Česká národní rada 1986 – 1990

Byl přijat jednomyslně.

Děkuji poslankyni Haně Lagové, předsedkyni volební komise za přednesení návrhu.

V této chvíli je podle prezenční listiny přítomno ve schůzi 183 poslanců a Česká národní rada je tedy schopna se usnášet. Jsou prosím vás připomínky nebo jiné návrhy k návrhu na předsedu České národní rady, tak jak byl přednesen předsedkyní volební komise poslankyní Hanou Lagovou? Nejsou.

Jak jsme tedy, vážené poslankyně, vážení poslanci, slyšeli, navrhovaným kandidátem na funkci předsedy České národní rady je poslanec Jaroslav Šafařík. Než přistoupíme k volbě, připomínám ještě ověřovatelům poslancům Fleyberkovi, Horákové a Kutišovi, aby se u voleb ujali své funkce při sčítání hlasů. Poslanec Anděl, který je schůzi přítomen a je také ověřovatelem České národní rady, bude později zapsán na kandidátce, a proto by se této činnosti neměl zúčastnit.

Než se odebereme do volebních místností, hlásí se ještě o slovo poslanec Adam.

Poslanec Čestmír Adam: Vážené poslankyně, vážení poslanci, máme zvolit předsedu České národní rady. On bude představovat nejen český parlament, ale celou Českou socialistickou republiku, a to ve spolupráci s předsednictvem České národní rady, která je kolektivní hlavou České socialistické republiky. Tato republika patří mezi střední státy Evropy. Je počtem obyvatel větší než například Švédsko, Švýcarsko, Portugalsko, Belgie, Finsko, Norsko a Dánsko. Naše Česká národní rada musí být strážcem české státnosti vzniklé před jedenácti sty lety. Musí navázat na dobré tradice českých, moravských a slezských sněmů. A tak jak to říká heslo na štítu naší starobylé budovy, musí být vždy zastáncem nejvyššího blaha našeho lidu jako svého nejzákladnějšího zákona.

Musíme si přiznat, že od roku 1970 stála Česká národní rada v politickém stínu a zatím jsme jako parlament a hlava České socialistické republiky si nevydobyli náležitou vážnost a oblibu u národa a lidu této země. Poměry tomu nepřály a vnější vlivy spíše sledovaly snahu, aby se Česká národní rada českým politickým centrem nestala. To musíme nyní urychleně změnit, musíme přitom dbát o srdečné bratrství se slovenským národem a se Slovenskou národní radou.

O úspěchu těchto našich tužeb a přání bude spolurozhodovat budoucí předseda České národní rady. Na tuto funkci je navržen poslanec Jaroslav Šafařík. Znám ho víc než osm let a sledoval jsem celý jeho poslanecký vývoj. Tento rodilý Jihočech, který šel za svou manželkou do Jablonce nad Nisou, a je dobrým otcem dvou dospělých dcer a šťastným dědem dvou vnoučat, je především dobrým člověkem. Před dvěma lety jako jediný ze své strany a bez její iniciativy se stal místopředsedou Městského národního výboru v tak významném městě, jako je Jablonec nad Nisou. To je výmluvnou skutečností. Mnozí jej znáte z jeho četných vystoupení na schůzích České národní rady a podrobněji jej znají členové výboru pro průmysl a stavebnictví.

Ti, kdo ho znají, mi jistě potvrdí, že je osobně skromný, má statečnost při obhajování svého názoru a je vždy připraven uvažovat o stanoviscích jiných. V těch několika měsících, které nám zbývají do svobodných voleb, bude mít příležitost dokázat své postoje a vlastnosti, kterými je čestnost, smysl pro právo a spravedlnost, pro řád a pokrok, bude mít příležitost dokázat, že umí stát ve službě národa a státu nad zájmy politických sil, ale že je také pokorným služebníkem našeho lidu a národa. Věřím, že ČNR v čele s ním nastolí svobodu a blaho pro náš národ a stát, že on nastolí opravdový demokratický parlament a že Česká národní rada pod jeho vedením povede lid k posílení naší ČSR a tím i československého státu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslanci Adamovi za jeho vystoupení. Přeje si ještě někdo vystoupit?

Poslanec Václav Anděl: Vážené poslankyně a poslanci, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem Klubu poslanců ČNR - členů Československé strany lidové k volbě předsedy ČNR.

V dnešní době velice záleží na zodpovědné práci našich nejvyšších zastupitelských sborů, tedy také na dobré činnosti České národní rady. Dle našeho názoru proto velmi záleží na složení předsednictva ČNR a především pak na osobě předsedy ČNR. Předsedu ČNR si představujeme jako osobnost s velkou přirozenou autoritou. Měl by jím být zvolen v prvé řadě člověk charakterní, zásadový, zodpovědný, tolerantní, rozhodný, ale i uvážlivý. Takového kandidáta zcela jistě máme i mezi námi poslanci ČNR - členy Československé strany lidové.

Před námi všemi je nelehká úloha, jak přivést naši společnost bez výrazných dopadů na naši ekonomiku a bez ohrožení základních sociálních jistot obyvatel ke svobodným a demokratickým volbám. Ty by měly spolehlivě zajistit další pokojný, demokratický a ekonomický úspěšný vývoj v naší vlasti.

Při vší pluralitě názorů na řešení životně důležitých otázek nejbližších týdnů a měsíců bude při jejich řešení třeba někdy i určitých kompromisů k dosažení potřebné jednoty.

Za této situace proto podporujeme návrh poslanců Československé strany socialistické na kandidaturu poslance Jaroslava Šafaříka na funkci předsedy ČNR. Jsme přesvědčeni, že splňuje veškeré náročné požadavky kladené na osobu předsedy ČNR.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslanci Andělovi. Prosím poslance Kulovaného.

Poslanec Miloš Kulovaný: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych za náš výbor pro průmysl a stavebnictví vyslovil podporu poslanci Jaroslavu Šafaříkovi na funkci předsedy ČNR. Jsem poslancem již druhé volební období a osobně ho znám. Musím říci, že nikdy neprosazoval zájmy své strany nad zájmy společnosti, vždycky mu leželo na srdci, aby ČNR jako celek sehrávala daleko důstojnější úlohu, než tomu bylo. Vůbec nám nevadí, že je socialista, protože je to především náš člověk, poctivý poslanec. Jsem přesvědčen, že jeho volba za předsedu ČNR je tím nejvhodnějším řešením. Jsem komunista.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji za vystoupení. Hovoří poslankyně Černá.

Poslankyně Marcela Černá: My, poslanci ze Severočeského kraje, známe poslance Šafaříka i z činnosti krajského sdružení poslanců Severočeského kraje. Známe ho jako poslance, který měl mimořádný smysl pro kolektivní práci, pro přijímání názorů a pro přijímání stanovisek, která vždy vedla k jednomu cíli: k tomu, aby naši voliči v Severočeském kraji pocítili, že poslanci České národní rady jsou tady pro ně a snaží se, byť ne vždycky lehko, ale přece jen prosazovat jejich přání.

Myslím si, že veškeré předpoklady, které má poslanec Šafařík jako poslanec projevující se takto v krajském sdružení poslanců Severočeského kraje, lze dotvrdit i jak ho známe z vystoupení v plénu ČNR.

Chtěla bych ho nejen jménem poslanců Severočeského kraje, ale za všechny poslance členy KSČ doporučit jako člověka - poslance, který v této době splní úkoly nesmírně náročné kladené na osobu předsedy ČNR.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslankyni Černé za vystoupení. Chce ještě někdo vystoupit?

Poslanec Jan Uřičář: Vážené poslankyně, vážení poslanci, na dnešním prvním shromáždění poslanců bez stranické příslušnosti, ke kterému jsme se dnes sešli na českém ústředním výboru Národní fronty, nám byla kandidatura poslance Šafaříka do funkce předsedy České národní rady řečena orientačně, z čehož plyne, že informační toky pro skupinu poslanců bez stranické příslušnosti nefungují tak, jak by bylo vhodné. Poslanci, kteří poslance Šafaříka znají, mu vyslovili podporu a kolektiv poslanců bez stranické příslušnosti nemá žádné výhrady k jeho volbě. Proto jeho volbu také doporučujeme.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslanci Uřičárovi. Ještě se někdo hlásí? Není tomu tak.

Můžeme přistoupit k závažnému aktu, to je po souhlasných stanoviscích klubů i poslanců bez stranické příslušnosti i názoru volební komise k volbě předsedy ČNR. Můžeme se odebrat do příslušných volebních místností.

Předsedající poslanec Josef Kaňa: Vážené poslankyně, vážení poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Musím vám sdělit, že byla ukončena tajná volba předsedy České národní rady. Prosím předsedkyni volební komise poslankyni Hanu Lagovou, aby se ujala slova a seznámila nás s výsledky voleb.

Poslankyně Hana Lagová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám předložila zprávu volební komise o výsledku tajného hlasování při volbě předsedy České národní rady.

Celkem bylo vydáno 186 hlasovacích lístků. Z toho bylo odevzdáno 186 platných hlasovacích lístků a žádný neplatný. Hlasování se tedy nezdržel žádný z poslanců. Pro navrženého kandidáta bylo odevzdáno 174 hlasů, proti 12 hlasům. předsedou

České národní rady byl tedy zvolen poslanec Jaroslav Šafařík. (Potlesk.)

Předsedající poslanec Josef Kaňa: Děkuji předsedkyni volební komise.

Vážené poslankyně, vážení poslanci České národní rady, vážení hosté, předsedou České národní rady byl tedy podle § 4 písmeno k) a § 27 odst. 3 zákona České národní rady o jednacím řádu České národní rady zvolen v tajných volbách Jaroslav Šafařík.

Jménem celého poslaneckého sboru mu ke zvolení blahopřeji, přeji mu mnoho úspěchů v práci i v osobním životě a myslím, že za všechny poslance mu mohu slíbit naši plnou podporu v jeho činnosti předsedy nejvyššího zastupitelského orgánu České socialistické republiky.

Přeje si nyní nový předseda České národní rady vystoupit? (Ano.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, děkuji za důvěru, kterou jste mi projevili zvolením předsedou České národní rady. Vzpomínám si v této souvislosti, co jsem řekl již v dubnu 1988 na 9. schůzi České národní rady, kdy jsem uvedl, že celá naše společnosti je v přestavbě, což vyžaduje přestavbu přístupů a myšlení, přestavbu zodpovědnosti každého z nás, nás poslance zákonodárného sboru nevyjímaje.

Každý má svou odpovědnost úměrnou k zastávané funkci a pro nás Českou národní radu jednoznačně vyplývá zodpovědnost vůči českému národu, vůči naší společnosti. Nikdo v současnosti, tím méně v historii, z nás nesejme zodpovědnost za to, jak jsme se zasadili o blaho tohoto národa, obyvatel České socialistické republiky. Lidé si nás zvolili, abychom v jejich zastoupení dokázali přijmout takové zákony a opatření, které budou ku prospěchu celé země.

Jako začínající poslanec tohoto sboru jsem byl přesvědčen, že o všech potížích, ať se jedná o služby, životní úroveň, činnost v podnicích atd., které jsou mezi námi dole, ani vláda neví nebo nevěděla. Bylo pro mne zklamáním, když jsem se přesvědčil, že potíže jsou známé, že mnohdy ministři nebo i zástupci ve výborech daleko kvalifikovaněji kritizují poměry v jejich resortech než my, poslanci, že však neúměrně dlouho trvá náprava, přijetí účinných opatření, které by nedostatky rychle řešily. Málokdy jsme ve výborech slýchávali: to a to je špatné, nevyhovující, ale tak nebo onak to napravíme.

Když jsem končil své tehdejší vystoupení, pravil jsem: Věřím, že v nových podmínkách řízení státu, celé ekonomiky se postupně podaří podstatně rychleji řešit problémy, rychleji zabezpečit sociálně ekonomický rozvoj naší socialistické společnosti. Náš lid, který zde zastupujeme, tyto změny vítá, žádá o jejich urychlení. Je třeba za každou pětiletkou vidět pět let lidského života. Z hlediska plánovacího pětiletka není tak mnoho, z hlediska délky lidského života je těch pět let příliš velký díl. Nelze již nadále přesouvat problémy z pětiletky na pětiletku, jít dále jen pozvolným tempem. Je třeba řešit, činit život nás všech stále spokojenější, po všech stránkách bohatší.

Od té doby uplynulo jeden a půl roku. Mé představy, mé naděje se bohužel nesplnily. Česká národní rada dál jela ve svém rituálu připravených diskusních příspěvků, často i málo obsahově věcných a prakticky málokdy polemických. Na plénech České národní rady i ve výborech jsem byl jedním z nejčastěji diskutujících.

Na poslední schůzi České národní rady, na kterou odkazuji, jsem přednesl stanovisko Klubu poslanců Československé strany socialistické k práci celé České národní rady. Jasně jsem zdůraznil nezbytný požadavek jednoznačné priority postavení parlamentu České národní rady ve vztahu k vládě. Zdůraznil jsem, že veškeré rozpory mezi vládou a Českou národní radou musí být řešeny na základě ústavních mechanismů předvídaných ústavou i zákonem o jednacím řádu České národní rady. Jasně jsem zdůraznil, že rozpory nemohou nevznikat, ale nelze připustit, aby byly řešeny v jakýchkoliv politických orgánech. Dříve se tím měla na mysli pouze Komunistická strana Československa, dnes mám tím na mysli politické orgány, které se konstituují.

Česká národní rada je odpovědna lidu této země a nenechá si ze strany jakýchkoliv politických orgánů zasahovat do své činnosti. Naši poslanci jsou povinni řídit se především vlastním svědomím a svou odpovědností vůči voličům.

Nebudu zakrývat, že jsem příslušníkem Československé strany socialistické, tedy strany, která v mnohém navazuje na myšlenku T. G. Masaryka a E. Beneše. Všichni bychom se měli dnes seznámit s některými pracemi těchto velikánů. Například práce doktora Beneše pojednávající o stranickém partajnictví, poukazující na to, že parlament nesmí podléhat diktátu politických stran a sil, je pro nás pro všechny dodnes inspirující. Samozřejmě, že zájmy jak jednotlivých stran, tak i společenských organizací, které zde jednotliví poslanci a zejména v budoucnu budou zastupovat - osobně se domnívám, že v brzké budoucnosti to bude i Občanské fórum.

Je nanejvýš rozumné, aby byly vytvořeny kromě klubů poslanců stávajících politických stran i skupiny poslanců, jež zastupují zájmy jednotlivých společenských organizací, a pokud zde budou i poslanci Občanského fóra, nepochybně vznikne i klub těchto poslanců.

Jako předseda České národní rady se budu snažit úzkostlivě působit nadstranicky, dát možnost vyjádření veškeré plurality názorů, zajistit, aby k téže problematice mohli vystoupit zástupci jednotlivých politických směrů tlumočících názory těchto sil. Chtěl bych však v této souvislosti znovu zdůraznit jednu myšlenku. Je něco víc než příslušnost k politické straně či politickému seskupení. Je to odpovědnost vůči národu. Chtěl bych jednoznačně říci - a dle mého soudu to vyplývá jak z ústavy, tak i zákonu o jednacím řádu - že při kolizi politických pohledů a pohledů národa, musí dát poslanec přednost názoru lidu. Může tedy někdo z vás položit otázku: Co je názor lidu?

Je třeba, aby se poslanec vysoce profesionalizoval, je třeba maximálně využívat zejména exaktních metod získávání názorů široké veřejnosti. V tomto smyslu bude ČNR využívat různých expertiz, výsledků Ústavu veřejného mínění apod.

V minulosti se za názor lidu pokládalo to, co apriorně bylo vytvořeno v politických orgánech. Všichni jsme žili pohodlně, v bezrozporné jednotě, vše bylo předem připraveno a určeno.

Dnes ČNR bude muset zásadně změnit v těchto otázkách svůj přístup. Potřebujeme jednotu nikoli apriorně danou, ale jednotu, ke které dospějeme na základě často velice rozporné kontraverzní diskuse, polemik, argumentů a protiargumentů.

Dnes jako bychom se toho všichni ještě báli. Opět se ozývají hlasy, že je nutno okamžitě zavést novou jednotu vpravdě opačně orientovanou od té dosavadní.

Chtěl bych říci, že do té doby, dokud budu předsedou ČNR, budu vždy bojovat za to, aby jedna apriorní jednota nebyla nahrazena druhou jednotou. Ať třeba schůze ČNR se prodlouží o den, dva, ale ať to, k čemu dospějeme, je skutečně demokratickým vyjádřením názorů všech a jde o názor, který podpoří demokratická většina.

Samozřejmě, že i za této situace může nastat věc, že přijmeme usnesení chybné. I to patří k demokracii. Pořád se ale domnívám, že je to lepší, než abychom znovu přijímali jakási rozhodnutí politických orgánů, ať již se budou nazývat jakkoli. V tom případě bychom opět mohli naši činnost v radě ukončit, neboť bychom přeměnili parlament v novou hlasovací mašinerii.

S tím vším souvisí jedna otázka, která mi leží hluboko na srdci - otázka demokracie.

Situace, kdy po 20 let nebyl vyjadřován jiný názor než oficiální, kdy KSČ - já bych především řekl její stranicko-byrokratický aparát - doslova vedl celou společnost, vyvolává přirozenou vlnu nevole a přes výzvy k toleranci se po určitou dobu bude prosazovat i masové odmítání KSČ jako celku.

Chtěl bych zde zaujmout své osobní stanovisko.

Politika KSČ skutečně nebyla dobrá v mnohých směrech. Celou dobu se říkalo, že je to diktatura proletariátu, později, že zde vládne dělnická třída ve spolupráci s družstevními rolníky a pracující inteligencí, ale ve skutečnosti byla jediná vládnoucí třída - byl to stranicko byrokratický aparát KSČ. Tento aparát dusil nejen příslušníky ostatních politických stran, nejen bezpartijní, ale v zárodku ničil i jakékoli samostatné myšlení u přemýšlivých členů KSČ. Nechci a nemohu dělat obhájce, ale na druhé straně jednoznačně říkám, že budu s veškerým pochopením přijímat návrhy i od KSČ, pokud budou vedeny v duchu demokratismu s cílem obrody společnosti. Nebudu činit rozdílu mezi jakoukoli politickou stranou a nepřipustím, aby názory kohokoli, ať již jde o komunistu nebo jinostraníka nebo bezpartijního nebo v blízké budoucnosti o stoupence Občanského fóra, byly umlčeny proto, že přísluší k tomu kterému hnutí.