- 11 -
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu
pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat
právní předpisy o výstavbě, územním a urbanistickém
plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve
které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
Článek 17
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány
přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit bez souhlasu
vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mi-
se vysílajícího státu nebo osoby pověřené některým
z nich. Avšak v případě požáru nebo jiné pohromy, jež
může ohrozit lidské životy, lze předpokládat, že souhlas
vedoucího konzulárního úřadu byl dán.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učiniť
všechna vhodná opatření k ochraně konzulárních místností
před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli
rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstoj-
nosti.
3. Konzulární místnosti úřadu, jejich zařízení a ji-
ný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvi-
zice, zabavení nebo exekuce.
- 12 -
Článek 13
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy ne-
dotknutelné, ať se nalézají kdekoli.
Článek 19
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě
osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:
a/ z pozemků, budov a částí budov, používaných ke
konzulárním účelům nebo jako obydlí členů kon-
zulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví
vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem
najaty;
b/ ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemo-
vitostí uvedených pod písmenem a/ tohoto odstavce;
c/ z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání
konzulárních poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž
osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého
majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu
nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a kte-
rý je určen výhradně ke konzulárním Účelům.
3. Osvobození od daní, dávek a poplatků stanovené
v tomto článku se nevztahuje na úhrady za prokázané
služby.
- 13 -
Článek 20
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci
nepodléhají soudní ani správní jurisdikci orgánů při-
jímajícího státu pro úkony prováděné při výkonu kon-
zulárních funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však
nevztahují na občanskoprávní řízení:
a/ týkající se smlouvy, kterou konzulární úředník nebo
zaměstnanec neuzavřel jménem vysílajícího státu;
b/ týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo
zaměstnanec nevystupuje jménem vysílajícího státu,
ale jako soukromá osoba;
c/ řízení zahájené třetí osobou o náhradu škody vznik-
lé nehodou způsobenou v přijímajícím státě vozidlem,
lodí nebo letadlem;
d/ řízení týkající se jakékoliv profesionální nebo
obchodní činnosti, kterou vykonává konzulární úřed-
ník nebo zaměstnanec v přijímajícím státě mimo rámec
svých služebních povinností.
Článek 21
1. Konzulární úředník nemůže být zadržen, vzat
do vazby, uvězněn nebo jiným způsobem zbaven osobní
svobody za činy spáchané mimo výkon své služební funkce
vyjma případů zahájení trestního řízení za spáchaný
trestný čin, na který předpisy přijímajícího státu sta-
noví dolní hranici trestní sazby trest odnětí svobody
- 14 -
5 let nebo více, a to pouze na základě rozhodnutí
příslušného justičního orgánu nebo jedná-li se o
výkon pravomocného soudního rozhodnutí.
2. Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán
přijímajícího státu hodlá vzít do vazby nebo za-
hájit trestní řízení proti konzulárnímu úředníkovi,
je povinen o tom vyrozumět vedoucího konzulárního
úřadu a pokud má být tohoto opatření použito vůči
vedoucímu konzulárního tirádu, diplomatickou misi
vysílajícího státu. Vyrozumění o tom se dává pokud
možno před zahájením řízení, aby vedoucí konzulární-
ho úřadu nebo jiný konzulární úředník mohl být pří-
tomen řízení.
3. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nebo
jiný konzulární úředník nebyl přítomen, příslušný or-
gán, přijímajícího státu je povinen poskytnout kon-
zulárnímu úřadu úplnou informaci o provedeném říze-
ní.
4. Jestliže je vůči konzulárnímu úředníkovi za-
hájeno trestní řízení, je konzulární úředník povinen
dostavit se před příslušný orgán. Řízení však bude
prováděno s patřičným ohledem vůči konzulárnímu úřed-
níkovi, s přihlédnutím k jeho služebnímu postavení a
s výjimkou případů uvedených v odstavci 1 tohoto člán-
ku způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzulár-
ních funkcí. Pokud za okolností uvedených v odstavci 1
tohoto článku vznikne nutnost vzít některého konzulár-
ního úředníka do vazby, musí být řízení proti němu
provedeno v co nejkratší době.
- 15 -
5. V případě zatčení nebo vzetí do vazby člena
konzulárního úřadu nebo zahájení trestního řízení
proti němu, je příslušný orgán přijímajícího státu
povinen co nejdříve o tom uvědomit vedoucího kon-
zulárního úřadu. Jestliže se uvedená opatření tý-
kají vedoucího konzulárního úřadu, přijímající stát
o tom uvědomí vysílající stát diplomatickou cestou.
Článek 22
1. členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni,
aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správní-
mu řízení. V případě, že konzulární úředník odmítne
podat svědectví v takovémto řízení, nelze vůči němu
uplatňovat žádné donucovací opatření ani jiné sankce.
Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů
uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat
svědectví.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku, vztahují-
cí se na konzulární úředníky a konzulární zaměstnance,
se použijí obdobně i na jejich rodinné příslušníky.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o sku-
tečnostech spojených s výkonem svých funkcí ani před-
kládat úřední korespondenci nebo dokumenty. Mají rovněž
právo odmítnout svědectví jako znalci práva vysílají-
cího státu.
- 16 -
4. Při přijímání svědectví člena konzulárního
úřadu příslušné orgány přijímajícího státu podnik-
nou všechna potřebná opatření, aby konzulárního
úředníka neomezovaly při výkonu konzulárních funkcí
nebo aby nedošlo k újmě na jeho vážnosti a důstoj-
nosti. Toto svědectví může být vždy, kdykoliv je to
možné, podáno listně nebo písemně v konzulárním
úřadu nebo v bytě dotyčného člena konzulárního úřadu.
Článek 23
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního
úřadu vzdát imunit uvedených v článcích 20 a 21 této
úmluvy.
2. Vzdání, se imunit musí být, a výjimkou ustano-
vení odstavce 3 tohoto článku, vždy výslovné a musí
být přijímajícímu státu sděleno písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec zahájí řízení, ve věcech, v nichž by po-
žíval soudních imunit podle článku 20 této úmluvy,
nemůže se dovolávat imunity, pokud jde o jakoukoliv
protižalobu bezprostředně souvisící s hlavní žalobou.
4. Vzdání se imunity ve věci občanskoprávní
žaloby nebo návrhu ve správním řízení neznamená vzdát
se též imunity pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí,
jíž je nutno vzdát se zvlášť.
- 17 -
Článek 24
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního
úřadu a jejich rodinné příslušníky od všech osobních
služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vo-
jenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské
kontribuce a ubytování vojska.
Článek 25
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci
a členové jejich rodin jsou vyňati ze všech povinností
uložených zákony a předpisy přijímajícího státu, po-
kud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pra-
covní, povolení a jiné formality, které se obecně vzta-
hují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však
nevztahují na členy konzulárního úřadu, kteří jsou
státními příslušníky přijímajícího státu nebo kteří
v něm mají trvalý pobyt nebo kteří vykonávají v při-
jímajícím státě soukromou výdělečnou činnost ani na
jejich rodinné příslušníky.
Článek 26
1. Členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby,
které vykonávají pro vysílající stát, a jejich rodinní
příslušníci jsou, s výhradou ustanovení odstavce 3 to-
hoto článku, vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení,
která platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se
vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou
zaměstnáni výlučně u členů konzulárního úřadu, a to za
- 18 -
podmínky:
a/ že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu
nebo v něm nemají trvalý pobyt)
b/ že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpe-
čení platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby,
na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2
tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají
zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečení při-
jímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku
nebrání dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpe-
čení přijímajícího státu za předpokladu, že účast na něm
je přijímajícím státem dovolena.
Článek 27
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci
a jejich rodinní příslušníci jsou osvobození ode všech
daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, státních
i místních, s výjimkou:
a/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně
zboží nebo služeb;
b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území
přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 19
této úmluvy;
- 19 -
c/ dědických poplatků, poplatků z převodu majetku
a poplatků z darování vybíraných přijímajícím
státem, s výhradou ustanovení písmena b/ článku
29 této úmluvy;
d/ daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho dru-
hu, které pocházejí z přijímajícího státu;
e/ daní a poplatků vybíraných za poskytování zvlášt-
ních služeb;
f/ registračních, soudních, hypotečních poplatků
a poplatků za správní úkony, s výhradou ustanovení
článku 19 této úmluvy.
2. členové konzulárního úřadu, kteří zaměstná-
vají osoby, jejichž platy nebo mzdy podléhají zdanění
v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které
zákony a předpisy tohoto státu ukládají zaměstnavateli
pokud jde o vybírání daně z příjmu.
Článek 28
1. Přijímající stát v souladu se zákony a před-
pisy, které může vydat, povolí dovoz a poskytne os-
vobození ode všech celních dávek, daní a ostatních
poplatků vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti
s
ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podob-
né služby:
a/ u předmětů, včetně motorových vozidel, určených
pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
- 20 -
b/ u všech předmětů určených pro osobní potřebu kon-
zulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků,
včetně motorových vozidel a předmětů určených pro
jejich zařízení. Spotřební předměty nesmějí pře-
sáhnout množství nutné pro přímou spotřebu přísluš-
ných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobo-
zení uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o před-
měty, včetně motorových vozidel, dovezené při jejich
prvním nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků
a jejich rodinných příslušníků jsou osvobozena od celní
prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou
vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než
uvedené pod písmenem b/ odstavce 1 tohoto článku nebo
předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony
a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují
jeho zákony a předpisy o karanténě. Tato prohlídka může
být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka
nebo jeho rodinného příslušníka.
Článek 29
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo
jeho rodinného příslušníka přijímající stát:
a/ povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou
majetku, který byl získán v přijímajícím státě a
jehož vývoz je v době tohoto úmrtí zakázán;
- 21 -
b/ nebude vybírat státní nebo místní dědické poplatky
ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý ma-
jetek, který byl na území přijímajícího státu pouze
v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě jako člena
konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu.
Článek 30
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu
spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při
spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními kon-
zulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, mů-
že konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích
prostředků, diplomatických nebo konzulárních kurýrů,
diplomatických nebo konzulárních zavazadel a nešifrova-
ných nebo šifrovaných zpráv. Konzulární úřad může zří-
dit a používat rádiovou vysílací stanici pouze na základě
předběžného souhlasu přijímajícího státu.
2. Při použití věřejných spojovacích prostředků bu-
dou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro
diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je ne-
dotknutelná.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani za-
drženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu
mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco
jiného než úřední korespondenci, dokumenty nebo jiné před-
měty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby
zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti zmocněným
zástupcem vysílajícího státu. Jestliže zmocněný zástupce
vysílajícího státu takovou žádost odmítne, bude zavazadlo
vráceno na místo, odkud pochází.
- 22 -
Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí
být (nečitateľné), opatřeny zřetelným vnějším označením
své povahy a mohou obsahovat pouze úřední korespondence
dokumenty a předměty určené výlučně pro úřední potřeby
konzulárního úřadu.
6 Konzulární úřad musí být vybaven úřední
listinou označující jeho postavení a uvádějící počet
zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Konzulární
kurýr nemůže být státní příslušník přijímajícího státu
nebo mít trvalý pobyt v tomto státě. Přijímající stát
poskytne ochranu konzulárnímu kurýru při výkonu jeho
funkce. Konzulární kurýr požívá osobní nedotknutelnosti
a nemůže být zadržen nebo podroben jakékoliv formě
omezení nebo zbavení osobní svobody.
7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu
lodi nebo letadla, jež mají přistát na povoleném vstupním
místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označují-
cí počet zásilek tvořících konsulární zavazadlo, nebude
však považován za konzulárního kurýra. V dohodě s pří-
slušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit
některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo
přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo mu je
předal.
Článek 31
1. S výjimkou zákonů a předpisů týkajících se
oblastí, do nichž je vstup zakázán nebo zvlášť upraven
z důvodu státní bezpečnosti, přijímající stát zajistí
členům konzulárního úřadu a jejich rodinným příslušníkům
svobodu cestování a pohybu
území.
- 23 -
2. Ustanovení tohoto článku se nedotýká podmínek
stanovených pro udělováni víz nebo jiných cestovních
dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.
HLAVA IV
Konzulární funkce
Článek 32
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v kon-
zulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijíma-
jícího státu funkce uvedené v této úmluvě.
2. Konzulární úředník může se souhlasem přijímají-
cího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární
obvod.
Článek 33
Konzulární úředník je oprávněn:
a/ chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho
státních příslušníku, včetně právnických osob,
v přijímajícím státě;
b/ podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, vědec-
kých a kulturních styků mezi vysílajícím a přijímají-
cím státem a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;
c/ sledovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj
politického, obchodního, hospodářského, vědeckého
a kulturního života přijímajícího státu a podávat
o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat
informace zúčastněným osobám;
d/ poskytovat pomoc a podporu občanům vysílajícího
státu.
- 24 -
Článek 34
1. Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí
obracet na:
a/ příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b/ příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to
dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu
nebo mezinárodními dohodami upravujícími tuto otázku.
2. Konzulární úředník se může obracet na ministerstvo za-
hraničních věcí přijímajícího státu pouze za nepřítomnosti čle-
nů diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího stá-
tu v přijímajícím státě.
Článek 35
1. V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má
konzulární úředník právo zastupovat nebo činit příslušná opatře-
ní k ochraně práv a zájmů státních příslušníků vysílajícího stá-
tu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech,
kdy pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to hájit svá
práva a zájmy.
2. Opatření podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile
státní příslušníci jmenují své zmocněnce nebo osobně převezmou
ochranu svých práv a zájmů.
Článek 36
Konzulární úředník je oprávněn:
a/ v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat
občanům tohoto státu cestovní doklady, prodlužovat a rušit
jejich platnost, měnit, odnímat a zadržovat tyto doklady;
b/ vydávat, prodlužovat platnost nebo rušit příslušná víza
osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu nebo
jeho územím projíždět.
Článek 37
1. V rozsahu stanoveném právními předpisy vysílajícího
státu je konzulární úředník oprávněn:
a/ vést evidenci občanů vysílajícího státu, kteří mají
- 25 -
trvalé bydliště nebo pobyt v konzulárním obvodu;
b/ přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního
občanství občanů vysílajícího státu a vydávat.
příslušné doklady v souvislosti s tím;
c/ vést matriční knihy narození, manželství a úmrtí
občanů vysílajícího státu, vydávat výpisy z těchto
knih, obstarávat rodné, oddací a úmrtní listy, po-
řizovat kopie těchto dokladů a přijímat sdělení
a doklady v souvislosti s tím;
d/ uzavírat manželství mezi občany vysílajícího státu
a vydávat o tom příslušné doklady;
e/ přijímat prohlášení a žádosti občanů vysílajícího
státu týkající se osobního statutu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nezbavují
osoby, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení pře-
depsaná právními předpisy přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou na
žádost konzulárního úřadu neprodleně a bezplatně zasílat
konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin
týkající se občanů vysílajícího státu, které byly vy-
žádány k administrativním účelům.
Článek 38
Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními
předpisy vysílajícího státu:
a/ přijímat, sepisovat a osvědčovat prohlášení občanů
vysílajícího státu;
b/ sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy závěti
a jiné listiny v souvislosti s tím;
- 26 -
c/ ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;
d/ přehlídat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty
vydaná úřady vysílajícího nebo přijímajícího státu
a ověřovat překlady, opisy a výpisy z těchto doku-
mentů.
Článek 39
Konzulární úředníci jsou oprávnění provádět na
konzulárním úřadě, ve svém bytě, v bytě některého
z občanů vysílajícího státu a na lodi nebo v letadle
vysílajícího státu tyto úkony:
a/ sepisování a ověřování listin a smluv, jež chtějí
občané vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny
a smlouvy nejsou v rozporu s právními předpisy při-
jímajícího státu a netýkají se zřízení nebo převodu
práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;
b/ sepisování listin a smluv a jejich ověřování bez
zřetele k státní příslušnosti smluvních stran, pokud
se tyto listiny a smlouvy vztahují pouze na majetek
nebo práva existující ve vysílajícím státě nebo se
týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto
státě, za podmínky, že tyto listiny a smlouvy nejsou
v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.
Článek 40
Listiny a dokumenty uvedené v článcích 38 a 39
mají v přijímajícím státě stejnou platnost a důkazní
moc jako dokumenty ověřené nebo potvrzené soudními
orgány nebo jinými příslušnými orgány tohoto státu.
- 27 -
Článek 41
1. Konzulární úředníci jsou oprávnění přijímat od
občanů vysílajícího státu do úschovy listiny, peníze,
cenné předměty a jiný majetek jim náležející.
2. Tyto listiny, peníze, cenné předměty a majetek
mohou být vyvezeny z přijímajícího státu pouze v soula-
du s jeho právními předpisy.
Článek 42
Konzulární úředníci jsou oprávnění podle platných
mezinárodních dohod nebo, pokud takové dohody neexistu-
jí, jiným způsobem, který je v souladu s právními před-
pisy:
a/ doručovat státním příslušníkům vysílajícího státu
zdržujícím se na území přijímajícího státu soudní
a mimosoudní písemnosti;
b/ doručovat na žádost soudu vysílajícího státu dožádání
orgánům přijímajícího státu příslušným k jejich vyři-
zování a sami vyřizovat dožádání týkající se státních
příslušníků vysílajícího státu.
Článek 43
1. Příslušný orgán přijímajícího státu neprodleně
uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o úmrtí
občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu
a doručí mu výpis z matriční knihy úmrtí nebo jiný
doklad potvrzující úmrtí.
- 28 -
2. Stejné se postupuje, jestliže dědic, jiný opráv-
něný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dě-
dictví projednávané na území přijímajícího státu, je stát-
ním příslušníkem vysílajícího státu, nemá však trvalý
pobyt na území přijímajícího státu a na něm není zákonně
zastupován.
3. Jestliže se příslušné orgány přijímajícího státu
dozvědí o zahájení dědického řízení po zemřelém občanu
vysílajícího státu v přijímajícím státě, který nemá žád-
ného žijícího dědice nebo vykonavatele závěti v přijímají-
cím státě, bezodkladně o tom budou Informovat konzulární-
ho úředníka vysílajícího státu.
Článek 44
1. Konzulární úředník má právo:
a/ podnikat potřebná opatření k ochraně a úschově dě-
dictví po zemřelém občanovi vysílajícího státu, kte-
ré se nachází na území přijímajícího státu. V sou-
vislosti s tím se může obracet na příslušné orgány
přijímajícího státu za účelem ochrany zájmů stát-
ního příslušníka vysílajícího státu, požadovat, aby
příslušné orgány přijímajícího státu učinily po-
třebná opatření k zajištění a správě dědictví po
zemřelém občanovi vysílajícího státu, a má právo
být informován o učiněných opatřeních a být přítomen při
soupisu a pečetění dědictví, pokud tento státní přís-
lušník není jiným způsobem zastoupen;
- 29 -
b/ zastupovat a hájit zájmy státního příslušníka vy-
sílajícího státu, který má nebo tvrdí, že má právo
na dědictví zanechané na území přijímajícího státu,
bez ohledu na státní příslušnost zůstavitele, jestliže
se tento zúčastněný státní příslušník nenalézá v při-
jímajícím státě nebo je nezletilý, dokud tato osoba
nemá stanoveného zástupce.
2. Konzulární úředník poskytne přímo nebo prostřed-
nictvím zástupce potřebnou pomoc příslušnému orgánu při-
jímajícího státu při provádění opatření uvedených v odstav-
ci 1 tohoto článku.
3. Jestliže po splnění formalit spojených s pozůsta-
lostí v přijímajícím státě připadne movité dědictví nebo
výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí dědici, opráv-
něnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou státními
příslušníky vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijí-
majícím státě a nemají svého zástupce, bude tento majetek
nebo výtěžek z jeho prodeje předán konzulárnímu úředníku
vysílajícího státu za podmínky, že:
a/ byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků
nebo odkazovníků;
b/ příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to
přichází v úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo
výtěžku z jeho prodeje;
c/ veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané
zákony přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo
zajištěny;
d/ veškeré poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo
zajištěny.