Česká národní rada 1992 – 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci České národní rady na členy vlády České republiky na 4. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

4. I 01 Interpelace poslance Pavla Hirše na ministra zdravotnictví ČR ve věci vládní politiky k úhradě nákladů, především léků spojených s léčbou některých nemocí.

Vážený pane ministře, obracím se na vás s touto interpelací ve věci vládní politiky k úhradě nákladů, především mám na mysli, léků spojených s léčbou některých nemocí.

Povinnost pacientů hradit některé léky buď v plné nebo částečné výši považuji za odůvodněné pouze v případech, kdy je k dispozici plná odpovídající náhrada tuzemských přípravků. Z dřívější praxe mi je ovšem známo, že např. dependentnímu diabetikovi je nutné v některých případech indikovat inzulín zahraniční výroby, a to z prostého důvodu, že při použití domácího přípravku vzniká na tento přípravek alergická reakce.

Dalším příkladem je onemocnění skleróza multiplex, kde se aplikuje převážně vitamínová terapie a podle stávajících předpisů by preparáty hradil nemocny. V pokročilém stádiu, kdy je spotřeba vyšší, se lehce může stát, že pacient by byl nucen vynaložit na léčbu vyšší částku, než jakou např. činí jeho invalidní důchod.

Dalším příkladem mohou být např. žlučníkové či ledvinové komplikace, nebo astmatická onemocnění.

Původně se uvažovalo o tom, že v takových případech bude tyto preparáty hradit pojišťovna, ale tento návrh byl zamítnut. Tito lidé by byli v podstatě určeni jenom k rychlejšímu umírání.

Jsem přesvědčen o tom, že pokud chceme vytvořit skutečně spravedlivou společnost a jestliže vytváříme novou kvalitu pro naše občany, pak především musíme vytvořit co nejvhodnější systém pro zajištění bezpečnosti a ochrany jejich zdraví. Je z humánního hlediska nepřípustné, aby ti, kteří se nezaviněně dostali do potíží a nemoc je nezaviněná, nebyli chráněni státem, tj. dobře promyšleným systémem zdravotního pojištění.

Pokládám znevýhodnění pacientů při některém onemocnění, které jsem uvedl na příkladech nejen za nehumánní, ale také nemorální a odporující lékařské etice. Jediným, kdo může s konečnou platností rozhodnout o indikaci toho či onoho léku, bez ohledu na jeho cenu a výrobce, může být pouze ošetřující lékař, neboť pouze on zná stav a potřeby svého pacienta.

Abych mohl s čistým svědomím předstoupit před své voliče a zodpovědně zodpovědět jejich otázky, obracím se na vás, pane ministře, s následujícími dotazy:

1.

Jaké důvody vedly vládu k tomu, aby léky nutné k léčbě některých onemocnění zařadila do kategorie léků, které si hradí pacient buď částečně nebo úplně;

2.

Uvažuje se o urychlené změně dosavadních nebo vydání upřesňujících předpisů tak, aby ten, kdo s konečnou platností rozhodne o plné úhradě použitého léku pojišťovnou, byl ošetřující lékař.

4. I 02 Interpelace poslance Václava Trojana na ministra financí ČR Ivana Kočárníka ve věci současné ekonomické situace českého vysokého školství.

Vážený pane ministře, české vysoké školství se v současné ekonomické situaci s obtížemi vyrovnává s udržením svého finančního stavu. Napjatý rozpočet vysokých škol, navíc omezovaný regulačními opatřeními, zřejmě u některých vysokých škol vyvolá nepříjemnou finanční situaci ke konci roku. Řešení těchto problémů navíc vysokým školám komplikují určité administrativní příčiny. Jednou z nich je stále přetrvávající dělení finančních prostředků na investiční a neinvestiční. Navíc v letošním roce došlo k přesunu rekonstrukcí a modernizací do kategorie investičních akcí.

S ohledem na to, že nastalo i radikální snížení částek rozpočtovaných na investice v tomto roce, je ohroženo financování již dříve zahájených rekonstrukcí a modernizací, případně proplácení dodávek dříve řádně objednaných.

Tuto situaci je podle metodiky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky možno řešit převodem neinvestičních finančních prostředků na investiční. K tomuto přesunu je však nutný souhlas ministerstva financí České republiky o nějž v červnu t. r. ministerstvo školství požádalo. Do dnešního dne nebyla tato záležitost ministerstvem financí ČR vyřízena.

Absence souhlasu ministerstva financí České republiky vážně ohrožuje zabezpečení provozu a činnosti některých vysokých škol, a proto vás žádám, vážený pane ministře, o vyjádření k těmto otázkám:

1.

Proč předmětný převod, za jehož uskutečnění odpovídá ing. Flekal, náměstek ředitele odboru 11 ministerstva financí ČR, nebyl dosud realizován?

2.

Jaká opatření ministerstvo financí ČR přijme, aby nedocházelo k situacím, kdy kategorizace rozpočtových prostředků na investiční a neinvestiční způsobuje vážné komplikace při finančních zajišťování provozu vysokých škol v České republice?

4. I 03 Interpelace poslance Vladimíra Procházky na místopředsedu vlády a ministra zemědělství ČR Josefa Luxe ve věci svízelné situace v zemědělském výzkumu.

Vážený pane místopředsedo, obracím se na vás ve věci svízelné situace v zemědělském výzkumu.

Zemědělská věda se u nás formovala od roku 1924, kdy byla založena Československá akademie zemědělská. Ta navazovala na bohaté tradice zemědělského školství a byla značně podporována zemědělskými průkopníky, především odborníky, a různými hospodářskými společnostmi. Významné osobnosti navázaly v tehdejší době zahraniční spolupráci v mnoha směrech.

Od roku 1950 se postupně formovala síť specializovaných výzkumných ústavů, někdy až do nežádoucích rozměrů. V posledních letech byl vytvářen ekonomický tlak na omezení některých nevýzkumných aktivit, omezení vlastního výzkumu a režimních nákladů. Výsledky výzkumných ústavů byly značně rozdílné, ale řada z nich vytvořila značné hodnoty, které je nutno v současné době přinejmenším zachovat a využít pro další období.

Na zemědělské poslance jsou vznášeny různé dotazy, ale hlavně předkládány žádosti o pomoc při řešení privatizace různých ústavů, např. Výzkumného ústavu technických plodin a luskovin Šumperk, Výzkumného ústavu obilnářského Kroměříž, Výzkumného ústavu Hrušovany u Brna a dalších. Aby se neřešily jednotlivé případy samostatně, nesystematicky, je nutné určit při jejich další činnosti směry a rozvoj zemědělského výzkumu. Ty musí vycházet z potřeb českého zemědělství v návaznosti na světový trend v zemědělství. Východiskem se musí stát nově zpracovávaný agrární program vlády ČR. Vzhledem k hluboké krizi a bezvýchodnosti, v níž se výzkum nachází, je třeba zásadní rozhodnutí ze strany ministerstva zemědělství ČR.

Z výše uvedených důvodů podávám tedy interpelaci na ministra zemědělství ČR a vznáším tyto požadavky:

- přehodnotit privatizace specializovaných výzkumných ústavů

- vypracovat koncepci vědní agrární politiky při souběžném vymezení kompetencí ČAZV na tvorbě a realizaci vědní politiky

- v rámci této koncepce vymezit roli a poslání stávajících ústavů

- spolehlivě zabezpečit úchovu genových zdrojů rostlin a zvířat

- cíleně organizovat mezinárodní spolupráci v agrárním výzkumu a umožnit vstup do této spolupráce.

Zároveň požaduji odpověď na tyto otázky a podání zprávy o těchto záměrech:

1. Záměr privatizace výzkumu a jejích očekávaných důsledků.

2. záměr vyňatých osmi centrálních ústavů z privatizace

3. záměr specializovaných ústavů takzvaného výrobkového zaměření

4. záměr dalšího systému řízení zemědělské vědy v oblasti zemědělství a toho, jaká bude role ministerstva zemědělství ČR

5. záměr vazby na agrární program vlády ČR

6. vazbu vědy na vysoké školy zemědělské - předpokládám, že způsob financování vědy na vysokých školách zemědělských nebude řešen samotným trhem vědy, a proto je nutno to určitým způsobem financovat

7. záměr k další existenci Akademie zemědělských věd ČR.

4. I 04 Interpelace poslance Vladimíra Procházky na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiřího Skalického ve věci privatizačního projektu na Šlechtitelskou stanici v Kralicích na Hané.

Vážený pane ministře, postup a způsob privatizace a zejména zbytečné průtahy v jednání o jednotlivých privatizačních projektech jsou neustále zdrojem nespokojenosti a předmětem řady stížností, směřujících jak k předsedovi ČNR, tak jejímu hospodářskému výboru, ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci a ke Komisi pro privatizaci v ČNR.

Osobně jsem dohodl s vámi, že jednotlivé případy budou urychleně řešeny kontrolním oddělením ministerstva.

Stížnosti pokračují a já sám bych se chtěl podrobněji v této interpelaci zabývat jedním z konkrétních případů.

V lednu letošního roku podával pan Karel Skácel konkurenční privatizační projekt na Šlechtitelskou stanici v Kralicích na Hané - jeden ze závodů Morstar, Moravský šlechtitelský ústav v Kroměříži. Na šlechtitelskou stanici byly podány celkem tři projekty, jeden hlavní a dva konkurenční. Tyto projekty byly několikrát aktualizovány ve smyslu požadavků regionálního odboru ministerstva zemědělství v Olomouci. Projekt, o kterém hovořím, prošel schvalovacím řízením s kladným doporučením v komisi regionu ministerstva zemědělství v Olomouci, mezi resortní komisi ministerstva zemědělství v Praze a u okresní privatizační komise v Prostějově. Koncem července byl projekt doporučen jako přímý prodej na ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Jeho další osud nezná ani sám předkladatel, který se snaží marně dopátrat, zda bylo konečné rozhodnutí ve vládní komisi pozastaveno či zda byl projekt vůbec do vlády předložen. Jedná se o odkoupení objektu pro zemědělskou výrobu a pokusnictví ve finančním objemu cca 18 - 22 mil Kčs. Vyřešení případu je velmi naléhavé, protože předkladatel objektu nemůže v současné době uzavřít s vlastníky půdy nájemní smlouvy, což mu situaci velmi komplikuje, protože provoz zaměřený na zemědělkou prvovýrobu ztrácí bez odpovídajícího vybavení půdním fondem zcela význam. Časové prodlevy také umožňují, že autoři nedoporučených projektů, kterými jsou lidé přímo ovlivňující chod šlechtitelské stanice, a to vedoucí, ekonomka a manželka vedoucího, využívají všech možností ke zhoršení současného stavu, což se projevuje likvidací půdního vybavení, úplnou likvidací živočišné výroby - prodejem pod skutečnou cenu, prodejem strojů a zařízení za velmi nízké ceny, pronájmem části stájí a dílen na opravu automobilů a klempířství, na výrobu dřevěných paleb, plastů atd.

Hovořím o jednom případě a samozřejmě mi na jeho vyřešení záleží. Ale není to hlavním důvodem mé interpelace. Tím je, že tento případ je velmi signifikantní z hlediska celkové sumy obdobných případů.

Z uvedených důvodů tedy podávám tuto interpelaci a požaduji, aby byly urychleně řešeny všechny podobné případy, které jsou předmětem stížností, neboť z uvedeného je zřejmé, jakým způsobem se dají hodnoty určené k privatizaci snižovat a ničit, za druhé, aby byla urychleně dořešena neudržitelná situace související se šlechtitelskou stanicí v Kralicích na Hané.

4. I 05 Interpelace poslance Alfréda Frommera na ministra zahraničních vztahů ČR Jozefa Zieleniece ve věci interpretace některých výrazů, týkajících se budoucího vývoje vztahů České republiky a Spolkové republiky Německo

Vážený pane ministře, v nedávné době proběhly ve sdělovacích prostředcích zprávy o některých vašich výrocích, týkajících se budoucího vývoje vztahů České republiky a Spolkové republiky Německo. Některé tiskoviny tyto výroky interpretovaly tak, že by v budoucnu mělo dojít - či mohlo dojít - ke vzniku užšího svazku, v němž by se integrita České republiky pravděpodobně ztrácela. Jestliže jste něco podobného vyslovil, musím nezbytně dospět k závěru, že došlo z vaší strany k nepřípustnému excesu a k něčemu, co by si ministr české vlády neměl dovolit. Z uvedených důvodů vás zdvořile žádám, aby byly v zákonné lhůtě zodpovězeny tyto otázky: 1. Jaké jsou záměry ministerstva vámi řízeného ve vývoji vzájemných vztahů mezi naší republikou a Spolkovou republikou Německo, a to zejména v případě očekávaného rozdělení Československé Federativní Republiky na dva samostatné státy. 2. Jaké výroky jsou podkladem pro zprávy, které proběhly ve sdělovacích prostředcích, jaký byl jejich obsah a v jaké souvislosti byly vyřčeny.

4. P 01 Podnět poslance Jiřího Šolera na generálního prokurátora ČR Jiřího Šetinu ve věci trestního oznámení proti neznámému pachateli.

Vážený pane prokurátore, na základě § 92 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR žádám o informaci o postupu prokuratury ve věci mého trestního oznámení proti neznámému pachateli, viz přiložená kopie, ze dne 22. ledna 1992, podaného obvodní prokuratuře v Praze 5, ve věci genocidy obyvatel městské části Praha - Zbraslav, v souhlasu s čl. II odst. c) zákona 32/1955 Sb., tj. mezinárodní úmluvy o zabránění a potrestání zločinů genocidia uzavřená dne 8. prosince 1948. Obvodní prokuratura mi dopisem z 21. února 1992, pod zn. 509/92 - 3 sděluje, že moje oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, podle § 259 trestního zákona postupuje městské prokuratuře v Praze k další realizaci. Odtud jsem byl dopisem z 3. března 1992 pozván na osobní jednání na 10. března 1992, kde mi soudruh doktor Václav Nečada vysvětlil, jak řešil obdobné případy v době komunistické totality, a jak se situace změnila nyní, za totality postkomunistické. Nakonec mi laskavě naznačil, že v obou obdobích lidi rovnou nevěšeli, a že jsem se svým podáním ničeho tak strašného nedopustil. Podle čl. IV. citovaného zákona podléhají sice fyzické osoby trestu bez ohledu na to, jedná-li se o ústavní odpovědné činitele, veřejné úředníky, nebo osoby soukromé, ale zákon má patrně na mysli, osoby páchající genocidium, ne postižené, nebo stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že podle zákona č. 53/1974 Sb., patří genocidium do kategorie nepromlčitelných zločinů proti lidskosti, očekával bych, že prokuratura bude celé záležitosti věnovat více pozornosti, a že ve věci dojde k určitému vývoji, viníci budou odsouzeni a potrestání a zejména dojde ke zlepšení celkové situace. Ve skutečnosti se v té věci neděje nic, zřejmě je nutno řešit spíše těžké zločiny, jako je urážka hlavy státu, zatímco zločiny proti lidskosti jsou nevýznamnou prkotinou. Proto očekávám vaši zprávu co nejdříve. Patřím též mezi lidi postižené stavem zdravotnictví na Zbraslavi, a proto občas podléhám pocitu, že moje pozornost těmto otázkám je zejména výrazem mých osobních problémů. Potom moje iniciativa ve směru nápravy současného stavu slábne. Bezprostředně podnětem k napsání tohoto mého podání je obvinění občany na veřejném plenárním zasedání jednání místního zastupitelstva Praha - Zbraslav, že my, zvolení zástupce, pro nápravu věci nic neděláme. Ujistil jsem je sice svou snahou o nápravu u různých ústavních institucí, u prokuratury, dokonce u Rady Evropy, ale bohužel, nějaké výsledky vidět nejsou. Jako soukromník nebo člen místní o zastupitelstva jsem vyčerpal, jak vyžaduje například výbor pro lidská práva Rady Evropy, téměř všechny prostředky národního práva. Jako poslanec České národní rady mám přinejmenším ještě možnost tohoto podání. Po 50 letech vlády jedné strany každý z nás očekával procitnutí spojené s vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Bohužel, místo očekávaného ráje, alespoň z morálního hlediska, nastala opět tvrdá realita, místo politiky politikaření a místo morálky království podnikavců a veksláků. Tvrdé probuzení pro mnohé z nás nastalo, když během svobodných voleb v červnu 1990 jsme viděli tří ústavní činitele a ovčácké atamany pod ochranou hlavy státu protahovat všemi televizními kanály bezbranného člověka, právě bojujícího po infarktu se smrtí na resuscitačním oddělení jedné pražské nemocnice. Takový útok na momentálně bezbranného člověka je aspoň z morálního hlediska zločinem proti lidskosti a to nezávisle na povaze a oprávněnosti vznesených obvinění. Ve společnosti, kde podobní lidé jsou slaveni a stavěni na nejvyšší ústavní posty, je asi něco prohnilého, přinejmenším morálka. Za takové situace jiní činitelé těžko nahlédnou, že pokud nechají utahovat opasky celou společnost s tím, že v budoucnu se taková investice vrátí, je to možná pochopitelné. Pokud nechají utahovat opasky pouze ty dole, zatímco ti nahoře si začnou rozdělovat národní majetek, je to odsouzeníhodné. Ovšem, pokud utáhnou opasky nemocným lidem a přivodějí zmrzačení nebo smrt, jedná se o genocidu. A právě prokuratuře přísluší trestat příslušné zločiny. Situace na Zbraslavy započala po jejím připojení ku Praze v roce 1974, kdy správa zdravotní péče zůstala na rozdíl od politické moci okresu Praha - západ. Situace byla horší než v okolních obcích, kde politická moc a správa zdravotnictví byly jednotné, výrazně se za 15 let zhoršila i díky likvidaci zbraslavské nemocnice. Po třech letech postkomunistické totality nám obvodní hygienická stanice Praha - západ znárodnila zbylá zařízení, takže snaha místního zastupitelstva o zlepšení situace, například výhodného zájmu pro privátní lékaře, je nemožná. Ne nadarmo, jsem před rokem u příležitosti 50 výročí otevření gheta v Terezíně připomněl tehdejší hlavě státu, že situace u nás občas připomíná poměry ve městě, které vůdce věnoval židovskému národu. Podobné velikány ovšem podobné problémy těch dole neinteresují. Jako ukázku vítězství dobra a lásky uvedu scénu, kterou mi během jednání místního zastupitelstva po mém volání o nápravě situace: Tři ovčáčtí atamani a dva zástupci místní medicíny na mně křičeli takovým způsobem, že jsem si připadal jako ve známé reportáži z Petschkova paláce, bývalého národního hrdiny. Ne, nezastrašili. Po takových momentech mám vždy jinak vzácné pochopení pro Izraelity, kteří dokázali ještě mnoho let po válce pátrat po Eichmannovi, aby ho nakonec odsoudili.

V poslední době se naše společnost často klaní německým sousedům. I já k nim občas vzhlížím, s obdivem. Můj obdiv ovšem nevyvolává zlaté tele německé marky, ani zázraky jejich ekonomiky. Jako člověk ekologického zaměření obdivuji zejména, jak si Němci s pomocí spojenců zametli před vlastním prahem.

Domnívám se, že naše společnost potřebuje podobnou očistu, jako provedli Němci v Norimberku. Soudil bych nejméně z morálního aspektu zločiny obou totalit, jak té komunistické, tak té současné postkomunistické. Na lavici obžalovaných bych vedle sebe posadil odpovědné činitele obou režimů. Symbolicky vyjádřeno - Havla vedle Jakeše. Potom se snad podaří postupný návrat morálních etických hodnot, které jsou předpokladem jakéhokoli dalšího pokroku. A právě zde vidím hlavní úkoly prokuratury. Zůstat u důsledného posouzení minulosti a současnosti může nám opozičním poslancům být zárukou, že nedopadneme jako naše kolegyně Milada Horáková. V očekávání vašich dalších zpráv o osudu mého podání vám děkuji za trpělivost při čtení mých utraistických představ. Přikládám kopii trestního oznámení.

4. P 02 Podnět poslance Jiřího Karase na předsedu vlády ČR Václava Klause ve věci uceleného řešení havárií a katastrof v České republice

Ve světě i u nás dochází stále k většímu počtu havárií a je nutné přistoupit k rychlejšímu řešení v souladu s potřebami u nás i v sousedních státech. Dosavadní způsob řešení směřoval přes sekretáře Rady obrany okresu, útvary obrany, anebo do sfér Civilní obrany. Přesto, že tyto instituce mají k této problematice nejblíže, charakter jejich práce je přeci jen odlišný, neboť jsou zaměřeny a vyčleněny na obranu a mimořádné situace. Jejich částečné uvolnění není stálým řešením, nehledě na to, že i veřejnost cítí stále větší potřebu profesionálního řešení, od ekologických havárií až po katastrofy, které často jsou řešeny Záchrannou službou, požárníky s minimálním vybavením a se zastaralou technikou, na kterou stále finanční prostředky nejsou a hledají se.

Situace je již neúnosná. Jediným řešení je vytvoření uceleného komplexního záchranného systému pro řešení katastrof v České republice.

Táži se v souvislosti s tímto pana předsedy vlády, jak hodlá vláda ČR tuto situaci řešit.

4. O 01 Otázka poslankyně Anny Váchalové na předsedu vlády ČR Václava Klause a ministra práce a sociálních věcí ČR Jindřicha Vodičku ve věci dalšího působení Charty na pomoc invalidním občanům.

Československo podepsalo v roce 1982 souhlas se závěry Charty na pomoc invalidním občanům, vyhlášené v roce 1981 Organizací spojených národů.

Tato charta je u nás obecně známá jako charta na osmdesátá léta. Jedním z jejích základních cílů bylo zajistit, aby každá země měla ve své vládě kancelář či výše postaveného činitele, který by byl přímo odpovědný hlavě státu nebo vládě a který by řídil přípravu národních plánů v oblasti komplexní problematiky zdravotně postižených a zdravotně ohrožené populace a koordinoval realizaci těchto plánů.

V České republice došlo k realizaci tohoto úkolu až v roce 1991 ustanovením vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Na schůzi výboru pro sociální politiku a zdravotnictví dne 16. 9. 1992 jsme se od ministra práce a sociálních věcí dozvěděli, že tento vládní výbor bude společně s dalšími vládními výbory zrušen.

Chtěla bych vědět, kdo nadále ve smyslu výše uvedené charty bude řešit problémy zdravotně postižených, které jsou téměř vždy meziresortní, např. v dopravě, bydlení, školství, sociální oblasti, zdravotnictví apod.

4. O 02 Otázka poslance Jozefa Wagnera na vládu ČR ve věci reakce mezinárodní veřejnosti a případných důsledků pro Českou republiku, nebude-li k 31. 12. 1992 přijata ústava ČR a dojde-li k tomuto datu k rozpadu České a Slovenské federativní republiky.

Má vláda ČR představu o tom, jaká bude reakce mezinárodní veřejnosti a jaké budou případné důsledky pro Českou republiku, nebude-li k 31. 12. 1992 přijata ústava ČR a dojde-li k tomuto datu k rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky. Potud otázka.

Považuji za podstatné nejen pro vládu ČR zmínit některé vysvětlující okolnosti, ale zejména pro vás, kolegyně a kolegové. Tato otázka totiž se zdá býti po vývoji posledních měsíců velmi relevantní a kdokoli z nás by jí mohl doplnit mnoha dalšími otázkami.

Jednou z otázek, která se přímo sama nabízí, je otázka - a tu opět formuluji ve smyslu § 90 zákona o Jednacím řádu, - zda-li se vláda nedomnívá, že by bylo možné v přijetí ústavy České republiky postupovat malými kroky, a to tak, že by byly přijímány postupně některé hlavy ústavy. Potud opět otázka.

Mám na mysli především tu hlavu ústavy České republiky, která by měla hovořit o úřadu prezidenta České republiky a mám na mysli též navazující zákon ČNR o volbě prezidenta ČR. Domnívám se, že za dané situace je téměř jisté, pro někoho jen pravděpodobné, že Česká a Slovenská Federativní Republika nebude mít prezidenta. Dojde-li k rozpadu federace, ať jakýmkoliv způsobem, domnívám se, že by pro mezinárodní postavení České republiky, pak svrchovaného státu, bylo nanejvýš výhodné, kdyby měla obsazený úřad prezidenta České republiky, a to odhlédnouc od osobnosti, která by byla do tohoto úřadu zvolena. Samozřejmě, přihlédneme-li i k významu případné významné osobnosti, pak by se mezinárodní postavení České republiky do značné míry mohlo zlepšit. V době tak kontroverzní bych považoval za potřebné, aby vláda České republiky na tuto otázku odpověděla a vyjádřila se v této souvislosti i k alternativním možnostem způsobu volby prezidenta ČR. Je zde totiž opět otázka, do jaké míry by nám všem, ústavním činitelům ČR, prospělo, kdyby volba prezidenta ČR byla provedena takovým způsobem, aby dala naprostou legitimitu hlavě státu. Ta naprostá legitimita za zmíněné situace, kdy Česká republika nebude již součástí ČSFR, ale bude svrchovaným samostatným státem, za této situace je možno očekávat řadu námětů vedoucích k popření legitimity dosavadních ústavních činitelů zvolených za jiného ústavního stavu. Domnívám se proto bez ohledu na to, který právní názor zvítězí, že by bylo nadmíru užitečné dohodnout se na tom, aby volba prezidenta České republiky byla provedena co nejdříve a aby byla provedena jako přímá volba obyvatelstvem.

Samozřejmě nemohu očekávat od vlády ČR na tyto otázky okamžitou odpověď a ani ji neočekávám, ale byl bych rád, aniž bych žádal sněmovnu o zkrácenou lhůtu třiceti dnů, aby vláda ČR vzala i tyto otázky jako významné otázky života českého státu a odpověděla v době co nejkratší.

Aniž bych vyčkal odpovědi, považuji za potřebné sdělit vám, kolegyně a kolegové, že za předpokladu, že nebude zde předložen v dohledné době vládní návrh ústavního zákona o úřadu prezidenta České republiky a současně zákona o volbě prezidenta České republiky, uvažuji o tom, že tento návrh předložím s kýmkoliv z vás, kdo se ke spolupráci připojí, jako iniciativní poslanecké návrhy sněmovny.

4. O 03 Otázka poslance Jiřího Vyvadila na ministra vnitra ČR Jana Rumla, generálního prokurátora ČR Jiřího Šetinu a ministra financí ČR Ivana Kočárníka ve věci řešení problému prostituce.

Chtěl bych trochu uvolnit atmosféru, která tu je - myslím, že je to možné - a chtěl bych hovořit o problému, který může vyvolat úsměvy, může vyvolat pohoršení, může vyvolat ledacos. Ten dotaz - není to interpelace - se týká pana ministra vnitra, týká se pana generálního prokurátora ČR a i pana ministra financí ČR.

Problém, o kterém chci hovořit, je problém, který nepochybně musí být upraven komplexní právní normou. Je to problém prostituce.

Toto řemeslo nebo - chcete-li - služba existovalo zřejmě vždy, co lidstvo bylo lidstvem a nepřichází v úvahu, že by tato společnost nemohla nějakým způsobem tuto službu odstranit. Socialistická společnost to řešila tím, že ji prostě ignorovala. Nepochybně i toto je součást našeho života.

Musím říci, že s určitou radostí vítám, že obecní zastupitelstva v současné době vydávají vyhlášky a řeší tuto situaci tím, že ony dámy vykazují na okraj měst. Je to řešení, ovšem samozřejmě jenom částečné.

Na druhé straně, když se dívám na televizní obrazovku a tam redaktoři posmutněle konstatují, že nejsou na to zákony, že nelze to upravit, že s tím nic nelze dělat, pak musím říci, že to není pravda.

Především je třeba říci, že když taková dáma-profesionálka řekne na televizní obrazovce, že vydělává za den 70 marek, což - nejsem finančník - je přibližně 7000 Kčs, pak při několikaměsíční činnosti nepochybně jde o příjem - nemusí ta čísla hrát -, který přesahuje určitou obvyklou hranici.

Chtěl bych konstatovat, že podle § 25 živnostenského zákoníku - jak říkají autoři Dědič a Kříž - nepochybně lze zařadit prostituci, je-li provozována opakovaně, mezi tak zvané volné živnosti. To je nejen můj názor, je to také názor oficiálních autorů zákona, což je vedoucí katedry obchodního práva VŠE.

Jestliže tato výdělečná činnost není přihlášena živnostenskému zákonu nepochybně jde o neoprávněné podnikání. A teď jde o rozsah - buď jde o přestupek nebo jde o trestný čin.

Já samozřejmě jsem dalek toho domnívat se, že trestní represe může vyřešit problémy. Ale na druhé straně mám za to, že všude tam, kde existují zákony, musejí dopadat.

Chtěl bych konstatovat, že trestní zákon říká... "Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, nebo peněžitým trestem." A potom jsou ještě přísnější sankce.

Chtěl bych položit otázku na pana ministra vnitra, jaké v jeho resortu jsou činěny kroky ke zjišťování této trestné činnosti, na pana generálního prokurátora, zda jsou zahájena trestní stíhání, ale zejména - a to pokládám za nejdůležitější - na pana ministra financí zda a v jakém rozsahu postupuje vůči těmto daňovým únikům jeho ministerstvo a jak je zkoumá.