Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1979
III. volební období
59
Vládní návrh.
kterým se předkládají Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Dodatkový protokol k Že-
nevským úmluvám z 12, srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních
ozbrojených konfliktů (Protokol I), podepsaný v Bernu dne
6. prosince 1978 a Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám
z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemají-
cích mezinárodní charakter (Protokol II), podepsaný v Bernu
dne 6. prosince 1978"
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Dodatkovým protoko-
lem k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně
obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Proto-
kol I), podepsaným v Bernu dne 6. prosince 1978
a Dodatkovým protokolem k ženevským úmluvám
z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených kon-
fliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol
II), podepsaným v Bernu dne 6. prosince 1978.
Důvodová zpráva
Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949
o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů /Protokol I/
a Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochra-
ně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter
/Protokol II/ byly připraveny na diplomatické konferenci o zno-
vupotvrzení a rozvoji mezinárodního humanitárního práva použi-
telného v ozbrojených konfliktech, která proběhla v Ženevě na
čtyřech zasedáních v letech 1974 - 1977.
Dodatkové protokoly doplňují, rozvíjejí a pozměňují ustano-
vení čtyř Ženevských úmluv z 12. srpna 1949, t. j.: Ženevské úm-
luvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených
sil v poli, Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných
a trosečníků ozbrojených sil na moři, Ženevské úmluvy o zacháze-
ní s válečnými zajatci a Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob
za války. Československá socialistická republika je smluvní stra-
nou všech uvedených Ženevských úmluv.
K nejvýznamnějším ustanovením obou Dodatkových protokolů se
uvádí:
1/ Dodatkový protokol, k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949
o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů /Protokol I/
se skládá z preambule, 102 článků a příloh I a II.
Při vypracování textů obou Dodatkových protokolů k Ženevským
úmluvám z r. 1949 byla otázka preambule jednou z nejdiskutovaněj-
ších. Většina kapitalistických států byla původně proti preambuli.
Během jednání však tyto státy myšlenku preambule přijaly. Byly na-
konec ochotny přijmout i odkaz na zákaz použití síly v mezinárod-
ních vztazích v souladu s Chartou OSN, který prosazovaly sociali-
stické státy, odmítly však tu část návrhu socialistických zemí,
jež se odvolávala výslovně na zákaz agrese a na její definici. Jed-
nání skončilo kompromisem, který lze označit z hlediska zájmů
so-
cialistiských zemí za přijatelný.
- 2 -
Článek 1 obsahuje všeobecné zásady a stanoví rozsah aplikace.
Je" jedním z klíčových článků celého Dodatkového protokolu. Jeho
přijetí má velký politický význam, neboť jím byl učiněn průlom
do existujícího mezinárodního humanitárního práva v tom smyslu,
že i -ozbrojené formy národně osvobozeneckého hnutí byly prohlá-
šeny za mezinárodní konflikty, které se ve všech směrech řídí
platným humanitárním právem, nikoli tedy už za konflikty inter-
ního (vnitrostátního) charakteru, za jaké byly považovány Ženev-
skými úmluvami z r. 1949. Rozsah působnosti Dodatkového proto-
kolu se tedy rozšířil o politicky závažnou a progresivní slož-
ku: příslušníci národně osvobozeneckých bojů jsou postaveni na
roven kombatantům, tj. v souladu s či. 43 odst. 2 Protokolu pří-
slušníkům ozbrojených sil bojující strany, a v případě zajetí
válečným zajatcům. Poskytuje se jim stejná ochrana, zakazuje se
proti nim použití všech těch bojových metod a prostředků, které
jsou zakázány proti řádným ozbrojeným silám.
Přijetí článku 1 ovlivnilo velmi pozitivně celé zasedání
diplomatické konference a mělo vliv na koncepci i na text celé
řady dalších článků.
V článku 5 je podrobné rozpracován postup při výběru, jme-
nování a přijímání ochranných mocností, z nichž byla učiněna při
plném respektování svrchovanosti států povinná instituce. Vyme-
zil rovněž práva o povinnosti Mezinárodního výboru Červeného kří-
že.
II. část Protokolu (či. 8-34) je věnována raněným, nemocným
a 'trosečníkům. Rozšiřuje a konkrétněji formuluje ochranu jednot-
livců. Smluvní strany jsou povinny stíhat a trestat každého, kdo
hrubě porušil ustanovení Protokolu. Přitom trestu podléhá nejen
ten, kdo se porušení dopustil, ale i ten, kdo k tomu vydal roz-
kaz. Válčící stát má právo trestat pachatele bez ohledu na jeho
příslušnost. Tyto články obsahují řadu nových ustanovení, k je-
jichž formulaci pomohly návrhy socialistických zemí a zkušenosti
z ozbrojených konfliktů poslední doby, zejména z války ve Viet-
namu a na Blízkém Východě.
- 3 -
Výsledky, jichž diplomatická konference ve své snaze o po-
krokový rozvoj této oblasti humanitárního práva dosáhla a které
jsou zakotveny v této II. části, lze shrnout takto:
a/ právní ochrana, které-se podle Ženevských úmluv z r. 1949
dostávalo především příslušníkům ozbrojených sil, byla Do-
datkovým protokolem rozšířena i na civilní osoby (raněné
nebo nemocné) a na civilní zdravotnický personál;
b/ byla stanovena povinnost chránit fyzickou a duševní ce-
listvost každého jednotlivce;
c/ byla formulována ochrana zdravotnické a letecké přepravy,
jež se stala v soudobých konfliktech skoro nepostradatel-
nou;
d/ byl přijat ucelený jednotný signalizační systém, přizpů-
sobený podmínkám ozbrojeného konfliktu vedeného za pomo-
ci všech prostředků moderní techniky;
e/ byl vytvořen systém, který zajišťuje zprávy a informace o
zmizelých osobách.
III. část Protokolu (Sl. 35 - 47) je věnována způsobům a pro-
středkům vedení války, statutu kombatantů a válečných zajatců.
Tato část je nejdůležitější a nejkomplikovanější z celé nové ko-
difikace. Představuje v mnohých směrech novou koncepci humanitár-
ního práva, za jejíž prosazení vedly delegace socialistických
zemí největší boj.
Článek 35 formuluje tři základní pravidla. První a druhé
znovu potvrzují platnost dvou základních zásad formulovaných už
v dřívějších instrumentech válečného a humanitárního práva (prá-
vo bojujících stran na výběr způsobů a prostředků vedení války
není neomezené; zákaz použití zbraní, munice, materiálu a způso-
bů vedení války, mají-li takovou povahu, že způsobí nadměrná
zranění nebo zbytečné útrapy). Zcela nové pravidlo bylo zakotve-
no do 3» odstavce tohoto článku. Z československé iniciativy,
podporované socialistickými zeměmi, byl vysloven zákaz ekologic-
ké války. Tento článek zakazuje použití způsobů a prostředků ve-
- 4-
dení války, které působí, nebo u nichž se dá očekávat, že mohou
způsobit rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí.
Vedle tohoto zákazu ekologické války se podařilo čs. dele-
gaci a ostatním spoluautorům návrhu dosáhnout i toho, že na ji-
ném místě Protokolu - a to v 51. 55 - byl zákaz, ekologické vál-
ky opětovně zakotven v jiné souvislosti a v rozšířenější a kon-
krétnější formulaci. Přímo pod titulem "Ochrana životního pro-
středí" tento článek ve svém 1; odstavci opakuje zákaz vyslove-
ný v čl. 35 s tím upřesněním, že je třeba navíc chránit zdraví
a přežití obyvatelstva. Odst. 2 tohoto článku pak výslovně zaka-
zuje útoky vedené proti životnímu prostředí jako represálie. Kon-
ference si byla vědoma toho, Že eskalaci agresivní, války proti
Vietnamu, k níž došlo v začáteční fázi diplomatické konference,
zdůvodňovaly Spojené státy také "nutností" represálií. Nepřímo
tedy odsoudila tento způsob vedení války a vyslovila takový
zákaz i pro budoucnost.
Článek 36 ukládá smluvním stranám povinnost při studiu, vý-
voji, získávání anebo zavádění nějaké nové zbraně nebo nového vo-
jenského prostředku ujistit se, zda její nebo jeho použití (za
určitých podmínek nebo za všech okolností) není zakázáno Proto-.
kolem nebo jinou normou mezinárodního práva.
Úplně novým způsobem je definován pojem ozbrojených sil
(čl. 43). V souvislosti s čl. 1 Protokolu, který postavil přísluš-
níky národně osvobozeneckých bojů na stejnou úroveň jako řádnou
armádu, a s čl. 44, který upravil; nově postavení partyzánů, sta-
lo se toto ustanovení klíčovým článkem, kolem jehož koncepce i
formulace se vedly rozsáhlé diskuse.
Delegace socialistických států vynakládaly od samého počát-
ku obrovské úsilí, aby v nové kodifikaci byla rozšířena meziná-
rodně právní ochrana příslušníků partyzánských bojů.
Většina západních mocností vycházela z toho, že každé nové
právo ve prospěch příslušníků partyzánských bojů (kteří bojují
pravidelně v lůně civilního obyvatelstva) by. bylo na úkor ochra-
- 5 -
ny civilního obyvatelstva, bez jehož aktivní i pasivní podpory
by se partyzánská válka nemohla udržet a tím méně pak rozvinout.
Zdůrazňovala, že jedním z hlavních cílů diplomatické konference
je právě zvýšení ochrany civilního obyvatelstva v ozbrojených
konfliktech.
Socialistické delegace prosazovaly, aby při řešení, této
problematiky byly brány do úvahy oba aspekty - zájem o zvýše-
ní ochrany partyzánů a současně i zájem na ochraně civilního
obyvatelstva. Při tom však byly pro potvrzení zásadního pravidla,
že v každém útoku je třeba rozlišovat mezi kombatanty, tj. me-
zi- příslušníky ozbrojených sil bojující strany, a civilním oby-
vatelstvem, proti němuž musí být každý útok zakázán. Toho bylo
ve značné míře dosaženo.
Novem v humanitárním právu je rovněž zařazení ustanovení
o žoldnéřích (či. 47) přijaté na návrh afrických zemí. Definuje...
pojem "žoldnéř" a stanoví, že žoldnéři nebudou mít žádné právo
na status kombatanta nebo válečného zajatce. Zkušenosti pováleč-
ných a soudobých ozbrojených konfliktů ukazují, že i tento článek
má značný politický a protikoloniální význam.
IV. část (či. 48 - 79) je věnována ochraně civilního oby-
vatelstva a problémům s tím souvisejícím. Tato část je struktu-
rálně i počtem svých článků nejrozsáhlejší v celém Dodatkovém
protokolu. Zvýšení ochrany civilního obyvatelstva bylo jedním
z hlavních cílů delegací socialistických zemí a jednou z funkcí
celé diplomatické konference.
Dodatkový protokol v této části potvrdil ustanovení Ženevských
úmluv, zejména pak čtvrté Úmluvy o ochraně civilního obyvatelstva,
rozvinul je a doplnil.
Z této části je možno za"nejďůležitější považovat články
48 a 75. Článek 48 obsahuje základní normu, že civilní obyva-
telstvo a objekty civilního rázu je třeba vždy chránit, že je
tedy třeba vždy v konfliktu rozlišovat mezi kombatanty a civil-
ním obyvatelstvem, mezi objekty civilního rázu a vojenskými ob-
- 6 -
jekty a že tudíž předmětem operací mohou být Jen vojenské objek-
ty. Článek 75 definuje a podrobně popisuje minimální a nejzáklad-
nější práva jednotlivce - vojáka i civila - která musí být za všech
okolností a vždy plně respektována. Československé návrhy, aby
do formulace byl zahrnut zákaz kolektivních trestů (Lidice) a ved-
le zákazu útoků proti životu, zdraví, fyzickému a duševnímu stavu
osob též urážky osobní důstojnosti, získaly plnou podporu a byly
do ustanovení článku zahrnuty.
V. část (čl. 80 - 91) se týká opatření k provádění Ženev-
ských úmluv a tohoto Protokolu, jakož i represí a sankcí proti
hrubému porušení jejich ustanovení. Tato část Protokolu byla jedi-
nou, kde se o většině článků muselo hlasovat. Lze konstatovat,
že v podstatě byla ustanovení této části formulována v souladu s po-
žadavky socialistických států. Novem v mezinárodním humanitárním
právu je článek 90 o zřízení Mezinárodní přešetřovací komise.
Je výsledkem celé řady kompromisů. Jeho podstatou je vytvoření
Mezinárodní přešetřovací komise s fakultativní pravomoci. Článek
podrobně stanoví složení a strukturu komise, způsob volby jejích 15
členů (na základě spravedlivého zeměpisného zastoupení), pravomoc
komise a proceduru, kterou musí zachovávat.
Velký význam má článek 91 o odpovědnosti, v němž je poprvé
v dějinách mezinárodního humanitárního práva stanovena výslovně
povinnost nahradit škodu, kterou smluvní strana porušením usta-
novení Ženevských úmluv a tohoto Protokolu způsobila. Tato odpo-
vědnost platí pro všechny činy, jež byly spáchány osobami patří-
cími k ozbrojeným silám. Autorem návrhu byla Vietnamská socialis-
tická republika.
VI. závěrečná část Protokolu (čl. 92 - 102) obsahuje obvyk-
lá závěrečná ustanovení. Stanoví m. j., že Ženevské úmluvy a tento
Protokol se stanou závaznými pro národně osvobozenecké hnutí, jest-
liže odpovědný zástupce hnutí zašle depozitáři příslušné jedno-
stranné prohlášení.
Součástí tohoto Dodatkového protokolu jsou dvě přílohy,
z nichž první je věnována zjišťování totožnosti zdravotnického
- 7 -
a duchovního personálu civilní obrany a používání rozeznávacích
znaků a signálů a druhá obsahuje, návrh na průkaz totožnosti pro
novináře, kteří plní nebezpečné úkoly.
2/Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949
o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní
charakter (Protokol II) se skládá z preambule a 28
článku.
Vzhledem k tomu, že tento Protokol kodifikuje poprvé v. ději-
nách mezinárodního humanitárního práva pravidla, která je nutno
zachovávat v ozbrojených konfliktech interního charakteru, má
značný význam jeho článek 1, který upřesňuje situace a koflik-
ty, za nichž je třeba ustanovení druhého Dodatkového protokolu
respektovat.
Vyplývá z něho, že Protokol II bude aplikován zejména v ob-
čanské válce (i když se tohoto termínu v textu nepoužívá) a v pří-
padech ozbrojeného povstání.
Článek 2 formuluje okruh osob, jichž se týká poskytovaná
ochrana.
Socialistické státy, které od samého počátku vyvíjely velké
úsilí, aby vedle Protokolu I byl vypracován i Protokol II, ne-
ustále současně zdůrazňovaly, že existence Protokolu II nesmí
být za žádných okolností zneužita ke vměšování do vnitřních věcí
států. Tuto zásadu se podařilo zakotvit v článku 3 o nevměšování.
Obecně lze konstatovat, že ustanovení většiny článků Proto-
kolu II v podstatě odpovídají příslušným článkům Protokolu I
s tím, že jsou přizpůsobeny problematice vnitřních konfliktů.
Oba Dodatkové protokoly významně a progresivně rozvíjejí
existující humanitární právo a znamenají pokrok v této oblasti.
Ve svém celku, i když mnohé články nesou nutně znaky kompromisu,
odpovídají oba Protokoly zájmům socialistických států.
- 8 -
Dodatkové protokoly k Ženevským Úmluvám z 12. srpna 1949
o ochraně obětí ozbrojených konfliktů jsou významnými meziná-
rodními smlouvami politické povahy a vyžadují proto v souladu
s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. fede-
raci, před ratifikací prezidentem republiky souhlasu Federálního
shromáždění ČSSR.
V Praze dne 30. března 1979
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949
o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených
konfliktů (Protokol 1)
- 1l -
Vysoké smluvní strany,
prohlašujíce, že si naléhavě přejí, aby národy žily v mí-
ru,
připomínajíce, že každý stát má povinnost v souladu s
Charitou Organizace spojených národů vystříhat re ve svých me-
zinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jak proti
svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti
jakéhokoli státu, tak i jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným
s cíli Organizace opojených národů,
věříce, že však je nutné znovu potvrdit a rozvinout usta-
novení chránící oběti ozbrojených konfliktů a doplnit opatření,
jež jsou určena k zajištění jejich účinnější aplikace,
vyjadřujíce své přesvědčení, že žádné ustanovení tohoto
Protokolu nebo Ženevských úmluv z 12. srpna 1949, nebude vy-
kládáno jako ospravedlňování nebo schvalování jakéhokoli činu
agrese neho jakéhokoli jiného použití síly v rozporu 3 Chartou
Organizace spojených národů,
potvrzujíce rovněž, že ustanovení Ženevských úmluv z 12.
srpna 1949 a tohoto Protokolu musí být plně aplikována za všech
okolností na všechny osoby, které jsou chráněny těmito dokumen-
ty, bez jakéhokoli nepříznivého rozdílu založeného na povaze ne-
bo původu ozbrojeného konfliktu nebo na příčinách, jichž se do-
volávají nebo které jim připisují strany v konfliktu,
dohodly se takto:
ČÁST I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1 - Všeobecné zásady a rozsah aplikace
1. Vysoké smluvní strany se zavazují, že za vdech okol-
ností budou zachovávat tento Protokol a zajistí jeho zachová-
vání.
- 2 -
2. V případech, které neupravuje tento Protokol nebo
jiné mezinárodní dohody, zastávají civilní osoby a kombatan-
ti pod ochranou a v rámci působnosti zásad mezinárodního prá-
ve vyplývajících z ustálených obyčejů, ze zásad lidskosti a
z požadavků společenského vědomí.
3. Tento Protokol, který doplňuje Ženevské úmluvy z,
12. srpna 1949 o ochrání obětí války, bude aplikován na si-
tuace zmíněné ve společném článku 2 těchto Úmluv.
4. Situacemi uvedenými v předchádzejícím odstavci a ro-
zumějí ozbrojené konflikty, ve kterých národy bojují proti ko-
loniální nadvládě a cizí okupaci a proti rasistickým režimům,
aby uplatnily své právo na sebeurčení, jak je zakotveno v Cher-
tě Organizace opojených národů a v Deklaraci zásad mezinárod-
ního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce Mezi
státy v souladu s Chartou Organizace spojeních národů.
Článek 2 - Definice
Pro účely tohoto Protokolu:
a/ "První úmluva ". "Druhá úmluva, "Třetí úmluva" a "Čtvrta
úmluva" jsou označením pro Ženevskou úmluvu o zlepšení osudu
raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne
12. srpna 1949, Ženevskou úmluvu o zlepšení osudu raněných, ne-
mocných a trosečníků ozbrojeních pil na moři ze dne 12. srpna
1949, Ženevskou úmluvu o zacházení s válečnými zajatci ze dne
12. srpna 1949, Ženevskou úmluvu, o ochraně civilních osob za
války ze dne 12. srpna 1949; výraz "Úmluvy" označuje tyto čty-
ři Ženevské dohody ze dne 12. srpna 1949 týkající se ochrany
obětí války
b/ "Normy mezinárodního práva aplikovatelné v ozbrojených
konfliktech" jsou označením pro normy aplikovatelné v ostro-
jených konfliktech, které jsou obnaženy v mezinárodních doho-
dách, jejichž stranami jsou strany v konfliktu, o všeobecně
uznávaná zásady a normy mezinárodního práva aplikovatelné v o-
zbrojených konfliktech,
- 3 -
c/ "Ochranná mocnost" je neutrální nebo jiný stát, který
není stranou v konfliktu, který byl jednou stranou v konflik-
tu jmenován s druhou stranou v konfliktu přijat a který sou-
hlasil s tím, že bude vykonávat funkce předepsané Úmluvami a
tímto Protokolem pro ochrannou mocnost.
d/ "Substitut" je organizace jednající v zastoupení ochran-
né mocnosti v souladu s článkem 5.
Článek 3 -Začátek a konec aplikace
Bez újmy ustanovením, jež se aplikují v jakoukoli dobu:
/ Úmluvy a tento Protokol budou aplikovány od počátku
kterékoli situace uvedené v článku 1 tohoto Protokolu:
b/ Aplikace Úmluv a tohoto Protokolu skončí na území
stran v konfliktu při všeobecném ukončení vojenských operací
a na okupovaných územích při ukončení okupace. Výjimku činí
v obou případech ty osoby, k jejichž definitivnímu propuštění,
repatriaci nebo znovuusídlení dojde později. Tyto osoby budou
nadále požívat výhod příslušných ustanovení těchto Úmluv a to-
hoto Protokolu až do tvého definitivního propuštění, repatria-
ce nebo znovuusídlení,
Článek 4 - Právní postavení stran v konfliktu
Aliance Úmluv a tohoto Protokolu, jakož i uzavření
dohod předvídaných těmito dokumenty nebudou mít vliv na práv-
ní postavení stran v konfliktu. Okupace území ani aplikace
Úmluv a tohoto Protokolu nebudou mít vliv na právní postavení
tohoto území.
Článek 5 - Jmenování ochranných mocností a jejich substitutů
1. Povinností stran v konfliktu od počátku konfliktu me-
zi nimi je zajistit kontrolu i aplikaci Úmluv a tohoto Protoko-
- 4 -
lu použitím systému ochraných mocností; který zahrnuje mezi
jiným jmenování a přijeti těchto mocností v souladu o násle-
dujícími odstavci. Ochranné mocnosti budou mít povinnost há-
jit zájmy stran v konfliktu.
2. Od počátku situace uvedené v článku 1 každá strana
v konfliktu jmenuje bez prodlení ochrannou mocnost za účelem
aplikace Úmluv a tohoto Protokolu a rovněž bez prodlení a
za stejným účelem dovolí činnost ochranné mocnosti, kterou
schválila a s jejímž jmenováním souhlasila protější strana.
3. Jestliže ochranná mocnost nebyla jmenována nebo při-
jata od počátku situace uvedené v článku 1, Mezinárodní výbor
Červeného kříže, aniž by tím bylo dotčeno právo kterékoli
jiné nestranné humanitární organizace postupovat podobně, na-
bídne své dobré služby stranám v konfliktu za účelem bezod-
kladného jmenování ochranné mocnosti, s niž by strany v kon-
fliktu souhlasily. Za tím účelem bude moci mezi jiným požádat
každou stranu; aby mu dodala seznam alespoň pěti státu, které
považuje za přijatelné, aby jejím jménem jednaly jako ochran-
ná mocnost ve vztahu k protější straně, a požádat každou protější
stranu, aby mu dodala seznam nejméně pěti států, které by přija-
la jako ochrannou mocnost druhé strany. Tyto seznamy musí být
zaslány výboru, do dvou týdnů od obdržení žádosti. Výbor sez-
namy porovná a vyžádá si souhlas každého státu, jehož jmé-
no se na těchto seznamech vyskytuje.
4. Jestliže bez ohledu na výše uvedené nebude existovat
ochranná mocnost, přijmou strany v konfliktu bez prodlení
nabídku, kterou bude moci učinit Mezinárodní výbor Červeného
kříže nebo kterákoli jiná organizace, která poskytuje veškeré
záruky nestrannosti a schopnosti jednat jako substitut po ná-
ležitých konzultacích s uvedenými stranami a se zřetelem na
výsledek těchto konzultací. Činnost takového substituta pod-
léhá souhlasu stran v konfliktu, strany v konfliktu vynaloží
veškeré úsilí, aby usnadňovaly činnost substitutu, při plněni
jeho úkolů v souladu s Úmluvami a tímto Protokolem.
- 5 -
5. V souladu s článkem 4 nebude mít jmenování a přijetí
ochranných mocností za účelem aplikace Úmluv a tohoto Protoko-
lu vliv na právní postavení stran v konfliktu nebo kteréhokoli
území, včetně Uzemí okupovaného,
6. Udržování diplomatických styků mezi stranami v konfliktu
nebo pověření třetího státu ochranou zájmů některé strany a
zájmů jejích příslušníků v souladu s normami mezinárodního práva
o diplomatických stycích není překážkou jmenování ochranných
mocností za účelem aplikace Úmluv a tohoto Protokolu.
7. Každé následující ustanovení tohoto Protokolu o ochran-
né mocnosti se vztahuje také na substituta.
Článek 6 -_Kvalifikovaný personál.
1. Vysoké smluvní strany budou usilovat i v době míru
o to, aby za pomoci národních společností Červeného kříže
(Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce ) byl připraven
kvalifikovaný personál, který by napomáhal aplikaci Úmluv
a toho to Protokolu a zvláště činnosti ochranných mocností,
2. Nábor a příprava takového personálu jsou ve vnitro-
státní pravomoci -
3. Mezinárodní výbor Červeného kříže bude mít pro Vy-
soká smluvní strany k dispozici neznámy takto připravených
osob; které by Vysoké smluvní strany mohly sestavit a jemu
k tomuto účelu předat.
4. Podmínky upravující používání těchto osob mimo
státní území budou v každém případě upraveny ve zvláštních
dohodách mezi příslušnými stranami
Článek 7 - Schůze
Depozitář tohoto Protokolu svolá na žádost jedné nebo ně-
kolika Vysokých smluvních stran a po souhlasu většiny těchto
stran schůzi těchto Vysokých smluvních stran za účelem projed-
nání všeobecných problémů týkajících se aplikace Úmluv a tohoto
Protokolu.
- 6 -
ČÁST II
RANĚNÍ, NEMOCNÍ A TROSEČNÍCI
ODDÍL I
VŠEOBECNÁ OCHRANA
Článek 8 - Definice pojmů
Pro účely tohoto Protokolu:
a/ "Ranění" a "nemocní" jsou vojenské nebo civilní oso-
by, které pro zranění, nemoc nebo jiné fyzické nebo duševní
poruchy, nebo neschopnost, potřebují lékařskou pomoc nebo pé-
či, a které se zdržují, jakékoliv nepřátelské činnosti. Tito
pojmy se také vztahují na rodičky, novorozeňata a jiné osoby,
které by mohly potřebovat okamžitou lékařskou pomoc nebo pé-
či, jako choré osoby nebo těhotné ženy, a které se sdružují
jakékoliv nepřátelské činnosti.
b/ "Trosečníci" jsou vojenské nebo civilní osoby, kte-
ré jsou v nebezpečné situaci na moři nebo v jiných vodách
v důsledku neštěstí, které postihlo jo nebo loď nebo letadlo,
jimiž se přepravovaly, a které se zdržují jakékoli nepřátel-
ské činnosti. Tyto osoby za podmínky, že se nadále zdržují
jakékoli nepřátelské činnosti jsou nadále považovány po do-
bu záchranných akcí za. trosečníky, pokud podle Úmluv nebo
tohoto Protokolu nenabudou jiný status.
c/ "Zdravotnický personál", jsou osoby, které jsou stranou
v konfliktu určeny výhradně ke zdravotnickým účelům vyjmenova-
ným v odstavci e/ nebo ke správě zdravotnických jednotek nebo
k řízení nebo správě zdravotnických přepravních prostředků.
Toto úroční může být trvalé nebo dočasné. Tento termín zahr-
nuje:
i/ zdravotnický personál strany v konfliktu, vojenský či
civilní, včetně osob, které jsou uvedeny v První a
Druhé úmluvě a které jsou přiděleny k organizacím ci-
vilní obrany;
- 7 -
ii/ zdravotnický personál národních společností Červeného
kříže (Červeného půlměsíce, Červeného lva a slunce)
a dalších národních dobrovolných organizací řádně
uznaných a smocněných stranou v konfliktu;
i i i/ zdravotnický personál zdravotnických jednotek nebo
zdravotnických přepravních prostředků uvedených
v článku 9, odstavec 2,
d/ "Duchovní personál", jsou vojenská nebo civilní osoby,
jako jsou kněží, které se výhradně zabývají duchovní činnos-
tí a jsou přiděleny:
i. / k ozbrojeným silám strany v konfliktu;.
ii/ ke zdravotnickým jednotkám nebo zdravotnickým pře-
pravním prostředkům stran, v konfliktu,
iii/ ke zdravotnickým jednotkám nebo zdravotnickým pře-
pravním prostředkům uvedeným v článku 9, odstavec 2;
iv/ k organizacím civilní obrany strany v konfliktu.
Duchovní personál může být přidělen trvale nebo dočasně
a vztahují se na něj příslušní ustanovení uvedena v odstavci k:
c/ "Zdravotnické jednotky" jsou zařízení a jiné jednotky,
vojenské nebo civilné, organizované k zdravotnickým účelům,
a k vyhledávání, zbírání, přepravě, stanovení diagnózy
nebo léčení i k poskytování první pomoci raněným, nemocným
a trosečníkům nebo k prevenci nemocí. Tento termín zahrnuje
mimo jiné němocnice a jiné podobné jednotky, transfuzní stře-
diska, střediska a ústavy lekářské prevence, zdravotnické
skladiště a zdravotnické a farmaceutické sklady takových jed-
notek. Zdravotnické jednotky mohou být nepohyblivé nebo
pojízdné, trvalé nebo dočasné,
d/"Zdravotnická přeprava" je přeprava po zemi, vodě
nebo vzduchem raněných, němocných, trosečníků, zdravotnického
personálu, duchovního personálu, zdravotnického zařízení a
zdravotnických zásilek chráněných Úmluvami a tímto Protokolem;