Česká národní rada 1986 – 1990

ze dne

o umělém přerušení těhotenství

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

§ 1

Účel zákona

Zákon upravuje umělé přerušení těhotenství a se zřetelem na ochranu života a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství stanoví podmínky pro jeho provádění.

Předcházení nežádoucímu těhotenství

§ 2

Nežádoucímu těhotenství se předchází především výchovou k plánovanému a odpovědnému rodičovství v rodině, ve škole a zdravotnických zařízeních, výchovným působením v oblasti sociální a kulturní a využíváním prostředků k zabránění těhotenství.

§ 3

Prostředky k zabránění těhotenství, které jsou na lékařský předpis, jakož i lékařská vyšetření a kontrola s tím související se poskytují ženě bezplatně.

Podmínky pro umělé přerušení těhotenství

§ 4

Ženě se uměle přeruší těhotenství, jestliže o to písemně požádá, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů a nebrání-li tomu její zdravotní důvody.

§ 5

(1) Ženě lze uměle přerušit těhotenství ze zdravotních důvodů s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví, nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu.

(2) Jestliže žena pro zjištěnou duševní poruchu není schopna posoudit dosah umělého přerušení těhotenství a nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, je zdravotnické zařízení oprávněno přerušit těhotenství podle odstavce 1.

§ 6

(1) Ženě, která nedovršila šestnácti let, lze uměle přerušit těhotenství podle § 4 se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuž byla svěřena do výchovy.

(2) Jestliže bylo podle § 4 uměle přerušeno těhotenství ženě ve věku od šestnácti do osmnácti let, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce.

Postup při projednání umělého přerušení těhotenství

§ 7

Zena písemně požádá o umělé přerušení těhotenství ženského lékaře zdravotnického zařízení příslušného podle místa jejího trvalého pobytu nebo místa pracoviště nebo školy. Lékař je povinen poučit ženu o možných zdravotních důsledcích umělého přerušení těhotenství i o způsobech používání antikoncepčních metod a prostředků. Jestliže žena na umělém přerušení těhotenství trvá, a zjistí-li lékař, že jsou splněny podmínky pro jeho výkon, určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.

§ 8

(1) Jestliže lékař neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství (§ 4, § 5 odst. 1), může žena do tří dnů písemně požádat o přezkoumání jeho závěru okresního odborníka pro obor gynekologie a porodnictví, který tuto žádost přezkoumá nejpozději do dvou dnů od jejího doručení. K přezkoumání žádosti si tento odborník přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru. Zjistí-li, že podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, oznámí to ženě a určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.

(2) Jestliže okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství a žena na něm trvá, postoupí ihned její písemnou žádost k přezkoumání krajskému odborníkovi pro obor gynekologie a porodnictví, který si přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru a přezkoumá žádost nejpozději do tří dnů od jejího doručení. Neshledal-li podmínky pro umělé přerušení těhotenství, písemně oznámí ženě výsledek přezkoumání, který je konečný; v případě, že podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, postupuje obdobně jako okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví podle odstavce 1.

§ 9

Na postup stanovený tímto zákonem se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

§ 10

Umělé přerušení těhotenství cizinkám

Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.

§ 11

Příplatek nebo úhrada za umělé přerušení těhotenství

(1) Za umělé přerušení těhotenství provedené podle § 4 uhradí žena v případech stanovených obecně závazným právním předpisem zdravotnickému zařízení příplatek.

(2) Úhradu za umělé přerušení těhotenství cizinkám upravuje zvláštní předpis.

§ 12

Zmocnění

Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky vydá obecně závazný právní předpis, jímž podrobněji upraví podmínky pro umělé přerušení těhotenství, způsob zjištění duševní poruchy ženy, postup při projednávání umělého přerušení těhotenství a výši příplatku a podmínky jeho placení. Tento předpis též upraví okruh cizinek, kterým lze provést umělé přerušení těhotenství za úhradu.

§ 13

Přechodné ustanovení

Podle tohoto zákona se projednají též žádosti o umělé přerušení těhotenství, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto před počátkem jeho účin nosu.

§ 14

Zrušovací ustanovení

Zrušují se

1. zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství,

2. vládní nařízení č. 126/1962 Sb., kterým se zřizují interrupční komise a provádí zákon o umělém přerušení těhotenství, ve znění vládního nařízení č. 54/1966 Sb., a nařízení vlády ČSR č. 69/1973 Sb.,

3. vyhláška č. 71/1973 Sb., kterou se provádí zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění vyhlášky č. 80/1980 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 71/1973 Sb.

§ 15

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 25. května 1986.

Důvodová zpráva

Obecná část

I.

Socialistická společnost považuje všestrannou péči o matku a dítě a o rodinu za jeden ze svých prvořadých úkolů. Nepřetržité naplňování cílů sociálního programu vytváří podmínky pro příznivý vývoj populace, který je jedním ze základních předpokladů úspěšného rozvoje naší země. Upevňování sociálních jistot, soustavné zlepšování životních podmínek, rozvoj zdravotní a sociální péče a programové zvyšování úrovně vzdělanosti přispívá k tomu, aby žena, která chce mít dítě, mohla otěhotnět a porodit. Na druhé straně vysoká zaměstnanost žen, která souvisí i s vysokým stupněm dosaženého vzdělání vede k tomu, že je třeba sladit povinnosti, které vyplývají z její mateřské a ekonomické funkce.

Všechny formy péče o rodiny s dětmi se promítají v celospolečenském klimatu, které může být pro rodiny s dětmi více či méně příznivé, všestranná péče o dítě, matku i rodiny s dětmi celospolečenské klima ovlivňuje příznivě. Od zavedení zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, byla prodloužena placená mateřská dovolená, dvakrát zvýšena podpora při narození dítěte, několikrát zvýšeny přídavky na děti a výchovné, zaveden a zvyšován mateřský příspěvek a zavedeny výhodné novomanželské půjčky se státním příspěvkem.

Soubor vybraných sociálních opatření přijatý počátkem 70. let, kdy se zároveň zvýšil i počet žen ve věku nejvyšší fertility, ovlivnil celospolečenské klima ve prospěch dětí a přinesl nejen zvýšení porodnosti, ale i pokles počtu umělých přerušení těhotenství v tomto období.

Vývoj počtu potratů na žádost je výsledkem nejen celospolečenské atmosféry, ale i dalších objektivních i subjektivních faktorů, počtu žen ve fertilním věku, znalosti, dostupnosti, účinnosti a využívání antikoncepčních prostředků, různých selhání v partnerských vztazích apod. Tento vývoj nebyl v uplynulém období v ČSSR rovnoměrný. Po výrazném vzestupu počtu potratů v letech po zavedení interrupčního zákona a dalším vzestupu koncem 60. let nastal pokles v 70. letech, od roku 1975 jejich počet stále mírně stoupá.

Dosavadní právní úprava provedená zákonem č. 68/1957 Sb., vychází z těchto principů:

- ochrana ženy před poškozením na zdraví, popřípadě úmrtím zásahy neodbornými a nelegálními,

- prioritní ochrana zdraví ženy před zrozením dítěte,

- nenahraditelný souhlas ženy k umělému přerušení těhotenství,

- provedení umělého přerušení těhotenství na žádost ženy po předchozím povolení v komisi, k tomu účelu zřízené, ze zdravotních a jiných důvodů hodných zvláštního zřetele,

- umělé přerušení těhotenství není léčebně preventivní péči.

Tyto principy byly rozpracovány v prováděcích předpisech, které byly opakovaně novelizovány. V nich se promítaly společenské potřeby jednotlivých časových údobí, zejména v důvodech povolení umělého přerušení těhotenství a v postavení a činnosti interrupčních komisí. Zároveň bylo nutno reagovat na medicínské požadavky, které se postupem doby podstatně měnily. K významnějším úpravám došlo zejména vyhláškami č. 249/1957 Ú. L. a č. 104/1961 Sb., vládními nařízeními č. 126/1962 Sb. a č. 54/1966 Sb. a vyhláškami č. 71/1973 Sb., a č. 80/1980 Sb. Činnost komisí byla usměrňována řadou opatření vlády, např. usnesením vlády ČSR č. 110/1973.

Interrupční komise jako správní komise národních výborů, které rozhodují o umělém přerušení těhotenství, vyřizují více než 95 % všech žádostí kladně. Přitom se nejedná o malé množství případů, např. v ČSR v roce 1983 bylo povoleno 75 037 žádostí.

Projednání žádostí a s tím související zjišťování skutkových podkladů je administrativně i časově značně náročné. Tříčlenné interrupční komise složené z poslanců, vedoucích ženských oddělení nemocnic s poliklinikou a dalších významných pracovníků zasedají na úrovni okresů i krajů jednou až dvakrát týdně. Neméně náročné je organizační zabezpečení a metodické vedení těchto komisí. Přitom nejsou tyto komise s to důvody žádostí o umělé přerušení těhotenství analyzovat ani řešit osobní problémy žadatelek. Analýza ukázala, že důvody umožňující provedení interrupcí neodpovídají v současné době celospolečenským podmínkám. Skutečnost, že 71 % důvodů umělého přerušení těhotenství se vykazuje jako důvody sociální, není v souladu s tím, jak jsou postupně uspokojovány rostoucí potřeby naší společnosti, vytvářejí se sociální jistoty a rozvíjí se péče o člověka, zajištění rodiny, matky a dítěte. Částečně je uváděnými důvody zakrývána i nezodpovědnost v sexuálním chování partnerů. Rodiny mají zájem vychovávat nejvýše 2 děti, což odpovídá trendům reprodukce ve vyspělých zemích.

Výkon funkce těchto komisí na druhé straně brání rozšíření nových metod provádění interrupcí - tzv. miniinterrupcí, které vyžadují, aby časový interval provedení výkonu byl co nejvíce zkrácen. Miniinterrupce mají menší riziko zdravotních následků, zejména neplodnosti. Zatímco komplikace při umělém přerušení těhotenství tradičními metodami se pohybují mezi 20-30 %, při miniinterrupcích se vyskytují komplikace v průměru pouze u 4,4 % žen. U této nové metody se také snižuje dočasná pracovní neschopnost a není nutná žádná, popřípadě postačí kratší hospitalizace. Jde tedy o metodu z hlediska zdravotního i ekonomického příznivější. Zlepšující se genetické poradenství vytváří předpoklady, aby v důsledku včasného záchytu nepřicházely na svět děti malformované, o něž musí společnost dlouhodobě pečovat. Provedení interrupce v těchto případech je rovněž žádoucí.

Proto směr vývoje v realizaci umělého přerušení těhotenství vede k tomu, aby časový interval k provedení výkonu byl co nejvíce zkrácen, a aby žena mohla ve větší míře rozhodovat o svém těhotenství i o svých intimních a osobních problémech. Tomuto progresivnímu vývoji v péči o ženu je třeba přizpůsobit i československé právní předpisy. Proto v souladu s vytvořenými možnostmi pro zlepšení klinické praxe při provádění interrupcí se navrhuje dosud platný zákon o umělém přerušení těhotenství zrušit a nahradit jej novým zákonem, který by nebyl brzdou při zavádění nových metod šetřících zdraví žen a dětí.

V souvislosti s přípravou nové právní úpravy provádění umělého přerušení těhotenství je třeba zároveň vysoce ocenit činnost dosavadních interrupčních komisí. Tyto komise významně přispěly k usměrnění nazírání na tyto závažné společenské otázky. Nová právní úprava neznamená kritiku práce těchto komisí, nýbrž vyplývá ze společenského vývoje a z posunu medicínských znalostí, zejména možností aplikace nových metod umělého přerušení těhotenství.

Tendence k liberalizaci zákonodárství regulujícího právní režim umělého přerušení těhotenství se v posledních letech výrazně projevily na celém světě. Nejpodstatnější změny byly provedeny v Evropě v Rakousku, Francii, Itálii, Švédsku, Norsku a Dánsku, kde byl vliv státu vyloučen a umožněna svobodná volba ženy, zda chce mít dítě. Jen ve třech socialistických státech RSR, MLR a ČSSR nebyly prozatím provedeny změny zásadnějšího rázu. V SSSR, NDR, PLR, SFRJ a na Kubě se provádí umělé přerušení těhotenství podle přání ženy, nebrání-li tomu zdravotní důvody.

II.

Nová právní úprava je budována na těchto základních zásadách:

- k předcházení umělému přerušení těhotenství přispívá výchova k plánovanému a odpovědnému rodičovství a bezplatné poskytování antikoncepčních prostředků na lékařské doporučení,

- prioritní ochrana zdraví ženy před zrozením dítěte,

- umělé přerušení těhotenství se provede na žádost ženy, nejvýše do 12 týdnů trvání těhotenství, pokud tomu nebrání zdravotní důvody,

- umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodu se provede, jestliže je ohrožen život nebo zdraví ženy nebo zdravý vývoj plodu, nebo jde-li o geneticky vadný vývoj plodu,

- umělé přerušení těhotenství není léčebně preventivní péčí,

- ve stanovených případech bude za výkon umělého přerušení těhotenství požadován příplatek.

Návrh zákona přispívá ke zlepšení podmínek pro svobodné rozhodování žen o mateřství a zároveň ke zvýšení jejich odpovědnosti a k uvědomělému přístupu k němu. Dále přispívá ke zlepšení péče o zdraví žen a ke zlepšení celkové kvality populace. Toho se dosáhne zvláště tím, že odpadne složitý rozhodovací systém, který vede při umělém přerušení těhotenství k nepříznivým průtahům a bude umožněno provádět umělé přerušení těhotenství v co možná nejrannějším stadiu těhotenství metodami, které jsou z hlediska zdraví ženy šetrnější. Bude též možno ve větší míře využívat poznatky moderní diagnostiky umožňující včasné rozpoznání závažných zdravotních poškození.

Návrh zákona vychází zároveň z toho, že každé umělé přerušení těhotenství je nežádoucí, neboť může mít nepříznivé zdravotní následky. Proto je třeba umělému přerušení těhotenství předcházet. Problematika umělého přerušení těhotenství tak úzce souvisí s výchovou, zejména v otázkách sexuálního života a odpovědného přístupu k rodičovství. Proto i návrh zákona zdůrazňuje výchovu k plánovanému a odpovědnému rodičovství, která se zabezpečuje nejen v rodinách, ale i různými formami výchovného působení společnosti. Největší význam má výchova mladé generace. Na druhé straně nelze vystačit s tímto působením. Vedle výchovy se proto zdůrazňuje využívání antikoncepce sloužící k zabránění těhotenství.

Zavedení nové právní úpravy umělého přerušení těhotenství bude mít i příznivé ekonomické a organizační důsledky. Úspory budou spočívat zejména v tom, že náklady na umělé přerušení těhotenství novou metodou, miniinterrupcí, pro niž se novou právní úpravou vytvářejí širší možnosti uplatnění, budou nižší a zkrátí se čas hospitalizace pacientek. Mimo to se sníží průměrná pracovní neschopnost žen po umělém přerušení těhotenství, která se projeví v dávkách nemocenského pojištění.

Nová právní úprava umožní též snížení administrativy u národních výborů a jejich komisí v souvislosti s odstraněním četného rozhodování o povolení či zamítnutí interrupce. Pozitivně se nová právní úprava může projevit též v poklesu trestných činů vraždy novorozeného dítěte matkou, jejichž motivací, zejména u mladistvých pachatelek, které své těhotenství pečlivě tají, jsou obavy, že jejich těhotenství vejde při podání žádostí o povolení umělého přerušení těhotenství a jejich projednání před komisí ve známost.

Hlavní přínosy návrhu zákona o umělém přerušení těhotenství budou v oblasti morální faktickou realizací práva ženy rozhodovat o počtu a době narození jejích dětí, v oblasti sociální úbytkem sňatků pod tlakem těhotenství a v oblasti zdravotnictví snížením zdravotních rizik u žen, které dosud nerodily.

Zvláštní část

K § 1

Socialistická společnost poskytuje všestrannou péči o ženu a dítě. Mateřství považuje za nejvyšší poslání ženy a společensky se vytvářejí pro ně všechny potřebné podmínky. Těhotenství a mateřství je přirozeným předpokladem lidské reprodukce. Ne vždy je však těhotenství pro ženu a vývoj jejího plodu a dítěte žádoucí. Překážky, které vedou k tomu, aby těhotenství nebylo ukončeno porodem, mohou spočívat jak ve zdravotním stavu, tak i v přechodných nebo trvale nepříznivých osobních podmínkách ženy. Návrh zákona vychází z těchto základních skutečností, přičemž ponechává na ženě posouzení, zda jsou splněny individuální podmínky pro její mateřské poslání. Zároveň sleduje, aby při rozšíření možnosti svobodného rozhodování žen se chránilo co nejvíce jejich zdraví.

K § 2

Hlavním prostředkem předcházení nežádoucímu těhotenství je výchova k plánovanému a odpovědnému rodičovství. Socialistická společnost považuje všestrannou péči o matku a dítě za jeden ze svých prvořadých úkolů. Výchova k plánovanému a odpovědnému rodičovství je závaznou direktivou pro všechny složky společnosti. Je nedílnou součástí výchovy mladé generace. Rozvíjí se ve všech oblastech politickovýchovné práce národních výborů, jejich zařízení i působením společenských organizací. Zvláště se uskutečňuje ve školství a zdravotnictví a dále působením v oblasti sociální, kde mají největší podíl na její realizaci manželské a předmanželské poradny. Uskutečňuje se též v oblasti kulturní, zvláště působením uměleckých svazů a kulturních fondů v literatuře, v divadle a ve výtvarném umění. Návrh zákona sleduje, aby výchovou k plánovanému a odpovědnému rodičovství v rodinách i různými formami výchovného působení společnosti se předcházelo opatřením, která mohou mít nepříznivý vliv na fyzické i duševní zdraví ženy, zejména umělým přerušením těhotenství.

K § 3

V zájmu péče o zdraví ženy je třeba předcházet nežádoucímu těhotenství vhodnou antikoncepcí. Zdravotnická zařízení poskytují ženám informace a rady v otázkách antikoncepce a předepisují potřebné antikoncepční prostředky. Poskytování antikoncepčních prostředků má být hlavním faktorem k zabránění nechtěnému těhotenství, bez umělého přerušení těhotenství, které může mít nežádoucí následky na zdraví ženy. Poskytováním antikoncepčních prostředků, včetně bezplatného lékařského vyšetření a potřebné kontroly ženám bez úhrady se sleduje podstatné rozšíření antikoncepce. Žena uhradí za vystavení lékařského předpisu pouze manipulační poplatek, který činí 1,Kčs, obdobně jako v jiných případech, kdy jsou předepisovány na recept léky a léčebné pomůcky na účet státní správy.

K § 4

K plánovanému a odpovědnému rodičovství přispívá především výchova a vhodná antikoncepce. Jestliže však již došlo k nechtěnému otěhotnění, poskytuje zákon možnost těhotné ženě požádat o umělé přerušení těhotenství, pokud od začátku těhotenství neuplynulo více než dvanáct týdnů. Návrh zákona tím zakotvuje nový princip vůle ženy, zda své těhotenství ukončí porodem anebo se uměle přeruší. Návrh zákona dává právo ženě na umělé přerušení těhotenství, žena nemusí žádost zdůvodňovat. Návrh přebírá dosavadní základní zásady, že umělé přerušení těhotenství se nesmí provést, jestliže tomu brání zdravotní důvody ženy.

K § 5

Zatímco pro návrhem zákona zavedené svobodné rozhodování o ukončení nežádoucího těhotenství umělým přerušením na žádost ženy se neuvádějí žádné důvody, protože svobodné rozhodování je jejím právem, jehož uplatnění mohou bránit jen kontraindikace a překročení dvanáctitýdenního těhotenství, zůstávají pro umělé přerušení těhotenství indikované případy ze zdravotních důvodů ženy a jejího plodu, objektivně zjištěné zdravotnickým zařízením. Takové umělé přerušení těhotenství provede zdravotnické zařízení jako jiný indikovaný zdravotní výkon.

U žen, které pro zjištěnou duševní poruchu nemohou posoudit dosah umělého přerušení těhotenství, se vyžaduje souhlas jejich zákonného zástupce, popřípadě opatrovníka. Se zřetelem k povaze těhotenství je třeba, aby zdravotnické zařízení samo rozhodlo o přerušení těhotenství v případech, kdy žena takové zástupce nemá. Zda těhotná žena pro duševní poruchu není schopna posoudit dosah umělého přerušení těhotenství, bude záležet na objektivně zjištěném stavu. Toto posouzení bude usnadněno např. tím, že těhotná žena byla zbavena způsobilosti k právním úkonům.

K § 6

U nezletilých žen, které nedovršily šestnácti let, se požaduje vedle jejich žádosti, souhlas jejich zákonných zástupců, popřípadě jiných osob nebo zařízení, jimž byly svěřeny do výchovy. Stanovená věková hranice respektuje zásadu ochrany nezletilých, jak ji chápe i rodinné právo. Bylo při ní přihlédnuto též k minimálnímu věku pro uzavření manželství a rovněž k délce povinné školní docházky.

Naproti tomu u ženy ve věku od šestnácti do osmnácti let se tento souhlas nevyžaduje. Na rozdíl od skupiny žen ve věku do šestnácti let, u nichž počet interrupcí činí ročně cca 220 případů, ukazuje se u této věkové skupiny těhotných žen vzestupný počet podaných žádostí, který činí ročně cca 1950 žádostí. Souhlas rodičů by u této věkové skupiny mohl vést k nežádoucímu odkladu interrupce, zatímco interrupce v raném stadiu je právě u ní nejvíce žádoucí. Z hlediska zabezpečení výkonu rodičovských práv a povinností je však nutné, aby zdravotnická zařízení o provedené interrupci vyrozuměla zákonné zástupce těchto žen.

Ani souhlas, ani vyrozumění rodičů podle tohoto zákona není nutné, jde-li o důvody zdravotní. V takových případech provede zdravotnické zařízení umělé přerušení těhotenství jako jiný indikovaný zdravotní výkon.

K § 7

Provedení umělého přerušení těhotenství zabezpečují zdravotnická zařízení. Umělé přerušení těhotenství posuzuje obvodní ženský lékař, tj. lékař příslušný podle místa jejího trvalého pobytu. V zájmu dostupnosti se umožňuje, aby se žena obrátila též na lékaře příslušného podle místa jejího pracoviště nebo školy.

Při dodržení všech postupů v souladu se současnými poznatky lékařské vědy může mít umělé přerušení těhotenství i negativní důsledky na její zdraví jako je sterilita, pozdní zdravotní komplikace apod.; proto se ukládá především těmto lékařům povinnost poučit ženu o možných zdravotních důsledcích tohoto zákroku. Přitom je současně příležitost poskytnout ženě úplnou informaci a poradit jí možnosti používání antikoncepčních metod a prostředků, včetně jejich účinnosti, anebo nežádoucích zdravotních důsledků.

Umělé přerušení těhotenství se provede ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, které jediné může zabezpečit svými kvalifikovanými zdravotnickými pracovníky potřebnou odbornost a dodržení hygienických podmínek. Tímto zařízením bude zpravidla spádové zdravotnické zařízení. Zároveň se však nevylučuje, aby lékař odeslal ženu k provedení výkonu na její přání do jiného zařízení ústavní péče, jestliže si to žena přeje.

K § 8, 9

V případě, že lékař s provedením výkonu nesouhlasí, může žena písemně požádat o přezkoumání. Přezkoumání provede okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví za účasti nejméně dvou dalších lékařů z oboru gynekologie a porodnictví, popřípadě lékaře, z jehož oboru je indikace nebo kontraindikace k umělému přerušeni těhotenství. Jestliže návrhu nevyhoví, předloží žádost o přezkoumání krajskému odborníkovi pro obor gynekologie a porodnictví, který žádost přezkoumá za účasti obdobných odborníků a rozhodne s konečnou platností. S ohledem na postupující těhotenství se určují velmi krátké lhůty k vyřízení podání ženy, tj. v pěti dnech od podání žádosti musí proběhnout celé jednání na úrovni okresního odborníka pro obor gynekologie a porodnictví.

Postupující těhotenství vyžaduje, aby pro jednání o umělém přerušení těhotenství platil zvláštní postup. Povaha návrhu na přezkoumání je odborně medicínská. Může se týkat buď doby trvání těhotenství anebo kontraindikace. Proto pro jednání o umělém přerušení těhotenství nelze aplikovat obecná ustanovení o správním řízení.

K § 10

Cizinkám, které se na území České socialistické republiky nezdržují pouze přechodně, lze provést umělé přerušení těhotenství podle § 4 i podle 5. Jsou to např. cizinky, které pracují v orgánech a organizacích se sídlem v České socialistické republice, popřípadě členky rodin pracovníků těchto orgánů a organizací a studující. Neprovede se tedy umělé přerušení těhotenství těm cizinkám, které se zde zdržují přechodně, např. při jejich turistickém pobytu. To neplatí, bude-li nutno provést umělé přerušení těhotenství cizince ze zdravotních důvodů.

K § 11

Uhrazením stanoveného příplatku by se měly částečně krýt náklady, které jsou spojené s umělým přerušením těhotenství. Zároveň se sleduje cíl, aby se dávala přednost antikoncepci. Příplatek budou povinně uhrazovat ženy, které požádají o umělé přerušení těhotenství (§ 4), a to ve výši a za podmínek stanovených v obecně závazném právním předpise. Způsob uhrazování příplatku za provedení výkonu by měl být též pohnutkou pro ženy, aby žádaly o provedení interrupce v ranném stadiu, protože umělé přerušení těhotenství provedené v nejrannějších stadiích je pro zdraví žen šetrnější a z hlediska ekonomického a organizačního výhodnější. Úhrady za provedení výkonu cizinkám stanoví orgán, do jehož působnosti náleží oblast cen.

K § 12

Ministerstvo zdravotnictví ČSR obecně závazným právním předpisem upraví zejména podrobnější postup při projednávání umělého přerušení těhotenství a způsob, jak se zjistí duševní porucha u ženy, nemá-li zákonného zástupce nebo opatrovníka. Dále určí podmínky a výši jednotného příplatku za vykonání umělého přerušení těhotenství a u cizinek upraví, kdy se provede umělé přerušení těhotenství za úhradu. Při stanovení podmínek pro umělé přerušení těhotenství budou uvedeny též zdravotní důvody, které svědčí pro jeho provedení.

K § 13

Přechodným ustanovením se řeší případy, kdy projednání žádosti o umělé přerušení těhotenství nebylo ukončeno do počátku účinnosti nového zákona, popřípadě rozhodnutí o ní nenabylo do tohoto dne právní moci.

K § 14

Návrhem zákona se zrušuje celý komplex právních předpisů upravujících umělé přerušení těhotenství.

K § 15

Účinnost zákona je stanovena s ohledem na organizaci činnosti národních výborů a jejich komisí a na volby do zastupitelských sborů, které mají být provedeny ve dnech 23. a 24. května 1986.

V Praze dne 4. března 1986.

Josef Korčák v. r.

předseda vlády

České socialistické republiky

Jaroslav Prokopec v. r.

ministr zdravotnictví

České socialistické republiky