/Začátek schůze České národní rady v 9.00 hodin/

Předseda České národní rady Evžen Erban, místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, Zbyněk Žalman a JUDr. Čestmír Adam

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr výstavby a techniky ing. František Šrámek, ministr průmyslu ing. Bohumil Urban, CSc., ministr stavebnictví Karel Polák, ministr zemědělství a výživy doc. ing. Miroslav Petřík, CSc., ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu ing. Antonín Jakubík, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr-předseda Výboru lidové kontroly Vlastimil Svoboda, ministři František Toman a prof. ing. Karel Löbl, DrSc.

181 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Předseda ČNR Evžen Erban: Zahajuji 17. schůzi České národní rady. V naší schůzi co nejsrdečněji vítám člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu vlády České socialistické republiky soudruha Josefa Korčáka a další členy vlády České socialistické republiky. /Potlesk./ Srdečně vítám soudruha prof. JUDr. Jaroslava Filo, CSc., člena předsednictva Slovenské národní rady a předsedu ústavně právního výboru Slovenské národní rady. /Potlesk./

Vítám mezi námi též předsedu Nejvyššího soudu České socialistické republiky soudruha JUDr. Karla Kejzlara a generálního prokurátora

České socialistické republiky soudruha JUDr. Jaroslava Krupauera. Vítám také představitelé dalších ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, zástupce naší justice a prokuratury a ostatní hosty.

Vážené soudružky a soudruzi, 21. července letošního roku zemřel ministr vlády České socialistické republiky soudruh Rostislav Petera, který dlouhá léta spolupracoval s Českou národní radou, kterého jsme všichni dobře znali a vážili si ho. Prosím, abychom uctili jeho památku. /Shromáždění povstává./

Předsednictvo České národní rady se ve schůzi 11. září usneslo svolat podzimní zasedání České národní rady od 1. října 1980. Předpokládáme, že se v tomto zasedání sejdeme ke dvěma schůzím, a to dnešní a v polovině prosince tohoto roku.

Soudružky a soudruzi, předsednictvo ve své včerejší schůzi jmenovalo poslance České národní rady Františka Tomana ministrem vlády České socialistické republiky. Tímto jmenováním byl soudruh Toman podle čl. 125 ústavního zákona o československé federaci současně uvolněn z funkcí místopředsedy České národní rady, předsedy výboru České národní rady pro obchod, služby a dopravu a člena předsednictva České národní rady.

Dovolte mi, abych soudruhu Tomanovi k tomuto jmenování i vaším jménem blahopřál. /Potlesk./

Přistoupíme ke schválení pořadu dnešní schůze. Návrh pořadu, na kterém se předsednictvo usneslo ve schůzi 11. září, je uveden na pozvánce, která vám byla rozeslána.

Tento návrh doporučuje předsednictvo České národní rady podle svého včerejšího usnesení rozšířit o dva další body pořadu, a to o volbu místopředsedy České národní rady a doplňovací volby do orgánů České národní rady. Sněmovní tisky návrhů na tyto volby vám byly před schůzí rozdány.

Předsednictvo České národní rady tedy navrhuje tento pořad dnešní schůze:  

I. Návrh poslanců Evžena Erbana, Oldřicha Voleníka, Marie Jarošové, dr. Čestmíra Adama, dr. Lubomíra Procházky, dr. Miloslava Vacíka, Františka Tomana, Miroslava Suchopárka a dalších na volbu místopředsedy České národní rady

II. Návrh poslanců Evžena Erbana, Oldřicha Voleníka, Marie Jarošové, dr. Čestmíra Adama, dr. Lubomíra Procházky, dr. Miloslava Vacíka, Františka Tomana, Miroslava Suchopárka a dalších na doplňovací volby do orgánů České národní rady

III. Zpráva Nejvyššího soudu ČSR a generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti se zvláštním zaměřením na pracovněprávní vztahy

IV. Návrh ústavně právního výboru České národní rady na zproštění některých soudců z povolání soudcovské funkce

V. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu některých soudců z povolání k soudům České socialistické republiky

VI. Zpráva předsedy České národní rady o činnosti předsednictva České národní rady za dobu od 24. června do 14. října 1980.

Máte k navrženému pořadu nějaké připomínky? /Připomínky nebyly./

Nejsou. Zjišťuji, že ve schůzi je podle prezenční listiny přítomno 172 poslanců a že tedy Česká národní rada je schopna se usnášet.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je pořad dnešní schůze schválen.

Soudružky a soudruzi, naše schůze se koná v době, kdy celá naše veřejnost žije pod dojmem nejvýznamnější politické události poslední doby - 18. zasedání ústředního výboru KSČ. Jak zdůraznil v závěrečném slově generální tajemník ÚV KSČ soudruh Gustáv Husák, představuje toto velmi důležité zasedání, počátek mohutného nástupu strany k přípravě XVI. sjezdu KSČ, jehož programové závěry určí úkoly další etapy budování rozvinuté socialistické společnosti v naší zemi. Zabezpečení direktiv, které v této souvislosti ústřední výbor schválil, vyžaduje od nás všech vysokou náročnost a odpovědnost, v níž je třeba připravovat program ekonomického a sociálního rozvoje a již nyní vytvářet podmínky pro jeho realizaci.

V nejbližším období proto stojí před námi dva spolu úzce související hlavní úkoly, tj. rozvoj naší ekonomiky jako předpoklad k udržení a zvyšování životní úrovně všeho lidu a soustavná politickovýchovná práce zaměřená zejména do ekonomické oblasti. Oba tyto úkoly zakotvené již v programech XIV. a XV. sjezdu si zachovávají stálou platnost, dnes i do budoucna, jsou však naléhavější.

V tomto smyslu chceme také jako nejvyšší orgán státní moci České socialistické republiky co nejodpovědněji, kriticky a sebekriticky zhodnotit činnost České národní rady za III. volební období. V naší práci budeme uplatňovat závěry 18. zasedání ÚV KSČ, ze kterých pro sebe vyvodíme podněty a úkoly pro činnost kontrolní, iniciativní a zákonodárnou.

Chceme tím aktivně přispět k přípravám XVI. sjezdu KSČ, k přípravám voleb do zastupitelských sborů v příštím roce a vytvořit předpoklady pro úspěšné rozvíjení činnosti České národní rady na podkladě závěrů, na kterých se usnese XVI. sjezd strany.

Soudružky a soudruzi, přistoupíme k projednání schváleného pořadu. Prvním bodem je

I

Tento bod pořadu úzce souvisí s druhým bodem pořadu, kterým je

II

Doporučuji proto podle § 24 odst. 2 jednacího řádu České národní rady sloučit projednání těchto dvou bodů pořadu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych odůvodnil současně oba předložené návrhy.

Oba vyplývají ze skutečnosti, že předsednictvo České národní rady ve své včerejší schůzi na návrh předsedy vlády České socialistické republiky soudruha Josefa Korčáka, doporučený též předsednictvem ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky, jmenovalo dosavadního místopředsedu České národní rady soudruha Františka Tomana ministrem vlády České socialistické republiky.

Ústavním důsledkem tohoto jmenování je, že soudruh Toman byl současně uvolněn z funkcí místopředsedy České národní rady, předsedy výboru pro obchod, služby a dopravu a člena předsednictva České národní rady, neboť funkce člena vlády je podle čl. 125 ústavního zákona o československé federaci neslučitelná s funkcí člena předsednictva České národní rady. Soudruh ministr Toman mi dále písemně sdělil, že se vzdává funkce člena výboru pro obchod, služby a dopravu a člena mandátového a imunitního výboru.

Z toho vyplývá, že je nutné doplnit předsednictvo České národní rady a provést některé přesuny ve výborech. Proto vám byl předložen návrh, aby dosavadní člen předsednictva České národní rady poslanec Zbyněk Žalman, člen Československé strany lidové, byl zvolen místopředsedou České národní rady. S tím souvisí i další návrh, aby poslanec ing. Josef Meier, rovněž člen Československé strany lidové, byl zvolen členem předsednictva České národní rady.

Ve výborech České národní rady jde o tyto změny: Soudruh poslanec Žalman je navrhován za člena výboru České národní rady pro obchod, služby a dopravu a současně do funkce předsedy tohoto výboru, tedy na místa uvolněná odchodem soudruha Tomana z těchto funkcí. Z téhož důvodu je soudruh poslanec Žalman navrhován také za člena mandátového a imunitního výboru České národní rady.

Máte nějaké otázky nebo připomínky k oběma předloženým návrhům?

Nejsou. Můžeme proto přistoupit k hlasování, a to tak, že budeme podle § 33 odst. 1 jednacího řádu České národní rady hlasovat o každém předloženém návrhu odděleně.

Kdo souhlasí s tím, aby místopředsedou České národní rady byl zvolen poslanec Zbyněk Žalman, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím Česká národní rada jednomyslně zvolila poslance Žalmana místopředsedou České národní rady. Prosím soudruha Žalmana, aby zaujal své místo na předsednické tribuně. /Místopředseda ČNR Zbyněk Žalman zaujímá místo na předsednické tribuně./

Nyní budeme hlasovat o návrhu na doplňovací volby do orgánů České národní rady. Doporučuji, abychom hlasovali o celém návrhu najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? /Nebyly./

Kdo souhlasí s tím, aby místopředseda České národní rady poslanec Zbyněk Žalman byl zvolen členem výboru České národní rady pro obchod, služby a dopravu, předsedou tohoto výboru a členem mandátového a imunitního výboru České národní rady a poslanec ing. Josef Meier byl zvolen členem předsednictva České národní rady, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Tím byl tento návrh jednomyslně schválen a projednán první a druhý bod pořadu schůze.

Dovolte mi, abych ještě dodal, že soudruh místopředseda Zbyněk Žalman mi písemně oznámil, že se vzdává svého dosavadního členství ve výboru České národní rady pro národní výbory a národnosti.

Nyní přistoupíme k projednání třetího bodu pořadu, kterým je

III

Zprávu uvedou předseda Nejvyššího soudu ČSR dr. Karel Kejzlar a generální prokurátor ČSR dr. Jaroslav Krupauer.

Prosím soudruha dr. Kejzlara, aby se ujal slova.

Předseda Nejvyššího soudu ČSR JUDr. Karel Kejzlar: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, budování rozvinuté socialistické společnosti je spojeno s náročnými úkoly politickými, ekonomickými, sociálními, kulturními a ideově výchovnými. Vedle rozvoje ekonomické základny má pro další rozvoj naší společnosti značný význam upevňování politického systému a zdokonalování činnosti socialistického státu. Jejich význam v současné etapě společenského vývoje připomenuly i závěry přijaté XV. sjezdem KSČ. Zdůraznily nezbytnost prohlubování a upevňování politického základu státu, posilování všech jeho funkcí v souladu s marxisticko-leninskými principy a požadavek přísného dodržování socialistické zákonnosti i státní disciplíny.

Chtěl bych proto z tohoto pohledu v úvodním slovu k předložené zprávě Nejvyššího soudu ČSR a generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti upozornit v hlavních rysech na některé poznatky, pohledy a přístupy k hodnotícím závěrům obsaženým ve zprávě.

Zpráva v prvé části reaguje na usnesení ČNR ze dne 27. 10. 1978 ke zprávě o stavu socialistické zákonnosti a podává v základních rysech přehled o tom, jak se dále vyvíjela socialistická zákonnost v těch úsecích právního řádu, které tehdy plénum ČNR projednávalo. Ve druhé části se zpráva zabývá činností soudů a prokuratury při ochraně a upevňování socialistických pracovních vztahů. Je třeba mít na zřeteli, že jde o hodnocení společenských vztahů upravených v právním řádu, které se přetvářejí v delším časovém období a že v jejich vývoji můžeme vzhledem k tomu rozpoznat jen určité trendy, přičemž jednotlivé případy mohou z těchto vývojových tendencí vybočit.

Přední místo v činnosti soudů v souladu se závěry XV. sjezdu KSČ zaujímá ochrana socialistické ekonomiky. Na ekonomickou oblast znovu orientovalo celou naši společnost 14. a 15. zasedání ÚV KSČ, poukázalo na její úzkou souvislost s ideologickou činností a zdůraznilo jejich vzájemnou podmíněnost. Bylo konstatováno, že otázkám efektivnosti společenské výroby a hospodárnosti byla věnována i dříve pozornost, nikdy však v minulosti nestály před námi tyto otázky s takovou "naléhavostí a ostrostí jako v současných podmínkách ...". "Je pouze jedna cesta, jak nedostatky překonat - nekompromisně bojovat i se zdánlivě drobnými nedostatky, odstraňovat příčiny jejich vzniku."

Zpráva dále uvádí, že "v tomto směru je třeba mobilizovat celou naši ideologickou frontu, vytvářet patřičné veřejné mínění na všech pracovištích, na všech stupních řízení. Tomu současně musí napomáhat socialistický právní řád, důsledné dodržování platných norem, státní a plánovací disciplíny, pořádek v řízení a organizaci práce, v materiálně technickém zásobování, disciplína v dodavatelsko-odběratelských vztazích, soustavná kontrola". Svůj podíl v tomto boji budou muset sehrát i soudy a prokuratura a domnívám se, že druhá část, v níž leží těžiště zprávy o stavu socialistické zákonnosti, některé z cest k tomu naznačuje a současně též ukazuje, s jakými problémy je nutno se zabývat při výkladu a používání zákoníku práce, který je základní normou regulující a upravující činnost členů naší společnosti jako socialistických výrobců. Zpráva naznačuje, jak soudy a prokuratura přispívají k ochraně socialistické ekonomiky, k upevňování socialistické pracovní kázně a k upevňování socialistických pracovních vztahů.  

Ústava ČSSR zdůrazňuje, že ve společnosti pracujících může jednotlivec dospět k plnému rozvinutí svých schopností a k uplatnění svých oprávněných zájmů jen aktivní účastí na rozvoji celé společnosti, především náležitým podílem na společenské práci. Proto je práce ve prospěch celku přední povinností a právo na práci předním právem každého občana. Náš socialistický stát vytváří všechny předpoklady k tomu, aby právo na práci jako jedno ze základních lidských práv mohl každý občan uplatnit. Tak tomu nemůže nikdy být v kapitalistických státech, kde jsou naopak průvodním jevem hospodářské krize a nezaměstnanosti. Jestliže však občan svého práva na práci využije účastí na společenské práci, přebírá tím ovšem na sebe nejen právní, ale i morální povinnosti plnit úkoly, jež pro něho vyplývají z pracovněprávního vztahu. Kvalita plnění těchto úkolů je odrazem jeho politické úrovně, projevuje se v ní vztah ke společnosti, jejím cílům i vztah pracovníka k ostatním poctivým pracovníkům a občanům.

Většina pracovníků, zejména v tak významných odvětvích národního hospodářství, jakými jsou například hornictví, hutnictví, energetika a doprava, plní uvědoměle pracovní úkoly a přispívá k úspěšné realizaci 6. pětiletého plánu. Jsou však i jedinci, kteří porušováním pracovní kázně brzdí celospolečenské úsilí o rozvoj naší ekonomiky a zabezpečení stálého růstu životní úrovně našich pracujících. Dodržování socialistické pracovní kázně vystupuje zvlášť výrazně do popředí v období realizace Souboru opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce 1980.

Upevňování socialistické pracovní kázně v socialistických organizacích vyžaduje především výchovné působení vedoucích pracovníků v úzké součinnosti se společenskými organizacemi, zejména s ROH a SSM. Jestliže se však toto výchovné působení nesetká s úspěchem, poskytuje zákoník práce dostatek prostředků ke zjednání nápravy i cestou přinucení a tyto prostředky by měly být dostatečně využívány vedoucími pracovníky vůči těm, kdo po veškerém výchovném působení pracovní kázeň porušují. Rovněž je třeba důsledněji využívat možností krácení podílů na hospodářských výsledcích a u absentérů možnosti krácení dovolené. Při hodnocení významu dodržování pracovní kázně nelze ztrácet ze zřetele ani skutečnost, že porušování pracovní kázně často vede k pracovním úrazům, jejichž důsledkem jsou nejen poškození zdraví, případně i ztráta života pracovníků, ale i závažné ekonomické důsledky.

Předložená zpráva podrobně pojednává o ochraně socialistické ekonomiky a správně zdůrazňuje požadavek nutnosti předcházení škodám na majetku v socialistickém vlastnictví. Každý pracovník je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, tedy s péčí řádného hospodáře. Organizace je však současně povinna kontrolovat, zda způsob, jakým plní pracovníci své úkoly, nemůže vést ke vzniku škody a zjistí-li závady, je povinna učinit opatření k jejich odstranění. Z ústavní zásady nedotknutelnosti majetku v socialistickém vlastnictví, rozvedené v řadě ustanovení zákoníku práce, pak nutně vyplývá požadavek, aby organizace důsledně požadovaly náhradu škody, pokud pracovník takový majetek poškodil. Takový postup vytváří nejen atmosféru nevyhnutelnosti škodu nahradit, ale působí na pracovníka, aby si škodlivost svého jednání uvědomil a příště se jej vyvaroval, přičemž nelze opomíjet preventivně výchovný vliv na ostatní členy pracovního kolektivu.

Důležitým činitelem přispívajícím ke stálosti pracovněprávních vztahů mezi organizacemi a pracovníky je rozhodování soudů ve věcech skončení pracovního poměru. Statistické údaje ukazují, že v posledních letech projednaly soudy poměrně malý počet sporů /zhruba kolem 300 ročně/, v nichž se pracovník domáhal určení, že výpověď dána mu organizací, je neplatná. Přitom více než jedna třetina těchto sporů skončila zastavením řízení poté, co pracovník vzal svůj návrh zpět.

Největší počet sporů v pracovněprávní agendě soudů představovaly spory o neplatnosti výpovědi dané pracovníkem organizaci nebo spory o popření výpovědního důvodu uplatněného pracovníkem ve výpovědi dané organizaci. Nejčastěji šlo o případy, v nichž organizace popírala existenci výpovědního důvodu nevyužívání odborné kvalifikace pracovníka a k této problematice mi dovolte několik poznámek.

Socialistická společnost dává občanům našeho státu v souladu s ústavním právem na vzdělání možnost dosažení potřebného vzdělání i kvalifikace. Z toho však vyplývá povinnost občanů i organizací, aby pracovníci byli zaměstnáváni na takových místech, které odpovídají dosaženému stupni jejich kvalifikace. Jestliže organizace nevyužívá odborné kvalifikace pracovníka, je pracovník za splnění všech podmínek upravených v zákoníku práce oprávněn dát jí z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru. Soudní praxe však ukazuje, že někteří pracovníci se snaží použít tohoto výpovědního důvodu jen jako záminky pro přechod k jiné organizaci. Nezřídka se totiž dodatečně zjišťuje, že pracovník ani u nové organizace nepracuje v té kvalifikaci, pro jejíž nevyužívání dal výpověď. Při řešení těchto pracovních sporů čelí soudy zmíněné snaze mimo jiné i tím, že posuzují dané výpovědi též z hlediska základních článků zákoníku práce, podle nichž musí být výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů uskutečňován vždy v souladu s pravidly socialistického soužití. Úspěšné použití uvedeného výpovědního důvodu ze strany pracovníka totiž předpokládá, že organizace nevyužívá takové odborné kvalifikace pracovníka, která je v porovnání s využívanou kvalifikací významnější z hlediska celospolečenských zájmů.

Ze širokého okruhu společenských vztahů regulovaných občanskoprávními a rodinně právními předpisy, reaguje zpráva na ty, na něž orientovalo pozornost usnesení České národní rady přijaté ke zprávě o stavu socialistické zákonnosti v roce 1978, z něhož také spolu se Směrnicí pléna Nejvyššího soudu ČSR o úkolech soudního dozoru po XV. sjezdu KSČ Nejvyšší soud vycházel při zpracování plánu hlavních úkolů.

Nejvyšší soud ČSR věnuje trvale zvýšenou pozornost rodinně právním vztahům. Počtem i společenským významem v popředí pozornosti stojí věci týkající se nezletilých dětí. Rozhodování soudů v této agendě je celkem uspokojivé nejen po stránce věcné správnosti, ale i pokud jde o rychlost řízení, neboť v celorepublikovém průměru jsou tyto věci vyřizovány během šesti týdnů od dojití návrhu soudu.

Nepříznivě je třeba hodnotit další zvýšení počtu podaných návrhů na rozvod manželství. Důležitá je však skutečnost, že přes čtvrtinu těchto návrhů soudy vyřídily jinak než povolením rozvodu, např. zamítnutím návrhu na rozvod, zastavením řízení v důsledku zpětvzetí návrhu na rozvod, zastavením řízení proto, že do jednoho roku po přerušení řízení nebyl podán návrh na pokračování v řízení. Uvedené poznatky svědčí o tom, že soudy zvyšují úsilí o urovnání manželských konfliktů, zejména jde-li o manželství s nezletilými dětmi. Důkazem toho jsou i tyto údaje - tak např. v roce 1970 bylo podáno 23 880 návrhů a jinak než rozvodem skončilo 2353 věcí /tj. 9,9 %/; v roce 1979 bylo podáno 35 443 návrhů a soudy skončily jinak než povolením rozvodu 9254 věcí /tj. 26,1 %/.

Zvyšuje se i počet sporů v bytových věcech. K dokreslení uvádím, že např. v roce 1975 rozhodly soudy 19 858 věcí, z toho 805 věcí se týkalo družstevních bytů; v roce 1979 rozhodly soudy 26 777 věcí, z čehož se družstevních bytů týkaly 1043 věcí. S rozšířením družstevní bytové výstavby a se zřetelem k právní úpravě umožňující manželům vznik společného členství vyskytuje se nová problematika, totiž zrušení tohoto práva a určení, kdo z manželů po rozvodu bude jako člen družstva byt užívat. Ve všech případech jsou soudy vedeny k úzké součinnosti jak s národními výbory, tak s orgány stavebních bytových družstev, aby svou rozhodovací, činností přispívaly k realizaci státní bytové politiky.

Pokud jde o služby poskytované socialistickými organizacemi občanům, jsou spory z nich ve srovnání s počtem uskutečňovaných služeb početně nevysoké, neboť nároky z vad uplatňovaných občany jsou zpravidla uspokojivě vyřešeny již v rámci reklamace u organizace poskytující službu. I nadále platí poznatek, že jde-li o služby menší hodnoty - a těch je převážná část - vedení soudního řízení k odstranění těchto drobných nedostatků je pro občany nehospodárné a ti se častěji obracejí na různé kontrolní a revizní orgány. Řada sporů vedených ze strany organizací proti občanům však pramení z občanské nekázně projevující se neplněním smluvně převzatých povinností /např. žaloby Státní spořitelny pro neplnění splátek na půjčky, žaloby Multiservisu pro neplacení poplatků z vypůjčeného televizoru apod./.

V oblasti sociálního zabezpečení bylo třeba řešit řadu otázek, jež přinesla praxe při uvádění nových předpisů do života. Soudy měly na zřeteli, že důchodové zabezpečení je závislé na dosaženém stupni rozvoje národního hospodářství a že se tedy pracujícím mají dostat všechny prostředky, které byly pro tento účel z celospolečenských fondů vyčleněny, že jim však nelze přiznat více, než sledovala umožňoval sociální program strany. Soudní rozhodnutí tak respektují celospolečenské zájmy i chrání zákonem vymezené nároky jednotlivců a přispívají tak k posilování sociálních jistot našich občanů.

Nejvyšší soud ČSR jako vrcholný orgán soudního dozoru v republice považuje v současné době za svůj nejdůležitější úkol dosažení dalšího zkvalitnění soudního řízení. Zdůrazňuje vůči soudům nižších stupňů zejména požadavek důsledného dodržování procesní zásady vyjadřující povinnost soudů rozhodovat na základě zjištění skutečného stavu věci. Porušování této ústavní zásady, zakotvené pro účely občanského soudního řízení v občanském soudním řádu, totiž vážně oslabuje účinnost a výchovné cíle soudního řízení, neboť vyvolává pochybnosti o správnosti vydaného rozhodnutí, snižuje jeho přesvědčivost a ve svých důsledcích může vést k nedůvěře občanů v dodržování socialistické zákonnosti.

15. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa zdůraznilo úzkou souvislost ekonomiky a řídící a ideologické činnosti. K úspěšnému plnění úkolů socialistické výstavby musí přispívat i formování socialistického právního vědomí jako činitele, který působí k tomu, aby se občané dobrovolně a uvědoměle chovali v souladu s principy socialistického soužití a morálními zásadami socialistické společnosti. Proto je nedílnou součástí činnosti soudů a prokuratury preventivně výchovná a propagační činnost, vycházející především z poznatků získaných z projednávaných věcí.

Tato činnost soudů i prokuratur zaznamenala v posledních obdobích vzestup. O tom svědčí skutečnost, že např. v roce 1979 uskutečnili soudci, notáři a prokurátoři celkem 22 764 přednášek a besed, publikovali 2179 článků v tisku a podíleli se na 411 rozhlasových a televizních relacích. Nejčastější formou právní propagandy byly přednášky a besedy pro kolektivy pracujících na závodech a v Jednotných zemědělských družstvech, pro obyvatele sídlišť a obcí i pro studenty a učňovskou mládež. Zvýšená pozornost se věnuje ochraně socialistické ekonomiky, ochraně mládeže před škodlivými vlivy, boji proti kriminalitě, kázni v dopravě a rodinně právní problematice. V roce 1979 se uskutečnilo též 1876 procesů s organizovanou veřejností.

Dovolte soudružky a soudruzi poslanci, abych vás na závěr ubezpečil, že v souladu s právní politikou Komunistické strany Československa vyvíjíme plné úsilí o to, aby socialistická zákonnost byla co nejdůsledněji dodržována, aby činnost soudů dosáhla kvalitativně vyššího stupně a tak svým podílem přispívala k realizaci úkolů vyplývajících ze závěrů XV. sjezdu Komunistické strany Československa. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji předsedovi Nejvyššího soudu ČSR za jeho výklad.

Nyní prosím generálního prokurátora ČSR dr. Krupauera, aby se ujal slova.