FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1983
IV. volební období
118
Vládní návrh,
kterým se podle článku 19 odst. 5 písm. b/ a odst. 6 písm. b/ ústavy Mezi-
národní organizace práce předkládají Federálnímu shromáždění českoslo-
venské socialistické republiky texty úmluv, doporučení a protokolu přijatých
na 68. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1982 se
stanoviskem vlády Československé socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické republiky sou-
hlasí se stanoviskem vlády Československé socialistické republiky k úmlu-
vám, doporučení a protokolu přijatým na 68. zasedání Mezinárodní konfe-
rence práce v Ženevě v roce 1982:
1. neratifikovat úmluvy č. 157 o zachování práv v sociálním zabezpečení,
1982 ač. 158 o skončení pracovního poměru, 1982, ani úmluvu č. 110
o plantážích, 1958, ve znění protokolu k úmluvě o plantážích, 1982;
2. zatím nepřijímat doporučení č. 166 o (skončení pracovního poměru, 1982.
Stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
k úmluvám, doporučení a protokolu přijatým na 68. zasedání Meziná-
rodní konference práce:
Podle článku 19 odst. 5 písm. b/ a odst. 6 písm. b/ Ústavy
Mezinárodní organizace práce a usnesení vlády československé socia-
listické republiky ze dne 6. února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu
plnění členských povinností Československé socialistické republiky
na úseku normotvorné činnosti Mezinárodní organizace práce předklá-
dá se Federálnímu shromáždění Československé socialistické republi-
ky stanovisko vlády Československé socialistické republiky:
a/ k úmluvě č. 157. o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982;
b/ k úmluvě č. 158 a doporučení č. 166 o skončení pracovního pomě-
ru, 1982;
c/ k protokolu k úmluvě o plantážích, 1958,
přijatým na 68. zasedání Mezinárodní konference práce, které se ko-
nalo v červnu 1982 v Ženevě.
I. Zachování práv v sociálním zabezpečení
A. Stručná charakteristika
Úmluva č. 157 o zřízení mezinárodního systému pro zachování
práv v sociálním zabezpečení, 1982, má nahradit úmluvu č. 48 o za-
chování práv na důchod migrujících osob z r. 1935, jejíž ustanove-
ní v průběhu více než čtyřiceti let zastarala. Klade si za cíl pro-
sazovat pružnou a širokou koordinaci národních systémů sociálního
zabezpečení; při tom však přihlíží k rozdílům v úrovni jejich roz-
voje.
Pružnost je zaručena tím, že úmluva rozlišuje ustanovení, kte-
rá je třeba přímo provádět po její ratifikaci, a ta, jež se mají
provádět na základě dvoustranných nebo mnohostranných dohod uzav-
řených mezi zúčastněnými státy, jakož i tím, že umožňuje výjimky
a zvláštní ujednání mezi jednotlivými zeměmi.
- 2 -
Úmluva se vztahuje na všechny osoby, které podléhají nebo
podléhaly zákonodárství o sociálním zabezpečení jednoho nebo ně-
kolika členských států MOP /vázaných úmluvou/, jakož i na jejich
rodinné příslušníky a pozůstalé, a to bez ohledu na jejich státní
příslušnost.
Pokud jde o věcnou působnost, úmluva se vztahuje na všechna
odvětví sociálního zabezpečení, pro která v členském státu existu-
je platné zákonodárství, pokud jde o léčebnou péči, nemocenské,
dávky v mateřství, dávky invalidní, starobní a pozůstalostní, dáv-
ky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, dávky v nezaměst-
nanosti a rodinné přídavky. Působnost úmluvy je v tomto směru ome-
zena rozsahem působnosti zákonodárství států vázaných úmluvou.
Úmluva č. 157 na rozdíl od jiných úmluv MOP se nesnaží stanovit
základní standardy /normy/, ale koordinovat existující zákonodár-
ství v jednotlivých státech, ať už jejich působnost, vyspělost a
zásady jsou jakékoli.
Úmluva není přímo aplikovatelná, až na ustanovení zmíněná v
čl. 4 odst. 2. Ostatním závazkům z ní vyplývajícím mohou státy vy-
hovět pomocí dvoustranných nebo mnohostranných ujednání uzavřených
se zúčastněnými státy. Taková ujednání se musí týkat přinejmenším
některých vymezených odvětví a skupin osob a vztahovat se alespoň
na zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, kteří jsou státními
příslušníky jednoho ze zúčastněných členských států nebo uprchlí-
ky nebo bezdomovci bydlícími na jeho území.
Zákonodárství, jehož je třeba užít na osoby, na které se vzta-
huje úmluva, má být určeno vzájemnou dohodou mezi zúčastněnými stá-
ty, a to s přihlédnutím k zásadám uvedeným v úmluvě.
Úmluva uvádí způsoby sčítání dob pojištění, zaměstnání, hos-
podářské činnosti nebo trvalého pobytu pro zachování nabývaných
práv. Určuje podmínky pro zachování nabytých práv podle druhu dá-
vek a podle toho, zda členské země mají či nemají platné zákono-
dárství pro to které odvětví sociálního zabezpečení. Zejména sta-
noví, že každý členský stát má poskytovat peněžité dávky při inva-
liditě, ve stáří a pozůstalým, důchody při pracovních úrazech a
nemocech z povolání a pohřebné, na něž vznikl nárok podle jeho zá-
konodárství, poživatelům, kteří jsou jeho státními příslušníky ne-
- 3. -
bo uprchlíky nebo bezdomovci, bez ohledu na místo pobytu, ledaže
by k tomu účelu byla učiněna, pokud je toho třeba, opatření na zá-
kladě společné dohody.
Úmluva stanoví, že veřejné orgány a instituce členských stá-
tů si mají navzájem poskytovat pomoc, aby se usnadnilo provádění
Úmluvy, a že každý členský stát mí rozvíjet sociální služby, jež
by pomáhaly migrujícím pracovníkům při styku s veřejnými orgány,
institucemi a soudy.
Úmluva měla být doplněna doporučením, k němuž měla být připo-
jena vzorová ustanovení, jež by napomáhala uzavírání dvoustranných
nebo mnohostranných dokumentů o sociálním zabezpečení mezi dotyč-
nými zeměmi. Návrh doporučení připravený na trojstranné schůzce
znalců bude předložen příštímu zasedání Mezinárodní konference
práce.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí
československá právní úprava otázek, jimiž se zabývá úmluva
č. 157, vychází ze zásady, že se dávky sociálního zabezpečení do
ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v ci-
zině trvale, nenáležejí - nestanoví-li jinak mezinárodní úmluva
/§ 69 zákona č. 121/1975 Sb. /. Takové úmluvy byly dosud uzavřeny
jen s některými socialistickými zeměmi a s Francií, švýcarském a
Spojenými státy americkými. Jde o tyto úmluvy:
- Úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou re-
publikou o spolupráci na poli sociální politiky /vyhláška č. 60/
/1957 Sb. ve znění vyhlášky č. 33/1973 Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou re-
publikou o spolupráci na poli sociální politiky /vyhláška č. 21/
/1960 Sb. /;
- Dohoda mezi vládou československé republiky a vládou Německé de-
mokratické republiky o spolupráci na poli sociální politiky se
Závěrečným protokolem /vyhláška č. 59/1957 Sb.
/;
- Úmluva mezi republikou československou a republikou Polskou o
spolupráci na poli sociální politiky a správy /vyhláška č. 260/
/1948 Sb. /;
-4-
- Prvý dodatkový protokol k Úmluvě mezi republikou Českosloven-
skou a republikou Polskou o spolupráci na poli sociální politi-
ky a správy /vyhláška č. 72/1957 Sb. /;
- Úmluva mezi republikou československou a republikou Polskou o
sociálním pojištění /vyhláška č. 261/1948 Sb. /;
- Prvý dodatkový protokol k Úmluvě mezi Československou republikou
a Polskou republikou o sociálním pojištění /vyhláška č. 73/1957
Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou re-
publikou o spolupráci v sociálních otázkách se Závěrečným proto-
kolem /vyhláška č. 95/1958 Sb. /;
- Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky mezi českosloven-
skou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií
/vyhláška č. 2/1958 Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Federativní lidovou re-
publikou Jugoslávií o sociálním pojištění /vyhláška č. 3/1958
Sb. /;
- Dohoda mezi Československou republikou a Svazem sovětských so-
cialistických republik o sociálním zabezpečení /vyhláška č. 116/
/1960 Sb. /;
- Úmluva mezi československou republikou a švýcarskou konfederací
o sociálním zabezpečení /vyhláška č. 75/1959 Sb. /;
- Úmluva o sociální bezpečnosti s Dodatkovou dohodou. Zvláštním a
Závěrečným protokolem mezi republikou Československou a republi-
kou Francouzskou /vyhláška č. 215/1949 Sb. /;
- Úmluva mezi československou republikou a republikou Francouz-
skou o zaopatřovacích platech pro případ úmrtí nebo invalidity
obětem války z roku 1939 až 1945, podepsaná v Paříži dne 1. pro-
since 1947 /vyhláška č. 41/1950 Sb. /;
- vyhláška ministra zahraničních věcí 6. 68/1970 Sb., o smluvních
dokumentech k Všeobecné úmluvě o sociální bezpečnosti mezi Čes-
koslovenskem a Francií ze dne 12. října 1948;
- dohoda o recipročním poukazování důchodu se Spojenými státy ame-
rickými uskutečněná výměnou not ze dne 20. června a 12. července
1968.
- 5 -
Pokud by úmluvu ratifikovaly další státy, s nimiž ČSSR dosud
neuzavřela úmluvu o sociálním zabezpečení, musila by usilovat o
její uzavření, a to alespoň v rozsahu stanoveném úmluvou č. 157.
C. Stanovisko
Úmluva č. 157 není pro ČSSR praktická, neboť v Československu
nepracuje větší počet zahraničních pracovníků a českoslovenští ob-
čané jsou v zahraničí zaměstnáni; v malém rozsahu.
Jestliže by ČSSR úmluvu ratifikovala, byla by povinna podle
ní postupovat vůči všem ostatním členským státům MOP, které jí bu-
dou rovněž vázány. Z toho by - ať už přímo na základě úmluvy nebo
na základě dvoustranných či mnohostranných smluv uzavřených s ji-
nými státy - mohly vzniknout pro ČSSR finanční závazky, a to i v
tvrdých měnách. Současná právní úprava ve formě dvoustranných
úmluv s jednotlivými státy, ohledně nichž má Československo na
takové úpravě zájem, je vyhovující. Nedoporučuje se proto úmluvu
č. 157 ratifikovat.
Poznámka: Jak již výše uvedeno, úmluva č. 157 reviduje úmluvu č.
48 o zachování práv na důchod migrujících osob z r. 1935. česko-
slovensko posléze zmíněnou úmluvu v r. 1950 ratifikovalo, avšak
v r. 1964 ji vypovědělo pro potíže, zejména finanční, které byly
spojeny s jejím prováděním.
II. Skončení pracovního poměru
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 158
Úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti
a na všechny zaměstnance. Z jejího provádění lze však vyloučit
a/ pracovníky zaměstnané na základě pracovní smlouvy na určitou
dobu nebo pro určitý úkol;
b/ pracovníky na zkušební dobu nebo s čekací dobou, pokud zkušeb-
- 6 -
ní nebo čekací doba je stanovena předem a přiměřeně dlouhá.
Kromě toho lze za podmínek stanovených úmluvou učinit některé dal-
ší výjimky.
Pracovník nesmí být zaměstnavatelem propuštěn bez platného
důvodu, který souvisí buď s jeho pracovní způsobilostí nebo s je-
ho chováním, popř. s provozními potřebami podniku, závodu nebo
služby.
Platnými důvody pro propuštění nejsou zejména:
a/ členství v odborech a odborová činnost mimo pracovní dobu,
popř. se souhlasem zaměstnavatele i v pracovní době;
b/ ucházení se o funkci zástupce pracovníků nebo její vykonávání;
c/ podání žaloby nebo účast v řízení proti zaměstnavateli z důvo-
du údajného porušení práva;
d/ rasa, barva pleti, pohlaví, manželský stav, povinnosti k rodi-
ně, těhotenství, náboženství, politické názory, národnost nebo
sociální původ;
e/ nepřítomnost v práci po dobu mateřské dovolené.
Dočasná nepřítomnost v práci pro nemoc nebo úraz rovněž není
platným důvodem pro propuštění.
Pracovníku, který má být propuštěn z důvodů souvisících s je-
ho chováním nebo prací, má být zásadně dána možnost hájit se před
rozvázáním pracovního poměru. Domnívá-li se, že byl propuštěn bez-
důvodně, má mít do určité doby po propuštění právo podat proti ně-
mu opravný prostředek u nestranného orgánu /soudu, rozhodčí komise
aj. /, který přezkoumá, zda propuštění bylo důvodné. Důvodnost vý-
povědi má prokázat zaměstnavatel, popř. orgán, který tuto otázku
posuzuje, má si o ní utvořit názor s přihlédnutím k důkazům ozna-
čeným účastníky řízení. Ten rovněž rozhoduje, zda došlo k propu-
štění skutečně z důvodu provozních potřeb podniku, pokud zaměst-
navatel použil tohoto výpovědního důvodu. Shledá-li, že propuštění
nebylo důvodné, prohlásí je za neplatné a popř. nařídí, aby pra-
covník byl zařaděn na původní pracoviště nebo, není-li to možné,
aby mu bylo vyplaceno přiměřené odškodné.
- 7 -
Výpověď lze dát jen s přiměřenou výpovědní lhůtou, pokud ne-
jde o tak vážné provinění, že nelze na zaměstnavateli požadovat,
aby pracovníka zaměstnával po dobu výpovědní lhůty.
Podle toho, co stanoví vnitrostátní zákonodárství, propuště-
ný pracovník má nárok buď na odchodné nebo na dávky pro případ
nezaměstnanosti nebo na jiné dávky sociálního zabezpečení. Nespl-
ňuje-li propuštěný pracovník podmínky pro přiznání těchto dávek,
nemusí mu být vyplaceno ani odchodné. Tak tomu může být i tehdy,
byl-li pracovník propuštěn pro vážné provinění.
Pokud zaměstnavatel zamýšlí přistoupit k propouštění z hos-
podářských, technologických, strukturálních nebo podobných důvo-
dů, má zástupcům pracovníků poskytnout včas bližší informace a
dát jim příležitost projednat opatření, jež je třeba v takovém
případě učinit. Při tom zaměstnavatel má předem vyrozumět o za-
mýšleném propouštění příslušný veřejný orgán a blíže jej informo-
vat.
2. Doporučení č. 166
Doporučení rozvádí některá ustanovení úmluvy a doplňuje je
ustanoveními dalšími; např. důvodem pro propuštění by neměl být
též věk pracovníka a nepřítomnost v práci pro výkon povinné vo-
jenské služby nebo jiných občanských povinností; zaměstnavatel by
měl před rozhodnutím o propuštění projednat jednotlivé případy se
zástupci pracovníků; rozhodnutí o propuštění by měl pracovníku
sdělit písemně s uvedením důvodu propuštění; pracovník by měl mít
nárok na přiměřené pracovní volno během výpovědní lhůty, aby si
mohl hledat jiné zaměstnání; rovněž by měl mít právo požadovat na
zaměstnavateli potvrzení o zaměstnání, a to popřípadě i s hodno-
cením svého chování a práce. Doporučení dále jedná o opatřeních,
jež mají zabránit nebo co nejvíce Omezit propouštění z hospodář-
ských, technologických, strukturálních nebo jiných podobných dů-
vodů, zmiňuje se o kriteriích pro výběr pracovníků, kteří mají
být propuštěni, a stanoví, že propuštění pracovníci by měli mít
do určité doby po propuštění možnost, aby byli přijati zpět, po-
kud zaměstnavatel opět přijímá pracovníky se srovnatelnou kvali-
- 8 -
fikací. Doporučení posléze uvádí některá opatření pro zmírnění
účinků propouštění.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí
Převážná část ustanovení nejen úmluvy č. 158, ale i doporu-
čení č. 166 je promítnuta do československého právního řádu. Jsou
to zejména tyto předpisy:
- Ústava Československé socialistické republiky - ústavní zákon
č. 100/1960 Sb. /čl. 20 odst. 1 až 3/;
- zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, /ze-
jména čl. X, § 1, § 2 odst. 1, § 4, 30, 31, 32, 44 až 47, § 48
odst. 1, § 49, 50, 53, 55 až 61, § 64, 155, § 208 odst. 1, § 268
a 269; příloha k zákoníku práce, čl. 4 písm. i/ a čl. 6 písm. e/;
- nařízení vlády ČSSR č. 54/1957 Sb., kterým se provádí zákoník
práce / zejména § 6 a bod 10 přílohy/;
- vyhláška FMPSV č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování,
umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s pro-
váděním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění vy-
hlášky FMPSV č. 4/1979 Sb. / zejména § 2 odst. 3, § 4 a násl. a
§ 21/;
- občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
/ zejména § 6, § 100 odst. 1, § 120, § 153 odst. 1/;
- zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu /§ 21/;
- vyhláška MZd č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní
péče /§ 25 a násl. /;
- zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozděj-
ších předpisů;
- zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozděj-
ších předpisů, / zejména § 15 a násl. - starobní důchod a § 24 a
násl. - invalidní důchod/.
Přesto však některá ustanovení úmluvy nemají v českosloven-
ském právu obdobu. To platí o těchto ustanoveních:
- 9 -
článek 2 odst. 3:
Není zajištěno, aby se neužívalo pracovních smluv sjednaných
na určitou dobu k obcházení ochrany plynoucí z pracovního poměru
na dobu neurčitou.
Článek 5:
Z důvodů uvedených v tomto článku, pro něž nelze pracovníka
propustit, /jež jsou do značné míry obsaženy i v jiných úmluvách
ratifikovaných československou socialistickou republikou, jako
jsou mezinárodní pakty o lidských právech, úmluva MOP č. 111 o
diskriminaci /zaměstnání a povolání/, 1958 a č. 122 o politice
zaměstnanosti, 1964/, uvádí československá úprava výslovně těho-
tenství a nepřítomnost v práci z důvodu mateřské dovolené /§ 48
odst. 1 písm. d/ a § 53 odst. 3 zákoníku práce/. Kromě toho lze
z čl. 20 odst. 1 až 3 Ústavy ČSSR vyvodit, že důvodem pro propu-
štění nemá být rasa, pohlaví a národnost pracovníka. I když na
druhé straně zákoník práce mezi důvody pro skončení pracovního po-
měru ze strany zaměstnavatele, jež stanoví taxativně /§ 46 odst. 1
a § 53 odst. 1/, nezahrnuje skutečnosti zmíněné v Článku 5 úmluvy,
nelze za tohoto stavu vyloučit rozdílná stanoviska, nakolik jsou
ustanovení článku 5 promítnuta do československého práva a uplat-
ňována v praxi.
článek 7:
československé právo neukládá, že by pracovníku před propu-
štěním z důvodů souvisících s jeho chováním nebo prací zásadně
musela být dána možnost hájit se proti tvrzením zaměstnavatelovým.
článek 12:
Československé pracovní právo nezná tzv. odchodné, které se
pracovníku obvykle vyplácí při rozvázání pracovního poměru z pod-
nětu zaměstnavatele. Československé právo obecně neupravu-
je ani podpory v nezaměstnanosti s výjimkou vyhlášky č. 74/1970
Sb., která se vztahuje jen na pracovníky propuštěné v souvislosti
s prováděním racionalizačních a organizačních opatření, nikoli
však na ostatní případy propuštěný.
článek 14:
V Československém právu není stanoveno, že zaměstnavatel,
- 10 -
který zamýšlí propouštět pracovníky při provádění racionalizač-
ních a organizačních opatření, má s náležitým předstihem o tom
vyrozumět příslušný orgán /národní výbor/ a poskytnout informace
souvisící s propouštěním.
Pokud jde o doporučení č. 166, /které není právně závazné/,
československé právo se od něho odchyluje v těchto bodech:
Bod 7:
Na rozdíl od ustanovení § 46 odst. 1 písm. f/ zákoníku prá-
ce, doporučení stanoví, že pracovník by neměl být propuštěn pro
špatné chování /pro porušení pracovní kázně/, pokud se takové po-
chybení neopakuje, leč by ho zaměstnavatel písemně varo-
val.
Bod 14:
československé právo nezná smírčí řízení v případě propuště-
ní pracovníka; ten má možnost obrátit se po propuštění přímo na
soud /§ 64 a § 208 odst. 1/.
Bod 15:
Chybí ustanovení, podle něhož by pracovníci měli být veřej-
nými orgány, zástupci pracovníků a organizacemi pracovníků infor-
mováni o opravných prostředcích proti propuštění.
Bod 17:
Podle tohoto ustanovení zaměstnavatel může vystavit posudek
o pracovní činnosti pracovníka jen na jeho radost, kdežto podle
§ 60 odst. 2 zákoníku práce se tak může stát i proti vůli pracov-
níka.
Bod 24:
V Československém právu schází ustanovení o tom, že pracov-
ník propuštěný v rámci racionalizačních a organizačních opatření
má do určité doby nárok na přednostní opětovné přijetí do práce,
jestliže jeho bývalý zaměstnavatel opět přijímá nové zaměstnance
se srovnatelnou kvalifikací.
- 11 -
C. Stanovisko
Vzhledem k tomu, že československé zákonodárství nevyhovuje
některým ustanovením úmluvy č. 158, nelze ji ratifikovat. Při po-
liticko-právní analýze zákoníku práce, která v současnosti probí-
há, bude však možno zvážit, zda
lze do československého práva pře-
vzít ta ustanovení úmluvy č. 158 a doporučení č. 166, která do ně-
ho nejsou dosud promítnuta, jež by však mohla být pro českosloven-
skou socialistickou republiku praktická.
III. Protokol k úmluvě o plantážích
A. Stručná charakteristika
Mezinárodní konference práce na svém 42. zasedání v r. 1958
přijala úmluvu č. 110 o plantážích, která měla zajistit pracovní
podmínky osob na nich zaměstnaných. Podle jejího článku 1 "plan-
táží" se rozumí každý zemědělský podnik, ležící v tropické nebo
subtropické oblasti, který pravidelně zaměstnává námezdní pracov-
níky, a kde se zejména pěstují nebo vyrábějí pro obchodní účely:
káva, čaj, cukrová třtina, kaučuk, banány, kakao, kokosové ořechy,
podzemnice olejna, bavlna, tabák, tkanivová vlákna /sisal, juta,
konopí/, citrusové plody, palmový olej, chininová kůra nebo ana-
nasy.
Tato úmluva se vztahuje na všechny plantáže; výjimku tvoří
jen rodinné podniky nebo malé podniky, které vyrábějí pro místní
trh a pravidelně nezaměstnávají námezdní pracovníky.
Úmluvu, jejímž cílem bylo zlepšit pracovní a sociální pod-
mínky pracovníků na plantážích, ratifikovalo v průběhu více než
dvaceti let jen 11 států, úmluva tak neplnila své poslání. Státy,
kde plantáže leží, poukazovaly zejména na to, že úmluvu nemohou
ratifikovat proto, že její ustanovení nejsou dobře proveditelná
na plantážích B malou výměrou půdy a na nichž pracuje jen velmi
malý počet pracovníků.
- 12 -
Mezinárodní konference práce na svém 68. zasedání v r. 1982
proto přijala protokol, jímž byl-článek 1 úmluvy změněn tak, že
ratifikující stát může z provádění úmluvy vyloučit po projednání
s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků podniky /plantáže/,
jejichž plocha nepřesahuje 5 hektarů a které nezaměstnávají víc
než 10 pracovníků po kteroukoli dobu během kalendářního roku. Za
současného stavu lze tedy úmluvu č. 110 ratifikovat bud v původ-
ním nebo pozměněném znění; protokol sám ratifikovat nelze.
B. Stanovisko
Vzhledem k tomu, že ČSSR neleží ani v tropické ani v sub-
tropické oblasti a plantáže v ní neexistují, neratifikovala, ani
ratifikovat nemohla úmluvu č. 110; je tudíž i její alternativní
změna provedená zamíněným protokolem pro ni bezpředmětná.
V Praze dne 14. listopadu 1983
Štrougal v. r.
předseda vlády ČSSR
Úmluva č. 157
Úmluva o zřízení mezinárodního systému pro zachování práv v soci-
álním zabezpečení
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a tam se sešla dne 2. června 1982 na svém šedesá-
témosraóm zasedání;
připomínajíc zásady stanovené úmluvou o rovném zacházení (soci-
ální zabezpečení), 1962, které se týkají nejen rovného zachá-
zení, ale i zachování nabytých a nabývaných práv;
jsouc názoru, že je nutno zpřesnit provádění zásad zachování na-
bývaných a nabytých práv pro všechna odvětví sociálního za-
bezpečení, na něž se vztahuje úmluva o sociálním zabečpečení
(minimální norma), 1952;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se práv migrujících
pracovníků v sociálním zabezpečení (revise úmluvy č. 48), jež
jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne. 21. června 1982 tuto úmluvu, která bude označována ja-
ko úmluva o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982.
Část I. Obecná ustanovení
Článek 1
V této úmluvě
a) výraz "členský stát" značí každý členský stát Mezinárodní orga-
nisace práce vázaný touto úmluvou;
b) výřez "zákonodárství" zahrnuje; právní předpisy a ustanovení
stanov v sociálním zabezpečení;
c) výraz "příslušný členský stát", značí členský stát, podle jehož
zákonodárství účastník může uplatňovat nárok ne dávky;
- 2 -
d) výraz "nositel" značí zařízení nebo veřejný orgán přímo povíva-
ný zcela nebo částečné provádět zákonodárství členského státu;
e) výraz "uprchlík" má význam ve smyslu článku 1 úmluvy z 28. čer-
vcnco. 1951 o postavení uprchlíků a odstavce 2 článku 1 Protoko-
lu o postavení uprchlíků z 31. ledna. 1967;
f) výraz "bezdomovec" má význam ve smyslu článku 1 úmluvy z 28.
září 1954 o postavení bezdomovců;
g) výraz "rodinní příslušnici" značí osoby určené nebo uznané za
takové nebo za clony domácnosti zákonodárstvím, na jehož zákla-
tí5 jsou dávky přiznány nebo poskytovány, nebo osoby stanoveno
společnou dohodou mezi zúčastněnými členskými státy; jestliže
však toto zákonodárství považuje za rodinné příslušníky nebo za
členy domácnosti jen osoby, které sdílejí obydlí s účastníkem,
tato podmínka se pokládá za splněnu u osob, které jsou vydržo-
vány především účastníkem;
h) výraz "pozůstali" značí osoby určené nebo uznané za pozůstalé
zákonodárstvím, na jehož základě jsou dávky přiznány; jestliže
však toto zákonodárství považuje za pozůstalé jen osoby, které
sdílely obydlí se zemřelým, tato podmínka se pokládá za splněná
u osob, které byly vydržovány především zemřelým
i) výraz "bydlit " značí trvalé bydliště;
j) výraz "pobývat" značí dočasný pobyt;
k) výraz "pojistné doby" značí příspěvkové doby, doby zaměstnání,
výdělečné činnosti nebo bydlení, jak jsou stanoveny nebo uzná-
ny zákonodárstvím, podle něhož byly splněny, jakož i jiné doby,
které takové zákonodárství považuje za rovnocenné dobám pojiště-
ní;
1) výrazy "doby zaměstnání" a "doby výdělečné činnosti" značí doby
stanovené nebo uznané za takové zákonodárstvím, podle něhož by-
ly splněny, jakož i jiné doby, které takové zákonodárství pova-
žuje za rovnocenné dobám zaměstnání a dobám výdělečné činnosti;
m) výraz "doby bydlení" označují doby stanovené nebo uznané záko-
nodárstvím, podle něhož byly splněny;
n) výraz "nepříspěvkový" se vztahuje na dávky, jejichž přiznání
- 3 -
nezávisí ani na přímé finanční účasti chráněných osob nebo je-
jich zaměstnavatele ani na kvalifikační době výdělečné činno-
sti, o na soustavy, které výlučně poskytují takové dávky;
c) vyraš "dávky přiznané podle přechodných úprav" značí buď dávky
poskytnuté osobám, které překročily určitý věk v době, kdy zá-
konodárství, jehož je třeba užít, nabyla účinnosti, nebo dávky
přižijme dočasně na základě skutečností, k nimž došlo, nebo do-
by, jež byly splněny, mimo současné hranice území členského
státu.
Článek 2
1. S výhradou ustanovení odstavce 1 a odstavce 3 a) článku 4 ta-
to úmluvo se vztahuje na všechna odvětví sociálního zabezpečení,
pro která v členském státu existuje sociální zabezpečení, pokud
jde o:
a) léčebnou péči;
b) nemocenské;
c) dávky v mateřství;
d) dávky invalidní;
e) dávky starobní;
f) dávky pozůstalostní;
g) dávky úrazové o při nemocech z povolání;
h) dávky v nezaměstnanosti;
i) rodinné přídavky.
2. Tato úmluva se vztahuje na dávky při rehabilitaci stanovené
zákonodárstvím o jednom nebo několika odvětvích sociálního zabez-
pečení uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
3. Tato úmluva se vztahuje na příspěvkové i nepříspěvkové obec-
né i zvláštní systémy sociálního zabezpečení, jakož i na systémy,
které ukládají zaměstnavatelům právní povinnosti ohledné některé-
ho odvětví sociálního zabezpečení uvedeného v odstavci 1 tohoto
článku.
4. Tato úmluva se nevztahuje na zvláštní systémy pro veřejné za-
městnance ani na zvláštní systémy pro oběti války ani na sociální
a léčebnou pomoc.
- 4 -
Článek 3
1. S výjimkou ustanovení odstavce 1 a odstavce 3 b) článku 4 a
odstavce 1 článku 9 tato úmluva se vztahuje na osoby, které podlé-
hají nebo podléhaly zákonodárství jednoho nebo několika členských
států, a na jejich rodinné příslušníky a jejich pozůstalé ve všech
případech, kdy mezinárodní systém pro zachováni práv zavedený tou-
to úmluvou ukládá přihlížet k zákonodárství členského státu jiné-
ho, než je členský stát, na jehož území účastníci bydlí nebo pobý-
vají.
2. Tato úmluva nezavazuje žádný členský stát uplatnit její usta-
novení na osoby, které na základe mezinárodních ujednání jsou vy-
ňaty z provádění jeho zákonodárství.
Článek 4
1. Členské státy mohou vyhovět svým závazkům plynoucím z ustano-
vení částí II až VI této úmluvy pomocí dvoustranných ujednání za-
ručujících provádění těchto závazků za podmínek, které budou sta-
noveny společnou dohodou zúčastněných členských států.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku ustanovení
čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a 3, čl. 9 odst. 1 a 4, čl. 11, 12,
14 a 18 odst. 3 této úmluvy budou prováděna každým členským státem
ihned, jakmile tato úmluva nabude pro něj účinnosti.
3. Ujednáni uvedená v odstavci 1 tohoto článku stanoví zejména:
a) odvětví sociálního zabezpečení, na něž se vztahují, se zřete-
lem k požadavkům vzájemnosti uvedeným v článcích 6 a 10 této úmlu-
vy; tato odvětví, pokud členské státy o tom mají zákonodárství,
musí zahrnovat alespoň invalidní, starobní a pozůstalostní dávky
a důchody v případě pracovního úrazu a nemoci z povolání, včetně
pohřebného, jakož i - s výhradou ustanovení čl. 10 odst. 1 - lé-
čebnou péči, nemocenské:, dávky v mateřství a dívky v případě pra-
covního úrazu a nemoci z povolání s výjimkou důchodů a pohřebného;
b) skupiny osob; na než se vztahují; tyto skupiny mají zahrnovat
alespoň zaměstnance (popřípadě včetně pohraničních a sezónních
pracovníků) a členy jejich rodiny a pozůstalé po nich, kteří jsou
státními příslušníky jednoho ze zúčastněných členských států, ne-