FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1979
III. volební období
64
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Norského království o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Oslu dne 27. června 1979
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Norského království o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsanou v Oslu dne 27. června 1979.
Důvodová zpráva
Příjmy, které občané a organizace dosahují z ciziny,
mohou být za určitých podmínek podrobeny zdanění jak v tu-
zemsku tak i v cizině. Podobně majetek, který je umístěn
v cizině, může být zdaněn jak ve státě, kde je bydliště či
sídlo vlastníka, tak i ve státě, kde je takový majetek
umístěn.
Tím dochází k dvojímu zdanění, které je výsledkem
kolize daňových předpisů dvou nebo více států. Dvojí zda-
nění nepříznivě ovlivňuje rozvoj mezinárodní hospodářské
spolupráce a je proto považováno za nežádoucí. Nejúčinněj-
ším prostředkem, jímž lze dvojí zdanění vyloučit, je mezi-
národní smluvní úprava.
Smlouva mezi vládou Československé socialistické re-
publiky a vládou Norského království o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a
z majetku upravuje problematiku dvojího zdanění všech dru-
hů příjmu i majetku občanů a organizací, kteří mají na
území smluvních států bydliště či sídlo.
K jednotlivým ustanovením smlouvy se uvádí:
K Článku 1
Smlouva se vztahuje na občany a organizace, pokud
mají bydliště nebo sídlo v některém ze smluvních států.
Státní občanství není rozhodující.
K článku 2
Smlouva se vztahuje na všechny současné i budoucí
daně, vybírané z příjmu, ze zisku, z přírůstku hodnoty a
z majetku.
- 2 -
K článkům 3, 4 a 5
V těchto článcích jsou obsaženy definice výrazů
použitých ve smlouvě, aby se vyloučila možnost různého je-
jich výkladu. Některé výrazy, které jsou významné pouze
pro určitý Článek smlouvy, jsou definovány přímo v přísluš-
ném článku.
K článku 6
Výnosy z nemovitého majetku mohou být zdaněny ve
státě, ve kterém je tento majetek umístěn, bez ohledu na
způsob využívání tohoto majetku.
K článku 7
Zisky z průmyslové nebo obchodní činnosti podniků
mohou být zdaněny jen ve státě, ve kterém má podnik sídlo.
V druhém smluvním státě mohou být zdaněny jen tehdy, jest-
liže byly dosaženy z činnosti vykonávané podnikem v druhém
smluvním státě pomocí trvalého zařízení tam umístěného ne-
bo pokud plynou z určitých zdrojů, pro které je ve smlouvě
výslovné ustanovení odlišné.
K článku 8
Zisky z námořní nebe letecké dopravy mohou být zda-
něny jen ve státě, ve kterém je skutečné vedení podniku.
K článku 9
Ustanovení tohoto článku umožňuje zabránit daňovému
úniku ve formě skrytého převodu zisku mezi podniky na sobě
závislými.
- 3 -
K článku 10
Zdanění dividend ve státě, ve kterém má sídlo spo-
lečnost dividendy vyplácející, nesmí překročit 5 %, je-li
příjemcem jiná společnost, která vlastní nejméně 25 % jmění
společnosti vyplácející dividendy; v ostatních případech
nesmí zdanění činit více než 15 %.
K článku 11
Úroky mohou být zdaněny pouze ve státě příjemce.
K článku 12
Zdanění licenčních poplatků za využívání patentů a
jiných průmyslových práv nesmí ve státě zdroje činit více
než 5 %.
K Článku 13
Článek 13 upravuje zásady pro zdanění zisků, které
byly docíleny ze zcizení majetku.
K článku 14
Příjem ze samostatně vykonávané výdělečné činnosti
fyzických osob (svobodná povolání) může být zdaněn jen ve
státě, ve kterém má bydliště příjemce. V druhém státě mů-
že být takový příjem zdaněn, byl-li dosažen pomocí trvalé-
ho zařízení, které má tato osoba v druhém státě k výkonu
své činnosti.
K článkům 15 a 16
Příjem z pracovního poměru může být zdaněn ve státě
bydliště. V druhém smluvním státě může být takový příjem
zdaněn jen tehdy, byla-li práce vykonávána v tomto druhém
- 4 -
státě a byly-li splněny některé další podmínky. Tantiémy
mohou být zdaněny pouze ve státě, ve kterém má sídlo spo-
lečnost, která je vyplácí.
K Článku 17
Příjmy umělců a sportovců za osobní umělecké a
sportovní výkony mohou být zdaněny ve státě, kde byla čin-
nost vykonávána.
K článku 18
Tento článek upravuje zdanění platů a penzí funkci-
onářů státní správy.
K článku 19
Ustanovení tohoto článku upravuje zdanění penzí ji-
ných než těch, které vyplácí stát za výkon činnosti ve
správním aparátu státu.
K článku 20
Studentům, kteří studují nebo konají přechodně pra-
xi v druhém státě, se přiznávají daňové úlevy.
K článku 21
V tomto článku se stanoví zásada pro zdanění všech
příjmů, na které se nevztahuje žádné z předchozích ustano-
vení smlouvy.
K článku 22
Zdanění majetku je upraveno podle podobných zásad
jako zdanění zisků z jeho zcizení (článek 13).
- 5 -
K článku 23
Článek 23 upravuje postup v daňovém řízení ve státě
bydliště nebo sídla poplatníka, aby bylo zabráněno dvojí-
mu zdanění příjmů, které mohou být podle smlouvy zdaněny
také v druhém státě;
K článkům 24, 25 a 26
Ustanovení těchto článků obsahují zásadu rovného
nakládání, řešení sporných případů dohodou a výměnu
informací.
K článku 27
Daňové výsady diplomatických a konzulárních úřední-
ků zůstávají nedotčeny.
K článkům 28 a 29
Závěrečná ustanovení upravují nabytí platnosti a
ukončení smlouvy.
Nedílnou částí smlouvy je protokol, k jehož usta-
novením se uvádí:
K bodu I:
Pokud by došlo k dvojímu zdanění v souvislosti
s činnostmi vykonávanými v oblasti pevninské mělčiny
(geologický průzkum, těžba zemního plynu, nafty a
nerostů z mořského dna), dohodnou se příslušné úřady
smluvních států na vhodných opatřeních za účelem vy-
loučení dvojího zdanění.
- 6 -
K bodu II
K žádosti Norska může být článek 23 upravující způsob
vyloučení dvojího zdanění nahrazen novým zněním dohodnutým
v protokole. K této změně může dojít v souvislosti se změ-
nou norských daňových předpisů.
Smlouva vyžaduje souhlas Federálního shromáždění
podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, a ratifikaci prezidentem re-
publiky, protože upravuje odchylně od ustanovení federál-
ních zákonů daňové povinnosti občanů a organizací, posky-
tuje daňová osvobození a jiné úlevy. Jde o výjimky z plat-
ných čs. zákonů, které překračují rámec zmocnění daných
těmito zákony ministerstvu financí.
V Praze dne 23. srpna 1979
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické republiky
a
vládou Norského království
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmů a z majetku.
Vláda Československé socialistické republiky
a
vláda Norského království,
vědomý si potřeby usnadňovat obchod a podporovat hospo-
dářskou spolupráci v souladu se Závěrečným aktem Konference
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,
se dohodly uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z
majetku.
Za tím účelem dohodly toto:
Článek 1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které nejí bydliště
či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku,
vybíráno ve prospěch každého smluvního státu, jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně,
vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisku se zcizení movitého
nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd nebo platů,
placených podniky a daní z přírůstku hodnoty.
- 2 -
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československu:
- odvod ze zisku a daň ze zisku,
- daň ze mzdy,
- daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,
- daň zemědělská,
- daň z příjmů obyvatelstva,
- daň domovní a
- odvod z jasní
(dále nazývané " československá daň");
b) v Norsku:
- státní, okresní a obecní daně z příjmu včetně
státních přípěvků ve prospěch daňového
vyrovnávacího fondu a zvláštní daň z příjmu z těžby
a dopravy nafty;
- státní a obecní daně z majetku;
- státní daně ze zisku zahraničních ušlou a
- daň námořníků
(dále nazývané "norská daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na všechny daní stejného
nebo podstatně podobného druhu, které budou vybírány po podpisu
smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady
smluvních států si vzájemně sdělí všechny významné změny, které
byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Československou
socialistickou republiku;
- 3 -
b) výraz "Norsko" označuje Norské království a zahrnuje,
pokud je použit v zeměpisném významu, jeho teritoriální vody a
mořské dno a podzemí podmořských pásem přiléhajících k terito-
riálním vodám, nad nimiž Norsko vykonává v souladu s mezinárod-
ním právem suverenní práva za účelem průzkumu těchto oblastí a
těžby jejich přírodních zdrojů, avšak s výjimkou ostrovů Svalbard,
Jan Mayen a norských závislých území mimo Evropu;
c) výřezy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát"
označují podle souvislosti Československo nebo Norsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a
všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nosite-
le práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik
druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný osobou mají-
cí bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik
provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany
některého smluvního státu,
(ii) všechny právnické osoby, osobní společnosti a
sdružení osob, které byly zřízeny podle práva
platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje každou dopravu,
prováděnou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem,
jehož místo skutečného vedení je v některém smluvním státě,
pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány pouze mezi místy v dru-
hém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa ministra financí Česko-
slovenské socialistické republiky nebo jeho zmocně-
ného zástupce;
- 4 -
(ii) v případě Norska ministra financí a cel nebo
jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží
podle práva tohoto smluvního státu, které upravuje daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje od-
lišný výklad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluv-
ním státě" označuje ve smyslu této smlouvy osobu, která je podle
práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu
svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jiného podob-
ného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1
bydliště v obou smluvních státech, postupuje se takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom
státě, ve kterém má stály byt. Jestliže má stálý byt v obou
státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ke kterému,
má užší osobni a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato
osoba středisko životních zájmů nebo jestliže nesa stálý byt
v žádném z těchto států, předpokládá se, že má bydliště v tom
státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech
nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá
se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou
států nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, upraví
příslušné úřady obou států otázku vzájemnou dohodou.
- 5 -
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle usta-
novení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá
se, že na sídlo v tom státě, v němž je místo jejího skutečného
vedení.
Článek 5
Stála provozovna
Stála provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této
smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává
zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
o) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu a
f) důl, ložisko, oleje nebo plynu, lom nebo jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo montáž jsou stálou provozovnou jen
tehdy, jestliže trvají déle než l2 měsíců.
4. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vysta-
vení nebo k dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze
za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze
za účelem zpracováni jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze
za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje
pouze za ucelen provádění reklamy, poskytovaní informací, pro-
vádění vědeckých rešerší nebo podobných činností pro podnik,
liteře nají přípravný nebo pomocný charakter.
- 6 -
5. Jestliže osoba - jiná než nezávislý zástupce ve smyslu.
odstavce 6 - jedná za podnik a má v některém smluvním státe
plnou moc uzavírat jménem, podniku smlouvy a jestliže tam tuto
plnou moc obvykle využívá, posuzuje se podnik, nehledě na
ustanovení odstavců 1 a 2 tak, jako by měl v tomto státě stálou
provozovnu pro všechny činnosti vykonávané touto osobou pro
podnik, ledaže se činnosti této osoby omezují na činnosti vyjme-
nované v odstavci 4, které kdyby byly vykonávány prostřednictvím
trvalého zařízení pro podnikání, by toto zařízení neučinily stá-
lou provozovnou podle ustanovení tohoto odstavce.
6, Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v ně-
kterém smluvním statě jenom proto, že v tomto státě vykonává
svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře
nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci
své řádné činnosti,
7. Skutečnosti že společnost, která má sídlo v jednom
smluvním státe, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která v tomto
druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této
společnosti stálou provozovnu druhé společnosti,
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy z nemovitého majetku, včetně příjmů ze země-
dělských a lesních podniků, mohou být zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je takový majetek umístěn.
2, e) Výraz "nemovitý majetek" bude s výhradou ustanovení
uvedených pod písmeny b) a c) definován ve shodě s právem smluv-
ního státu, ve kterém je takový majetek umístěn.
b) Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě
příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář země-
dělských a lesních podniků, práva, na která se aplikují ustanovení
- 7 -
občanského práva vztahující se na nemovitý majetek, požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy,
placené za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů.
c) Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použiji na příjmy z přímého
užívání, nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu užívání
nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí také pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a na příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zda-
něny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě,
avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této
stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této
stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla
jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo podobné činnosti
za stejných nebo podobných podmínek a byla zcela nezávislá ve
styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje ode-
číst náklady, vynaložené na tuto stálou provozovnu včetně výloh
vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve státe, v němž
je tato stálá provozovna umístěna či jinde.