Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1977
III. volební období
21
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Úmluva o zákazu vojenského
nebo jakéhokoliv jiného nepřátelského použití prostředků
měnících životní prostředí, podepsaná v Ženevě dne 18. května 1977
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialis-
tické republiky souhlasí s Úmluvou o zákazu
vojenského nebo jakéhokoliv jiného nepřátelského
použití prostředků měnících životní prostředí,
podepsanou v Ženevě dne 18. května 1977.
Důvodová zpráva
I.
Dne 10. prosince 1976 přijalo XXXI. zasedání
Valného shromáždění Organizace spojených národů rezoluci,
v níž doporučilo všem státům k posouzení, podpisu a rati-
fikaci Úmluvu o zákazu vojenského nebo jakéhokoliv jiného
nepřátelského použití prostředků měnících životní prostře-
dí a vyjádřilo naději, že se k ní připojí co nejvíce států.
Tato Úmluva byla sjednána z iniciativy Sovětského
svazu, předložené v r. 1974 na XXIX. zasedání Valného shro-
máždění OSN. Práce na přípravě konečného textu Úmluvy
probíhala v létech 1975 a 1976 na půdě ženevského Výboru
pro odzbrojení za účasti delegace ČSSR.
Za ČSSR Úmluvu podepsal ve zplnomocnění prezidenta
republiky v Ženevě dne 18. května 1977 ministr zahraničních
věcí.
II.
Zásadní politický význam Úmluvy spočívá v tom,
že jde o další konkrétní výsledek úsilí zemí socialistic-
kého společenství prosadit především ve vztazích s vyspě-
lými kapitalistickými státy, aby se politické uvolňování
v mezinárodních vztazích rozšířilo i na vojenskou oblast
a stalo se tak převládající a nezvratnou tendencí celého
dalšího mezinárodního vývoje.
Účelem Úmluvy je zabránit možnému otevřenému ne-
bo skrytému vedení války a dalším nepřátelským činům s vy-
užitím prostředků vyvolávání umělých změn v přírodních
procesech na Zemi a v její atmosféře. Vzhledem k tomu, že
takové prostředky již reálně existují, má Úmluva značný
vojenskopolitický význam a představuje další konkrétní
opatření zaměřené na snížení nebezpečí vojenské konfrontace,
- 2 -
omezení zbrojení a odzbrojení. Současně s tím Úmluva otví-
rá principiálně novou oblast odzbrojovacích jednání týka-
jící se kvalitativně nových druhů zbraní hromadného ničení
/tj. jiných, než, jsou zbraně jaderné, bakteriologicko nebo
chemické/. Její uzavření nesporně napomůže zlepšit celkovou
atmosféru pro další odzbroj ovací jednání a usnadní dosáhnout
pokrok v otázce zákazu vývoje a výroby všech nových druhů
zbraní a jejich systémů, která již byla jako celek předlo-
žena Sovětským svazem na XXX. zasedání Valního shromáždění
OSN v roce 1975.
Hospodářský význam uzavření Úmluvy spočívá v tom,
že upevňuje základ pro mezinárodní ekonomickou a vědecko-
technickou spoluprací v oblasti využívaní prostředků,
ručnících životní prostředí pro mírová účely a rovněž
v otázce zachovaní a zlepšovaní životního prostředí.
III.
Po obsahové stránce Úmluva vymezuje rozsah závaz-
ků smluvních států nepoužít prostředky měnící životní
prostředí pro vojenské nebo jiné nepřátelské účely a rov-
něž vlastnosti takových prostředků, jejichž použití pro
uvedené účely podléhá zákazu. Současně Úmluva upravuje
některá práva a závazky týkající se mezinárodní spolupráce
v oblasti mírového využívaní těchto prostředků a stanoví
opatření k zajištění jejího plnění.
Článek I Úmluvy stanoví závazek smluvních států
neuchylovat se k vojenskému nebo jinému nepřátelskému
použití prostředků měnících životní prostředí, které mají
za následek rozsáhlé, dlouhodobé nebo vážné následky jako
prostředky ničení nebo způsobení škody nebo újmy kterému-
koliv jinému smluvnímu státu.
- 3 -
V článku II Úmluvy se vysvětluje, že pojem
"prostředky měnící životní prostředí" se vztahuje na všech-
ny prostředky vyvolávání změn dynamiky, složení nebo
struktury Země pomocí záměrného řízení přírodních procesů.
V rámci ženevského Výboru pro odzbrojení byl
dosazen jednotný výklad pojmů používaných v článcích I a II i
v dalších hlavních ustanoveních Úmluvy. Tento výklad
právně není součástí Úmluvy, avšak usnadňuje její chápání
a má sloužit i jako vodítko při řešení příp. problémů,
které by vyvstaly v souvislosti s jejím prováděním. Podle
výkladu týkajícího se článku I Úmluvy se pojmy "rozsáhlé,
dlouhodobé nebo vážné " následky chápou jako takové, které:
- zahrnují oblast několika set kilometrů štvereč-
ných,
- trvají několik, měsíců nebo přibližně jedno
roční období,
- vedou k podstatným nebo významným narušením
nebo poškozování lidského života, prírodních
a hospodářských zdrojů nebo jiných hmotných
hodnot.
Výklad týkající se článku II Úmluvy uvádí příkla-
dy zakázaných negativních následků použití prostředků ško-
dících životní prostredí, jako: zemětřesení, mořské vlny,
cunami,. narušení ekologické rovnováhy jakékoliv oblasti.
změny elementů počasí /oblaků, srážek, růdných druhů
cyklónů, bouří typu tornádo/ změny elementů podnebí.
změny stavu ozónu a změny stavu ionosféry. Ve výkla-
du se zároveň upozorňuje, že uvedený sesnam není vyčer-
pávající a neprojudikuje použití článku II pouze k vyčísle-
ným následkům.
Z hlavních ustanovení Úmluvy ve článcích I a II
vyplývá, že její zákaz se vztahuje výlučně na vojenské
a jiné prokazatelně nepřátelské vyvolávaní umělých změn
- 4 -
v životním prostředí se specifickými /tj. rozsáhlými,
dlouhodobými nebo vážnými/ negativními následky. Úmluva
se tedy v žádném případě, nemůže vztahovat k znečišťování
nebo jinému poškozování životního prostředí průmyslovou, ze-
mědělskou či jinou mírovou činností smluvních států, kte-
ré se upravují jinými dvoustrannými i mnohostrannými
opatřeními a procedurami.
Článek III vysvětluje, že Úmluva nebrání použití
prostředků měnících životní prostředí pro mírové účely
a nedotýká se zásad a pravidel mezinárodního prává upra-
vujících takové použití. Článek dále stanoví závazek
smluvních států napomáhat k co nejširší výměně vědeckých
a technických informací z této oblasti a právo účastnit
se takové výměny. Smluvní státy se zároveň zavazují podle
svých možností buď jednotlivě nebo společně s jinými stá-
ty nebo mezinárodními organizacemi přispívat k mezinárod-
ní hosrpodářske a vědecké spolupráci v oblasti zachování,
slepšení a mírového využívaní životního prostředí.
Článek IV stanoví závazek smluvních států
přijmout v souladu se svým ústavním postupem všechna
opatření, kteří budou považovat za nezbytná k zajištění
zákazu a zabránění jakákoliv činnosti porušující ustano-
vení Úmluvy. V ČSSR nebude po vstupu Úmluvy v platnost
zapotřebí žádných zákonných opatření v souvislosti s tímto
článkem.
V článku V Úmluvy jsou rozpracována opatření
k zajištění jejího plnění a stížnosti procedura. Smluvní
státy se ve sporných případech mohou vzájemně konzultovat
buď přímo, nebo prostřednictvím mezinárodních procedur,
jež mohou zahrnovat využití služeb příslušných mezinárod-
ních organizací.
- 5 -
Pro tento účel článek předpokládá rovněž usta-
vení Poradního výboru znalců, jehož funkce a jednací řád
jsou obsaženy v Příloze k Úmluvo, která je její nedílnou
součástí. V odůvodněných případech může poškozený nebo
ohrožený účastník Úmluvy podat stížnost Radě bezpečnosti
OSN. Smluvní státy se zavazují spolupracovat při šetře-
ních, která mohou být na tomto základe Radou bezpečnosti
podniknuta v souladu s Chartou OSN.
Článek VI upravuje proceduru předkládání a při-
jímaní změn v Úmluvě.
Článek VII stanoví, že Úmluva se uzavírá na
neomezenou dobu platnosti.
Podle ustanovení článku VIII Úmluvy bude po: pěti
letech od jejího vstupu v platnost svolána konference
smluvních států, která posoudí účinnost a plnění Úmluvy.
Současně článek upravuje proceduru svolání pozdějších
hodnotících konferencí.
Články IX a X Úmluvy obsahují závěrečná ustano-
vení. Podle článku IX podléhá Úmluva ratifikaci státy,
která ji podepsaly a vstoupí v platnost po uložení rati-
fikačních listin dvaceti vlád. Depozitářem Úmluvy je
generální tajemník OSN.
K Úmluvě je jako její nedílná součást připoje-
na Příloha, která stanoví funkce a jednací řád Poradního
výboru znalců ve smyslu článku V Úmluvy. Úkolem výboru
je učinit příslušná opatření k zjištění skutečnosti a
poskytnout znalecký posudek k jakémukoliv problému
vznesenému podle článku V Úmluvy smluvním státem žádají-
cín o svolání výboru. O předmětných otázkách výbor
rozhoduje shodou názorů. Svého znalce do výboru muže vysílat
každý účastník Úmluvy. Výboru předsedá depozitář nebo jeho
představitel.
- 5 -
IV.
Úmluva, je v souladu a čs. právním řáděn. Vzhle-
dem k tomu, že Úmluva je mezinárodní politickou smlouvou,
vyžaduje podle článku 35 ústavního zákona č. 143/1953 Sb.
o čs. federaci před ratifikací presidentem republiky
souhlas Federálního shromáždění.
Doporučuje sa, aby Federální shromáždění
vyslovilo s Úmluvou souhlas.
V Praze dne 27. září 1977
Š t r o u g a l v. r.
předseda vlády ČSSR
- 7 -
Úmluva
o zákazu vojenského nebo jakéhokoliv jiného nepřátelského
použití prostředků měnících životní prostředí
Smluvní státy této Úmluvy,
řídíce se zájmy upevnění míru a přejíce si
přispět k zastavení závodů ve zbrojení a k dosažení všeobec-
ného a úplného odzbrojení pod přísnou a účinnou mezinárodní
kontrolou, k zbavení lidstva nebezpečí použití nových
prostředků vedení války,
plně odhodlány pokračovat v jednáních za účelem
dosažení účinného pokroku ve směru přijetí dalších opatře-
ní v oblasti odzbrojení,
uznávajíce, že vědeckotechnický pokrok může
otevřít nové možnosti v oblasti působení na životní
prostředí,
berouce v úvahu Deklaraci Konference Organizace
spojených národů o životním prostředí přijatou ve Stock-
holmu dne 16. června 1972,
uvědomujíce si, že použití prostředků měnících
životní prostředí pro mírové účely by mohlo zlepšit
vzájemný vztah mezi člověkem a přírodou a napomohlo by
zachování a zlepšení životního prostředí ve prospěch
současného a budoucích pokolení,
uvědomujíce si však, že vojenské nebo jakékoliv
jiné nepřátelské použití takových prostředků by mohlo mít
mimořádně zhoubné následky na blahobyt lidí,
přejíce si účinně zakázat vojenské či jakékoliv
- 8 -
jiné nepřátelské použití prostředků měnících životní
prostředí za účelem zbavit lidstvo nebezpečí takového
použití a potvrzujíce své přání působit ve směru dosa-
žení tohoto cíle,
usilujíce rovněž přispět k prohloubení důvěry
mezi národy a k dalšímu ozdravení mezinárodní situace
v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených
národů,
dohodly se na tomto:
Článek I
1. Každý smluvní stát této Úmluvy se zavazuje
neuchylovat se k vojenskému, nebo jakémukoliv jinému ne-
přátelskému použití prostředků učnicích životní prostře-
dí, které mají rozsáhlá, dlouhodobá nebo vážné následky,
jako prostředky ničení, způsobení škody nebo újmy kterému-
koliv jinému smluvnímu státu.
2. Každý smluvní stát této Úmluvy se zavazuje
nenapomáhat, nepovzbuzovat a nepodněcovat jakýkoliv
stát, skupinu států nebo mezinárodní organizaci k činnosti,
která by odporovala ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
Článek II
Pojem "prostředky měnící životní prostředí"
použitý v čl. I se vztahuje na všechny prostředky vyvolá-
vání změn - pomocí záměrného řízení přírodních procesů -
dynamiky, složení nebo struktury Země, včetně její bioty,
litosfery, hydrosféry, atmosféry nebo kosmického prostoru.
- 9 -
Článek III
1. Ustanovení této Úmluvy nebrání použití
prostředků monících životní prostředí pro mírové účely
a
nedotýkají se všeobecně uznávaných zásad a použitel-
ných pravidel mezinárodního práva týkajících se takového
poučiti.
2. Smluvní státy této Úmluvy se zavazují napo-
máhat co mošna nejširší výměně vědeckých a technických
informací o využívání prostředků měnících životní prostře-
dí pro mírové účely a mají právo účastnit se takové
výměny i Smluvní státy této Úmluvy, které jsou s to tak
učinit, budou přispívat jednotlivě nebo společně u jinými
státy nebo mezinárodními organizacemi k mezinárodní hospo-
dářské a vědecko spolupráci v oblasti zachování, zlepšení
a mírového využívaní životního prostředí a náležitým,
přihlédnutím k potřebám rozvojových oblastí světa.
Článek IV
Každý smluvní stát táto Úmluvy se zavazuje
přijmout v souladu se svým ústavním postupem všechna
opatření, která bude považovat za nezbytná za účelem
zákazu a zabránění jakékoliv činnosti porušující ustano-
vení toto Úmluvy kdekoliv v rámci své juriadikace nebo
kontroly.
Č l á n e k V
1. Smluvní státy této Úmluvy se zavazují k vzá-
jemným konzultacím a spolupráci při řešení jakýchkoliv
otázek, která mohou vzniknout v souvislosti s cíli
- 10 -
nebo v souvislosti s plněním ustanovení této Úmluvy. Kon-
zultace a spolupráce v souladu
s tímto článkem mohou být
prováděny rovněž prostřednictvím příslušných mezinárodních
procedur v rámci Organizace spojených národů a v souladu
s její Chartou. Tyto mezinárodní procedury mohou zahrnovat
využívání služeb; příslušných mezinárodních organizací a
rovněž Poradního výboru znalců, o němž se hovoří v odstav-
ci 2 tohoto článku.
2. K účelům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku
svolává depozitář do jednoho měsíce po obdržení žádosti
kteréhokoliv smluvního státu zasedání Poradního výboru
znalců. Každý smluvní stát může jmenovat svého znalce do
výboru, jehož funkce a jednací řád jsou uvedeny v Příloze,
která je nedílnou součástí této Úmluvy. Výbor předá depozi-
táři shrnující dokument o jím zjištěných skutečných okol-
nostech a nezbytně zahrnující všechna stanoviska a informa-
ce předložené výboru během jeho zasedání. Depozitář rozešle
tento dokument všem smluvním státům.
3. Každý smluvní stát táto Úmluvy, který má dů-
vod se domnívat, že kterýkoliv jiný smluvní stát svým
jednáním porušuje závazky vyplývající z ustanovení Úmluvy,
může podat stížnost Radě bezpečnosti Organizace spojených
národů. Tato stížnost musí obsahovat veškeré informace
vytahující se k takovému případu a rovněž všechny možné
důkazy potvrzující její oprávněnost.
4. Každý smluvní stát této Úmluvy se zavazuje
spolupracovat při provádění jakýchkoliv šetření, která mo-
hou být podniknuta Radou bezpečnosti v souladu s ustanove-
ními Charty Organizace spojených národů na základě obdrže-
né stížnosti. Rada bezpečnosti bude o výsledcích šetření
informovat smluvní státy Úmluvy.
- 11 -
5. Každý smluvní stát této Úmluvy se zavazuje
poskytovat nebo podporovat pomoc v souladu s ustanovení-
mi Charty Organizace spojených národů, kterémukoliv
účastníku Úmluvy, který o pomoc posada, jestliže Rada
bezpečnosti příjme rozhodnutí o tom, že tento účastník
byl nebo pravděpodobná bude poškozen následkem porušení
Úmluvy.
Článek VI
1. Kterýkoliv smluvní stát může navrhnout změny
v této Úmluvě. Znění každá navrhované změny musí být
předloženo depozitáři, který je neprodleně rozešle všem
smluvním státům Úmluvy.
2. Změna vstupuje v platnost pro každý smluvní
stát, který ji přijal, jakmile listiny o jejím přijetí
u depozitáře uloží většina smluvních států. Poté pro kaž-
dý zbývající smluvní stát vstoupí změna v platnost dnem
uložení jeho listiny o jejím přijetí.
Článek VII
Tato Úmluva bude mít neomezenou dobu platnosti.
Článek VIII
1. Po pěti letech od vstupu této Úmluvy v plat-
nost svolá depozitář do Ženevy /Švýcarsko/ konferenci
smluvních států Úmluvy. Konference posoudí; působení táto
Úmluvy, aby se ujistila, že jsou plněny její cíle a usta-
novení, a zvláště posoudí účinnost ustanovení článku I,
odstavce 1 při odstraňování nebezpečí vojenského nebo
- 12 -
jakéhokoliv jiného nepřátelského použití prostředků radni-
cích životní
prostředí.
2. S přestávkou nejméně pěti let poté může vět-
šina smluvních států této Úmluvy tím, že předloží návrh
v tomto smyslu depozitáři, dosáhnout svolání konference
se stejnými cíli.
3. Nebude-li v souladu s odstavcem 2 tohoto člán-
ku konference svolána do deseti let po ukončení předešlé
hodnotící konference, požádá depozitář všechny smluvní
státy táto Úmluvy o jejich názor na svolání taková konfe-
rence. Pokud se jedna třetina nebo deset smluvních států,
podle toho, který počet je nižší, vysloví kladně, učiní
depozitář neprodleně opatření ke svolání konference.
Č l á n e k IX
1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem
státům. Každý stát, který Úmluvu nepodepíše před jejím
vstupem v platnost v souladu s odstavcem 3 tohoto článku,
může k ní kdykoliv přistoupit.
2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci státy, která
ji podepsaly. Ratifikační listiny a listiny o přístupu
budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spoje-
ných národů.
- 3. Tato Úmluva vstoupí v platnost poté, kdy rati-
fikační listiny u depozitáře uloží v souladu s odstavcem 2
tohoto článku dvacet vlád.
4. Pro státy, jejichž ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu budou uloženy po vstupu této Úmluvy
v platnost, vstoupí Úmluva v platnost dnen uložení jejich
ratifikačních listin nebo listin o přístupu.
- 13 -
5. Depozitář bude neprodleně informovat všechny
státy, které tuto Úmluvu podepsaly a k ní přistoupily,
o datu každého podpisu, datu uložení každé ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu, datu vstoupení Úmluvy
v platnost a též o všech jejích změnách a o obdržení
jiných sdělení.
6. Tato Úmluva bude registrována depozitářem
v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů.
Článek X
Tato Úmluva, jejíž anglický, arabský, čínský,
francouzský, ruský a španělský text jsou stejně autentic-
ké, bude uložena u generálního tajemníka Organizace
spojených národů. Řádně ověřené kopie této Úmluvy depozi-
tář předá vládám států, které Úmluvu podepsaly a k ní
přistoupily.
Na důkaz toho níže podepsaní, kteří k tomu byli
řádně zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.
Dáno v šesti vyhotoveních, v Ženevě dne osmnácté-
ho května roku tisícího devítistého sedmdesátého sedmého.
- 14 -
Příloha k Úmluvě
Poradní výbor znalců
1. Poradní výbor znalců učiní příslušná opatře-
ní k zjištění skutečnosti a poskytne znalecký posudek k ja-
kémukoliv problému vznesenému podle článku V, odstavce 1
táto Úmluvy smluvním státem žádajícím o svolání výboru.
2. Práce Poradního výboru znalců bude organizo-
vána takovým způsobem, aby mu umožňovala vykonávat funkce
určené v odstavci 1 táto Přílohy. Výbor rozhodne o proce-
durálních otázkách vztahujících se k organizaci jeho práce
podle možnosti shodou názorů, a nebude-li to možné, většinou
přítomných a hlasujících. O podstatných otázkách se nebu-
de hlasovat.
3. Výboru bude předsedat depozitář nebo jeho
představitel.
4. Každého znalce může na zasedáních doprovázet
jeden nebo více poradců.
5. Každý znalec bude mít právo vyžádat si
prostřednictvím předsedy od států a mezinárodních organiza-
cí takové informace a
pomoc, které znalec považuje za žá-
doucí k tomu, aby výbor vykonal svou práci.