Specifický charakter úkolů vědeckotechnického
rozvoje zejména v problémových oblastech
biologie, ochrany, ekologie a mimoprodukčních funkcí
lesa se promítá i do charakteru ekonomických
přínosů. Vzhledem k dlouhodobému výrobnímu
cyklu v lesním hospodářství je lze
očekávat např. v průběhu 50
i více let. Některé přínosy
nedokážeme finančně vůbec vyčíslit,
třebaže okamžitá řešení
jsou společenskou nutností. Týká se
to např. rozvoje mimoprodukčních funkcí
lesa nebo genofondu.
Soudruzi a soudružky, ve vodním hospodářství
je realizace a rozvoj vědeckotechnického pokroku
zaměřen na zajišťování vodních
zdrojů a na kvalitu pitné vody.
V tomto směru nebylo vykonáno málo. Snižuje
se spotřeba vody, rozšiřuje se recirkulace,
budují se čistírny a zlepšují
se systémy čištění odpadních
vod. Vážným nedostatkem však je, že
výstavba čistíren odpadních vod je
nedostatečná. Není dostatek technologie,
elektrického vybavení a chybějí stavební
kapacity. Je třeba říci, že vědeckovýzkumná
činnost ve vodním hospodářství
se neprojevuje ve formě nových výrobků
nebo činností, ale umožňuje např.
účinnější ochranu proti škodlivým
účinkům vody. Řeší optimalizované
rozmístění zdrojů pitné vody,
řeší dále zdokonalování
a využití netradičních metod čištění
odpadních vod.
Největším problémem tedy zůstává
nedostatečná výstavba čistíren
odpadních vod. Dlouhodobě již existuje daleko
větší poptávka než nabídka.
Pak se mohou stát i takové případy,
že některé národní výbory
i některé průmyslové podniky používají
finanční prostředky vyčleněné
pro tyto akce i k jiným účelům.
V této oblasti existuje tedy taková situace, že
odpovědnost za čistotu vod má resort vodního
a lesního hospodářství a také
příslušné odbory národních
výborů. Resort a jeho podniky spravují vodní
toky a vodní nádrže, národní
výbory pak vodovody a kanalizace. Zajišťování
stavebních kapacit a technologií je však v
jiných resortech. Vznikají velmi složité
odběratelskododavatelské vztahy jak u čisticích
zařízení, tak i u vodovodní sítě.
Výsledkem toho pak je, že se stále vypouští
příliš mnoho nevhodných a škodlivých
látek do našich toků a ztráty vody ve
vodovodních řadech jsou neúnosně vysoké,
zejména v Praze.
Je nejvyšší čas se těmito skutečnostmi
skutečně vážně zabývat,
a hlavně je řešit. Výbor pro zemědělství
a výživu si chce na tom vzít svůj podíl.
Odmítli jsme takové argumenty, kterými se
zdůvodňovalo to, co v zabezpečování
čističek neklape, již před pěti
a deseti lety. Taková rádoby "objektivní
zdůvodnění" nelze prostě nadále
přijímat.
Na druhé straně si plně uvědomujeme,
že jak v lesním, tak i ve vodním hospodářství
nelze ve vědeckotechnickém rozvoji, ale nejen v
něm, uplatňovat stejná kritéria jako
např. v průmyslové výrobě.
Obě odvětví se potýkají s tím,
že musí odstraňovat negativní a škodlivé
vlivy vznikající jinde. Vlivy, které jsou
někdy nezaviněné a vyplývají
z objektivních technických možností.
Někdy jsou však také důsledkem lidské
lhostejnosti, netečnosti nebo nedbalosti. Za příklad
mohou sloužit opakované úniky ropných
látek do vodních toků.
A tak tedy na závěr chci položit otázku,
zdali věda, technický rozvoj, ale také jejich
uplatňování v praxi v ostatních resortech
učinily opravdu maximum pro to, aby lesy byly i nadále
zelené, aby byly plícemi krajiny, aby byly plné
zvěře a hub a voda aby byla čistá
a bez dusičnanů a dala se pít s chutí.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Josefu Pírovi. Slovo má poslanec Květoslav
Pazderník, připraví se poslanec František
Marienko.
Poslanec Květoslav Pazderník: Vážené
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, výbor České národní
rady pro kulturu a výchovu v souladu s hlavními
směry činnosti České národní
rady po XVII. sjezdu Komunistické strany Československa
a v duchu závěrů 4. a 5. zasedání
jejího ústředního výboru zaměřil
v rámci přípravy dnešního jednání
svou hlavní pozornost mimo jiné na problematiku
programu vědeckovýzkumné činnosti
resortu kultury v období 8. pětiletky.
Rád z tohoto místa tlumočím podporu
členům našeho výboru výsledkům
5. zasedání ústředního výboru
Komunistické strany Československa, které
přijalo zásadní usnesení k dalšímu
postupu při rozpracování a realizaci programu
XVII. sjezdu a ke zprávě předsednictva ÚV
KSČ k urychlení vědeckotechnického
rozvoje ve všech sférách života naší
společnosti. Ztotožňuji se rovněž
s myšlenkami zprávy společného zpravodaje
přednesené poslancem akademikem Bohumírem
Rosickým, předsedou výboru České
národní rady pro školství a vědu.
V hlavních dokumentech 5. zasedání ÚV
KSČ, ve vystoupeních soudruha Gustáva Husáka,
Miloše Jakeše, v diskusních vystoupeních
i ve zprávě vlády České socialistické
republiky přednesené dnes soudruhem Františkem
Šrámkem, zazněla zásadní stanoviska
k otázkám úlohy aktivizace lidského
činitele při realizaci strategie urychlení
ekonomického a sociálního rozvoje.
Vzhledem k tomu, že vystoupení ostatních účastníků
rozpravy se zaměřují především
na vědeckotechnický pokrok a intenzifikaci národního
hospodářství ve sféře výroby,
rád bych upozornil na některé problémy
společensko-vědního průzkumu a nezbytnost
jeho užšího sepětí s potřebami
společenské praxe.
Dále chci poukázat na těžkosti, které
vznikají při národohospodářských
aplikacích úspěšných a nosných
výzkumně vývojových směrů
resortu kultury, především v oblasti gramofonového
oboru a dálkového průzkumu Země.
Nemohu zde z časových i věcných důvodů
opakovat všechny argumenty určující
nezastupitelnost a význam společenského poslání
odvětví kultury v ideologické sféře.
Jsou dostatečně známy a zdůvodněny
v základních politických i státních
dokumentech, setkáváme se s nimi na stránkách
novin a časopisů, v rozhlase a v televizi, nejednou
se k nim pozitivně vyjádřily orgány
a organizace sdružené v Národní frontě.
Základní skutečností zůstává,
že po celou dobu výstavby socialismu v naší
vlasti existuje plodná spolupráce mezi vědou,
technikou a kulturou. Do budoucna se bude závažnost
uvedených vazeb násobit vzrůstající
důležitostí lidského činitele.
Při zkoumání otázek souvisejících
s vědeckovýzkumnou základnou resortu kultury
jsme dospěli k názoru, že ministerstvo kultury
České socialistické republiky disponuje přiměřeným
vědeckovýzkumným potenciálem, jímž
jsou pokryty základní potřeby z oblasti společenských
věd, včetně uměnovědních
disciplín a požadavky vlastního technického
rozvoje celého odvětví. V současné
době tvoří jeho kádrovou základnu
120 vědeckých a 90 vědeckotechnických
pracovníků. Celkem se na řešení
úkolů rozvoje vědy a techniky v resortu ministerstva
kultury České socialistické republiky podílí
téměř 400 přepočtených
pracovníků.
V rámci dohody o spolupráci se na řešení
úkolů pro potřeby resortu i odvětví
kultury podílí řada ústavů
Československé akademie věd. Z hlediska věcného
zaměření soustřeďuje ministerstvo
kultury zdroje a prostředky na řešení
15 dlouhodobých nosných směrů rámcově
orientovaných na společenské aspekty perspektivního
rozvoje kultury a řešení aktuálních
úkolů socialistické kulturní politiky,
dále na teoretické a metodologické otázky
rozvoje hlavních kulturních oborů, včetně
kádrové základny a zvyšování
jejich podílu na racionalizaci kulturní praxe a
na výzkum a vývoj vybraných problémů
výstavby, modernizace a využívání
materiálně technické základny kultury.
Přes uvedená pozitiva zůstává
resort méně úspěšný při
zajišťování rozvoje společenského
a uměnovědního výzkumu, kde dosahuje
standardních výsledků v muzeích, v
oblasti výtvarného umění a památkové
péče. Dílčí výsledky
zaznamenal v oblasti dramaturgického a hudebního
umění, zčásti při výzkumu
sociálních a společenských aspektů
kultury v širším kontextu života společnosti.
V posledních letech se teoretická fronta soustavně
zabývá i otázkami ekonomiky kultury.
Základní problémy společensko-vědního
výzkumu v kultuře spočívají
ve skutečnosti, že teoretická fronta nereaguje
pohotově a s potřebným předstihem
na potřeby společenské praxe, jako je prohlubování
ideologické funkce kultury a umění, jejich
účinnějšího působení
na myšlení lidí, na pracovní aktivitu,
morálku, problémy mladé generace apod. Nereaguje
dost pružně na měnící se postavení
kultury v našem národohospodářském
systému. Neřeší praktické otázky,
nové jevy v souvislosti s ekonomikou kultury, soubor ekonomických
nástrojů jeho řízení a také
nově vznikající problémy, které
v kultuře nastoluje urychlování vědeckotechnického
pokroku ve smyslu závěrů XVII. sjezdu KSČ.
Společensko-vědní výzkum resortu se
rovněž soustavně nezabývá takovými
aktuálními otázkami, jako je rozvoj kulturních
procesů a kulturní politiky v zahraničí,
v důsledku čehož je snižována ofenzivnost
naší socialistické kultury a její včasné
reagování na negativní jevy v kulturně
uměleckém životě společnosti,
zvláště mezi příslušníky
mladé generace. Uměnovědní výzkum
také nevytváří potřebné
zázemí pro zvyšování náročnosti
na marxisticko-leninskou uměleckou kritiku, a tím
i předpoklady pro tvůrčí diskuse ve
všech oborech naší kultury a umění.
Při projednávání této problematiky
jsme na základě provedených průzkumů
a konzultací rádi ve výboru konstatovali,
že ministerstvo kultury České socialistické
republiky i jeho organizace vědecko-výzkumné
základny mají v budoucím koncepčním
zaměření své činnosti jasno
a vědí, jakými způsoby nedostatky
napravit a pozitivní výsledky dále rozvinout.
Základem jejich snažení je přiblížit
výzkum každodenní kulturně politické
praxi tak, aby kvalifikované rozbory palčivých
problémů, které jsou významné
z hlediska utváření rozvinutého socialismu,
obsahovaly reálné náměty na postup
při jejich konkrétním řešení.
Výbor České národní rady pro
kulturu a výchovu se k těmto otázkám
bude soustavně vracet v rámci přípravy
zasedání České národní
rady v červnu 1989, kde bude komplexně posouzena
problematika naší kultury.
Soudružky a soudruzi poslanci, výbor České
národní rady pro kulturu a výchovu v rámci
přípravy dnešního jednání
doporučil vedení České komise pro
vědeckotechnický a investiční rozvoj,
aby při zajišťování komplexního
rozvoje gramofonového oboru, kde jde o uplatňování
vyšších typů inovace výroby analogových
nosičů, zejména digitální zvukové
desky, přestala být tato záležitost
chápána jako výlučný problém
odvětví kultury. Naopak hlavní význam
musíme spatřovat v její využitelnosti
v celé řadě odvětví národního
hospodářství, zejména v informatice,
optoelektronice a robotice. Jde o progresivní moderní
technologii ve svých důsledcích znamenající
generační skok ve spotřební elektronice.
Proto je nezbytné zajistit komplexní přístup
v aplikačních postupech vytvořením
jednoho realizačního centra prostřednictvím
Státní, České a Slovenské komise
pro vědeckotechnický a investiční
rozvoj.
Obdobně je tomu i při řešení
technických problémů ochrany a tvorby životního
prostředí využíváním výsledků
dálkového průzkumu Země. Výsledky,
které v tomto směru kultura dosahuje, jsou interpretovatelné
nejen pro potřeby kultury, ale i pro potřeby zemědělství,
vodního a lesního hospodářství,
zdravotnictví a také pro naplňování
programu Interkosmos.
Rovněž výzkum pro rozvoj akustiky je využíván
pro potřeby kultury pro řešení akustických
a elektroakustických poměrů vybraných
sálů a zařízení, ale současně
i pro řešení problémů ochrany
proti hluku.
Za zmínku stojí i to, že řada výstupů
resortního přírodovědného výzkumu
realizovaného v muzeích napomáhá rozvoji
domácí základny surovin, hospodárnému
využívání krajiny, ochraně a
tvorbě životního prostředí. V
biologii pak prohlubování poznatků umožňujících
racionální zásady do funkcí jiných
organismů, poznání zákonitostí
jejich vývoje a objevení vlivů civilizačních
zásahů do zdrojů biosféry.
Na závěr mi dovolte podpořit myšlenku
obsaženou v závěrech 5. zasedání
ÚV KSČ, kde se říká: "Za
úkol klíčového významu považuje
ústřední výbor urychlené a
důsledné rozpracování zásady
přestavby hospodářského mechanismu
včetně návrhu zákona o státním
podniku. Celá soustava řízení musí
aktivně působit a vytvořit potřebný
tlak na rychlé uplatňování vědeckotechnického
pokroku v praxi. Jedním ze základních požadavků
je, aby přestavba přetvářela a vytvářela
prostor pro rozvoj a uplatnění široké
účasti pracovních kolektivů na řízení
a jejich odpovědnost za dosahované výsledky."
V tomto sále před dvěma dny skončil
IV. sjezd Československé strany lidové. V
usnesení a přijatých závěrech
plně podpořil politiku konkretizovanou v závěrech
XVII. sjezdu KSČ a v následných usneseních
posledních zasedání jejího ÚV,
zvláště závažných, čtvrtého
a pátého. Dovolte mi proto jménem Klubu poslanců
- členů ČSL vyslovit plnou podporu realizaci
těchto záměrů a usnesení. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Květoslavu Pazderníkovi. Mluví poslanec
František Marienko a připraví se poslanec František
Přibyl.
Poslanec František Marienko: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky,
vážení soudruzi poslanci, vážení
hosté, úloha vědeckotechnického rozvoje
jako základního činitele ekonomického
rozvoje naší společnosti byla už v průběhu
předchozích let mnohokrát zdůrazňována.
Byla také přijata řada opatření,
bylo vysloveno mnoho slov a mnoho bylo také napsáno.
Do jaké míry se podařilo přispět
k realizaci přijatých záměrů
a cílů, to kriticky posoudilo 5. zasedání
ÚV KSČ, které také stanovilo, jak
dále postupovat.
Problematikou vědeckotechnického rozvoje se spolu
s ostatními výbory ČNR zabýval na
svých jednáních a průzkumech i výbor
pro obchod, služby a dopravu. Velká pozornost byla
v tomto ohledu věnována zejména vnitřnímu
trhu, a to přesto, že vnitřní obchod
není ani výrobcem techniky ani spotřebního
zboží. Svou nabídkou však dokumentuje
stav a úroveň materializace vědy a techniky
ve zboží, které nabízí spotřebiteli,
zejména v sortimentu průmyslového zboží,
jeho kvalitě a technických parametrech
Vzhledem k tomu, že vnitřní obchod není
výrobcem techniky ani zboží, má technický
rozvoj v obchodě převážně aplikační
charakter a v rámci společenské dělby
práce zprostředkovává spojení
mezi výrobou a spotřebou. V této své
nezastupitelné funkci musí daleko aktivněji,
než tomu bylo dosud, působit nejen na výrobu
spotřebních předmětů, prosazovat
nezbytné a společensky žádoucí
vývojové směry v rozvoji sortimentu spotřebního
zboží, vyšší technické úrovně
i kvality v různých cenových polohách.
Současně však ale také musí racionálně
a ekonomickým způsobem zabezpečovat zásobování
obyvatelstva na celém území našeho státu.
Pokládám za nutné konstatovat, že k
zabezpečení těchto úkolů pro
období 8. pětiletky zpracovalo a projednalo ministerstvo
obchodu ČSR řadu zásadních programů
a koncepcí, které vytyčují cíle
a úkoly nejen pro období 8. pětiletky, ale
i s výhledem do dalších let.
Nemohu posoudit úroveň a progresivitu zpracovaných
a schválených koncepcí, ale jako poslanec
mohu na základě svých poznatků z pracovišť
i z volebního obvodu posoudit, jak se všechna tato
opatření projevují v praktickém životě
a jak náš trh nejen uspokojuje zájem spotřebitele,
ovlivňuje myšlení veřejnosti, ale i
jak působí jako motivační faktor na
podporu pracovní iniciativy.
Tak například obchodní organizace ve spolupráci
s výrobními organizacemi zpracují hlavní
směry inovace spotřebního zboží
i koncepce rozvoje vybraných sortimentů. Dosavadní
výsledky však neodpovídají představám
ani potřebám rozvoje trhu. Nabídka nových,
technicky i ekonomicky dokonalejších výrobků
je neuspokojivá a úroveň vnitřního
trhu v tomto směru zaostává za průmyslově
vyspělými zeměmi. Tento stav se projevuje
především u elektrotechnického zboží
a strojírenských výrobků, ale i u
celé řady dalších druhů spotřebního
zboží. Mimo to chybí i mnoho výrobků,
u nichž jsme byli v minulosti tradičními výrobci,
jako jsou např. malolitrážní motocykly
apod.
Z dosavadního stavu zabezpečování
dodávek zboží pro tržní trh však
vyplývá - a dokazují to i výsledky
dodavatelskoodběratelských jednání
o zabezpečování letošního roku
- že uskutečňování vnitřního
trhu v duchu závěrů XVII. sjezdu postupuje
pomalu.
Je jistě mnoho cest a způsobů, jak tuto situaci
řešit. Osobně jsem toho názoru, že
není v silách naší ekonomiky rozvíjet
další výrobní odvětví
jen proto, aby vše, co chybí pro výrobní
spotřebu nebo pro zabezpečení vnitřního
trhu, jsme řešili domácí výrobou.
Stávající šíře sortimentu
výrobků je již nad poměry a možnosti
našeho státu a každé další
jeho rozšiřování by zcela zákonitě
bylo na úkor efektivnosti výroby a vedlo by k dalšímu
prohlubování již dnes neuspokojivého
stavu v dodavatelskoodběratelských vztazích
i nepříznivé situace v oblasti náhradních
dílů.
Jedna z cest řešení mimo program modernizace
průmyslové výroby je i mezinárodní
dělba práce, která bude nabývat stále
většího významu, zejména v rámci
RVHP, a to za předpokladu dosažení daleko vyšší
úrovně spolupráce, než tomu bylo dosud.
Soudružky a soudruzi, v oblasti aplikace vědeckotechnického
rozvoje v obchodě by výsledky měly být
především uplatněny v jeho modernizaci,
rekonstrukci a nové výstavby velkoobchodu, maloobchodu
a dalších činností tak, aby v procesu
komplexní mechanizace a automatizace řízení
se výrazně snížila fyzická námaha
pracovníků, zlepšila se kvalita práce
a zabezpečilo se i kvalitní a bezporuchové
zásobování obyvatel.
V tomto procesu nabývá stále významnější
úlohu i výpočetní technika. Přes
skutečnost, že k využití techniky se přímo
nabízí skladové hospodářství,
je situace na tomto úseku taková, že v oblasti
velkoobchodu je plná polovina skladových kapacit
nevhodná pro širší využití
mechanizace a automatizace a teprve v nově budovaných
skladech bude moci být uplatněna moderní
elektronika a nové způsoby skladování,
technologie, které zvýší využití
skladového prostoru o více než 10 %.
Současným problémem však zůstává
nedostatek manipulační techniky pro provoz velkoobchodu
i maloobchodu. Jde zejména o vysokozdvižné
a nízkozdvižné vozíky, jejichž
nedostatek přímo brzdí rozvoj dodávek
zboží na paletách z velkoobchodu do maloobchodní
sítě. V tomto směru nelze hovořit
o progresivní vědeckotechnické vymoženosti,
ale o základním technickém vybavení,
bez kterého se náš obchod zatím nemůže
obejít.