FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981
IV. volební období
8
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi Českoslo -
slovenskou socialistickou republikou a Italskou republikou
o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabrá -
nění daňovému úniku, podepsaná v Praze dne 5. května 1961
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Českosloven-
ské socialistické republiky souhlasí
se Smlouvou mezi Československou socia-
listickou republikou a Italskou republi-
kou o zamezení dvojího zdanění v oboru
daní z příjmu a zabránění daňovému úniku,
podepsanou v Praze dne 5. května 1981.
Důvodová zpráva
V souvislosti s rozšiřováním hospodářské a kulturní
spolupráce s cizinou roste počet případů, kdy občané a
organizace pobírající příjmy z ciziny podléhají jak zdanění
v tuzemsku, tak i zdanění ve státě, ve kterém je zdroj těch-
to příjmů. Zdanění téhož příjmu v tuzemsku i v cizině vede
k nadměrnému daňovému zatížení, které snižuje výnosy nebo
zvyšuje náklady a tím působí nepříznivě na rozšiřování za-
hraničního obchodu a jiných forem mezinárodní hospodářské a
kulturní spolupráce. Dvojí zdanění je proto považováno za
nežádoucí.
Vyloučit účinně dvojí zdanění je možno jen mezinárod-
ní smlouvou.
Smlouva mezi Československou socialistickou republi-
kou a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění v obo-
ru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku řeší otázky
dvojího zdanění všech druhů příjmu občanů a organizací.
K jednotlivým ustanovením smlouvy se uvádí:
K Článku l
Ustanovení smlouvy se použijí na fyzické a právnické
osoby (občany a organizace ), které mají bydliště nebo
sídlo v některém ze smluvních států. Státní občanství není
rozhodující.
K článku 2
Předmětem smlouvy jsou daně vybírané z příjmu, ze
zisku, z objemu mezd a z přírůstku hodnoty. Smlouva se
bude vztahovat i na obdobné daně budoucí, které budou
zavedeny po podpisu smlouvy.
- 2 -
K článkům 3, 4 a 5
Aby se vyloučila možnost odlišného výkladu, definují
se výrazy použité ve smlouvě. Výrazy mající význam pouze pro
jediný článek smlouvy jsou definovány přímo v tomto článku.
K článku 6
Příjmy z nemovitého majetku mohou být bez ohledu na
způsob užívání tohoto majetku zdaněny jen ve státě, ve kte-
rém tento majetek leží.
K článku 7
Pokud další články smlouvy neobsahují pro určité pří-
pady ustanovení odlišné, mohou být zisky dosažené z obchod-
ní nebo průmyslové činnosti podniku zdaněny jen ve státě
sídla podniku. V druhém smluvním státě mohou být takové
zisky zdaněny jen tehdy, byly-li dosaženy prostřednictvím
trvalého zařízení podniku umístěného v tomto druhém státě.
K článku 8
Zisky z provozování námořní nebo letecké dopravy mo-
hou být zdaněny pouze ve státě, ve kterém má podnik sku-
tečné vedení.
K článku 9
Došlo-li ke skrytému převodu zisků mezi podniky na
sobě závislými, mohou být tyto zisky zahrnuty do základu
daně a zdaněny.
K článku 10
Zdanění dividend je rozděleno mezi stát sídla spo-
lečnosti, vyplácející dividendy, ve kterém zdanění nesmí
přesáhnout 15 %, a stát příjemce. Na daň příjemce ve stá-
tě jeho bydliště nebo sídla se započte daň z dividend za-
placená v druhém státě (viz článek 23 ).
K článku 11
Úroky mohou být zdaněny pouze ve státě příjemce.
- 3 -
K článku 12
Zdanění licenčních poplatků za využívání patentů a
jiných průmyslových práv je rozděleno mezi oba smluvní
státy, při čemž ve státě zdroje nesní zdanění přesáhnout
5 % částky licenčních poplatků. Daň zaplacená ve státě
zdroje se započte příjemci na jeho celkovou daň ve státě
jeho bydliště či sídla (viz článek 23 ). Licenční po-
platky za využívání autorských práv k dílům literárním,
uměleckým a vědeckým mohou být zdaněny jen ve státě
příjemce.
K článku 13
Článek 13 určuje, kterému ze smluvních států se vy-
hrazuje právo ke zdanění zisků docílených ze zcizení ma-
jetku.
K článku 14
Zisky z nezávisle vykonávaného povolání mohou být
zdaněny ve státě příjemce. V druhém smluvním státě mohou
být takové zisky zdaněny pouze tehdy, byly-li docíleny po-
mocí stálého zařízení umístěného v tomto druhém státě.
K článkům 15 a 16
Příjem z pracovního poměru může být zdaněn zásadně
ve státě bydliště. V druhém smluvním státě může být zdaněn
pouze tehdy, byla-li práce konána v druhém smluvním státě
pro zaměstnavatele z tohoto druhého státu, nebo odměna za
práci šla k tíži stálé provozovně umístěné v tomto druhém
státě.
Odměny za účast ve správních orgánech společnosti
mohou být zdaněny ve státě, ve kterém má sídlo společnost,
která je vyplácí.
K článku 17
Příjmy umělců a sportovců za osobní umělecké a
sportovní výkony mohou být zdaněny ve státě, ve kterém
jsou tyto činnosti vykonávány. Umělci a sportovci mající
bydliště v jednom smluvním státě nebudou zdaněni v druhém
smluvním státě, jestliže vystupují v rámci kulturní dohody
sjednané mezi oběma státy.
- 4 -
K článkům 18 a 19
Platy osob zaměstnaných ve správních orgánech státu
a penze těmto osobám vyplácené mohou být s určitými výjim-
kami zdaněny ve státě, který je vyplácí. Jiné penze mohou
být zdaněny pouze ve státě příjemce.
K článkům 20 a 21
Profesoři, učitelé a studující mající bydliště v
jednom smluvním státě, kteří se zdržují přechodně v dru-
hém smluvním státě za účelem vyučování, výzkumu, studia
nebo praxe, mají nárok na daňové úlevy.
K článku 22
Příjmy, pro které nemá smlouva výslovné ustanovení
jiné, mohou být zdaněny pouze ve státě příjemce.
K článku 23
Podrobnými pravidly se stanoví, jak se postupuje
v daňovém řízení ve státě, ve kterém má poplatník
bydliště či sídlo, aby nedošlo k opětnému zdanění příjmů,
jejichž zdanění vyhradila smlouva zcela nebo z části dru-
hému smluvnímu státu.
K článkům 24, 25, 26 a 27
Ustanovení těchto článků zajišťují rovné postavení
poplatníkům obou smluvních států, upravují způsob řešení
sporných případů, výměnu informací a postavení diploma-
tických a konzulárních úředníků.
K článku 28
Článek 28 stanoví podmínky pro uplatnění nároků na
vrácení daně vybrané ve státě zdroje srážkou.
- 5 -
K článkům 29, 30
Závěrečné ustanovení upravují nabytí platnosti a
účinnosti smlouvy, možnost výpovědi a ukončení její účin-
nosti. Okamžikem, kdy se započne aplikovat tato smlouva,
ukončí se aplikace smlouvy mezi Československou sociali-
stickou republikou a Italskou republikou o zamezení
dvojího zdanění příjmů a majetku v obora námořní a letecké
dopravy, podepsané v Praze 28. srpna 1973.
K protokolu
Protokol, který je nedílnou části smlouvy, obsahuje
doplňující vysvětlení k článku 7 odstavec 3 a k článku 25
odstavec 1.
Smlouva vyžaduje souhlas Federálního shromáždění
podle Článku 36 odstavec 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, a ratifikaci prezidentem republiky,
protože upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů
daňové povinnosti občanů a organizací. Jde o výjimky
z platných čs. zákonů, které překračuji rámec zmocnění
daných těmito zákony ministerstvu financi.
V Praze dne 6. července 1981
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
SMLOUVA
MEZI ČESKOSLOVENSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKOU
a
ITALSKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A ZÁBRANNÍ
DAŇOVÉMU ÚNIKU
Československá socialistická republika a Italská
republika,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku, se do-
hodly na dále uvedených ustanoveních:
- 2 -
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají
bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
vybírané ve prospěch každého ze smluvních států, jeho
nižších správních útvarů nebo územních korporací, ať
je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané
z příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisku ze
zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celko-
vého objemu mezd placených podniky a daní z přírůstku
hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje,
jsou:
a) v Československu:
1- odvod ze zisku a daň ze zisku;
2- daň ze mzdy;
3- daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
4- daň zemědělská;
5- daň z příjmů obyvatelstva;
- 3 -
6- daň domovní
včetně jakékoli srážky u zdroje, jakékoli zálohy
nebo platby předem na daně uvedené výše
(dále nazývané "československá daň");
b) v Itálii:
1- daň z příjmu fyzických osob (1´imposta sul
reddito delle persone fysiche);
2- daň z příjmu právnických osob (1´imposta sul
reddito delle persone giuridiche);
3- místní daň z příjmů (1´imposta locale sui
redditi),
i když se tyto daně vybírají srážkou u zdroje
(dále nazývané "italská daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného
nebo podobného druhu, které budou vybírány po podpisu
této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich.
Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí vý-
znamné změny, které budou provedeny v jejich přísluš-
ných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyža-
duje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Československou
- 4 -
socialistickou republiku;
b) výraz "Itálie" označuje Italskou republiku;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát"
označují podle případu Československo nebo Itálii;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti
a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo no-
sitele práv, považované pro účely zdanění za právnické
osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik
druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný
osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě, případně podnik provozovaný osobou mající
bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli
dopravu uskutečněnou lodí nebo letadlem, které jsou
provozovány podnikem, jehož místo skutečného vedení
je umístěno v jednom smluvním státe, pokud loď nebo
letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém
smluvním státě;
h) výraz "státní příslušníci" označuje:
(i) všechny fyzické osoby, které jsou státními
občany některého smluvního státu,
(ii) všechny právnické osoby, osobní společnosti a
sdružení osob, které byly zřízeny podle práva
platného v některém smluvním státě;
- 5 -
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Itálie ministerstvo financí;
(ii) v případě Československa ministra financí
Československé socialistické republiky nebo
jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu
náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně,
na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
DAŇOVÍ DOMICIL
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom
smluvním státě" označuje ve smyslu této smlouvy každou
osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena
v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osoby,
které jsou podrobeny zdanění v tomto státě jen z pří-
jmů ze zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstav-
ce 1 bydliště v obou smluvních státech, postupuje se
takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom
smluvním státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má
- 6 -
stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se,
že má bydliště v tom smluvním státě, ke kterému má
nejužší osobní a hospodářská vztahy (středisko ži-
votních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním
státe má tato osoba středisko svých životních zájmů
nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě,
předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě,
ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou
smluvních státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje
v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom
smluvním státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou
smluvních států nebo jestliže není státním občanem
Žádného z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních
států upravit otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle
ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech,
předpokládá se, že má sídlo v tom státě, v němž je
místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této
smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřed-
- 7 -
nictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji čin-
nost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, lom nebo každé jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje;
g) staveniště nebo montáž, jestliže trvají déle
než 12 měsíců.
3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění,
vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku;
b) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje
pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje
pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá
pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informa-
cí pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá
pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informa-
cí, vědeckých rešerší nebo podobných činností, které
mají přípravný nebo pomocný charakter.
- 8 -
4. Osoba jednající v jednom smluvním státe na účet
podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se pova-
žuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě,
jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou
tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlou-
vy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omeze-
na na nákupy zboží pro podnik.
5. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozov-
nu v některém smluvním státě jenom proto, že tam vyko-
nává svoji činnost prostřednictvím makléře, generální-
ho komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud
tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jed-
nom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána
společností, která má sídlo v druhém smluvním státě,
nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednic-
tvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o sobě
z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy z nemovitého majetku, včetně příjmů ze
zemědělských a lesních podniků, mohou být zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
- 9 -
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě
s právem smluvního státu, v němž tento majetek leží.
Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských
a lesních podniků a práva, pro která platí předpisy
občanského práva vztahující se na pozemky. Za nemovitý
majetek se považuje kromě toho právo požívání nemovité-
ho majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za
těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodi, čluny a le-
tadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého
užívání, nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu uží-
vání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého
majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být
zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svo-
ji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vy-
konává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky
podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v ta-
- 10 -
kovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé
provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává
svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se
s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním stá-
tě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdob-
ných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s pod-
nikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje
odečíst náklady, vynaložené na cíle sledované touto stá-
lou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správ-
ních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé
stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně,
na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým
částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát
stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však
takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými
v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na zákla-
dě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
- 11 -
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozov-
ně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se
pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanovení-
mi tohoto článku.
Článek 8
LODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezi-
národní dopravě mohou být zdaněny jen ve smluvním
státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení
podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku ná-
mořní dopravy je na palubě lodi, považuje se toto sídlo
za umístěné ve státě, ve kterém je domovský přístav této
lodi, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě,
ve kterém má provozovatel lodi bydliště či sídlo.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky
z účasti na poolu, společném provozu nebo na jiné mezi-
národní provozní organizaci.
- 12 -
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a)se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo
nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku
druhého smluvního státu, nebo
b)tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na
vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluv-
ního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve
svých obchodních nebo finančních vztazích vázány pod-
mínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se
liší od podmínek, které by byly sjednány mezi pod-
niky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku
včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez
těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, kte-
ré však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být ne-
mohly.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo
v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či
sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
- 13 -
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluv-
ním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplá-
cí, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak
daň takto stanovená nemůže přesáhnout
15% hrubé částky
dividend, jestliže osoba, která dividendy pobírá, je
jejich skutečným příjemcem. Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsoby aplikace tohoto
omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnos-
ti, které slouží k výplatě dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku,
označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitko-
vých listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv,
s výjimkou pohledávek, a příjmy z jiných podílů na spo-
lečnosti, které jsou podle právních předpisů státu, ve
kterém má sídlo společnost, která dividendy vyplácí, posta-
veny daňově na
roveň příjmům z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
skutečný příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jed-
nom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž
má sídlo společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo
obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, skutečně patří k této stálé pro-
vozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě
mohou být dividendy zdaněny v tomto druhém smluvním státě
- 14 -
podle jeho vnitrostátních právních předpisů.
5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluv-
ním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluv-
ního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vyplá-
ceny osobě mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě
nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skuteč-
ně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, kte-
ré jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit ne-
rozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků,
i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstá-
vají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených
v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplá-
cené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě mohou být zdaněny pouze v tomto druhém státě, jestli-
že je tato osoba jejich skutečným příjemcem.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje
příjmy z veřejných půjček, obligací, opatřených i neopa-
třených zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účas-
ti na zisku, a z pohledávek všeho druhu, jakož i všechny
jiné výnosy postavené na roven příjmům z půjček daňovými
právními předpisy státu, ve kterém je zdroj těchto příjmů.