FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1979
III. volební období
67
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu návrh na účast Československé socialistické republiky v pařížském znění Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 24. července 1971
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí, aby Československá socialistická republika se stala smluvní stranou Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl v jejím pařížském znění ze dne 24. července 1971 s tím, že při přístupu bude uplatněno prohlášení k článku 31 a výhrada k článku 33 odst. 1 úmluvy.
Důvodová zpráva
I.
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl,
sjednaná původně v roce 1886 a později periodicky revidovaná
a doplňovaná, naposledy - již posedmé - v Paříži v roce 1971,
je mnohostrannou mezistátní úmluvou, jejímž účelem je zajiště-
ní ochrany autorského práva v mezinárodních vztazích. Jejími
členy je k 1. září 1978 celkem 71 států z celého světa, z to-
ho 31 evropských /mezi nimi ze zemí socialistických BLR, NDR,
ČSSR, MLR, PLR, RSR a SFRJ/, 9 států amerického kontinentu,
20 zemí afrických a 11 států z Asie, Austrálie a Oceánie.
ČSSR je členem Bernské úmluvy od roku 1921, od roku 1936 je
vázána jejím římským zněním z r. 1928.
Pařížské znění úmluvy je založeno na třech hlavních
tradičních principech, a to principu asimilace, automatické
ochrany a nezávislosti ochrany. Úmluva dále obsahuje ustano-
vení zajišťující tzv. minimum ochrany, t. j. práva, která se
přiznávají přímo na základě úmluvy ve všech členských zemích
a zvláštní ustanovení ve prospěch rozvojových zemí.
Princip asimilace tkví v tom, že literární a umělecká
díla, která mají původ v některé z členských zemí /díla,
jejichž autor je státním příslušníkem takové země nebo díla,
která byla v takové zemi poprvé vydána/, jsou chráněna v každé
z ostatních členských zemí stejně jako jsou v těchto zemích
chráněna díla jejich vlastních státních příslušníků.
Princip automatické ochrany se zakládá na zásadě, že
ochrana nesmí být spojována s podmínkou splnění jakýchkoli
formalit. Princip nezávislosti ochrany vychází ze zásady,
že ochrana není závislá na existenci ochrany v zemi původu
díla. Stanoví-li však členský stát delší ochrannou dobu než
je minimální ochranná doba zakotvená v úmluvě a dílo pozbude
- 2 -
ochrany v zemi původu, může být ochrana v takovém státě
odepřena, od okamžiku, kdy v zemi původu skončila.
Minimální rozsah ochrany vyplývající přímo z úmluvy
se týká vymezení předmětu ochrany, přiznávaných oprávnění
vyplývajících z práva autorského a doby trvání těchto práv.
1. Pokud jde o předmět ochrany, musí zahrnovat "každý
výtvor literární, vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu
na způsob nebo formu jejich vyjádření" /čl. 2 odst. 1 úmlu-
vy/.
2. Mezi oprávnění, která musí být v každém členském
státě uznávána, jsou zahrnuta - při respektování některých
dovolených výhrad, omezení nebo výjimek - výlučná práva
povolit nebo zakázat:
a/ překlad díla do jiného jazyka za účelem jeho veřejného
užití,
b/ veřejné provozování děl dramatických, hudebnědramatických
a hudebních,
c/ vysílání díla rozhlasem nebo televizí /s možností přiznat
pouhé právo na odměnu místo výlučného práva udílet k tomu
svolení/,
d/ právo vyrábět rozmnoženiny díla jakýmkoli způsobem nebo
v jakékoli formě /s možností dovolit rozmnožování v urči-
tých zvláštních případech za podmínky, že to nepoškozuje
normální hospodářské využívání díla nositelem autorského
práva a že to není nepřiměřeně na újmu oprávněných zájmů
autora, a s možností - u zvukových snímků hudebních děl -
stanovit pouze právo na odměnu/,
e/ zfilmování díla nebo jeho užití ve filmu a veřejné uží-
vání /promítání, vysílání televizí/ takového filmu,
f/ dílo zpracovávat a upravovat pro účely jeho veřejného
užívání.
3. Všeobecným pravidlem pokud jde o trvání ochrany
/délku ochranné doby/ je, že tato ochrana musí být poskyto-
- 3 -
vána tak dlouho, dokud neuplyne 50 let od autorovy smrti;
i z této zásady však připouští úmluva některé výjimky
/čl. 7 odst. 2 a násl. úmluvy/.
Ustanovení ve prospěch rozvojových zemí zakotvují pro
státy, považované v souladu s ustálenou praxí Valného shro-
máždění Organizace spojených národů za rozvojové země, mož-
nost za určitých podmínek omezit minimální úroveň ochrany
pokud jde o právo na překlad a právo na rozmnožení díla.
Dodatek k pařížskému aktu obsahuje v tomto ohledu pro roz-
vojové země zvláštní ustanovení ve formě výhrad, formálně
poměrně komplikovaných, které lze v podstatě charakterizo-
vat takto:
1. Výhrady ohledně práva na překlad a práva na roz-
množování díla založené na systému nucených, nevýlučných
licencí, které je možno poskytnout po uplynutí určitých
lhůt a po splnění stanovených formálních náležitostí ze stra-
ny příslušného státního orgánu rozvojové země za předpokla-
dů, že je právně zajištěno, aby nositel autorského práva
dostal přiměřenou náhradu za užití díla.
2. O udělení nucené licence mohou žádat pouze státní
příslušníci rozvojové země.
3. S výjimkou mimořádných případů je zakázán export
rozmnoženin vyrobených na podkladě nucené licence, tzn. že
takové rozmnoženiny lze šířit jen na území státu, na který
se licence vztahuje.
4. Licence, které se týkají rozmnožování děl, mohou
být poskytnuty jen pro uspokojení potřeb vyučování; licence,
které se týkají překladu, mohou být poskytnuty pouze pro
účely vyučování a výzkumu.
- 4 -
II.
Pařížské revidované znění Bernské úmluvy se skládá:
A. z hmotněprávních ustanovení autorskoprávní povahy
/čl. 1 až 21/,
B. z administrativních ustanovení /čl. 22 až 26/ a závě-
rečných ustanovení /čl. 27 až 38/ a
C. z Dodatku, tvořícího na podkladě čl. 21 Bernské úmluvy
její nedílnou součást. Oproti římskému znění, jímž je
ČSSR dosud vázána, obsahuje pařížský text následující
podstatnější změny:
Ad A. - Hmotněprávní ustanovení - čl. 1 až 21
1. Vymezení děl literárních a uměleckých
Vedle nového, vhodnějšího systematického uspořádání
obsahuje čl. 2 odst. 1 pařížského revidovaného znění Bern-
ské úmluvy v demonstrativním výpočtu druhů autorských děl
výslovně a bez jakékoli podmínky i díla umění užitého /řím-
ské znění vázalo ochranu těchto děl - v odstavci 4 nyní
vypuštěném - na fakultativní ustanovení smluvního státu/,
díla filmová a díla vyjádřená způsobem obdobným filmu
/v římském znění jen v čl. 14 odst. 2/, díla fotografická
a díla vyjádřená podobným způsobem /v římském znění v čl. 3/.
U děl choreografických a pantomimických byla vypuštěna pod-
mínka fixace, současně však byla v odstavci 2 vyhrazena mož-
nost, aby v zákonodárství smluvních států byla stanovena
podmínka fixace pro některé kategorie děl.
Nově je do pařížského revidovaného znění Bernské úmlu-
vy vloženo ustanovení čl. 2 odst. 4, které vyhrazuje smluv-
ním státům volnost ohledně tzv. úředních děl; Nový je rovněž
obsah čl. 2 odst. 7, který ponechává pro vztah práva autor-
ského a práva vzorového v podstatě též volnost při úpravě
vnitrostátnímu zákonodárství. Konečně v čl. 2 bis dochází
pouze k rozšíření výhrady, týkající se ochrany autorského
práva k přednáškám, proslovům a jiným dílům téže povahy.
- 5 -
která byla již na veřejnosti přednesena /uveřejněna/, po-
kud je to odůvodněno informačním účelem.
2. Díla chráněná úmluvou
Podle čl. 4 odst. 1 římského znění je uveřejněné dílo
občana členského státu Bernské úmluvy chráněno jen za pod-
mínky, že bylo poprvé uveřejněno na území některého člen-
ského státu Bernské úmluvy /princip teritoriality/. V pa-
řížském revidovaném znění Bernské úmluvy dochází v tomto
směru k zásadní změně tím, že se pro uveřejněná díla obča-
nů členských států Bernské úmluvy prosadilo v plném rozsa-
hu i kritérium státního občanství /princip personality/.
Podle nového znění čl. 3 a 4 se ochrana poskytovaná touto
úmluvou vztahuje:
a/ na díla autorů, kteří jsou státními občany některého
z členských států Bernské úmluvy nebo mají na území těch-
to států své trvalé bydliště, a to bez ohledu na to, zda
jde o díla dosud neuveřejněná nebo poprvé uveřejněná na
území členského státu Bernské úmluvy či mimo něj,
b/ na díla jiných autorů, pokud byla poprvé uveřejněna na
území některého z členských států Bernské úmluvy.
Autorskoprávní ochranu podle pařížského revidovaného
znění Bernské úmluvy lze uplatnit i tehdy, není-li splněna
žádná z výše uvedených podmínek, a to na díla filmová, má-li
jejich výrobce sídlo nebo trvalé bydliště v některém z člen-
ských států Bernské úmluvy, na díla architektonická, jsou-li
zbudována v některém z členských států Bernské úmluvy a na
jiná díla umělecká, jsou-li trvale spojena s budovou či s ji-
nou nemovitostí: v některém z členských států Bernské úmluvy.
3. Výlučná subjektivní práva
a/ právo na rozmnožení díla
Úplně nové ustanovení čl. 9 stanoví výslovně právo
na rozmnožení díla. Toto právo bylo takto zakotveno do Bern-
ské úmluvy až ve Stockholmu 1967, ale ze všech předchozích
- 6 -
znění Bernské úmluvy je bylo možno na základě jejich obsa-
hu dovodit a bylo také všemi členskými státy Bernské Úmluvy
uznáváno! Pojem rozmnoženiny díla je v pařížském revidovaném
znění vymezen široce a považuje se za ni jakékoli zachycení
díla vnímatelné nejen zrakem, ale i sluchem /tedy i rozmno-
ženina ve formě fonogramu/. Zákonodárstvím, členských států
je vyhrazeno právo povolit výjimky z tohoto absolutního
práva ve zvláštních případech pod podmínkou, že takové roz-
množení nebude na Ujmu normálnímu využití díla autorem, ani
nezpůsobí újmu na jeho oprávněných zájmech. Čs. zákonodárství
využívá tohoto práva v § 15 autorského zákona v přiměřené mí-
ře a v plném souladu s Bernskou úmluvou, takže lze konstato-
vat, že tyto tzv. nepravé zákonné licence je možno pokládat
za účinné i v mezinárodních vztazích řídících se Bernskou
úmluvou /dopadají v plném rozsahu na všechna díla zahranič-
ních autorů chráněná v ČSSR podle Bernské úmluvy/. To se tý-
ká i čl. 10, který se zabývá dovolenými citacemi z vydaných
děl, včetně citací z novinových článků a časopisů ve formě
tiskových přehledů pod podmínkou, že to je v souladu s pocti-
vými zvyklostmi, a za téže podmínky se zabývá i užíváním lite-
rárních nebo uměleckých děl vůbec pro potřeby názorného vy-
učování jak v publikacích, tak i v rozhlasovém nebo televiz-
ním vysílání, nebo ve zvukových či obrazových záznamech.
Do nového ustanovení čl. 10 bis byl přeřazen obsah
čl. 9 odst. 2, týkající se výjimek z absolutního práva
autorského pokud jde o přetisk aktuálních článků o věcech po-
litických a hospodářských a stanovena i nová výjimka v záj-
mu zpravodajství o aktuálních událostech, tzv. reportážní
licence, kterou již čs. autorský zákon také obsahuje.
b/ Právo na provozování díla
Ustanovení čl. 11, upravující práva provozovací, je
proti římskému znění zpřesněno v tom směru, že se vztahuje
na veřejné provozování a předvádění děl všemi prostředky
a způsoby. Mimoto je doplněno tak, že se výslovně vztahuje
i na přenosy jakýmikoli prostředky /např. pomoci amplionu
ve spojení s mikrofonem/.
- 7 -
c/ Práva rozhlasová a televizní
Práva k vysílání díla /čl. 11 bis/ jsou rozšířena
i na vysílání televizní, které v roce 1928 ještě nebylo
známo, a zahrnují i veřejný přenos jakýmikoli prostředky
sloužícími k bezdrátovému šíření znaků, zvuků nebo obrazů,
dále veřejný přenos vysílaného díla /bezdrátově i po drátě/,
pokud se tak děje jinou organizací než organizací původní,
a konečně i veřejné šíření vysílaného díla pomocí reprodukto-
ru nebo jiného obdobného zařízení.
Důležité je ustanovení čl. 11 bis odst. 3 pařížského
znění, které obsahuje závazné vykládací pravidlo, podle
něhož svolení autora k vysílání díla nezahrnuje - není-li
opačné dohody - i právo zachytit toto dílo pro účely vysí-
lání na mechanický /zvukový nebo obrazový/ záznam, přitom
se však zároveň pro smluvní státy vyhrazuje právo upravit
zvláštní režim tzv. efemerních snímků.
d/ Právo na přednes díla
Nové ustanovení čl. 11 ter obsahuje právo na veřej-
ný přednes děl všemi prostředky a postupy, včetně přenosu
takového přednesu / v původním jazyce i v v překladu do jazyka
jiného/.
e/ Právo na zpracování díla
Upravené znění čl. 12 zjednodušuje a zpřesňuje bez
zásadní věcné změny předchozí texty.
f/ Tzv. práva mechanická
Vzhledem k nové úpravě čl. 9, podle něhož se i zvu-
kový záznam považuje za rozmnoženinu díla, byl jako zbyteč-
ný vypuštěn původní odstavec 1. Ustanovení nynějšího odstav-
ce 1, který obsahuje výhradu umožňující stanovení tzv. fono-
grafické zákonné licence, bylo zpřesněno a doplněno tak, že
se vztahuje i na text k hudebním dílům, k jejichž záznamu
ve spojení s hudebním dílem autor již dříve svolení dal.
- 8 -
Licence je obecně vázána na přiměřenou odměnu, kterou určí,
není-li jiné dohody, příslušný ústřední orgán.
g/ Práva filmová
Zatímco římské znění obsahuje v čl. 14 jen velmi
zkratkovité vymezení práva na užití děl pro vytvoření fil-
mu /právo na zfilmování/ a o ochraně filmového díla má
stručnou zmínku v odstavci 2, spočívá pařížské znění Bern-
ské Úmluvy v oddělení obou práv.
Ustanovení čl. 14 je vyhrazeno úpravě autorských práv
k dílům užitých pro film /tzv. díla preexistentní/, čl. 14
bis pak stanoví zvláštní režim děl filmových. Přitom urče-
ní subjektu autorského práva k filmovému dílu se ponechává
zákonodárství státu, v němž se ochrana uplatňuje /čl. 14
odst. 2 písm. a/.
h/ Osobní práva autorská
Ochrana osobních práv autorských /čl. 6 bis/ byla
oproti římskému znění rozšířena na dobu trvání majetkových
práv autorských, přičemž bylo vypuštěno ustanovení, podle
něhož bylo vyhrazeno zákonodárství členských států stanovit
podmínky výkonu těchto práv.
i/ Trvání autorskoprávní ochrany
Nové ustanovení čl. 7 pařížského znění stanoví
trvání autorského práva na dobu života autora a na 50 let
po jeho smrti, přičemž pro díla filmová se vyhrazuje člen-
ským státům možnost stanovit dobu ochrany na 50 let od uve-
řejnění /uskutečněného přirozeně se svolením autora/, popří-
padě od jeho vytvoření. U děl fotografických a děl užitého
umění, je zakotveno upřesnění prává členských států svým
zákonodárstvím stanovit kratší dobu, přičemž tato doba
musí Činit nejméně 25 let od vytvoření díla.
Nové ustanovení čl. 14 ter, které stanoví právo na po-
díl na výsledcích dalších prodejů originálu díla literárního
- 9 -
nebo uměleckého, váže toto právo na podmínku, že takové
oprávnění stanoví i zákonodárství státu, jehož občanem je
autor. Rozsah tohoto práva se pak řídí zákonodárstvím stá-
tu, kde se toto právo uplatňuje.
Ad B. - Administrativní a závěrečná ustanovení úmluvy
čl. 22 až 38
Administrativní ustanovení pařížského znění Bernské
úmluvy /čl. 22 až 26/ navazují na novou mezinárodní Úmluvu
o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví /WIPO/.
Ohledně těchto ustanovení učinila již dříve ČSSR oznámení
podle čl. 38 odst. 2 stockholmského znění Bernské úmluvy,
které je v tomto směru shodné s čl. 38 odst. 1 pařížského
znění. Na základě tohoto oznámení již ČSSR práva podle těch-
to ustanovení vykonávala, a to až do 20. 4. 1975, kdy účinnost
oznámení podle citovaného článku zanikla. Teprve přístup
ČSSR k pařížskému znění Bernské úmluvy znovu zajistí ČSSR
plnou možnost výkonu členských práv v rámci Světové organi-
zace duševního vlastnictví /WIPO/ na úseku Bernské unie.
Ustanovení čl. 27 až 38 Bernské úmluvy obsahují obvyklá
závěrečná ustanovení, která jsou do jisté míry obdobná závě-
rečným ustanovením většiny mnohostranných dohod, sjednáva-
ných v rámci OSN. V této souvislosti se upozorňuje na čl.
31, který dává státům, zajišťujícím zahraniční vztahy jiných
závislých území, právo prohlásit, že se Bernská úmluva vzta-
huje i na taková území nebo jejich části. Pro ostatní smluv-
ní státy má v této souvislosti důležitý význam ustanovení
odstavce 4 tohoto článku, podle něhož z takového prohláše-
ní nesmí být dovozováno, že by faktický stav území, jehož
se prohlášení týká, byl ostatními smluvními státy výslovně
nebo mlčky uznán. Přesto se však navrhuje, aby ČSSR při
přístupu k Bernské úmluvě učinila výslovné prohlášení
k článku 31 s tím, že jeho text je v rozporu s Deklarací
- 10 -
Valného shromáždění OSN o poskytnutí nezávislosti koloniál-
ním zemím a národům č. 1514/XV/ ze dne 14. prosince 1960.
Další závažné ustanovení je zakotveno v čl. 33, který stano-
ví pro spory mezi smluvními státy, týkající se výkladu nebo
použití Bernské úmluvy, obligatorní jurisdikci Mezinárodního
soudního dvora. Ustanovení odstavce 2 téhož článku umožňuje,
aby stát při ratifikaci pařížského znění Bernské úmluvy nebo
při přístupu k němu výslovnou výhradou k čl. 33 použitelnost
tohoto ustanovení vyloučil. Navrhuje se, aby ČSSR obdobně ja-
ko v jiných případech při přístupu k pařížskému znění Bernské
úmluvy možnosti této výhrady použila, neboť, ustanovení čl. 33
je v rozporu se zásadou suverenity států v mezinárodních vzta-
zích.
Ad C. - Dodatek k úmluvě - zvláštní ustanovení pro rozvojové
země
Zvláštní, zvýhodňující ustanovení pro rozvojové země
obsahuje pařížský text Bernské úmluvy v Dodatku. Tato usta-
novení /čl. I. až VI. / jsou formulována podstatně úžeji,
než tomu bylo. v Protokolu o rozvojových zemích stockholmské-
ho znění Bernské úmluvy z roku 1967, který nenabyl účinnosti.
Revize stockholmského Protokolu o rozvojových zemích byla
4
vlastně hlavním důvodem uspořádání pařížské diplomatické kon-
ference v roce 1971.
Stanovené výhody pro rozvojové země se omezují na prá-
va podle čl. 8 a 9 Bernské úmluvy a spočívají v možnosti, aby
rozvojové země za podmínek přesně určených stanovily nucenou
licenci jednak na překlad díla do jazyka v této zemí obecně
užívaného, jednak na rozmnožení díla. Přitom jsou tyto licen-
ce vázány na zaplacení přiměřené autorské odměny, smějí být
uděleny příslušným státním orgánem jen pro účely vyučování
a u licence na rozmnožení díla kromě toho ještě pro účely
výzkumu. Licence jsou nevýlučné a vyhotovení děl, vytištěná
na jejich podkladě, nesmějí být zásadně vyvezena do jiných
států. Místo uplatnění výhrady podle čl. II Dodatku, t. j.
- 11 -
práva na stanovení licence na překlad, může rozvojový stát
učinit výhradu podle čl. 30 odst. 2 Bernské úmluvy, na jejímž
podkladě může nahradit ustanovení čl. 8 pařížského znění
/právo na překlad do jiného jazyka/ ustanovením čl. 5 původ-
ního znění Bernské úmluvy z roku 1886 doplněného v roce 1896.
Podle tohoto čl. 5 se zachovává autorovi výhradní právo své
dílo přeložit nebo svolit k překladu po celou dobu ochrany
díla. Toto právo zaniká, jestliže ve lhůtě 10 let od konce
roku, v němž bylo dílo uveřejněno v původním jazyce, nebylo
uplatněno.
Uplatnění práv stanovených v Dodatku je vázáno na zvlášt-
ní oznámení ze strany rozvojové země zaslané generálnímu ře-
diteli Světové organizace duševního vlastnictví /WIPO/
/čl. I/. Pro ostatní státy stanoví čl. VI odst. 1 písm. /ii/
- pokud ještě nepřistoupily k ustanovením čl. 1 až 21 paříž-
ského znění - možnost učinit zvláštní prohlášení, jímž
připustí ohledně děl, pro něž jsou zemí původu, použití Do-
datku ze strany rozvojových zemí, které právo na použití
výhod podle Dodatku uplatnily. Stát může vyloučit účinnost
Dodatku z rozsahu svého přístupu k pařížskému znění Bernské
úmluvy jen s vyloučením účinnosti čl. 1 až 21 podle čl. 28
odst. 1 písm. b/. Z hlediska zájmů ČSSR se toto vyloučení
nepokládá za žádoucí.
Ustanovení Dodatku nejsou v rozporu s ustanoveními
čs. právního řádu. Připuštění použití tohoto dokumentu roz-
vojovými zeměmi na díla československého původu je v plném
souladu s politikou ČSSR a ostatních socialistických zemí,
které poskytovaly rozvojovým zemím v jejich úsilí o prosa-
zení zvláštního zvýhodnění v rámci Bernské úmluvy vždy
účinnou podporu. Zvýhodnění stanovená v Dodatku jsou mi-
nimálního rozsahu a. jsou vázána na splnění přísných podmí-
nek, takže jejich uplatněním nemůže být využití českoslo-
venských děl ohroženo. Ve vztahu ČSSR k rozvojovým zemím
se tato ustanovení patrně výrazněji neprojeví. Sotva lze
totiž předpokládat, že by autor, občan kterékoli socialis-
tické země, bez mimořádně závažného důvodu odmítl udělit
svolení k užití svého díla v rozvojové zemi, takže by tam
- 12 -
bylo třeba nahradit jeho svolení licencí podle uvedených
ustanovení.
III.
Platný čs. autorský zákon č. 35/1965 Sb. je s pařížským
zněním Bernské úmluvy v souladu, takže převzetí závazků z úmlu-
vy vyplývajících nevyžaduje novelizaci platné právní úpravy.
To platí i o ustanovení čl. 11 bis odst. 3, které není do čs.
zákona důsledně promítnuto, neboť právo k pořízení záznamů
vysílaných děl je v praxi Čs. rozhlasu a čs. televize zajišťo-
váno smluvně. Vzhledem k tomu se nejeví jako aktuální ani
otázka využití výhrady ke stanovení zvláštního režimu tzv.
efemerních
snímků formou doplnění čs. zákona.
Členství ČSSR v Bernské unii je výhodné jak z politic-
kých a kulturních důvodů, tak i z důvodů ekonomických.
ČSSR uskutečňuje politiku široké mezinárodní kulturní výmě-
ny a spolupráce, což umožňuje propagovat jednou z nejpřiro-
zenějších forem přednosti socialistického společenského zří-
zení. Tato činnost je důležitou součástí zahraniční politiky
našeho státu. V oblasti výměny kulturních hodnot jsou prin-
cipy Bernské úmluvy důležitým nástrojem, který usnadňuje re-
gulaci vzájemných, vztahů zejména ve styku se zeměmi odliš-
ného společenského zřízení, s nimiž se podstatná část kul-
turních styků realizuje na základě vztahů ekonomického cha-
rakteru /nakladatelské a subnakladatelské smlouvy, provozo-
vací prává, licenční prodej a nákup práv k promítání nebo
televiznímu vysílání filmů atd. /.
Účast ČSSR v Bernské unii umožňuje dále řídit a regu-
lovat Šíření našich chráněných uměleckých a vědeckých děl
do zahraničí a v případě potřeby i zabránit nežádoucím
úpravám nebo tendenčnímu zneužití takových děl. Z hlediska
hospodářského zajišťuje členství v Bernské unii devizový
přínos jednak za užívání našich děl v zahraničí ve formě
- 13 -
autorských honorářů, jednak z prodeje zboží, jehož podkla-
dem je umělecké dílo. Mezi zboží tohoto druhu patří nejen
knihy, gramofonové desky, kinematografické a televizní fil-
my, ale i umělecké předměty ze skla, porcelánu, keramiky,
tkanin apod.
Vzhledem k tomu, že hmotně-právní ustanovení pařížského
znění Bernské úmluvy se týkají oblasti upravené v ČSSR záko-
nem, vyžaduje přístup k tomuto smluvnímu dokumentu, aby před
ratifikací presidentem republiky s ním vyslovilo souhlas Fe-
derální shromáždění ČSSR ve smyslu článku 36 odst. 3 ústav-
ního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci.
V Praze dne 26. září 1979
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.