Uvědomujeme si, že socialistická zákonnost
není jen čistě právnickou kategorií,
že je především politickou metodou, metodou
uskutečňování politicky socialistického
státu, jeho cílů a zásad. V podmínkách
hlavního města Prahy chceme svou iniciativou a plněním
zákonných povinností k naplnění
těchto cílů a zásad přispět.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Františku Kubátovi.
Nyní přerušíme naše jednání
na 30 minut. Budeme tedy pokračovat v jednání
v 16.40 hodin.
První po přestávce bude diskutovat poslankyně
Miroslava Zajebalová. Prosím, aby během přestávky
se sešla návrhová komise ke zpracování
připomínek k návrhu usnesení.
Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky
a soudruzi, prosím, zaujměte svoje místa,
budeme pokračovat v přerušeném jednání.
Budeme pokračovat diskusí. Jako první po
přestávce bude diskutovat poslankyně Miroslava
Zajebalová a připraví se poslanec Jan Kubišta.
Poslankyně Miroslava Zajebalová: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, také výbor České národní
rady pro kulturu a výchovu podrobně a systematicky
projednal přípravu dnešního jednání
České národní rady k problematice
rozvoje hlavního města Prahy. Shodli jsme se mimo
jiné na tom, že k základním otázkám
nepatří formulace nových opatření,
nýbrž konkrétní realizace závěrů
přijatých politickými a státním
orgány Prahy a centrem, rozpracovaných v připraveném
"Generelu sociálně ekonomického rozvoje
hlavního města Prahy do roku 2005", i úkolů
obsažených v dnes přednesené zprávě
vlády ČSR. Musíme upozornit na to, že
mnohé dobré záměry přijaté
v minulosti jsou plněny nedostatečně.
Náš výbor dále za zásadní
považuje zdůraznit podíl ostatních českých
i slovenských krajů na výstavbě a
rekonstrukci Prahy jako hlavního města ČSSR
a ČSR, významné evropské metropole
a centra politiky, ekonomiky, vzdělanosti a kultury celého
státu. Za významné a správné
rovněž pokládáme systémově
založenou koncepční spolupráci NVP se
Středočeským KNV, protože nelze od sebe
oddělit rozvoj pražské a středočeské
aglomerace. Z těchto pohledů podporujeme přijetí
zákona o hlavním městě Praze s přesně
vymezenými vztahy k federálním a národním
orgánům
Považujeme rovněž za důležité,
aby nejen národní, ale i federální
vláda, jednotlivé resorty daleko důsledněji
než dosud řešily některé aktuální
problémy Prahy, oblasti v nichž Praha zaostává.
Mezi ně patří především
nevyhovující ekonomická struktura Prahy,
která příliš zatěžuje životní
prostředí a váže pracovní sílu
nutnou pro rozvoj sféry služeb a využití
volného času, otázky modernizace základních
výrobních fondů a domovního fondu,
otázky ekologie Prahy a jí neodpovídající
úroveň zdravotní péče a jejího
materiálně technického zajištění.
Výbor rovněž doporučil, aby byla zpracována
koncepce dalšího postupu regenerace historického
jádra města v návaznosti na širší
souvislosti budoucnosti Prahy, jejích obyvatel i domácích
a zahraničních návštěvníků.
Současně je však výbor toho názoru,
že větší aktivitu než dosud v zajištění
podmínek života obyvatel Prahy musí projevit
i Národní výbor hlavního města
prahy a obvodní národní výbory, především
tam, kde je jejich odpovědnost nesporná, například
v čistotě a hygieně města, kde spokojeni
nemůžeme být.
Z hlediska působnosti výboru ČNR pro kulturu
a výchovu jsme svá stanoviska k problematice pražské
kultury a umění předali ministru kultury
ČSR, některé problémy však považuji
za nezbytné říci i zde. Patří
k nim zejména neutěšený stav materiálně
technické základny kultury a dalších
zařízení, hlavně tělovýchovných,
pro volný čas.
Podle našeho názoru příliš dlouho
při různých příležitostech
opakujeme, že Praha v této oblasti počtem i
vybavením zaostává za ostatními kraji
republiky. Například na jedno kulturně výchovné
zařízení pražských národních
výborů připadá 51 tisíc obyvatel,
zatímco v Bratislavě 9300. V Praze není dostatek
koncertních síní, výstavních
prostor, studiových scén, prostor pro neformální
společenský život, klubových zařízení
a soustavně klesá počet knihoven a kin.
Přes snahu řešit problémy zůstávají
neopraveny mnohdy unikátní památkové
objekty, z nichž některé často slouží
zcela nekulturním účelům. Technické
vybavení kulturních zařízení
neodpovídá především pro nedostatek
finančních prostředků, ale i výrobků
samotných - současné úrovni vědeckotechnického
pokroku dosaženého například v sousedních
státech. Chceme také upozornit na nedostatečné
finanční ohodnocení pracovníků
v kultuře, které zaostává za celostátním
průměrem.
Jsme přesvědčeni, že právě
přestavba dává reálnou šanci,
abychom pracovníkům odvětví kultury
otevřeli prostor pro hledání netradičních
cest komplexní prezentace hodnot i společenské
zábavy, které by Prahu postupně proměnily
v celoroční cíl a magnet mezinárodních
i domácích turistických tras. Přitom
je pochopitelně nezbytné zachovat kulturně
politická kritéria, platná pro nadstavbovou
sféru socialistické společnosti a více
využívat principy chozrasčotu a částečného
samofinancování.
V těchto souvislostech mi dovolte poznámku k námětům,
které již byly prezentovány na úrovni
městských politických i státních
orgánů a které by měly mít
podporu nejvyššího zastupitelského sboru
ČSR. Jedná se o rozšiřování
sítě zařízení pro rehabilitaci,
aktivní odpočinek a regeneraci, Lidových
heren, klubů vědeckotechnické a zájmové
činnosti mládeže, videoklubů atd., například
na bázi ekonomických pronájmů a drobných
provozoven národních výborů. Vytvořit
podmínky pro plné využití školních
tělocvičen, zařízení podniků,
středisek výkonnostního, případně
i vrcholového sportu k rozšiřování
sportovního a rekreačního vyžití
občanů a mládeže. Jsem přesvědčena,
že po vyslechnutí názorů Pražanů
a návštěvníků Prahy se spektrum
možných aktivit ještě dále rozšíří
a přinese prospěch lidem i společnosti.
Na závěr svého vystoupení mi dovolte
z pověření výboru přednést
některé podněty vládě ČSR,
které vyplynuly z našich průzkumů a
týkají se plně i Prahy.
1. Přes snahu ministrů kultury ČSR a SSR
dosáhnout u federálního ministerstva práce
a sociálních věcí doplnění
jeho vyhlášky č. 236/1988 Sb., o jiných
úkonech v obecním zájmu, které provádí
§ 124 zákoníku práce tak, aby se vztahovala
na činnost členů kolektivů zájmové
umělecké činnosti v míře srovnatelné
se sportovním odvětvím, nedošlo zatím
k pozitivnímu vyřešení tohoto problému.
Žádáme vládu ČSR o posouzení
celé záležitosti a předložení
příslušných návrhů federálním
orgánům s cílem odstranit neopodstatněné
ztížení činnosti dobrovolných
pracovníků v kultuře a umění.
2. Přísné dodržování některých
limitů v hospodaření kulturních organizací
způsobuje značné potíže v rozvoji
placených služeb obyvatelstvu (jazykové kursy,
výuky hry na hudební nástroje atd.).
Doporučujeme ihned přistoupit k povolení
přepočtu dopadu takto placených služeb
tak, aby nebyla podvazována iniciativa organizací
i jednotlivců, případně aby iniciativa
nebyla přenechávána soukromníkům.
3. Nejčastěji diskutovaným problémem
se stává nedostatek finančních prostředků
pro odvětví kultury. Víme, že zřejmě
nelze očekávat výraznější
nárůst prostředků vkládaných
do této oblasti. Proto je důležité vedle
zvýšení efektivností vynakládaných
prostředků volit další opatření.
Počítáme mezi ně zejména možnost
převoditelnosti prostředků v plné
výši z roku na rok, pružnou tvorbu výše
vstupného a možnost ponechání si částek
získaných kulturními zařízeními
nad plán pro vlastní potřebu.
4. Systémově je podle názoru výboru
ČNR pro kulturu a výchovu nutno s definitivní
platností vyřešit otázky související
s bytovým problémem mladých lidí.
Cílem přijatých opatření musí
být snížení dosud existujícího
časového nesouladu mezi vznikem potřeby bytu
a jeho přidělením na únosnou míru,
aby se negativně neprojevovala například
ve zvýšení rozvodovosti mladých rodin.
Komplexní přestavba československé
společnosti a její demokratizace vyžadují,
abychom se stále vraceli ke kořenům socialistického
vlastenectví a v jeho duchu zachovali a obohatili všechny
revoluční, sociální, duchovní
a kulturní hodnoty, vytvořené našimi
předky. Patří k nim jako klenot nejcennější
i hlavní město naší vlasti - Praha.
Jménem výboru ČNR pro kulturu a výchovu
doporučuji, abychom podpořili záměry
vlády ČSR i městských orgánů
v jejím dalším rozvoji, aby se z krás
mohla těšit i další pokolení.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Miroslavě Zajebalové. Slovo má
poslanec Jan Kubišta. Po něm vystoupí vedoucí
tajemník městského výboru strany v
Praze a člen předsednictva ÚV KSČ
Miroslav Štěpán.
Poslanec Jan Kubišta: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, vážení hosté, dnešní
plénum České národní rady projednává
zprávu vlády ČSR o rozvoji hlavního
města Prahy, jejíž problémy a další
rozvoj tohoto hlavního města federace si jistě
zasluhují hledání cest při řešení
vzniklých problémů, aby dále nenarůstaly,
ale aby byly postupně řešeny.
Jedním z problémů, který vyplynul
z uvedené zprávy a diskuse, je problematika tvorby
a ochrany životního prostředí. Tento
problém zasahuje nejen hlavní město, ale
i některé další lokality, mezi které
patří i náš okres Chomutov, vzhledem
k tomu, že i pro další pětiletku nebude
v našem okrese plně realizován útlumový
program těžby hnědého uhlí a
výroby elektřiny v parních elektrárnách.
Mnoho se v tomto směru již udělalo a mnoho
se dělá. Na území chomutovského
okresu stojí čtyři tepelné elektrárny
o celkovém výkonu 3170 MW, je zde největší
povrchový lom hnědého uhlí na území
ČSSR, který obsahuje 30 % hnědého
uhlí, které se těží u nás
v okrese.
Víme, že hlediska ekonomiky výroby elektrické
energie je velice výhodné v blízkosti obrovské
uhelné těžební kapacity vystavět
čtyři tepelné elektrárny. Z ekologického
hlediska, když přihlédneme k vysokému
obsahu síry v těženém uhlí, který
po spálení tohoto uhlí odchází
ve formě kysličníku siřičitého
volně do ovzduší, jde o velmi závažný
problém a pro životní prostředí
v okrese Chomutov a v Praze i v dalších okresech jde
o problém v ekologii zdaleka nejpalčivější.
Víte, že již několik let se realizuje
výstavba odsiřovací jednotky na elektrárně
SSM Tušimice, konkrétně na ETU II, a že
i přes jednoznačně prokázanou 75 až
95 % účinnost tohoto zařízení
zatím odsiřovací jednotka nepracuje. Zanedbatelný
není ani spad popílku z těchto elektráren.
V rámci útlumového programu mělo dojít
na elektrárnách ke snížení výroby
elektrické energie, k postupnému odstavení
elektrárenských bloků Tušimice I a Prunéřov
I, a dále k rekonstrukci či výměně
odlučovačů popílku.
V současné době však - vycházíme-li
z výkonové bilance elektrické energie zpracované
pro období 9. pětiletky - vyplynuly vzhledem ke
skluzu ve výstavbě jaderných elektráren
v Mochovcích i v Temelíně značné
výkonové deficity. Ty dosahují v některých
měsících v letech 1992 a 1993 hodnot přes
2000 MW. Z této situace vyplývá, že
dluh v předpokládané výrobě
elektrické energie jaderných elektráren bude
nutné nahradit vyšší výrobou v
elektrárnách klasických, a to tepelných.
Je logické, že do tohoto úkolu budou zapojeny
i elektrárny našeho okresu. Oproti programovému
útlumu výroby jak na Dole Nástup Tušimice,
tak i elektrárnách dojde v těchto podnicích
k návratu na samou hranici maxima možné produkce,
což u Dolu Nástup Tušimice představuje
hodnotu těžby více než 21,5 mil. tun uhlí
a u elektráren SSM pak výrobu 18 miliard kWh elektrické
energie. Spotřeba uhlí v elektrárnách,
krytá z Dolu Nástup, by měla být na
hranici 19 mil. tun. To bude provázeno, kromě značného
omezení vývozu paliva z Dolu Nástup Tušimice,
všemi negativními dopady na životní prostředí,
tj. produkci oxidu síry, strusky, popílku a polétavého
prachu.
Podniky i občané v našem okrese, a to především
v elektrárnách a dolech, jsou důsledně
vedeni k tomu, aby se problematikou tvorby a ochrany životního
prostředí aktivně zabývali. Myslím
si, že tento aktivní přístup podniků
i občanů našeho okresu přináší
první ovoce a první dílčí výsledky.
V realizaci jsou ekologicky závažné programy,
jako výstavba horkovodu, čističek odpadních
vod, rekultivují se výsypky dolů, likvidují
se důlní zápary, organizace Národní
fronty pomáhají při zalesňování
Krušnohoří, podniky okresu i okresní
národní výbor zpracovávají
ekologické programy a snaží se o zamezení
úniku jakýchkoliv jedovatých látek
do ovzduší, vody i půdy.
Tato velká iniciativa a aktivita dostává
však velké trhliny tím, že nejzávažnější
ekologický problém - likvidace oxidu síry
a likvidace popílku a prachu z našich elektráren
- není dostatečně řešen. Přičemž
tento problém nelze řešit v kompetenci podniků
a pracujících našeho okresu nebo kraje. Požadujeme
proto od ústředních orgánů
bezodkladné řešení této nadále
neúnosné situace, jasná stanoviska a konkrétní
pomoc.
Jsme spalovnou republiky, jejím energetickým centrem.
Uhlím a elektřinou vyrobenou zde v okrese nesvítí
nebo netopí pouze Kadaň a Chomutov, ale i Praha,
Košice a jiná města a oblasti v Čechách
i na Slovensku. Zhruba je to každá pátá
domácnost či zařízení z celé
ČSSR. Lidé v našem okrese si svou významnou
úlohu v energetice uvědomují a náročné
úkoly před ně kladené plní
a plnit budou. Je však nutné jim dokázat, že
za nimi centrální orgány stojí a že
si jejich práce váží.
Tento důkaz je však potřeba prokázat
nejen slovy, ale především činy, a to
tak, aby si lidé při své každodenní
odpovědné práci uvědomili, že
se s nimi počítá a že se pro ně
něco dělá. Konkrétní možnosti,
jak tyto důkazy je možno dát, vidíme
v urychleném řešení sociálních
programů, a to především v oblasti zdravotnictví,
obchodu a dopravy, čili v těch oblastech, které
pomohou našim pracujícím zmírnit jejich
každodenní starosti a zajistí jim klid pro
jejich namáhavou práci.
V oblasti zdravotnictví se nadále potýkáme
v našem okrese s nedostatky v zásobování
léky a zdravotnickým materiálem. Dále
zůstává svízelná situace ve
vybavenosti lékařskou technikou. Máme-li
zabezpečovat pro naše občany lékařskou
péči na co nejvyšší úrovni,
pak se neobejdeme bez takových přístrojů,
které nám tento úkol pomohou zajistit.
Je bohužel pravidlem, že mluvíme-li o špičkové
lékařské technice, pak se v drtivé
většině jedná o výrobky z devizové
oblasti. A zde nastává vážný
problém, neboť otázka přídělu
deviz pro naše zdravotnická zařízení
je často pouhým přáním. Ve
výjimečných případech nám
pomohou organizace v našem okrese, a to zejména z
resortu paliv a energetiky. To však přece není
řešení. Jestliže chceme, aby naše
zdravotnictví se opět dostalo na přední
místo ve světě a jestliže tuzemská
produkce lékařské techniky nám to
jen těžko umožní, pak musíme přijmout
taková opatření, která zabezpečí
zvýšení úrovně zdravotnictví.
V prvé řadě by se tento postup měl
uplatnit v těch oblastech, o kterých mluvíme
jako o prioritních.
Chtěl bych proto touto cestou připomenout vystoupení
ministra zdravotnictví a sociálních věcí,
kde v Rudém právu ze dne 9. srpna 1989 je tato situace
již řešena, avšak na okrese Chomutov se
to zatím vůbec neprojevilo.
Další problematikou, a to velmi kritizovanou ze strany
pracujících, je v našem okrese oblast dopravy.
Bezpochyby nejsložitější situace je v
městské hromadné dopravě v souměstí
Chomutov - Jirkov. Nedostatek velkokapacitních autobusů
způsobuje vážné situace zejména
v ranních a odpoledních špičkách.
Nelze opomenout ani nepříznivý vliv na životní
prostředí, který městská doprava
způsobuje svým hlukem a výfukovými
plyny.
Tento důvod vedl k tomu, že byla zpracována
studie na řešení dopravy v uvedené aglomeraci,
ze které jednoznačně vyplynulo že nejvhodnějším
řešením je výstavba tramvajové
tratě. V současné době je připravena
první etapa této výstavby. Původní
termín zahájení byl stanoven na rok 1990,
federální vláda však rozhodla o její
realizaci až v 9. pětiletce, což může
mít za následek pozdější zahájení,
a to neodpovídá našim potřebám.
Předmětem ostré kritiky našich pracujících
je jejich doprava do zaměstnání a ze zaměstnání,
a to konkrétně z Jirkova a Chomutova do Tušimic.
Zde by celou situaci vyřešil vyšší
příděl velkokapacitních autobusů
v součinnosti s případnými úpravami
začátku a konce pracovní doby v podnicích
a závodech. Jde tedy o úkol, který musíme
společně s centrem řešit i my v okrese.
V úvodu jsem hovořil o složité situaci,
která v okrese Chomutov trvá a vzhledem k výhledu
v bilancích elektrické energie nadále trvat
bude, na úseku životního prostředí.
Řada odborných průzkumů prováděných
v našem okrese uváděla, že nepříznivý
vliv životního prostředí je nutné
eliminovat vyšší konzumací vitamínů,
především v ovoci a zelenině.
Bohužel zásobování v těchto druzích
zboží neodpovídá potřebám.
Jsme schopni zásobit okres vlastní produkcí
některého ovoce, zejména jablek, díky
velmi dobré spolupráci s podnikem Sempra. Není
však v našich silách plně zabezpečit
poptávku po některých žádaných
druzích zeleniny. Zásobování vůbec
je předmětem kritiky občanů chomutovského
okresu.
Nedostatek řady druhů spotřebního
zboží, textilního zboží a akutní
nedostatek stavebního materiálu pro drobné
stavebníky. Navíc, co se týče potravin
a surovin pro jejich výrobu, je okres Chomutov výrazně
dosunový a musí spoléhat na milost či
nemilost ostatních krajů v tomto směru soběstačných.
Tak se stává, že v okrese, kde je velká
kupní síla, chybí těstoviny jak v
objemu, tak sortimentu, trvanlivé mléko, předvařená
rýže, vaječné krémy a ostatní
potravinářské produkty.