Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
III. volební období
l
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží, přijatá dne 14. června 1974
na konferenci OSN v New Yorku a podepsaná za Československou socialistickou republiku
dne 29. srpna 1975
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Úmluvou o promlčení
při mezinárodní koupi zboží, přijatou dne 14. červ-
na 1974 na konferenci OSN v New Yorku a pode-
psanou za Československou socialistickou republiku
dne 29. srpna 1975.
2
Důvodová zpráva
I.
Prones prohlubování mezinárodní dělby práce,
který pod vlivem vědecko-technické revoluce se
neustále urychluje a nabývá nových forum, zvyšuje
význam právní úpravy mezinárodních hospodář
ských vztahů. Dnešní stav majetkoprávní úpravy
těchto vztáhli však neodpovídá potřebám rozvoje
mezinárodního obchodu, neboť se opírá v podstatě
pouze o vnitrostátní předpisy, obsažené převážně
v občanských, popř. obchodničil zákonících jednot
livých státu; tyto předpisy jsou přizpůsobeny vni-
trostátním hospodářským stykům a neřeší uspoko
jivým způsobem problematiku vznikající při usku
tečňování mezinárodního obchodu. Donedávna
jediným státem, který upravoval tyto vztahy před-
pisem odpovídajícím potřebám mezinárodního ob-
chodu, byla ČSSR, a to od roku 1974 v zákoníku
mezinárodního obchodu. Od 1. ledna 1976 obdobná
úprava platí v Německé demokratické republice.
Hlavním zdrojem právní nejistoty při dosavad-
ním stavu je omezená možnost jednoznačně předem
určit, který právní řád bude aplikován na úpravu
daného práva. Kolizní normy, určující rozhodné prá
vo, nespočívají v jednotlivých státech na totožných
zásadách, takže posuzování otázky, který právní
rád bude daný vztah v mezinárodním obchodě upra-
vovat, je v podstatě závislé na tom, který soud bude
v budoucnu spor rozhodovat. Ani řešení této otázky
není jednoznačné, neboť úprava soudní pravomoci
je v jednotlivých státech rozdílná a závisí i na tom,
která strana bude žalující a která žalovaná. Vedle
toho i obsah kolizních úprav většiny zahraničních
států není jednoznačný. Právní nejistota, která pra-
mění z tohoto stavu, je vážnou překážkou meziná-
rodního obchodu.
K jejímu postupnému odstranění byla vytvoře-
na Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní.
Jejímž úkolem je postupná unifikace právních před-
pisů upravujících mezinárodní obchod.
Oprava promlčení práv při mezinárodním pro-
deji zboží byla zařazena na návrh čs. delegace do
pracovního programu této komise na prvním jejím
zasedání v roce 1968, neboť úprava promlčení má
prvořadý význam pro právní jistotu v mezinárod-
ním obchodu. Dosud jsou otázky týkající se pro-
mlčení upravovány vnitrostátními předpisy právní-
ho řádu rozhodného podle předpisů mezinárodního
práva soukromého (důležitou výjimkou je úprava
promlčení platná mezi organizacemi členských stá-
tů RVHP. obsažená ve Všeobecných dodacích pod-
mínkách z roku 1968). Délka promlčecí doby je
v jednotlivých právních řádech velmi rozdílná (po-
hybuje se od několika měsíců až do 30 let) a i pod-
mínky pro její přerušení a stavení, jakož i právní
následky promlčení jsou velmi rozličné. Podle
všech právních řádů však promlčení základním
způsobem ovlivňuje možnost vymáhat pohledávky
a má tedy základní význam pro právní úpravu mezi-
národního obchodu.
Návrh Úmluvy je prvním výsledkem činnosti
Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní a její
konečné znění bylo přijato na diplomatické konfe-
renci OSN, jež se konala od 20. května do 14. června
1974 v New Yorku. Úmluva byla za ČSSR podepsána
29. srpna 1975 v New Yorku.
II.
Předmět úpravy
(Články 1 až 7)
Úmluva v čl. 1 vymezuje pojem promlčení, jež
je předmětem úpravy, a to v podstatě tak, že za
promlčecí lhůty se považují lhůty, po jejichž uply
nutí nemůže být právo vykonáno v právním řízení.
Vzhledem k rozdílnému chápání promlčení v jed
notlivých právních řádech (např. v právních řádech
evropského kontinentu mají promlčecí předpisy
povahu materiálně právní, zatímco v angloameric-
kém právu povahu procesně právní] muselo být
zvoleno takové pojmové vymezení, které by překle-
nulo toto rozdílné pojetí. Pojem vykonání práva,
který užívá čl. 1, je třeba vykládat s přihlédnutím
k čl. 24 a 25. Úmluva se týká nejen práv, která
vznikají přímo ze smlouvy (nárok na dodání zboží
a zaplacení kupní ceny], nýbrž i práv, která vzni-
kají z jejího porušení (např. nárok na náhradu
škody, na smluvní pokutu, reklamační nároky,
a pod. ), jakož i práv vznikajících z jejího ukončení
(např. nárok na vrácení plnění ze smlouvy, jež byla
zrušena odstoupením od smlouvy) nebo v důsledku
její neplatnosti (např. nárok na náhradu škody při
neplatnosti smlouvy).
Poněvadž v právních řádech platí celá škála
různých lhůt s různými právními účinky, je třeba
stanovit, které z těchto různorodých lhůt jsou na-
hrazeny přijatou úpravou. Jako pojmový rozlišovací
znak byla přijata povaha právního úkonu, který má
být ve stanovené lhůtě uskutečněn. Spočívá-li tento
úkon v zahájení právního řízení, jež zahrnuje
soudní, rozhodčí a správní řízení k uplatnění ná-
roku, jde o promlčecí lhůtu upravenou Úmluvou,
3
má-li být uskutečněn jiný právní úkon, jako např.
oznámení určité skutečnosti (např. vad dodaného
zboží), jsou nadále použitelné právní předpisy roz-
hodného práva.
V článku 2 je vymezen pojem mezinárodní
koupi zboží, který se velmi blíží vymezení tohoto
pojmu, jež vyplývá z čs. zákoníku mezinárodního
obchodu, a odchyluje se od vymezení tohoto pojmu
v Haagských konvencích o jednotném zákonu upra-
vujícím mezinárodní koupi zboží, kterými je vázána
většina členských států EHS a některé jiné neso-
cialistické země (Izrael a Gambie). Odpor, který
vyvolalo vymezení mezinárodni koupi zboží v Úmlu-
vě, se podařilo překlenout možností dočasné vý-
hrady podle čl. 38. Rozdíl od čs. úpravy spočívá
pouze v tom, že je rozhodující podle Úmluvy místo
podnikání, teprve podpůrně jako podle čs. úpravy
sídlo u právnických osob a bydliště u fyzických.
Obdobným způsobem jako u čs. zákoníku meziná-
rodního obchodu jsou vyloučeny z předmětu úpravy
kupní smlouvy, jimiž se kupuje zboží k osobní po-
třebě [čl. 4 písm. a)]. Z článku 3 vyplývá princip
reciprocity, tj. smluvní úpravy bude platit jen vůči
zemím, jež se stanou smluvními stranami této úmlu-
vy a budou tak aplikovat tutéž úpravu na právní
vztahy, jichž se účastní čs. organizace.
Začátek a trvání promlčecí lhůty
(Články 8 až 12)
V článku 8 je sjednána všeobecná promlčecí
lhůta čtyř let pro všechna práva, na něž se úmluva
vztahuje; z této zásady nejsou stanoveny žádné vý-
jimky. V článku 9 je stanoven obecně začátek běhu
promlčecí lhůty a v článcích 10 až 12 je tento za-
čátek konkretizován u těch druhů nároků, u nichž
by mohla vzniknout pochybnost o aplikaci obecné
zásady článku 9.
Účinky uplynutí promlčecí lhůty a její počítání
(Články 24 až 29)
Rovněž účinky promlčení jsou obdobné jako
v čs. úpravě. K promlčení se přihlíží pouze na zá-
kladě námitky dlužníka (čl. 24) a právo v tomto
případě nemůže být přiznáno ani uznáno vykona-
telným v jakémkoli právním řízení, jež bylo zahá-
jeno po ukončení promlčecí doby. Rovněž ustano-
vení článku 25 odst. 2 Úmluvy odpovídá zásadě čs.
úpravy (§ 266 zák. mezinárodního obchodu). Počí-
tání promlčecí lhůty je obdobné jako v čs. právu
(§ 72 zák. mezinárodního obchodu).
Prohlášení a výhrady
(Články 34 až 40)
Výhrada čl. 34 je obvyklá v unifikačních úpra-
vách a je obsažena například i v Haagských úmlu-
vách o jednotném zákonu upravujícím mezinárodní
koupi zboží.
Výhrada podle čl. 35 umožnila překlenout roz-
pory týkající se předmětu úpravy; některé státy
byly zásadně proti tomu, aby se Úmluva vztahovala
i na práva vzniklá z neplatnosti smlouvy. Pro člen-
ské země RVHP má zvláštní význam omezení podle
čl. 37, jež umožní, aby nadále zůstala v platnosti
úprava promlčení obsažená ve Všeobecných doda-
cích podmínkách RVHP z roku 1908.
Závěrečná ustanovení
(Články 41 až 46)
Úmluva je otevřena všem státům světa bez ja-
kéhokoli omezení. Do konce roku 1975 mohla být
Úmluva podepsána, po této době lze k Úmluvě při-
stoupit. Úmluva nabude platnosti šest měsíců poté,
kdy se jejími smluvními stranami stane na základě
ratifikace nebo přístupu alespoň deset států. Úmlu-
vu lze vypovědět dvanáctiměsíční výpovědí podle
článku 45.
III.
Koncepci Úmluvy podstatným způsobem ovliv-
nila čs. úprava obsažená v zákoníku mezinárodního
obchodu, takže přijatá ustanovení v převážné míře
odpovídají nebo se alespoň blíží tomuto čs. předpisu.
V některých směrech byly přijaty k Úmluvě v sou-
ladu s potřebami mezinárodního obchodu i zásady
čs. úpravy, které se odchylují prakticky od všech
zahraničních právních úprav určených především
pro vnitrostátní potřeby (jako např. určité výjimky
z kogentní povahy právní úpravy promlčení).
V některých směrech se však Úmluva od čs.
zákoníku mezinárodního obchodu odchyluje. Platí
to především o délce promlčecí lhůty, neboť místo
tříleté promlčecí lhůty stanovené v čs. zákoníku
mezinárodního obchodu byla přijata obecná čtyř-
letá promlčecí lhůta.
Z tohoto důvodu je zapotřebí k provedení
Úmluvy formy zákona a Úmluva podléhá podle čl.
36 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci schválení
Federálního shromáždění a podle čl. 61 odst. 1
písm. a) tohoto ústavního zákona ratifikaci prezi-
dentem republiky. Podle čl. 16 písm. b) uvedeného
ústavního zákona náleží zákonodárná pravomoc do
působnosti ČSSR.
Vzhledem k omezení platnosti Úmluvy pouze
na případy, kdy smlouvy o mezinárodní koupi zboží
mají místo podnikání na území smluvních států
(čl. 3), není zapotřebí novelizovat zákoník meziná-
rodního obchodu a jeho ustanovení o promlčení se
nadále budou používat vůči účastníkům meziná-
rodního obchodu z nesmluvních států.
S prováděním Úmluvy nebudou spojeny žádné
výdaje ze státního rozpočtu.
4
Valné shromáždění OSN v rezoluci 3317 (XXIX)
ze dne 14. 12. 1974 potvrdilo přesvědčení, že unifi-
kace předpisů o promlčení při mezinárodní koupi
zboží přispěje k odstranění překážek pro rozvoj
mezinárodního obchodu a vyzvalo všechny státy,
aby Úmluvu podepsaly a ratifikovaly nebo k ní při-
stoupily.
S přihlédnutím k uvedeným důvodům je účelné,
aby se ČSSR stala smluvní stranou uvedené
Úmluvy.
V Praze dne 30. září 1976
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
v z. Krajčír v. r.
5
ÚMLUVA
o promlčení při mezinárodní koupi zboží
Smluvní státy této úmluvy,
považujíce mezinárodní obchod za důležitého čini-
tele při rozvíjení přátelských vztahů mezi státy,
jsouce přesvědčeny, že přijetí jednotné úpravy
promlčení při mezinárodní koupi zboží usnadní roz-
voj světového obchodu,
se dohodly takto:
ČÁST I.
VĚCNÁ USTANOVENÍ
Předmět úpravy
Článek l
1. Tato úmluva stanoví, kdy nemohou být vyko-
nána vzájemná práva kupujícího a prodávají-
cího, vyplývající ze smlouvy o mezinárodní
koupi zboží, jejího porušení, ukončení její plat-
nosti nebo její neplatnosti, vzhledem k uply-
nutí doby. Tato doba se dále v této úmluvě na-
zývá "promlčecí lhůta".
2. Tato úmluva se nedotýká předpisů o lhůtách,
podle nichž může být právo získáno nebo vy-
konáno, jen když některá ze stran vůči druhé
straně učiní oznámení nebo právní úkon jiný
než zahájení právního řízení.
3. Podle této úmluvy
a) "kupující" a "prodávající" nebo "strana"
znamenají osoby, které kupují nebo prodá-
vají nebo které se dohodnou koupit nebo
prodat zboží, a jejich nástupce do práv a
povinností vyplývajících z kupní smlouvy;
b) "věřitel" znamená stranu, která uplatňuje
právo, bez ohledu na to, zda se týká peněž-
ního nebo nepeněžního plnění;
c) "dlužník" znamená stranu, vůči níž věřitel
uplatňuje právo;
d) "porušení smlouvy" znamená nesplnění
smlouvy nebo plnění, které není v souladu
se smlouvou;
e) "právní řízení" zahrnuje soudní, rozhodčí a
správní řízení;
f) "osoba" zahrnuje i společnosti, sdružení
nebo jiné právnické osoby, ať již soukromé
nebo veřejné, které mohou žalovat nebo být
žalovány;
g) "písemná forma" zahrnuje telegram a dál-
nopis;
h) "rok" znamená rok podle gregoriánského
kalendáře.
Článek 2
Pro účely této úmluvy
a) za smlouvu o mezinárodní koupi zboží se po-
važuje kupní smlouva mezi kupujícím a pro-
dávajícím, kteří v době uzavření smlouvy mají
místo podnikání na území různých států;
b) ke skutečnosti, že strany mají místo podnikání
v různých státech se nepřihlíží, jestliže tato
skutečnost není zřejmá buď ze smlouvy nebo
z jednání mezi stranami nebo z prohlášení
stran uskutečněných kdykoli před uzavřením
smlouvy nebo při něm;
c) v případech, kdy strana má místo podnikání
ve více než v jednom státu, je rozhodující místo
podnikání, jež má nejužší vztah ke smlouvě a
jejímu plnění, přičemž se přihlíží k okolnos-
tem známým nebo zamýšleným smluvními stra-
nami v době uzavření smlouvy;
d) v případech, kdy strana nemá místo podnikání,
je rozhodující její bydliště (sídlo);
e) nepřihlíží se ke státní příslušnosti stran a ani
k tomu, zda strany nebo smlouva mají obchod-
ní povahu.
Článek 3
1. Této úmluvy se použije pouze v případech, kdy
strany smlouvy o mezinárodní koupi zboží mají
v době jejího uzavření místo podnikání na úze-
mí smluvních států.
2. Pokud tato úmluva nestanoví něco jiného, ne-
přihlíží se k právu, které by jinak bylo rozhod-
né podle mezinárodního práva soukromého.
3. Této úmluvy se nepoužije, jestliže její použití
strany výslovně vyloučily.
Článek 4
Tato úmluva neplatí pro koupě
a) zboží určeného pro osobní potřebu, dále po-
třebu rodiny nebo domácnosti;
b) na dražbách;
c) při výkonu rozhodnutí nebo přímo ze zákona:
d) cenných papírů a peněz;
e) lodí a letadel;
f) elektrické energie.
C
Článek 5
Tato úmluva se nevztahuje na práva vyplývající
a) ze smrti nebo ublížení na zdraví osoby;
b) z nukleární škody způsobené prodaným zbo-
žím;
c) zástavního práva nebo jiného věcného zajiš-
tění;
d) z rozhodnutí v právním řízení;
e) z listiny, na jejímž základě lze dosáhnout pří-
mo výkonu práva podle právního řádu místa,
kde se o takový výkon žádá;
f) ze směnky nebo šeku.
Článek 6
1. Tato úmluva se nevztahuje na smlouvy, v nichž
převažující část závazků prodávajícího se týká
poskytování prací nebo služeb.
2. Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyro-
beno nebo vyhotoveno, se považují za kupní
smlouvy, ledaže strana, která zboží objednává,
se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných
pro jejich výrobu nebo zhotovení.
Článek 7
Při výkladu a použití ustanovení této úmluvy
se přihlédne k její mezinárodní povaze a k potřebě
podporovat přitom jednotný postup.
Začátek a trvání promlčecí lhůty
článek 8
Promlčecí lhůta činí čtyři roky.
článek 9
1. Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy právo
lze uplatnit v právním řízení; ustanovení člán-
ků 10, 11 a 12 není tím dotčeno.
2. Začátek promlčecí lhůty neposouvá
a) stanovení povinností, aby strana zaslala
oznámení uvedené v článku 1 odst. 2. nebo
b) ustanovení v rozhodčí smlouvě, že nevznik-
ne žádné právo před vydáním arbitrážního
nálezu.
Článek 10
1. Právo vzniklé z porušení smlouvy lze uplatnit
v právním řízení dnem, kdy smlouva byla po-
rušena.
2. Právo z vad zboží lze uplatnit v právním řízení
dnem, kdy zboží bylo skutečně předáno kupu-
jícímu nebo kdy zboží nabízené k předání bylo
kupujícím odmítnuto.
3. Právo zakládající se na podvodu, spáchaném
před nebo při uzavření smlouvy nebo během
jejího plnění, lze uplatnit v právním řízení
dnem, kdy podvod byl nebo mohl být při ná-
ležité péči odhalen.
Článek 11
Jestliže prodávající poskytl výslovně záruku na
prodávané zboží, platnou po určitou dobu, ať již
stanovenou zvláštní lhůtou nebo jinak, začne běžet
promlčecí lhůta týkající se práva vzniklého z ta-
kového závazku, kdy kupující vyrozumí prodávají-
cího o skutečnosti, z níž právo vzniklo, nejpoz-
ději však dnem, kdy končí doba, na kterou byla
poskytnuta záruka.
Článek 12
1. Jestliže nastanou okolnosti, při nichž podle
práva rozhodného pro smlouvu je jedna strana
oprávněna odstoupit od smlouvy před dobou,
kdy se plnění stane splatným, a tohoto práva
využije, počíná běžet promlčecí lhůta týkající
se práva, které vzniklo z takové skutečnosti,
dnem, kdy strana oznámila odstoupení od
smlouvy druhé straně. Jestliže nedojde k od-
stoupení od smlouvy před dobou, kdy plnění
se stane splatným, začíná promlčecí lhůta bě-
žet dnem jeho splatnosti.
2. Promlčecí lhůta, týkající se práva vzniklého
z porušení smlouvy, jež stanoví dílčí dodávky
zboží nebo placení kupní ceny, se počítá od
příslušného porušení povinnosti k dílčímu
plnění pro každé z nich zvláště. Jestliže podle
rozhodného práva některá ze stran je opráv-
něna odstoupit od smlouvy pro takové poru-
šení a tohoto práva využije, počíná běžet pro-
mlčecí lhůta ohledně všech příslušných dílčích
plnění dnem, kdy strana sdělila druhé straně,
že odstupuje od smlouvy.
Stavení a prodloužení promlčecí lhůty
Článek 13
Promlčecí lhůta přestává běžet, když věřitel za
účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní
jakýkoli právní úkon, jenž se považuje podle práva
místa soudu, za zahájení soudního řízení proti dluž-
níkovi nebo za uplatnění práva v takovém řízení
již zahájeném.
článek 14
1. Jestliže strany uzavřely rozhodčí smlouvu, pře-
stane promlčecí lhůta běžet, když kterákoli
strana zahájí rozhodčí řízení způsobem stano-
veným v rozhodčí smlouvě nebo podle práva
rozhodného pro takové řízení.
2. Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle
odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za za-
hájené dnem, kdy žádost, aby o právu bylo
7
rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručena
druhé straně do jejího sídla (bydliště) nebo
místa podnikání, nebo jestliže nemá sídlo (by-
dliště) nebo místo podnikání, do jejího posled-
ně známého sídla (bydliště] nebo místa pod-
nikání.
Článek 15
Při jiném právním řízení než uvedeném v čl.
13 a 14 přestane promlčecí lhůta běžet, jestliže vě-
řitel uplatní v tomto řízení své právo za účelem
uspokojení nebo jeho určení, pokud něco jiného
nevyplývá z práva rozhodného pro toto řízení. Tato
úprava se vztahuje zejména na právní řízení zahá-
jené v souvislosti
a) se smrtí nebo nezpůsobností dlužníka;
b) s úpadkem nebo platební nezpůsobností vzta-
hující se na všechen majetek dlužníka:
c) se zrušením nebo likvidací společnosti, sdru-
žení nebo jiné právnické osoby, jež je dlužní-
kem.
Článek 16
Pro účely článku 13, 14 a 15 se považuje právní
úkon spočívající v uplatnění protinároku za usku-
tečněný v době, kdy byl uplatněn nárok, proti ně-
muž protinárok směřuje, jestliže jak nárok, tak
protinárok se vztahují k téže smlouvě nebo k něko-
lika smlouvám uzavřeným v průběhu téhož ob-
chodu.
Článek 17
1. Jestliže bylo právo uplatněno v právním řízení
v promlčecí lhůtě podle článků 13, 14, 15 nebo
16, avšak toto řízení skončilo bez rozhodnutí ve
věci samé, má se za to, že promlčecí lhůta ne-
přestala běžet.
2. Jestliže v době skončení takového právního ří-
zení již promlčecí lhůta uplynula nebo jestliže
k jejímu skončení zbývá méně než rok, prodlu-
žuje se promlčecí lhůta tak, že neskončí dříve
než jeden rok ode dne, kdy skončilo právní
řízení.
Článek 18
1. Právní řízení zahájené proti jednomu dlužní-
kovi způsobuje, že přestane běžet promlčecí
lhůta proti jinému dlužníkovi, jenž je spolu-
vázán rukou společnou a nerozdílnou, jestliže
jej věřitel vyrozumí písemně o zahájení řízení
před uplynutím promlčecí lhůty stanovené
touto úmluvou.
2. Je-li zahájeno řízení proti kupujícímu osobou,
které kupující koupené zboží prodal, přestane
běžet promlčecí lhůta stanovená touto úmlu-
vou, pokud jde o práva kupujícího proti pro-
dávajícímu, jestliže kupující oznámí prodáva-
jícímu písemně před uplynutím promlčecí
lhůty, že bylo proti němu zahájeno uvedené
řízení.
3. Jestliže řízení uvedené v odstavcích 1 a 2 to-
hoto článku skončí, má se za to, že promlčecí
lhůta tam zmíněná nepřestala běžet, neuplyne
však dříve než jeden rok po skončení tohoto
řízení.
Článek 19
Jestliže věřitel učiní na území státu, kde má
dlužník místo podnikání, před uplynutím promlčecí
lhůty jiný právní úkon než uvedený v článcích 13,
14, 15 a 16 a jestliže podle práva tohoto státu tento
úkon má za následek, že promlčecí lhůta probíhá
znovu, počíná běžet nová lhůta čtyř let od doby
určené tímto právem.
Článek 20
1. Uzná-li dlužník před uplynutím promlčecí lhůty
písemně věřiteli svůj závazek, běží nová čtyř-
letá promlčecí lhůta ode dne takového uznání.
2. Placení úroků nebo částečné plnění závazku
dlužníkem má tytéž účinky jako uznání podle
odstavce 1 tohoto článku, jestliže lze rozumně
usuzovat na to. že tím dlužník uznal svůj zá-
vazek.
Článek 21
Jestliže věřitel nemůže dosáhnout zastavení
běhu promlčecí lhůty pro okolnosti, které nemohl
ani odvrátit ani překonat a jež mu nelze přičítat,
prodlužuje se promlčecí lhůta o jeden rok od doby,
kdy uvedené okolnosti zanikly.
Změna promlčecí lhůty stranami
Článek 22
1. Promlčecí lhůtu a její účinky nelze měnit pro-
hlášením stran nebo jejich dohodou s výjim-
kou stanovenou v odstavci 2 tohoto článku.
2. Dlužník může prodloužit promlčecí lhůtu kdy-
koli v jejím průběhu písemným prohlášením
věřiteli. Toto prohlášení lze opakovat.
3. Ustanovení tohoto článku se nedotýká plat-
nosti doložky v kupní smlouvě, v níž je stano-
veno, že rozhodčí řízení musí být zahájeno
v kratší promlčecí lhůtě, než je stanoveno v té-
to úmluvě, jestliže taková doložka je platná
podle práva rozhodného pro kupní smlouvu.
Článek 23
Obecné omezení promlčecí doby
Bez ohledu na jiná ustanovení této úmluvy
skončí promlčecí lhůta nejpozději deset let po době.
8
kdy počala běžet podle článků 9, 10, 11 a 12 této
úmluvy.
Článek 24
Účinky uplynutí promlčecí lhůty
K uplynutí promlčecí lhůty se přihlíží v práv-
ním řízení, jen když se jej dovolá strana, jež se
tohoto řízení účastní.
Článek 25
1. Právo nemůže být přiznáno nebo uznáno v ja-
kémkoli právním řízení, jež bylo zahájeno po
ukončení promlčecí lhůty; ustanovení odstav-
ce 2 tohoto článku a článku 24 tím není do-
tčeno.
2. Bez ohledu na uplynutí promlčecí lhůty strana
se může dovolávat svého práva při obraně nebo
při započtení proti právu uplatněnému druhou
stranou, jestliže
a) obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo
k několika smlouvám uzavřeným v průběhu
téhož obchodu, nebo
b) jestliže právo mohlo být použito k započtení
kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty.
Článek 26
Jestliže dlužník splní svůj závazek po uplynutí
promlčecí lhůty, není oprávněn požadovat vrácení
toho, co plnil, i když nevěděl v době plnění, že pro-
mlčecí lhůta již uplynula.
Článek 27
Účinky uplynutí promlčecí lhůty týkající se
hlavního závazku se vztahují i na úroky.
Počítání promlčení lhůty
Článek 28
1. Promlčecí lhůta se počítá tak, že uplyne kon-
cem dne, který označením odpovídá dni, kdy
počala promlčecí lhůta běžet. Není-li takového
dne, končí promlčecí lhůta koncem posledního
dne posledního měsíce promlčecí lhůty.
2. Promlčecí lhůta se počítá podle data místa,
kde je zahájeno právní řízení.
Článek 29
Jestliže posledním dnem promlčecí lhůty je
státní svátek nebo jiný den pracovního klidu, které
vylučují náležitý postup v právním řízení, jež vě-
řitel zahajuje nebo v němž uplatňuje své právo po-
dle článku 13, 14 nebo 15, prodlužuje se promlčení
lhůta tak, že končí prvého dne po státním svátku
nebo dni pracovního klidu, kdy lze zahájit právní
řízení nebo uplatnit právo.
Mezinárodni účinky
Článek 30
Pro účely této úmluvy právní úkony a okol-
nosti, na něž se vztahují články 13 až 19, jež se
uskutečnily na území některého smluvního státu,
mají přímé právní účinky v jiném smluvním státu,
jestliže věřitel učinil všechna rozumná opatření,
aby byl dlužník o nich co nejdříve vyrozuměn.
ČÁST II.
PROVÁDĚNI ÚMLUVY
Článek 31
1. Každý smluvní stát, který zahrnuje dvě nebo
více územních jednotek, v nichž podle jeho
ústavy platí různé právní řády ve věcech upra-
vovaných touto úmluvou, může při podpisu,
při ratifikaci nebo při přístupu prohlásit, že
tato úmluva se vztahuje na všechny jeho územ-
ní jednotky nebo pouze na jednu nebo několik
z nich, a toto prohlášení může kdykoli doplňo-
vat jiným prohlášením.
2. Tato prohlášení budou sdělena generálnímu ta-
jemníku Organizace spojených národů a uvede
se v nich výslovně, na které územní jednotky
se tato úmluva vztahuje.
3. Jestliže smluvní stát uvedený v odstavci 1 ne-
učiní žádné prohlášení při podpisu, ratifikaci
nebo přístupu, bude se tato úmluva vztahovat
na celé území tohoto státu.
Článek 32
Jestliže tato úmluva odkazuje na právo státu,
v němž platí různé právní řády, má se za to, že
odkazuje na právní řád, jehož se odkaz týká.
Článek 33
Každý smluvní stát bude se řídit touto úmlu-
vou ohledně smluv uzavřených v den, kdy pro něho
vstoupila úmluva v platnost, nebo později.
ČÁST III.
PROHLÁŠENI A VÝHRADY
Článek 34
Dva nebo více smluvních států může kdykoliv
prohlásit, že kupní smlouvy mezi prodávajícím.
majícím místo podnikání na území jednoho z těchto
smluvních států, a kupujícím, majícím místo pod-
nikání na území jiného z těchto států, se nebudou
řídit úmluvou, poněvadž tyto státy používají na věci
upravené touto úmluvou tytéž nebo velmi podobné
předpisy.
9
Článek 35
Každý smluvní stát může prohlásit při uložení
své ratifikační listiny nebo při přístupu, že tato
úmluva se nevztahuje na žaloby o neplatnosti
smlouvy.
Článek 36
Každý smluvní stát může prohlásit při uložení
své ratifikační listiny nebo při přístupu, že není
vázán článkem 24 této úmluvy.
Článek 37
Tato úmluva se nedotýká mezinárodních smluv,
které již byly nebo budou uzavřeny a jež obsahují
ustanovení týkající se věcí upravených touto úmlu-
vou, jestliže prodávající a kupující mají místo pod-
nikání na území států, jež jsou smluvními stranami
takové smlouvy.
Článek 38
1. Každý stát, který je smluvní stranou platné
mezinárodní smlouvy upravující mezinárodní
prodej zboží, může prohlásit při uložení své
ratifikační listiny nebo při přístupu, že bude
vázán úmluvou, jen pokud jde o smlouvy o me-
zinárodní koupi zboží pojmově vymezené tako-
vou platnou mezinárodní smlouvou.
2. Toto prohlášení pozbude platnosti prvního dne
prvního měsíce po uplynutí dvanácti měsíců
od nabytí platnosti nové úmluvy o mezinárodní
koupi zboží, uzavřené pod záštitou Organizace
spojených národů.
Článek 39
Jiná výhrada než uvedená v článcích 34, 35, 36
a 38 této úmluvy není přípustná.
Článek 40
1. Prohlášení učiněná podle této úmluvy budou
oznámena generálnímu tajemníku Organizace
spojených národů a nabudou platnosti dnem,
kdy úmluva vstoupí v platnost pro stát činící
prohlášení. Prohlášení učiněná později nabudou
platnosti prvního dne prvního měsíce po uply-
nutí šesti měsíců ode dne, kdy byla doručena
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených
národů.
2. Každý stát, jenž učiní prohlášení na základě
této úmluvy, může je kdykoli zrušit oznámením
učiněným generálnímu tajemníku Organizace
spojených národů. Toto zrušení nabude plat-
nosti prvního dne prvního měsíce po uplynutí
šesti měsíců po dni, kdy oznámení bylo sděleno
generálnímu tajemníku Organizace spojených
národů. Při zrušení prohlášení učiněného podle
článku 34 se stane neplatným k účinnosti to-
hoto zrušení i vzájemné prohlášení učiněné ji-
ným státem podle tohoto článku.
ČÁST IV.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 41
Tato úmluva muže být podepsána kterýmkoli
státem v sídle Organizace spojených národu do
31. prosince 1975.
Článek 42
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační lis-
tiny budou uloženy u generálního tajemníka Orga-
nizace spojených národů.
Článek 43
K této úmluvě může přistoupit kterýkoli stát.
Listiny o přístupu budou uloženy u generálního ta-
jemníka Organizace spojených národů.
Článek 44
1. Tato úmluva nabude platnosti první den prvého
měsíce po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy
bude uložena desátá listina o ratifikaci nebo
přístupu.
2. Pro každý stát, který ratifikuje úmluvu nebo
k ní přistoupí po uložení desáté listiny o rati-
fikaci nebo o přístupu, vstoupí úmluva v plat-
nost prvního dne prvního měsíce po uplynutí
šesti měsíců ode dne uložení listiny o ratifikaci
nebo přístupu tohoto státu.
Článek 45
1. Každý smluvní stát může vypovědět tuto úmlu-
vu, jestliže o tom vyrozumí generálního tajem-
níka Organizace spojených národů.
2. Výpověď má účinnost prvního dne prvého mě-
síce po uplynutí dvanácti měsíců po dni, kdy
výpověď byla doručena generálnímu tajemníku
Organizace spojených národů.
Článek 46
Původní vyhotovení této úmluvy, jejíž anglické,
čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají
tutéž platnost, bude uloženo u generálního tajem-
níka Organizace spojených národů.
StT l - 37831-78