FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1985
IV. volební období
172
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socia-
listické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Českosloven-
skou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lido-
vou republikou, podepsaná v Alžíru dne 3. července 1985
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Českosloven-
ské socialistické republiky souhlasí s Kon-
zulární úmluvou mezi Československou socia-
listickou republikou a Alžírskou demokra-
tickou a lidovou republikou, podepsanou
v Alžíru dne 3. července 1985.
Důvodová zpráva
Základy čs. -alžírské spolupráce byly položeny již v období
národně osvobozovacího boje alžírského lidu za nezávislost
v 50. letech, jenž si tehdy zvolil cestu socialistické orientace.
Na cestě nezávislého rozvoje Alžírsko dosáhlo významných
úspěchů v ekonomické i sociální oblasti. Alžírská demokratická
a lidová republika dnes hraje významnou Úlohu v Lize arabských
států, Organizaci africké jednoty, hnutí nezúčastněných a skupi-
ně 77, jakož i v dalších regionálních i mezinárodních organiza-
cích. Zastává principiálně protiimperialistická stanoviska, aktiv-
ně bojuje proti kolonialismu, rasismu a sionismu.
Významným podnětem k rozvíjení čs. -alžírských vztahů a spo-
lupráce se staly návštěvy na vysoké i na nejvyšší úrovni. V roce
1981 to byla návštěva čs. ministra zahraničních věcí a. B. Chňoupka
v Alžírsku, která vytvořila příznivé podmínky i pro realizaci
dalších návštěv; v roce 1982 oficiální přátelská návštěva předse-
dy vlády ČSSR s. L. Štrougala v ADLR, která vytýčila hlavní
směry pro aktivizaci a další rozvoj vzájemných styků a spolupráce
v jednotlivých oblastech; a v dubnu roku 1984 oficiální přátel-
ská návštěva prezidenta Alžírské demokratické a lidové republiky
a generálního tajemníka strany Fronty národního osvobození Šadlí-
ho Bendžedída v ČSSR. Tato návštěva se stala novým potvrzením
vzájemného přátelství a oboustranného zájmu na dalším rozvíjení
bilaterální politické spolupráce a východiskem pro další rozšiřo-
vání zejména ekonomických styků. Návštěva také potvrdila zájem
obou zemí o širší politickou spolupráci v mezinárodním měřítku,
kde obě země zastávají velmi blízká nebo shodná stanoviska.
Obchodně ekonomická spolupráce mezi ČSSR a ADLR se rozvíjí
pozitivně. Celkový obchodní obrat mezi oběma státy dosáhl v ro-
ce 1983 39, 9 mil. US
- 2 -
Na základě prováděcích plánů, sjednávaných k Dohodě o kul-
turní spolupráci se úspěšně rozvíjejí i kulturní styky. ČSSR se
podílí na přípravě alžírských národních kádrů, zejména prostřed-
nictvím více jak 50 čs. pedagogů na alžírských vysokých školách.
Slibně se rozvíjejí i styky mezi družebními městy Prahou a Alží-
rem, sportovní styky, styky mezi masovými a společenskými orga-
nizacemi.
Všestranný rozvoj styků mezi oběma státy s sebou přináší
i větší nároky na provádění konzulárních funkcí, jež spočívají
zejména v ochraně práv a zájmů státu a jeho fyzických a právnic-
kých osob, napomáhání rozvoji obchodních, hospodářských, kultur-
ních a vědeckých styků mezi oběma státy a ve shromažďování potřeb-
ných informací sloužících těmto cílům. Nemalý nárůst konzulární
agendy souvisí též s rozšiřováním vizové a pasové agendy, matrič-
ních a notářských funkcí a dalších úkolů konzulárních oddělení
zastupitelských úřadů obou zemí, jež jsou logickým důsledkem vět-
šího pohybu osob mezi oběma státy.
Pravidla mezinárodního práva upravující konzulární otázky,
resp. postavení a činnost konzulárních úřadů a jejich členů,
tvoří v mezinárodním právu odvětví tzv. konzulárního práva, kte-
ré se od r. 1963 opírá o mnohostrannou smluvní úpravu, již před-
stavuje Vídeňská úmluva o konzulárních stycích.
Ježto ČSSR i ADLR jsou smluvními stranami Vídeňské úmluvy
o konzulárních stycích, je dvoustranná konzulární úmluva zaměře-
na zejména na ty otázky, jejichž úpravu bylo třeba dále rozvinout
a doplnit.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a ADLR svojí strukturou odpoví-
dá jiným konzulárním úmluvám, jež ČSSR sjednala se socialistický-
mi, kapitalistickými nebo rozvojovými státy. Je členěná do 5 čás-
tí upravujících používané terminy /část I/, zřizování konzulár-
ních úřadů a jmenování konzulárních úředníků /část II/, konzulár-
ní výsady a imunity /část III/, konzulární funkce /část IV/ a zá-
věrečná ustanovení /část V/.
- 3 -
Část I úmluvy vymezuje obsah termínů a pojmů v úmluvě pou-
žívaných.
Část II úmluvy upravuje základní otázky výkonu konzulárních
funkcí - zřizování konzulárních úřadů, jmenování jejich personá-
lu, stanovení třídy konzulárního úřadu a jeho obvodu apod.
Část III je věnována výsadám a imunitám konzulárních úřadů
a jejich členů. Přesná úprava výsad a imunit je jedním ze základ-
ních předpokladů pro řádný výkon konzulárních funkcí. Úmluva jí
proto věnuje náležitou pozornost.
část IV se zabývá vymezením konzulárních funkcí. Právě v té-
to části úmluvy je patrno výrazné rozšíření obdobných ustanovení
Vídeňské úmluvy, která řeší tuto otázku jen v nejobecnější polo-
ze. Tato část úmluvy podrobně upravuje a vymezuje práva a povin-
nosti konzulárních úředníků při ochraně zájmů vysílajícího státu
a jeho státních občanů. V tom též spočívá hlavní význam úmluvy,
neboť v této části se úmluva uplatní i na provádění konzulárních
funkcí diplomatickými misemi.
Část V je věnována závěrečným ustanovením, která jsou obvyklé
povahy a stanoví podmínky vstupu úmluvy v platnost, dobu platnosti
úmluvy a možnost její výpovědi.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a ADLR vytváří spolehlivý základ
dalšího rozvoje konzulárních styků mezi oběma zeměmi a nepochybně
se její provádění kladně promítne i na jiných úsecích čs. -alžír-
ských vztahů.
Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politické povahy,
předkládá se Konzulární úmluva mezi ČSSR a ADLR, před tím než bude
předložena prezidentu republiky k ratifikaci, podle čl. 36 odst. 3
ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, Fede-
rálnímu shromáždění ČSSR k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 5. září 1985
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou a
Alžírskou demokratickou a lidovou republikou
Československá socialistická republika
Alžírská demokratická a lidová republika
u vědomí přátelských vztahů mezi oběma státy,
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy
a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce,
potvrzujíce, že ustanovení Vídeňské úmluvy o kon-
zulárních stycích z 24. dubna 1963 budou i nadále upra-
vovat otázky, které nebudou výslovně upraveny ustanove-
ními této úmluvy,
se dohodly takto:
- 2 -
HLAVA 1
Definice
článek 1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a/ "vysílající stát" je smluvní strana, která jmenuje kon-
zulární úředníky podle definice uvedené níže;
b/ "přijímající stát" je smluvní strana, na jejímž území
vykonávají konzulární úředníci své funkce;
c/ "státní příslušníci" jsou státní občané a, pokud to
souvislosti dovolují, právnické osoby mající sídlo na území
státu a ustavené v souladu s právními předpisy tohoto státu;
d/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát,
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
e/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
f/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená, aby
jednala v tomto postavení;
g/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí v tom-
to postavení;
h/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná
v administrativních nebo technických službách konzulárního
úřadu;
i/ "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná
v domácích službách konzulárního úřadu;
j/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci,
konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
- 3 -
k/ "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úřed-
níci vyjma vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnan-
ci a členové služebního personálu;
l/ "člen soukromého personálu" je každá osoba zaměstnaná
výhradně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
m/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov
a pozemky k nim náležící, které jsou používány výhradně pro
účely konzulárního úřadu, včetně sídla vedoucího konzulárního
úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
n/ "konzulární archívy" jsou veškeré písemnosti, dokumenty,
korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzu-
lárního úřadu spolu s šiframi, kartotékami a zařízeními určený-
mi k jejich ochraně a uložení;
o/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahu-
jící se ke konzulárnímu úřadu a jeho funkcím;
p/ "loži vysílajícího státu" je každá loži plující pod vlaj-
kou vysílajícího státu, s výjimkou válečných lodí;
q/ "letadlo vysílajícího státu" je každé civilní letadlo
registrované nebo imatrikulované ve vysílajícím státě v souladu
s jeho právními předpisy a nesoucí znaky tohoto státu, s výjim-
kou vojenských letadel.
- 4 -
HLAVA II
Navazování a provádění konzulárních styků
článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze se souhlasem tohoto státu.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod
jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijíma-
jícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy ne-
bo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze
se souhlasem přijímajícího státu.
4. Souhlasu přijímajícího státu je rovněž zapotřebí v pří-
padě, že generální konzulát nebo konzulát hodlá zřídit vicekon-
zulát nebo konzulární jednatelství v jiném místě, než v němž je
sám zřízen.
5. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je
zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního
úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
článek 3
Konzulární úředník musí mít státní příslušnost vysílajícího
státu a nesmí mít státní příslušnost přijímajícího státu. Nesmí
mít v tomto státě trvalý pobyt, ani v něm vykonávat profesionál-
ní činnost jinou, než konzulární funkce.
- 5 -
článek 4
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím
státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
Článek 5
1. Vysílající stát zašle patent diplomatickou cestou
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Patent musí osvědčovat postavení, plné jméno a třídu
vedoucího konzulárního úřadu a označovat konzulární obvod a
sídlo konzulárního úřadu.
Článek 6
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých
funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného
exekvatur, jež se vydává bez prodlení.
2. Do té doby, než mu bude uděleno exekvatur, může být
vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí pro-
zatímně. V tom případě se budou na něho vztahovat ustanoveni
této úmluvy.
3. Stát, který odmítá udělit exekvatur, není povinen
sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Článek 7
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých
funkcí přijat, byt i prozatímně, vyrozumí o tom přijímající
stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní ne-
zbytná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykoná-
vat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod vy-
plývajících z této úmluvy.
- 6 -
Článek 8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního tirádu z jakýchkoli
důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího kon-
zulárního úřadu dočasně uvolněno, může vysílající stát fun-
kcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulár-
ního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu
nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise. Jméno
této osoby musí být předem sděleno ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují
výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí kon-
zulárního úřadu.
Článek 9
1. Vysílající stát sdělí přijímajícímu státu plná jméno,
kategorii a třídu všech konzulárních úředníků kromě vedoucích
konzulárních úřadů tak, aby tento stát měl dostatek času vyko-
nat, pokud si to přeje, svá práva podle článku 11.
2. Vysílající stát stanoví počet členů konzulárního úřa-
du s přihlédnutím k důležitosti tohoto úřadu, jakož i k potře-
bám řádného rozvoje jeho činnosti; přijímající stát však může
požádat, aby rozsah personálu konzulárního úřadu byl udržován
v mezích, jež sám považuje za rozumné se zřetelem k podmínkám
v konzulárním obvodu a k potřebám konzulárního úřadu.
- 7 -
Článek 10
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu
jsou diplomatickou cestou oznamovány:
a/ jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jme-
nování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skon-
čení jejich funkcí a všechny další změny mající vliv na je-
jich postavení, které mohou nastat během jejich služby na
konzulárním úřadě;
b/ příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena kon-
zulárního úřadu, který s ním společně žije, a tam, kde to
přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane
být rodinným příslušníkem;
c/ příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam,
kde to přichází úvahu, skončení jejich služby v tomto po-
stavení;
d/ přijetí do zaměstnání a propuštění osob majících pobyt v při-
jímajícím státě, jakožto konzulárních zaměstnanců a členů
služebního personálu nebo jako členů soukromého personálu,
požívajících výsad a imunit.
2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný odjezd
písemně oznamován předem.
článek 11
1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu
státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo že
kterýkoliv jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný.
V takovém případě vysílající stát podle okolností buďto ta-
kovou osobu odvolá nebo ukončí její funkce na konzulárním
úřadě.
- 8 -
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přimě-
řené době vyhovět povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku,
může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exe-
kvatur příslušné osoby, nebo ji přestat považovat za člena kon-
zulárního personálu.
3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu může
být prohlášena za nepřijatelnou dříve, než přijede na území při-
jímajícího státu, nebo, je-li již na jeho území, než se ujme
svých funkcí na konzulárním úřadě. V každém takovém případě vezme
vysílající stát jmenování zpět.
4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku
není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody
svého rozhodnutí.
HLAVA III
Výsady a imunity
Článek 12
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního
úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby
mohli požívat výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky
s náležitou úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla
zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.
- 9 -
Článek 13
1. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na
budovách, v nichž se nacházejí konzulární místnosti, a na jejich
vchodu, jakož
1 na dopravních prostředcích, jestliže jich užívá
ke služebním účelům vedoucí konzulárního úřadu.
2. Státní znak vysílajícího státu, jakož i příslušný nápis
označující konzulární místnosti v úředních jazycích vysílajícího
státu a přijímajícího státu mohou být umístěny na budovách, v
nichž se nacházejí konzulární místnosti.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet
k právním předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
Článek 14
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy při-
jímajícího státu nabývat nebo mít ve vlastnictví nebo v užívání
pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získá-
ní pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci
l veškerou nezbytnou pomoc.
3. V případě nutnosti pomůže rovněž konzulárnímu úřadu při
získání vhodného ubytování pro jeho členy.
4. Vysílající stát není vyňat z povinnosti dodržovat právní
předpisy přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování
vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo
části budov nacházejí.
- 10 -
Článek 15
1. Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány
přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit, leč se souhlasem ve-
doucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysíla-
jícího státu, nebo osoby pověřené některým z nich. Nicméně v
případě požáru nebo jiné pohromy vyžadující okamžité ochranné
akce lze předpokládat, že souhlas byl dán.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna
vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před
vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu
konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení a jiný
majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zaba-
vení nebo exekuce.
4. Uvedené místnosti nebudou vyňaty z vyvlastnění pro účely
národní obrany nebo veřejné potřeby ve smyslu právních předpisů
přijímajícího státu. Je-li nutno provést vyvlastnění pro uvedené
účely a je-li vysílající stát vlastníkem těchto místností, bude
mu vyplacena okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada. Přijímající
stát přijme opatření, aby usnadnil vysílajícímu státu, jenž tyto
místnosti vlastní nebo má v nájmu, přestěhováni úřadu a, v každém
případě, aby bylo zabráněno rušení výkonu konzulárních funkcí.
Článek 16
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať
se nalézají kdekoli.
- 11 -
Článek 17
1. Konzulární místnosti, jež vysílající stát vlastní nebo
má v nájmu, jsou s přijímajícím státě vyňaty ze všech daní a
poplatků jakékoli povahy, včetně daní a poplatků ze smluv a lis-
tin, které se týkají nabývání nebo najímání zmíněných místností.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevzta-
huje na daně a poplatky:
a/ jež jsou vybírány za zvláštní prokázané služby;
b/ jež jsou, podle zákonů přijímajícího státu, k tíži osoby,
která vstoupila ve smluvní poměr s vysílajícím státem.
Článek 18
Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech
daní a poplatků z veškerých motorových vozidel určených výhradně
ke konzulárním Účelům, která jsou ve vlastnictví, držbě nebo v
užívání vysílajícího státu.
Článek 19
1. Konzulární, úředníci nesmějí být zatčeni nebo vzati do
vazby, vyjma případu trestného činu, na nějž zákony přijímají-
cího státu stanoví trest odnětí svobody nejméně na pět let, a
na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu.
2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku
nesmějí být konzulární úředníci uvězněni nebo jejich osobní svo-
boda jinou formou omezena, leda by šlo o výkon pravomocného soud-
ního rozhodnutí.
- 12 -
3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům
v případě, že je proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení však
bude prováděno s náležitým ohledem na jeho osobu odůvodněným jeho
úředním postavením a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 1
tohoto článku způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzu-
lárních funkcí. V případě, že za okolností uvedených v odstavci
l tohoto článku je nutné vzít konzulárního úředníka do vazby, mu-
sí být řízení proti němu zahájeno v co nejkratší době.
Článek 20
V případě, že člen konzulárního personálu je zatčen nebo
vzat do vazby nebo že je proti němu zahájeno trestní stíhání,
přijímající stát o tom neprodleně uvědomí vedoucího konzulár-
ního úřadu. Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího kon-
zulárního úřadu, uvědomí o tom přijímající stát vysílající
stát diplomatickou cestou.
článek 21
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléha-
jí jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu
pro úkony prováděné při výkonu konzulárních funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují
na občansko právní řízení:
a/ vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem
nebo konzulárním zaměstnancem, kterou tento výslovně
nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce vysílajícího
státu;
b/ zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé z neho-
dy způsobené v přijímajícím státě vozidlem, lodí nebo
letadlem.
- 13 -
Článek 22
1. členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby poda-
li svědectví v soudním nebo správním řízení. Konzulární zaměst-
nanci nebo členové služebního personálu nesmějí, s výjimkou
případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat
svědectví. V případě, že konzulární úředník odmítne podat svě-
dectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatře-
ní nebo postih.
2. Orgán požadující svědectví bude postupovat tak, aby ne-
rušil konzulárního úředníka při plnění jeho funkcí. Vždy, kdy
je to možné, může přijmout svědectví v jeho obydlí nebo v kon-
zulárním úřadě nebo přijmout od něho písemné prohlášení.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svě-
dectví o skutečnostech týkajících se výkonu jejich funkcí ani
předkládat úřední korespondenci a dokumenty, jež se k nim vzta-
hují. Mají rovněž právo odmítnout podat svědectví jako znalci
práva vysílajícího státu.
Článek 23
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát
výsad a imunit uvedených v této úmluvě.
2. Vzdání se musí být vždy výslovné a musí být sděleno
přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce po-
dle článku 21, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud
jde o žalobu navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce v řízení ve věcech občan-
ských nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity pokud
jde o výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.
- 14 -
Článek 24
1. Konzulární úřednici a konzulární zaměstnanci jsou vyňa-
tí ze všech povinností uložených právními předpisy přijímající-
ho státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu a
pracovní povolení, které se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují
na konzulární zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci vy-
sílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost
v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 25
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou
členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonáva-
jí pro vysílající stát, vyňati z působnosti ustanovení o sociál-
ním zabezpečení, která platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje
také na členy soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstná-
ni u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a/ že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm
nemají trvalý pobyti a
b/ že se na ně vztahují právní předpisy o sociálním zabezpečení
platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které
se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí pl-
nit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o so-
ciálním zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání
dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímající-
ho státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem
dovolena.