FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1985
IV. volební období
177
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé so-
cialistické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Česko-
slovenskou socialistickou republikou a Iráckou republikou, po-
depsaná v Praze dne 16. srpna 1985
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Českosloven-
ské socialistické republiky souhlasí s
Konzulární úmluvou mezi Československou
socialistickou republikou a Iráckou re-
publikou, podepsanou v Praze dne 16. srp-
na 1985.
Důvodová zpráva
Diplomatické styky mezi Československem a Irákem byly
navázány již v roce 1933, avšak vzájemné vztahy se začaly
rozvíjet teprve po svržení monarchie a vyhlášení Irácké re-
publiky v roce 1958. K jejich zintenzivnění došlo po převzetí
moci stranou Baas v roce 1968 a od té doby jejich rozsah
roste.
Významnými mezníky pro vývoj vzájemných vztahů byla zej-
ména návštěva generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR
G. Husáka v Iráku v červnu 1977 a návštěva předsedy vlády ČSSR
L. Štrougala v Iráku v listopadu 1978.
Neméně závažnou událostí pro vývoj čs. -iráckých vztahů byla
návštěva člena Rady revolučního velení a I. místopředsedy vlády
Táhy Jasina Ramadána v ČSSR v dubnu 1981, po niž došlo k dalšímu
prohloubení vzájemných vztahů. V dalších letech čs. -irácká hospo-
dářská spolupráce, která má dominantní postavení ve vzájemných
vztazích, získala kvalitativně vyšší úroveň; vzájemné kontakty
představitelů obou států měly pozitivní vliv na udržení politic-
kého dialogu.
Rostoucí spolupráce v hospodářské oblasti, ale i v dalších
oblastech má za následek zvyšování počtu osob i organizací
z jednoho státu, které působí na území druhého státu. To vede
k potřebě účinně zajistit ochranu jejich práv a oprávněných
zájmů ve státu, v kterém působí. Tomu cíli má napomoci i Konzu-
lární úmluva mezi ČSSR a Iráckou republikou, která byla podepsá-
na v Praze dne 16. srpna 1985 při příležitosti návštěvy místo-
předsedy vlády a ministra zahraničních věcí Irácké republiky
Tárika Azíze v ČSSR.
XXX
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Iráckou republikou obsahově
vychází z mnohostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích
- 2 -
z r. 1963, jejíž ustanovení prohlubuje a konkretizuje, zejmé-
na pokud jde o Úpravu konzulárních funkcí. Také v řadě ustano-
vení týkajících se konzulárních výsad a imunit překračuje
rámec Vídeňské úmluvy z r. 1963. Odráží tak vývojovou tendenci
konzulárního práva, kterou je sbližování právního postavení
konzulárních úřadů s postavením diplomatických misí.
Konzulární úmluva se člení na pět hlav, z nichž první
je věnována definicím, druhá hlava upravuje otázky konzulárních
styků všeobecně, v třetí hlavě jsou stanoveny konzulární
funkce, v hlavě čtvrté je určen rozsah výhod, výsad a imunit,
jichž budou požívat konzulární úřady a členové konzulárních
úřadů a hlava pátá obsahuje závěrečná ustanovení a ustanovení
o vstupu úmluvy v platnost.
Ustanovení hlavy první, která obsahují definice, jsou v zásadě
přejata podle ustanovení Vídeňské úmluvy z r. 1963. Z praktických
důvodů byla tato ustanovení rozšířena o některé další pojmy Sako
např. "rodinní příslušníci" nebo "loď vysílajícího státu"
a "letadlo vysílajícího státu"/vzhledem k tomu, že dvoustranná
úprava podrobně stanoví v čl. 21 a 22 funkce týkající se námořní
a říční dopravy a civilní letecké dopravy/. V souvislosti s celko-
vou koncepcí výsad a imunit poskytovaných v úmluvě konzulární-
mu úřadu byl také rozšířen obsah pojmu "konzulární místnosti"
o rezidenci vedoucího úřadu.
Ustanovení hlavy druhé jsou v zásadě přejata podle přísluš-
ných ustanovení Vídeňské úmluvy z r. 1963, z tohoto hlediska
představuje nové ustanovení pouze čl. 8 upravující vydávání
konzulárních průkazek.
Hlavní část úmluvy tvoří hlava třetí o konzulárních
funkcích. Podle čl. 13 odst. 1 se ustanovení úmluvy budou
vztahovat, pokud to souvislost dovoluje, rovněž na výkon konzu-
lárních funkcí diplomatickými misemi. Úmluva stanoví a podrobně
konkretizuje v čl. 14 - 22 jednotlivé funkce konzulárního úřa-
- 3 -
du a oprávnění konzulárních úředníků v jednotlivých oblastech,
článek 23 umožňuje, aby si smluvní strany případně dohodly
i výkon dalších funkcí/ které nejsou úmluvou upraveny. Podle
úmluvy jsou konzulární úředníci oprávnění vést registr obča-
nů vysílajícího státu, k vydávání pasů a víz, k výkonu funkcí
ve věcech osobního stavu /např. při uzavírání a registraci
manželství/, při zastupování občanů vysílajícího státu, ve
věcech opatrovnických, v notářských věcech, ve věcech dě-
dických, jakož i při výkonu funkcí týkajících se námořní
a říční dopravy a civilní letecké dopravy.
Při stanovení výhod, výsad a imunit, upravených v hlavě
čtvrté, byla dohodnuta úprava navrhovaná čs. stranou, vycháze-
jící ze základní teze - přiblížit postavení konzulárního úřa-
du a jeho členů statutu diplomatické mise a jejích
členů. To
se odrazilo zejména v úpravě čl. 27 a čl. 34 - 36 a 38 úmluvy.
Ustanovení čl. 27 stanoví na rozdíl od Vídeňské úmluvy
z r. 1963 absolutní nedotknutelnost konzulárních místností.
Také rozsah výsad a imunit konzulárních úředníků je stano-
ven v zásadě na úrovni diplomatického zástupce. Osoba konzulár-
ního úředníka jo nedotknutelná; konzulární úředník nesmí být
podle čl. 34 žádným způsobem zatčen ani zadržen. Konzulární
úředník je absolutně vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího
státu /na rozdíl od Vídeňské úmluvy z r. 1963, v které se vy-
nětí nevztahuje na případy těžkého zločinu/. V případě vynětí
z občanskoprávní a oprávní jurisdikce jsou výjimky stanoveny
v zásadě podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z ro-
ku 1961 s tím, že jsou rozšířeny o občanskoprávní řízení zahá-
jené třetí stranou v případě škody vzniklé v přijímajícím stá-
tě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem jak to
také stanoví čl. 43 odst. 2 písm. b/ Vídeňské úmluvy o konzu-
lárních stycích. Podle čl. 38 konzulární úředník není povinen
vypovídat jako svědek /na rozdíl od konstrukce Vídeňské úmlu-
vy z r. 1963, podle které jsou
členové konzulárního úřadu po-
- 4 -
vinni vypovídat jako svědci, i když konzulární úředník mí
fakticky vyhrazeno právo každé svědectví odmítnout/.
Funkčně je koncipováno vynětí konzulárních zaměstnan-
ců z jurisdikce soudních a správních orgánů přijímajícího
státu stanovené v čl. 36 úmluvy.
Významné ustanovení také představuje čl. 31, na jehož
základě jsou příslušné orgány přijímajícího státu povinny
bezodkladně informovat konzulární úřad vysílajícího státu
o zatčení, uvěznění, zadržení nebo vzetí do vazby občanů vysí-
lajícího státu a zároveň umožnit konzulárním úředníkům vstupo-
vat do styku s těmito osobami, a to i v případech, kdy jsou
ve výkonu trestu.
Úmluva nevyžaduje změny československých zákonů a nedotý-
ká se jiných mezinárodních závazků ČSSR.
Sjednání tak významného smluvně právního dokumentu, jakým
je konzulární úmluva, představuje významný impuls pro vývoj
čs. -iráckých vztahů, jakož i důležitý příspěvek k dalšímu
rozšíření smluvní základny mezi oběma státy.
Konzulární úmluva podléhá ratifikaci a vzhledem k tomu,
že zejména ve svých ustanoveních o výsadách a imunitách se
dotýká čs. právního řádu, je v souladu s čl. 36 ústavního zá-
kona č. 143/1968 Sb. o čs. federaci předkládána Federálnímu
shromáždění před ratifikací k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 1. listopadu 1985
předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Iráckou republikou
Československá socialistická republika
a
Irácká republika,
vedeny společným přáním udržovat, posilovat a prohlubovat
vzájemné přátelské vztahy na základě rovnosti, respektování
státní svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí,
přejíce si upravit své konzulární, styky a vymezit práva,
výsady a imunity svých konzulárních úřadů a jejich členů a za-
jistit ochranu svých zájmů i zájmů svých občanů,
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a za tím účelem
jmenovaly svými zmocněnci:
prezident československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí ČSSR,
prezident Irácké republiky
Tárika Azíze,
místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Irácké republiky,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dob-
ré a náležité formě, dohodli se takto:
HLAVA I
Článek 1
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento
význam:
a/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vi-
cekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
c/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílají-
cím státem, aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná
v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
f/ "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná
v domácích službách konzulárního úřadu;
g/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci,
konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
h/ "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úřední-
ci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci
a členové služebního personálu;
i/ "člen soukromého personálu" je osoba zaměstnaná výlučně
v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
j/ "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče člena
konzulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti;
- 3 -
k/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov
a pozemky k nim příslušející používané výlučně pro účely
konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem,
včetně rezidence vedoucího konzulárního úřadu;
l/ "konzulární archivy" jsou veškeré listiny, dokumenty,
korespondence, knihy, pečetě, filmy, záznamové pásky a rejstříky
konzulárního úřadu spolu se šiframi a kódy, kartotékami a
kteroukoliv částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení;
m/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahu-
jící se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
n/ "loď vysílajícího státu" je každá loď plující pod vlajkou
vysílajícího státu, která má jeho příslušnost a která je v tom-
to státě registrována, s výjimkou válečných lodí;
o/ "letadlo vysílajícího státu" je každé letadlo, které
má příslušnost vysílajícího státu, které je registrováno
v tomto státě v souladu s jeho zákony a předpisy a které nese
jeho označení, s výjimkou vojenských letadel.
HLAVA II
Konzulární styky všeobecně
Článek 2
Zřízení konzulárního úřadu
1. Každá smluvní strana může se souhlasem přijímajícího
státu zřídit na jeho území konzulární úřad.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární
obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení
přijímajícího státu.
3. Dodatečná změny sídla konzulárního úřadu, jeho
klasifikace nebo konzulárního obvodu může provést vysílá-
jící stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího stá-
tu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící část konzulár-
ního úřadu, avšak umístěné mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
Občanství konzulárních úředníků
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího
státu, který na území přijímajícího státu nemá trvalý pobyt.
Článek 4
Jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů
1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenování vysílají-
cím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím
státem.
2. Při zachování ustanovení této úmluvy se formality
jmenování a přijetí vedoucích konzulárních, úřadů řídí záko-
ny, předpisy a zvyklostmi vysílajícího státu, případně přijí-
majícího státu.
3. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu
opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu
vyhotoveného pro každá jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho
funkce a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kate-
gorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
4. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument
. diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož
území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
- 5 -
5. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu
svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazý-
vaného exekvatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
6. Stát, který odmítá poskytnout exekvatur, není po-
vinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
7. Do doručení exekvatur může být vedoucí konzulárního
úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě
se budou používat ustanovení této úmluvy.
článek 5
Vyrozumění orgánů konzulárního obvodu
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat, byť jen
prozatímně, k výkonu svých funkcí, přijímající stát o tom
bezodkladně vyrozumí příslušné orgány konzulárního obvodu.
Zajistí rovněž provedení nutných opatření, aby vedoucí konzu-
lárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho
úřadu a požívat výhod vyplývajících z ustanovení této úmluvy.
článek 6
Dočasný výkon funkce vedoucího konzulárního úřadu
1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu není s to
vykonávat své funkce nebo že místo vedoucího konzulárního úřa-
du je dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí do-
časného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního
úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena
diplomatického personálu diplomatické mise.
2. Jméno dočasného, vedoucího konzulárního úřadu je
třeba předem sdělit přijímajícímu státu diplomatickou cestou.
- 6 -
3. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují
výhody, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy
vedoucí konzulárního úřadu.
4. Jestliže za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto
článku člen diplomatického personálu diplomatické mise vy-
sílajícího státu je v přijímajícím státě pověřen vysílajícím
státem funkcí dočasného vedoucího úřadu, bude, pokud přijíma-
jící stát proti tomu nevznese námitky, i nadále požívat diplo-
matických výsad a imunit.
Článek 7
Oznámení přijímajícímu státu o jmenování, příjezdu
a odjezdu
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu
nebo orgánu určenému tímto ministerstvem se bude oznamovat:
a/ jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd
po jmenování na konzulární úřad, jejich definitivní odjezd
nebo skončení jejich funkcí a všechny jiné změny, které mají
vliv na jejich statut a které mohou nastat během jejich
služby na konzulárním úřadě;
b/ příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka
člena konzulárního úřadu a tam, kde to připadá v úvahu,
případy, kdy osoba se stane nebo přestane být takovým rodin-
ným příslušníkem;
c/ příjezd a definitivní odjezd členů soukromého perso-
nálu a tam, kde to připadá v úvahu, skončení jejich služby;
d/ zaměstnání a propuštění osob, které mají pobyt v při-
jímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo
- 7 -
členy soukromého personálu požívající výsad a imunit.
2. Příjezd a konečný odjezd se bude pokud možno rovněž
oznamovat předem.
Článek 8
Konzulární průkazky
1. Příslušné orgány přijímajícího státu vydají konzulární-
mu úředníku zvláštní průkazku, kterou se prokazuje jeho totožnost
a hodnost.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje na
konzulární zaměstnance, členy služebního personálu a členy
soukromého personálu za předpokladu, že tyto osoby nejsou
občany přijímajícího státu nebo občany vysílajícího státu, kte-
ří mají trvalý pobyt na území přijímajícího státu.
3. Ustanovení tohoto Článku se vztahuje také na rodinné
příslušníky osob uvedených v odstavcích 1 a 2.
článek 9
Osoby prohlášené za non grata
1. Přijímájící stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu
státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo že
kterýkoliv jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný.
V takovém případě vysílající stát podle okolností buďto tako-
vou osobu odvolá nebo ukončí její funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v při-
měřené době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto
článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvo-
lat exekvatur příslušné osoby nebo přestat ji považovat za
člena konzulárního personálu.
- 8 -
3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu
může být prohlášena za nepřijatelnou dříve než přijede
na území přijímajícího státu, nebo, je-li již na jeho území,
než se ujme svých funkcí na konzulárním úřadě. V každém tako-
vém případě vezme vysílající stát jmenování zpět.
4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto
článku není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu
důvody svého rozhodnutí.
článek 10
Skončení funkcí člena konzulárního úřadu
Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:
a/ oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že
funkce člena konzulárního úřadu skončily;
b/ odvoláním exekvatur;
c/ oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že
přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního
personálu.
HLAVA III
Konzulární funkce
Článek 11
Základní konzulární funkce
Konzulární funkce záleží zejména:
a/ v chránění práv a zájmů vysílajícího státu a jeho obča-
nů i právnických osob v přijímajícím státě;
- 9 -
b/ v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských, kultur-
ních, vědeckých a turistických styků mezi vysílajícím a
přijímajícím státem a v jiném rozvíjení přátelských styků mezi
nimi;
c/ v zjišťování stavu a vývoje obchodního, hospodářského,
kulturního, vědeckého života a života v oblasti turistiky přijí-
majícího státu všemi zákonnými prostředky a v podávání zpráv o
tom vládě vysílajícího státu a informací zainteresovaným osobám.
Článek 12
Výkon konzulárních funkcí
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním
obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu
konzulární funkce. Konzulární úředník může se souhlasem přijí-
majícího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární
obvod.
2. Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí
obracet na:
a/ příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b/ příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud
je to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího stá-
tu nebo příslušnými mezinárodními dohodami.
Článek 13
Výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi
1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislost
- 10 -
dovoluje, rovněž na výkon konzulárních funkcí diplomatickými
míšeni.
2. Jména členů diplomatická mise pověřených prací
v konzulárních odděleních nebo jinak pověřených výkonem kon-
zulárních funkcí mise je nutno oznamovat ministerstvu zahra-
ničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto
ministerstvem.
3. Při výkonu konzulárních funkcí se může diplomatická
mise obracet:
a/ na místní orgány konzulárního obvodu;
b/ na ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to
dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu
nebo příslušnými mezinárodními dohodami.
4. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených
v odstavci 2 tohoto článku se budou i nadále spravovat pravidly
mezinárodního práva týkajícími se diplomatických styků. -
Článek 14
Registrace občanů vysílajícího státu
Konzulární úředník může vést registr občanů vysílajícího
státu, kteří mají trvalý nebo přechodný pobyt v jeho konzu-
lárním obvodě. Tato registrace nezbavuje tyto osoby povinnosti
dodržovat ustanovení předpisů a zákonů přijímajícího státu
o registraci cizinců.
- 11 -
Článek 15
Vydávání pasů a víz
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními
předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit,
odnímat nebo zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího
státu.
2. Konzulární úředník je oprávněn vydávat, prodlužovat
nebo rušit platnost příslušných víz osobám, které si přejí
cestovat do vysílajícího státu.
Článek 16
Funkce ve věcech osobního stavu
1. V rozsahu stanoveném právními předpisy vysílajícího
státu je konzulární úředník oprávněn:
a/ uzavírat a registrovat manželství mezi občany vysí-
lajícího státu a vydávat o tom příslušné doklady;
b/ pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího
státu a pořizovat kopie těchto dokladů;
c/ přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů obča-
nů vysílajícího státu;
d/ přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního
občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné dokla-
dy.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou bezodkladně
a bezplatně na žádost zasílat konzulárnímu úřadu opisy a
výpisy z matrik týkající se občanů vysílajícího státu.
- 12 -
Článek 17
Zastupování občanů vysílajícího státu před
soudy a jinými orgány přijímajícího státu
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu
má konzulární, úředník právo zastupovat nebo činit opatření
k zajištění vhodného zastoupení občanů vysílajícího státu,
před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech,
kdy vzhledem k nepřítomnosti nebo z jiných důvodů nejsou
s to ujmout se včas hájení svých práv a zájmů.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí,
jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si
samy zajistí hájení svých práv a zájmů.
Článek 18
Funkce ve věcech opatrovnických
1. Konzulární úředník může v rozsahu stanoveném zákony
a předpisy přijímajícího státu převzít péči nad nezletilým ne-
bo jiným občanem vysílajícího státu, který nemá plnou způso-
bilost k právním úkonům, zvláště v případech, kdy se vzhledem
k těmto osobám požaduje opatrovnictví a poručnictví.
2. Jakmile se orgány přijímajícího státu dovědí o pří-
padech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro
občana vysílajícího státu, oznámí to příslušnému konzulárnímu
úřadu.
Článek 19
Notářské funkce
1. V rozsahu stanoveném zákony a předpisy přijímajícího
- 13 -
státu je konzulární úředník oprávněn vykonávat na konzulárním
úřadu, v byte občana vysílajícího, státu, na palubě letadla nebo
lodi Vysílajícího státu následující funkce:
a/ přijímat, sepisovat a ověřovat prohlášení občanů vysí-
lajícího státu a smlouvy mezi nimi;
b/ sepisovat, osvědčovat a přijímat do úschovy závěti a ji-
né listiny a prohlášení občanů vysílajícího státu;
c/ ověřovat podpisy pověřených úředníků úřadů vysílajícího
nebo přijímajícího státu a ověřovat kopie, výpisy a překlady;
d/ ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;
e/ ověřovat osvědčení původu a obchodní účty zboží vyvá-
ženého z přijímajícího státu stejně jako jiné dokumenty;
f/ ověřovat podpisy, razítka a dokumenty vydané příslušnými
orgány přijímajícího státu pro jejich použití ve vysílajícím
státě;
g/ přijímat do úschovy doklady, listiny, peníze a cennosti,
které patří občanům vysílajícího státu nebo jsou jim určené.
2. Listiny a dokumenty uvedené v odstavci 1 tohoto článku
mají stejnou platnost a důkazní moc v přijímajícím státě, jako
listiny a dokumenty ověřené příslušným orgánem tohoto státu,
jestliže nejsou v rozporu se zákony a předpisy tohoto státu.
Článek 20
Funkce ve věcech dědických
1. Příslušný orgán přijímajícího státu bezodkladně uvě-
domí konzulární úřad vysílajícího státu úmrtí jeho občana na
území přijímajícího státu a zašle mu úmrtní list a poskytne mu
- 14 -
dostupné informace o dědicích, dědictví a závěti, jakmile jsou
k dispozici. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí
konzulární úřad vysílajícího státu, jestliže se dozví, že
občan vysílajícího státu zanechal majetek ve třetím státě.
2. Jestliže na území přijímajícího státu dědictví při-
padne dědici nebo oprávněnému účastníku, který je občanem
vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu
o tom bezodkladně uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu.
3. Příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární
úřad vysílajícího státu o opatřeních přijatých k zajištění a
správě dědictví zanechaného na území přijímajícího státu
zemřelým občanem vysílajícího státu. Konzulární úředník
může přímo nebo prostřednictvím pověřeného zástupce poskytnout
pomoc při provádění opatření zajištujících práva občanů vysí-
lajícího státu na dědictví, včetně dohledu nad přepravou
cenných věcí, která bude prováděna v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu.
4. Projednává-li se dědictví na území přijímajícího státu,
movitosti nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí,
které připadnou občanu vysílajícího státu jako oprávněnému
účastníku, dědici nebo odkazovníku, který nemá v přijímajícím
státě pobyt a řízení se nezúčastnil ani v něm nebyl zastoupen,
budou vydány konzulárnímu úřadu vysílajícího státu k předání
za podmínky, že:
a/ orgány přijímajícího státu dají souhlas k převodu
peněz nebo vývozu majetku z tohoto státu do vysílajícího stá-
tu v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu a
s přihlédnutím k zásadě vzájemnosti;
b/ všechny dědické dluhy byly zaplaceny nebo jejich
zaplacení bylo zajištěno ve lhůtách stanovených zákony a před-
pisy přijímajícího státu;