Česká národní rada 1992 – 1992

Vláda

I. schvaluje návrh zásad nového systému odměňování státních funkcionářů;

II. ukládá místopředsedovi vlády a ministru financí a ministru práce a sociálních věcí upravit návrh zásad podle námětů a připomínek vzešlých z jednání vlády;

III. pověřuje předsedu vlády předložit návrh zásad nového systému odměňování státních funkcionářů podle bodu I a II tohoto usnesení předsedovi České národní rady.

Provedou:

předseda vlády,

místopředseda vlády a

ministr financí,

ministr práce a sociálních věcí

Hlavním cílem navrhovaného systému odměňování státních funkcionářů České republiky je sjednocení roztříštěné právní úpravy platových poměrů vedoucích státních činitelů zákonem České národní rady a stanovení přiměřených příjmových relací.

I. Základní principy

1. Nový systém odměňování se vztahuje na poslance České národní rady, členy vlády České republiky, generálního prokurátora České republiky, prezidenta, viceprezidenta, členy rady a zaměstnance Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a Kanceláře České národní rady.

2. Plat poslanců České národní rady, členů vlády České republiky, generálního prokurátora České republiky, prezidenta, viceprezidenta a členů rady Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky (státní funkcionáři) tvoří funkční plat a další plat.

3. Plat zaměstnanců Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a Kanceláře České národní rady se řídí zvláštními předpisy, které upravují platové poměry zaměstnanců orgánů státní správy.

II. Funkční plat

1. Státnímu funkcionáři přísluší za výkon funkce funkční plat ve výši stanovené zákonem.

2. Funkční plat je splatný pozadu za měsíční období.

3. V době, kdy státní funkcionář nevykonává svoji funkci pro nemoc, náleží mu funkční plat, nejdéle však po dobu šesti měsíců. Po tuto dobu mu nenáleží dávky nemocenského pojištění nahrazující plat. Ženě, která nevykonává svoji státní funkci z důvodu mateřství, náleží funkční plat, nejdéle však po dobu šesti měsíců. Po tuto dobu jí nenáleží peněžitá pomoc v mateřství.

4. Funkční plat náleží státnímu funkcionáři ještě šest měsíců po ukončení výkonu funkce s výjimkou případů, kdy je mu stanoven plat podle tohoto zákona v jiné státní funkci.

5. Funkční plat poslance České národní rady se krátí za neomluvenou neúčast na jednání České národní rady nebo jejích orgánů, do nichž byl zvolen.

6. Funkční plat státních funkcionářů činí v roce 1993 Kčs měsíčně:

7. Výše funkčního platu státních funkcionářů v roce 1994 a dalších se upravuje zákonem o státním rozpočtu České republiky.

III. Další plat

1. Výše dalšího platu v každém pololetí kalendářního roku se rovná měsíčnímu funkčnímu platu státního funkcionáře.

2. Další plat za první pololetí kalendářního roku je splatný spolu s funkčním platem za měsíc červen a za druhé pololetí spolu s funkčním platem za měsíc listopad.

3. Nárok na další plat vzniká po třech měsících skutečného výkonu funkce státního funkcionáře v jednotlivých pololetích roku. Vznikne-li nárok v druhém pololetí roku až v prosinci, je další plat splatný spolu s funkčním platem za tento měsíc.

4. Poslanci České národní rady, který se bez řádné omluvy neúčastnil jednání České národní rady nebo jejích orgánů, do nichž byl zvolen, další plat v příslušném pololetí nepřísluší.

IV. Účinnost

Účinnost nové právní úpravy platových poměrů státních funkcionářů se stanoví dnem 1. ledna 1993.

I. Obecná část

Působnost České národní rady stanovit platy za činnost v orgánech České republiky není v současném právním řádu jednoznačně vymezena. Lze ji odvodit pouze z obecného předpokladu, podle kterého určuje podmínky výkonu funkce, tedy i platové poměry orgán, který volí, jmenuje nebo ustanovuje činitele do funkce.

Povinnost stanovit plat zákonem (v jeho mezích) vyplývá z čl. 28 Listiny základních práv a svobod pouze pro zaměstnance. Pro určení odměny za výkon veřejné funkce, s výjimkou zákonné úpravy platových poměrů soudců, forma právní úpravy stanovena není. Proto je současná úprava nejednotná jak po formální, tak po obsahové stránce.

Z hlediska právní jistoty je účelné upravit platové poměry při výkonu veřejné funkce jednotným zákonem. Tím se rovněž dosáhne srovnatelnosti příjmů jednotlivých kategorií státních funkcionářů.

II. Zvláštní část

K zásadě I/1

Zatímco platové poměry poslanců České národní rady jsou upraveny zákonem, platové poměry členů vlády upravuje její usnesení. Vychází se přitom z ustanovení § 124 zákoníku práce, podle kterého pracovníkovi, který je dlouhodobě uvolněn pro výkon veřejné funkce, poskytne organizace, pro kterou je uvolněn, přiměřenou odměnu, která se posuzuje jako mzda. Tento postup by však mohl vést k nejasnostem v případech, kdy funkci ministra vykonává občan, který v době svého jmenování není v pracovním poměru. Proto bude účelné upravit napříště platové poměry členů vlády rovněž zákonem, a to i z toho důvodu, že zákon o prokuratuře odkazuje u příjmu generálního prokurátora na příjem ministrů. S ohledem na postaveni generálního prokurátora není vhodné, aby výše jeho platu byla závislá na rozhodnutí vlády České republiky. Platové poměry funkcionářů Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky nejsou upraveny, neboť Česká národní rada neschválila zákonné opatření k jejich úpravě.

Do doby nové koncepce státní správy se nedoporučuje upravovat novým zákonem platové poměry vedoucích ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele není ministr. Současný stav, podle něhož určuje v rámci daném zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, a nařízením vlády České republiky č.253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, výši platu těmto vedoucím, kteří jsou v pracovním poměru vláda České republiky, je z hlediska jejich právního postavení postačující.

Rovněž se doporučuje ponechat samostatnému zákonu úpravu platových poměrů soudců.

K zásadě I/2

Tato zásada vyjadřuje předpokládanou strukturu platu státního funkcionáře. Jednotlivé složky jsou specifikovány v dalších zásadách.

K zásadě I/3

Z důvodu nezávislého postavení Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky na vládě nelze upravit platové poměry jeho zaměstnanců nařízením vlády České republiky. Protože však náročnost činnosti těchto zaměstnanců je srovnatelná s činnosti zaměstnanců ústředních orgánů státní správy (např. ministerstva státní kontroly), jejichž platové poměry upravuje vláda České republiky svým nařízením, navrhuje se, aby zákon zaručil shodné platové podmínky zaměstnanců Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky odkazem na předpisy, které upravují platové poměry zaměstnanců orgánů státní správy. Shodný postup se navrhuje i pro zaměstnance Kanceláře České národní rady, jejichž platové poměry nejsou upraveny žádným obecně závazným právním předpisem. Podle zákona č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů, schvaluje platový řád pro tyto zaměstnance předsednictvo České národní rady.

K zásadám II/1 a II/2

Zásady vyjadřují princip odměny za práci obdobně jako u zaměstnanců v pracovním poměru.

K zásadě II/3

Návrh přejímá úpravu obsaženou v § 10 odst. 2 a 3 zákona České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 267/1991 Sb.

K zásadě II/4

Zásada vychází z § 1 zákona č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, a z usnesení vlády České republiky č. 324/1992, o úpravě platů a dalších požitků členů vlády České republiky.

K zásadě II/5

Krácení poslaneckého platu při neomluvené neúčasti poslance na zasedání České národní rady a jejích orgánů stanoví zákon č. 371/1990 Sb. Návrh předpokládá zachování tohoto mechanismu.

K zásadě II/6

Současná úprava platových poměrů státních funkcionářů není z hlediska utváření jejich celkových příjmů jednotná. Dosavadní rozdílný přistup se navrhuje sjednotit a stanovit funkční plat pevnou částkou odstupňovanou podle náročnosti výkonu funkce, která byla dosud u některých funkcionářů vyjádřena funkčním příplatkem.

Výchozí základnou pro nové stanovení úrovně a vzájemných relaci funkčních platů státních funkcionářů je současná zákonná úprava, podle které je příjem generálního prokurátora postaven na roveň příjmu ministra. Této úrovni by měl odpovídat i příjem předsedy Nejvyššího soudu.

S přihlédnutím k navrhovanému zrušení možnosti poskytovat ministrům odměny a ke schválené úrovni platů náměstků ministrů (náměstků generálního prokurátora) se navrhuje upravit výši základního funkčního platu ministra z dosavadních 19 000 Kčs na 22 000 Kčs. Při použití současného ocenění vyšší náročnosti výkonu funkce místopředsedy a předsedy vlády, které v absolutní částce činí 3 000 Kčs, se navrhuje upravit funkční plat místopředsedy vlády na 25 000 Kčs a předsedy vlády na 28 000 Kčs.

Návrh funkčních platů poslanců v alternativě I respektuje nutnost obnovit jejich přiměřenou úroveň ve vztahu k platům státních zaměstnanců, které byly upraveny k 1. květnu 1992 a zvýšily se proti roku 1990, kdy byly stanoveny platy poslancům, o cca 40 až 50%. Větším zvýšením funkčních platů poslanců se současně sleduje i zlepšení jejich relaci k funkčním platům členů vlády. V alternativě II je toto zlepšení méně výrazné. Obě alternativy zachovávají v podstatě dosavadní diferenciaci úrovně funkčních platů funkcionářů České národní rady vyjádřenou v absolutních částkách.

Zákonem upravené postavení, pravomoc a odpovědnost člena prezidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky odůvodňuje, aby jeho plat byl stanoven ve shodné výši jako plat soudce Nejvyššího soudu, t. j. 12 000 Kčs. Plat viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky by při vyjádření jeho postavení činil 15 000 Kčs a plat prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu 18 000 Kčs. Zákonné opatření předsednictva České národní rady č. 346/1992 Sb., kterým byly státním funkcionářům stanoveny platy ve výši 21 000 Kčs, 18 000 Kčs a 16 000 Kčs, Česká národní rada na své druhé schůzi konané dne 13. července 1992 neschválila. Proto jsou od srpna t. r. těmto funkcionářům vypláceny platy zálohově.

K zásadě II/7

V souvislosti s předpokládaným zvyšováním životních nákladů se navrhuje, aby současně se schvalováním státního rozpočtu se upravovala výše funkčních platů státních funkcionářů. Touto úpravou se zabráni i případnému zaostáváni funkčních platů za vývojem mezd zaměstnanců v České republice.

K zásadě III/1 až III/3

Výkon státní funkce je spojen s mimořádnou neuropsychickou zátěží vyplývající z vysoké odpovědnosti za výsledky práce, neomezené pracovní doby bez záruky přestávek v práci a nepřetržitého odpočinku v týdnu a dalších ztěžujících vlivů, které souvisí se společenským významem zastávané funkce. Dlouhodobé působení této zátěže (alespoň tříměsíční v průběhu pololetí) vyžaduje odpovídající relaxaci. Proto se navrhuje kompenzovat dalším platem zvýšené náklady spojené s obnovou tvůrčích sil.

K zásadě III/4

Zásada sleduje stejný cíl jako zásada II/5. Odejmutí nároku na další plat se navrhuje ve shodných případech, které odůvodňují snížení funkčního platu.

III. Ekonomický dopad návrhu a další postup

Realizace návrhu zásad vyžaduje zvýšení mzdových prostředků, které se hradí ze státního rozpočtu. Celková částka tohoto zvýšení proti roku 1991 představuje 13 356 tis. Kčs ročně (alt. I) nebo 10 598 tis. Kčs ročně (alt. II).

Na úpravu platů členů vlády České republiky je třeba vyčlenit v celoročním vyjádření částku o 786 tis. Kčs vyšší než v roce 1991. Část těchto prostředků však již je hrazena ze státního rozpočtu na rok 1992, protože na základě usnesení vlády České republiky č. 324/1992 byly s účinností od 1. května 1992 základní funkční platy členů vlády zvýšeny o 8 až 9 tis. Kčs měsíčně proti roku 1991.

Platová úprava pro generálního prokurátora České republiky si vyžádá zvýšení ročního objemu mzdových prostředků o 130 tis. Kčs proti roku 1991. I v tomto případě je část prostředků již hrazena ze státního rozpočtu na rok 1992, protože o příjmu generálního prokurátora České republiky platí ustanovení o příjmech ministrů (§ 50 odst. 2 zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů).

Zvýšení mzdových prostředků z důvodu úpravy platů poslanců České národní rady představuje 12 440 tis. Kčs ročně (alt. I) nebo 9.682 tis. Kčs ročně (alt. II). Na platy poslanců České národní rady se v současné době podle zákona č. 371/1990 Sb. vynakládá částka 17 982 tis. Kčs ročně.

Výdaje spojené s navrhovanou úpravou platů vedoucích činitelů Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky jsou plně kryty státním rozpočtem.

Uplatnění nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, pro pracovníky Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a Kanceláře České národní rady si nevyžádá posílení mzdových prostředků.

Podle schválených zásad nového systému odměňování státních funkcionářů bude připraven návrh zákona České národní rady. V zákonu budou vedle platových poměrů upraveny i další náležitosti spojené s výkonem státních funkcí (náhrady věcných výdajů, diety, používání služebního vozidla, zřízení a používání účastnické telefonní stanice apod.) tak, aby právní úprava nároků státních činitelů byla komplexní a zachovala po věcné stránce u dalších náležitostí dosavadní stav.

Česká národní rada požádala usnesením ze dne 13. července 1992 vládu České republiky, aby do 30. září 1992 předložila návrh komplexní úpravy platových poměrů těch činitelů, u nichž je v působnosti České národní rady stanovit plat zákonem. Na základě tohoto požadavku je vypracován návrh zásad nového systému odměňování státních funkcionářů.

Návrh obsahuje zásady právní úpravy platových poměrů vedoucích státních činitelů. Nedotýká se dalších náležitostí souvisejících s výkonem těchto funkcí (náhrady věcných výdajů, diety, používání služebního vozidla, zřízení a používání účastnické telefonní stanice apod.) Při poskytování těchto náležitostí se předpokládá zachovat dosavadní stav.