Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1979
III. volební období
60
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o konzulárních stycích, podepsaná v Praze dne 14. března 1979
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Dohodou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o konzulárních stycích, podepsanou v Praze dne 14. března 1979.
Důvodová zpráva
V rámci doplňování československého systému dvoustranných
konzulárních úmluv, které progresivně doplňují úpravu konzulár-
ních styků zakotvenou v mnohostranné Vídeňské úmluvě o konzulár-
ních stycích z roku 1963, navrhla ČSSR sjednání dvoustranné
konzulární úmluvy i Rakouské republice.
Československá zahraniční politika věnuje vztahům s Rakouskou
republikou zvláštní pozornost, neboť jde o sousední stát a o stát,
který považuje - v souladu se zájmy ostatních ZSS - za důležitý
stabilizační faktor v Evropě, což vyplývá ze Státní smlouvy o obno-
vení nezávislého a demokratického Rakouska a z rakouského zákona
o neutralitě.
V průběhu uplynulého roku 1978 došlo k dalšímu prohloubení
normalizace našich vztahů s Rakouskem. Významný impuls k tomuto
procesu byl dán prvou oficiální návštěvou předsedy vlády ČSSR
L. Štrougala v Rakouské republice v listopadu 1977. Prohloubení
normalizace se projevilo v intenzifikaci politických styků. Ra-
kousko oficiálně navštívil ministr financí ČSSR L. Lér na pozvání
rakouského vicekancléře a ministra financí Androsche v březnu 1978.
V květnu 1978 byl na oficiální návštěvě v Rakousku ministr zahranič-
ních věcí B. Chňoupek. V červnu 1978 se uskutečnila prvá oficiální
návštěva rakouské parlamentní delegace v čele s předsedou rakouské
Národní rady A. Benyou v ČSSR. Předseda ÚRO K. Hoffmann byl v listo-
padu 1978 na prvé oficiální návštěvě v Rakousku na pozvání předsedy
rakouských odborů A. Benyi. Ve dnech 25. a 26. ledna t. r. došlo k pra-
covní schůzce předsedy vlády ČSSR L. Štrougala s rakouským kancléřem
Kreiskym v ČSSR, na které projednali v pozitivním duchu otázky vzá-
jemných vztahů. V nedávných dnech ČSSR oficiálně navštívil na pozvá-
ní prezidenta ČSSR rakouský spolkový prezident dr. Kirchschläger.
Návštěva, její výsledky znamenaly završení normalizace vzájemných
vztahů, v uplynulém období bylo tedy možné zaznamenat konstruktivní
rakouský oficiální přístup k vzájemným vztahům. Rakouská strana při
všech rozhovorech dává najevo politický zájem a vůli uskutečňovat
další kroky směřující k prohlašování vzájemných vztahů. Postoje ra-
kouských oficiálních osobností opravňují k přesvědčení, že rakouská.
- 2 -
vláda má zájem vztahy s námi intezifikovat a přikládá jim - stejně
jako ČSSR - širší význam v kontextu s uvolňováním mezinárodního
napětí.
Celkový příznivý vývoj vztahů s Rakouskem se projevuje i
ve smluvní oblasti. Za období od října 1977 do konce r. 1978 bylo
s Rakouskem sjednáno 6 smluvních dokumentů, mezi nimi dohoda o zří-
zení silničních přechodů na společných hranicích, dohoda o spoluprá-
ci v oblasti kultury, školství a vědy, smlouva o ochraně údajů o pů-
vodu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových
výrobků odkazujících na původ a smlouva o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu a z majetku.
V rámci procesu sjednávání smluvních dokumentů v různých obla-
stech vzájemných vztahů navrhla ČSSR Rakousku i sjednání konzulární
úmluvy. Vzhledem k tomu, že oba státy jsou smluvními stranami Vídeň-
ské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963, která představuje me-
zinárodní standard úpravy konzulárních styků, dohodly se obě strany
sjednat dohodu, která by navazovala na Vídeňskou úmluvu a doplňova-
la ji a která by upravovala pouze otázky, které nejsou Vídeňskou
úmluvou pokryty nebo které budou upraveny odlišně od Vídeňské úmluvy,
Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Rakou-
skou republikou o konzulárních stycích odpovídá požadavkům, které
ČSSR klade na dvoustranné konzulární úmluvy. Zaměřuje se především
na dvě oblasti: na oblast funkcí konzulárních úřadů a na oblast vý-
sad a imunit konzulárních úřadů a jejich pracovníků.
V prvé z uvedených oblastí podrobněji než Vídeňská úmluva
upravuje konzulární funkce v otázkách cestovních dokladů /článek 2/,
v otázkách notářských a matričních /články 3 a 4/, doručování soud-
ních a mimosoudních dokumentů /článek 6/, ochrany zájmů mladistvých
a osob, které nemají plnou způsobilost k právním úkonům /článek 7/,
ochrany zájmů státních příslušníků vysílajícího státu ve věcech dě-
dických /článek 8/, v otázkách zastupování státních příslušníků vy-
sílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu
/článek 9/, jakož i v otázkách výkonu práva dozoru a inspekce pokud
- 3 -
jde o lode majíci příslušnost vysílajícího státu a letadla regi-
strovaná ve vysílajícím státe a jejich posádky /články 10 a 14/.
Články 12 a 13 dohody upravují některé další otázky konzulár-
ních funkcí v oblasti notářské, které Vídeňskou úmluvou upraveny
nejsou.
Oblasti postavení, práv, výsad a imunit konzulárního úřadu
se týkají články 15 - 19.
Článek 15 upravuje podrobněji než Vídeňská úmluva otázky sou-
visející s umístěním konzulárního úřadu a ubytováním jeho pracovní-
ků. Článek 16 zajišťuje plnou nedotknutelnost konzulárních místností
a sídla vedoucího konzulárního úřadu. Tento článek jde nad rámec
úpravy stanoveno Vídeňskou úmluvou, která omezuje nedotknutelnost
konzulárních místností v případech živelných pohrom. Články 17 a 18
se týkají styku občanů vysílajícího státu s konzulárním úřadem.
Článek 13 upravuje přímý styk konzulárního úředníka s příslušnými
místními orgány.
Oblast výsad a imunit pracovníků konzulárního úřadu a jejich
rodinných příslušníků upravují články 20 - 25.
Na rozdíl od Vídeňské úmluvy, která stanoví výjimku z osob-
ní nedotknutelnosti vedoucího konzulárního úřadu pro případy těžké-
ho zločinu a pro případy výkonu pravomocného soudního rozhodnutí
k postihu takového trestného činu, a která omezuje vynětí vedoucího
konzulárního úřadu z jurisdikce soudních a správních orgánů přijí-
majícího státu pouze na úkony prováděné při výkonu konzulárních funk-
cí, stanoví článek 20 pro vedoucího konzulárního úřadu plnou osobní
nedotknutelnost a plné vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího
státu. Pokud jde o občanskoprávní a správní jurisdikci stanoví pou-
ze takové výjimky, které jsou stanoveny i pro pracovníky diplomatic-
kých misí.
článek 21 rozšiřuje ve srovnání s Vídeňskou úmluvou vynětí
pracovníků konzulárního úřadu z jurisdikce přijímajícího státu po-
kud jde o úkony prováděné při výkonu jejich funkcí i na členy slu-
žebního personálu.
- 4 -
článek 22 rozšiřuje odpovídajícím způsobem výsady a imunity
i na rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu. Obdobné i člá-
nek 23 jde nad rámec Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích, když
imunitu, kterou poskytuje její článek 44 ve věci odmítnutí svědec-
tví, rozšiřuje rovněž na členy administrativního a technického per-
sonálu a na rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu.
Toto pojetí poskytování výsad a imunit pracovníkům konzulár-
ního úřadu a členům jejich rodin plně odpovídá koncepci prosazova-
né do konzulárních úmluv československou socialistickou republikou
i ostatními socialistickými státy.
Dohoda podléhá podle svých závěrečných ustanovení ratifikaci
prezidentem republiky. Vstoupí v platnost počátkem třetího měsíce
po výměně ratifikačních listin. Bude platit neomezeně a stanoví
jednoroční výpovědní lhůtu.
Dohoda mezi československou socialistickou republikou a Ra-
kouskou republikou o konzulárních stycích vytváří základ pro další
rozvoj konzulárních styků mezi oběma státy, který se pozitivně od-
razí i v jiných oblastech čs. -rakouských vztahů.
Vzhledem k tomu, že Dohoda o konzulárních stycích mezi Čes-
koslovenskou socialistickou republikou a Rakouskou republikou je
mezinárodní smlouvou politickou, vyžaduje v souladu s čl. 36 odst.
3 ústavního zákona č. 143/1968 o čs. federaci před ratifikací pre-
zidentem republiky souhlas Federálního shromáždění.
V Praze dne 12. dubna 1979
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Dohoda
mezi československou socialistickou republikou a Rakouskou re-
publikou o konzulárních stycích
Prezident československé socialistické republiky
a
Spolkový prezident Rakouské republiky
vycházejíce z toho, že oba státy ratifikovaly Vídeňskou úmluvu
o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963,
vedeni přáním ustanovení této Úmluvy ve smyslu jejího článku 73
odstavce 2 potvrdit, opatřit dodatky a doplnit a tím přispět rovněž
k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi oběma státy v souladu s usta-
noveními Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě,
potvrzujíce, že Vídeňská úmluva o konzulárních stycích bude
i nadále platit pro otázky, jež nejsou výslovně upravovány touto
Dohodou,
se rozhodli uzavřít v souladu s článkem 73 odstavcem 2 Vídeňské
úmluvy o konzulárních stycích tuto Dohodu a za tímto účelem jmenova-
li svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické republiky:
Ing. Bohuslava Chňoupka...................
ministra zahraničních věcí
Spolkový prezident Rakouské republiky:
Dr. Willibarda Pahra.......................
spolkového ministra zahraničních věcí
kteří, vyměnivše si svá plné moci, jež byly shledány v dobré a ná-
ležité formě, se dohodly takto:
- 2 -
Článek 1
1/ Definice uvedené v článku 1 odst. 1 Vídeňské úmluvy
o konzulárních stycích /dále "Úmluvy"/ se použijí stejným způ-
sobem v této Dohodě.
2/ Pro účely této Dohody znamená výraz rodinný příslušník
manžela člena konzulárního úřadu, děti a rodiče člena konzulár-
ního úřadu a jeho manžela pokud tyto osoby žijí s členem ve spo-
lečné domácnosti.
3/ Ustanovení této Dohody, která se vztahují na obřany vysí-
lajícího státu, se obdobně použijí rovněž na právnické osoby, jakož
na osobní společnosti obchodního práva, jež byly zřízeny podle práv-
ních předpisů vysílajícího státu nebo v něm mají své sídlo.
Článek 2
Při výkonu funkcí podle článku 5 bod d/ Úmluvy je konzu-
lární úředník zejména oprávněn
a/ vydávat, prodlužovat, měnit rozšiřovat nebo odnímat
pasy nebo jiné cestovní doklady občanů vysílajícího
státu?
b/ vydávat vstupní, návratná a průjezdní víza osobám,
které chtějí cestovat do vysílajícího státu, vycestovat
z něho nebo jím projíždět.
- 3 -
Článek 3
1/ Při výkonu funkci podle článku 5 bod f/ Úmluvy je konzulár-
ní úředník oprávněn zejména
a/ vést seznam občanu vysílajícího státu, kteří mají bydliště
nebo místo pobytu v jeho konzulárním obvodě;
b/ v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat
žádosti a prohlášení a vydávat doklady týkající se státního
občanství;
c/ vést knihy narození a úmrtí občanů vysílajícího státu;
to však nezbavuje občany vysílajícího státu povinnosti dodr-
žovat příslušné právní předpisy platné v přijímajícím státě;
d/ ověřovat doklady, které jsou vystaveny příslušnými úřady
přijímajícího státu a jsou určeny pro použití ve vysílajícím
státě;
e/ ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na dokladech,
jakož i opisy dokladů a výpisy z dokladů;
f/ ověřovat podpisy občanů přijímajícího státu na dokladech,
jakož i opisy dokladů a výpisy z dokladů, které jsou určeny
pro úřady a veřejnoprávní instituce vysílajícího státu.
2/ Pokud to vyžadují právní předpisy přijímajícího státu,
uvědomí konzulární úředník příslušné úřady přijímajícího státu
o úkonech provedených podle odst. 1 bod c/.
- 4 -
Článek 4
Konzulární úředník je rovněž oprávněn pokud níže uvedené práv-
ní úkony a smlouvy neodporují právním předpisům přijímajícího stá-
tu/ notářskou formou sepisovat nebo ověřovat v přijímajícím státě
a/ právní úkony a smlouvy mezi občany vysílajícího státu,
jakož i jednostranní právní úkony těchto osob, pokud na pod-
kladě těchto právních úkonů a smluv nedochází ke vzniku,
změnám nebo zániku práv na nemovitosti ležící v přijímají-
cím státě.
b/ závěti nebo jiná prohlášení týkající se dědictví občanů
vysílajícího státu;
c/ právní úkony a smlouvy týkající se výlučně majetku ve vy-
sílajícím státe nebo zde projednávaných záležitostí,
bez ohledu na státní občanství stran.
Článek 5
1/ Konzulární úředník je oprávněn
a/ přijímat od občanů vysílajícího státu do úschovy písemnosti,
peníze, cenné věci a jiné předměty;
b/ přijímat od úřadů přijímajícího státu k předání vlastníkem
písemnosti, peníze, cenné věci a jiné předměty, které obča-
né vysílajícího státu ztratili během svého pobytu v přijí-
majícím státě.
2/ Předměty, které byly vzaty na základě odst. 1 do úschovy,
mohou být z přijímajícího státu vyvezeny pouze tehdy, neodporuje-li
to právním předpisům tohoto státu.
- 5 -
Článek 6
Při výkonu funkcí podle článku 5 bod j/ Úmluvy konzulární
úředník může zejména
a/ vystavovat výpisy a jednoduché nebo ověřené kopie každého
dokladu, který sepsal v rámci svého oprávnění;
b/ překládat listiny a dokumenty nebo ověřovat jejich překlad;
c/ přijímat a zaznamenávat prohlášení občanů vysílajícího
státu;
d/ vystavovat pro zboží doklady o původu a jiné analogické
průkazy;
e/ zasílat soudní a mimosoudní písemnosti a vyřizovat žádosti
o právní pomoc v občanskoprávních záležitostech, pokud to
odpovídá platným mezinárodním úmluvám a v případě, že ne-
existují, pokud je to v souladu s právními předpisy přijí-
majícího státu.
Článek 7
Při výkonu funkcí podle článku 5 bod h/ Úmluvy je konzulární
úředník zejména oprávněn zakročit u úřadů přijímajícího státu
za účelem hájení práv a zájmů nezletilých občanů vysílajícího
státu, občanů vysílajícího státu, jimž byl ustanoven opatrovník ne-
bo poručník a nepřítomných občanů vysílajícího státu. Jestliže je
nutno úředně jmenovat pro občana vysílajícího státu opatrovníka,
poručníka nebo jiného zástupce, uvědomí úřady přijímajícího státu
za tím účelem konzulárního úředníka. Konzulární úředník má právo
předkládat vhodné návrhy týkající se osoby, která má být jmenována.
- 6 -
Článek 6
1/ V případě úmrtí občana vysílajícího státu v přijímajícím
státě příslušný úřad přijímajícího státu uvědomí o tom neprodleně
konzulárního úředníka vysílajícího státu a zašle mu bezplatně úmrtní
list nebo jiný doklad potvrzující úmrtí.
2/ Dozví-li se úřad přijímajícího státu o existenci dědictví
v tomto státě, na které má nárok občan vysílajícího státu, který
nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, uvědomí o tom tento úřad
neprodlené konzulárního úředníka vysílajícího státu a poskytne mu
všechny dostupné informace o případných dědicích, odkazovnících a
nepominutelných dědicích, o jejich bydlišti nebo místu pobytu a o exi-
stenci závěti. Konzulární úředník uvědomí úřad přijímajícího státu,
dozví-li se o tom z jiného pramene.
3/ Příslušné úřady přijímajícího státu učiní v případě stano-
veném v odst. 2 a za předpokladu, že majetkové předměty náležející
k dědictví se nacházejí na území tohoto státu, opatření k zajištění
a správě dědictví a předají konzulárními úředníkovi v souladu
s právníci předpisy přijímajícího státu všechny dostupné informace
o dědictví. Provádění těchto opatření se může konzulární úředník
účastnit buď sám nebo prostřednictvím zástupce.
4/ V případě, že po splnění formalit týkajících se dědictví
na území přijímajícího státu movitý majetek nebo výtěžek z prodeje
movitého a nemovitého majetku připadne dědici nebo odkazovníkovi,
který je občanem vysílajícího státu a nemá trvalé bydliště na území
přijímajícího státu a nezvolil si zástupce, předá se zmíněný maje-
tek nebo výtěžek z jeho prodeje konzulárnímu úředníkovi vysílají-
cího státu k dispozici oprávněného, jestliže
a/ je prokázano, že tento je dědicem nebo odkazovníkem;
b/ příslušné úřady případně daly souhlas s předáním dědictví
nebo výtěžku z jeho prodeje;
e/ byly uhrazeny nebo zajištěny všechny dluhy zůstavitele
přihlášené v průběhu lhůty předepsané na základě právních
předpisu přijímajícího státu;
- 7 -
d/ byly uhrazeny nebo zajištěny všechny dívky a poplatky
v souvislosti s dědictvím.
5/ V případě, že občan vysílajícího státu, který nemá trvalé
bydliště v přijímajícím státě, zemře během pobytu na území tohoto
státu, předají se jeho osobní předměty, jeho movitý majetek a
hodnoty, na něž neuplatnil nárok přítomný dědic nebo zmocněnec
osoby mající na ně nárok, bez zvláštního řízení konzulárnímu úřed-
níkovi vysílajícího státu za předpokladu, že nároky věřitelů zesnu-
lého v přijímajícím státě byly uspokojeny nebo zajištěny.
6/ Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu vyvézt majetek uvedený v odst. 4 a 5.
7/ Konzulární úředník jako zástupce zúčastněných osob nemůže
být z tohoto důvodu osobně postihován příslušnými úřady v souvislo-
sti s jakoukoli dědickou záležitostí.
Článek 9
Právo zastupovat občany vysílajícího státu před soudy nebo
jinými orgány přijímajícího státu, uvedené v článku 5 bodě i/
Úmluvy, pozbývá platnosti, jakmile zastupované osoby zvolí svého
zástupce nebo samy převezmou hájení svých práv.
Článek 10
Při výkonu funkcí podle článku 5 bodu 1/ Úmluvy je konzulární
úředník zejména oprávněn vstoupit na palubu lodi, jakmile je lodi po-
volen volný styk s pobřežím. Od tohoto okamžiku mohou kapitán lodi,
jakož i členové posádky navázat spojení s konzulárním úředníkem. Kon-
zulární úředník je rovněž oprávněn obracet se na úřady přijímajícího
státu se žádostí o pomoc ve všech záležitostech týkajících se lodí vy-
sílajícího státu a jejich posádek.
- 8 -
Článek 11
Při výkonu funkcí podle článku 5 bodů k/ a l/ Úmluvy je kon-
zulární úředník zejména oprávněn, aniž by tím byla dotčena pra-
vomoc úřadů přijímajícího státu,
a/ vyšetřovat každou událost týkající se lodi vysílajícího
státu, ke která došlo v průběhu plavby, v přístavu nebo
kotvišti, vyslechnout kapitána lodi a členy její posádky,
kontrolovat lodní doklady, přijmout objasnění cíle plavby
lodi, jakož i napomáhat při vjezdu lodi do přístavu, kotviště.
během jejího pobytu v přístavu nebo kotvišti a při opuště-
ní přístavu nebo kotviště;
b/ řešit spory mezi kapitánem lodi vysílajícího státu a
členy posádky včetně sporů vyplývajících z pracovního pomě-
ru, pokud to neodporuje právním předpisům smluvních stran
c/ Činit opatření k lékařskému ošetření nebo návratu kapitána
nebo některého člena posádky lodi vysílajícího státu domů
d/ přijmout, vystavit nebo ověřit každé prohlášení nebo každou
jinou listinu, kterou vyžaduje vysílající stát v souvislostmi
s loďmi.
Článek 12
1/ Zamýšlí-li úřad přijímajícího státu provést jakékoli
donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu nebo zde pro-
vést vyšetřování, uvědomí o tom úřady připínajícího státu konzulár-
ního úředníka. Oznámení musí být učiněno před zahájením tohoto opa-
tření, aby konzulární úředník mohl být přítomen jeho provádění. Pokud
v naléhavých případech nebylo možno konzulárního úředníka uvědomit
a tento nebyl přítomen při provádění opatření, uvědomí úřady přijíma-
jícího státu neprodleně konzulárního úředníka o provedených opatřeních.
2/ Odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže kapitán nebo některý
člen posádky lodi vysílajícího státu má být vyslechnut na pevnině.
- 9 -
3/ Tento článek se nevztahuje na celní, pasovou a zdravotní
prohlídku, jakož i na úkony prováděné na žádost nebo se souhlasem
kapitána lodi.
Článek 13
1/ Úřady přijímajícího státu neprodleně oznámí konzulárnímu
úředníkovi, jestliže loď přijímajícího státu ztroskotá, najede
na mělčinu nebo utrpí jakoukoli jinou havárii v přijímajícím
státě nebo jestliže je na břehu nebo v blízkosti břehu přijíma-
jícího státu nalezen nějaký majetkový předmět včetně části nákla-
du havarované lodi třetího státu patřící do vlastnictví příslušníka
vysílajícího státu. Úřady přijímajícího státu uvědomí konzulární-
ho úředníka rovněž o opatřeních, která učinily pro záchranu lidí,
lodi, jejího nákladu, jiných majetkových předmětů nacházejících se
na lodi nebo pro záchranu jiných majetkových předmětů patřících
k lodi nebo jejímu nákladu, které se dostaly přes palubu.
2/ Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc havaro-
vaná lodi uvedené v odst. 1, jejím cestujícím a členům posádky,
za tímto účelem se může obracet na příslušné úřady přijímajícího
státu s žádostí o pomoc.
3/ Konzulární úředník je oprávněn, pokud to neodporuje právním
předpisům přijímajícího státu, účastnit se vyšetřování zahájeného
za účelem zjištění příčin havárie, najeti na mělčinu nebo ztrosko-
tání.
článek 14
Články 10 až 13 se obdobně používají i pro civilní vzdušná
dopravní prostředky vysílajícího státu.
- 10 -
Článek 15
1/ Vysílající stát může za podmínek a formou, které jsou
stanovaný právními předpisy přijímajícího státu
a/ získat do vlastnictví, užívaní nebo vlastnit nemovitosti,
budovy nebo části budov pro potřebu konzulárního úřadu
nebo ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou obča-
ny vysílajícího státu;
b/ pro tyto účely stavět budovy nebo části budov;
c/ prodat práva nebo majetek uvedené v bodech a/ a b/.
2/ Vysílající stát není osvobozen od povinnosti dbát právních
předpisů přijímajícího státu platných pro území, na němž se nemo-
vitosti nacházejí, a týkajících se stavebnictví, územního plánování
a ochrany památek.
Článek 16
1/ Místnosti konzulárního úřadu a sídlo vedoucího konzulárního
úřadu jsou nedotknutelné. Úřady přijímajícího státu mohou do nich
vstoupit pouze se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu nebo ve-
doucího diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím stát
nebo osoby jimi zmocněné.
2/ S výhradou ustanovení odstavce 1 má přijímající stát zvláštní
povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzu-
lárního úřadu před jakýmkoli vniknutím nebo poškozením a k zabránění
jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstoj-
nosti.
3/ Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení, majetek kon-
zulárního úřadu a jeho dopravní prostředky jsou osvobozeny od jaké-
hokoli zabavení pro účely národní obrany nebo veřejného zájmu.
- 11 -
Článek 17
Přijímající stát nebude žádným způsoben omezovat přístup
občanů vysílajícího státu na konzulární úřad.
Článek 10
1/ Při provádění článku 36 odst. 1 bodů b/ a c/ Úmluvy
příslušné úřady přijímajícího státu uvědomí na žádost dotyční
osoby neprodleně, nejpozději však v průběhu pěti dnů, konzulární
úřad vysílajícího státu o jakémkoli předběžném zadržení, zatčení
nebo jakémkoli jinam způsobu omezení osobní svobody občana vysíla-
jícího státu, aby konzulární úředník mohl učinit potřebná opatřa-
ní pro ochranu práv a zájmů dotyčné osoby a aby tato osoba mohla
využít ochrany konzulárního úředníka. Tato opatření zahrnují rovněž
právo navrhnout v souladu s právními předpisy přijímajícího štítu
možnost vést trestní řízení ve vysílajícím státě.
2/ Příslušné úřady přijímajícího státu neprodleně předají veške-
rá oznámení, jež dotyčná osoba adresuje konzulárnímu úředníkovi.
Přijímající stát se dále postará o to, aby dopisy konzulárního úřed-
níka zadrženým občanům vysílajícího státu byly předány adresátům
bez neopodstatněného prodlení.
3/ Konzulární úředník je rovněž oprávněn stýkat se s občanem
vysílajícího státu, který byl předběžně zadržen nebo zatčen, který
si odpykává trest odnětí svobody nebo jemuž byla nějakým jiným způ-
sobem omezena osobní svobodě a navštěvovat ho, hovořit s ním o všech
záležitostech týkajících se plnění konzulárních úkolů v tomto
případě, zejména o hájení práv a zájmů dotyčného, jakož i o okolno-
stech jeho zadržení. Konzulární úředník má dále právo napomáhat
dotyčnému při svolení právního zástupce. Příslušné úřady přijímají-
cího státu zaručí konzulárnímu úředníkovi toto právo nejpozději tý-
den po předběžném zadržení, zatčení nebo jiném omezení osobní svo-
body a poté krátkodobá v přiměřených časových odstupech. Avšak
konzulární úředník, aniž by tím byla dotčena jeho jiná práva podle
- 12 -
Úmluvy a této Dohody, upustí cd činnosti upravené tímto odstavcem
v případě, že dotyčná osoba proti tomu vznese výslovně námitku
v přítomnosti konzulárního úředníka a zástupce příslušných úřadů
přijímajícího státu.
4/ Příslušné úřady přijímajícího státu uvědomí dotyčnou
osobu neprodleně, naprosto srozumitelně a prokazatelně o jeho prá-
vech vyplývajících z odst. 1/, 2/ a 3/, jakož i z čl. 36. odst. 1/
bodů b/ a c/ Úmluvy.
Článek 19
Konzulární úředník je oprávněn stýkat se při výkonu svých
funkcí bezprostředně s příslušnými místními úřady.
Článek 20
1/ Vedoucí konzulárního úřadu je vyňat z trestní jurisdikce
přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být
proto ani zatčen ani zadržen ani nesmí být podroben jinému omeze-
ní osobní svobody.
2/ Vedoucí konzulárního úřadu je rovněž vyňat z jurisdikce
občanskoprávní a správní přijímajícího státu, s výjimkou těchto
případů:
a/ žalob týkajících se soukromého nemovitého majetku nacháze-
jícího se na úžení přijímajícího státu, ledaže by jej ve-
doucí konzulárního úřadu používal z pověření vysílajícího
státu pro účely konzulárního úřadu;
b/ řízení týkajícího se dědictví, v němž se vedoucí konzulární-
ho úřadu účastní jako vykonavatel závěti, správce dědictví,
dědic nebo odkazovník, jakožto soukromá osoba a nikoli jako
zástupce vysílajícího státu;
- 13 -
c/ žalob v souvislosti se svobodným povoláním nebo obchodní
činností, kterou vedoucí konzulárního úřadu vykonáva v při-
jímájícín státě vedle své úřední činnosti;
d/ žalob zahájených třetí osobou z důvodu škody vzniklé při
nehodě způsobené v přijímajícím státě pozemním, vodním nebo
vzdušným dopravním prostředkem;
e/ řízení týkajícího se smluv, které uzavřel vedoucí konzu-
lárního úřadu, aniž by při tom jednal výslovně nebo konklu-
dentně z pověření vysílajícího státu.
3/ Proti vedoucímu konzulárního úřadu mohou být použita exekuční
opatření pouze v případech stanovených v odst. 2 bod a/ až e/ a jen
za předpokladu, že jsou proveditelná bez újmy na nedotknutelnosti
jeho osoby a jeho sídla.
Článek 21
1/ Konzulární úředníci, kteří nejsou vedoucími konzulárního
úřadu a zaměstnanci administrativního a technického personálu ne-
podléhají, pokud jde o úkony, které provádějí při výkonu konzulárních
funkcí, jurisdikci přijímajícího státu. Totéž platí pro členy slu-
žebního personálu, pokud jde o úkony, které provádějí při výkonu
služebních povinností.
2/ Konzulární úředníci, kteří nejsou vedoucími konzulárního úřa-
du, nemohou být ani zatčeni ani zadrženi, ani nesmí být podrobeni ji-
nému omezení osobní svobody s výjimkou případů, kdy úmyslně spácha-
li trestný čin, na který právní předpisy přijímajícího státu stanoví
trest odnětí svobody od pěti let výše, nebo v případě, jde-li o vý-
kon pravomocného soudního rozhodnutí, vydaného v souvislosti s tako-
vým trestným činem.
- 14 -
3/ Odstavce 1 se nepoužije při občanskoprávních žalobách,
a/ pokud vyplývají ze smlouvy, kterou uzavřela jedna z osob
uvedených v odst. 1, aniž by při tom jednala výslovně nebo
konkludentně z pověření vysílajícího státu;
b/ které zahájila třetí osoba z důvodu škody vzniklé v přijí-
majícím státě při nehodě způsobené pozemním, vodním nebo
vzdušným dopravním prostředkem.
4/ Je-li proti některé z osob uvedených v odst. 1 zahájeno
trestní řízení nebo je-li zatčena, zadržena nebo podrobena jinému
omezení osobní svobody, uvědomí úřady přijímajícího státu neprodle-
ně vedoucího konzulárního úřadu.
5/ Je-li proti konzulárnímu úředníkovi, který není vedoucím
konzulárního úřadu, zahájeno trestní řízení, je třeba je vést
s ohledem na služební postavení konzulárního úředníka a takovým
způsobem, který co možno nejméně narušuje výkon konzulárních funkcí.
Vyvstala-li v případe obvinění ze zvláště závažného trestného činu
nutnost vzít konzulárního úředníka do vyšetřovací vazby, je třeba
zahájit řízení proti němu v co nejkratší době.
Článek 22
Ustanovení článku 20 a článku 21 odst. 2/, 4/ a 5/ se použi-
je přiměřeně i na rodinné příslušníky vedoucího konzulárního úřa-
du a konzulárního úředníka, pokud nejsou občany přijímajícího stá-
tu nebo v něm nemají trvalá bydliště.
- 15 -
Článek 23
1/ Imunita podle článku 44 odst. 1 Úmluvy ve věci odmítnutí
svědectví se vztahuje rovněž na Sieny administrativního a technické-
ho personálu.
2/ Ustanovení článku 4 odst. 3 Úmluvy se použije na rodinné
příslušníky členů konzulárního úřadu, včetně těch, kteří jsou
občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalé bydliště.
Článek 24
Ustanovení článku 45 Úmluvy týkajících se vzdání se výsad
a imunit se použije přiměřeně též na výsady a imunity poskytované
podle článků 20 až 23 této Dohody.
Článek 25
Přijímající stát vystaví každému členovi konzulárního úřadu
a každému rodinnému příslušníkovi, pokud nejsou občany přijímají-
cího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, průkaz opatřený fo-
tografií, který potvrzuje jejich totožnost a postavení jakožto
člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka.
Článek 26
Tato Dohoda se nedotýká ustanovení ostatních smluv, které
v. váží jednu nebo obě smluvní strany v době vstupu v platnost té-
to Dohody.
- 16 -
Článek 27
1/ Tato Dohoda podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou
vyměněny co nejdříve v Vídni.. .....
2/ Tato Dohoda vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce
následujícího po měsíci, v němž došlo k výměně ratifikačních listin.
3/ Dohoda může být vypovězena každou ze smluvních stran písemně
diplomatickou cestou rok předem.
Na důkaz čehož zmocněnci smluvních stran tuto Dohodu podepsali
a opatřili pečetěmi.
Dáno v... Praze...........dne... 14. března 1979
ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém,
přičemž obě znění jsou stejně platná.
Za Československou socialistickou
republiku
Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.
Za Rakouskou republiku
Dr. Willibald Pahr v. r.