Česká národní rada 1992 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Jiřího Šolera na ministra životního prostředí České republiky Františka Bendu. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 2 listy

Příloha ke sněmovnímu tisku
č. 74

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás z pověření voličů naší strany z obce Boršice u Buchlovic v okrese Uherské Hradiště a z jejího okolí ve věci chystané

na jejím pozemku. Obracím se jednak na základě dopisu Boršických občanů zaslaného v červnu tr. předsedovi naší strany PhDr. Miroslavu Sládkovi, jednak na základě petic č. 960/P/92 z 13. dubna 1992 a petice č. 121/P/1992 z 11. srpna 1992, zaslaných České národní radě, které mi Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí ČNR svěřil k vyřízení. Jsem si vědom, že podle běžných parlamentních konvencí není vhodné kritizovat novou vládu v ochranné lhůtě 100 dní od jejího jmenování, kromě toho záležitost spalovny v Boršicích začala dávno ve funkčním období vlády minulé. Cílem mojí petice proto není kritika, ale snaha o rychlé a jednoznačné vyjasnění celé záležitosti, jaké si odpověď na petici občanů vyžaduje.

Pracoval jsme nějakou dobu v organizacích ekologického zaměření a poznal jsem i činnost heuristických ekologických iniciativ, které odsuzují cokoliv nebo naopak souhlasí s jakoukoliv stavbou umístěnou kdekoliv, jenom pokud to není v jejich okolí. Chápu, že zajištění normálního života si vyžaduje i spalovny podobného typu a neangažoval bych se ani do žabomyších válek typu "postavte to raději někde u sousedů". Chápu, že na rozdíl od iniciativních nadšenců není možno praktickou politiku založit na experimentech, ale na vyzkoušených technologiích. Konečně vedoucí sdružení "Zahrada Moravy" je nesporně ovlivněn ekologickým fundamentalismem hnutí Greenpeace. V tomto duchu jsem celu záležitost předběžně projednal i s ing. Šebkem z MŽP ČR. Přesto se domnívám, že obavy Boršických z negativního ovlivnění života jejich obce nejsou neoprávněné, zejména pokud se týče těchto argumentů:

1) Spalovna toxických odpadů je nesporně rizikový provoz, vyžadující zázemí několika zkušených chemiků s praxí v podobném provozu a do vedení schopné a zejména odpovědné manažery. Obávám se, že JZD Družba a jeho pohrobci těžko dokáží provoz spalovny organizačně i personálně zabezpečit. Lidé s komunistickou minulostí z JZD Družba navíc nevzbuzují důvěru spoluobčanů. Lepší zázemí určitě zajistí lokalizace tohoto nebezpečného zařízení v blízkosti jiného chemického provozu (třeba i Staré Město u Uherského Hradiště) s nezbytným personálním zázemím. Nechceme proměnit Boršice v moravský Černobýl, kde bezprostřední příčinou nehody nebyla technická porucha ale nezodpovědnost personálu.

2) provoz spalovny toxických odpadů může existenčně ohrozit obyvatele Boršic a okolí, a to i v případě zajištění naprosté faktické bezpečnosti. Pokud totiž vznikne (oprávněná nebo neoprávněná) fáma o škodlivosti provozu, budou silně poškozeni zhoršenou prodejností nebo neprodejností svých zemědělských produktů. Z týchž důvodů je lokalizace nevhodná v jakékoliv oblasti intenzívního pěstování ovoce, zeleniny, ale zejména v tradiční vinařské oblasti, jakou je Moravské Slovácko.

3) Pokud dojde k rozpadu ČSFR, jsou veškeré důvody k umístění spalovny v centru federace bezpředmětné.

4) Domnívám se, že Moravské Slovácko je specifickou oblastí udržující přirozenou cestou způsob života moravského venkova a jisté prvky rustikální kultury. Domorodci jsou na tento způsob života adaptováni, přistěhovalci si tento kraj vybrali možná jako formu úniku před technickou civilizací. Přání obyvatel na udržení tohoto jeho charakteru před nadměrnou industrializací by mělo být v rámci možností respektováno. Právo minorit na vlastní způsob života se totiž netýká pouze divokých indiánských kmenů, černochů a cikánů, ale je možno je aplikovat i na způsob života venkovského etnika.

5) Jendou z příčin, která vedla k lokalizaci spalovny v Boršicích, bylo zamoření kraje PCB látkami. Tím větší je citlivost obyvatel na tuto problematiku. Ve zdůvodnění spalovny je údajně argumentace typu "zlepšení životního prostředí v okrese likvidací kaliferních odpadů". Přitom likvidace kaliferních odpadů z kontaminovaného stáda ZD Družba vyžaduje asi týden práce spalovny; občané iniciativně prosazují zahraniční technologii likvidace PCB pomocí speciálních bakteriálních kultur, aplikovatelných i na půdu.

6) Spalovna produkuje množství koncentrovaných odpadů (popel zalitý do betonových bloků, filtrační koláče), jejich likvidace údajně není vyřešena.

Na základě jednání s ing. Šebkem jsem zaslal Boršickým kopii zákona 244/92 Sb. s doporučením vstoupit do řízení na základě § 8. Očekávám, že podpisy připojené k petici budou stačit k uznání účasti občanského sdružení "Zahrada Moravy" na schvalovacím řízení.

O angažovanosti občanů Boršic a okolí jsem se osobně přesvědčil v době cyrilometodějských svátků dne 5. července 1992, kdy se na návsi v Boršicích sešlo shromáždění několika stovek občanů, požadujících zastavení stavby.

Vážený pane ministře, žádám Vás o informace o posledním vývoji ve věci spalovny v Boršicích u Buchlovic či jejich okolí. Žádám současně, aby byly uváženy argumenty Boršických občanů uváděné v jejich petici i v této interpelaci a aby občanské sdružení "Zahrada Moravy" zastupované ing. Aloisem Tománkem bylo o věci podrobně informováno a bylo přizváno jako účastník odpovídajících správních řízení.

Přílohy:

1. Petice občanů Boršic přijatá na manifestaci dne 5. července 1992 (3 listy).

K originálu petice jsou je připojeno celkem 90 podpisových archů s podpisy 2056 občanů převážně z obcí Boršice, Buchlovice, Nedakonice, Jakubí, Kostelany n. Moravou, Tupesy, Břestek, Velehrad, Uherské Hradiště, Staré město u Uherského Hradiště, Zlechov apod., originály podpisových archů jsou uloženy v kanceláři ČNR.

2. Prohlášení starostů obcí západní části okresu Uherské Hradiště a přilehlých obcí okresu Hodonín z 11. 8. 1992 + podpisové archy (4 listy). Podepsáni starostové a jejich zástupci obcí Nedakonice, Ostrožská Nová Ves, Tupesy, Kostelany nad Moravou, Buchlovice, Moravský písek, Domanín, Medkovice, Zlechov, Polešovice, Vážany, Jakubí, Velehrad.

3. prohlášení zástupců zemědělských podniků.

4. Prohlášení ekologického sdružení "Zahrada Moravy" z 7. 6. 1992.

5. Materiál ekologického sdružení "Zahrada Moravy. Obsahuje argumenty odpůrců spalovny.

6. Zpravodaj obecného úřadu Boršice u Buchlovic, červen 1992, obsahující argumenty zastánců spalovny.

7. Fotografie oznámení společnosti LIKOD o chystané stavbě spalovny + fotografie z manifestace občanů na návsi Boršic u Buchlovic dne 5. 7. 1992

Uvedené přílohy jsou dostupné v archívu K ČNR.