FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1983
IV. volební období
89
PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
vyhlašuje
úplné znění občanského zákoníku ze dne 26. února 1964
č. 40 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených
zákonem ze dne 5. června 1969 č. 58 Sb. a zákonem
ze dne 9. listopadu 1982 č. 131 Sb.
Občanský zákoník
V ústavě Československé socialistické republiky jsou
zakotveny hlavní směry všestranného rozvoje naší společ-
nosti i osobnosti člověka. Tím byl dán základ pro to, aby
mohly být souhrnně a ve vzájemné souvislosti nově uprave-
ny vztahy v oblasti socialistické výroby i práce a v oblasti
osobní spotřeby občanů.
Rozvoj plánovitě řízené socialistické výroby, důsled-
né uplatňování zásad demokratického centralismu v řízení
výroby a účinné prosazování zájmů celé společnosti v hospo-
dářské činnosti socialistických organizací vyžadují novou
úpravu, kterou obsahuje hospodářský zákoník navazující
na dosavadní vývoj zákonodárství na tomto úseku.
Hospodářská soustava socialistické společnosti je za-
ložena na socialistickém společenském vlastnictví výrobních
prostředků. Míra uspokojování hmotných i kulturních potřeb
občanů je ve svém souhrnu závislá na rozvoji socialistického
- 2 -
hospodářství a u každého občana především na jeho pracovním
podílu na tomto rozvoji.
Občanský zákoník vychází z jednoty socialistické ekono-
miky a ze souladu zájmů společnosti a občanů. Vymezuje osob-
ní vlastnictví jako odvozené od vlastnictví společenského
a chrání je jako jeden z důležitých prostředků uspokojování
osobních potřeb občanů.
Hlavním úkolem občanského zákoníku je zakotvit a vyme-
zit práva a povinnosti občanů a organizací vznikající v obla-
sti uspokojování hmotných a kulturních potřeb, chránit tato
práva, jsou-li vykonávána v souladu se zájmy společnosti,
a přispět k důslednému dodržování socialistické zákonnosti
v občanskoprávních vztazích.
Ustanovení občanského zákoníku směřují k upevňování
socialistických ekonomických i ostatních společenských vzta-
hů a k překonávání přežitků ve vědomí lidí a pomáhají tak
vytvářet předpoklady pro přeměnu vztahů socialistických ve
vztahy komunistické.
Vycházejíc z těchto skutečností Národní shromáždění
československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
Zásady občanskoprávních vztahů
Článek I
Základem občanskoprávních vztahů je socialistické
společenské zřízení.
- 3 -
Článek II
Zdrojem uspokojování osobních potřeb občanů je neustá-
le se rozvíjející společenská výroba založená na socialistic-
kém společenském vlastnictví; každý je povinen toto vlastnictví
všestranně rozvíjet, upevňovat a chránit.
Článek III
Uspokojování hmotných a kulturních potřeb občanů se
zajišťuje především odměňováním za práci podle jejího množství,
jakosti a společenského významu; podle možností společnosti se
zajišťuje také bezplatným rozdělováním se zřetelem k společen-
ské důležitosti potřeb.
Článek IV
Zajišťovat uspokojování hmotných a kulturních potřeb
občanů je především úkolem socialistických organizací; obča-
né se podílejí na řízení činnosti a na kontrole plnění úkolů
těchto organizací.
Článek V
Z občanskoprávních vztahů vznikají nejen vzájemná práva
a povinnosti mezi účastníky, ale vyplývají z nich pro ně i prá-
va a povinnosti ke společnosti,
Článek VI
Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních
vztahů musí být v souladu s pravidly socialistického soužití.
- 4 -
Článek VII
Nikdo nesmí zneužívat svých práv proti zájmům společno-
sti nebo spoluobčanů a nikdo se nesmí na úkor společnosti
nebo spoluobčanů obohacovat.
Článek VIII
Ustanovení občanského zákoníku je třeba uplatňovat
a vykládat ve smyslu těchto zásad.
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Hlava první
OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY A JEJICH OCHRANA
§ 1
V oblasti uspokojování hmotných a kulturních potřeb
vznikají mezi občany a socialistickými organizacemi a mezi
občany navzájem občanskoprávní vztahy. Tyto vztahy upravuje
především občanský zákoník.
§ 2
(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů
nebo z jiných skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů
spojuje.
- 5 -
(2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné
postavení.
§ 3
Státní orgány, zejména národní výbory, soudy, jakož
i jiné orgány, na které přešly úkoly státních orgánů, dbají
o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv i povin-
ností v občanskoprávních vztazích a aby, dojde-li k rozporu
mezi účastníky, byl odstraněn především dohodou.
§ 4
Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat
ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně
stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud.
§ 5
Je-li socialistické soužití porušeno zřejmým zásahem
do práva, lze se domáhat ochrany u místního národního výboru.
Aby zachování pravidel socialistického soužití bylo obnove-
no, může místní národní výbor předběžně zásah do práva zaká-
zat nebo uložit, aby závadný stav byl odstraněn. Právo domá-
hat se ochrany u soudu tím není dotčeno.
§ 6
Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostřed-
ně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem
zásah sám odvrátit.
- 6 -
Hlava druhá
ÚČASTNÍCI OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ
Oddíl první
Občané
§ 7
(1) Způsobilost občana mít práva a povinnosti vzniká
narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se
živé.
(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze
prokázat předepsaným způsobem, soud občana prohlásí za mrtvé-
ho, zjistí-li jeho smrt jinak. Za mrtvého soud prohlásí ta-
ké nezvěstného občana, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
usoudit, že již nežije.
§ 8
(1) Způsobilost občana vlastními právními úkony nabývat
práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům)
vzniká v plném rozsahu zletilostí.
(2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku.
Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavře-
ním manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem
manželství ani prohlášením manželství za neplatné.
§ 9
Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům,
které jsou svou povahou přiměřené rozumové a mravní vyspělo-
- 7 -
sti odpovídající jejich věku.
§ 10
(1) Jestliže občan pro duševní poruchu, která není jen
přechodná, není vůbec schopen činit právní úkony, soud jej
způsobilosti k právním úkonům zbaví.
(2) Jestliže občan pro duševní poruchu, která není jen
přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů
nebo omamných prostředků či jedů je schopen činit jen někte-
ré právní úkony, soud jeho způsobilost k právním úkonům omezí
a rozsah omezení v rozhodnutí určí.
(3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo
zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
Ochrana osobnosti
§ 11
Občan má právo na ochranu své osobnosti, zejména života
a zdraví, občanské cti, jakož i svého jména a projevů osobní
povahy.
§ 12
(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové sním-
ky a zvukové záznamy týkající se občana nebo jeho projevů
osobní povahy smějí být použity jen s jeho svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní
povahy, podobizny, obrazové snímky nebo zvukové záznamy k uče-
- 8 -
lům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a zvukové záznamy se
mohou bez svolení občana použít přiměřeným způsobem též pro
vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové
a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí
být v rozporu s oprávněnými zájmy občana.
§ 13
Občan má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno
od neoprávněných zásahů do práva na ochranu jeho osobnosti
a aby byly následky těchto zásahů odstraněny. Soud může též
rozhodnout, aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
§ 14
Týká-li se zásah směřující proti osobnosti občana jeho
činnosti ve společenské organizaci, může právo ne ochranu
jeho osobnosti uplatnit i tato organizace.
§ 15
(1) Po smrti občana přísluší uplatňovat právo na ochra-
nu jeho osobnosti manželu a dětem, a není-li jich, jeho rodi-
čům.
(2) Jde-li o zásah uvedený v ustanovení § 14, přísluší
toto právo i organizaci.
§ 16
Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti
způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona
- 9 -
o odpovědnosti za škodu.
§ 17
Vztahy vznikající z vytvoření a společenského uplatně-
ní děl literárních, vědeckých a uměleckých, jakož i vztahy
z objevů, vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzo-
rů upravují zvláštní zákony.
Oddíl druhý
Socialistické organizace
§ 18
Socialistickými organizacemi jsou státní, družstevní
a společenské organizace, jakož i jiné organizace, jejichž
činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů.
§ 19
Socialistické organizace vystupují v občanskoprávních
vztazích svým jménem a mají majetkovou odpovědnost z těchto
vztahů vyplývající, pokud není stanoveno jinak.
§ 20
(1) Socialistická organizace jedná svými pracovníky
a členy kteří plní její úkoly.
(2) Právní úkony, které jménem organizace činí pracovní-
ci a členové v mezích svých oprávnění, jsou právními úkony
- 10 -
organizace. Překročí-li tyto osoby rozsah svého oprávnění,
vznikají práva a povinnosti organizaci, jen pokud se právní
úkon týká úkolů organizace a jen tehdy, jde-li o překročení,
o němž druhý účastník nemohl vědět.
§ 21
Účastníkem občanskoprávních vztahů muže být i stát.
Hlava třetí
ZASTOUPENÍ
§ 22
(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného
jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo
zastoupenému.
(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý
k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v roz-
poru se zájmy zastoupeného.
§ 23
Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí stát-
ního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné
moci.
§ 24
Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může
ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno
nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů dalšího zástupce
vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
- 11 -
§ 25
Překročí-li zástupce rozsah svého oprávnění, je tím
zastoupený vázán, jen pokud takový úkon bude schválen.
Zákonné zastoupení
§ 26
Pokud nejsou občané k právním úkonům způsobilí,
jednají za ně jejich zákonní zástupci.
§ 27
(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte,
upravuje zákon o rodině.
(2) Zákonným zástupcem občana, který byl rozhodnutím
soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobi-
lost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je sou-
dem ustanovený opatrovník.
(3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný obča-
na ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení
opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem národní výbor, po-
případě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým
jménem (§ 19).
§ 28
Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat
majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záleži-
- 12 -
tost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
§ 29
Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt
není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo
zájmů společnosti. Za týchž podmínek může soud ustanovit
opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného
důvodu.
§ 30
Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy
zastoupeného nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastou-
pení týmž zákonným zástupcem, ustanoví soud zvláštního zástup-
ce.
Zastoupení na základě plné moci
§ 31
(1) Občan i socialistická organizace se mohou dát
zastoupit jiným občanem nebo organizací. Za tím účelem udě-
lí plnou moc, v níž musí být uveden rozsah zástupcova oprávně-
ní.
(2) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn ve zvláštní
formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být
plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního
úkonu.
§ 32
Není-li v plné moci udělené několika zástupcům určeno
jinak, musí jednat všichni společně.
- 13 -
§ 33
(1) Plná moc zanikne, jestliže ji zastoupený odvolá
nebo jestliže ji zástupce vypoví. Rovněž zanikne smrtí
některého z nich, popřípadě zánikem organizace.
(2) Pro jiného než pro zástupce a zastoupeného je zá-
nik plné moci účinný teprve tehdy, až se o něm dozví.
(3) Zemře-li zastoupený nebo vypoví-li zástupce plnou
moc, je zástupce povinen učinit ještě vše, co nesnese od-
kladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu. Úkony
takto učiněné mají stejná právní následky, jako kdyby zastou-
pení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zastou-
pený nebo jeho dědici.
Hlava čtvrtá
PRÁVNÍ ÚKONY
§ 34
Právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně
nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy
s takovým projevem spojují.
§ 35
(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenu-
tím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím
pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.
(2) Projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřete-
lem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům
- 14 -
socialistického soužití.
§ 36
(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze
vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou
je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
(2) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění, podmínky
na prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní
úkon nepodmíněným.
(3) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li je-
jí splnění záměrně účastník, který neměl právo tak učinit
a jemuž je její splnění na prospěch.
§ 37
Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě
a srozumitelně; jinak je neplatný.
§ 38
(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil,
nemá způsobilost k právním úkonům.
(2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající
v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu ne-
schopnou.
§ 39
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům
- 15 -
společnosti.
§ 40
(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyža-
duje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
(2) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou psát
nebo číst, je třeba úředního zápisu.
§ 40a
(1) Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle
ustanovení § 138 odst. 1, § 140, § 145 odst. 1, § 173 odst. 1,
§ 211 odst. 1, § 229, § 399 odst. 2 věty druhé a § 479, pova-
žuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým
úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Totéž
platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje
dohoda účastníků (§
40 odst. 1).
(2) Jde-li o právní úkon, o jehož registraci rozhodlo
státní notářství, může být jeho neplatnost z důvodů uvedených
v odstavci 1 určena jen rozhodnutím soudu.
§ 41
Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního
úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního
úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu
došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního
obsahu.
§ 42
Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpoví-
dá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za
- 16 -
škodu.
Smlouvy
§ 43
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních
vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozpo-
rů.
§ 44
Smlouva je uzavřena, jakmile se účastníci shodnou na
jejím obsahu.
§ 45
(1) Návrh na uzavření smlouvy je třeba přijmout ve lhůtě
určené navrhovatelem. Není-li lhůta určena, je třeba návrh
přijmout ihned, jednají-li účastníci přímo; jinak je třeba jej
přijmout bez zbytečného odkladu. Návrh je přijat okamžikem,
kdy přijetí návrhu došlo navrhovateli.
(2) K uzavření smlouvy nedojde, Je-li návrh přijat
opožděně nebo požaduje-li druhý účastník změny; takový projev
je novým návrhem.
(3) Dokud návrh nebo jeho přijetí nedojde druhému účastní-
kovi, mohou účastníci od svých projevů ustoupit.
§ 46
(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemo-
vitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon
nebo dohoda účastníků.
- 17 -
(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-
li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li
o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastní-
ků na téže listině.
§ 47
(1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba
rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto
rozhodnutím. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.
(2) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba je-
jí registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registra-
cí. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.
(3) Nedošlo-li na návrh podaný do tří let od uzavření
smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci,
platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.
§ 48
(1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže
je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší,
není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto
Jinak.
§ 49
(1) Účastník, který jednal v omylu, jejž druhý účastník
vyvolal nebo jenž druhému účastníkovi musel být znám, má
právo od smlouvy odstoupit, jestliže se omyl týká takové
okolnosti, že by bez něho ke smlouvě nedošlo.
- 18 -
(2) Byl-li omyl druhým účastníkem vyvolán úmyslně,
má účastník, který jednal v omylu, právo odstoupit od
smlouvy, ať jde o jakýkoli omyl.
(3) Právo odstoupit od smlouvy má i ten účastník, _
který ji uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.
§ 50
(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch
třetí osoby.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak, je tato osoba ze smlouvy oprávněna okamži-
kem, kdy s ní projeví souhlas. Dlužník má proti ní tytéž
námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá-li se
tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto,
že v tomto případě má být plněno tomu, s nímž dlužník smlou-
vu uzavřel.
(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen
mezi těmi, kdo ji uzavřeli; právo na plnění má účastník,
který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li
dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba souhlas
odepřela.
§ 51
Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není
zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo
účelu tohoto zákona.