Česká národní rada 1992 – 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci České národní rady na cleny vlády České republiky na 3. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

3. I 01 Naléhavá interpelace poslankyně Gerty Mazalové na vládu České republiky ve věci pomoci chorvatským sirotkům.

Chtěla bych se obrátit na vládu České republiky s interpelací, která se týká našich možností pomoci chorvatským sirotkům, kteří ztratili rodiče ve válce, dětem i matkám, které jsou touto krutou válkou těžce postiženi a které dnes prožívají ty nejtěžší a nejkrutější dny svého života.

Vím, že naše vláda pomáhá nemocnicím v Chorvatsku, posílá léky, zdravotnický materiál, že ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo vnitra se starají v rámci svých finančních možností, které však jsou, jak všichni víme, nevelké.

U nás na Vyškovsku jsme zapojili prostřednictvím sociální nadace, která má název "Pomoc v nouzi", všechny ty, kteří chtěli něco udělat pro dobrou věc; a mohu říci, že jsem zdaleka nečekala takové pochopení a hlavně ochotu pomáhat, jaké se nám nabídly. Můžeme ubytovat 50 - 150 dětí včetně maminek v rekreačním zařízení, je zde i škola, kde by se děti mohly učit, protože pobyt by jim byl umožněn i v zimních měsících, kdyby to bylo potřeba.

Ochota a dobrá vůle jsou věcí jednou, finanční možnosti jsou však věcí druhou.

Byla jsem v Chorvatské republice týden. Využila jsem tedy volného času, abych promluvila s uprchlíky dospělými i dětmi. Hovořila jsem se ženou, která byla vyměněna za srbského zajatce. Dala jsem si překládat noviny z bojů. Snad jsem to ani neměla dělat. Lidské utrpení, které prožívají ti, kteří válku nezavinili, obyčejní lidé, je přímo hrůzné.

Vyprávěli mi příhody z takzvaných internačních táborů, které jsou ve skutečnosti koncentračními vyhlazovacími tábory. Některé zprávy jsem slyšela od těch, kteří byli účastni přímo, některé byly zase v tisku: o bití dospělých mužů - civilistů, a to i starců, které srbští četníci bijí pět až šest hodin denně, až jsou stěny od lidské krve, znásilňování mladých žen a ponižování žen starých. Četníci jsou za tyto zločiny placeni v markách.

Přeložili mi článek, kde srbský strážce tábora se chlubí tím, kolik ušetří za zbraně a náboje. Jestliže se zajatci několikrát denně bijí, nechají se bez vody a jídla v horku, zemřou sami. Je to velmi levné.

V malé místnosti je zavřeno 35 lidí pohromadě, bez možnosti vykonávat základní lidské potřeby, bez větrání. Do rána jich zbylo živých pouze 15.

Etnické čistky, jak jim Srbové říkají, jsou prováděny s perfektní hitlerovskou důkladností, mně to připomnělo strašlivou minulost vyhlazování méněcenné rasy, minulost, kterou jsem naštěstí neprožila a kterou bych nikdy prožít nechtěla.

Mluvila jsem se dvěma sedmiletými chlapci, prvňáčky, byla to dvojčátka. Aktivnější z nich byl o hodinu starší. Vyprávěl mi, jak utíkali s babickou. Maminka je zdravotní sestra. Odborně mi pravil: je ve válce. Znělo mi to, jako by říkal - slouží noční. Tatínek je už osm měsíců v srbském zajetí.

Některé děti i dospělí byli ubytováni i v těch nejlepších hotelích, někteří byli zase téměř na ulici. Každé dítě bylo vybaveno utečeneckým průkazem, který muselo mít stále u sebe. Ředitel hotelu mi řekl, že hodně hotelových zařízení je tam dost poničeno, ale nikdy děti nedovolil napomínat. Doslova řekl: "Víte, ony ztratily dětství. Nikdo jim už nikdy nemůže nic vrátit, ani vynahradit."

Tehdy jsem si uvědomila, že má pravdu, ale že všichni slušní lidé musí pomoci podle svých možností. A my pomáhat chceme.

V chorvatských městech, která hraničí se Srbskem, nebo územími, která jsou obsazena Srby, je neustále neklid, životy lidí jsou denně ohrožovány a všichni, zejména děti, trpí a umírají hlady.

Četla jsem otevřený dopis matky, která v něm prosí všechny slušné lidi, aby se zasadili o ukončení bojů, o ochranu lidských práv v této zemi, o ochranu životů dětí.

Na Československém červeném kříži mi řekli, že mají mnoho nabídek i od našich podniků. Všechny nabízejí své kapacity, ale nemají pochopitelně již finanční prostředky, světlo, otop apod.

I když u nás, na Vyškovsku, naši zemědělci jsou ochotni pomoci i se stravou pro děti, základní finanční prostředky přesto chybí.

Proto chci požádat členy vlády České republiky, nejen členy ministerstva zdravotnictví a ministerstva vnitra, ale všechny, aby se zamysleli nad tímto problémem a našli cestu, třeba z rezerv, jak zajistit finanční prostředky pro ubytování těchto dětí.

V minulém volebním období jsem zde prosila za naše nemocné děti: Nemusela jsem však ani prosit. Celá sněmovna mě podpořila, protože v jedné věci jsme všichni bez ohledu na stranickou, politickou příslušnost, zajedno: děti nesmí nikdy trpět za činy dospělých. Pomozme jim tedy a pamatujme si heslo: kdo rychle dává, dvakrát dává. Děti nesmí umírat.

Svou interpelaci proto adresuji všem členům vlády jako naléhavou a prosím o odpověď do 14 dnů.

Česká národní rada prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a stanovila lhůtu 14 dnů k odpovědi

3. I 02 Interpelace poslance Zdeňka Vorlíčka na předsedu vlády ČR Václava Klause ve věci formulace zájmu České republiky dříve, než bude přijato konečné řešení současných státoprávních problémů ČSFR.

Vážený pane předsedo, vážení zbývající členové české vlády, vážení kolegyně a kolegové, svou interpelací se obracím na předsedu vlády ČR pana Václava Klause ve věci formulace zájmu České republiky dříve, než bude přijato konečné řešení současných státoprávních problémů ČSFR.

V nedávno přijatém vládním prohlášení reaguje česká vláda na současné diskuse o státoprávních problémech konstatováním, že "Ta forma státnosti zakotvená v roce 1968 v zákoně o československé federaci je nyní fakticky už minulostí." a dále že, "Úkolem české vlády bude nově a jednoznačněji než dříve formulovat bezprostřední zájmy České republiky, a tedy i to, čemu si více a více zvykáme říkat české národní zájmy".

Naprosto souhlasím s tím, že je třeba definovat české národní zájmy, zejména velice aktuálně s ohledem na volbu vhodné formy dalšího soužití a spolupráce České republiky a Slovenské republiky, o níž by pak česká strana měla usilovat. Z tohoto hlediska pozoruji se vzrůstajícím znepokojením tendenci debatovat o státoprávních záležitostech a snad i do 30. září rozhodnout bez toho, že by byl pro Českou republiku zpracován základ diskuse, za nějž považuji rozbor českých národních zájmů.

Rozhodnout o novém uspořádání vztahů mezi Čechy a Slováky, aniž bude rozbor toho, co jsou české národní zájmy, existovat a aniž budou čeští poslanci Federálního shromáždění, poslanci České národní rady a občané České republiky s tímto rozborem seznámeni, by byl projev naprosté politické nezodpovědnosti rovnající se skoku do tmy. Považuji za neuspokojivé, že přes poměrně pokročilý čas je doposud jedinou poslancům a občanům dostupnou analýzou důsledků případného důstojného rozdělení ČSFR studie České a Slovenské konfederace odborových svazů, a to jen z hledisek ekonomických. Domnívám se, že studie české vlády definující české národní zájmy a na základě toho vyvozující české postoje k potřebám nových forem soužití ČR a SR je nezbytná, a to v krátké době. Potřeba vládní studie je potřebou studie komplexní a fundované, neboť dosavadní argumentace v českém politickém životě, pokud se vůbec sporadicky vyskytuje, vychází nutně oproti vládě z omezených informačních zdrojů a navíc záležitost většinou podle mého mínění vulgarizuje zúžení jen na aspekty ekonomické.

Ekonomické aspekty jsou uznávané velice důležité. Mimo jiné i proto, že budou tím prvním, co na občany jako důsledek případného rozpadu ČSFR dolehne. Nicméně pojem vlast by měl zahrnovat v politice i životě občana mnohem více, než jen "peníze". Je zde ještě široká paleta aspektů dalších od aspektů geopolitických až po otázku národní a kulturní identity. A to pomíjím dosavadní naprostou necitlivost vůči historickému odkazu minulých generací budujících společný stát Čechů a Slováků a obětujících tomuto státu v tisících svůj život na mnoha bojištích v Evropě. Pokládám za naprosto neudržitelné, aby byla přijímána Ústava ČR, zejména její přechodná a závěrečná ustanovení a přijímána konečná řešení státoprávního uspořádání ČR a SR bez toho, že předtím čeští poslanci Federálního shromáždění, poslanci ČNR a občané republiky budou seznámeni s komplexní analýzou české vlády o českých národních zájmech ve vztahu k možným formám soužití a spolupráce ČR a SR.

Postoj slovenské politické reprezentace k českým návrhům a iniciativám vyvozeným z této analýzy, je samozřejmě záležitost další. Táži se proto pana předsedy vlády, zda byly na úrovni vlád již podniknuty kroky k naplnění záměrů vládního prohlášení o spolupráci v zájmu České republiky a žádám ho, aby před přijímáním ústavy ČR a před termínem přijetí konečného řešení státoprávního uspořádání ČR obvykle traktovaným jako 30. září t. r. byla tato studie zveřejněna. Děkuji předem české vládě za všechny kroky, které v této důležité národní a politické záležitosti podnikají.

3. I 03 Interpelace poslance Vlastislava Kuchaře na ministra financí ČR Ivana Kočárníka ve věci restrikce rozpočtu ČR.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989, o jednacím řádu, interpeluji vládu ČR a ministra financí vlády, jejího místopředsedu pana Ivana Kočárníka, v následující věci.

Dne 19. prosince 1991 schválila Česká národní rada zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 1992, v němž v § 1, odst. 2 vymezila celkovou výši dotací do rozpočtu okresních úřadů pro krytí rozpočtů obcí. Na základě jednání s přednostou Okresního úřadu v Karviné a starosty měst a obcí okresu Karviná dne 5. 8. t. r. tlumočím jejich námitku proti krácení této dotace pro první až devátý měsíc o 12 % z celoročního objemu. Těchto 12 % představuje v okrese Karviná částku 172,2 mil. Kčs, což nadále zhoršuje celkovou finanční situaci v rozpočtu okresu, který při schválení nepokrýval všechny potřeby.

Členové zastupitelstev měst a obcí mají námitky proti této restrikci, jelikož veřejnost jíž se týká, oprávněně poukazuje na to, že sdělovací prostředky hovoří vždy o vyrovnaném rozpočtu České republiky nebo o jeho přebytku, o restrikcích na rozpočty měst a obcí se nehovoří.

Žádám proto vládu ČR, konkrétně ministra financí o odpověď na tyto otázky:

1. Z jakého důvodu dochází k restrikci rozpočtu ČR na rok 1992 v jeho části týkající se rozpočtů okresních úřadů a obcí.

2. Jde o plošnou restrikci nebo o restrikci s regionálními rozdíly?

3. V jaké celoroční výši pro ČR a okres Karviná bude tato restrikce realizována.

3. I 04 Interpelace poslance Jaroslava Šourala na ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Piťhu ve věci nesprávného rozhodnutí ředitele školského úřadu v Mladé Boleslavi.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, považuji za nutné z tohoto místa upozornit ministra školství, mládeže a tělovýchovy, že případ, na který poukázal kolega Rezáč, není bohužel zdaleka ojedinělý.

Vzpomínám pouze jeden případ prošlý tiskem - rozhodnutí ředitele školského úřadu v Mladé Boleslavi, který svým dočasným platovým předpisem postihl 30 učitelů, a mohl bych přinést další příklady toho, že do praxe se vnášejí politické aspekty, státní úředníci se chovají svévolně a v rozporu se zákonem.

Chci vás ubezpečit, že je mi lhostejné, pokud například redaktor Českého deníku označí parlamentní stranu za zločineckou organizaci. Nemohu však souhlasit s tím, pokud tento úhel pohledu se promítá do praxe státních úředníků.

Proto žádám ministra školství, mládeže a tělovýchovy, aby mi sdělil, jaká opatření učinil, popřípadě učiní, aby napravil důsledky nesprávného rozhodnutí ředitele školského úřadu v Mladé Boleslavi a současně ho žádám, aby mě seznámil s opatřeními, která by měl přijmout, aby podobným případům zamezil.

3.P 01 Podnět poslance Jiřího Karase na ministra financí ČR Ivana Kočárníka ve věci realizace zákona č. 229/1991 Sb.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, obracím se na pana ministra financí s následující otázkou či přesněji řečeno podnětem.

Realizace zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., je velice složitá. V jednotlivých okresech byla v padesátých letech v zemědělství rozdílná situace. Mezi okresy, které drží nechvalný primát, patří okres Třebíč, a to v přímé souvislosti s událostmi v Babicích. Zvlášť iniciativní funkcionáři tehdejších ONV zejména v Moravských Budějovicích, ale i místních národních výborů realizovali propadnutí majetku soukromých rolníků, jak na základě rozsudků soudů, tak nálezů trestních komisí oproti jiným okresům v mnohonásobně vyšším počtu. Velice často ještě před vznikem družstev, většinou přímým prodejem jiným občanům. Proto také mnoha obcím okresu i samotnému okresnímu úřadu připadají ze zmíněného zákona mimo jiné povinnosti poskytovat náhradu za živý a mrtvý inventář a náhrady za stavby přidělené fyzickým osobám podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

Celkový počet případů, kdy budou obce a Okresní úřad v Třebíči tyto náhrady poskytovat, se odhaduje na 1000 - 1500. Jelikož průměrná náhrada u jednoho případu se pohybuje v rozmezí 300 - 500 tis. Kčs, odhaduje se celková povinnost obcí a okresního úřadu na částku přes 300 mil. Kčs, z toho na obce připadá zhruba 250 mil. Kčs, což představuje zhruba 60 % rozpočtových výdajů okresu na letošní rok. Je zřejmé, že s takovým závazkem, se nemohou ani obce, ani okresní úřad vyrovnat z vlastních prostředků. Dosud však není určen zdroj úhrad, ačkoliv lhůta plnění je do 60 dnů od uplatnění nároku. Tento zákonný nárok na restituci náhrady je nutné řešit zcela zásadně, systematicky a operativně. V opačném případě bude totiž trvat dosavadní zcela neudržitelný stav, který má nedozírné škodlivé následky. Zemědělci, kteří mají skutečný zájem na rozvoji soukromého hospodaření, nutně potřebuje prostředky, které jim ze zákona náleží. Pokud je však neobdrží, budou muset se soukromým hospodařením brzy skončit.

3. P 02 Podnět poslankyně Gerty Mazalové na vládu ČR ve věci bezpečnostní situace v Praze.

Dovolte mi tedy, abych vystoupila s podnětem k bezpečnosti v Praze.

Často zde ve sněmovně bylo diskutováno toto téma, které se týkalo násilí, korupce, prostituce i dalších přečinů.

V poslední době jsem slyšela o případech občanské agresivity vůči politikům, kteří vyjadřují své mínění bez ohledu na to, zda se to líbí určitým skupinám v Praze či nikoliv. Slyšela jsem o případu Sacher, o štvanici uspořádané na dr. Sládka, o tom, že začínají represálie a vyhrožování těm, kteří se odchylují od linie politiky vládní koalice.

Vždycky jsem si říkala, že se mě to netýká, že to není tak horké. Týká se to jenom politiků, jsou to reakce na jednostranně podávané informace, lidé jsou však normální, jsou to akce jen několika asociálů, atd.

Případ národnostní nesnášenlivosti, nenávisti a zloby jsem však poznala sama při svém odjezdu z Prahy 12.8. t. r. Svezl mě domů ředitel Drůbežářského závodu Bohdalice od nás z Vyškovska a jeho řidič. podnikovým autem, kteří byli v Praze služebně. Auto mělo na boku název jejich moravského závodu a moravskou SPZ. Upozorňuji, že toto auto bylo podnikové, nemělo žádný moravský symbol, jako mnohá auta na Moravě mají, jako má samozřejmě i mé vlastní auto, tedy znak moravskoslezské orlice. Bylo to běžné starší služební auto.

Na ulici Pařížská před hotelem Intercontinental jsme pomalu - byla dopravní špička - přejížděli z jednoho pruhu do druhého. Za námi se přiřítilo auto s pražskou pozn. značkou AER 88 000 BMW, tzv. "bavorák", který řídil mladý, elegantní, dobře oblečený spíše chlapec než muž s hezkou blondýnkou přes sklo ukazoval různými vulgárními posunky, že jsme ho předjeli, co jsme atd. posunčina je někdy velice výrazná, protože ji ovládají, pokud vím, řidiči nejen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku, ale vlastně na celém světě, takže jsme tomu nevěnovali více pozornost. Řidic však, zřejmě neuspokojen svým projevem, nás předjel takovým způsobem, že přinutil zastavit nejen nás, ale i vozidla v obou postranních pruzích, vystoupil, vlastně se vyřítil ze svého luxusního vozítka - a začal na nás doslova řvát. To, že nás nazýval Jezeďáckými krávami z Moravy, rudými.... - toto nemohu bohužel opakovat -, mne osobně dalšími květnatými a přinejmenším hrubými výrazy, to bych pominula. Domníval se zřejmě, že Prahu přijel zahnojit opět další moravsky předseda se svou účetní nebo dojičkou. Navíc si povšimnul, že si zapisuji jeho číslo a hrubě mi sdělil, ať se s tím jdu vycpat, že na něho ještě nemám.

V každém městě se vyskytují lidé hrubšího zrna, oplývající sice většinou majetkem movitým, ale, jak se říká, co jim Pán Bůh požehnal na statcích, toho jim ubral na duchu.

Co mě však zarazilo, byla nenávistná slova, která doslova plival na moravského řidiče se slinami z úst. Byl totiž přímo nasoukán do řidičova okénka, které bylo v horku otevřené.

Že se nestydíte jezdit v tomhle, stejně jste si na to auto nakradli, já na ně musel dřít kolik let. Byl to velice mladý muž, takže musel na svůj bourák zřejmě skutečně dřít aspoň od 12 let, jestli to ovšem nebyl buď vekslák, nebo příbuzný nějakého vysokého činitele.

Chápala bych i jeho rozhořčení nad tím, že si dovolil nadřazeného Pražáka předjet starou a ještě navíc moravskou herkou křupan z venkova, ať už byl odkudkoli.

Kdyby ovšem nebylo těch posledních vět, ze kterých jsem slyšela varovný signál. Nevadilo mi ani to, že urážel mne, ale sprosté a vulgární urážení moravského národa a moravské národnosti, která tady je, která žije v tomto státě, ať se to komukoli líbí, nebo ne, to je podle mne neodpustitelné. Slova, jako "naposledy vám říkám, nelezte nám sem a táhněte, nebo příště, až sem přitáhnete, tak vás postřílíme" jsou skutečně varovným signálem toho, že se něco děje, něco špatného, zvráceného. Já věřím, že takové vzorky některých zfanatizovaných Pražanů by to skutečně byly schopny učinit.

Přednáším to zde nikoli proto, abych si postěžovala na to, že byl někdo hrubý a vulgární ke mně. Pracovala jsem léta ve zdravotnictví a jsem odolná proti všem lidským vlastnostem. Chci upozornit nejen sněmovnu, vládu, ale hlavně veřejnost na to, co se mezi námi děje, a to stále častěji. Nedopusťme, aby česká či slovenská státnost nebo národnostní třenice v nás zahubily smysl pro slušnost, etiku, cest a ohleduplnost. Heslo "kdo nejde s námi, jde proti nám" tady znělo 40 let a jak je vidět, zní úspěšně i nadále. Kdo nesouhlasí s mým názorem, nemusí byt proto nutně mým nepřítelem. Jestli se budou v lidech tohoto zatím společného státu rozdmychávat politické vášně a třenice, dopadne to tak, že Moravané a Slezané nebudou sice chodit do parlamentu v národních krojích, jak si to kdysi přál ironicky jeden můj kolega z ODS, ale skutečně v přestrojení. Z parlamentu budou prchat rozvášněným davem a pokud si na auta nenalepí značky modrých ptáků, mohou o ně i přijít. Já ale moravský symbol své země nikdy nesundám.

Nedávno mě zde jeden z mladých kolegů z ODS přesvědčoval o své moravské čistokrevnosti. Neodpověděla jsem mu, já nejsem čistokrevná Moravanka. Mé dvě dcery se narodily v Čechách v Ústí nad Labem, třetí je ve Slezsku. Proto znám tak dobře tuto lokalitu. Pan kolega se spletl. Čistokrevnost se cení možná u chrtů, nebo u koní, moravanství, to musí být v srdci, buď tam je nebo není. Já je v srdci mám, stejně jako Češi mají v srdci své češství, ale narozdíl od nich je nikomu nechci nutit.

Musím se připojit k tomu, co zde bylo několikrát řečeno, že v Praze není bezpečno. Je mi smutno při vzpomínce na moravského řidiče, chlapa jako horu, který doma lehce vybílí hospodu a který by dotyčného mladíka mohl pohybem jednoho prstu své mohutné ruky poslat na dlouhodobou pracovní neschopnost. Neudělal nic. Seděl překvapeně za volantem a mlčel. Mlčel dlouho, pak mi řekl: jezdím do Prahy už 25 let, ale toto slyším poprvé. To je konec. Zbytek cesty nepromluvil. Určitě však mluvil doma na Moravě. O tom, jak budeme žít nadále ve společném unitárním státě se svými bratry Čechy, protože bratry si nevybíráme, vybírat si můžeme pouze přátele. Jak spravedlivě nám bude Praha rozdělovat rozpočet, jak budeme dobře pracovat, aby mohli lépe žít. Raději bych hovořila o tom, jak bychom chtěli žít v takovém státě, kde platí práva pro všechny stejně. Nejen pro Čechy a Slováky, ale i pro Moravany a Slezany. Společně nikoli s bratry, těch už máme za 40 let dost, ale s rovnocennými přáteli.

Tento podnět dávám proto, abychom pochopili, že v budoucím státě musí mít Moravskoslezská země stejná práva, jaká mají Čechy, a že se obyvatelé této země mají právo vyjádřit v referendu k tomu, v jakém státě a s jakým státoprávním uspořádáním chtějí žít.