Výrazně se změnily vnější i vnitřní podmínky rozvoje ekonomiky. Jde o celý komplex změn, ke kterým dochází ve světovém hospodářství a jejichž vývoj pokračuje. Projevují se v neustálém růstu cen surovin, paliv, energie a dalších materiálů i hotových výrobků. Stále rychleji postupuji změny v mezinárodní dělbě práce, širší a hlubší je integrace zejména ve vědě a výzkumu. S tím je spojeno podstatně vyšší uplatnění vědy ve výrobním procesu, jeho technické přezbrojování a strukturální přestavba.

Jak na trhu socialistického společenství, tak v ostatním světě se prosazují stále náročnější měřítka. Obstojí jen ten, kdo dodává kvalitní, technicky dokonalé a přitom cenově výhodné výrobky a služby. Program spolupráce a dlouhodobé stability vzájemného obchodu v rámci zemí RVHP ostře kontrastuje s nestálosti, nepředvídatelnými výkyvy na nesocialistických trzích. Ale všude platí - a nás, kteří jsme odkázáni na dovoz převážné části surovin, se to dotýká zvlášť citelně - že obstojí jen ten, kdo rozvíjí své hospodářství na stále vyšší technické úrovni, kdo rychle zvyšuje celkovou efektivnost.

Když hodnotíme dosažené výsledky za uplynulá čtyři léta šesté pětiletky, je možno konstatovat, že v rozvoji národního hospodářství došlo ke kvalitativnímu pokroku.

Ale plánované efektivnosti, souhrnně vyjádřené vytvořeným národním důchodem, dosud nedosahujeme. Přechod k všestranně intenzívnímu rozvoji, který tvoří hlavní obsah strategické linie XV. sjezdu, jsme dosud plně nezvládli.

Ministerstva, VHJ, podniky, národní výbory a jejich instituce musí vzít konečně v úvahu, že nemáme a nebudeme mít možnost dosavadními tempy zvyšovat zaměstnanost, že zdroje paliv, energie, surovin a materiálů jsou omezeny a že i růst investiční výstavby bude výrazně pomalejší.

K charakteristice daného stavu chci uvést jen jediný údaj: zatímco v šesté pětiletce činil přírůstek pracovních sil téměř 260 tis. lidí, můžeme v letech 1981-1985 počítat maximálně s přírůstkem pracovníků ve výši 148 tisíc.

Oč především jde? Plánované záměry, rozsáhlé přípravné práce na návrhu 7. pětiletky a výhledu do roku 1990 směřují k nastolení rovnováhy ve všech oblastech národního hospodářství, ve všech souvislostech reprodukčního procesu, a to cestou vyšší efektivnosti a kvality veškeré práce. Jde nám o taková národohospodářská řešení, která budou přinášet potřebný efekt pro rozvoj země a zachování vysoké životní úrovně našeho lidu. A zvládnutí takového úkolu si vyžádá ovšem nesmírné úsilí.

Tato problematika byla podrobně posouzena na 14. zasedání ústředního výboru strany. Ideově politicky byla vyjasněna na nedávném zasedání ústředního výboru v souvislosti s rozborem ideologických otázek. Z hlediska jejich závěrů považuje federální vláda při plnění letošního plánu i při kvalitní přípravě 7. pětiletky za nezbytné pokračovat v zabezpečování vyváženého rozvoje celého komplexu paliv a energie, v dlouhodobě pojaté racionalizaci spotřeby a využití energetických zdrojů, kovů a vůbec všech surovin a materiálů. Neméně významné je zajištění střízlivé dynamiky a rekonstrukce vybraných kapacit, které přinesou optimální efekt. Značné úsilí si nepochybně vyžádá i podstatné zvýšení nabídky kvalitního zboží jak pro vnitřní, tak pro zahraniční trh.

Pokud jde o zásobování národního hospodářství palivy a elektrickou energií, máme za to, že opatření předsednictva ústředního výboru strany a federální vlády z minulého roku přinesla dobré výsledky.

Po překonání potíží začátkem minulého roku bylo obnoveno a dále pokračuje plynulé zásobování uhlím a ostatními druhy paliv a energií.

S přihlédnutím k tomu, že v nadcházejícím období můžeme počítat ze známých důvodů jen s minimálním přírůstkem ropy a zemního plynu orientujeme se na rozvoj vlastních zdrojů, tj. na těžbu hnědého uhlí a na jadernou energetiku.

Loni jsme vytěžili dosud nejvyšší množství - 124,7 mil. tun uhlí a se zhruba stejnou úrovní počítáme i letos.

Hlavní pozornost věnujeme rozvoji mosteckého revíru, kde těžba i skrývka od začátku roku vážně zaostávají. Proto jsme uložili ministerstvu paliv a energetiky, aby ve spolupráci s těžebními a dodavatelskými organizacemi, zvláště VHJ Vítkovice, a vedením koncernu Severočeských hnědouhelných dolů zjednalo v těchto směrech nápravu.

V důsledku nižší výroby tříděného uhlí v mosteckém revíru a poklesem produkce koksu v hutních koksovnách máme určité problémy v zásobování obyvatelstva koksem.

Abychom snížili tuto napjatost, rozhodli jsme, že některé průmyslové spotřebiče přejdou z používání tříděných druhů uhlí na prachové.

Nemálo úsilí věnujeme i výstavbě nových těžebních, úpravárenských a koksárenských kapacit v ostravsko-karvínském revíru, kde některé doly v loňském roce plán těžby nesplnily. Ukazuje se, že ministerstvo paliv a energetiky musí i v tomto revíru spolu s jeho vedením energičtěji a důsledněji řešit zvýšení denních těžeb a komplexní zvládnutí celé situace.

Pokud jde o Severomoravský a Severočeský kraj, je třeba pro období sedmé pětiletky - a to je poučení z minulosti - a s výhledem do roku 1990 urychleně dopracovat program komplexního rozvoje obou těchto oblastí. Jde o řešení, které by mělo postihnout všechny rozhodující vazby a důsledky vyvolávané rozvojem palivoenergetické základny, rozsáhlého zpracovatelského průmyslu a v neposlední řadě i celé významné terciární sféry, která v těchto aglomeracích tak vážně ovlivňuje stabilizaci pracovníků a život lidí.

V letech 1976-1979 jsme uvedli do provozu energetické kapacity o celkovém výkonu 3180 MW. Spolehlivě pracuje první blok jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a nyní je uváděn do provozu její druhý blok. V průběhu tohoto a příštího roku budou uvedeny do provozu další elektrárenské kapacity - prvý 500 MW blok v elektrárně Mělník III, čtyři 200 MW bloky v Prunéřově II. a přečerpávací vodní elektrárny na Černém Váhu o špičkovém výkonu 440 MW. To vytváří předpoklady, aby bilance elektrických výkonů v prvých letech 7. pětiletky byla kryta v potřebném rozsahu.

Protože rozhodující podíl přírůstku elektrické energie po roce 1982 bude zabezpečován jadernými elektrárnami, soustřeďujeme se na jejich výstavbu v Jaslovských Bohunicích a v Dukovanech. Práce se zde, bohužel, zpožďují, přičemž hlavní příčina je v nedostatečné investorské přípravě, zejména v projekčních pracích.

Projektové organizace ministerstva paliv a energetiky, zvláště Energoprojekt - se s požadavky a potřebami výstavby jaderných elektráren vyrovnávají zatím nedostatečně. Považujeme za potřebné, aby ministerstvo konkrétně prověřilo výkonnosti a účinnost řízení vlastních projekčních kapacit.

Spolu s nedostatky v projekční přípravě projevuje se na obou stavbách, a zejména na Dukovanech, nedostatečná koncentrace dodavatelských, zejména stavebních kapacit, nízká úroveň péče o pracovníky a další problémy, které ztěžují postup výstavby.

Nejde však pouze o tyto dvě konkrétní stavby. Nemenší pozornost musíme věnovat investorské přípravě těch jaderných elektráren, které mají být uváděny do provozu po roce 1985. Ministerstvo paliv a energetiky spolu s ministerstvem těžkého strojírenství, s ministerstvy stavebnictví, v úzké spolupráci se Státní plánovací komisí musí proto cílevědomě vytvářet již dnes předpoklady pro plynulou a efektivní přípravu výstavby těchto významných děl.

Orientace na nové zdroje paliv a energie v žádném případě nemůže znamenat oslabení pozornosti k otázkám racionalizace jejich spotřeby.

Dlouhodobé řešení palivoenergetické bilance je přímo spjato s programem úspor paliv a energie schváleným v loňském roce předsednictvem ústředního výboru strany a vládami federální, českou i slovenskou. Všechny ústřední orgány, výrobní hospodářské jednotky i podniky odpovídají za jeho plnění. To se týká i národních výborů a jejich institucí. V roce 1980 i v letech 7. pětiletky je třeba dosahovat mnohem výraznějších úspor než dosud. Že je to možné, bylo již mnohokrát prokázáno a jsou známy i cesty řešení. Pozornost musíme věnovat zvláště správnému využití racionalizačních investic.

Propočty ukazují, že na úsporu jedné tuny měrného paliva je zapotřebí třikrát méně investic, než představují přímo a vyvolané investice na získání nových palivoenergetických zdrojů.

Vedle orientace na úspory paliv a energie musíme velmi energicky přistoupit k racionalizaci spotřeby všech ostatních surovin, zejména kovů. To si vynucují jak požadavky vědeckotechnického pokroku, tak zejména omezené možnosti a podmínky jejich získávání. Kovy všeho druhu budou v 80. a zřejmě i v 90. letech patřit k nejužším profilům surovinové základny ve světě vůbec.

V porovnání s vyspělými průmyslovými státy je naše ekonomika náročnější na spotřebu černých a barevných kovů. Vždyť jen u oceli je její spotřeba na 1 obyvatele vyšší zhruba o 30 %. Vyplývá to jak ze skladby výrobního programu, tak i z vyšší hmotnosti strojů a zařízení. Příkaz dne tedy spočívá v tom, abychom se rychle přeorientovali především na vyšší zhodnocování kovů v hutním procesu, na snížení jejich spotřeby ve výrobě, zejména ve strojírenství, a samozřejmě také na lepší využívání veškerého kovového odpadu.

Po zvážení všech možností hodlá federální vláda orientovat činnost příslušných centrálních orgánů i podnikové sféry na to, aby byl minimalizován objem výroby železa, dosaženo podstatného snížení dovozu surovin a výrobků z neželezných kovů z nesocialistických zemí a aby byla výrazně snížena měrná spotřeba černých a barevných kovů, především ve strojírenství.

K tomu bude nutné, aby všechny příslušné ústřední orgány a hlavně VHJ a podniky, a to nejen ve strojírenství, přistoupily k prověření a zpevnění technickohospodářských norem spotřeby kovů. Počítáme i s úpravou cenových relací neželezných kovů k ostatním materiálům a se zvýšením výkupních cen kovového odpadu.

V oblasti černé metalurgie hodláme zvýšit rozsah využití tzv. amortizačního odpadu, to znamená urychlit obrátku kovového fondu, která u nás činí více než 24 let, zatímco v jiných průmyslově vyspělých zemích je to 12-18 let. Prostě řečeno, musíme usilovat o to, aby zastaralé a nevyužívané stroje a zařízení a každý kilogram nevyužívaného kovového substrátu se staly naší vlastní surovinou pro výrobu oceli.

Spolu s tímto opatřením musí příslušné hutní podniky snižovat spotřebu kovu, a to jak uvnitř hutního cyklu, tak v hutní druhovýrobě. Dále je potřebné zvyšovat podíl výroby oceli z kyslíkových konvertorů, omezovat produkci martinské oceli a zvyšovat výrobu oceli plynule odlévané.

Celková situace nás nutí přijmout taková opatření, abychom ročně uspořili minimálně nejméně 4 % neželezných kovů, počítáno na jednotku produkce. Účelněji musíme hospodařit s hliníkem, pocínovanými a pozinkovanými plechy a stejně tak i s drahými kovy.

Další oblastí, která rozhoduje o míře efektivnosti celkového reprodukčního procesu a na níž zejména v souvislosti s přípravou sedmé pětiletky soustřeďujeme pozornost, je investiční výstavba. Existuje řada důvodů k tomu, abychom začali měnit její koncepční pojetí.

Na prvním místě je to známá okolnost, že pro příští období musíme počítat s nižším tempem investování. Další důvod spočívá v tom, že musíme zastavit pokles ve využívání a účinnosti základních prostředků i růst počtu neobsazených pracovních míst.

Ke změně tempa došlo již v minulém roce a bude pokračovat i v sedmé pětiletce. Jestliže průměrný roční přírůstek prací a dodávek pro investiční výstavbu v prvních 3 letech šesté pětiletky činil 5 %, letos plánujeme jen 2,5 % a v příštím roce o něco málo více než 1 %.

Projevem nově nastoupeného kursu v této oblasti je vedle zreálnění tempa investiční výstavby také poměrně značné snížení rozsahu nově zahajovaných staveb.

Zatímco v prvních čtyřech letech šesté pětiletky jsme v průměru zahajovali nové stavby s rozpočtovými náklady více než 68 mld Kčs ročně, letos to bude 55 mld Kčs a tuto úroveň chceme udržet i pro začátek sedmé pětiletky.

Cílem všech těchto opatření je snížení dosavadní neúnosně vysoké rozestavěnosti a zkrácení průměrných lhůt výstavby.

Federální vláda oceňuje skutečnost, že se podařilo soustředit kapacity na rozhodující stavby, stanovené jako závazné úkoly státního plánu. Ve srovnání s ostatními jsou na nich objemy prací a dodávek plněny podstatně lépe. Přesto však jsme nedosáhli stavu, aby kapacity byly uváděny do spolehlivého provozu v plánovaných termínech a plánovaných parametrech.

Proto zaměřujeme pozornost příslušných ústředních orgánů, VHJ a podniků především na věcné plnění úkolů na těchto stavbách a to i na úkor staveb méně důležitých. Tato orientace je tím naléhavější, že jsme rozhodli postupně snížit a během několika málo tet prakticky zastavit dovoz stavebních prací a stavebních profesí. Tyto jsme převážně využívali právě pro tyto velké stavby. Naopak je třeba postupně vytvářet předpoklady k vývozu našich stavebních kapacit, zejména ve vazbě na export investičních celků.

Máme za to, že nový přístup k investiční výstavbě by měl vyústit ve zvýšení efektivnosti celého reprodukčního procesu. Výrazným prvkem v tomto směru se musí stát modernizace a rekonstrukce stávajících technologických linek provozů a závodů.