Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1977
III. volební období
29
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem
o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu, podepsaná v Praze dne 11. října 1977
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Čes-
koslovenskou socialistickou republikou a Japon-
skem o zamezení dvojího zdanění v oboru daní
z příjmu, podepsanou v Praze dne 11. října 1977.
2
Důvodová zpráva
Občané a organizace jsou v určitých případech
povinni platit kromě odvodů a dani v tuzemsku
také daně v cizině z příjmu, který dosahují z čin-
ností vykonávaných v cizině nebo z jiných zdrojů
umístěných v cizině, nebo z majetku, který v cizině
vlastní. Tím dochází k dvojímu zdanění, které sni-
žuje příjmy nebo zvyšuje náklady a tím působí ne-
příznivě na rozvoj zahraničního obchodu a jiných
forem mezinárodní hospodářské spolupráce.
Dvojí zdanění je nežádoucím jevem, který je
nutno v zájmu rozvoje a zvyšování efektivnosti ná-
rodního hospodářství vyloučit. Všechny otázky,
které dvojí zdanění přináší, je možno účinně vyře-
šit jen mezinárodní smluvní úpravou.
Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Japonskem o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu upravuje celou problematiku
zdanění příjmu občanů a organizací obou smluv-
ních států v oblasti zahraničního obchodu, mezi-
národní letecké i námořní dopravy, technické po-
moci, využívání patentů a jiných průmyslových
práv, technických znalostí a zkušeností, hospodář-
ské a vědeckotechnické kooperace, úvěrových a
finančních operací, výměny kulturních hodnot, čin-
nosti expertů, techniků a umělců.
K jednotlivým ustanovením smlouvy se uvádí:
Článek 1
Smlouva se vztahuje na občany a organizace,
kteří jsou podrobeni zdanění v některém ze smluv-
ních států na základě svého bydliště, pobytu, sídla,
místa vedení nebo jiného podobného kritéria.
Článek 2
Smlouva se vztahuje na všechny současné i bu-
doucí daně, které se vybírají z příjmu nebo ze zisku.
Článek 3, 4 a 5
V zájmu jednotnosti výkladu se stanoví závaz-
ná definice výrazů užitých ve smlouvě. Výrazy, je-
jichž význam je omezen pouze na určitý článek,
jsou definovány přímo v tomto článku.
Článek 6
Příjem z nemovitého majetku může být zdaněn
ve státě, kde je takový majetek umístěn. Výraz,. ne-
movitost" se vykládá vždy podle práva státu, na
jehož území je nemovitost umístěna. Lodi a čluny
se pro účely této smlouvy nikdy nepovažují za ne-
movitý majetek.
Článek 7
Zisk podniku jednoho smluvního státu může
být v druhém smluvním státě zdaněn jen s podmín-
kou - pokud další ustanovení smlouvy nestanoví
pro určité případy výslovně něco jiného - že byl
v tomto druhém smluvním státě dosažen prostřed-
nictvím trvalého zařízení, které je umístěno na úze-
mí tohoto druhého smluvního státu (definice je
uvedena v článku 5) a pro které se užívá výraz
"stálá provozovna".
Článek 8
Zisk z provádění mezinárodní námořní a letec-
ké dopravy podléhá zdanění pouze ve státě, ve kte-
rém má podnik sídlo.
Článek 9
Aby byla vyloučena možnost daňového úniku
formou skrytého převodu zisku u podniků smluv-
ního státu, které jsou závislé v důsledku vlastnic-
kých nebo finančních vztahů na podnicích druhého
smluvního státu, mohou daňové úřady stanovit
těmto podnikům pro účely vyměření daně zisk v ta-
kové výši, jaká by odpovídala objektivním podmín-
kám, za nichž by obchodovaly podniky na sobě
zcela nezávislé.
Článek 10
Dividendy mohou být zdaněny ve státě, ve kte-
rém má příjemce bydliště či sídlo. Dividendy mohou
být zdaněny také ve státě, ve kterém má sídlo spo-
lečnost, která je vyplácí, a to sazbou 10 %, jestliže
příjemcem je společnost, která vlastní nejméně 25
procent akcií vyplácející společnosti, které jsou
spojeny s hlasovacím právem, nebo sazbou 15 % ve
všech ostatních případech. O daň zaplacenou ve
státě, ve kterém má sídlo společnost vyplácející di-
videndy, se sníží daňová povinnost příjemce divi-
dend v jeho státě.
Článek 11
Úroky mohou být zdaněny ve státě, ve kterém
má příjemce bydliště či sídlo. Stát, ve kterém je
zdroj úroků, může však úroky zdanit sazbou 10 %.
O daň zaplacenou ve státě zdroje se příjemci sníží
celková daňová povinnost ve státě jeho bydliště či
sídla. Ve státě zdroje však nebudou podléhat zda-
nění úroky placené druhému státu, ústřední bance
tohoto státu, jiné státní finanční instituci nebo ji-
nému příjemci z vládních úvěrů nebo z úvěrů za-
3
ručených nebo financovaných tímto druhým státem,
ústřední bankou nebo státní institucí tohoto dru-
hého státu.
Článek 12
Licenční poplatky za využívání autorských práv
literárních, uměleckých a vědeckých podléhají zda-
nění pouze ve státě příjemce.
Licenční poplatky za využívání patentů a ji-
ných průmyslových práv mohou být zdaněny ve
státě příjemce. Tyto poplatky mohou být zdaněny
také ve státě, kde se právo využívá, avšak pouze
sazbou nepřevyšující 10 %. Daň zaplacená ve státě
zdroje se odečte od celkové daňové povinnosti pří-
jemce ve státě jeho bydliště či sídla.
Článek 13
Zisk ze zcizení nemovitostí a movitého majetku
příslušejícího ke stálé provozovně podniku nebo
k zařízení využívanému při výkonu svobodného po-
volání může být zdaněn ve státě, ve kterém je ta-
kový majetek umístěn.
Zisk ze zcizení lodí a letadel používaných v me-
zinárodní dopravě a movitého majetku sloužícího
k provozu těchto lodí a letadel podléhá zdanění
pouze ve státě, ve kterém má zcizitel bydliště či
sídlo.
Zisk ze zcizení jiného majetku podléhá zdanění
pouze ve státě, ve kterém má zcizitel bydliště či
sídlo.
Článek 14
Příjem ze samostatně vykonávané osobní čin-
nosti (ze svobodného povolání) podléhá zdanění
pouze ve státě příjemce. V druhém státě může být
takový příjem zdaněn pouze s podmínkou, že byl
docílen pomocí trvalého zařízení k výkonu výdě-
lečné činnosti, které má příjemce v tomto druhém
státě.
Článek 15
Příjem z pracovního poměru podléhá zdanění
pouze ve státě bydliště příjemce. Jestliže však je
práce vykonávána v druhém státě, může být příjem
zdaněn v tomto druhém státě s výjimkou krátko-
dobé činnosti vykonávané pro zaměstnavatele
z prvního státu.
Článek 16
Odměny za výkon funkcí ve správních orgá-
nech společností mohou být zdaněny ve státě, ve
kterém má společnost sídlo.
Článek 17
Příjem za vystoupení umělců a profesionálních
sportovců může být zdaněn ve státě, ve kterém se
vystoupení koná. Příjem umělců a sportovců mají-
cích bydliště v jednom smluvním státě bude osvo-
bozen v druhém smluvním státě od daně, jestliže
se vystoupení konalo v rámci mezivládní dohody
o kulturní výměně.
Článek 18
Penze s výjimkou penzí uvedených v článku 19
podléhají zdanění pouze ve státě, ve kterém má
příjemce bydliště.
Článek 19
Platy a penze za výkon funkcí ve státní správě
podléhají s určitými výjimkami zdanění pouze ve
státě, který je vyplácí.
Článek 20
Profesoři a učitelé mající bydliště v jednom
smluvním státě, budou v druhém smluvním státě
osvobozeni od daně z odměn za vyučování nebo vě-
deckou práci na školách tohoto druhého státu, po-
kud tato činnost nebude trvat déle než dva roky.
Článek 21
Studující mající bydliště v jednom smluvním
státě, kteří studují nebo konají praxi v druhém
smluvním státě, budou v tomto druhém smluvním
státě osvobozeni od daně z příjmu, který pobírají
z ciziny na úhradu svého pobytu a výživy a z příjmu
z pracovní činnosti v tomto druhém státě, pokud
tento pracovní příjem nepřesáhne částku 600 000
jenů nebo protihodnotu této částky v českosloven-
ské měně.
Článek 22
Jiné výslovně neuvedené příjmy podléhají zda-
nění pouze ve státě příjemce.
Článek 23
Podrobná pravidla upravují způsob, jak se po-
stupuje při vyměřování daní ve státě bydliště či
sídla poplatníka, aby nedošlo k dvojímu zdanění
příjmu, který může být podle ustanovení smlouvy
zdaněn v druhém smluvním státě.
Články 24, 25, 26 a 27
V těchto článcích jsou obsažena všeobecná
ustanovení, která zajišťují příslušníkům obou států
rovné nakládání, řešení sporných a nejasných pří-
padů dohodou, výměnu informací nutných pro pro-
vádění smlouvy a respektování diplomatických a
konzulárních daňových výsad spočívajících na me-
zinárodním právu nebo na ustanovení zvláštních
dohod.
4
Články 28 a 29
Tyto články obsahují ustanovení o nabytí plat-
nosti smlouvy, o výpovědi a počátku a ukončení
účinnosti jejích ustanovení.
Smlouva vyžaduje souhlas Federálního shro-
máždění podle článku 36 odstavce 3 ústavního zá-
kona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a
ratifikaci prezidentem republiky, protože upravuje
odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové
povinnosti občanů a organizací, poskytuje daňová
osvobození a jiné úlevy. Jde o výjimky z platných
čs. zákonů, které překračují rámec zmocnění da-
ných těmito zákony ministerstvu financí.
V Praze dne 22. prosince 1977
Předseda vlády ČSSR:
Štrongal v. r.
5
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Japonskem
o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu
Československá socialistická republika a Ja-
ponsko,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zda-
nění v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají
bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních
státech.
Článek 2
1. Daně, které jsou předmětem této smlouvy,
jsou:
a) V Japonsku:
I. daň z příjmu,
II. daň společností a
III. místní daň obyvatelstva
(dále nazývané "japonská daň").
b) V Československu:
I. odvod ze zisku a daň ze zisku,
II. daň ze mzdy,
III. daň z příjmů z literární a umělecké čin-
nosti,
IV. daň zemědělská,
V. daň z příjmu obyvatelstva a
VI. daň domovní
(dále nazývané "československá daň").
2. Smlouva se bude také vztahovat na všechny
totožné nebo podstatně podobné daně, které budou
ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo
dani uvedených v předcházejícím odstavci. Přísluš-
né úřady smluvních států si budou v přiměřené
lhůtě oznamovat všechny změny, které budou pro-
vedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) Výraz "Japonsko", pokud je užit v zeměpisném
smyslu, označuje všechna území, na nichž platí
zákony upravující japonskou daň.
b) Výraz "Československo" označuje Českosloven-
skou socialistickou republiku.
c) Výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní
stát" označují japonsko nebo Československo,
jak to souvislost vyžaduje.
d) Výraz "daň" označuje japonskou daň nebo
československou daň, jak to souvislost vyža-
duje.
e) Výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společ-
nosti a všechna jiná sdružení osob.
f) Výraz "společnost" označuje každou právnic-
kou osobu nebo každou podstatu, která je po-
suzována jako právnická osoba pro daňové
účely.
g) Výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a
"podnik druhého smluvního státu" označují
podnik provozovaný osobou mající bydliště či
sídlo v jednom smluvním státě, případně pod-
nik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo
v druhém smluvním státě.
h) Výraz "příslušníci" označuje všechny fyzické
osoby, které jsou státními občany některého
smluvního státu, všechny právnické osoby, zří-
zené nebo organizované podle práva některého
smluvního státu, a všechny organizace bez
právní subjektivity, které jsou pro účely daně
tohoto smluvního státu posuzovány jako práv-
nické osoby, zřízené nebo organizované podle
práva tohoto smluvního státu.
i) Výraz "příslušný úřad" ve vztahu k smluvnímu
státu označuje ministra financí tohoto smluv-
ního státu nebo jeho zmocněného zástupce.
j) Výraz "mezinárodní doprava" označuje každou
dopravu uskutečněnou lodí nebo letadlem,
které jsou provozovány podnikem některého
6
smluvního státu, pokud loď nebo letadlo ne-
jsou využívány pouze mezi místy ležícími v dru-
hém smluvním státě.
2. Každý výraz, který není ve smlouvě jinak
definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním
státem smysl, který je mu určen právními předpisy
tohoto smluvního státu, které upravují daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost ne-
vyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jed-
nom smluvním státě" označuje pro účely této
smlouvy jakoukoli osobu, která je podrobena zda-
nění podle zákonů tohoto smluvního státu z důvodu
svého bydliště, pobytu, hlavní správy, místa vedení
nebo každého jiného kritéria obdobné povahy. Vý-
raz nezahrnuje fyzické osoby, které jsou podrobeny
zdanění v tomto smluvním státě pouze proto, že
pobírají příjem ze zdrojů umístěných v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení
odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, roz-
hodnou příslušné úřady vzájemnou dohodou, ve
kterém smluvním státě se pro účely této smlouvy
považuje za umístěné bydliště této fyzické osoby.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má po-
dle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních
státech, předpokládá se, že má sídlo v tom smluv-
ním státě, v němž je místo její hlavní správy.
Článek 5
í. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely
této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž
podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom, nebo jiné místo, kde se těží přírodní
zdroje,
g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než
12 měsíců.
3. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění,
vystavení nebo k dodávkám zboží patřícího
podniku,
b) zboží patřící podniku, které je uskladněno
pouze jako zásoba, za účelem výstavy nebo do-
dání,
c) zboží patřící podniku, které je uskladněno
pouze za účelem zpracování jiným podnikem,
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je vy-
užíváno pouze za účelem nákupu zboží nebo
shromažďování informací pro podnik,
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je vy-
užíváno pro podnik pouze za účelem reklamy,
poskytování informací, vědeckých rešerší nebo
podobných činností, které mají přípravný nebo
pomocný charakter,
f) montáž prováděná podnikem jednoho smluv-
ního státu ve spojení s dodávkou strojů nebo
zařízení z tohoto smluvního státu do druhého
smluvního státu.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro
podnik druhého smluvního státu - jiná než zá-
stupce mající nezávislé postavení, o němž pojedná-
vá odstavec 5 - se považuje za stálou provozovnu
v prvně zmíněném smluvním státě, jestliže je
v tomto prvně zmíněném smluvním státě vybavena
plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí
dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud
činnost této osoby není omezena na nákupy zboží
pro podnik.
5. Za stálou provozovnu podniku jednoho
smluvního státu se v druhém smluvním státě nepo-
važuje pouhá skutečnost, že podnik v tomto druhém
smluvním státě vykonává svoji činnost prostřednic-
tvím makléře, generálního komisionáře nebo kaž-
dého jiného zástupce majícího nezávislé postavení,
pokud tyto osoby jednají v řádném rámci své ob-
chodní činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo
v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo
je ovládána společností, která má sídlo v druhém
smluvním státě, nebo která v tomto druhém smluv-
ním státě vykonává svoji činnost (ať prostřednic-
tvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama
o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozov-
nu druhé společnosti.
Článek 6
1. Příjem z nemovitého majetku může být zda-
něn ve smluvním státě, v němž je takový majetek
umístěn.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve
shodě s právem toho smluvního státu, v němž je
takový majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý
i mrtvý inventář zemědělských a lesních hospodář-
ství, práva, na která se vztahují ustanovení občan-
ského práva o nemovitém majetku, používání nemo-
vitého majetku a práva na proměnlivá nebo pevná
plnění, placená jako náhrada za těžení nebo za
právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a ji-
ných přírodních zdrojů. Lodi a letadla se nepova-
žují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použije na příjem
z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způ-
sobu užívání nemovitého majetku.
7
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použiji také na
příjem z nemovitého majetku podniku a na příjem
z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobod-
ného povolání.
Článek 7
1. Zisk podniku jednoho smluvního státu pod-
léhá zdanění pouze v tomto smluvním státě, po-
kud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává
svoji činnost tímto způsobem, může být zisk pod-
niku zdaněn v tomto druhém smluvním státě, avšak
pouze v takovém rozsahu, v jakém jej lze přičítat
této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzuje se v každém smluvním státe
této stálé provozovně zisk, který by mohla podle
očekávání docílit, kdyby jako samostatný podnik
vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stej-
ných nebo obdobných podmínek a obchodovala
zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provo-
zovnou.
3. Při výpočtu zisku stálé provozovny se povo-
lují odečíst náklady vynaložené na cíle sledované
touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a
všeobecných administrativních výloh takto vynalo-
žených, ať ve smluvním státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde.
4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé
určovat zisk, který má být přičten stálé provozovně,
na základě rozdělení celkového zisku podniku jeho
různým částem, nebrání nic v odstavci 2, aby tento
smluvní stát určil zisk, jenž má být zdaněn, tako-
vým rozdělením, jaké je obvyklé. Přijatá metoda
dělení musí být však taková, aby výsledek byl
v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičte žádný zisk na
základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro
podnik.
6. Zisk, který se má přičíst stálé provozovně,
se pro účely předchozích odstavců vypočítá každý
rok podle téže metody, pokud neexistují závažné
a dostatečně důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisk zahrnuje části příjmu, o nichž
se pojednává odděleně v jiných článcích této
smlouvy, nedotknou se ustanovení tohoto článku
ustanovení oněch článků.
Článek 8
1. Zisk z provozování lodí nebo letadel v mezi-
národní dopravě, prováděné podnikem některého
smluvního státu, podléhá zdanění pouze v tomto
smluvním státě.
2. Pokud jde o provádění mezinárodní námořní
nebo letecké dopravy podnikem některého smluv-
ního státu, osvobodí se takový podnik, je-li podni-
kem československým, od živnostenské daně v Ja-
ponsku, a japonský podnik se osvobodí od jakékoli
daně obdobné japonské živnostenské dani, pokud
by byla vybírána později v Československu.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí také na
zisk z účasti na poolu, společném provozu nebo na
mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo
nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění
podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na
vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho
smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu,
a jestliže v jednom i v druhém případě byly mezi
oběma podniky v jejich obchodních nebo finančních
vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky, které
se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, může být zisk, který by byl
bez těchto podmínek docílen jedním z podniků,
který však vzhledem k těmto podmínkám docílen
nebyl, včleněn do zisku tohoto podniku a zdaněn.
Článek 10
1. Dividendy vyplácené společností, která má
sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající byd-
liště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve
smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která
je vyplácí, a to podle právních předpisů tohoto
smluvního státu. Daň takto stanovená však nepře-
sáhne:
a) 10% hrubé částky dividend, jestliže příjemce
je společností, která vlastní nejméně 25 % po-
dílů spojených s hlasovacím právem na spo-
lečnosti vyplácející dividendy po dobu šesti
měsíců bezprostředně předcházejících datum
výplaty takových dividend,
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních
případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisku spo-
lečnosti, ze kterého jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku,
označuje příjem plynoucí z akcií nebo jiných práv,
s výjimkou pohledávek s účastí na zisku, právě tak
jako příjem z jiných společenských práv, který je
postaven na roven příjmu z akcií daňovými před-
8
pisy smluvního státu, v němž má sídlo společnost
vyplácející dividendy.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jest-
liže příjemce dividend, mající bydliště či sídlo v jed-
nom smluvním státě, má v druhém smluvním státě,
v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy,
stálou provozovnu, s níž je skutečně spojeno vlast-
nictví akcií, na jehož základě se dividendy vyplá-
cejí. V takovém případě se použijí ustanovení člán-
ku 7.
5. Jestliže společnost, mající sídlo v jednom
smluvním státě, dosahuje zisk nebo příjem z dru-
hého smluvního státu, nemůže tento druhý smluvní
stát vybrat žádnou daň z dividend vyplácených
společností osobám, které nemají bydliště či sídlo
v tomto druhém smluvním státě, ani podrobit ne-
rozdělený zisk společnosti dani z nerozděleného
zisku, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělený
zisk pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisku nebo
z příjmu, které pocházejí z tohoto druhého smluv-
ního státu.
Článek 11
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v dru-
hém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém smluvním státě.
2. Tyto úroky však mohou být zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to po-
dle právních předpisů tohoto smluvního státu. Daň
takto stanovená však nepřesáhne 10 % hrubé
částky úroků.
3. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě
a placené vládě druhého smluvního státu, jeho míst-
ním úřadům, ústřední bance tohoto druhého smluv-
ního státu nebo finanční instituci, která je plně ve
vlastnictví tohoto státu, nebo osobě mající v tomto
druhém smluvním státě bydliště či sídlo, z pohle-
dávek zajištěných nebo nepřímo financovaných
vládou tohoto druhého smluvního státu, jeho míst-
ními úřady, ústřední bankou tohoto druhého smluv-
ního státu nebo finanční institucí, která je plně ve
vlastnictví tohoto státu, jsou bez ohledu na usta-
novení odstavce 2 osvobozeny od daně v prvně zmí-
něném smluvním státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku ozna-
čuje příjem z veřejných dluhopisů, obligací, zajiš-
těných i nezajištěných zástavním právem na nemo-
vitosti, poskytujících i neposkytujících právo na
účast na zisku, a jiné pohledávky jakéhokoli druhu,
jakékoli rozdíly, o které částka zaplacená na vy-
rovnání takových pohledávek převyšuje částku
půjčky, i jakýkoli jiný příjem, který je postaven
daňovými předpisy smluvního státu, ve kterém je
zdroj příjmu, na roven příjmu z půjček.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jest-
liže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo
v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním
státě, ve kterém mají úroky zdroj, stálou provozov-
nu, s níž je skutečně spojena pohledávka, která je
zdrojem úroků. V tomto případě se použijí ustano-
vení článku 7.
6. Předpoklade se, že úroky mají zdroj v ur-
čitém smluvním státě, je-li plátcem tento smluvní
stát sám, jeho místní úřad nebo osoba mající
v tomto smluvním státě bydliště či sídlo, jestliže
však osoba, která úroky platí, ať má nebo nemá
bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má
v jednom smluvním státě stálou provozovnu, ve spo-
jení s níž vznikl dluh, z něhož se úroky platí, a
jestliže takové úroky nese ke své tíží tato stálá pro-
vozovna, předpokládá se, že tyto úroky máji zdroj
v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozov-
na umístěna.
7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno
se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a příjemcem, nebo mezi oběma a třetí
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce s pří-
jemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy
zmíněnou částku. Část platu, která ji přesahuje,
bude v tomto případě podléhat zdanění podle práv-
ních předpisů každého smluvního státu s přihléd-
nutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom
smluvním státě a placené osobě, která má bydliště
či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zda-
něny v tomto druhém smluvním státě.
2. a) Průmyslové licenční poplatky mohou být
zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je
jejich zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto smluvního státu. Daň takto stano-
vená však nepřesáhne 10 % hrubé částky
licenčních poplatků.
b) Kulturní licenční poplatky budou osvobo-
zeny od daní ve smluvním státě, ve kte-
rém je jejich zdroj.
3. a) Výraz "průmyslové licenční poplatky"
použitý v odstavci 2 označuje platy jaké-
hokoli druhu přijaté náhradou za užití
nebo za právo na užití jakéhokoli patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu,
plánu, tajného návodu nebo výrobního po-
stupu, nebo za užití nebo za právo na užití
průmyslového, obchodního nebo vědec-
kého zařízení, nebo za informace, které
se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké,
b) Výraz "kulturní licenční poplatky" použitý
v odstavci 2 označuje platy jakéhokoli
druhu přijaté náhradou za užití nebo za