Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1978
III. v. o.
49
Vládní návrh,
kterým se podle čl. 19 ústavy Mezinárodní organizace práce
předkládají Federálnímu shromáždění Československé socialis-
tické republiky texty úmluv a doporučení přijatých na 60.
zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1975
se stanoviskem vlády Československé socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí se stanoviskem
vlády Československé socialistické republiky
k úmluvám a doporučením přijatým na 60. zasedání
Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1975
Stanovisko vlády
Československá socialistické republiky
k úmluvám a doporučením přijatým na 60. zasedání Mezinárodní
konference práce
V souladu s článkem 19 ústavy Mezinárodní organizace práce
a podle usnesení vlády ze dne 6. února 1963 č. 116 se předkládá
návrh stanoviska k
a) úmluvě č. 141 a doporučení č. 149 o organizacích zemědělských
pracovníků;
b) úmluvě č. 142 a doporučení č. 150 o rozvoji lidských zdrojů;
c) úmluvě č. 143 a doporučení č. 151 o migrujících pracovnících,
přijatými na 60. zasedání Mezinárodní konference práce, které
se konalo v Ženevě v červnu 1975.
I. Organizace zemědělských pracovníků
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 141
Úmluva se vztahuje na všechny druhy organizací zemědělských
pracovníků, včetně těch, které tyto pracovníky zastupují (čl. 1).
Pod pojem "zemědělští pracovníci" se zahrnují všechny osoby, kte-
ré se zaměstnávají zemědělstvím, řemeslem nebo příbuzným zaměstná-
ním v zemědělských oblastech, ať už pracují za mzdu nebo jako pach-
týři, podílníci na sklizni nebo malí zemědělci, kteří získávají
svůj hlavní příjem ze zemědělství a sami nebo jen s pomocí své ro-
diny nebo příležitostně s pomocí třetích osob obdělávají půdu a
- 2 -
a) nezaměstnávají trvale pracovní síly, nebo
b) nezaměstnávají větší, počet sezónních pracovních sil, nebo
c) nedávají svou půdu obdělávat podílníky na sklizni nebo
pachtýři (čl. 2).
Všechny skupiny zemědělských pracovníků mají právo ustavo-
vat bez předchozího schválení nezávislé dobrovolné organizace
podle vlastní volby a stát se jejich členy pod podmínkou, že se
budou řídit stanovami takové organizace (čl. 3).
Vnitrostátní politika má podporovat ustavování silných a nezá-
vislých organizací zemědělských pracovníků, jimž má být tímto způ-
sobem zajištěna bez diskriminace účast na hospodářském a sociálním
rozvoji a na výhodách z něho plynoucích (čl. 4, 5 a 6),
2. Doporučení č. 149
Doporučení přejímá ustanovení úmluvy, která doplňuje o dal-
ší podrobnosti, zejména pokud jde o úlohu organizací zemědělských
pracovníků (bod 5) a o prostředky k podpoře jejich rozvoje, zvláš-
tě zákonodárnými opatřeními, informováním veřejnosti, výchovou a
výcvikem a finanční a hmotnou pomocí (body 8
odst. 2 až 18).
B. Porovnání a vnitrostátními předpisy
1. Úmluva č. 141
Podle 61. 3 a 4 úmluvy má být zemědělským pracovníkům zaji-
štěno právo vytvářet bez předchozího schválení státních orgánů
různé druhy organizací k výše uvedeným účelům.
Těmto požadavkům odpovídá toliko vytváření o d b o r o -
v ý c h organizací zemědělských pracovníků, k jejichž vzniku no-
ní podle československého práva třeba souhlasu státních orgánů
(žák. č. 74/1973 Sb., kterým se mění zákon č. 68/1951 Sb., o dobro-
volných organizacích a shromážděních).
- 3 -
2. Doporučení 6. 149
To, co uvedeno ohledně úmluvy č. 141, platí i pro doporučení.
C. Návrh stanoviska
Oba dokumenty byly přijaty především pro potřebu a poměry
rozvojových zemí, kde mají přispět k zlepšení a ochraně životních
a pracovních podmínek pracovníků v zemědělství. Společenské zří-
zení v Československá socialistické republice, vyloučivši možnost
vykořisťování, vytvořilo vhodná formy sdružování pracovníků v ze-
mědělství, ať už jde o odborové organizace pracovníků státních
statků či jednotná zemědělská družstva, jež členům umožňují účinně
hájit jejich zájmy. Státní orgány podporují tyto organizace v pod-
statně vyšší míře, než předpokládá úmluva.
Vzhledem k tomu, že tato úprava plně vyhovuje, nedoporučuje
se přistoupit k úmluvě, která je zčásti odchylná od českosloven-
ského práva, ani činit jiná opatření,
II. Poradenství pro volbu povolání a odborná výchova pro rozvoj,
lidských zdrojů
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 142
Každý členský stát přijme a bude rozvíjet všestrannou politi-
ku a programy poradenství pro volbu povolání a odborné výchovy úz-
ce spjaté se zaměstnaností.
Tato politika a programy mají přihlížet
a) 1: potřebám, možnostem a problémům zaměstnanosti;
b) k stupni a úrovni hospodářského, sociálního a kulturního roz-
voje;
c) k vzájemným vztahům mezi rozvojem lidských zdrojů a jinými hos-
podářskými, sociálními a kulturními cíli.
- 4 -
Mají být zamořeny na to, aby jednotlivec byl s to lépe chá-
pat a ovlivňovat pracovní a sociální prostředí a umožňovat všem
bez diskriminace rozvíjet a užívat svých schopností k práci pro
svůj vlastní prospěch a v souladu se svými vlastními aspiracemi
s přihlédnutím k potřebám společnosti (čl. 1).
K dosažení těchto cílů každý členský stát zavede vzájemně
doplňující soustavy všeobecného, technického a odborného vzdělá-
vání, poradenství pro volbu povolání a odborné výchovy (čl. 2),
Každý členský stát zajistí soustavnou informovanost o stavu
zaměstnanosti, o možnosti volby zaměstnání a s tím souvisících
možnostech vzdělání, vyhlídkách zaměstnání, možnostech postupu,
o bezpečnosti a hygieně při práci, pracovně právních předpisech,
kolektivních smlouvách aj. (čl. 3).
Soustavu odborné výchovy je třeba rozšířit tak, aby odpoví-
dala potřebám mladistvých i dospělých po celý jejich život ve
všech oborech hospodářství a na všech stupních odborné kvalifi-
kace (čl. 4),
2. Doporučení č. 150
Doporučení rozvádí ustanovení úmluvy a obsahuje podrobné po-
kyny pro vlády a organizace pracovníků a zaměstnavatelů pro prová-
dění poradenství pro volbu povolání a odborné výchovy. Přitom vě-
nuje pozornost poradenství a výchově pro ta odvětví činnosti, kde
je třeba podporovat změnu zaměstnání, jako např. v zemědělských
oblastech, v upadajících průmyslových odvětvích nebo nově vznika-
jících odvětvích.
Zabývá se poradenskými a výchovnými programy, jež mají být
pomocí pro některé zvláštní skupiny obyvatelstva, jimž je třeba
zajistit stejné možnosti zaměstnání, jako jsou např.
osoby, které
nenavštěvovaly školu, starší pracovnicí, příslušníci jazykových
a jiných menšin a osoby se změněnou pracovní schopností.
Doporučení zdůrazňuje, že poradenství a odborná výchova se
musí provádět bez diskriminace, a uvádí opatření, jež mají za-
- 5 -
jistit rovnost žen a mužů v zaměstnání a ve společnosti vůbec.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
1. Úmluva č. 142
Československé právní předpisy i praxe vyhovují ustanovením
úmluvy. V Československé socialistické republice existuje rozvi-
nutá školská soustava, která je doplněna poradenstvím a péčí o kva-
lifikaci pracovníků a její zvyšování.
Poradenství pro volbu povolání je zavedeno již na základních
devítiletých školách. Byly zřízeny krajské psychologické výchov-
né kliniky a střediska pro volbu povolání a obdobná pracoviště se
postupně budují i v
okresech. Činnost těchto poraden je zaměřena
především na zabezpečení souladu mezi zájmy uchazečů o práci, zej-
ména mladistvých a potřebami národního hospodářství. Kromě toho
některé podniky poskytují služby v oblasti poradenství pro vol-
bu povolání ve svých psychologických laboratořích.
Výchova a vzdělávání dospělých se provádí podle koncepce schvá-
lené českou a slovenskou vládou, která zajišťuje pro všechny občany
soustavnou a plánovitou péči o zvyšování kvalifikace od nástupu
do zaměstnání. Socialistickým organizacím ukládá povinnost přede-
vším zákoník práce. Ty se podle pokynů pro sestavování komplex-
ního programu péče o pracovníky ve svých programech zabývají mj,
přípravu učňů a mladistvých pro výkon povolání a zvyšování pracov-
ní způsobilosti dospělých pracovníků v souladu s předpokládanými
technicko-organizačními změnami v základních činnostech organizace.
Pro tělesně nebo duševně postiženou mládež je vybudována sít
zvláštních škol a výchovných zařízení. Podrobně se péčí o takto
postižené osoby, a to i dospělé, zabývají též nové předpisy o so-
ciálním zabezpečením.
Rovněž odborové orgány věnují pravidelnou péči zvyšování kva-
lifikace pracovníků a doporučují vedení organizace opatření v teto
oblasti.
- 6 -
Podrobnou úpravu obsahují zejména tyto předpisy:
- zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění vyhlášeném pod č. 55/1975
Sb,, zejména § 141-144 o péči o kvalifikaci pracovníků s jejím
zvyšování; § 217 a násl. o učebním poměru; bod 4 písm. h) usne-
sení IV. všeodborového sjezdu a závodních výborech základních
organizací ROH se změnami a doplňky provedenými usnesením ce-
lostátní všeodborové konference v květnu 1965 (příloha zákoní-
ku práce);
- zákon č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělání (školský
zákon);
- zákon č. 89/1958 Sb., o výchově dorostu k povolání v učňovském
poměru (učňovský zákon), změněný zákonem č. 65/1965 Sb.,
- zákon č. 19/1986 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších
předpisů;
- vládní nařízení č. 38/1967 Sb., o umisťování absolventů vyso-
kých škol, konservatoří, středních odborných a odborných škol;
- instrukce o soustavě výchovného poradenství v odboru působnos-
ti ministerstva školství ČSSR č. 6/1976 Vest. MŠ;
- usnesení vlády ČSR ze dne 3. května 1972 č. 127 o zřízení Čes-
ké komise pro vzdělávaní dospělých a o zásadách koncepce vzdě-
lávání dospělých;
- usnesení vlády SSR ze dne 16., března 1972 č. 135 k zásadám kon-
cepce vzdělávání dospělých a k návrhu na zřízení Slovenské ko-
mise pro vzdělávání dospělých;
- usnesení vlády SSR ze dne 14. listopadu 1973 č. 382 k vypraco-
vání návrhu na komplexní systém poradenství;
- usnesení vlády ČSSR ze dne 5. května 1975 č. 139 ke zprávě o pl-
nění úkolů v péči o pracovníky;
- pokyn FMPSV pro sestavování komplexního programu péče o pra-
covníky na léta 1976 - 1980;
- zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na
úseku péče o pracovní síly (zejména § 2 a § 8 );
- 7 -
- vládní nařízení č. 92/1958 Sb., kterým se provádí zákon č. 70/195
Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pra-
covní síly (zejména § 220 a § 21);
- zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení (zejména § 83
a násl. - péče o občany se změněnou pracovní schopností;
§ 93 a § 94 - péče o občany těžce postižené na zdraví);
- vyhláška č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení (zejména: § 128 a násl. - péče o občany se změně-
nou pracovní schopností);
- zákon ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů ČNR v sociálním
zabezpečení (zejména: § 22-24; § 32-34);
- zákon SNR č. 137/1975 Sb., o působnosti orgánů SSR v sociálním
zabezpečení (zejména § 21-24; § 32-36);
2. Doporučení č. 150
Co bylo uvedeno u úmluvy, platí i pro doporučení. Některé
jeho kapitoly jsou však pro Československo nepraktické, např.
výchova osob samostatně činných, programy výchovy pro venkovské
oblasti, samostatné programy výchovy pro odvětví hospodářské čin-
nosti, kde se užívá zastaralé technologie a pracovních metod,
péče o osoby, které nikdy nenavštěvovaly školu aj.
C. Návrh stanoviska
Vzhledem k tomu, že československá právní úprava a praxe
je ve shodě s ustanoveními úmluvy, doporučuje se, aby vláda Čes-
koslovenské socialistické republiky schválila úmluvu Mezinárodní
organizace práce č. 142 o rozvoji lidských zdrojů.
Pokud jde o doporučení č. 150, není třeba činit k jeho pro-
vedení další opatření.
- 8 -
III. Migrující pracovníci
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 143
Úmluva doplňuje úmluvu č. 97 o migraci za zaměstnáním
z r. 1949. Dělí se na dvě
samostatné části, z nichž prvá obsahuje
ustanovení o opatření proti zneužívání migrace a druhá zajišťuje
rovnost příležitostí a zacházení pro migrující pracovníky.
Státy při ratifikaci úmluvy mohou zvláštním prohlášením vyloučit
přijetí jedné nebo druhé části úmluvy (čl. 16 ).
Část prvá:
Úmluva pod pojmem "migrující pracovník" rozumí osobu, která
migruje nebo migrovala z jedné země do druhé ve shodě se zákonem,
aby tam byla zaměstnána nikoli na vlastní účel. Z této definice
úmluva stanoví některé výjimky (čl. 11).
Členské státy se zavazují dbát základních lidských práv mi-
grujících pracovníků (čl. 1).
Státy zjistí, zda na jejich území nedochází k protiprávní
migraci a nezákonnému zaměstnávání zahraničních pracovníků, a
učiní potřebná opatření k jejich potlačení (čl. 2 a 3), včetně
trestního postihu (čl. 5 a 6).
Postavení zahraničního pracovníka,, který zákonně pobývá na
území jiného státu, nebude se pokládat za nezákonné z důvodů, že
pozbyl svého zaměstnání. Takovému pracovníkovi bude zaručena rov-
nosť zacházení, zvlášť při zajištění nového zaměstnání, poskyto-
vání podpor a přeškolováni (čl. 8).
Avšak i v případech, kdy migrující pracovník pobývá na úze-
mí druhého státu nikoli po právu, bude požívat stejného zacháze-
ní pro sebe a svou rodinu, pokud jde o práva plynoucí z jeho
předchozího zaměstnání'ohledně odměny za práci, sociálního zabez-
pečení a jiných výhod. Přitom nic nebrání členským státům, aby
dodatečně ligislovaly takové případy nezákonného pobytu migrují-
- 9 -
čího pracovníka na svém území (61. 9).
Část druhá:
Každý členský stát vyhlásí a bude provádět vnitrostání po-
litiku zaručující rovnost příležitostí a zacházení migrujícím
pracovníkům a jejich rodinám, zákonně pobývajícím na jeho území,
v otázkách zaměstnání a povolání, sociálního zabezpečení, odbo-
rových a kulturních práv aj. a to popř. za spolupráce s organi-
zacemi pracovníků a zaměstnavatelů. Při tom má mj. podporovat ú-
silí migrujících pracovníků o zachování jejich národní individua
lity a kulturních svazků se zemí původu (čl. 10 až 12). Rovněž
má učinit opatření, jež by-umožnila sloučení rodin migrujících
pracovníků, kteří pobývají na jeho území.
Rovné příležitosti v otázkách zaměstnání a povolání mohou
být u migrujících pracovníků omezeny jen výjimečné v případech u
vedených v článku 14 úmluvy.
2. Doporučení č. 151
Toto doporučení, které doplňuje ustanovení předchozího dopo-
ručení č. 86 o migrujících pracovnících z r. 1819, především
zdůrazňuje, že členské státy by měly provádět jeho ustanovení
v rámci celkové politiky mezinárodní migrace za zaměstnáním;
ta by se měla zakládat na hospodářských a sociálních potřebách
zemí, odkud migrující pracovníci odcházejí a zemí, kam přicháze-
jí za zaměstnáním. Tato politika by měla přihlížet nejen ke krát-
kodobým potřebám a zdrojům pracovních sil, ale i k dlouhodobým
sociálním a hospodářským důsledkům migrace, jak pro migrující pra
covníky, tak pro státy, které je vysílají nebo přijímají.
Doporučení v prvé části podrobněji rozpracovává ustanovení
úmluvy o rovnosti příležitostí a zacházení v oblasti zaměstnání
a povolání (body 2-8 ). V oddíle druhém nazvaném
" Sociální po-
litika" uvádí, co by mělo být podniknuto v zájmu slučování rodin,
- 10 -
ochrany zdraví migrujících pracovníků a na úseku sociální péče
o ně. Konečně závěrečná část třetí je věnována otázkám zaměst-
návání a místu pobytu migrujících pracovníků (body 9 až 34 ).
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
1. Úmluva č. 143
Československý právní řád neobsahuje výslovná ustanovení
proti zneužívání migrace, avšak předpisy o vstupu cizích státních
příslušníků na území Československé socialisticko republiky, o vý-
jezdu československých státních příslušníků do zahraniční a o za-
městnání cizinců skýtají základní záruky proti zneužívaní migra-
ce na československém území včetně některých trestních sankcí.
Jde zejména o tyto předpisy:
- zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé
socialistické republiky;
- zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech;
- vládní nařízení č. 114/1969 Sb., jímž se stanoví, v kterých
případech může být vydání cestovního dokladu odepřeno;
- vyhláška č. 44/1970 Sb., kterou se provádí zákon o cestovních
dokladech, ve znění pozdějších předpisů;
- § 7. zákoníku práce.
Některá ustanovení úmluvy o zneužívání migrace jsou pro
Československou socialistickou republiku nepraktická a nejsou pro-
to promítnuta v českoslovenkých právních předpisech ani prováděna
v praxi (např. ustanovení o migraci procházející československým
územím, která by odporovala různým mnohostranným nebo dvoustran-
ným ujednáním, jejichž účastníkem není Československo; styky a vý-
měna informací s cizími státy za účelem potlačení tajné migrace
aj. )
Rovnost práv a povinností je zajištěna ustanovením § 6 odst.
1 zákoníku práce, podle něhož se pracovně právní vztahy mezi ci-
- 11 -
zinci pracujícími na území Československé socialistické republi-
ky a tuzemskými organizacemi řídí zákoníkem práce, pokud předpi-
sy o mezinárodním právu soukromém nestanoví jinak. Rovnost zahra-
ničních pracovníků je zajištěna i v oblasti zdravotnictví, nemo-
cenského, sociálního zabezpečení aj. (srovnej mj. § 66 odst. 1
vyhl. č. 42/1965 Sb., o poskytování léčebné preventivní péče;
§ 2 zák. č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, zaměstnanců;
§ 3 písm. a) a § 10 odst. 1 zák. č. 121/1975 Sb., o sociálním
zabezpečení. ).
V Československu však zahraniční pracovníci jsou zásadně za-
městnáni na základě dvoustranných mezinárodních dohod, které pod-
robně upravují jejich pracovní a sociální práva. Se zřetelem k
tomu, že jde o pracovní poměry specificky upravené a zásadně ome-
zené jen na poměrně krátkou dobu (jeden až tři roky ), nepřichá-
zejí v úvahu některá ustanovení úmluvy, jako např. o slučování
rodin migrujících pracovníků.
2. Doporučení č. 151
Většina ustanovení doporučení je promítnuta do českosloven-
ského právního řádu. Vzhledem k uzavřeným dvoustranným dohodám
o zaměstnávání zahraničních pracovníků v Československu však ne-
jsou praktická např. ustanovení doporučení o spojování rodin
(Bod 13 a násl. ) nebo o zaměstnávání, a místě pobytu (body 30 až
31 ) aj.
C. Návrh stanoviska
Československý právní řád, i když, nemá výslovných ustanovení
proti zneužívání migrace, zabraňuje takovému jednání. Jelikož
jdu o problematiku, která není pro Československo aktuální, neby-
lo by účelné přijímat nové předpisy, které by do důsledku prová-
děly všechna ustanovení části úmluvy o zneužívání migrace.
Ostatní ustanovení úmluvy (čl. 10 a násl. ) doplňují dřívěj-
ší úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 97 o migrujících pracov-
- 12 -
ničích, kterou Československá socialistická republika neratifiko-
vala. Neučinil tak ani žádný další socialistický stát s výjimkou
Kubánské republiky. Přístup k úmluvě č. 143 by měl smysl, jen kdy-
by Československo bylo vázáno též základní úmluvou č. 97.
Se zřetelem k tomu, že v ČSSR jsou zahraniční pracovníci - a to
v malém rozsahu - zaměstnáni převážně na základě dvoustranných me-
zinárodních úmluv, které podrobně stanoví jejich práva a povinnosti
v zaměstnání i v oblasti sociálního zabezpečení, nejsou ani úmlu-
va ani doporučení praktické pro československé podmínky, neboť
zásadně vycházejí z poměrů, kde postavení migrujících pracovníků
není upraveno mezistátními dohodami.
Ostatním cizincům zaměstnaným u československých organizací
jsou pak zajištěna rovná práva s československými pracovníky na
základě obecných předpisů.
Nedoporučuje se proto přistupovat k úmluvě ani činit jiná
opatření, jež by odstranila nesoulad mezi čs. předpisy a ustanove-
ními úmluvy a doporučení, jež nejsou - jako nepotřebná - promítnu-
ta do československého právního řádu,
V Praze dne 31. července 1978
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
v. z. Havelka v. r.
Úmluva č. 141
Úmluva o organizacích zemědělských pracovníků a o jejich úloze
v hospodářském a sociálním rozvoji
Generální konference Mezinárodní organisace práce, která byla
svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce clo Ženevy a tam
se sešla dne 4. června 1975 na svém šedesátém zasedání,
pokládajíc vzhledem k významu zemědělských pracovníků ve světě
za naléhavé, aby se podíleli na úkolech hospodářského a soci-
álního rozvoje, mají-li být trvale a účinně zlepšeny jejich
pracovní a životní podmínky,
u vědomí, že se v mnoha zemích světa a zejména v rozvojových
zemích ve velkém rozsahu nevyužívá půdy a pracovních sil a že
tyto skutečnosti vyžadují, aby zemědělští pracovníci byli
všestranně podněcováni k rozvíjení svobodných a životaschop-
ných organisací, způsobilých chránit a podporovat zájmy svých
členů a zajišťovat jejich účinný přínos k hospodářskému a so-
ciálnímu rozvoji,
domnívajíc se, že takové organisace mohou a mají přispět ke zmír-
nění stálého nedostatku potravin v různých oblastech světa,
uznávajíc, že pozemková reforma v mnoha rozvojových zemích je
základním činitelem pro zlepšení pracovních a životních pod-
mínek zemědělských pracovníků a ze by se organisace těchto
pracovníků měly činně podílet na provádění takové reformy,
připomínajíc ustanovení existujících mezinárodních úmluv a dopo-
ručení o práci - zejména úmluvu o právu sdružování (zeměděl-
štvi), 1921, úmluvu o svobodě odborů a ochraně práva odborově
se sdružovat, 1948, a úmluvu o právu organisovat se a kolek-
tivně vyjednávat, 1949 - které potvrzují právo všech pracov-
níků, včetně zemědělských pracovníků, zřizovat svobodné a ne-
závislé organizace, jakož i ustanovení četných mezinárodních.
úmluv a doporučení o práci, vztahující se na zemědělské pracov-
níky, které vyžadují zejména, aby se organisace pracovníků
podílely na jejich provádění,
u vědomí, že Organisace spojených národů a odborná organisace,
zejména Mezinárodní organisace práce a Organisace spojených
národů pro výživu a zemědělství mají společný, zájem na pozem-
kové reformě a rozvoji zemědělství,
-2-
u vědomí, že následující normy byly vypracovány ve spolupráci s
Organisací spojených národů pro výživu a a zemědelství a že, aby
Se zabránilo překrývání činností, bude pokračovat spolupráce
s touto Organisací a s Organisací spojených národů při prosazo-
vání a zajišťování těchto norem,
rozhodnuvši přijmout nekteré návrhy týkající se organizací země-
dělských pracovníků a jejich úlohy v hospodářském a sociálním
rozvoji, které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 23. června 1975 tuto úmluvu, která bude označována
jako Úmluva o organisacích zemědělských pracovníků, 1975:
Článek 1
Tato úmluva se vztahuje na všechny druhy organisací zeměděl-
ských pracovníků, včetně organicací, které se neomezují na tyto
pracovníky, ale zastupují je.
Článek 2
1. Pro účely této úmluvy výraz "zemědělští pracovníci" zname-
ná všechny osoby, které se zaměstnávají zemědělstvím, řemeslem
nebo příbuzným zaměstnáním v zemědělských oblastech, ať už pracují
za mzdu nebo za podmínek ustanovení odstavce 2 tohoto článku jako
osoby samostatně výdělečně činné, jako např. pachtýři, podílníci
na sklizni nebo malí vlastníci půdy na ní hospodařící,
2. Tato úmluva se vztahuje toliko na ty pachtýře, podílníky
na sklizni nebo malé vlastníky půdy na ní hospodařící, kteří zís-
kávají svůj hlavní příjem ze zemědělství a kteří sami nebo jen a
pomocí své rodiny nebo příležitostně s pomocí třetích osob obdě-
lávají půdu a:
a) nezaměstnávají trvale pracovní síly, nebo
b) nezaměstnávají větní počet sezonních pracovních sil, nebo
c) nadávají obdělávat svou půdu podílníky na sklizni nebo pachtýři.
Článek 3
1. Všěchny skupiny zemědělských pracovníků, ať už jde o pra-
covníky ve mzdě nebo samostatně výdělečně činné, mají právo usta-
vovat bez předchozího schválení organisace podle vlastní volby,
- 3 -
Jakož i stát se členy těchto organisací, a to za jediné podmínky,
že se podřídí stanovám takové organisace.
2. Je třeba plně dbát zásad svobody sdružování; organisace
zemědělských pracovníků musí být nezávislé a ustaveny na základě
dobrovolnosti a nesmějí být podrobeny zasahování, nátlaku nebo
omezením.
3. Nabytí povahy právnické povahy organizacemi zemědělských
pracovníků nesmí podléhat takovým podmínkám, které by omezovaly
uplatňování ustanovení předchozích odstavců tohoto článku.
4. Při vykonávání práv, která jsou jim přiznána v tomto Člán-
ku, zemědělští pracovníci a jejich příslušné organisace,, stejně
jako jiné osoby nebo organisované kolektivy musí dbát práva země.
5. Právo země se nesmí dotýkat ani nesmí být uplatňováno ta-
kovým způsobem, jenž by se dotýkal záruk stanovených v tomto člán-
ku.
Článek 4
Jedním z úkolů vnitrostátní politiky zemědělského rozvoje má
být usnadnit ustavování a rozvoj - a to na základě dobrovolnosti -
silných a nezávislých organisací zemědělských pracovníků jako
účinného prostředku k zajištění účasti zemědělských pracovníků
bez diskriminace, jak je vymezena v úmluvě o diskriminaci (za-
městnání a povolání), 1953, na hospodářském a sociálním rozvoji
a na výhodách z něho plynoucích.
Článek 5
1. Aby bylo organisácím zemědělských pracovníků umožněno hrát
roli v hospodářském a sociálním rozvoji, každý členský stát, který
ratifikuje tuto úmluvu, přijme a bude provádět politiku aktivní
podpory těchto organisací, zejména za ucelen odstranění překážek,
které brání jejich ustavování, růstu a výkonu jejich zákonné Čin-
nosti, jakož i případné diskriminace vůči organisacím zemědělských
pracovníků a jejich členům založené na zákonodárných a správních
opatřeních,
2. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, zajistí,
aby vnitrostátní právní předpisy nebránily se zřetelem k zvlášt-
ním podmínkám na úseku zemědělství ustavování a rozvoji organisací
zemědělských pracovníků.