Pro příští
rok počítáme, že výsledné
saldo odvodů a dotací hospodářských
organizací ve vztahu ke státnímu rozpočtu
bude činit 104,1 mld. Kčs, což je o 5,8 % více
než letos.
Považujeme za důležité,
aby na zvyšování přínosu pro
společnost se podílely všechny podniky. I když
většina podniků tento přínos
z dlouhodobějšího hlediska soustavně
zvyšuje, u některých tento přínos
klesá, nebo dokonce jejich hospodářská
činnost je závislá na celospolečenské
subvenci.
Musíme velmi obezřetně
vážit, kdy je tato subvence z celospolečenského
hlediska skutečně prospěšná,
a kdy jen oddaluje řešení na vrub efektivních
výrob a vývozů, tedy v podstatě
na vrub celé společnosti. V tomto smyslu vláda
při usnesení o přípravě Směrnice
hospodářského a sociálního
rozvoje na 8. pětiletku uložila příslušným
resortům nebytné úkoly.
Pro tvorbu finančních
zdrojů bude mít v příštím
roce rozhodující význam především
splnění náročných úkolů
ve snižování nákladů a tvorbě
zisku. Plánujeme, že zisk hospodářských
organizací dosáhne částky 142,5 mld.
Kčs, a srovnatelně se zvýší o
8,7 %. Na jeho zvýšení se bude významně
podílet především snížení
celkových nákladů, které jej má
krýt z 81 %, což předpokládá,
že tyto náklady se relativně sníží
o 0,9 %.
Vysokou náročnost těchto
úkolů charakterizuje i to, že efekt ze snížení
celkových nákladů má přinést
9,9 mld. Kčs, z čehož má být
zajištěno snížení materiálových
nákladů 9,5 mld. Kčs. Tady je vidět
podstata věci.
Plánované mobilizační
úkoly růstu zisku musíme posuzovat komplexně
s výsledky zahraniční směny.
Již více než 10 let se zhoršují směnné
relace v naší zahraniční směně.
To omezuje možnosti dalšího rozvoje ekonomiky
a ve svých důsledcích i možnosti dalšího
zvyšování životní úrovně.
Zatím co vývoj cen našeho vývozu u surovin
a základních materiálů odpovídá
dynamice rychlejšího růstu světových
cen této skupiny zboží, zaostává
vývoj exportních cen hotových výrobků
ve srovnání s vývozci z průmyslově
vyspělých států. Na tomto zpomaleném
vývoji cen finální produkce má svůj
podíl často nižší úroveň
technickoekonomických parametrů výrobků,
nedostatečná inovace a přizpůsobivost
potřebám trhu.
Překonání těchto
problémů spočívá - a v tom
také to vláda vidí - v účinnější
spolupráci a užším sepětí
společného zájmu výrobních
podniků a podniků zahraničního obchodu
na zvyšování efektivnosti vývozu. Jednou
z cest je i propojování zisku z tuzemské
činnosti s hospodářským výsledkem
ze zahraniční směny, které experimentálně
ověřujeme a podle vyhodnocení zvolíme
další postup.
Zkušenosti přesvědčivě
dokazují, že při hodnocení dosažených
výsledků nevystačíme jen s domácími
měřítky. To by nás v řadě
případů mohlo zavést k falešnému
sebeuspokojení. Požadavkům intenzifikace je
třeba přizpůsobovat kritéria hodnocení,
což znamená, že do budoucna budeme organizace
hodnotit stále v širším měřítku
na základě srovnání technickoekonomických
parametrů a cen našich výrobků s parametry
a cenami, které dosahují přední světoví
výrobci.
Očekáváme, že
tento přístup k hodnocení nebude jen
jednostrannou záležitostí centra, které
by jej po ose řízení prosazovalo směrem
k podnikům, ale že i podniky a VHJ ve svém
vlastním zájmu budou takto postupovat a ze zjištění
vyvozovat praktická opatření, která
by zajistila v souhrnu vyšší zhodnocení
národní práce i vynaložených
surovin a materiálů.
Splnění náročných
úkolů, které jsme si pro příští
rok vytyčili v oblasti snižování
nákladů i v oblasti efektivnosti se stalo ještě
více než dosud součástí každodenní
praxe všech řídících stupňů,
na každém pracovišti. S tímto kritériem
musí být proto spojovány i cílevědomě
vytvářené ekonomické zájmy
a tlaky.
Vycházíme z toho,
že všude jsou možnosti zlepšení práce,
že tyto možnosti se vlivem technického rozvoje
neustále obnovují a rozmnožují. Normy
spotřeby času, materiálu a energie, které
platily včera, nemůžeme již často
zítra použít. Výrobek, který
byl včera špičkový, může
být zítra zastaralý. Technickoekonomické
parametry výrobků, jejich kvalita, dodací
lhůty, servis, dokonalý průzkum trhu, konjunkturní
studie, využívání vhodných forem
zahraničního obchodu, pružnost a podnikavost
výroby i obchodu při využívání
měnících se podmínek hospodaření,
to vše jsou faktory rozhodující o efektivnosti
našeho zapojení do mezinárodní dělby
práce.
Důsledné řešení
problémů efektivnosti zahraniční směny
má zásadní význam pro vytváření
podmínek dlouhodobého rozvoje naší ekonomiky.
Je třeba je vidět v souvislosti s rozšiřováním
a prohlubováním naší všestranné
spolupráce se Sovětským svazem a ostatními
socialistickými státy a s dalším
rozvojem socialistické ekonomické integrace.
Mimořádně závažné
závěry v tomto směru vyplynuly z červnové
porady na nejvyšší úrovni a dále
ze závěrů zasedání RVHP v Havaně.
Ekonomická porada zcela jednoznačně charakterizovala
urychlení vědeckotechnického pokroku jako
hlavní článek hospodářské
strategie členských států v perspektivě
do roku 2000 a přijala k tomu, jakož i k dalšímu
prohlubování mezinárodní socialistické
dělby práce, konkrétní opatření.
Je zřejmé, že požadavek přechodu
na kvalitativně novou úroveň vzájemné
součinnosti socialistických států
lze realizovat jen na základě kvalitativních
změn v ekonomikách jednotlivých zemí
směřujících především
k urychlení intenzifikace rozvoje při společném
řešení klíčových problémů
hospodářského a sociálního
rozvoje.
Jestliže ve finanční
politice klademe důraz na dynamický vývoj
tvorby finančních zdrojů, musíme též
věnovat značnou pozornost dani z obratu. Vždyť
její objem dosáhne v příštím
roce prakticky 90 mld. Kčs.
V posledních letech nelze
považovat vývoj daně z obratu za uspokojivý.
Projevuje se v tom nejen vzestup hladiny velkoobchodních
cen, ale i nedostatky v dodávkách vnitřnímu
obchodu. Proto bude třeba hledat účinnější
metody, aby daň z obratu hrála aktivnější
úlohu při ovlivňování objemu
i sortimentu dodávek. Vyšší zhodnocování
surovin a materiálů by se mělo citelněji
projevit i v pestřejším zásobování
trhu ve všech cenových hladinách a tím
i ve výnosu této důležité složky
národního důchodu a státních
příjmů.
Proces růstu výkonnosti
ekonomiky, soustavného zvyšování produktivity
práce a vyššího zhodnocování
materiálových a jiných zdrojů trvale
probíhá podle objektivních ekonomických
zákonitostí. Kdo je pružně neakceptuje,
nebo akceptuje s časovou ztrátou, ztrácí
postavení na zahraničních trzích.
Tuto ztrátu si nemůžeme dovolit. Proto klademe
v současnosti, kdy se ve světě zrychluje
tempo vědeckotechnického pokroku, takový
důraz na urychlené zavádění
poznatků vědy a techniky do praxe.
Představuje to klíčový
moment naplňování direktiv XVI. sjezdu naší
strany, stanovených pro hospodářský
a sociální rozvoj v této pětiletce
i v dlouhodobějších perspektivě.
Proto k němu přistupujeme se vší
vážností a rozhodností, proto musíme
být důslední, nároční
a nekompromisní.
Tato koncepce nemůže
být jen koncepcí centra. Organizace si musí
uvědomit, že jde o tvrdou realitu, které se
musí bezpodmínečně podřídit.
Nečekat na pokyn shora, ale vypracovat si vlastní
dlouhodobou strategii využívání nových
poznatků vědy a techniky ve svém oboru.
V příštím
roce vynaložíme na financování rozvoje
vědy a techniky pouze v neinvestiční
oblasti téměř 20 mld. Kčs, to je o
7,7 % více než letos. Z uvedené částky
se bude podílet státní rozpočet částkou
8 mld. Kčs.
Rozsah prostředků,
které vynakládáme na technický rozvoj,
je relativně srovnatelný s většenou
vyspělých zemí. Hlavním problémem
tudíž není jejich objem, ale to, jak efektivně
je využíváme, jak umíme zdroje a kapacity
výzkumné a vývojové základny
koncentrovat na rozhodující úkoly. Také
zde platí principy specializace a koncentrace prostředků
a kapacit a také zde je třeba daleko více
než dosud využívat mezinárodní
dělbu práce, zejména v rámci
socialistické ekonomické integrace.
Prosazování nejnovějších
poznatků vědy a techniky do společenské
a především do výrobní praxe
je, jak nám ukazují každodenní zkušenosti,
vysoce konfliktní proces.
Rozhodujícím kritériem
jsou konečné výsledky, technicko-ekonomické
parametry, které jsou na úrovni srovnatelnosti se
světovým vývojem. Je pozdě, když
ke konfrontaci našich výrobků a zařízení
dochází až v etapě prodeje. Na
úrovni světových poznatků musí
pracovat již pracovníci výzkumu, vývoje,
konstrukce, přípravy výroby a pochopitelně
z hlediska kvality a spolehlivosti i vlastní výroba.
Revoluční úkoly
vědeckotechnického rozvoje znamenají revoluční
přístupy k jejich zvládání
i prosazování do života. Příprava,
motivování, oceňování realizátorů
těchto procesů musí stát v popředí
zájmu nás všech. Vždyť erudované
tvůrčí kolektivy mohou přinášet
mnoho vynikajících výsledků, pokud
mohou pracovat v příznivém, i když
náročném klimatu.
Mimořádný význam
urychlení vědeckotechnického rozvoje, zvýšení
jeho účinnosti a vlivu na rozvoj celé ekonomiky
vyžaduje komplexní řešení. Proto
již byla přijata nebo jsou připravena opatření
na úseku plánování, cen, hmotné
zainteresovanosti i financování, k nimž
dalo důležité podněty 8. zasedání
ústředního výboru KSČ.
Financování vědeckotechnického
rozvoje chceme zpružnit a zjednodušit od fáze
výzkumu a vývoje až do fáze realizace.
Zavádíme financování
vědeckotechnického rozvoje prostřednictvím
realizátora jako rozhodujícího činitele
v inovačním cyklu, rozšiřujeme
používání fondů technického
rozvoje i na nákup licencí ze zahraničí,
rozšiřujeme zdroje pro financování vědeckotechnického
rozvoje o příděly ze zisku a o bankovní
úvěr, včetně devizově návratného
úvěru. Umožňujeme také plnou
převoditelnost zůstatků fondů technického
rozvoje z roku na rok a tím plynulost financování
i možnost soustřeďovat zdroje na větší
komplexní akce. Od příštího roku
bude též možné pořizovat za určitých
podmínek z neinvestičních výdajů
na vědeckotechnický rozvoj též přístroje,
stroje a zařízení k trvalému
řešení úkolů a k realizaci
vyřešených úkolů.
V oblasti cen se již realizují
opatření směřující k podpoře
vědeckotechnického rozvoje, a to stanovením
velkoobchodních cen výzkumných a vývojových
prací podle ekonomických účinků
řešení. V oblasti elektroniky, robotů
a manipulátorů se uplatňují dvojí
ceny s účastí státní dotace
podporující výrobu nové techniky u
výrobce a její používání
u uživatele.
V oblasti osobní hmotné
zainteresovanosti je umožněno výrazně
zvýhodnit pracovníky za urychlení vědeckotechnického
rozvoje a zvýšení jeho ekonomického
přínosu. Týká se to vedoucích
hospodářských pracovníků a
pracovníků řešících, zabezpečujících
a realizujících úkoly vědeckotechnického
rozvoje, především však výkonných
a kvalifikovaných tvůrčích pracovníků.
Základním úkolem
v zabezpečení efektivního a urychleného
uplatňování vědeckotechnického
rozvoje je vytvořit v soustavě řízení
i v celé naší ekonomice takové
prostředí, které bude tento záměr
nejen podporovat, ale i v podnicích ekonomicky vynucovat.
To znamená vytvořit pro organizace velmi náročné
ekonomické prostředí jak v plánu,
tak i v ekonomických nástrojích.
Soudružky a soudruzi, řadu
let konstatujeme, že nejsme spokojeni s vývojem
zásob, ani s jejich nadměrným stavem,
v němž jsou vázány zbytečně
velké prostředky. Vláda věnuje zásobám
trvalou pozornost a přijala řadu opatření
ke zlepšení situace. K tomuto zlepšení
dochází, avšak pomaleji než potřebujeme.
Především je nutno vnést pořádek
a větší pružnost do dodavatelsko-odběratelských
vztahů, musíme dosáhnout, aby všechny
organizace vyráběly pouze výrobky, které
jsou technickou úrovní a kvalitou na výši
a nevyráběly někdy takové, které
jsou z těchto důvodů předem odsouzeny
do úlohy "ležáků" ve skladech.
Finanční plán
na příští rok v tomto směru
ukládá značně náročné
úkoly ve vývoji zásob. V průmyslu
a stavebnictví se mají zásoby snížit
o 1,4 mld. Kčs a obrátka zásob zrychlit o
2,8 dne. Tento mobilizační úkol bude dále
zpevněn o neplnění plánu z letošního
roku včetně cílového úkolu
ve snížení zásob. Bude velmi záležet
na aktivním přístupu organizací k plnění
tohoto úkolu. Předpoklady k tomu dává
provedené vytřídění nadplánovaných
a nevyužitých zásob, jejich postupná
likvidace bude pokračovat i v příštím
roce. K realizaci tohoto úkolu musí též
přispět větší péče
o normování zásob, zkvalitňování
struktury zásob posilováním zásob
v organizacích odbytových a zásobovacích
a řada dalších opatření v dodavatelsko-odběratelských
vztazích. Důležitou úlohu zde musí
sehrát i finanční a zejména bankovní
orgány, aby finančním a úvěrovým
tlakem podněcovaly splnění plánovaných
úkolů a zavedení pořádku na
tomto úseku.
Jedním z trvalých
úkolů naší hospodářské
politiky je zajištění účinnějšího
využívání základních prostředků,
zvyšování efektivnosti investic a vůbec
zkvalitňování průběhu celého
procesu investování. I zde musíme řešit
řadu problémů a nedostatků, mnohdy
dlouholetých, a zvyšovat úroveň organizace
práce a řízení. Některé
problémy nám pomáhá řešit
nová vyhláška o fakturaci investic, která
letos vstoupila v platnost, a která klade důraz
ne na to, co se dělá, a co se zahajuje, ale na to,
co se dokončuje. Přinesla celou řadu změn,
postupně se uplatňuje, ale není ještě
v plném rozsahu vyžívána. Budeme
však ve vládě nadále prosazovat její
zásady, aby se maximálně rychle dokončovaly
investice, o kterých jsme rozhodli.
V příštím
roce bude ve státních hospodářských
organizacích vynaloženo na investice 102,4 mld. Kčs
a na investice rozpočtových a příspěvkových
organizací bude vynaloženo ze státního
rozpočtu 29,7 mld. Kčs. Ve struktuře zdrojů
financování investic hospodářských
organizací z hlediska účasti zdrojů
podnikové sféry, státního rozpočtu
a investičních úvěrů nedochází
k výraznějším změnám.
Ke změně však dochází uvnitř
podnikových zdrojů, což souvisí s tím,
že průmyslovým a stavebním podnikům
byly ponechány v plném rozsahu odpisy, jejichž
podíl na financování investičních
potřeb se zvyšuje ze 45 % letos na téměř
50 % v příštím roce. Toto opatření
přispívá k podpoře záměru
směrovat větší podíl investic
na rekonstrukci a modernizaci, což má zabezpečit
zvýšení jejich efektivnosti a urychlit návratnost
vložených prostředků.
Ponecháním odpisů
podnikům spolu s promítnutím nových
velkoobchodních cen zvyšuje jejich odpovědnost
za vlastní rozvoj. Současně však, soudružky
a soudruzi, musíme zabezpečit společenské
zdroje i pro financování závažných
strukturálních změn v národním
hospodářství. Toho docilujeme pomocí
dodatkového odvodu ze zisku do státního rozpočtu
k zabezpečení optimálního souladu
hmotných a finančních procesů v zájmu
splnění úkolů státního
plánu. Je třeba však otevřeně
říci, že nad systémovým řešením
této otázky se musíme hlouběji zamyslet
v celkovém kontextu zdokonalování plánování,
cenové, finanční a úvěrové
politiky. Tento úkol je ještě před námi.
Okruh problémů, které
v naší ekonomice řešíme investiční
výstavbou, je široký. Ve výrobní
sféře jde především o zabezpečování
strukturální přestavby národního
hospodářství, zajišťování
paliv a energie a především jejich úspor
a o rozvoj progresívních odvětví a
nosných programů, zejména ke zvýšení
efektivnosti výroby a zahraniční směny.
Investice jsou tak jednou z hlavních oblastí
zabezpečování intenzifikace reprodukčního
procesu.
Stranu pozornosti však nemohou
zůstat ani potřeby nevýrobní sféry,
jejíž rozvoj nelze podceňovat, neboť je
nezbytný pro vyvážený rozvoj celé
ekonomiky a společnosti. Stále více se ukazuje,
že musíme daleko rozhodněji řešit
ekologické problémy a zaměřit investiční
činnost na zlepšení stavu životného
prostředí v řadě míst
republiky. Státní rozpočet a finanční
plány zabezpečují ty úkoly v této
oblasti, které byly zahrnuty do státního
plánu, zejména zahájení výstavby
řady čističek odpadních vod.
Rozsah úkolů v investiční
výstavbě je velký a jejich význam
pro dynamický, efektivní a proporcionální
rozvoj národního hospodářství
nesporný. Proto je nezbytné na tomto úseku,
na všech úrovních řízení,
v činnosti investorů, projektantů i
dodavatelů investic dosáhnout výrazného
zlepšení, které by odpovídalo současným
potřebám intenzifikace ekonomiky.
Za stále aktuální
úkol hospodářské politiky považujeme
upevňování hospodárnosti na všech
úsecích. Nejde jen o důslednou realizaci
programu hospodárnosti, který přináší
konkrétní výsledky a přispívá
k vytváření potřebného
klimatu hospodárnosti, ale jde o hospodárnost v každé
práci, v každém konání a
činnosti, která se nedá dost dobře
ve všech směrech "předepsat", ale
měla by vyplývat z uvědomění,
z vnitřního pocitu nutnosti každého
pracovníka přispět svým podíle
ke zdaru společné věci.
Současně však
je třeba připomenout, že ne všechny orgány
se s prosazováním hospodárnostních
opatření odpovědně vyrovnávají.
Finanční kontrolní orgány zjišťují
i projevy formálního plnění. Finanční
soustava musí a bude vyžadovat důsledné
splnění programu hospodárnosti za celou pětiletku
od všech orgánů a organizací a ze zjištěných
nedostatků musí vyvodit potřebné závěry.
Soudružky a soudruzi, hlavním
cílem hospodářské politiky, kterou
stanovil XVI. sjezd naší strany, je udržení
a další zkvalitňování dosažené
životní úrovně obyvatelstva.
Příznivé podmínky
pro realizaci tohoto úkolu dává zrychlení
dynamiky hospodářského rozvoje v posledních
dvou letech, s nímž se počítá
i v plánu na příští rok.
Osobní spotřeba se letos zvýší
o 2 % a v příštím roce o 2,2 %.
Patří k pozitivním stránkám
současného vývoje, že se nám
daří dodržovat zásadu, aby zvyšování
životní úrovně bylo závislé
na dosažených výsledcích hospodaření,
abychom nežili z podstaty.
Peněžní příjmy
obyvatelstva se mají v příštím
roce zvýšit proti letošnímu roku o 15,3
mld. Kčs, tedy o 3,8 %, z toho příjmy
z mezd o 2,5 %. U výdajů obyvatelstva se uvažuje
o zvýšení o 4 %, z toho na nákupy
v maloobchodě o 4,2 % a na služby o 3,3 %.
Také zabezpečení
těchto úkolů není bez problémů.
Nejde nám totiž jen o globální uspokojování
potřeb v oblasti vnitřního obchodu,
protože ty jsou vcelku zajištěny dobře.
Jde zejména o strukturu. I zde nároky obyvatelstva
neustále rostou a my musíme vyžadovat od výroby
i obchodu, aby tyto skutečnosti respektovaly a také
se jim přizpůsobily. Včetně kvality,
estetické úrovně, módnosti, i včetně
úrovně poskytovaných služeb.