Česká národní rada 1992 – 1992

Zastupitelstvo komory na návrh prezidia schválí organizační řád komory, kterým určí složení orgánů komory, způsob jejich volby, jejich jednací řády a vztahy mezi orgány a členy komory.

(1) Valná hromada přijme stavovský řád, který zaručuje, aby neutrpěla vážnost komory nebo členů komory, kteří vykonávají psychologickou činnost s klienty.

(2) Stavovský řád stanoví

a) že řádný člen komory musí vykonávat své povolání podle nejlepšího vědomí a svědomí, musí mít vždy na paměti nejlepší prospěch svého klienta a případnou závislost klienta nesmí zneužít k obohacení nebo k jiným činům protiřečícím dobrým mravům,

b) že není dovolena potulná praxe, nedůstojné a profesi nebo klienta poškozující veřejné produkce s předváděním psychologických metod,

c) že jsou povoleny pouze důstojné způsoby propagace psychologických služeb,

d) že je zakázáno podporovat a krýt neoprávněné vykonávání psychologické činnosti s klienty,

e) že řádný člen komory nesmí vykonávat další zaměstnání nebo činnost, které se příčí vážnosti nebo etice psychologického povolání,

f) způsob označení pracoviště člena komory,

g) další práva a povinnosti členů komory.

(1) Zastupitelstvo přijímá disciplinární řád, který stanoví postup orgánů komory při disciplinárním řízení pro porušení řádu komory s jejím členem.

(2) Disciplinární řízení sestává z disciplinárního šetření (dále jen "šetření"), jednání před čestnou radou a z uložení disciplinárního opatření.

(3) Disciplinární řezní zahájí čestná rada z podnětu člena čestné rady, nebo z podnětu prezidia komory.

(4) Vědomě nepravdivá výpověď nebo vědomě nepravdivý posudek nebo porušení zásady mlčenlivosti, pokud se jedná o člena komory, je důvodem k zahájení disciplinárního řízení proti němu.

(5) Disciplinární řízení se zastaví, jestliže disciplinárně obviněný zemřel, nebo z komory vystoupil.

(6) Pokud čestná rada při disciplinárním řízení nabude podezření, že byl spáchán trestný čin, přeruší disciplinární řízení a oznámí věc příslušnému orgánu prokuratury. Po obdržení vyrozumění o učiněných opatřeních [§ 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů ]čestná rada rozhodne o pokračování disciplinárního řízení.

(1) Členové komory jsou povinni vypovídat v disciplinárním řízení jako svědkové a podávat posudky, jsou-li o to požádání.

(2) Čestná rada je oprávněna uložit pokutu do výše 500 Kčs těm členům komory, kteří bez řádného důvodu odmítají svědčit nebo podat znalecký posudek, a to i opakovaně.

(3) Pro výslech svědků a znalců a pro hrazení jejich ušlého zisku a odměn se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.

(1) Čestná rada, pokud zahájí šetření z podnětu svého člena, oznámí to prezidiu komory.

(2) Prezidium komory neprodleně po zahájení šetření určí zástupce komory.

(3) Čestná rada při zahájení šetření určí ze svých členů zpravodaje.

(4) Disciplinární šetření probíhá před čestnou radou, která po vyslechnutí zástupce komory a zpravodaje rozhodne, zda je důvod pro pokračování disciplinárního řízení, nebo má být zastaveno.

(5) proti rozhodnutí o pokračování disciplinárního řízení není opravný prostředek. Proti zastavení disciplinárního řízení se může prezidium odvolat k dozorčímu orgánu, který rozhodne s konečnou platností. Rozhodne-li dozorčí orgán, že je dán podklad pro pokračování disciplinárního řízení, čestná rada řízení provede.

(6) Má-li být vedeno disciplinární řízení proti poslaneci zákonodárného sboru, čestná rada si vyžádá od příslušného orgánu souhlas k disciplinárnímu řízení. Má-li být vedeno disciplinární řízení proti členu ozbrojených sil, ozbrojených sborů nebo vysokoškolskému učiteli, předá čestná rada věc jeho zaměstnavateli. Příslušné orgány jsou pak čestné radě oznámí, jak bylo ve věci rozhodnuto.

(7) Je-li shledán důvod pro pokračování disciplinárního řízení, čestná rada to neprodleně oznámí členu komory, proti němuž je vedeno.

(8) Předseda čestné rady určí disciplinárního vyšetřovatele, který není členem čestné rady.

(9) Člen komory, proti němuž je vedeno řízení, má právo si z členů komory zvolit obhájce nebo se nechat zastupovat advokátem.

(10) O průběhu disciplinárního šetření se vede zápis.

(11) Disciplinární vyšetřovatel vyslechne svědky a člena komory, proti němuž je řízení vedeno; odepře-li vypovídat, šetření se nepřerušuje.

(12) Spis může na závěr disciplinárního šetření zástupce komory doplnit a podá předsedovi čestné rady návrh na jednání před čestnou radou, nebo návrh na zastavení disciplinárního řízení.

(13) Čestná rada o návrhu rozhodne do 14 dnů.

(1) Jednání před čestnou radou (dále jen "jednání") je ústní a neveřejné. O průběhu jednání se pořizuje zápis.

(2) Den jednání určí předseda čestné rady a vyrozumí o tom písemně alespoň 20 dnů předem obhájce, zástupce komory a člena komory, proti němuž je vedeno řízení, zároveň s disciplinárním obviněním a seznamem členů čestné rady.

(3) Nedostaví-li se člen komory, proti němuž je vedeno řízení, může mu čestná rada udělit pořádkovou pokutu do výše 500 Kčs a uložit náhradu nákladů disciplinárního řízení.

(4) Při rozhodování o vyloučení členů čestné rady pro podjatost se použijí přiměřeně ustanovení trestního řádu. Kromě toho zástupce komory a člen komory, proti němuž je vedeno řízení, mohou do deseti dnů před jednáním odmítnout po jednom členu česné rady rady bez udání důvodů.

(5) Zástupce komory a člen komory, proti němuž je vedeno řízení, mají právo si přizvat nejvýše po třech důvěrnících z členů komory. jednání je oprávněn se zúčastnit také prezident komory a její vicepresident.

(6) jednání řídí předseda nebo místopředseda čestné rady. Přečte rozhodnutí o disciplinárním obvinění. Čestná rada vyslechne zejména zástupce komory, svědky, znalce a člena komory, proti němuž je vedeno řízení.

(7) Člen komory, proti němuž je vedeno řízení a jeho obhájce mají poslední slovo.

(8) Čestná rada po hlasování vynese rozhodnutí o disciplinárním opatření. Čestná rada musí do 8 dnů odeslat rozhodnutí o disciplinárním opatření s odůvodněním členu komory, proti němuž je vedeno řízení, a jeho obhájci. Součástí rozhodnutí je i určení, kdo hradí náklady řízení.

(1) Čestná rada může uložit tato disciplinární opatření

a) upozornění,

b) napomenutí,

c) pokuta až do výše desetinásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené obecně závaznými právními předpisy [Nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona],

d) odnětí práva k výkonu samostatné psychologické činnosti s klienty na dobu nejvýše dvou let,

e) vyloučení řádného člena z komory na dobu nejvýše tří let,

f) vyloučení mimořádného člena z komory na dobu nejvýše tří let.

(2) Disciplinární opatření uvedená pod písm. b) a c) mohou být zostřena uveřejněním v komorním věstníku; disciplinární opatření pod písm. d) a e) musí být uveřejněna. Disciplinární opatření pod písm. d) je opatřením mimořádným a lze jej uložit jen v případech velmi závažných provinění nebo pro opakovaná provinění. Disciplinární opatření pod písm. e) se může udělit pouze, jestliže byl člen komory soudem právoplatně odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody přesahujícímu dobu jednoho roku nebo za závažné a opakované porušení stavovského řádu.

(1) Proti disciplinárnímu opatření lze podat opravný prostředek; pro disciplinární opatření uvedená v § 25 odst (1) písm a), b) u prezidenta komory a pro disciplinární opatření uvedená v písm. c), d) a e) u příslušného soudu.

(2) Uchazeč o řádné členství v komoře, který nebyl komorou zapsán do registru řádných členů komory nebo řádný člen komory, který byl z komory vyloučen, má právo domáhat se ochrany návrhem u soudu.

(3) Rozhodnutí komory o oprávnění k samostatné psychologické činnosti s klienty je přezkoumatelné příslušným soudem na návrh člena komory podle zvláštních předpisů [§ 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád].

(1) Vláda České republiky jmenuje dozorčí orgán, který dozírá na činnost komory.

(2) Dozorčí orgán potvrzuje řád komory, stavovský a disciplinární řád. Nepotvrdí-li je dozorčí orgán, předloží zastupitelstvo řády komory se zamítavým stanoviskem dozorčího orgánu k rozhodnutí České národní radě.

(3) V případě, že orgány komory opakovaně porušují řády komory nebo jednají v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a nebo jestliže orgány komory neplní úkoly podle tohoto zákona, dozorčí orgán je oprávněn rozpustit orgány komory a vyhlásit nové volby. Do zvolení nových orgánů komory řídí činnost komory správní komise jmenovaná dozorčím orgánem.

(4) Prezident komory, nesouhlasí-li s rozhodnutím dozorčího orgánu, může předložit věc České národní radě k rozhodnutí, což nemá odkladný účinek.

(5) Příslušné orgány státní správy stanoví po projednání s komorou obecně závaznými právními předpisy jakou psychologickou činnost a v jakém rozsahu mohou vykonávat osoby zapsané v registru řádných členů na základě ustanovení § 7 odst (3) písm. c).

(6) Příslušné orgány státní správy po projednání s komoru stanoví obecně závaznými právními předpisy výši úplaty a způsob jejího určení.

(1) Vláda České republiky jmenuje dozorčí orgán.

(2) Osoby, které vykonávají psychologickou činnost a splňují podmínky uvedené v § 2, 5 a 7 odst (4) písm a) a b) zašlou dozorčímu orgánu do .... 1992 příslušné doklady o vzdělání a přesnou adresu.

(3) Dozorčí orgán pozve osoby, které splňují příslušné podmínky, k valné hromadě nejméně měsíc před jejím konáním. Dozorčí orgán připraví návrh jednacího a volebního řádu. Do zvolení orgánů komory řídí valnou hromadu zástupce dozorčího orgánu.

(4) Povolení k výkonu samostatné psychologické činnosti s klienty vydaná podle jiného zákona pozbývají platnosti jeden rok po dni účinnosti tohoto zákona.

A. Gjurič v. r.

J. Payne v. r.

J Vlach v. r.

Psychologická a psychoterapeutická činnost se během uplynulých padesáti let konstituovala jako samostatná, svébytná profese, pracující specifickými prostředky, metodami, technikami, profese, ve které je třeba ke kvalifikované péči o člověka a jeho psychiku získat nemalé odborné předpoklady a zkušenosti. Patří tedy mezi profese, které mohou úrovní svého výkonu významně ovlivnit život člověka, rodiny, či skupina a - v případě špatné aplikace - tento život významně ohrozit. Je to tedy obor, kde členové profese svoji činnost musí vykonávat v rámci určitých pravidel, pod určitým odborným dohledem a garancí.

Živnostenský zákon nepovažuje psychologickou činnost za živnost a proto je nutné výkon této profese upravit zvláštním předpisem. Rovněž probíhající transformace systému poskytování zdravotní péče vyžaduje zákonnou úpravu poskytování psychologických služeb obdobně jako je tomu u lékařské profese. Zřízení komory jako samosprávné stavovské korporace s nuceným členstvím, na níž se ve vymezeném rozsahu přenáší státní správa je osvědčenou formou takové úpravy.

V naší zemi se na přípravě podobného zákona intenzivně pracovalo v r. 1968, práce však byly přerušeny ze známých důvodů. Po dalších dvacet let, ale vlastně 40 let totalitního materialismu byl tento obor z ideologických důvodů potlačován. Plánovité popírání všeho duchovního, duševna jako lidské dimenze, neumožnil institucionální zakotvení a povědomí o významu a možnostech tohoto oboru ve veřejnosti. Přes tyto nepříznivé podmínky se však obor vyvíjel a profesionalizoval tak, že v kvalitě podstatněji nezaostává za evropskou úrovní. Odborníci jsou připraveni a je jich nyní zapotřebí ve všech oblastech života.

Na rozdíl od jiných profesí, regulovaných obdobnými zákony o profesních komorách, má však psychologie určitá specifika, na která je třeba v obecné části této důvodové zprávy poukázat, protože ovlivňují i podobu zákona, jeho stavbu a rozsah.

1. Činnost je obtížněji zachytitelná, definovatelná, je vždy do jisté míry abstraktní, jako celý pojem duševna.

Z toho plyne:

a) netradičnost oboru, menší obecné povědomí co obor jest,

b) klient, pacient, veřejnost má málo klíčů k rozpoznání, zda je psychologická péče (služba) na dobré úrovni,

c) intervence laiků nebo pololaiků je tu pravděpodobnější a přitom nebezpečnější.

2. Škála uplatnění, aplikace: Psychologická činnost, péče, se může týkat skutečně všech oblastí života občanů. každá lidská činnost má svůj psychologický aspkt. Proto během let vyhranila početná škála dnes už zcela specifických psychologických oborů, často od sebe profesně dosti odlišných. Právě tak je tu běžná pluralita přístupů ke klientovi, existují různé školy, přístupy k léčbě od behaviorálních nácviků až po hlubinnou terapii..

3. Vzdělání Tak jak obor expandoval, nestačí tomu zatím oficiální, formální struktury vzdělání (na rozdíl např. od lékařů) samo VŠ pregraduální vzdělání je pouhým základem. Přitom není vytvořen stabilní systém doškolování, atestací, zkoušek (neexistují centrální institucionální garance). Vzdělání tedy není dané a jednotné. Během posledních dvaceti let však vzniklo "polodisidentské" hnutí, které se snažilo organizovat dlouhodobou výuku psychoterapie. V současné době u nás, ale právě tak i v celém světě existuje řada kurzů, specializací, výcviků, dílen, vedených různými renomovanými jednotlivci či centry. V této podobě bude tedy zřejmě fungovat i nadále.

Z uvedených tří specifik plynou pro tvorbu zákona následující konsekvence:

1. Ochrana práv klientů, práv občanů před nekvalifikovaným používáním technik a nekvalifikovaným zásahem je tu naprosto zásadním prvkem. Odvozením momentem pak je ochrana práva skutečně kvalifikovaných psychologů a postavení podmínek, za nichž se psychologická činnost optimálně vykonává.

2. Definice profese není apriori dána (není konsensuální). Logická stavba zákona nemůže tedy být postavena na definici profese, ale na vymezení psychologické činnosti.

3. Neexistuje jeden příslušný ústřední orgán státní správy, se kterým by byla komora v kontaktu. Psychologové pracují naprosto ve všech rezortech a oblastech státní správy a i když je jich někde výraznější množství, nelze určit garanční ministerstvo. Při tvorbě zákona řešili jsme nakonec tento problém ústavením vládního dozorčího orgánu.

4. Na jednotlivých ministerstvech a úřadech nejsou převážnou většinou v řídící a decizní sféře odborníci a adekvátní specializací (na rozdíl např. od MZd.)

5. Význam a vliv tzv. profesních sdružení (asociací), sdružujících psychology dle oborů by měl být v tomto případě zásadnější (tím spíše, že komora nemá regionální členění). Lze tu poukázat na určitou analogii s podnikatelskou komoru, kde jednotlivé profesní cechy budou též významnými v mnohém samostatnými složkami komory.

Předkládaný návrh se důsledně drží zásady, že tu jde o přenesenou pravomoc, kterou stát deleguje na samosprávnou korporaci. Je zřízena ze zákona, aby působila tam, kde stát nemůže zaručit trvale kvalifikovanou kontrolu, dozor a garanci, nebo kdy je to pro něj výhodnější. V našem případě je toto přenesení pravomoci a zřízení podobné korporace skutečně pro ochranu kvality i veřejnosti naprosto meritorní. Státní orgány mohou velmi těžko sledovat provádění, aplikaci a její důsledky a tedy garanci kvality. Bez pomoci komory těžko může zajistit odpovídající vzdělání. Hlavním smyslem komory je plnit kontrolní funkci - směrem ke členům, ale i ke státním orgánům. Její vznik je i nezbytným prvkem k tomu, aby mohlo dojít k prolomení unitární, regulované, plošné a centrální státní péče, aby se mohla uplatnit pluralita v péči o člověka. Zároveň však stát musí mít dohlédací pravomoc a tu se snažíme v zákoně zaručit.

Protože psychologická činnost může úrovní svého výkonu významně ovlivnit život jedince či občanů, je vznik profesní komory nezbytný právě v demokratickém systému volné konkurence, kde je třeba vytvořit kontrolní mechanismy.

Komora tedy není prestižní, ale pracovní instrument. Přitom nevyžaduje a ani v budoucnu nebude vyžadovat dotace ze státního rozpočtu, protože náklady na funkci bude uhrazovat z vlastních zdrojů. Provedení zákona nevyžaduje zvláštní náklady z rozpočtu České republiky.

Návrh zásad tohoto zákona prošel širokou oponenturou. Vyjádřila s k němu vláda ČR, příslušné výroby ČNR a odborná psychologická veřejnost (stanoviska jednotlivých psychologických asociací). Řada připomínek byla zapracována do paragrafového znění zákona, které nyní předkládáme.

Psychologickou profesi nelze jednoznačně definovat prostým odvoláním na jiný pojem či zákon pro její mnohotvárnost (psychologové působí ve všech oblastech rezortů státní správy), proto zákon vymezuje pojem "psychologické činnosti".

Obecná definice sub písmene a) "Za použití psychologických metod, technik..." je formulována v tomto znění z toho důvodu, aby nebyla dotčena a omezena činnost těch subjektů, které se zabývají o dušení oblast jiným způsobem (např. kněží, spisovatelé, filosofové). dikce "současných poznatků" je použita proto, že psychologické prostředky, metody i obor sám se rychle vyvíjí a proto je nelze v zákoně přímo, taxatívně vymezit.

Účelem koncipovaného zákona by mělo být vytvoření podmínek pro začlenění psychologických služeb pro klienty do systému zdravotní péče, jednat pro přenesení části státní správy ve všech rezortech, kde se psychologie uplatňuje, na samosprávnou korporaci.

V oblasti psychoterapie dochází částečně k překrývání s lékařskou profesí, proto znění odstavec (1) odkazuje na zákon o lékařské komoře. Tam, kde by byla terapie poskytována jinými subjekty než členy lékařské nebo psychologické komory, nemůže být poskytnuta garance odbornosti.

Má-li být psychologickou komorou garantována odborná kvalita poskytovaných psychologických služeb pro občana, který zpravidla sám nemá možnost ji dostatečně posoudit, a nemá-li být dotčeno právo jiných osob poskytovat odborné služby, které však nespadají do oblasti vymezených psychologických činností (např. duchovních), stanoví zákon jako podmínku pro výkon psychologické činnosti členství v komoře. Pro výkon samostatné psychologické činnosti jsou stanoveny zvláštní podmínky komorou (viz § 2, 5, 7 odst. (1) písm. d)); o splnění těchto podmínek vydává komora osvědčení, které zároveň slouží jako osvědčení pro odborného zástupce podle zákona o nestátním zdravotnickém zařízení.

Komora rozhoduje v přenesené působnosti o podmínkách udělení povolení k výkonu samostatné psychologické činnosti, obdobně jako je tomu u lékařské komory (srovnej § 9 odborný zástupce a § 22 novela zákona o České lékařské komoře v zákoně ČNR o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních).

Dikce zákona tedy rozlišuj, že existují dva stupně odborné psychologické činnosti: psychologická činnost za úplatu, kterou může vykonávat každý registrovaný člen (některé činnosti však pouze pod supervizí) a samostatná psychologická činnost s klienty, k niž je třeba dalšího odborného vzdělání, výcviku a praxe. Pro stručné objasnění pojmů by bylo možno první stupeň označit jako "registrace" druhý jako "licence".

Protože předpokladem pro výkon psychologické činnosti není ve všech případech vysokoškolské vzdělání oprávňující k používání profesního titulu, na jehož základ by měl občan jistotu odborných předpokladů pro poskytnutí požadovaných služeb, stanoví zákon, že vyjmenovaná označení lze používat pouze po splnění zákonem stanovených podmínek. Neoprávněné používání profesního označení se považuje za klamavou reklamu podle zvláštního zákona. Profesní označení "psychoteraeut", event. v některých případech i "psychoanalytik" mohou tedy získat další specializací i např. lékaři a jiní zdravotničtí či sociální pracovníci.

V demokratickém státe není možno zakázat činnost u kterých nelze prokázat, že jejich důsledkem může být poškození druhého občana. Je však třeba občany orientovat v rozlišení mezi vědecky podloženými a jinými činnostmi.