato okolnost buď nutnost obcházení
ústavnosti nebo podstatné stížení
výkonu spravedlnosti obecných soudů.
Tyto aspekty se jeví o to naléhavější,
že Slovenská republika má ústavní
soudnictví již upraveno v platné ústavě
a k vlastnímu ustavení Ústavního soudu
Slovenské republiky chybí jen jmenování
soudců. Absence ústavního soudnictví
v České republice by tedy navíc představovala
zřejmě výraznou nevýhodu oproti Slovenské
republice. Také takovému znevýhodnění
České republiky by mělo navrhované
řešení zabránit.
K čl. 1
Že jde o řešení dočasné
a na přechodnou dobu je patrno i z názvu soudu,
u něhož se vědomě neužívá
názvu Ustavní soud, nýbrž Soud ochrany
ústavnosti České republiky. Tato dočasnost
se promítá do celého návrhu zákona,
neboť okamžikem řádného ustavení
a obsazení Ústavního soudu České
republiky činnost tohoto prozatímního orgánu
ex lege zanikne, a to jak pokud jde o institut samotný,
tak i o funkce jeho soudců (čl. 9).
K čl. 2 a 3
Rozsah kompetence Soudu ochrany ústavnosti České
republiky je stanoven obdobně jako tomu bylo v ústavním
zákoně o ústavním soudu České
a Slovenské Federativní Republiky, a to jak z hlediska
potřeb nově vzniklé České republiky,
tak i potřeb jejích občanů.
K čl. 4
Navrhuje se, aby Soud ochrany ústavnosti jako orgán
ústavního soudnictví zajišťující
kontinuitu ochrany ústavnosti byl složen ze šesti
soudců zvolených Českou národní
radou. Podmínky volitelnosti jsou obdobné jako u
soudců Ústavního soudu České
a Slovenské Federativní republiky. Předsedu
a místopředsedu Soudu ochrany ústavnosti
dle návrhu bude jmenovat předsednictvo České
národní rady.
K čl. 5
Návrh zákona předepisuje slib složený
do rukou předsedy České národní
rady.
Aby nebylo sporu o tom, že dosavadní soudci Ústavního
soudu České a Slovenské Federativní
Republiky, poslanci Federálního shromáždění,
poslanci České národní rady, členové
vlády České a Slovenské Federativní
Republiky, členové vlády České
republiky nebo funkcionáři politických stran
či hnutí nemohou být současně
i soudci Soudu ochrany ústavnosti, a aby současně
navrhovaným ústavním zákonem České
národní rady nedocházelo k úpravě
právních poměrů funkcionářů
dosud existujících federálních orgánů,
je navrhováno neslučitelnost vyjmenovaných
funkcí s funkcí soudce Soudu ochrany ústavnosti
řešit stanovenou překážkou složení
slibu.
K čl. 6
Zásadní odchylkou od dosavadní úpravy
je způsob rozhodování Soudu ochrany ústavnosti
České republiky, který - již s ohledem
na předpokládaný počet soudců
- jedná a rozhoduje pouze v plénu, přičemž
minimální počet pro usnášení
je pět soudců.
K čl. 7
Vzhledem k tomu, že není důvodu ke změně
sídla, ponechává se soud ochrany ústavnosti
České republiky v Brně, kde až dosud
působí Ústavní soud České
a Slovenské Federativní Republiky; počítá
se tak s tím, že i v přechodném období
bude využito stávajícího zařízení
a vybavení současného Ústavního
soudu České a Slovenské Federativní
Republiky (kanceláře, knihovna, jednací místnosti
apod.). Jiné řešení by znamenalo nadbytečné
zatížení státního rozpočtu
a vyloučilo by naplnění účelu
zákona, tj. kontinuální ochranu ústavnosti
v období do vzniku Ústavního soudu České
republiky.
K čl. 8
Pokud jde o organizační strukturu Soudu ochrany
ústavnosti, pro řízení před
ním, pro jeho nálezy a pro právní
postavení a osobní poměry soudců a
jednací a organizační řád,
nebrání nic tomu, aby pro přechodnou dobu
bylo postupováno podle dosavadních předpisů
platných pro Ustavní soud České a
Slovenské Federativní Republiky.
K čl. 9
Bylo již dříve zdůrazněno, že
zřízení a funkce Soudu ochrany ústavnosti
České republiky je provizorní a zanikne v
okamžiku, kdy bude v České republice ustanoven
definitivní Ustavní soud. Návrh tohoto ústavního
zákona stanoví, kdy zaniká Soud ochrany ústavnosti
České republiky jako soud přechodného
období a současně i mandát jeho soudců.
K čl. 10
Náklady spojené s činností Soudu ochrany
ústavnosti České republiky budou hrazeny
ze státního rozpočtu České
republiky, přičemž ve srovnání
s rozpočtem Ústavního soudu České
a Slovenské Federativní Republiky půjde o
náklady výrazně nižší, a
to i ve srovnání s budoucím Ústavním
soudem České republiky. Lze očekávat,
že z hlediska funkčnosti Soudu ochrany ústavnosti
České republiky půjde o náklady poměrně
nízké, neboť je třeba počítat
s úměrnou redukcí správního
aparátu, jakož i pomocného personálu
a úměrně k tomu i se snížením
provozních nákladů. V souvislosti s tím
očekávané náklady sníží
i ta skutečnost, že předpokládané
umístění Soudu ochrany ústavnosti
České republiky v prostorách dosavadního
Ústavního soudu České a Slovenské
Federativní Republiky umožní využití
již vybudovaného informačního systému,
knihoven apod. (viz i důvodová zpráva k čl.
7).
K čl. 11
Účinnost ústavního zákona navrhuje
se stanovit dnem vyhlášení, aby bez průtahů
mohlo dojít k volbě jeho soudců a funkcionářů.
Vzhledem k tomu, že z navrhovaného článku
9 vyplývá zánik činnosti Soudu ochrany
ústavnosti dnem složení slibu soudců
Ústavního soudu České republiky, navrhuje
se současně, aby stejným dnem pozbyl účinnosti
tento ústavní zákon.