Česká národní rada 1992 – 1992

Ústavně právní výbor ČNR, výbor ČNR pro právní ochranu a bezpečnost a výbor ČNR petiční, pro lidská práva a národnosti projednaly na svých schůzích v říjnu a listopadu 1992 vládní návrh zákona České národní rady o Vězeňské službě České republiky (tisk 21).

Uvedené výbory doporučují České národní radě, aby vyslovila souhlas s předloženým návrhem zákona v tomto znění:

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(1) Zřizuje se Vězeňská služba České republiky (dále jen "Vězeňská služba"), která zajišťuje výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném tímto zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu a správě soudnictví.

(2) Vězeňská služba je rozpočtovou organizací.

(1) Vězeňská služba

a) spravuje a střeží ústavy, v nichž se vykonává vazba a trest odnětí svobody,

b) střeží osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

c) předvádí osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

d) vytváří předpoklady pro převýchovu osob ve výkonu trestu odnětí svobody a podílí se na vytváření předpokladů pro jejich zapojení do občanského života po propuštění z výkonu trestu,

e) zabezpečuje úkoly při předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

f) provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

g) vytváří podmínky pro pracovní a jinou účelnou činnost osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,

h) zajišťuje pořádek a bezpečnost v soudních budovách a v jiných místech činnosti soudu a ministerstva spravedlnosti České republiky (dále jen "ministerstvo").

(2) Vězeňská služba plní další úkoly podle zvláštních předpisů.[Např. § 168 trestního řádu, § 11 odst. 3 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody,ve znění pozdějších předpisů.]

(1) Vězeňská služba se člení na vězeňskou stráž, justiční stráž a správní službu.

(2) Vězeňská stráž a justiční stráž mají postavení ozbrojeného sboru.

(3) Vězeňská stráž střeží a předvádí osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeží objekty Vězeňské služby a v těchto místech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň.

(4) Justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v soudních budovách a v jiných místech činnosti soudu a ministerstva.

(5) Správní služba zabezpečuje organizační, ekonomickou, speciální výchovnou, zdravotnickou a další odbornou činnost. Na této činnosti se podílejí občanští pracovníci.

(6) Příslušníci Vězeňské služby (dále jen "příslušníci") zařazení do správní služby mohou být pověřeni plněním úkolů vězeňské stráže.

(7) Příslušníci zařazení v justiční stráži mohou být dočasně povoláni k plnění úkolů vězeňské stráže v místech výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody jen v mimořádných případech, nemůže-li vězeňská stráž zajistit vlastními prostředky pořádek a bezpečnost v těchto místech, a to pouze se souhlasem ministra spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr").

(1) Ministr řídí Vězeňskou službu prostřednictvím generálního ředitele, kterého jmenuje a odvolává. Za činnost Vězeňské služby odpovídá generální ředitel ministrovi.

(2) Příslušníci jsou ve služebním poměru a občanští pracovníci Vězeňské služby v pracovním poměru k Vězeňské službě.

(3) Základními články organizace Vězeňské služby jsou ústavy pro výkon vazby a ústavy pro výkon trestu odnětí svobody, které zřizuje a zrušuje ministr. V jejich čele stojí ředitelé ústavů.

Příslušník je povinen plnit služební povinnosti a úkoly vyplývající pro něj ze zákonů a z dalších obecně závazných právních předpisů a z rozhodnutí a příkazů nadřízených.

(1) Příslušník je povinen jednat s osobami ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody vážně a rozhodně, respektovat jejich práva, zabraňovat krutému nebo důstojnost ponižujícímu zacházení s těmito osobami i mezi nimi navzájem a působit k naplňování účelu výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je příslušník povinen dbát cti a důstojnosti osob, s nimiž jedná, i své a nepřipustit, aby těmto osobám vznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem.

(3) Dovolují-li to okolnosti a povaha služebního zákroku, je příslušník povinen před jeho provedením

a) prokázat svou příslušnost k Vězeňské službě,

b) použít domluvy, výzvy nebo varování k dosažení účelu zákroku bez jeho provedení.

(1) Příslušník ve službě je povinen zakročit v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy,

a) páchá-li osoba ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody trestný čin nebo kázeňský přestupek, popřípadě je-li důvodné podezření z jejich páchání,

b) maří-li osoba ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody účel výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody,

c) je-li narušován pořádek nebo ohrožována bezpečnost v prostorách Vězeňské služby, soudu, ministerstva nebo při předvádění osob z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Příslušník není povinen provést služební zákrok

a) je-li pod vlivem léků nebo jiných látek, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání,

b) není-li k jeho provedení odborně vyškolen nebo vycvičen, ač povaha zákroku takové vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,

c) brání-li tomu důležitý zájem služby.

Vyžadují-li to okolnosti, je příslušník povinen v těchto případech učinit jiná opatření nezbytná k provedení služebního zákroku, zejména bez odkladu vyrozumět svého nadřízeného.

(3) Příslušník, který plní úkoly vězeňské stráže, je povinen i v době mimo službu v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy provést služební zákrok nebo jiná potřebná opatření, páchá-li osoba ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody trestný čin nebo kázeňský přestupek, jímž je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.

(1) Příslušník, který plní úkoly správní služby, koná službu zpravidla v občanském oděvu; v takovém případě je označen identifikačním štítkem s číslem.

(2) Příslušník, který plní úkoly vězeňské nebo justiční stráže, koná službu ve služebním stejnokroji s identifikačním číslem.

(3) Příslušník prokazuje svou příslušnost k Vězeňské službě služebním průkazem nebo služebním stejnokrojem s identifikačním číslem. V místech výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody může příslušník prokazovat svoji totožnost též identifikačním štítkem.

(1) Příslušník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při plnění služebních úkolů nebo v souvislosti s nimi a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.

(2) Ministr je oprávněn zprostit příslušníka povinnosti mlčenlivosti.

(1) Příslušník je oprávněn požadovat vysvětlení od osob ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo kázeňského přestupku spáchaného pachatelem během výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, jakož i pro vypátrání osoby prchající z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Na povinnost vyhovět výzvě podle odstavce 1, možnost odepřít vysvětlení a na zákaz požadovat vysvětlení se obdobně užije zvláštní předpis [§ 12 odst. 2 až 5 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.].

(1) Příslušník je oprávněn provést u osoby ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody osobní prohlídku a prohlídku jejích věcí, prohlídku těla,snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů, popřípadě nařídit, aby se tato osoba podrobila lékařské prohlídce.

(2) Lékařskou prohlídku provádí pouze lékař. Osobní prohlídku a prohlídku těla provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař.

(1) Příslušník je oprávněn odejmout osobě ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody věc, kterou má neoprávněně u sebe, anebo věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou. [§ 55 a 73 trestního zákona, § 20 odst. 3 a § 21c zákona č. 59/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 15 a 18 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.]

(2) Nebyla-li věc uvedená v odstavci 1 prohlášena za propadlou nebo zabranou a není-li jí třeba pro další řízení, vrátí se osobě, které byla odňata, pokud tomu nebrání účel vazby nebo trestu odnětí svobody. Jinak správa ústavu, v němž se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody, zajistí uložení věci, popřípadě ji odešle na náklady osoby, které byla věc odňata, na adresu, jež tato osoba určí; jde-li o věc bezcennou nebo zcela nepatrné hodnoty, lze ji zničit.

(1) Při střežení objektů je příslušník, který plní úkoly vězeňské stráže, oprávněn zjišťovat totožnost osob, které vstupují do objektu nebo se v něm nacházejí, prohlížet jejich zavazadla i věci a prohlížet dopravní prostředky při vjezdu a výjezdu. Při důvodném podezření, že osoba má u sebe zbraň nebo jinou věc, kterou by mohla narušit výkon vazby nebo výkon trestu odnětí svobody, může tento příslušník provést její osobní prohlídku a takovou zbraň nebo jinou věc jí po dobu jejího pobytu v objektu odebrat. Může přijímat i jiná opatření nezbytná k tomu, aby do objektu nebyly vnášeny nebo dopravovány věci, které by mohly narušit výkon vazby nebo výkon trestu odnětí svobody.

(2) Příslušník uvedený v odstavci 1 je oprávněn též zjišťovat totožnost osob, které se zdržují v bezprostřední blízkosti střežených objektů a chovají se způsobem, který narušuje výkon vazby nebo výkon trestu odnětí svobody.

Příslušník je při plnění služebních úkolů oprávněn v případě bezprostředního nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout, pokud tím nevystaví vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou anebo pokud tomu nebrání jiné závažné okolnosti.

Pátrání po osobách, které uprchly z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, a jejich předání Vězeňské službě provádí Policie České republiky.

(1) Na žádost ministra nebo s jeho souhlasem může Policie České republiky používat v ústavech pro výkon vazby nebo trestu odnětí svobody operativně pátrací prostředky a operativní techniku za podmínek stanovených zvláštním předpisem [§ 33 až 37 zákona ČNR č. 283/1991 Sb.].

(2) Použití operativně pátracích prostředků a operativní techniky musí být v souladu s účelem výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody a nesmí omezovat práva osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody nad míru nezbytně nutnou.

(3) Operativně pátrací prostředky a operativní technika nesmí být použity při styku mezi osobou ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a jejím obhájcem.

(1) Pokud je to nezbytné k zajištění pořádku a bezpečnosti, je příslušník při plnění svých úkolů oprávněn použít donucovací prostředky proti osobám, které ohrožují život nebo zdraví, úmyslně poškozují majetek nebo násilím se snaží mařit účel výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, anebo narušují pořádek nebo bezpečnost v prostorách Vězeňské služby, v místech výkonu nebo správy soudnictví a v bezprostřední blízkosti střežených objektů.

(2) Donucovacími prostředky jsou:

a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,

b) předváděcí řetízky,

c) pouta,

d) poutací popruhy,

e) pouta s poutacím opaskem,

f) slzotvorné prostředky,

g) šokové prostředky,

h) obušek,

ch) služební pes,

i) vodní stříkač,

j) zásahová výbuška,

k) úder střelnou zbraní,

l) hrozba střelnou zbraní,

m) varovný výstřel.

(3) Příslušník rozhoduje, který z donucovacích prostředků použije podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem. Přitom je povinen dbát, aby použití donucovacího prostředku bylo přiměřené účelu zákroku a aby jím nebyla způsobena újma zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti protiprávního jednání.

(4) Při předvádění osoby ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu lze použít donucovací prostředky uvedené v předchozím odstavci pod písm. b), c) a e) i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1. Příslušník je oprávněn je použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné.

(1) Příslušník je oprávněn při plnění svých úkolů použít střelnou zbraň jen výjimečně, aby

a) v případě nutné obrany odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok proti jeho osobě nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby,

b) překonal odpor směřující ke zmaření služebního zákroku, pokud jej nemůže překonat jinak a nedokončení zákroku by ohrozilo život nebo zdraví jiné osoby,

c) zamezil útěku osoby ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody ze střeženého objektu, kterou nelze zadržet jiným způsobem,

d) zamezil útěku osoby ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze-li vzhledem k její nebezpečnosti důvodně předpokládat, že by svým dalším jednáním mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby,

e) odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo od útoku upuštěno,

f) zneškodnil zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.

(2) Použití střelné zbraně je přípustné jen tehdy, jestliže by použití donucovacích prostředků bylo zřejmě neúčinné.

(3) Při použití střelné zbraně je příslušník povinen dbát nutné opatrnosti, aby zejména neohrozil život nebo zdraví jiných osob a aby co nejvíce šetřil život osoby, proti níž zakročuje.

(1) Při služebním zákroku nelze proti

a) těhotné ženě, osobě vysokého věku a osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou použít úderů a kopů sebeobrany, pout s poutacím opaskem, slzotvorných prostředků, šokových prostředků, obušku, služebního psa, vodního stříkače, zásahové výbušky, úderu střelnou zbraní, varovného výstřelu a střelné zbraně,

b) ženě použít služebního psa a střelné zbraně,

s výjimkou případů, kdy útok těchto osob bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví příslušníka nebo jiné osoby anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak, a případů uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) a d).

(2) Ustanovením § 17 a 18 není dotčena povinnost uložená v § 6 odst. 3.

(1) Jestliže při použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně došlo ke zranění osoby, je příslušník povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout jí první pomoc a zajistit její lékařské ošetření a sepsat o použití donucovacího prostředku záznam.

(2) Každé použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně je příslušník povinen bezodkladně oznámit svému nadřízenému.

(3) Ustanovení odstavce 2 se neužije v případě, že donucovací prostředek byl použit v rozsahu a za podmínek stanovených v § 17 odst. 4.

Zakročují-li příslušníci pod jednotným velením, rozhoduje o použití donucovacích prostředků a střelné zbraně za podmínek uvedených v tomto zákoně příslušný nadřízený.Na něj přecházejí povinnosti, které mají jinak po použití donucovacího prostředku a střelné zbraně jednotliví příslušníci.