Česká národní rada 1992 – 1992

Generální prokurátor České republiky Jiří Šetina zaslal odpověď na podnět poslance ČNR Jiřího Šolera dopisem ze dne 16. 10. 1992.

Podle § 91 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď generálního prokurátora České republiky Jiřího Šetiny na podnět poslance Jiřího Šolera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Příloha ke sněmovnímu tisku
č. 78 D

Generální prokuratury České republiky k interpelaci poslance ČNR RNDr. Jiřího ŠOLERA, CSc., přednesené dne 23. 9. 1992 na zasedání České národní rady.

Dne 23. září 1992 na zasedání ČNR přednesl poslance RNDr. Jiří ŠOLER, CSc., interpelaci, v níž požádal Generální prokuraturu České republiky o informaci o postupu prokuratury ve věci jeho trestního oznámení proti neznámému pachateli, podaného u obvodní prokuratury pro Prahu 5 ve věci genocidy obyvatel městské části Praha - Zbraslav, s odkazem na článek II písm. c) mezinárodní Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia, uzavřenou dne 8. 12. 1948, která je přílohou k vyhlášce ministra zahraničních věcí ČSR č. 32/1955 Sb.

Podání pana poslance bylo dne 21. 2. 1992 obvodní prokuraturou pro Prahu 5 postoupeno k dalšímu opatření městské prokuratuře v Praze. Zde byl pan Dr. Jiří ŠOLER dne 3. 3. 1992 vyzván, aby se na městskou prokuraturu v Praze dostavil k podání vysvětlení svého podání. Dne 10. 3. 1992 byl JUDr. Václavem Nečadou, prokurátorem městské prokuratury v Praze, vypracován záznam o vysvětlení této věci. Pan poslanec Jiří ŠOLER v něm uvedl, že jako člen místního zastupitelstva ve Zbraslavi poukazuje na letité problémy na úseku zdravotnictví v obci. Obracel se na jednotlivé orgány a organizace, avšak k žádné nápravě nedošlo, Magistrát hl. m. Prahy se prý těmito problémy nezabývá. Přestože bylo oznamovateli prokurátorem vysvětleno, že pro trestní postih musí být naplněna skutková podstata trestného činu, předpokládající prokázání konkretního zavinění, a že se v jeho případě o záležitost trestní nejedná, pan poslance poukázal na porušení různých zákonů, konkretně pak na vyhlášku ministra zdravotnictví č. 32/1955 Sb., jíž byla vyhlášena Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia. Úmyslné jednání zodpovědných činitelů spatřoval v tom, že přes opakovaná upozornění na trvající nedostatky ve zdravotnictví, problémy nevyřešili. Jednalo se mu zejména o Magistrát hl. m. Prahy, který problém ignoruje a zanedbává své povinnosti.

K upozornění prokurátora, že se jedná o problematiku spadající do působnosti resortu zdravotnictví, neboť do pravomoci orgánů prokuratury nespadá zajišťování lékařské péče a řešení organizace zdravotnictví, pan poslanec uvedl, že se na ministerstvo zdravotnictví již obrace, avšak bezúspěšně. Proto se domnívá, že by prokuratura měla nějaké opatření učinit. Zde už hovořil výslovně o opatření na úseku všeobecného dozoru, nikoliv o postihu pro trestný čin genocidia. Bylo mu proto sděleno, že věc bude předána obvodní prokuratuře pro netrestní věci v Praze a znovu mu bylo vysvětleno, že prokurátor není oprávněn ukládat úkoly státním či jiným orgánům nebo jejich činnost nahrazovat. Jeho úkolem je v podstatě porušení zákona těmto orgánům signalizovat.

Zjistil jsem, že podání Dr. Jiřího ŠOLERA, označené jako trestní oznámení,bylo obvodní prokuraturou pro netrestní věci v Praze dne 31. 3. 1992 postoupeno ministerstvu zdravotnictví ČR, jako ústřednímu orgánu státní správy věcně příslušnému k řešení této problematiky.

Podle § 259 tr. zákona se trestného činu genocidia dopustí ten, kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu

a) uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení,

b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí,

c) násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé,

d) způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu nebo smrt, nebo se na takovém činu účastní.

Shodně je skutková podstata trestného činu genocidia definována i v úmluvě, na níž pan poslanec odkazuje. Genocidium je zde zločinem podle mezinárodního práva a úmluva proto upravuje vztahy zúčastněných zemí navzájem i jejich vztah k Organizaci spojených národů při trestním stíhání této trestné činnosti.

Ze všech skutečností, které pan poslanec ve svém podání uvedl, vyplývá, že jednání, jehož trestného postihu se domáhá, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu genocidia ani jiného trestného činu upraveného trestním zákonem či jinými trestněprávími normami. Vztahování vyhlášky č. 32/1955 Sb. na nedostatky, na které bylo v podání poukazováno, je zřejmě hlubokým nedorozuměním. Pokud se pak pan poslanec dovolává trestní odpovědnosti institucí, je třeba poukázat na to, že takový druh trestní odpovědnosti náš trestní zákon nezná.

Skutečnosti, uváděné v oznámení pana poslance, jsou problematikou, jejíž řešení spadá do působnosti nikoliv orgánů prokuratury, ale příslušných rezortních orgánů sátní správy, v tomto konkretním případě do působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky.