Obecná část:
Účelem navrhovaného zákona je zřídit
ozbrojený sbor s názvem Vězeňská
služba, který by převzal úlohu dosavadního
Sboru nápravné výchovy České
republiky, a vytvořit základní legislativní
předpoklady pro modernizaci vězeňské
správy.
Postavení Sboru nápravné výchovy je
dosud upraveno zákonem č. 59/1965 Sb., o výkonu
trestu odnětí svobody ve znění pozdějších
předpisů, zejména ve znění
novel č. 173/1968 Sb. a č. 179/1990 Sb. Zákon
o výkonu trestu odnětí svobody, který
patří do působnosti federace (čl.
37 odst. 2 úst. zák. o čs. federaci), zahrnuje
do předmětu úpravy nejen vlastní výkon
trestu a postavení odsouzených, ale také
otázky zajišťování výkonu
trestu resp. i vazby orgány vězeňské
správy, jejíž výkon patří
v plném rozsahu do působnosti republik. Vydání
navrhovaného zákona předpokládá,
že dojde k přenesení těchto otázek
do zákonodárné působnosti republik.
K tomu byl již předložen federální
vládě příslušný návrh.
Navrhovaný zákon sleduje cíl, aby ve vězeňské
správě a její činnosti byly výrazně
omezeny vojenské prvky, kterými se vyznačuje
dosavadní Sbor nápravné výchovy, a
aby výkon služby ve vězeňské
správě nabýval stále více civilní
charakter. Na tom je postavena navrhovaná úprava
Vězeňské služby jako nově koncipovaného
ozbrojeného sboru pro oblast vězeňství.
V souladu s poznatky o úpravě a činnosti
vězeňských institucí ve vyspělých
evropských státech se vedle úkolů
ostrahy a zajišťování bezpečnosti,
které náležejí výhradně
vězeňské stráži, klade stále
větší důraz na poslání
vězeňské služby zaměřené
na odbornou, zejména penitenciární činnost.
Zákon stanoví hlavní úkoly Vězeňské
služby, zásady její organizace a řízení
a podrobněji vymezuje oprávnění Vězeňské
služby k zásahům do základních
práv a svobod osob ve výkonu trestu odnětí
svobody a ve výkonu vazby. Zejména v tomto ohledu
se odstraňuje dosavadní mezera v právní
úpravě, která byla naprosto nedostatečná.
Při zpracovávání zákona, především
v otázkách povinností a oprávnění
příslušníků Vězeňské
služby se uplatnila obdobná úprava jako v zákoně
ČNR o Policii České republiky.
Ekonomický dopad navrhovaného zákona se projeví
pouze v důsledku rozšíření úkolů
Vězeňské služby o nové úkoly
justiční stráže. K jejich zajištění
po personální stránce bude třeba rozšířit
počet příslušníků Vězeňské
služby asi o 500 příslušníků
s potřebnou výstrojí, výzbrojí
a technikou, což bude v konečné etapě
představovat roční náklady 35 mil.
Kčs na mzdové prostředky a 2,5 mil. Kčs
na ostatní výdaje.
Zvláštní část:
K § 1:
Vězeňská služba je konstituována
jako ozbrojený sbor zejména s ohledem na specifické
požadavky na výkon služby a kázeň
jejích příslušníků, které
vyplývají z povahy úkolů, jež
Vězeňská služba plní.
K § 2:
V tomto ustanovení jsou stanoveny hlavní úkoly
Vězeňské služby, které charakterizují
její mnohostrannou působnost. Zcela nově
se zde stanoví úkol zajišťovat také
pořádek a bezpečnost v soudních budovách
a v jiných místech činnosti soudů
a správy justice.
K § 3:
Vězeňská služba se člení
na dvě základní součásti s
rozdílným posláním - správní
službu a vězeňskou stráž. Činnost
správní služby je orientována na odborné
činnosti, zatímco vězeňská
stráž bude plnit úkoly střežení
a ostrahy. Část příslušníků
vězeňské stráže bude plnit úkoly
justiční stráže.
K § 4:
V tomto ustanovení jsou vyjádřeny základní
principy organizace a řízení Vězeňské
služby. Ministr spravedlnosti jako představitel ústředního
orgánu státní správy pro vězeňství
řídí Vězeňskou službu
prostřednictvím zvláštní složky
ministerstva spravedlnosti, což přispěje k
postupnému posilování řídících
vazeb mezi ministerstvem a jednotlivými ústavy pro
výkon trestu odnětí svobody a výkon
vazby a k prohloubení kontroly na tomto citlivém
úseku. Podrobnosti organizační a řídící
struktury Vězeňské služby upraví
organizační řád, který vydává
ministr spravedlnosti.
K § 5:
V tomto ustanovení se vymezují základní
povinnosti příslušníka Vězeňské
služby, které vyjadřují zvýšené
nároky a specifické požadavky na plnění
jeho úkolů.
K § 6:
Zde se stanoví obecné zásady chování
a jednání příslušníků
Vězeňské služby s osobami ve výkonu
trestu odnětí svobody a ve výkonu vazby.
Jsou zde uvedeny také povinnosti příslušníků
Vězeňské služby týkající
se způsobu a podmínek provádění
služebních zákroků a služebních
úkonů. Zatímco se služebním úkonem
rozumí jakákoliv činnost, k níž
je příslušník Vězeňské
služby na základě zákona povinen nebo
oprávněn, služebním zákrokem
je jen takový úkon, kterým příslušník
Vězeňské služby aktivně zasahuje
proti určité osobě s cílem zabránit
jí v určitém jednání. V těchto
případech je třeba přímo v
zákoně vymezit jeho povinnosti před vlastním
provedením zákroku.
K § 7:
Jedná se o obecnou povinnost příslušníků
Vězeňské služby zakročit v uvedených
případech, a to přímo ze zákona,
aniž by bylo nutné vyčkávat dalšího
rozkazu nebo pokynu nadřízeného. Účelem
ustanovení je uložit povinnost každému
příslušníkovi Vězeňské
služby ve službě zakročit, (tedy aktivně
zasáhnout k obnovení klidu a pořádku,
a ne provést jakýkoliv služební úkon,
např. jen administrativní povahy), i když to
nepatří ke služebním povinnostem vyplývajícím
z jeho funkce. Jde-li o příslušníka
zařazeného k vězeňské stráži,
má tuto povinnost i v době, kdy je mimo službu.
K § 8:
Upravuje se otázka, v jakém oděvu vykonávají
službu příslušníci Vězeňské
služby, a to v souvislosti se zvýrazněním
jejího civilního charakteru, jak se o tom mluví
v obecné části. Zároveň se
řeší otázka prokazování
příslušnosti k Vězeňské
službě.
K § 9:
V podstatě se zde přebírá dosavadní
právní úprava.
K § 10:
Jde o nový prostředek k odhalování
trestných činů a přestupků
osob ve výkonu trestu odnětí svobody a osob
ve výkonu vazby nebo k dopadení osob prchajících
z výkonu trestu odnětí svobody nebo z výkonu
vazby.
K § 11:
V tomto ustanovení se zakládá právo
příslušníka Vězeňské
služby přesvědčit se, zda osoba, jejíž
totožnost se zjišťuje, nemá u sebe zbraň.
Dále se zde upravuje postup v případě,
že kontrolovaná osoba odmítá nebo nemůže
prokázat svou totožnost.
K § 12:
Jde o jedno z nejdůležitějších
oprávnění příslušníka
Vězeňské služby, které dosud
nebylo zákonem upraveno a které je nezbytnou podmínkou
k zajišťování pořádku a
bezpečnosti v ústavech pro výkon trestu odnětí
svobody a výkon vazby.
K § 13:
Možnost odnětí věci za stanovených
podmínek je nutným důsledkem prohlídek
prováděných podle předchozího
ustanovení.
K § 14:
Také v tomto ustanovení stanovená oprávnění
nebyla dosud zákonem upravena, ačkoliv se jedná
o nezbytné prostředky k ochraně pořádku
a bezpečnosti, zejména v ústavech pro výkon
trestu odnětí svobody nebo pro výkon vazby.
K § 15:
V podstatě se přebírá dosavadní
úprava, která se zpřesňuje zavedením
pojmu "prostory nesloužící k bydlení",
použitým v novele trestního řádu
č. 558/1991 Sb.
K § 16:
Jde o zcela nové oprávnění, které
může Vězeňské službě
poskytnout nezbytný prostředek k účinnému
plnění jejích úkolů při
předcházení a odhalování trestné
činnosti osob ve výkonu trestu odnětí
svobody nebo ve výkonu vazby.
K § 17:
V tomto ustanovení jsou uvedena pouze zvláštní
oprávnění při plnění
úkolů justiční stráže.
Kromě těchto oprávnění mají
příslušníci Vězeňské
služby, kteří plní úkoly justiční
stráže, též další oprávnění
podle jiných ustanovení tohoto zákona za
podmínek v nich uvedených. Zejména se mohou
přesvědčit, zda osoba, jejíž
totožnost zjišťují, nemá u sebe zbraň,
předvést ji k provedení potřebných
úkonů za účelem zjištění
totožnosti nebo použít donucovacích prostředků
či střelné zbraně.
K § 18:
Donucovací prostředky jsou vymezeny s menšími
modifikacemi vyplývajícími ze zvláštních
podmínek činnosti Vězeňské
služby stejně jako v zákoně ČNR
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
Sleduje se zásada, že použití donucovacího
prostředku má být přiměřené
účelu prováděného služebního
zákroku.
K § 19:
Ustanovení o použití střelné
zbraně bylo přizpůsobeno specifickým
podmínkám při plnění úkolů
Vězeňské služby. V úpravě
se zejména dbá, aby střelné zbraně
bylo použito jen v těch případech, kdy
je to adekvátní k významu hodnot, které
jsou ohroženy.
K § 20 a 21:
Omezení v použití donucovacích prostředků
a střelné zbraně a povinnosti po jejich použití
jsou upraveny obdobně jako v zákoně ČNR
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
K § 22:
V podstatě se přebírá dosavadní
právní úprava.
K § 23:
Úprava povinnosti poskytnout pomoc příslušníkům
Vězeňské služby navazuje na dosavadní
úpravu a přizpůsobuje ji úpravě
provedené v zákoně ČNR č. 283/1991
Sb., o Policii České republiky.
K § 24:
Služební poměr příslušníků
Sboru nápravné výchovy byl upraven zákonem
ČNR č. 186/1992 Sb. o služebním poměru
příslušníků Policie České
republiky schváleným dne 19. března 1992.
Tento zákon se bude vztahovat i na příslušníky
Vězeňské služby, dokud nebude vydán
zvláštní zákon upravující
jejich služební poměr.
K § 25:
Vzhledem k vytvoření správy Vězeňské
služby jako zvláštní složky ministerstva
spravedlnosti, ale i z jiných důvodů je třeba
zmocnit ministra spravedlnosti k zařazování
příslušníků Vězeňské
služby k výkonu služby v ministerstvu.
K § 26:
Vězeňská služba jako ozbrojený
sbor je významným nástrojem státní
moci a je proto třeba, aby o jejím početním
stavu rozhodovala vláda České republiky.
K § 27:
Vězeňská služba je právním
nástupcem Sboru nápravné výchovy České
republiky, který se zrušuje. Pravomoc zrušit
dosavadní SNV ČR se odvozuje z předpokládaného
přenesení legislativní působnosti
federace na tomto úseku do legislativní působnosti
republik.