Bez aktivního přístupu národních výborů k řešení otázek kapacit a vybavenosti mateřských škol, bez jejich iniciativy a spolupráce se všemi orgány, složkami a závody bychom dnes nemohli tento úsek školství hodnotit takto pozitivně. Kolik krásných a moderních mateřských škol se podařilo vybudovat, národní výbory získaly v oblasti výstavby škol a školských zařízení, ať už v jakékoliv formě, zkušenosti se sdružováním finančních prostředků a kapacit. Ty pak uplatňují v současnosti při vytváření technických a materiálních podmínek v oblasti základního školství.
V této souvislosti je třeba se zmínit o podílu závodních mateřských škol, který se nedaří v jednotlivých okresech rovnoměrně plnit. Ne všichni hospodářští pracovníci chápou zcela provázanost mezi pomoci školství a pomoci rozvoji podmínek pro vlastní práci provozu, závodu. Dobré zkušenosti jsme na svých průzkumech mimo jiné zaznamenali v okrese Česká Lípa, kde je v závodních mateřských školách umístěno 34 % dětí. Negativní zkušenosti jsme získali v oblasti nenabídnutí uvolněné kapacity národnímu výboru, někdy neochoty závodu upravit pracovní dobu provozních pracovníků v souladu s režimem mateřské školy. Projevuje se tedy někdy a někde nejednotný výklad vyhlášky vlády ČSR č. 92 ke zřizování závodních a družstevních předškolních zařízení.
V současné době je oblast technického a materiálního zabezpečování škol přesunuta do oblasti základního školství. Úkoly jsou náročnější a problematičtější. Zajišťují se všemi formami. V oblast výstavby nových škol v rámci komplexní bytové výstavby byla předána k užívání celá řada nových kapacit. Problém však vidíme v tom, že občanská vybavenost, kam je zařazena také výstavba škol, je už v samotné plánovací metodice zařazena na poslední etapu výstavby územního celku. Byty byly obydleny a děti putují několik let do sousedních škol a školních obvodů. O častém skluzu právě v této oblasti výstavby jsme všichni dostatečně informováni. Oprava škol a školských zařízení pak patří mezi nejslabší úseky oprav. Nedostatečné kapacity nekryjí často ani základní požadavky. Národní výbory proto hledají netradiční způsoby oprav a údržby, mezi něž patří pomoc JZD, patronátních závodů a obětavá práce SRPŠ. Tato pomoc je jistě pěkným vyjádřením vztahu k potřebám dětí, ale musí být ve správném poměru k organizacím, které tyto školské služby poskytují. Příklad iniciativy a úzké spolupráce vedení školy se Sdružením rodičů a přátel školy chci uvést na základní škole v Liberci - Lesní ulici. Potřeba oprav, přestavby a dobudování celého školního areálu byla a je řešena přes rodičovskou aktivitu, která je pro mnohé příkladná. Za posledních pět let se podařilo provést generální opravu budovy s třídami 1. stupně, zcela přebudovat a rozšířit prostory školní družiny, polytechnických dílen (v souladu se všemi požadavky na polytechnizaci školy), ve výstavbě je tělocvična, plánuje se rozšíření školní jídelny, sportovního areálu i školního pozemku. Návštěva skupiny poslanců našeho výboru se mohla o rozsahu i zabezpečení této akce přesvědčit přímo. Přitom se jedná o školu, která plní bez nějakých výkyvů všechny úkoly výchovně vzdělávacího procesu.
Příchodem nejsilnějších populačních ročníků se na školách přechodně ruší odborné učebny, prostory pro školní družinu. V některých územních obvodech se musí počítat se směnným vyučováním. Za zvlášť aktuální vidí národní výbory splnění programu výstavby školních stravoven. Na školách okresu Liberec se stravuje 86 % dětí, tj. 4,2 žáka na 1 místo v jídelně. Podle průzkumu na Obvodním národním výboru v Praze 1 připadá na jedno místo 6 - 7 žáků a jsou i případy, že se denně vystřídá 9 - 11 žáků. Zcela nedostačující jsou limity a objemy investic přidělované na směnu strojního vybavení škol, stravoven, případně na některé učební pomůcky. Chápeme naše ekonomické možnosti a úkoly, ale musíme upozornit, že letošní limit neumožňuje ani základní obměnu strojních fondů. Dokladem toho je skutečnost, že Okresní národní výbor v Liberci má pro 186 školních jídelen, 44 základních škol úplných, 25 škol základních s 1. - 4. ročníkem, 9 zvláštních škol, 2 LŠU - 110 000,- Kčs (oproti roku 1980, kdy tato částka byla ve výši 300 000,- Kčs.)
Důležitými prostředky při plnění výchovně vzdělávacího procesu jsou učební pomůcky. Naše socialistická společnost vynakládá na tuto oblast každoročně vysoké finanční prostředky, což si postupně ověřujeme při projednávání plánu a rozpočtu na další rok pětiletky. Školy dostávají v ústřední rezesílce i na základě dílčích objednávek přes národní výbory pomůcky v nepředstavitelných hodnotách. Jen okres Liberec zabezpečil v roce 1983 pomůcky, didaktickou techniku a všeobecný materiál ve výši 2 791 690,- Kčs; pak nám jistě půjde o účelné využívání těchto pomůcek a také o hledisko účelnosti vynakládání finančních prostředků. Otázky některých vysokých cenových relací jsou projednávány na jednání našeho výboru, k této otázce byla vyvolána diskuse v Hospodářských novinách. I naše školství potřebuje rychlejší vybavování pomůckami pro elektroniku, neúměrně dlouhé čekací lhůty jsou na sportovní nářadí. V této souvislosti ale i poukázat ještě na jeden problém. Jde o získávání různého odpadu ze závodů pro zásobování škol materiálem, pro výrobu polotovarů v oblasti pracovního vyučování. Stále obtížněji se získávají i za cenu vyšších nákladů dřevní odpady, ale i odpady z umělých hmot. Tato oblast si zasluhuje samostatné a jednotné řešení. V porovnání se školami v Německé demokratické republice (i když je tam odlišný systém realizace vlastních hodin pracovního vyučování) a ukončené všelidové diskuse v Sovětském svazu ke školství - v této oblasti zůstáváme přes všechna opatření ještě mnoho dlužni (kolaudace školních dílen, jejich vybavení, nástroje pro mladší děti...).
Chci na tomto místě potvrdit, že na úseku materiálně technického zabezpečování škol a školských zařízení odvádějí naše národní výbory ve spolupráci s jejich partnery rozsáhlou a záslužnou práci. Musíme vidět všechna pozitiva posledních let. Proto stavíme do zrcadla kritických připomínek ty oblasti, které nás trápí dlouhodobě a často odvádějí řídící pedagogické pracovníky od jejich základní a vlastní práce.
V závěrečné části mého diskusního příspěvku mi dovolte vyjádřit několik poznámek k přípravě vysoce kvalifikované a vzdělané dělnické třídy na středních odborných učilištích. I tady sehrávají národní výbory svoji roli, hlavně pak v oblastech přípravy mladých lidí pro poskytování služeb. Jsme svědky někde nejednotného přístupu při budování a vybavování sítě těchto škol. Od škol ukázkových až po školy s kritickým stavem. Školské komise okresních národních výborů se zabývaly i tímto problémem. Z jednání této komise v Liberci přichází návrh, aby již v samotné plánovací metodice bylo přímo vyčleněno a jmenovitě určeno množství investičních prostředků na řešení potřeb středního odborného učiliště, aby se podmínky tohoto typu středních škol co nejrychleji a nejvíce přiblížily k podmínkám středních odborných škol. Tento závěr pokládám za konkrétní formu prohlubování iniciativní funkce komise národního výboru, a proto ji také ve svém vystoupení uvádím.
Krajské národní výbory přistoupily k zabezpečení oblasti středních odborných učilišť v potřebném časovém předstihu. Dnes již historické usnesení vlády Sč KNV č. 13 z ledna 1979 o návrhu sítě středních odborných učilišť v kraji a potřebného ekonomického zajištění je tomu příkladem. I když se úkoly středních odborných učilišť v plném rozsahu budou realizovat až od 1. 9. 1984, příprava na ni systematicky probíhá. Přes všechna pozitiva v budování, přestavbě, rozšíření a modernizaci středních odborných učilišť přetrvává nedostatek učeben pro teoretické vyučování. V některých zařízeních se pro nedostatek místa v dílenských prostorách vyučuje na směny. Řešení se provádějí i v kapacitách internátů.
V závěru svého vystoupení chci podtrhnout skutečnost, že předložená zpráva vlády ČSR i výklad soudruha ministra doc. Milana Vondrušky podávají objektivní pohled na stávající problematiku a úkoly, které je třeba ještě řešit. S materiálem vyslovuji plný souhlas a věřím, že naše jednání přispěje k jeho naplnění. Je to v zájmu nás všech, naší celé socialistické společnosti. Národní výbory budou v této oblasti i nadále zabezpečovat všechny úkoly v souladu s jejich postavením i úlohou v naší společnosti. /Potlesk./
Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Herrgesellovi. Tím jsme, soudružky a soudruzi, vyčerpali diskusní příspěvky všech poslanců, kteří se přihlásili do rozpravy. Hlásí se ještě někdo o slovo? Nikoli. Můžeme tedy společnou rozpravu ukončit.
Soudružky a soudruzi, o prvním a druhém bodu pořadu budeme hlasovat odděleně. Prosím proto společnou zpravodajku a předsedkyni návrhové komise poslankyni ing. Marii Smolíkovou o závěrečné slovo a odůvodnění návrhu usnesení ke zprávě vlády České socialistické republiky o rozvoji školství v České socialistické republice. Text návrhu usnesení jste obdrželi a předložili jste připomínky.
Společná zpravodajka a předsedkyně návrhové komise poslankyně ing. Marie Smolíková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, návrh usnesení vám návrhová komise předložila v průběhu schůze, takže jste měli možnost se s ním seznámit. Návrhová komise vychází z toho, že celé jednání České národní rady odůvodňuje správnost předloženého návrhu usnesení.
Při jeho koncipování vycházela komise z bohatých zkušeností a poznatků, které získali naši poslanci ve volebních obvodech ve styku s funkcionáři národních výborů, s pedagogy a výchovnými pracovníky i s rodiči.
V průběhu činnosti návrhové komise došly připomínky, které nejsou věcného charakteru. Návrhová komise s nimi souhlasí a doporučuje následující úpravy:
Na straně 1 část I., řádka 8 shora, upravit text takto: "Její základní principy - komunistická výchova, demokratizace vzdělání, jednota výchovy a vzdělávání a spojení školy se životem - je však třeba neustále prohlubovat...". Ostatní zůstává beze změny.
Na straně 4 první odstavec shora upravit takto: "- politickovýchovnou prací se podílet, aby děti a jejich rodiče spojovali při volbě povolání své osobní zájmy s potřebami celé společnosti".
Jinak doporučuje návrhová komise text ponechat.