k návrhu poslanců-funkcionářů Revolučního odborového hnutí Hoffmanna, Kačírka, Kožíka, Maříka, Horečné, Sakmara na přijetí prohlášení Federálního shromáždění Československé socialistické republiky k Všeobecné deklarací odborových práv (tisk 19/SL, 16/SN)

Federální shromáždění Československé socialistické republiky na 15. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 9. dubna 1980 přijalo toto usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky uvítalo Všeobecnou deklaraci odborových práv schválenou IX. světovým odborovým sjezdem jako významný dokument, který vyjadřuje souhrn cílů pro boj, společnou činnost a solidaritu odborů na celém světě tak, aby mohly svobodně a tvořivě rozvíjet své poslání při postupném nastolování světového řádu, v němž bude odstraněna sociální nejistota a jakákoliv forma vykořisťování člověka člověkem, v němž pracující dosáhnou plného uplatnění svých práv, včetně základního práva na práci a šťastný život v míru.

Federální shromáždění, vycházejíc ze základních principů tohoto dokumentu, posoudilo opětovně záruky odborových práv, způsoby jejích ochrany a realizace ve vnitrostátním zákonodárství Československé socialistické republiky.

Konstatuje, že v Československé socialistické republice je plně zabezpečeno nejvyšší lidské právo, právo na práci pro každého, odpovídající zdravotnímu stavu a schopnostem. Za uplynulých 35 let mírového rozvoje Československé socialistické republiky je nezaměstnanost neznámým pojmem ať v otevřené nebo skryté formě. Pracujícím je zaručena odměna za vykonávanou prácí podle jejího množství, jakostí a společenského významu bez jakékoliv diskriminace, stejně jako právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na odpočinek a zotavení po práci, na bezplatnou lékařskou a nemocniční péči.

Jednotné Revoluční odborové hnutí, jako dobrovolná organizace vládnoucí dělnické třídy a ostatních pracujících, zaujímá v našem socialistickém politickém systému významné postavení. Federální shromáždění s plnou odpovědností konstatuje, že rozhodující práva a svobody odborů jsou zabezpečeny socialistickým společenským zřízením a zajištěny právním řádem.

V řadě ustanovení základního zákona - Ústavy Československé socialistické republiky, zejména v jejím článku 5 a v hlavě II. je zakotveno právo odborů a pracujících na všestrannou a aktivní účast na životě společnosti a státu, právo na svobodu projevu, slova a tisku, svobodu shromažďovací, svobodu pouličních průvodů a manifestací, právo nedotknutelnosti osob, obydlí, listovního tajemství, tajemství dopravovaných zpráv, právo na svobodu pobytu.

Principy obsažené v Ústavě Československé socialistické republiky jsou rozvinuty v řadě dalších právních předpisů. Zákon č. 74/ 1973 Sb. stvrdil zásadu, že odbory v Československé socialistické republice rozvíjejí svou činnost svobodně bez zásahů, ingerence a kontroly státních orgánů. Vytváření organizací a orgánů Revolučního odborového hnutí, jejich stanovy a opatření podle nich učiněná nepodléhají evidencí ani schvalování státu.

Zákon č. 37/1959 Sb., který dal právní vyjádření významnému usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech Revolučního odborového hnutí, vtiskl závaznou pečeť politickému a právnímu postavení odborových orgánů a jejích úloze ve vztazích k hospodářským a státním orgánům a stal se tak základem pro rozvíjení jejích vzájemné spolupráce, součinnost a pro rozhodování závodních výborů Revolučního odborového hnutí ve věcech zájmů pracujících zákonem stanovených.

Zákoník práce jako základní kodex pracujících, zpracovaný z iniciativy Revolučního odborového hnutí, vytyčil mezi základními zásadami účast Revolučního odborového hnutí v pracovně právních vztazích a tuto zásadu promítá do svých jednotlivých ustanovení, v nichž je garantováno poslání odborů jednat jménem kolektivů pracujících, zastupovat jejich zájmy a dbát o jejich ekonomický, sociální a kulturní rozvoj.

Na základě zákonných pravomocí se Revoluční odborové hnutí a jeho orgány podílejí na sestavování, realizaci a kontrole plnění národohospodářských plánů na všech stupních řízení v celospolečenském měřítku, v každém odvětví, v jednotlivých podnicích a závodech. Plně je zabezpečena svoboda kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv. Ve všech rozhodujících otázkách, dotýkajících se zájmů pracujících jsou odborové orgány oprávněny v souladu se socialistickou demokracií vyjadřovat svá stanoviska a doporučení. V četných otázkách týkajících se důležitých životních a právních jistot pracujících jsou odbory vybaveny právem spolurozhodovat a bez jejich souhlasu jsou opatření hospodářského vedení právně neúčinná. Odbory vykonávají společenskou kontrolu nad bezpečností a ochranou zdraví při práci a nad dodržováním pracovně právních předpisů včetně předpisů mzdových a předpisů o regulaci pracovních sil. Spravují prostředky nemocenského pojištění a mají rozsáhlé pravomocí ve sféře sociálního zabezpečení, vyjádřené zejména v zákoně o nemocenském pojištění č. 54/1956 Sb., ve znění pozdějších a prováděcích předpisů a v zákoně č. 121/ 1975 Sb., o sociálním zabezpečení.

Účast odborů na tvorbě, uplatňování a kontrole pracovně právních předpisů a dalších norem, týkajících se důležitých zájmů pracujících, mzdových, zdravotních, kulturních a sociálních podmínek je tedy plně zajištěna. Odborové orgány projednávají a rozhodují pracovní spory. Všechna svrchu uvedená opatření dokládají, že pravomoci i společenský vliv Revolučního odborového hnutí převyšují základní požadavky vytyčené Všeobecnou deklarací Světové odborové federace na práva odborů.

Pro uplatnění těchto širokých práv jsou zabezpečeny i potřebné materiální podmínky. Jejich realizaci garantuje spolupráce se státními orgány, které ve své činností respektují postavení odborů a podporují jejích činnost, což je umožněno tím, že v socialistické společností, v zemi, kde moc je v rukou pracujících, kteří jsou sdruženi v široké Národní frontě a uznávají vedoucí úlohu Komunistické strany Československa, není mezi státem a odbory antagonistických rozporů.

Odborové hnutí v Československé socialistické republice má tedy vytvořeny veškeré právní, materiální a další nezbytné předpoklady pro naplňování všech principů obsažených ve Všeobecné deklarací odborových práv.

Federální shromáždění přikládá legislativnímu zabezpečení i reálné aplikaci zásad Všeobecné deklarace odborových práv velkou váhu. Věnovalo značnou pozornost jejich zakotvení v právních předpisech Československé socialistické republiky a ve své kontrolní a iniciativní činnosti dbá, aby byly všestranně důsledně dodržovány. Při této příležitosti vybízí hospodářské vedoucí všech stupňů, aby prohlubovali svou zákonem stanovenou a aktivní spoluprácí s odborovými orgány, neboť v tom je cesta k důslednému zabezpečování hospodářských a sociálních úkolů, ke zvyšování efektivnosti výroby, k dalšímu rozšiřování socialistické demokracie.

Federální shromáždění Československé socialistické republiky stejně jako dbá o zabezpečení práv pracujících a odborů v Československé socialistické republice se obrací na parlamenty a zákonodárné sbory celého světa s výzvou, aby vytvořily reálné podmínky pro uplatnění ušlechtilých cílů této deklarace Světové odborové federace tak, aby práva odborů nebyla omezována, potlačována, aby odbory nebyly vystaveny nátlaku mocenských orgánů, aby jejich úkoly a práva byty respektovány.

Základním předpokladem pro zajištění a další rozvoj odborových práv je zachování a upevnění světového míru. Federální shromáždění Československé socialistické republiky vyslovuje proto přesvědčení, že spravedlivý boj pracujících celého světa, jehož mírové perspektivy vytyčuje a prosazuje Sovětský svaz, socialistické společenství a další mírumilovné síly, přinese pozitivní výsledky, že pokrokové odbory celého světa sehrají významnou roli v bojí proti snahám nejreakčnějších sil imperialismu narušit mírové soužití a zostřit mezinárodní situaci a že aktivně podpoří mírové návrhy na uvolnění mezinárodního napětí, na odzbrojení a na mírové soužití a spolupráci.