Česká národní rada 1986 – 1990

I.

Ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně kouření je jedním z předpokladů zdravého způsobu života významně působícím na prohlubování socialistických vztahů.

K zabezpečení ochrany společnosti před alkoholismem byl vydán zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu. Tento zákon měl být účinným nástrojem proti negativním následkům alkoholismu, které se projevují takřka ve všech oblastech našeho života. Omezil se pouze na tento negativní jev, neboť v době jeho vydání nehrozilo nebezpečí jiných toxikomanií a škodlivost kouření, tohoto zvláštního druhu toxikomanie, nebyla dostatečně vědecky probádaná.

Dosavadní ochrana společnosti před alkoholismem vedená na základě tohoto zákona se však ukázala málo účinnou a došlo k nežádoucímu nárůstu těchto negativních jevů. Svědčí o tom např. tyto údaje:

V roce 1980 bylo v ČSR evidováno 40 687 alkoholiků, z toho mladistvých 585. Toxikomanů bylo v evidenci 4 021, z toho mladistvých 443. V roce 1987 bylo v ČSR evidováno 51 313 alkoholiků, tj. o 26,1 % více oproti roku 1980, z toho 597 mladistvých, tj. o 2,05 % více. Toxikomanů bylo v roce 1987 v evidenci 5 296, tj. o 31,7 % více oproti roku 1980, z toho mladistvých 876, tj. o 97,7 % více oproti roku 1980.

Podstatně vyšší počty osob závislých na alkoholu či jiných návykových látkách zůstávají v anonymitě a jsou zjišťovány až při vyvrcholení závislosti a vážném narušení zdraví, při vyžadování lékařské pomoci.

Spotřeba alkoholických nápojů v České socialistické republice se neustále zvyšuje; za posledních 10 let se v podstatě zdvojnásobila. V přepočtu na čistý líh stoupla tato spotřeba na 1 obyvatele z 5,9 l v roce 1963 na 8,1 l v roce 1973, 9,0 l v roce 1977, 9,2 l v roce 1984, 8,7 l v roce 1986. V posledních letech spotřeba alkoholu mírně klesá též v důsledku nižší spotřeby piva, (kterého bylo na obyvatele v roce 1983 v ČSR spotřebováno 161,9 litru, v roce 1986 149,7 litru a v roce 1987 147,0 litru. Přesto je ČSSR (ČSR) v mezinárodním srovnání ve spotřebě alkoholu a piva na předních místech.

Naproti tomu od roku 1983 klesá spotřeba nealkoholických nápojů, která činila v tomto roce na obyvatele ČSR 113,8 l, v roce 1984 108,7 l, v roce 1985 94,4 l a v roce 1987 99,2 litru.

V porovnání s rokem 1965 vzrostly v roce 1975 výdaje na alkoholické nápoje z 6,26 mld. Kčs na 11,70 mld. Kčs a v roce 1985 na 18,85 mld. Kčs. V průměru vydal každý občan ČSR v roce 1965 na alkoholické nápoje 639,- Kčs, v roce 1975 1159,- Kčs, v roce 1985 1822,- Kčs, v roce 1986 1815,- Kčs a v roce 1987 1826 Kčs. Určitý vliv na toto srovnání mají však i cenové relace. Znepokojuje zejména to, že výdaje na alkoholické nápoje tvoří na obyvatele ČSR přibližně pětinu celkových výdajů za potraviny, což sice souvisí s celkovým růstem životní úrovně, ale svědčí též o vážném podceňování škodlivosti nadměrného požívání alkoholických nápojů.

Zvýšená spotřeba alkoholických nápojů se nepříznivě projevuje v různých úsecích společenského života a je jednou z vážných příčin páchání trestné činnosti. Trestná činnost páchaná pod vlivem alkoholických nápojů soustavně vzrůstá.

Ze známých pachatelů bylo v ČSR stíháno pro trestné činy v roce 1962 59 942 osob. Z nich pod vlivem alkoholu páchalo trestnou činnost 9 609 osob a podíl trestné činnosti pod vlivem alkoholu činil v roce 1962 16 %. V roce 1985 bylo za trestný čin pod vlivem alkoholu odsouzeno 17 531 osob, tj. 25,8 o z celkového počtu trestných činů. V roce 1986 pod vlivem alkoholu bylo spácháno 20 050 trestných činů, tj. 25,8 % z celkového počtu trestných činů a v roce 1987 bylo spácháno 19 397 trestných činů pod vlivem alkoholu, tj. 24,6 % z celkového počtu trestných činů.

Negativní vliv alkoholismu se projevuje značnou měrou zvlášť v silničním provozu, kde počet dopravních nehod pod vlivem alkoholických nápojů je stále vysoký a nadto má často za následek těžká a smrtelná zranění a velké škody na majetku. Dopravní nehodovost pod tímto vlivem byla v roce 1973 zjištěna u 3 403 osob, tj. 5,9 % ze všech nehod, v roce 1983 u 5 110 osob, tj. 7,1 % a v roce 1984 u 4 810 osob, tj. 6,6 %. Znamená to, že každá 15. nehoda byla zaviněna řidičem pod vlivem alkoholu. Z počtu usmrcených osob byla usmrcena 1 osoba při každé 65. nehodě. Pod vlivem alkoholu došlo k usmrcení 1 osoby řidičem při každé 37. nehodě.

V roce 1986 bylo v ČSR zaviněno celkem 75 307 dopravních nehod, při kterých bylo usmrceno 768 osob. Z toho bylo pod vlivem alkoholu zaviněno 4 164, tj. 5,53 % dopravních nehod a usmrceno 91 osob, tj. 11,85 % z celkového počtu usmrcených.

V roce 1987 bylo zaviněno 77 075 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 4185, tj. 5,43 % a usmrceno 766 osob, z toho pod vlivem alkoholu 98, tj. 12,79 %. Škodlivost alkoholu vyniká zejména z přehledu o trestných činech v dopravě spáchaných pod vlivem alkoholu.

Z počtu 7 947 trestných činů v silniční dopravě bylo jich pod vlivem alkoholu spácháno v roce 1986 2 481, tj. 31,22 %. V roce 1987 bylo z celkového počtu 7 615 trestných činů spácháno pod vlivem alkoholu 2 376, tj. 31,20 %. Znamená to, že téměř každý třetí trestný čin v dopravě byl spáchán pod vlivem alkoholu.

Alkoholismus má jak u jednotlivce, tak i jako společenský jev ještě další negativní společenské důsledky, nebo je jednou z příčin příživnictví, absence a fluktuace, podlamuje pracovní kázeň, ovlivňuje pracovní úrazovost, rozvodovost a vede k tíživým až patologickým stavům v rodinách alkoholiků, kde dochází zejména k narušování vztahů a ohrožování zdravého vývoje dětí a mládeže.

V roce 1977 bylo rozvedeno 25 490 manželství, z toho z důvodu alkoholismu 4104 manželství, tj. 16,1 %. V roce 1984 ze 40 529 rozvodů bylo pro alkoholismus rozvedeno 4 485 manželství, tj. 12,29 %, v roce 1987 bylo rozvedeno 31 040 manželství, z toho pro alkoholismus 4 027, tj. 12,97 %. Snížené procento rozvodů pro alkoholismus se projevuje zvýšením počtu rozvodů z důvodů "zlého nakládání", "nezřízeného života" a "nevěry", kde má alkohol též svůj negativní vliv.

V pořadí hlavních příčin rozvratů manželství je alkoholismus na třetím místě.

Z celkového počtu dětí umístěných. V dětských domovech je z rodin alkoholiků - více než 30 % dětí. Děti z rodin alkoholiků jsou mnohonásobně více ohroženy vývojem závislosti na alkoholu, k němuž dochází rychleji než u jiných dětí.

U osob závislých na alkoholu a osob, jež jej rizikově nadužívají, je několikanásobně vyšší riziko dokonané sebevraždy a sebevražedného pokusu.

V dokumentu Evropské úřadovny SZO "Zdraví pro všechny do roku 2000" se v kapitole "Zdraví škodlivé chování" definuje jako jeden z cílů dosáhnout okolo roku 1995 ve všech členských státech evropského regionu významného snížení takového zdravotně škodlivého chování jako je nadužívání alkoholu a farmaceutických výrobků, užívání zakázaných látek a nebezpečných chemických látek, nebezpečné řízení motorových vozidel a násilné sociální chování. Jako společný prostředek k dosažení tohoto cíle se v zápětí konstatuje požadavek rozvinout komplexní programy, jež by směřovaly ke snížení spotřeby alkoholu a ostatních škodlivých látek alespoň o 25 % okolo roku 2000. Takto (koncipovaný cíl i programy, podporující jeho dosažení, vyžadují aktivizaci především celospolečenských opatření a činností zaměřených na primární prevenci. Zdravotnické programy jsou většinou s to postihnout pouze sekundární a terciární prevenci. Poznatky lékařské vědy ovšem přispívají ke zdůraznění nutnosti celospolečenských opatření primárně preventivní povahy.

Ze všech těchto důvodů je tedy třeba rozumět pod pojmem alkoholismus a toxikomanie jejich široký význam zahrnující již zdravotně rizikové chování vůči alkoholu a jiným návykovým látkám. V odborné literatuře se za zdravotně rizikovou spotřebu alkoholu u mužů označuje průměrná denní spotřeba 50 gramů čistého alkoholu.

Pro srovnání:

Přepočet bilancované spotřeby přepočtené na litry čistého alkoholu na obyvatele za rok 1986 (tj. 8,7 litru) znamená denní průměr 23,9 ml, tj. 25,0 g čistého alkoholu na jednoho obyvatele ve věku 15 let a staršího. O značném rozšíření zdravotně rizikové spotřeby alkoholických nápojů v ČSR svědčí průzkum, uskutečněný v letech 1983 a 1984 výzkumným ústavem psychiatrickým Praha u náhodného výběru pražských mužů ve věku 22 až 33 let. Z dotázaných mužů přiznalo 17 % průměrnou denní spotřebu odpovídající 50 či více gramům čistého alkoholu. Autor zprávy o tomto průzkumu na základě dalších zjištění přesvědčivě dokazuje, že podíl rizikových konzumentů je ve skutečnosti ještě vyšší a týká se nejméně čtvrtiny zkoumané populace. Lze předpokládat, že v některých krajích ČSR je rozšíření zdravotně rizikové spotřeby alkoholu ještě vyšší. Podle zahraničních i některých domácích studií existuje přímý, i když časově zpožděný, vztah mezi spotřebou alkoholu na obyvatele a takovými následky rizikové spotřeby, jakými jsou ztvrdnuti jater (jaterní cirhóza), počet osob evidovaných pro závislost na alkoholu apod.

Naše i zahraniční statistiky opakovaně ukázaly, že nemocnost i úrazovost osob nadměrně požívajících alkoholické nápoje je zhruba dvojnásobná ve srovnání s ostatními. U alkoholiků je několik let před nástupem léčby výrazně snížena pracovní výkonnost. Vyskytují se u nás stejně jako v zahraničí stále narůstající počty dětí poškozených vývojovou poruchou zaviněnou požíváním alkoholu matkou v průběhu těhotenství.

Zdravotnické důsledky rizikového chování vůči alkoholu a jiným návykovým látkám ovšem též radikálně změnily složení nemocných hospitalizovaných na psychiatrických lůžkách i ošetřených v psychiatrických ambulancích. Zatímco v ČSR vzrostla v období 25 let (1963 až 1987) incidence hospitalizace mužů o 12 % a žen o 20 %, vzrostla ve stejném období incidence hospitalizace mužů pro závislost na alkoholu a jiných návykových látkách včetně komplikací závislosti o 80 % a incidence hospitalizace žen o 790. Ve věkové skupině 15 až 29 let bylo např. v roce 1985 ze všech poprvé v životě z psychiatrické hospitalizace propuštěných mužů 33 % propuštěno s diagnózou závislosti a v témže roce ve věkové skupině 30 až 59 let dokonce s touto diagnózou propuštěn každý druhý muž. Zcela obdobně vzrostl podíl závislých osob i mezi prvými kontakty ambulantní psychiatrické péče. Na tomto jevu se podílí zejména výkon ochranného léčení nařízeného soudem, často v návaznosti na výkon trestu v nápravně výchovném zařízení. V důsledku toho klesá těžce nabytá společenská prestiž psychiatrické péče, protože jsou jí společností ukládány úkoly, které přesahují náplň zdravotní péče.

Ochrana před alkoholismem spočívající v odstraňování příčin i jeho škodlivých následků není a nemůže být pouze záležitostí úzce zdravotnickou. Dosavadní spotřeba čistého lihu na obyvatele i všechny jeho navazující důsledky musí nutně mobilizovat řadu řídících složek nadresortních i resortních soustav společnosti, národních výborů, státních a společenských organizací ke konkrétním opatřením směřujícím k dořešení vzájemně si odporujících zájmů.

K zvýšenému požívání alkoholických nápojů napomáhá, popřípadě vede celá řada příčin, které nelze z hlediska zdravotnického ovlivnit. Je to např. veřejné mínění znásobené tradicemi, běžná a snadná dostupnost alkoholických nápojů, jejich značná nabídka i nesprávné návyky při využívání volného času jednotlivci a celými skupinami osob. Významnou úlohu zde hrají osoby nebo organizace, které mají ekonomický zájem na maximální konzumaci alkoholických nápojů. Proto ochrana před alkoholismem vyžaduje jednotné úsilí všech státních orgánů a státních, družstevních, společenských a jiných organizací.

II.

Dosavadní úprava ochrany před alkoholismem se rozšiřuje i na jiné toxikomanie. Je to proto, že mezi negativní společenské jevy současné doby se řadí rozvoj nových forem toxikomanie. Naše společnost stačí jen částečně řešit toxikomanii alkoholovou a nadto stojí před konkrétním nebezpečím nového, zatím ještě nikoliv masového jevu, před hrozícím nebezpečím rozvoje tzv. nealkoholové toxikomanie.

V důsledku prudkého rozvoje chemie a potřeby léčit nemocné působením na jejich psychiku dochází k výrobě četných syntetických psychotropních látek, z nichž každá může být zneužívána a může se stát látkou vedoucí k lékové závislosti. Protože spotřeba léků vzrostla v některých indikačních skupinách za posledních 10 let až o 20 %, stoupl v souvislosti s tím i počet osob, které léky zneužívají.

Počet přijatých osob do psychiatrických zařízení ústavní péče pro diagnózu toxikomanie činil v roce 1977 633 osob, v roce 1983 862 osob a v roce 1986 982 osob; počet evidovaných v psychiatrických zařízeních ambulantní péče činil v roce 1977 1 838 osob, v roce 1983 již 5 291 osob; v roce 1986 5 627 a v roce 1987 5 296 osob. Je to však jen zlomek těch, kteří by léčebně preventivní péči potřebovali.

Počet osob, jejichž závislost na lécích je možno diagnostikovat jako nealkoholovou toxikomanii; nedosahuje počtu alkoholiků, ale lze předpokládat, že dosahuje několika desítek tisíc.

Podobně zneužívání i jiných škodlivých látek může vést k závislosti na těchto látkách. Nejsou výjimečné případy, kdy užívání takových látek vede až k smrti. Nealkoholová toxikomanie se stává problémem v malých společenských seskupeních zejména nižších věkových skupin.

Uvedeným jevům je třeba čelit účinnými ofenzivními opatřeními všech státních orgánů a státních, družstevních, společenských a jiných organizací.

Alkoholismus a jiné toxikomanie mají kromě závažných důsledků zdravotních i další negativní společenské projevy. Zvláštním druhem toxikomanie se silnou návykovostí je kouření, které sice nenarušuje psychiku, nevede k rozpadu osobnosti se zjevnými negativními společenskými projevy, ale je také výrazem rizikového chování škodlivě působícím na zdraví kuřáků i nekuřáků bezprostředně vystaveným účinkům kouření.

V souvislosti s kouřením stoupá nemocnost na zhoubná onemocnění především plic, ale i dalších orgánů, na ischemickou chorobu srdce, chronickou bronchitidu a její komplikace, ischemickou chorobu dolních končetin a vředovou chorobu žaludku.

Kouření vede k vysokým dlouhodobým sociálním a hospodářským ztrátám, i když daňová politika přináší krátkodobý ekonomický prospěch. Problémy kouření se prohlubují propagováním, neomezeným a široce rozvinutým prodejem tabákových výrobků. Např. v ČSR bylo v roce 1987 vydáno 7,456 mld. Kčs za kuřivo. Spotřeba cigaret v ČSR v roce 1963 byla 15,344 mld. kusů, což je v průměru na 1 obyvatele 1587 kusů, v roce 1970 18,577 mld. kusů, což je v průměru na 1 obyvatele 1 895 kusů.

Spotřeba cigaret v přepočtu na obyvatele ČSR včetně kojenců činila v roce 1986 celkem 1895 kusů. V důsledku celostátní kampaně a akce "Šance pro 3 milióny" se spotřeba cigaret částečně snížila na 1832 kusů na obyvatele v roce 1987.

Spotřeba cigaret na jednoho obyvatele je určitý porovnávací ukazatel, ale zakrývá skutečnou spotřebu kuřáků, kteří představují jen část populace, takže denní spotřeba kuřáků se pohybuje od 10 do 40, někdy i více kusů, což je zdravotním rizikem odstupňovaným podle množství denní spotřeby kuřiva.

Spotřeba cigaret v ČSR v posledním období stagnuje. Za posledních 10 let nastal mírný pokles u mužů (o 8 %), ale zvýšil se počet kouřících žen (o 6 %). Ženské kouření nepříznivě ovlivňuje zejména zdraví budoucí populace. Zvyšuje se rovněž počet kuřáků ve skupině od 15 do 30 let.

Kouření je však škodlivé i pro nekuřáky, kteří jsou bezprostředně vystaveni účinkům kouření, a proto je třeba je chránit před jeho škodlivým působením.

Československá socialistická republika je ve světě známa pokrokovým zdravotnickým zákonodárstvím. V souladu se zdravotní politikou KSČ v rámci vnitrostátního a mezinárodního koordinovaného úsilí, zohledňujíc i doporučení Evropské úřadovny Světové zdravotnické organizace uvedené v dokumentu "Zdraví pro všechny do roku 2000" je potřebná jednotná legislativní úprava zaměřená na ochranu před alkoholismem, jinými toxikomaniemi a kouřením, protože jsou zdravotně rizikovým chováním, které poškozuje zdraví.

III.

Politickoprávním záměrem návrhu zákona je vytvořit právní podklad pro snížení zdraví škodlivého požívání alkoholických nápojů, zneužívání léků, užívání nebezpečných chemických látek, kouření, pro ochranu nekuřáků před účinky kouření i pro snížení dostupnosti tabákových výrobků pro děti a mládež. Úsilí o dosažení tohoto záměru pojímá návrh zákona jako úkol celého institucionálního systému naší společnosti. Jde zejména o změnu společenského vědomí, že způsob života vedoucí k poškozování zdraví - nadměrné požívání alkoholických nápojů, nealkoholové toxikomanie a kouření - je v rozporu s individuálními i společenskými zájmy a negativně působí na hodnotu života.

Nová zákonná úprava si vyžádá jen omezené zvýšení nároků na státní rozpočet, které může být kompenzováno z výnosu daně z obratu z alkoholických nápojů, což je s přihlédnutím na vysoké příjmy reálné.

Pokud jde o Komisi pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, předpokládá se zřídit její sekretariát při ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí ČSR.

Sekretariát této komise by měl mít 4 pracovníky v nomenklatuře ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR se mzdovými prostředky cca ve výši 290 tisíc ročně. Navrhuje se zřízení těchto funkcí:

1. tajemník a vedoucí sekretariátu komise - funkce 3

2. pracovník pro léčebně preventivní péči, výzkum, zdravotní výchovu, mládež, metodiku a průzkum - funkce VORS

3. pracovník pro metodiku, průzkum a ochranu před alkoholismem, toxikomaniemi a kouřením - funkce VORS

4. kontrola plnění usnesení, zabezpečování administrativy - funkce OR

V ostatních nákladech je nutno počítat se souhrnnou částkou pro ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČSR ve výši cca 300 tis. korun ročně (cestovné, školení, propagace, soutěže atd.).

Činnost krajských komisi a komise NVP by měla být zabezpečena jedním pracovníkem ve funkci tajemníka komise. To by představovalo ročně celkovou částku ve mzdových prostředcích na 8 pracovníků ve výši cca 370 tis. Kčs. Dále se počítá s určitými finančními náklady u okresních, městských, popřípadě místních národních výborů vymezených rozpočtem národních výborů.

V dalším období organizační uspořádání komisí a s tím související náklady budou upravovány podle změn struktury národních výborů a získaných zkušeností při ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

B. Zvláštní část

V části první se podává výklad základních pojmů, kterých úprava ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně kouření používá.

K § 1

Návrh zákona zahrnuje ochranu před alkoholismem, ochranu před zdraví škodlivými účinky užívání jiných návykových látek vedoucímu k nealkoholovým toxikomaniím se zjevnými sociálně závažnými projevy a ochranu před kouřením, které je zvláštním druhem toxikomanie.

Při vymezení pojmů "alkoholismus" a "alkoholický nápoj" se vychází z dosavadní úpravy provedené zákonem č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu. Vzhledem k tomu, že za negativní společenský jev jako je alkoholismus se rovněž považuje i toxikomanie způsobená užíváním jiných návykových látek, zaměřují se základní ustanovení i na výklad těchto pojmů. Zdůrazňuje se přitom povinnost všech orgánů a organizací chránit občany i společnost před škodlivými účinky alkoholismu a jiných toxikomanií včetně kouření a odstraňovat jejich příčiny a následky.

Alkoholismus a toxikomanie jsou zastaralé, ve zdravotnické nomenklatuře již nepoužívané, ale stručné a vžité pojmy. Do znění navrhovaného zákona jsou převzaty v zájmu zestručnění formulací. Jsou zde používány v širokém významu rizikového chování osob vůči alkoholu a jiným návykovým látkám, a to dobrovolně podstupovaném, tak jak to odpovídá současnému pojetí, přijatému zejména Světovou zdravotnickou organizací. Poslední znění návrhu 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí a příčin smrti (ICD-10, SZO 1987), která ve svém definitivním znění vejde v platnost od roku 1989, se rozlišuje "zdravotně rizikové" požívání alkoholických nápojů, jejich "zdravotně škodlivé" požívání, "závislost na alkoholu" a další klinické důsledky těchto klasifikačních kategorií. Podobná rozlišení se činí, pokud jde o rizikové chování vůči jiným návykovým látkám, např. nikotinu, farmakům a zakázaným, tzv. tvrdým návykovým látkám.

Při vymezení pojmu "jiné návykové látky" bylo nutno přihlédnout k tomu, že nealkoholové toxikomanie mohou vzniknout nejen soustavným užíváním omamných látek, ale i soustavným nebo nadměrným užíváním některých léků nebo různých chemických přípravků, jako např. průmyslových rozpouštědel nebo čisticích prostředků. Léková závislost, tj. naléhavá potřeba užívat takové léky čím dále soustavněji a ve vyšších dávkách až do vzniku toxikomanie, vzniká užíváním léků ze skupin analgetik, antiastmatik a antihistaminik. Léky však mohou být užívány i záměrně za účelem tzv. fetování. Fetování bývá spojeno i s požíváním alkoholických nápojů, což nejen urychluje získání dobré nálady a spokojenosti, ale vzbuzuje i kvalitativní změnu vnímání a vědomí. Takové stavy si dále, převážně mladí lidé, vzbuzují i čicháním různých chemických látek. Šíří se i znalost různých chemických pochodů, jimiž se získávají z běžně dostupných a v podstatě neškodných léků a látek jejich nejúčinnější komponenty, které pak slouží k fetování. Soustavné a intenzívní užívání takových látek poškozuje tělesné i duševní zdraví. Proto se při bližším vymezení pojmu "jiné návykové látky" v § 1 odst. 3 pouze uvádí příkladný výčet takových látek zahrnující jak omamné látky, jejichž seznam je dosud uveden v příloze č. 3 vyhlášky ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti č. 57/1967 Sb., psychotropní látky, jejichž seznam bude uveden v příloze nařízení vlády ČSR, které nahradí vládní nařízení č. 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví, tak některé léky a chemické přípravky, zejména některá průmyslová rozpouštědla nebo čisticí prostředky.

Výklad pojmu "kouření" je v nové úpravě vymezen účelově; otevírá se tím možnost realizace ochrany společnosti před jeho zdraví škodlivými důsledky.

Chápání kouření jako zvláštního druhu toxikomanie je založeno na skutečnosti, že kouření nenarušuje psychiku jako alkoholová nebo jiná nealkoholová toxikomanie, ale svou návykovostí působí škodlivě na zdraví kuřáků i nekuřáků vystavených účinkům kouření. Tato úprava je základním předpokladem pro prolomení společenské tolerantnosti vůči kouření, jak v zájmu kuřáků, tak i nekuřáků.

V návrhu zákona se nevyhnutelně používá i pojem "závislá osoba". Proto § 1 odst. 5 vymezuje tento pojem pro jednotnost chápání jeho obsahu.

V části druhé se upravuje vlastní provádění ochrany společnosti tím, že se vymezují prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi; včetně kouření, včetně ukládání pokut a stanoví se povinnosti orgánů a organizací na tomto úseku.

K § 2

Způsob ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, včetně kouření, se vymezuje nejen z hlediska škodlivých následků, ale též z hlediska prevence a odstraňování jejich příčin.

Na ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, včetně kouření, je třeba zaměřit všechny síly a prostředky, které lze v naší společnosti pro tyto účely uvolnit. Takovým prostředkem je především výchova občanů a zvláště mládeže. Patří sem i různé formy preventivní a represivní činnosti orgánů a organizací zaměřené na omezování možnosti prodeje a podávání alkoholických nápojů, užívání jiných návykových látek, na omezování kouření na místech, kde je jeho škodlivost širšího společenského dosahu, jakož i zákazy prodeje tabákových výrobků. Dále jsou to i různé způsoby poskytování léčebně preventivní péče alkoholikům a jiným toxikomanům. Významným prostředkem ochrany je též sociální péče zahrnující soubor opatření prováděných zejména v působnosti národních výborů, hospodářských, společenských a jiných organizací za účelem řešení sociálních problémů souvisejících s alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Mezi prostředky ochrany se zahrnuje i ukládání pokut a postih osob a organizací za porušování povinností vyplývajících z tohoto zákona i z jiných právních předpisů upravujících ochranu před alkoholismem, jinými toxikomaniemi a kouřením.

K § 3

Nejdůležitějším prostředkem ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, včetně kouření, je výchova, v níž je třeba se zaměřit ze i jména na výchovu mládeže ke střídmosti a zdrženlivosti v požívání alkoholických nápojů, na škodlivost požívání těchto nápojů v těhotenství a v nemoci a dále výchova zaměřená na objasňování škodlivosti užívání jiných návykových látek a na škodlivost kouření s jeho závažnými důsledky. Významná role na tomto úseku patří národním výborům, státním, společenským a jiným organizacím, všem školským, zdravotnickým, kulturním a kulturně výchovným zařízením a dále i zařízením podnikové vzdělávací soustavy, jakož i hromadným informačním prostředkům.

Protialkoholní výchova, výchova proti jiným toxikomaniím a kouření musí být soustavná; přitom je důležité působení již na děti školního věku a zejména pak na dospívající mládež a její rodiče a učitele zaměřené i na hodnotné využívání volného času.

Při výchově zaměřené na ochranu před těmito negativními společenskými jevy je nutno využívat všech dostupných forem, metod i prostředků. Zejména je nutno účinněji využívat všech společenských organizací a dále zájmových sdružení občanů majících zájem pomáhat v prevenci abúzu alkoholu a jiných návykových látek a socioterapeutických klubů zřízených při zdravotnických zařízeních.

K § 4

V ochraně před alkoholismem, jinými toxikomaniemi a kouřením jsou velmi účinné zákazy a omezení týkající se prodeje, podávání a požívání alkoholických nápojů a užívání jiných návykových látek, jak jsou stanoveny v § 4.

Podávat a prodávat alkoholické nápoje se jednoznačně zakazuje osobám mladším 18 let. Hranice 18 let se přejímá z dosavadní právní úpravy. I když všeobecně stoupla fyzická vyspělost mládeže, je nutno převzít takový zákaz požívání alkoholických nápojů v zájmu jejího tělesného i duševního rozvoje.

Pokud jde o zákaz prodeje a podávání alkoholických nápojů osobám, jimž se poskytuje ústavní péče ve zdravotnických zařízeních, je plně odůvodněný již skutečností, že podávání alkoholických nápojů se příčí zásadám léčebně preventivní péče.

Zákaz prodeje a podávání alkoholických nápojů při veřejných shromážděních, kulturních podnicích a tanečních zábavách určených pro mládež, jako např. v klubech mladých, diskotékách, tanečních kursech a prodloužených, představuje zpřísnění proti dosavadní úpravě. Záměrně se zde používá pojmu "mládež", který je třeba chápat v širším slova smyslu než pojem "mladistvý". Veřejnými a kulturními akcemi určenými pro mládež se rozumí akce, jichž se zúčastňují osoby blízké věku mladistvých. Prosté vymezení zákazu prodeje a podávání alkoholických nápojů na těchto akcích jen věkovou hranicí 18 let by bylo nejen neúčelné, ale zejména nereálné, neboť kontrola dodržování takových zákazů by byla velmi náročná, až nerealizovatelná.

Dalším zpřísněním je i absolutní zákaz prodeje a podávání alkoholických nápojů při sportovních podnicích, směřující k zamezení vandalismu a protispolečenského chování návštěvníků sportovních akcí.

Zakazuje se též prodej, podávání a jiné umožňování požívání alkoholických nápojů osobám zjevně ovlivněným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, tj. osobám, které podle objektivních znaků (agresivní vystupování, obtěžování, potácení apod.) jeví známky takovéhoto ovlivnění. Obdobně se zakazuje prodávat nebo podávat alkoholické nápoje nebo jinak umožňovat jejich požívání řidičům řídícím motorová nebo silniční nemotorová vozidla a ostatním osobám, které vykonávají činnost, při které by mohli ohrozit život nebo zdraví lidi anebo majetek.

Důvodem zákazu podávání lihovin a destilátů při veřejných shromážděních, kulturních podnicích a tanečních zábavách je zabezpečení jejich nerušeného průběhu. Přitom se za taneční zábavu ve smyslu tohoto zákona nepovažuje tanec v odbytových střediscích restauračního stravování podle ON 73 5413, kde je to obvyklé (vinárna, bar, kavárna apod.).

Nová úprava zakotvuje zákaz prodeje a podávání alkoholických nápojů v závodních jídelnách, kantýnách, bufetech a v ostatních prodejnách v prostorech organizací, a to i v uzavřeném balení. V prostředcích vnitrostátní hromadné dopravy osob a v prostorách souvisejících s touto dopravou, určených pro cestující, a to i v restauracích, v lůžkových a lehátkových vozech, lze prodávat nebo podávat nejvýše desetistupňové pivo. Toto opatření se jeví jako nezbytné vzhledem k narušování veřejného pořádku, výtržnostem a škodám, které způsobují podnapilé osoby v těchto prostředcích, zejména pak na železnici.

Významným novým omezujícím opatřením je zákaz požívání alkoholických nápojů a užívání jiných návykových látek na pracovištích a v pracovní době. Jde zejména o znemožnění konzumace alkoholických nápojů, zejména piva, pracovníky, kteří odcházejí ze svých pracovišť na svačiny do restaurací. Za požívání alkoholických nápojů podle tohoto zákona se nepovažuje jejich kontrolní ochutnávání určenými pracovníky, je-li to nezbytná součást technologického procesu při výrobě a distribuci alkoholických nápojů. Zákazy kouření se neupravují v tomto ustanovení, ale jsou upraveny samostatně v § 4 odst. 1 písm. g).

Zákaz propagovat tiskem a ostatními hromadnými informačními prostředky požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek je formulován po zkušenostech s dosavadní úpravou. Zákon č. 120/1962 Sb. v ustanovení § 7 uložil orgánům a organizacím též povinnost napomáhat boji proti alkoholismu mezi jiným i propagační činností. Dotčené orgány a organizace však postupně upouštěly od plnění takto velmi obecně formulované Povinnosti, ačkoliv vliv propagace na tomto úseku nelze podceňovat. Proto nová úprava stanout již přímo zákaz propagace požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek, a rozšířena je i na kouření, aby se tak předešlo nesprávnému ovlivňování zejména mládeže. Přitom za propagaci se považuje též uveřejňování článků a relací, kde požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek a tabákových výrobků má doporučující charakter anebo je spojováno s projevy socialistického způsobu života, což má zejména v televizním zpracování negativní vliv.

Dále se stanoví zákaz prodávat nebo podávat jiné návykové látky mimo organizace, které jsou k tomu oprávněny anebo umožňovat jejich nadměrné nebo jinak škodlivé užívání. Toto ustanovení směřuje zejména proti pokoutnímu prodeji léčiv či jiných chemických látek sloužících k "fetování" jednotlivými osobami např. v restauracích. V souvislosti s tím může národní výbor zakázat prodej jiných návykových látek nebo výrobků je obsahujících osobám mladším 18 let i v organizacích k tomu oprávněných (např. v drogeriích) bez ohledu na to, k jakému účelu takové látky slouží, vyžaduje-li to místní potřeba (např. rozšíření vdechování běžně dostupného prostředku mezi mládeží v určité oblasti). Ze stejných důvodů může národní výbor omezit nebo zakázat podle potřeby i v částech svého obvodu prodej alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků v zařízeních veřejného stravování, v prodejnách potravin nebo na jiných veřejně přístupných místech.

Nová úprava ochrany před škodlivostí kouření obsahuje zákaz prodeje tabákových výrobků osobám mladším 16 let, který není dosud zakotven v žádné právní úpravě. Zákaz (kouření v prostředcích železniční dopravy (kromě vyhrazených vozů), a v prostředcích ostatní vnitrostátní hromadné dopravy a v uzavřených prostorách určených pro cestující ve vnitrostátní hromadné dopravě má svoje zdravotní důvody, ale současně je i významným činitelem kulturnosti cestování. Podobně má společenskou odůvodněnost zákaz kouření při práci, jestliže v jeho důsledku může dojít k bezprostřednímu ohrožení života, zdraví nebo majetku a dále v pracovních místnostech, kde pracují nekuřáci, a v prostorách společného stravování za stanovených podmínek.

Odůvodněnost stanovených opatření proti kouření pojatých do návrhu zákona nemění ani ta skutečnost, že některá z uvedených opatření se realizují již nyní. Souhrn opatření proti kouření z celospolečenského hlediska je žádoucí postavit na normativní úroveň zákona, s jednotícím záměrem snížení škodlivosti kouření využitím všech prostředků na dosažení sledovaných cílů do roku 2000; snížení spotřeby tabákových výrobků o 50 % a zvýšení nekuřáků na 80 % obyvatelstva.

K § 5

Z dosavadní právní úpravy se přejímá povinnost odepřít prodej nebo podání alkoholického nápoje osobám, lze-li mít za to, že nesplňují podmínku věku, pokud ji neprokáží úředním dokladem. Tato povinnost se rozšiřuje i na prodej tabákových výrobků.

Nově se do návrhu zákona zakotvuje povinnost zákonných zástupců dbát na dodržování zákazů týkajících se nezletilých obsažených v § 4.

K § 6

Bezpečnost a ochrana života a zdraví občanů, jakož i ochrana osobního a společenského vlastnictví vyžaduje, aby osoby vykonávající činnost, při niž by mohly ohrozit život nebo zdraví lidí anebo majetek, nebyly v průběhu této činnosti ovlivněny alkoholickými nápoji nebo jinými návykovými látkami.

Dosavadní povinnost osob podrobit se na výzvu orgánů Sboru národní bezpečnosti nebo orgánů státní zdravotní správy vyšetření zjišťujícímu požití alkoholických nápojů nebo užití jiných návykových látek se rozšiřuje o povinnost podrobit se dechové zkoušce nebo vyšetření moči nebo slin i na výzvu příslušných orgánů státní správy. Tím se umožní například orgánům státní správy a státního odborného dozoru v dopravě zjišťovat, zda pracovníci, kteří vykonávají v dopravě činnost, s jejímž výkonem je spojeno nebezpečí pro život nebo zdraví lidu nebo pro majetek, nepožily alkoholický nápoj nebo jinou návykovou látku, a to i v organizacích, které jim nejsou přímo podřízeny. Pravomoc těchto orgánů lze vztáhnout i na pracovníky dopravních organizaci nebo osoby, které podléhají státnímu odbornému dozoru vykonávanému drážními správními orgány ve smyslu zákona č. 51/1964 Sb., o drahách, orgány státních plavebních správ ve smyslu zákona č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, a orgány státní letecké inspekce ve smyslu zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, a zákona č. 203/1964 Sb., o úpravě některých úkolů státní správy v civilním letectví. Podobně osoby ve výkonu trestu odnětí svobody jsou povinny podrobit se uvedeným vyšetřením na výzvu orgánů Sboru nápravné výchovy. Výzvu k takovému vyšetření může vydat za zdravotnické zařízení kterýkoliv ošetřující lékař.

V případech, kdy orientační dechová zkouška na alkohol uskutečněná na základě výzvy uvedených orgánů státní správy nebo organizace bude pozitivní, může být pracovníkovi uloženo podrobit se odběru a vyšetření krve.

Povinnost podrobit se odběru krve se rozšiřuje i na osoby zraněné v příčinné souvislosti s požitím alkoholu nebo jiné návykové látky, aby byl zabezpečen důkaz pro event. následná opatření. Tato povinnost se však nevztahuje na osoby, u nichž by takový výkon mohl být spojen s nebezpečím pro jejich zdraví (viz § 114 odst. 2 trestního řádu - úplné znění č. 148/1973 Sb.).

K § 7

Nedostatkem dosavadního boje proti alkoholismu je skutečnost, že prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nejsou v oboru působnosti jednotlivých orgánů a organizací podrobněji rozpracovány, např. nejsou vymezeny úkoly hospodářských organizací, opatření v oblasti výchovy a kultury a na úseku sociální péče. Aby ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi byla účinná, je třeba zapojit do ní všechny hospodářské a jiné organizace. Proto § 7 ukládá organizacím činit v oboru své působnosti potřebná opatření.

Takovými opatřeními mohou být například:

- výchova pracovníků, zejména těch, kteří jsou uvedení v 6 odst. 1, spočívající ve vysvětlování škodlivosti alkoholismu a jiných toxikomanií,

- seznamování pracovníků s právní úpravou ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a dalšími právními předpisy zasahujícími do této oblasti,

- ukládání příkazů odpovědným vedoucím závodů, provozů a pracovišť zajistit, aby byly dodržovány zákazy, omezení a povinnosti stanovené v § 4,

- vytváření takových stimulů v oblasti plánování a hmotné zainteresovanosti, které budou negativně působit na výrobu a prodej alkoholických nápojů a tabákových výrobků,

- stanovení zákazů a omezení v organizacích, (kde se pracuje s látkami těkavými, které by zabezpečily, aby nemohlo být umožněno jejich škodlivé užívání.

Do úkolů organizací v tomto ustanovení uvedených spadá i povinnost odpovědně se zabývat návrhy a doporučeními komisí pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi všech stupňů a povinnost podávat jim požadované zprávy.

K ochraně před alkoholismem musí přispívat i příslušné organizace tím, že budou v potřebném množství a sortimentu zabezpečovat výrobu, účelnou distribuci, řádné uskladnění a ošetření tj. zejména dobré chlazení) a účinnou propagaci nealkoholických nápojů. Přitom by měly dbát o příznivější relaci cen těchto nápojů vůči alkoholickým nápojům.

K § 8

Chování osob, které se požitím alkoholického nápoje (nikoliv jiné návykové látky) uvedly do stavu vzbuzujícího veřejné pohoršení nebo do stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe, svou rodinu nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, vyžaduje, aby se tyto osoby umísťovaly v zařízeních k tomu účelu zřízených. Těmito zařízeními jsou záchytné stanice zřizované národními výbory. Protože do uvedeného stavu se ošetřované osoby přivádějí z vlastní vůle, je plně odůvodněno uložit jim povinnost, aby uhradily státu náklady vzniklé s jejich vyšetřením, ošetřováním a dopravou do záchytných stanic.

Povinnost záchytných stanic oznamovat ošetření v záchytné stanici příslušnému zdravotnickému zařízení a jde-li o osoby mladší 18 let též jejich zákonným zástupcům, vychází z dosavadních zkušeností na tomto úseku.

Poznatky o chování osob při dopravě do záchytných stanic, popřípadě i při jejich ošetření nadále odůvodňují v závažných případech potřebu spolupůsobení orgánů Sboru národní bezpečnosti. Pomoc těchto orgánů zdravotnickým pracovníkům na tomto úseku je také v souladu s plněním úkolů Sboru národní bezpečnosti při zabezpečování socialistického pořádku. Její potřeba vychází z chování takových osob, neboť jejich stav často znemožňuje poskytnutí ošetření obvyklým způsobem.

K § 9

Ovlivnění nadměrným požitím alkoholických nápojů nebo užitím jiných návykových látek má nepříznivý dopad na pracovní výkon, chování i zdravotní stav dotčených osob. Proto alkoholikům a jiným toxikomanům se ukládá povinnost dát se odborně vyšetřit a v případě potřeby i ambulantně léčit. Rozhodování o této povinnosti je jako dosud svěřeno do působnosti ústavu národního zdraví. Proti takovému rozhodnutí má povinná osoba možnost se odvolat. Ředitel ústavu národního zdraví může odvolání povinné osoby vyhovět. Jestliže odvolání nemíní v plném rozsahu vyhovět, postoupí je k rozhodnutí příslušnému národnímu výboru.

Osobám, které se ambulantně řádně neléčí nebo u nichž se ambulantním léčením nedosahuje očekávaných výsledků, anebo které se odmítají dobrovolně podrobit ústavnímu léčení, může příslušný okresní národní výbor uložit povinnost podrobit se ústavnímu léčení. Rozhodování o této povinnosti se pro její větší závažnost svěřuje shodně s dosavadní právní úpravou výlučně národním výborům.

Při rozhodování o povinné ambulantní a ústavní péči se postupuje podle správního řádu.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o povinnosti podrobit se ústavnímu léčení není vždy se strany povinných osob respektováno, ukládá se zdravotnickým zařízením povinnost oznámit orgánu, který rozhodnutí vydal, že se povinná osoba léčení nepodrobuje nebo je maří. Tím se sleduje cíl vyvozovat vůči takovým osobám důsledky.

V souvislosti s poskytováním léčebně preventivní péče se příslušným zdravotnickým zařízením stanoví povinnost vést evidenci alkoholiků a jiných toxikomanů s výjimkou osob závislých na nikotinu.

Oproti dosavadní úpravě se omezuje možnost uložit povinnost podrobit se ústavní péči ve zdravotnickém zařízení opakovaně. Další opakování léčení, které povinná osoba maří, je nejen pro ni neúčinné, ale pro společnost zbytečně nákladné. Kapacity zdravotnických zařízení je nutno maximálně využít pro takové léčení, o které má postižená osoba zájem a kde lze očekávat z odborného hlediska příznivý výsledek. Proto lze povinnost podrobit se ústavní péči opakovaně uložit jen tehdy, nejde-li u postižené osoby o stav trvalý, léčením neovlivnitelný.

K § 10

Společensky nepřizpůsobeným osobám, jejichž léčení bylo ve zdravotnických zařízeních ukončeno nebo jejichž stav vyžaduje sociální péči, se poskytuje tato péče podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Účelem sociální péče je řešit především sociální důsledky alkoholismu a jiných toxikomanií, a tím přispívat i k omezování některých faktorů v oblasti sociálních vztahů majících vliv na vznik těchto negativních společenských jevů. Přitom je nutno diferencovat poskytování sociální péče hlavně podle jejích nositelů, a to na péči národních výborů a péči organizací.

Sociální péčí poskytovanou národními výbory a organizacemi se rozumí péče poskytovaná podle zákona o sociálním zabezpečení. Přichází v úvahu tehdy, kdy je nutná specifická sociální pomoc.

Pokud jde o sociální péči poskytovanou organizacemi, je potřebné, aby opatření k odstraňování příčin a sociálních důsledků alkoholismu a jiných toxikomanií plánovaly a uskutečňovaly organizace v rámci komplexních programů péče o pracovníky.

Pod sociální péči zabezpečovanou organizacemi lze zahrnout i péči poskytovanou zdravotnickými zařízeními. Ve zdravotnických zařízeních se poskytují některé sociální služby a výkony v rámci léčebně preventivní péče. Tato pomoc je podmínkou úspěšnosti léčebného procesu a s jejím výkonem jsou ve zdravotnictví dlouholeté zkušenosti.

K § 11

Vzhledem k tomu, že výchovná, popřípadě další opatření na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nejsou vždy účinná, je nutno umožnit jednak v zájmu alkoholiků a jiných toxikomanů a jednak v zájmu zabezpečení výživy jejich dětí a osob, k nimž mají tyto osoby vyživovací povinnost, omezení výplaty jejich odměny za vykonanou práci nebo její části. Toto omezení souvisí s určením osoby, které se má odměna za vykonanou práci nebo její část vyplácet. Podnět k tomuto rozhodnutí může podat jak orgán pověřený péčí o děti, orgán družstva, odborová organizace nebo zdravotnické zařízení, tak i rodinný příslušník nebo další osoby a organizace.

Dosud o tom omezení rozhodoval odborový orgán v součinnosti s protialkoholním zařízením a po projednání s místním národním výborem. Podle § 11 odst. 1 rozhoduje o tom místní národní výbor.

Stanovením povinnosti příjemce této odměny nebo její části použít svěřené prostředky pouze k úhradě životních potřeb alkoholiků a jiných toxikomanů, jejich dětí a jiných osob, k nimž mají vyživovací povinnost, se sleduje cíl zabránit jejich neúčelnému použití.

Obdobné omezení výplaty důchodu je upraveno v předpisech o sociálním zabezpečení a nemocenském pojištění.

K § 12

Dosavadní právní úprava boje proti alkoholismu neobsahovala zákonné sankce za porušování povinností stanovených v této úpravě. Zkušenosti na tomto úseku si však vyžádaly, aby nová úprava umožnila ukládání pokut jak organizacím, tak jednotlivým občanům, kteří prodávají zboží a poskytují jiné služby na základě povolení národního výboru. Jestliže však se uloží pokuta podle této nové úpravy, nebude možno z téhož důvodu uložit pokutu podle jiných právních předpisů.

K § 13 a 14

Řízení a koordinace ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně kouření se svěřuje, jako dosud, ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí ČSR, které si k tomu účelu zřizuje Komisi pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, místo dosavadního Českého protialkoholního sboru.

Protože prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je nutno uplatňovat s ohledem na výsledky koordinovaného vědeckého výzkumu příčin a následků alkoholismu a jiných toxikomanií i účinnost výchovy, omezujících opatření, postihu a dalších prostředků ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, je nutno, aby ústřední orgány státní správy a jimi pověřené orgány a organizace plnily úkoly i na tomto úseku a odpovídaly za plnění úkolů na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně kouření v orgánech a organizacích, které patří do jejich působnosti.

K § 15

Podle platné právní úpravy řídí boj proti alkoholismu v krajích, okresech a obcích národní výbory, které soustavně plní na tomto úseku důležité úkoly. Jde nejen o výchovu občanů ke střídmosti při požívání alkoholických nápojů, ale i o různé léčebně preventivní a administrativní zákroky a různá omezující a sankční opatření vůči osobám požívajícím nadměrné množství alkoholických nápojů.

Na úseku výchovy národní výbory zabezpečují prostřednictvím kulturně výchovných, výchovně vzdělávacích a školských zařízení propagaci ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi zejména odbornými přednáškami pro pracující a mládež, učitele a rodiče, pro řidiče motorových vozidel a pro pracovníky prodejen a zařízení veřejného a závodního stravování.

Dosavadní právní úprava působnosti národních výborů na tomto úseku se přejímá a rozšiřuje se o ochranu před jinými toxikomaniemi a kouřením a o ukládání pokut organizacím za porušování ustanovení tohoto zákona.

Z dosavadní právní úpravy se přejímá též úkol národních výborů usilovat o to, aby tyto negativní jevy nenarušovaly řádné rodinné vztahy a zdravý vývoj mládeže. V této souvislosti se jeví jako vhodná forma ochrany před nepříznivým vlivem alkoholických nápojů, jiných návykových látek a kouřením zlepšení organizace volného času dětí a mládeže a dále masová účast jak mládeže, tak i dospělých v různých formách tělesné výchovy.

Pro úplnost se zvlášť uvádí i pravomoc národních výborů zřizovat, zajišťovat a sledovat provoz všech zařízení určených k poskytování péče osobám postiženým nebo ohroženým alkoholismem nebo jinými toxikomaniemi.

Předpokládá se, že národní výbory budou stanovené úkoly plnit ve spolupráci se všemi společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím, Socialistickým svazem mládeže, Československým červeným křížem, Českým svazem žen, s příslušnými orgány a organizacemi, s vedením podniků, závodů, JZD, výrobních a spotřebních družstev a dále se školami a rodiči.

K zabezpečení ochrany před alkoholismem, jinými toxikomaniemi a kouřením a ke koordinaci úkolů na tomto úseku si národní výbory budou zřizovat zvláštní komise pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi jako svoje poradní, iniciativní a kontrolní aktivy.

Navrhovaná úprava sleduje cíl, aby tyto komise byly účinnými pomocníky národních výborů při plnění úkolů vyplývajících ze zákona a aby iniciativně podávaly příslušným orgánům národních výborů náměty a návrhy na zlepšení situace v ochraně před škodlivými následky alkoholismu a jiných toxikomanií včetně kouření.

Předpokládá se, že příslušný národní výbor bude jmenovat členy této komise z řad poslanců a dále z odborníků těch úseků činností, jejichž úkolem je ochrana před těmito negativními společenskými jevy.

Činnost komise bude zabezpečovat odbor národního výboru pověřený radou.

V části čtvrté jsou obsažena společná a závěrečná ustanovení.

K § 16

V tomto ustanovení se výslovně upravuje, na které správní činnosti podle tohoto zákona se nevztahuje správní řád.

K § 17

I když by měl být zrušen celý zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu, je nutno pamatovat na to, že v § 16 cit. zákona byl doplněn trestní zákon o ustanovení § 194a, které upravuje trestní postih za nedovolenou výrobu lihu a je dále potřebné. Toto ustanovení převzaté do trestního zákona proto zůstává nedotčeno.

V Praze dne 9. listopadu 1988

František Pitra v. r.

předseda vlády

České socialistické republiky

Jaroslav Prokopec v. r.

ministr zdravotnictví a sociálních věcí

České socialistické republiky